Echinocactus horizonthalonius Lemaire 1839

Číslo 326. 

Ročník 33. 

Leden 2004 

Echinocactus horizonthalonius Lemaire 1839

Na úvod nového roku 

Uplynul další rok a začíná nový, ten letošní je pro náš Klub kaktusářů 

v Ostravě tak trochu ojedinělý. Není to tak dávno, kdy jsme ke 40. letem našeho 

Klubu začali organizovat setkání kaktusářů v Beskydech, které si stalo pěknou tradicí 

a svátkem pro všechny kaktusáře v našem regionu. Čas trochu poskočil a letos už 

náš Klub oslaví 50. let svého trvání. 

V roce 1954 byl při Přírodovědecké společnosti v Ostravě na zakládající 

schůzi dne 14.1.1954 založen Kroužek kaktusářů (viz archivní zápis ustavující 

schůze). Jeho první předseda byl zvolen Emil Zavadil, který byl hlavním iniciátorem a 

organizátorem mnoha akcí nově vzniklého Kroužku. V průběhu padesáti let prošlo 

našim Klubem mnoho členů, na některé zavzpomínáme v následujících příspěvcích 

během celého roku. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 

2 

……………………………………………..

Herbert Janota Václav Plešinger Emil Zavadil 

Zakládající členové kroužku kaktusářů v Ostravě 1954 

Kulaté výročí Klubu bychom chtěli letos oslavit několika zajímavými akcemi. 

Pro sběratele kaktusářských kuriozit bude vydán buton, keramická upomínka, 

skleničky a pivní sklenice s logem, trička s logem, rozšířené speciální číslo Ostníku 

apod. Na pravidelné přednášky přislíbili účast přední naši pěstitelé a cestovatelé. 

Hlavní oslavy však proběhnou na setkání kaktusářů ve Frýdlantů n. O. (25.-27. 6. 

2004), které má už svou tradici a sjíždí se zde kaktusáři i s okolních zemí. Letos 

připravujeme kromě běžných akcí na setkání i větší společnou výstavu kaktusů 

s Frýdeckými kaktusáři v místě konání Pobeskydí 2004. Zvláštní pozornost si 

zaslouží i setkání gymnofilů, které se bude letos konat v Ostravě ve dnech 10.-12. 9. 

2004 a sjedou se zde specialisté tohoto rodu z celé Evropy. Již dnes máme přihlášky 

odborníků např. z Holandska, Itálie, Německa, Polska, Rakouska a Slovenska. 

Na závěr bych chtěl upozornit ještě na jednu velkou akci, kterou pořádá výbor 

Společnosti a které bychom se měli určitě zúčastnit. Po mnoha letech by to měla být 

znovu Celonárodní výstava kaktusů v Olomouci, kde bychom měli reprezentovat svoji 

kaktusářskou činnost. Myslím si, že během svého padesátiletého období Ostravští 

kaktusáři měli vždy co ukázat a nabídnout a tak bych chtěl i nyní na všechny členy 

apelovat, aby pomohli při organizování, zapůjčili své rostliny na výstavy apod. Náš 

Klub kaktusářů v Ostravě slaví 50. výročí, takže těmito významnými oslavnými 

akcemi můžeme vstoupit hrdě do další padesátky. 

Lumír Král 

Drobnička 

♣ Jistě si vzpomenete na dobu, kdy řada autorů popisovala a kreslila semena, 

zejména jejich slupku (testu) a kdy vrcholem byl makrosnímek povrchu semene. Prof. 

Barthlott s Huntem vydali knihu „Rozdílnost semen u Cactaceae. Má na 173 stranách 

720 snímků, pořízených rastrovacím elektronovým mikroskopem, které umožňují 

zjistit opravdu detailní odlišnosti. Kniha v roce 2001 stála 69 DM. 

MUDr. Vladimír Plesník 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 

3 

……………………………………………..

Z literatury 

Kakteen und andere Sukkulenten č. 9 / 2001 

Escobaria zilziana je krásná kytka, nezaslouženě pěstovaná jen ve 

specializovaných sbírkách. Na titulní straně je snímek hustě vytrněného temene této 

rostliny se šesti květy i nápadným červeným plodem. 

R. Bauer publikuje popis nového druhu cereusu z Kostariky s názvem 

Weberocereus frohningiorum. Je blízce příbuzný známějšímu W. bradei, od něhož 

se liší výhony, které zpravidla mají tři žebra, na nichž jsou areoly s delšími trny (10- 

12 mm) světle hnědé barvy a s početnými vlásky (10-40 mm dlouhými, sklovitého 

vzhledu. Protáhlé květy s růžovými petály dosahují délku 5-6 cm při průměru 3-4 cm. 

Cereus roste vzpřímeně v podobě od báze se rozvětvujícího trsu s výhony o délce 

až 1 metru, které se pak poléhají. Mimo sedmi barevných snímků a čtyř foto testy 

semene obsahuje také klíč k rozlišení jednotlivých druhů tohoto rodu. 

Cestopisně zaměřen je článek o Národním parku Anza-Borrego Desert State 

Park, nacházejícím se jihovýchodě USA. Není vyhledáván návštěvníky tak často jako 

jiné, známější parky, ale má své osobité kouzlo. Hornatá krajina s řadou údolí a 

s hlubokými kaňony je místy porostlá nápadně namodralými trsy agáve, jiné lokality 

jsou domovem stovek mohutných Ferocactus acanthodes, var. acanthodes. V 

nejnižších údolích mohou rostliny i lidé čerpat spodní vodu, která se zde hromadí po 

příležitostných deštích. Na těchto místech vznikají dokonce oázy i s palmami. Článek 

provází sedm barevných snímků, zachycujících jak prostředí parku, tak některé 

významné endemity. 

Asi každý, kdo má zkušenosti s výsevy kaktusů, se už setkal s náhlým 

hynutím semenáčků. Podrobně je popsán obraz hromadného sežloutnutí a rychlého 

hynutí převážně jednoletých, v menší míře i starších rostlin. Nápadná změna 

spočívala ve změně zelené barvy pokožky u báze semenáčku ve žlutou. Postupně 

během 24-48 hodin byla změna patrná na celé rostlince. Na některých se tu a tam 

objevily na pokožce malé, hlenovité, sytě červené kapky. Prvé podezření na popálení 

sluncem, ale změny byly i na straně odvrácené od slunce i také na rostlinách 

rostoucích ve stínu. Protože nejvíce byly postiženy semenáčky astrofyt (95% z nich 

uhynulo) a selenicereusů, uvažoval majitel o nadbytečné zálivce a přehnojení 

dusíkem. V rámci prvé pomoci zalil výsevy 5% roztokem chinosolu, spolu 

s Euparenem a zbytky starého Thiuramu. Část rostlin tak zachránil. Vzorky 

uhynulých semenáčků poslal rostlinolékařskému ústavu k vyšetření. Výsledek zněl, 

že rostliny byly napadeny houbou Fusarium, proti níž není znám účinný fungicid. 

Přesazení napadnutých rostlin do sterilního, přepařeného substrátu bylo jako zcela 

nevhodné zamítnuto, protože ve sterilní půdě by neměla houba žádné konkurenty a 

napadení rostlin by bylo ještě větší. (5 snímků napadených výsevů). Poznámka 

překladatele: přesazení by bylo možné a užitečné do substrátu předem aspoň 24 

hodiny preparovaného zálivkou 

Melocactus ernestii má jméno po svém objeviteli, německém botanikovi 

Ernst Ulem. Rostlinu popsal roku 1920 a od té doby dostala od různých autorů osm 

dalších názvů. Má ploše kulovité až krátce válcovité tělo, až 45 cm vysoké při 

průměru 35 cm. Tmavě zelená pokožka, 10-13 asi 3 cm vysoká žebra, areoly jsou 

bílé, později šednou. Má obvykle 4 střední, 4-15 cm dlouhé, červenohnědé trny, 

často se žlutými pruhy. Krajních trnů bývá 7-13, jsou 5-15 cm dlouhé, stejné barvy 

jako střední trny. Cefálium může být až 8 cm vysoké, z něj vyrůstají bledě až temně 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 

4 

……………………………………………..

ůžovohnědé květy, rozevírající se odpoledne. Květ bývá cca 2 cm dlouhý, má 

průměr kolem 12 mm. Plod je tmavě růžový až červený, kuželovitý, až 4,5 cm dlouhý. 

Roste v Brazílii na stěnách skal z ruky a pískovců. V zimě vyžaduje teplotu nejméně 

12°C, minerální substrát a v létě vydatnou zálivku a pravidelným přihnojením. Je 

nápadný dlouhými trny, ale otrnění je velmi variabilní, což vedlo k označování tohoto 

druhu různými názvy. (1 barevný snímek rostliny s cefáliem a květy) 

Monadenium magnificum (= vznešený) je sukulentní keřík až 1,5 m, ale i až 

3,5 m vysoký. Kořeny vyrůstají z hlízy nepravidelného tvaru, na jejímž temeni roste 

jeden i několik až 4 cm silných výhonů, slabě se větvících. Mají 4-5 hran, 

nepravidelně porostlých červenohnědými trsy krátkých trnů. Masité, široce oválné, 

lesklé lístky rostou z hran v horní části výhonu. Okraje jsou jemně zoubkovité, ze 

střední osy listu vyrůstají měkké, zpočátku zelené, později často červeně skvrnité 

výrůstky. V době vegetačního klidu zanechávají opadané listy bělavé jizvy tvaru 

půlměsíce. Květní stvoly o délce 10-14 cm rostou z horní části výhonů a na koncích 

nesou květy (cyathia) ve džbánkovitě srostlých, šarlatově červených „okvětních 

listenů“. Roste na skalách v buši Tanzánie, kde jsou výrazná období sucha a dešťů. 

Potřebuje propustný minerální substrát, krátkou vegetační pauzu v zimě při teplotě 

kolem 10°C. V době růstu vyžaduje dostatečně bohatou zálivku. Množí se semeny a 

delšími odřezky. Z řezu vytékající mléčně zbarvená šťáva je jedovatá, je třeba 

odřezek ponořit na několik minut do teplé vody. (dva barevné snímky rostliny a 

květního stvolu). 

V tomto čísle jsou pěstitelům doporučeny: Neolloydia conoides (mimořádně 

bohatě kvetoucí druh, potřebující hodně slunce a teplé místo pod sklem, minerální 

substrát a zimování v chladu a absolutním suchu), Parodia chrysacanthion (dlouho 

známý a stále oblíbený druh pro dlouhé trny zlatožluté barvy a žloutkově žluté květy 

opakovaně vyrůstající v temenu. Optimálně se daří v minerálním substrátu s příměsí 

humusu, zimovat chladně a suše), Hoodia gordonii (sukulent z jižní Afriky, roste do 

výšky až 50 cm, zvláštní jsou velké hnědožluté květy talířového tvaru o průměru až 

10 cm. Výsluní, teplé stanoviště pod sklem, minerální substrát, naprosto suché 

přezimování). 

Překvapení přinesl pěstiteli opakovaný květ Agave schottii, objevivší se na již 

před rokem odkvetlé rostlině. Obvykle agáve po odkvětu odumře. Květní stvol byl 

1,85 m vysoký, květy byly 6 cm dlouhé o průměru 3 cm (dva snímky kvetoucí 

rostliny). 

Na deseti stranách je obrázky a popisy vylíčena populace kaktusů, rostoucích 

v Patagonii. Je to oblast se značně rozdílnými klimatickými poměry. Autor W. Papsch 

se zde zabývá rody Austrocereus (A. patagonicus, bertinii), Cereus (C. aethiops), 

Echinopsis (E. leucantha, E. melanopotamica), Gymnocalycium (G. gibbosum, G. 

chubutense), Maihuenia (M. patagonica, M. poeppigii, aj.), Maihueniopsis (M. 

hickenii, M. darwinii aj.), Opuntia (O. penicilligera, O. sulphurea aj.), Parodia (Not. 

submmamulosa, Wig. sessiliflora), Pterocactus (Pt. tuberosus, Pt. australis, Pt. 

valentinii), Pyrrhocactus (P. strausianus) a Trichocereus ( T. candidans). Slovem a 

obrazem uvádí životní prostředí a typické podmínky ve kterých zde rostou. 

Lidová tvořivost mezi kaktusáři rozlišuje „jahodový kaktus“ (červená forma G. 

mihanovichii var. rubra), „malinový kaktus“ (Arrojadoa spec.) i „ananasový kaktus“ - 

některé druhy koryfant, jejichž střechovitě uspořádané mamle připomínají slupku 

ananasu. Přidáme-li k tomu plody opuncií, máme docela zajímavý ovocný salát. 


OSTNÍK – 2004 ………………………….. 

5 

……………………………………………..

Letem sukulentním světem, 

aneb něco málo o sukulentních rostlinách 

Tři – čtyři drobné sukulentní rostliny a k tomu nějaký malý kaktus mnohdy 

bývají na začátku celoživotní záliby v pokojových rostlinách. Sukulenty jsou skutečně 

vhodné k prvním pěstitelským pokusům dětí, protože se snadno pěstují, snesou 

zanedbání péče, nedostatek zkušeností a navíc se velmi snadno rozmnožují. 

K sukulentům se řadí rostliny s dužnatými listy nebo stonky, které mohou 

udržovat zásobu vody - kaktusy tvoří jednu význačnou skupinu sukulentů. Méně 

zřetelné dělítko je mezi „sukulenty“ a „pokojovými rostlinami s dužnatými listy“ jako 

jsou Sansevieria a pro květy pěstovaná Hoya, Rochea, Kalanchoe blossfeldiana a 

další. Tyto rostliny mají jiné nároky než ostatní sukulenty a proto jsou řazeny jako 

pokojové rostliny. 

V druhově bohatém společenství sukulentů je veliká rozmanitost tvarů a 

rozměrů. Mnohé z nich tvoří listovou růžici, protože stěsnané uspořádání listů 

odpovídá potřebě zadržet vodu v podmínkách domovského stanoviště v pouštích. U 

starších stromovitě vyhlížejících rostlin zůstávají listové růžice na konci dřevnatých 

stonků. Některé sukulenty rostou převisle nebo keřovitě. 

Jakkoliv jsou sukulenty mnohotvaré, ve svých potřebách se do značné míry 

shodují. Vyvíjely se v suchých oblastech světa a jejích obecné požadavky vycházejí 

z přírodních stanovištních podmínek. Vyžadují dobře propustný substrát pro vodu, 

hodně světla, čerstvý vzduch, dostatek vody během růstového období, chladno a 

sucho během odpočinkového období. Zimní spánek je důležitou podmínkou při 

požadavku kvetení rostlin, právě tak jako čerstvý venkovní vzduch v létě je 

podmínkou vysoké kvality rostlin. 

K úspěchu pěstování patří: 

Teplota: průměrné teplo od jara do podzimu (sukulentům svědčí zřetelný rozdíl mezi 

denní a noční teplotou), chladno v zimě, nejlépe 10 - 13°C, ale ani teplota 4°C je 

nepoškodí. 

Světlo: parapet u okna je nejvhodnějším místem pro světlomilné sukulenty. Zvolte 

okno na jih, pak v létě může být prospěšné mírné stínování před silným úpalem. 

Haworthia a Gasteria vyžadují světlé místo bez přímého slunce. 

Voda: od jara do podzimu zalévejte sukulenty stejně jako jiné pokojové rostliny a tím, 

že je zalijete vždy na počátku vysýchání substrátu. V zimě zalévejte velmi zřídka, 

jednou za 2 měsíce. 

Vzdušná vlhkost: rosení listů není potřebné. Hlavním požadavkem je čerstvý 

vzduch – v létě otevřete okna. 

Přesazování: jen v případě nezbytnosti, na jaře a do nádoby jen o málo větší, 

nejlépe do nízkého květináče. 

Množení: řízky snadno koření. Na jaře nebo v létě vezměte stonkový řízek, odnož 

nebo listový řízek. Před nasazením do substrátu je nechte pár dnů nasucho (velké 

řízky 1-2 týdny). Po nasazení zalévejte velmi slabě a nedávejte žádný kryt nad řízky. 

Také je možný výsev (21 - 26°C k vyklíčení semene). 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 

6 

……………………………………………..

Problémy, které se mohou vyskytnou při pěstování: 

Stonek vytáhlý a znetvořený: Příčina:mnoho vody v zimě nebo málo světla v létě. 

Dodržujte výše uvedené zásady. Občas otočte květináčem, aby byl růst 

stejnoměrnější. 

Hnědé suché skvrny: Příčina: nedostatečná zálivka – nezapomeňte, že sukulenty 

potřebují v létě hodně vody. 

Hnědé měkké skvrny: Příčina: houbová skvrnitost listů. Použijte systémový fungicid 

a více větrejte. 

Listy zvadlé a vybledlé: Příčina:přelití – zvláště v zimě. Postupujte podle výše 

uvedených pokynů. 

Náhlá ztráta listů: Příčina: příliš studená voda přímo z kohoutku nebo nedostatek 

vody v létě. 

Hniloba základu, úhyn stonku: Příčina: hniloba báze stonku v důsledku přelití 

rostliny v zimě. Vrchní část stonku lze použít k přemnožení. Upravte zálivku v zimě a 

povrch substrátu překryjte vrstvou kamenné drtě. 

Příprava nádoby na sázení sukulentů: Pro osázení sukulenty je velmi vhodná 

nízká nádoba – mísa. Stromkovité sukulenty by měly tvořit pozadí sesazení mísy, 

případně střed. Rostliny by neměly být hustě u sebe. Lze použít keříčkovité, 

růžicovité nebo převisle rostoucí rostliny – sukulenty a je nutno kombinovat různé 

tvary a barvy. Lze použít i kaktusy. Substrát by měl obsahovat vyšší procento 

rašeliny. Důležitá je dobrá drenáž, ve dnu otvory a na dně by měla být slabá vrstva 

dřevěného uhlí. 

Něco málo k některým rostlinám: 

Adromischus: A. cooperi má tlustý list při horním okraji zvlněný. Na šedozeleném 

povrchu listu jsou purpurové skvrny a u základu se objevují načervenalé chloupky, 

což jsou skutečné vzdušné kořeny. 

Aeonium: Aeonium tvoří růžici z listů v barvách od žluté až po téměř černou. Růžice 

může být složena do ploché misky z hustě uspořádaných listů - jako tomu je u A. 

tabulaeforme nebo má volnější stavbu a sedí na koncích větveného stonku - tento 

tvar je u A. arboreum. Posledně jmenovaný druh je úplně zelený, ale jeho forma 

atropurpureum má list purpurově hnědý a může vyrůst více než 90 cm vysoko. 

Odrůda Schwarzkopf je ještě tmavší – má skoro černé listy. 

Agave: Agave americana tvoří mohutnou růžici z dlouhých listů. Častěji se pěstují její 

dvě pestrolisté odrůdy - Agave americana marginata (zelené listy se žlutým okrajem) 

a Agave americana mediopista (krémové listy se zeleným okrajem). Časem narůstají 

listy 90-120 cm dlouhé a takové velké pichlavé rostliny nelze samozřejmě pěstovat 

v malém prostoru. A. filifera (vzhůru ohnuté a 30 cm dlouhé listy) je menší a ještě 

menší je A. parviflora, rovněž s vlákny na listech. Odborníci pokládají za nejvhodnější 

druh A. victoriae-reginae s trojbokými, 15 cm dlouhými a na okraji bíle lemovanými 

tmavozelenými listy. Mnohem barevnější je vzácný druh A. parrasana, který má na 

okrajích modrošedých listů červené trny. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 

7 

……………………………………………..

Aloe: Aloe mají mnoho tvarů a jsou různě rozměrné, ale většinou tvoří růžice 

dužnatých listů bez stonku. Jen dva druhy jsou běžně známé rostliny do bytu. 

Snadno se pozná A. variegata podle 15 cm dlouhých trojbokých listů s bílým příčným 

páskováním a s bílými okraji. Základní barva je tmavozelená nebo mírně purpurová. 

Další známý druh je A. aristata tvoří z 10 cm dlouhých listů kulovitou růžici a 

v dospělosti značně odnožuje. Ještě menší A. jucunda tvoří asi 8 cm širokou růžici 

z trnitých a krémově skvrnitých tmavých listů. Také A. humilis je drobný druh 

s modrozelenými listy a s bílými zuby na okraji. A. mitriformis má trnité listy. Několik 

málo druhů tvoří stonek. Z nich je nejznámější A. arborescens (22 cm dlouhé a 

ostnité listy na vysokých kmíncích) a A. ferox (45 cm dlouhé, trnité a bradavičnaté 

listy). Tyto druhy nejsou vhodné do malých místností. 

Bryophyllum (Kalanchoe): Bryophyllum patří k několika málo pokojovým rostlinám, 

které tvoří rostlinky na listech. Bryophyllum tubiflorum má okolo stonku uspořádané 

trubičkovité listy a na jejich vrcholech jsou skupinky rostlinek. Roste 90 cm vysoko a 

na jaře kvete oranžovými zvonečky. Bryophyllum daigremotianum má vzpřímený 

nevětvený stonek, na které ztrnule sedí listy se zubatými a dovnitř zahnutými okraji. 

Na těchto okrajích se tvoří drobné rostlinky. (poznámka: tato rostlina je opravdu 

nezničitelná a je jí všude plno). 

Ceropegia: Ceropegia woodii je neobvyklý sukulent do závěsné nádobky. Drátovité 

stonky visí v délce 90 cm dolů. Snadno se pěstuje, ale někomu se nelíbí řídké 

olistění ani nenápadné květy. 

Crassula: Druhy patřící do rodu Crassula se navzájem značně odlišují vzhledem i 

růstem. Rozměry listů jsou různé v rozsahu drobné šupiny až délky větší než 10 cm, 

barva listů je v široké škále od šedivé k červené a růst může být plazivý až úplně 

vzpřímený. K nejznámějším druhům patří Crassula argentea, jejíž stromkovitý 

stromek vyrůstá do 1 metru. Crassula arborescens je dosti podobný druh, ale má listy 

našedlé a méně okrouhlé. U některých druhů vzniká dojem, že stonek prorůstá 

tuhými listy. Patří k nim C. perforata (60 cm vysoká) a velmi podobná C. rupestris. 

Velké šedé listy a červené květy má C. falcata, která dorůstá 60 cm až 90 cm vysoko 

a snadno se pěstuje. Mnohem menší je C. lycopodioides. Její vzpřímené a 

rozvětvené stonky jsou úplně pokryty drobnými dužnatými listy. Specializovaní 

dodavatelé nabízejí mnoho dalších druhů. 

Cotyledon: Nejvíce oblíbený Cotyledon undulata nese na 30-60 cm vysokých 

stoncích ojíněné listy se zvlněnými okraji. C. orbiculata je větší keř se lžičkovitými 

listy. Kotyledony vykvétají v létě trubkovitými květy. 

Euphorbia: U pryšců najdeme mnoho podob a tvarů. Některé z nich se podobají 

kaktusům, jako např. Euphorbia grandicornis a E. resinifera. K beztrnným 

sukulentním pryšcům patří kulovitý druh E. obesa a E. tirucalli s tužkovitě 

tvarovanými listy. 

Echeveria: Dvě známější echeverie mají listové růžice na vrcholech stromkovitých 

stonků. Echeveria harmsii tvoří na rozvětveném stonku volné růžice z listů, které jsou 

na špičce červené. Statný stonek E.gibbiflora je vyšší – 60 cm a více, a nese větší 

listy –10 až 15 cm dlouhé. Listy jsou u odrůdy Cristata zvlněné na kraji a u odrůdy 

Metallica jsou bronzově lesklé. Jiné echeverie tvoří nízké růžice z krátkých, k sobě 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 

8 

……………………………………………..

stěsnaných listů, které mají na povrchu bílé ojínění, jemné ochmýření nebo voskovitý 

povlak. Výjimkou je E. agavoides s listy jen zelenými a 5 cm dlouhými. Listy echeverií 

jsou 2,5 – 8 cm dlouhé a jsou druhově typické – u E. elegans tvoří stříbřitou kulovitou 

růžici, u E. carnicolor mají růžový nádech, u E. glauca jsou voskovité a lžičkovitě 

prohlubené, u E. setosa chlupaté a u E. derenbergi jsou stříbřitě zelené. 

Faucaria: Faucaria tigrina má dužnaté, 5 cm dlouhé listy ve tvaru čelisti dravce, ale 

není tak nebezpečná jak vypadá. Zuby jsou ve skutečnosti docela měkké trny. V létě 

vykvétá žlutými květy. 

Gasteria: U mladších rostlin jsou listy uspořádány ve dvou řadách, starší rostliny 

tvoří zpravidla méně úhledné růžice. Gasteria verrucosa má bradavčité listy. G. 

maculata má podobný rozměr listů délka 12 – 15 cm, ale jejich povrch není 

bradavčitý. 

Haworthia: Havorcie jsou sukulenty, které připomínají aloe. Mají tlusté a 

bradavičnaté listy. Haworthia margaritifera tvoří kulovitou růžici o šířce asi 13 cm. Na 

spodní straně listů jsou bílé perličkovité bradavičky. Podobně vypadá také H. 

papillosa, H. fascinata a také H. attenuata mají bradavičky uspořádané ve 

vodorovných páscích. Některé havorcie mají místo bradavic poloprůsvitná okénka na 

vrchním povrchu listů, jako např. H. tessellata a H. cuspidata. H. reinwardtii je mezi 

pomalu rostoucími havorciemi s nízkou růžicí, výjimku tvoří 20 cm vysoký stonek 

s tlustými trojbokými listy. 

Kalanchoe: Druhy kalanchoe se většinou pěstují kvůli květům, jen málokterý pro 

ozdobný list a z nich je nejznámější Kalancjoe tomentosa. Rostlina je 45 cm vysoká a 

má plstnaté listy. K. marmorata má listy zvlněné a hnědě skvrnité. K. beharensis se 

pěstuje pro velké sametové listy. 

Graptopetalum: Tato šedolistá a pomalu rostoucí rostlina je blízce příbuzná 

echeverii. Graptopetalum paraquayense má na 90 cm vysokých stoncích listy 5 cm 

dlouhé. G. pachyphyllum je miniaturní stromek s 30 cm vysokými stonky a růžicemi 3 

cm širokými. 

Kleinia: Kleinia articulata se pěstuje pro 60 cm vysoké a pěkně ojíněné stonky. 

Kvete v létě světle žlutými květy. Ještě zvláštnější je K. tomentosa se stonky i listy 

pokrytými bílou vlnou. 

Orostachys: Orostachys spinosus připomíná růžici z nahloučených listů Aeonium 

tabulaeforme. Tato rostlina se však liší trny na konci listů a v zimě vzhůru vyklenutým 

středem. 

Pachyphytum: Pachyphytum a Echeveria jsou příbuzné rostliny, což je zjevné u 

Pachyphytum amethystinum se slabě fialovým nádechem listů. Známější P. oviferum 

se vzhledem liší, má růžice složené z vajíčkovitých listů. 

Pedilanthus: Pedilanthus tithymaloides se snadno pozná podle silně klikatých 

dužnatých stonků, které jsou asi 60 cm vysoké. Více se pěstuje forma Variegatus 

s voskovitými, na okraji bílými a růžovými listy. Pozor mléčná šťáva má dráždivé 

účinky. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 

9 

……………………………………………..

Sedum: Pomalu rostoucí rozchodníky tvoří rozvětvené stonky s množstvím 

dužnatých válečkovitých nebo člunkovitých listů. Existují však i odlišné typy jako je 

Sedum prealtum a to je keř 60 cm vysoký s lesklými a 8 cm dlouhými listy. Sedum 

pachyphylum je typický rozchodník, jeho vzpřímené rozvětvené stonky jsou 30 cm 

vysoké a nesou dužnaté válečkovité listy. Červenou špičkou listů se odlišuje od S. 

allantoides, listy jsou zelené s šedým ojíněním a od kompaktního druhu S. 

rubrotinctum, listy v silném světle červenají. Člunkovité listy mají S. adolphi a S. 

bellum. Dva převislé rozchodníky si nejsou vůbec podobné. Stonky S. morganianum 

jsou 30 až 60 cm dlouhé a jsou zcela zakryté válečkovitými listy. S. sieboldii 

mediovariegatum má okrouhlé listy v trojicích na tenkých stoncích. List je asi 1,5 cm 

široký, uprostřed krémový a na okrajích modrozelený. 

Sempervivum: Netřesky se již dlouho nepoužívají v zahradách. Jsou otužilé a 

snesou i zanedbání péče, nesvědčí jim však přelití, přehnojení a zbytečné 

přesazování. Velmi oblíbený druh je Sempervivum arachnoideum, který kvete 

červenými květy v létě. S. tectorum a S. soboliferum mají mnoho barevných odrůd. 

Netřesky vytvářejí četné odnože kolem základu rostliny. 

Senecio: Tato skupina starčeků je skutečně zvláštní korálkovitými listy na svěšených 

tenkých stoncích. Patří do ní Senecio rowleyanus, listy jako hrášek, S. herreianus, 

má vejčitý list, a S. citriformis, list ve tvaru citrónku. 

Jatropha: Dříve bývaly o této rostlině jen zmínky v některých knihách. Dnes již je 

rozšířená ve sbírkách a také se dá koupit v obchodě. Je to velmi zvláštní rostlina, její 

láhvovitý kmínek je přes zimu holý a na jaře vyhání stvoly s korunkou malých 

červených květů. Později vyrůstají listy s dlouhým řapíkem. Spíše než krásou 

Jatropha upoutává pozornost svým neobvyklým vzhledem. Jako pokojová rostlina se 

pěstuje jediný druh Jatropha podagrica. Květní stvol je 60 cm vysoký a nese korálově 

červené květy, které vydrží po větší část roku. Jen málo rostlin se pěstuje snadněji 

nežli tato, která má minimální potřebu vody a nemá žádné zvláštní nároky. Teplota: 

průměrné teplo, v zimě nejméně 10°C. Světlo: jasně světlé místo bez prudkého 

letního slunce. Voda: od jara do podzimu jen střídmá zálivka, v zimě téměř bez 

zálivky. Vzdušná vlhkost: není potřebné rosení. Přesazování: podle potřeby na jaře. 

Množení: výsevem semen na jaře. 

Nejen pro redaktora Ostníku, ale i pro jiné stejně postižené pěstitele-kaktusáře. 

Milan Tůma 

Rod Rebutia K. Sch. 

Rostlinky rodu Rebutia pomalu v našich sbírkách mizí i když jsou ojedinělí 

specialisté, kteří se studiem tohoto rodu zabývají. Zástupci rodu jsou drobného 

vzrůstu, snadno se pěstují a přitom bohatě na jaře kvetou pestrou paletou barev. Pro 

své bezproblémové pěstování se hodí zvláště pro začátečníky. Snad proto se 

spoustu pěstitelů uchyluje k pěstování náročnějších druhů, které rebucie se sbírek 

pomalu vytlačují. Kdo však chce mít radost s kvetoucích kaktusů, zůstává věrný i 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 10 

……………………………………………..

nenáročným rebuciím. Jedná se ponejvíce o vysokohorské rostliny z Bolívie a 

severní Argentiny, kde jsou často jedinými rostlinami v tamních těžkých podmínkách 

skalnatých svahů. Známe několik desítek druhů, jejichž uspořádání je však stále 

cílem studií. Už se stalo tradicí, že někteří autoři jednotlivé druhy neustále přeskupují 

z rodu do rodu a dělají v tom prostě „pořádek“. V literatuře najdeme mnoho jmen 

(synonym) a to mnohem více, než je uznávaných druhů. Dnes, když je tendence rody 

slučovat, může rod Rebutia obsahovat např. podrody Aylostera, Cylindrorebutia, 

Mediolobivia a další, které byly dříve uznávány jako samostatné rody. První druh 

popsal roku 1895 K. Schumann a dnes je uváděn jako typ rodu (Rebutia minuscula). 

Geografie 

Jedná se ponejvíce o vysokohorské rostliny z Bolívie a severní Argentiny, kde 

jsou často jedinými rostlinami v tamních těžkých podmínkách skalnatých svahů. 

Stejně jako ostatní jihoamerické rody má i Rebutia malý areál rozšíření, ale jeho 

výškové hranice jsou ohromné, od cca 1000 po téměř 4500 m n. m. Úzké omezení 

výskytu mnoha druhů a variet či forem na malá území v přírodě vede ke spekulaci o 

užívání různých jmen, zda jsou to čistě uzavřené druhy či variety. Jestliže oddělíme 

od sebe tři podrody, překrývají se jejich areály jen do určité míry. Subgenus Rebutia 

je více jižně (od asi 24° do 27° j.š.), principiálně v severní části Argentiny (mapka 

č.1). Dva další podrody, Aylostera a Mediolobivia, pocházejí především z Bolívie 

(druhý z nich je roztaženější) s rozšířením od 17° do 25° j.š. (mapka č.2 a mapka 

č.3). 

mapka č.1 mapka č.2 mapka č.3 

Rozšíření druhů 

Argentina 

Jujuy: 

R. atrovirens, R. aureiflora, R. buiningiana, R. einsteinii + var. gonjianii, R. 

euanthema + var. tilcarensis, R. fabrisii + var. aureiflora + var. nana, R. fiebrigii, R. 

jujuyana, R. kariusiana, R. krainziana, R. marsoneri, R. nigricans, R. 

pseudodeminuta, R. pygmaea + „elegantula“ + „eos“, + „haagei“, + „pelzliana“ + 

„tafnaensis“, R. steinmannii „costata“ + „major“, R. wessneriana. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 11 

……………………………………………..

Salta: 

R. atrovirens „ritteri“, R. aureiflora, R. deminuta, R. einsteinii, R. hoffmannii, R. 

jujuyana, R. kieslingii, R. krainziana, R. nigricans, R. padcayensis, R. 

pseudodeminuta, R. pseudominuscula, R. pygmaea, + „haagei“ + „mudanensis“ + 

„nazarenoensis“, R. senilis, R. spegazziniana, R. steinmannii „christinae“, R. 

violaciflora, R. xanthocarpa, R. walteri. 

Tucuman: 

R. minuscula, R. spinosissima. 

Bolívie 

Chuquisaca: 

R. albopectinata, R. atrovirens „huasiensis“ + „raulii“ + „yuquinensis“, R. brunescens, 

R. cintiensis, R. fiebrigii var. densiseta, R. leucanthema, R. mamillosa, R. 

nogalesensis, R. pygmaea „atrovirens“ + „canacruzensis“ + „diersiana“ + 

„friedrichiana“ + „minor“ + „pallida“ + „violaceostaminata“ + „violascens“, R. 

rubiginosa, R. schatzliana, R. simoniana, R. steinmannii „applanata“ + 

„camargoensis“ + „leucacantha“ + „tuberculata, R. sumayana, R. tarvitaensis, R. 

tuberosa. 

La Paz: 

R. steinmannii. 

Oruro: 

R. pygmaea „knizei“ + „orurensis“, R. steinmannii. 

Potosí: 

R. atrovirens „haefneriana“, R. pygmaea + „polypetala“, R. steinmannii + 

„brachyantha“ + „cincinnata“ + „costata“ + „parvula“ + „rauschii“, R. torquata, R. 

tropaeolipicta. 

Santa Cruz: 

R. donaldiana, R. vallegrandensis. 

Tarija: 

R. albiareolata, R. albiflora, R. albipilosa, R. atrovirens „pseudoritteri“ + 

„yuncharasensis“ + „zecheri“, R. brunneoradicata, R. cajasensis, R. euanthema, R. 

fiebrigii, R. flavistyla, R. fulviseta, R. fusca, R. heliosa + var. cajasensis + var. 

condorensis, R. kupperiana, R. mixticolor, R. muscula, R. narvaecensis, R. nitida, R. 

padcayensis, R. pauciareolata, R. paucicostata, R. perplexa, R. pulchella, R. 

pulvinosa, R. pygmaea „colorea“ + „crassa“ + „iscayachensis“, R. robustispina + var. 

minor, R. spegazziniana, R. spinosissima, R. steinmannii “melanocentra“, R. 

supthutiana, R. tamboensis, R. tarijensis, R. vulpina, R. wahliana. 

Polní čísla sběratelů 

Většina druhů Rebutia je spjata s horským terénem a jen málo skutečných 

polních badatelů prošlo divokou krajinu severní Argentiny a jižní Bolívie, kde rostou. 

Nejznámější z nich jsou Friedrich Ritter, Walter Rausch a Alfred Lau, kteří přivezli 

velký počet nových druhů který nasbírali. Často jsou při cestách nalezeny odlišné 

formy, které nelze ihned pojmenovat a zařadit přesným jménem, takže se označí 

polním či studijním číslem. Polní čísla badatelů a sběratelů dostávají postupně svá 

jména až později po studiu literatury. Nové nepoznané druhy jsou pak většinou 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 12 

……………………………………………..

popsané v některém odborném časopise. Nejznámější čísla můžeme najít pod těmito 

značkami: 

WR - Walter Rausch 

FR - Friedrich Ritter 

Lau - Alfred Lau 

MN - Mats Winberg 

KK - Karel Kníže 

ISI - International Succulent Institute 

Pokračování příště 

Lumír Král 

Konečně se dozvíme pravdu ! 

Věřím, že vás tento provokativní titulek nalákal k přečtení i trochu 

náročnějšího textu. Ty věčné spory o názvy rostlin, o tom co patří k parodiím, 

notokaktusům, wiginsiím či k eriokaktusům, zda máme před sebou dobrý druh, či jen 

podruh, varietu nebo formu a nekonečné změny nezřídka vyvolávané snahou autorů 

proslavit a „zvěčnit“ své jméno, mohou v dohledné době skončit. Zásluhu na tom má 

vědecký pokrok, odhalující podstatu živé hmoty a životních pochodů. 

Nejprve se však musíme seznámit s některými základními pojmy, které se 

pokusím říci tak jednoduše, jak to jen jde. Dědičnost, přesněji řečeno genetika, je 

dána informacemi, které jsou obsaženy v řetězcích nukleových kyselin (DNKdeoxyribonukleinové, 

nebo RNK- ribo- nukleinové kyselině). Ty se skládají ze čtyř 

základních (bazálních) aminokyselin, vzájemně propojovaných a seřazených 

v určitém pořadí do dlouhého řetězce. Každý jeho úsek „gen“ obsahuje informaci 

pro vznik (syntézu) nějaké látky, nejčastěji bílkovinné povahy. Každý organismus 

(lidí, zvířat, rostlin, mikrobů atd.) má specifický soubor genů, tzv. genom. Ten je 

uložen v jádru buněk v podobě vlákna - chromosomu. Každá vlastnost živého 

organismu je dána uložením specifických genů ve vláknu chromosomu. Enzymy 

jsou bílkoviny potřebné k hladkému průběhu látkové výměny - metabolismu. 

Vznikají v buňce skládáním základních aminokyselin podle vzorce obsaženého 

v RNK genu. Strukturu enzymů v různých buňkách lze porovnávat. Odlišné uložení 

některé nebo několika aminokyselin v chromosomu znamená, že zkoumané 

organismy se od sebe liší. Čím je odlišností - změn více, tím méně jsou si 

porovnávané organismy příbuzné. To je podstata výzkumných metod, kterým se říká 

isoenzymová analýza (porovnávání podobných enzymů). Je to práce velmi náročná 

a nákladná, zatím posloužila např. k objasnění genomu lidí, některých jednoduchých 

organismů (např. virů, členovců), ale i některých rostlin, hlavně stromovitých. 

Nedávno bylo prvně užito isoenzymové analýzy také ke sledování vývojové 

příbuznosti kaktusů. Zjednodušený popis postupu analýzy začíná odběrem 0,1 g 

tkáně vyšetřované rostliny. Pomocí vhodného ústoje se z tkáně vylouhují bílkoviny, 

mezi nimi také enzymy. Tento výluh se nanese na fólii s vrstvičkou gelu, do níž je 

zaveden stejnosměrný elektrický proud (tzv. elektroforéza). Ve vzniklém elektrickém 

poli putují enzymy různou rychlostí, v závislosti na velikosti jejich molekuly a 

iontovém náboji, mezi kladnou a zápornou elektrodou. Po několika hodinách se 

proud odpojí a gel se obarví látkou, specifickou pro hledaný enzym. Tím se stane 

viditelnou pozice enzymu na tzv. zymogramu, obsahujícím měřítko vzdálenosti od 

výchozího pólu. Srovnáváním zymogramů několika enzymů je možné s velkou 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 13 

……………………………………………..

přesností posoudit shodnost, příbuznost, nebo naprostou odlišnost porovnávaných 

rostlinných tkání. 

Skončila éra, kdy se kaktusy třídily podle tvaru těla, trnů či barvy květů, stejně 

tak v dohledné době bude klasifikace podle vzhledu a velikosti semen, podle nalezišť 

ba i názoru tzv. odborníků - znalců jen historií. Nebude to však brzy. Kaktusy nepatří 

k hospodářsky významným organismům a takový výzkum nejen něco stojí, ale musí 

se mu také věnovat nemálo odborníků. Ani dnešní mladá generace kaktusářů se 

ještě pravdu nedoví, ale už je známo jak na to a výzkum dále pokračuje. 


Vybráno z citátů: 

Příroda tvoří bez našeho přispění stále nové tvary – ale právě tak ničí neustále jiné. 

Obojí nazýváme evolucí, protože nám nic rozumnějšího nenapadlo. 

Kurt Kreuzinger 

Z naší činnosti 

První den posledního měsíce roku 2003, proběhla tzv. „Mikulášská“ schůzka 

s bohatou tombolou. Tato přilákala spoustu členů, kteří přišli při této příležitosti 

doplnit své sbírky nebo se jen tak pobavit. Zvláště milá byla účast nových tváří, které 

rádi uvítáme i na dalších schůzkách. Pro pozdní příchozí jsme museli přinést další 

stoličky z vedlejší místnosti, neboť takový počet členů i hostů jsme už na schůzce 

dlouho neměli. Bylo napočítáno asi 45 osob. I losů bylo v letošním roce prodáno více 

než v minulém roce, výtěžek bude využit na zajištění činnosti našeho Klubu. Po 

organizačních záležitostech se ujal slova Ing. Grym, který přednesl přednášku o rodu 

Lophophora. Ukázal nám všechny známé druhy i stanovištní formy. Přednáška byla 

velmi kvalitní a tak někteří členové říkali, že udělat přednášku o „jediném“ druhu si 

může dovolit opravdu jen odborník. Po diskusi už jen všichni čekali, jaké je čeká 

překvapení ve vyhraných balíčcích z tomboly. Určitě si každý vyhrál tu svoji rostlinku 

a tak nezbývá než poděkovat všem přátelům, kteří svými kytičkami přispěli do tak 

bohaté tomboly. 

Naši jubilanti 

V době před padesáti léty, kdy vznikal náš Kroužek kaktusářů v Ostravě, přišel 

na svět i jeho dnešní jubilant - Ing. Jaromír Chvastek (*29.1.1954). O pár let později 

byl dokonce našim předsedou a redaktorem Ostníku a je nesporně spojen s historií 

našeho Klubu. Dnes je členem Klubu kaktusářů ve Frýdku-Místku, kde zastává 

rovněž funkci předsedy. Dlouhá léta pracoval ve výboru Společnosti. K nám se 

zajíždí podělit se svými zážitky z cest, které podniká za kaktusy do Mexika, ale i do 

jiných částí Jižní Ameriky. Přejeme našemu jubilantu hlavně hodně zdraví, štěstí a 

elánu do dalších expedicí a celé kaktusářské činnosti. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 14 

……………………………………………..

Poznáváme škůdce a choroby 

Kdo by alespoň jednou neměl problémy se škůdci a chorobami, tak lže. Každý 

pěstitel, ať pěstuje své rostlinky doma, v předokenním skleníčku, v pařeništi nebo ve 

větším skleníku, tak se nejednou setkal s nějakými škůdci nebo chorobami kaktusů a 

jiných sukulentů. I když kaktusy nepocházejí z Evropy, škůdců a chorob, které na 

nich dovedou parazitovat, je u nás poměrně mnoho. Houbové choroby a bakteriózy 

se velmi rychle šíří a jedinou účinnou pomocí je odstranit zasaženou část stonku a 

pokusit se rostlinu zachránit buď zakořeněním nebo roubováním. V některých 

případech totiž selhává i chemická ochrana, zvláště je-li dlouhodobě používán jeden 

přípravek. Proti všem škůdcům je vhodné provést preventivně jednou či dvakrát 

ročně aplikaci některého insekticidu v celé sbírce dle návodu a věnovat zvýšenou 

pozornost výskytu škůdců při zimování kaktusů. Přípravky je vhodné střídat, neboť 

škůdci se dlouhodobému používání jednoho přípravku přizpůsobí a jsou proti němu 

imunní. Jak však poznáme, že jsou rostliny napadeny? Příznaků je mnoho, ale každý 

má své specifické znaky. Někteří škůdci jsou vidět pouhým okem, na některé je 

nutno si vzít lupu a některé jsou vidět pouze pod mikroskopem. Podíváme se na 

jednotlivé škůdce podle velikosti a začneme hned od těch největších. 

Je paradoxem, že právě tzv. „kaktusář“ může být tím největším škůdcem, 

zvláště navštíví-li Vaši sbírku bez Vašeho vědomí a odnese si rostliny, o které 

přijdete jednou provždy. Ochrana proti takovému „škůdci“ spočívá v tom (pokud víme 

o koho se jedná), že jej už nikdy do své sbírky nepustíme. Pokud nevíme o koho se 

jedná, je dobré skleník vhodně zabezpečit proti krádežím. 

Velkým škůdcem kaktusů a sukulentů, zvláště na nalezištích jsou kozy. Ty 

sežerou snad všechno a nevadí jim ani, že kaktusy mají trny, které je popíchají. 

Předpokládám, že nikdo nebude pěstovat kaktusy na zahradě spolu s kozami. I další 

domácí zvířata mohou poškodit naše rostlinky. Když jsem měl sbírku u rodičů na 

vesnici, nebyl pro kočky problém vyskočit přes okna do skleníku, kde si vybrali to 

„nejvhodnější“ místo na vyhřívání, kde jinde než na kaktusech. Vyhřívání koček na 

kaktusech jsem viděl i v jiných sbírkách. Horším nepřítelem jsou však slepice. Ty 

když se dostanou do skleníku, tak rozhrabou a rozglovají vše na co přijdou. Nejraději 

se vyřádí v miskách semenáčků, které byly zrovna přepikýrovány. Jsou-li tyto krabice 

ještě z polystyrénu (jak je měl jeden můj známý), pustily se i do nich a s oblibou si 

polystyrén vychutnaly. Slepice na zahradě mají však i jednu výhodu. Při roubování 

některé gumičky časem steří a prasknou, slepice si myslí, že jsou to nějaké žížaly a 

gumičky spořádají. My máme uklizeno. Pejskové jsou už chytřejší, jakmile jednou 

přeběhli přes skalku s kaktusy, příště ji už raději obešli. Pěstitelům lze jen doporučit 

lepší zabezpečí proti vniknutí domácích miláčků do sbírky. 

Horší situace nastává, když se Vám do sbírky dostane myška (zvláště když se 

stahují na podzim a v zimě do tepla), ta dovede úspěšně zlikvidovat všechny semena 

v plodech. Často se pustí i do kaktusů a sukulentů, kde zůstávají charakteristické 

stopy po jejich zoubkách. Většinou pak z rostlin zůstane jen slupka. S oblibou se 

pouští do lofofór nebo litopsů. Opatření: nasypání jedu proti hlodavcům a nastavení 

pastiček. 

Podobně jako myši, dovedou kaktusy vyžrat zevnitř slimáci a šneci. Když jsem 

měl kaktusy v pařeništi, i z divoce vytrněných kaktusů zůstala jen slupka, někdy jen 

holý skelet z trnů. Ono to vypadalo velmi efektně, ale kaktus byl nenávratně ztracen. 

Jak se dostali slimáci tam i ven mi není známo, trny byly totiž až na zem. Jednou 

jsem při stěhování zapomněl epifyla pod stromem v trávě. Druhý den už bylo pozdě, 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 15 

……………………………………………..

všechny byly úplně vyžrané a trvalo několik let než vyrostly nové listy a začaly znovu 

kvést. Pokud se dostanou do pařeniště, skleníku či jiných pěstebních zařízení, je 

nutno co nejdříve použít jedovaté nástrahy na plže. Preparát na principu Limacidu 

však láká svou vůní slimáky, aby je při doteku zlikvidoval. Doporučuje se nedávat 

preparát přímo do skleníku, ale mimo něj, kde se na něj slimáci stahují. 

Pokračování příště 

Lumír Král 

Informace 

--- Pravidelné schůzky pěstitelů kaktusů a jiných sukulentů s promítáním 

diapozitivů a přednáškou proběhnou vždy první pondělí v měsíci (mimo letních 

prázdnin) v 17. hodin na ubytovně ČD v sadu B. Němcové. V jednání jsou přednášky 

našich předních pěstitelů a cestovatelů, např. koncem roku 2003 navštívili lokality 

kaktusů a sukulentů Ing. Chvastek (Bolivie), Šnicer (Mexiko), Žídek (Madagaskar), 

kteří už nám na jaře přednášky přislíbili. Na výroční schůzce v únoru bychom měli 

zavzpomínat na 50. let našeho Klubu. Přijďte mezi nás. 

--- Setkání kaktusářů ve Frýdlantů n. O. proběhne letos ve dnech 25.-27. 6. 

2004). Kromě běžných akcí na setkání připravujeme i větší společnou výstavu 

kaktusů s Frýdeckými kaktusáři v místě konání Pobeskydí 2004. 

--- Setkání gymnofilů se bude letos konat v Ostravě ve dnech 10.-12. 9. 2004 a 

sjedou se zde specialisté tohoto rodu z celé Evropy. Již dnes máme přihlášky 

odborníků např. z Holandska, Itálie, Německa, Polska, Rakouska a Slovenska. 

--- Celonárodní výstava kaktusů proběhne v srpnu, během letní výstavy FLORA 

Olomouc. 

Adresy autorů: 

Král Lumír, O. Synka 1815, 708 00 Ostrava – Poruba, tel.: 723 274 571. 

MUDr. Plesník Vladimír, Nezvalovo nám. 846, 708 00 Ostrava – Poruba, tel.: 596 910 790. 

Tůma Milan, Podroužkova 1679, 708 00 Ostrava – Poruba, mobil: 604 181 134. 

OBSAH – LEDEN 2004 

Na úvod nového roku 2 

Drobnička 3 

Z literatury 4 

Letem sukulentním světem 6 

Rod Rebutia K. Sch. 10 

Konečně se dozvíme pravdu ! 13 

Z naší činnosti 14 

Naši jubilanti 14 

Poznáváme škůdce a choroby 15 

Informace 16 

OSTNÍK 

Vydavatel: Klub kaktusářů v Ostravě, leden 2004 

Šéfredaktor: Lumír Král, O. Synka 1815, 708 00 Ostrava – Poruba, tel.: 723 274 571. 

Objednávky a distribuce: Ing. Skoumal Vladimír, M.Bayera 6038, 708 00 O.-Poruba, tel: 596951955 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 16 

……………………………………………..

Časopis Klubu kaktusářů v Ostravě 

Číslo 327. 

Ročník 33. 

Únor 2004 

Mammillaria compressa De Candolle, Mem. Mus. Hist. Nat. Paris, 17: 112, 1828. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 17 

……………………………………………..

Z literatury 


V poledních dvou letech posílají autoři své příspěvky do časopisu s obrázky 

na CD-Romech. Redaktor však tvrdí, že i ten nejkvalitnější skener za několik desítek 

tisíc DM, neposkytne tak kvalitní předlohu pro tisk, jako diapozitiv. Jako příklad uvádí 

na titulní straně výjimečně zdařilý obrázek kvetoucí hybridy Discocactus 

magnimammus x buenekeri. 

Nový popis: Pilosocereus bohlei Hofacker sp. n., byl nalezen na malé, 

dosud nedostatečně prozkoumané lokalitě v severní části Bahie (Brazílie). Má 

většinou vzpřímený růst, dosahuje až 180 cm výšky, tělo lehce kuželovitého tvaru má 

u báze průměr až 12 cm, ale ve výšce cca 40 cm se zužuje na průměr pouhých 5 cm. 

Světle modrozelená pokožka je řídce protkaná světlejšími malými skvrnami. Žeber je 

9-12, nesou oválné areoly, z nichž nejprve vyrůstají asi 3 cm dlouhé, bílé vlasy, 

později černající, vypadávající a nahrazené krátkou plstí. Krajní trny jsou až 2 cm 

dlouhé, v počtu 30-40 odstupují od těla, střední je jen o málo delší. Nově rostoucí 

trny jsou světle hnědé až zlatožluté, stárnoucí jsou načernalé. V temeni roste 

pseudocefálium až 40 cm dlouhé, složené z bílých vlasů, až 7 cm dlouhých, které 

pak šednou a vypadávají. V noci se otevírají květy krémové barvy. Jsou až 55 mm 

dlouhé, při plném otevření dosahují průměru jen 35 mm. (7 barevných snímků, 2 

náčrty stavby květu). 

Seriál doporučovaných kaktusů s vyobrazením obsahuje: Mammillaria 

priessnitzii (zelená, nenáročná na pěstování, bohatě kvetoucí již v mládí červenými 

květy džbánkovitého tvaru. V létě bohatší zálivka a ochrana před pražícím sluncem, 

zimovat v suchu a chladnu), Pediocactus simpsonii (daří se jen u zkušeného 

pěstitele, vyžaduje čistě minerální substrát, výsluní a i v létě jen opatrnou zálivku. 

Často bývá roubovaný. Doporučuje se velmi chladné zimování při +5-7˚C 

v absolutním suchu, jinak nekvete. Obtížně a pomalu se množí jen výsevy), Parodia 

werneri (toto je dnes podle CITES rejstříku jedině platný název pro dlouho známý 

Notocactus uebelmannianus z Brazílie !). Snadno kvetou již mladé rostliny velkými 

karmínovými květy s typickou červenou bliznou. Daří se v substrátu s větší příměsí 

humusu, v poledne chránit před pražícím sluncem, v létě vydatná zálivka. Zimovat 

v chladnu a suchu. Výsev je snadný), Mammillaria pennispinosa (byla popsána už 

před 50 lety, ale pro obtížné pěstování je stále vzácností. Dnes už prý roste v přírodě 

na jediném stanovišti Má nápadné početné krajní trny, opatřené bělavými vlásky 

v podobě peříčka, jeden střední, silnější trn červenohnědé barvy, má na konci háček. 

Poměrně velké květy vyrůstají kolem temene, jsou bílé s nahnědlým středním 

proužkem. Vyžaduje výsluní blízko skla, čistě minerální substrát,v létě jen opatrnou 

zálivku, v zimě naprosté sucho. Snadno podléhá hnilobě), Conophytum elishae 

(pochází z Namibie, j. Afriky, má drobnější, vysoce sukulentní tělo a poměrně velké, 

sytě žluté květy, kopretinového typu. Má klidové období od časného jara do konce 

léta, růst se obnoví na podzim, kdy také kvete. Písčitý substrát s malým podílem 

humusu. V létě přistiňovat pod sklem, občas jen lehce přestříknout, opatrně zalévat 

až na podzim a v zimě. Zimovat při 12-15˚C), Anacampseros alstonii (také roste 

v jižní Africe, dříve patřil do čeledi Portulaceae, dnes patří do rodu Avonia. Tvoří 

kaudex, který snadno zahnívá. Proto by měl z poloviny vyčnívat nad čistě minerální 

substrát s velkým podílem křemičitého písku. Opatrně zalévat i v létě na slunném 

stanovišti, zimovat v suchu a nepříliš chladně). 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 18 

……………………………………………..

Pěstitelskou zvláštností je bělokvětá forma Mammillaria baumii, jejíž květy 

jsou zpravidla sytě žluté. Forma byla zjištěna mezi semenáčky ze stejného výsevu (2 

snímky). Dříve byla tato mamilárie řazena do podrodu Dolichothele. 

Ferocactus wislizenii je vždy, ve sbírce i v přírodě, nápadný skvost. 

Ferokaktusy by neměly chybět ve sklenících, kde je dost prostoru a pro ně vhodné 

podmínky. Semenáčky rostou poměrně rychle, jsou nádherně vytrněné a není ani 

pravdou, že pozdě kvetou. Nejlépe prospívají jsou-li volně vysazeny do záhonu 

vytápěného skleníku. Autor článku popisuje 26 let zkušeností s výsevem a 

pěstováním uvedeného ferokaktusu a také své zážitky z návštěvy lokalit, kde 

v přírodě roste. Zatím co mladší rostliny se mohou od sebe lišit barvou květů od 

oranžové po sytě žlutou, vybarvením s mohutností trnů, starší rostliny získávají stejný 

vzhled. V přírodě roste na skaliscích mezi hrubou kamennou sutí což má za 

následek, že velké staré kusy se následkem své značné váhy bortí a padají k zemi 

kde hynou (9 krásných snímků). 

Echinocereus davisii má krátké (4 cm) válcovité tělo o průměru až 3 cm, od 

báze odnožující, s tmavě zelenou pokožkou a 6-9 žebry. Krajních trnů bývá 8-14, 

barevně jsou značně variabilní od šedobílé po tmavě hnědou, špička je zpravidla 

ještě tmavší. Zřídka má jeden střední trn, až 2,5 cm dlouhý, rovný až zahnutý. Brzy 

z jara vyraší nejprve oranžová, pak zelenohnědá poupata. Trychtýřovitý květ světle 

zelenožluté až tmavě oranžové barvy, s typickou zelenou bliznou, krásně voní po 

citronu. Snadno ale velmi pomalu roste z výsevu, vhodná je hlubší miska, naplněná 

čistě minerálním, propustným substrátem. Doporučuje se přisypat na povrch hrubší 

křemičitý písek k ochraně krčku před přemokřením a hnilobou. V létě má mít teplé, 

dobře osvětlené místo, chráněné však před úpalem. Zalévat v nárazech po úplném 

proschnutí substrátu. Podzimní mlhy a rosa přispívají k vyzrávání přírůstků a k 

intenzivnímu vývinu trnů. Zimu přežije v suchém skleníku, kde snese mráz i pod 

20˚C. (barevný snímek kvetoucí rostliny). 

Echeveria purpusorum (jméno po objevitelích bratřích Purpusových) pochází 

z jižní části Mexika. Řadí se k nejhezčím druhům růžicovitě rostoucích echeverií díky 

masitým listům vybíhajícím do úzké špičky, tmavě zelené barvy se světlejší kresbou 

a výrazně žlutooranžovým květům na krátkém stvolu. Daří se ve směsi pemzové drti 

s trochou humusu. V létě každý týden vydatná zálivka, v zimě sucho a teplota 8- 

10˚C. Listy se poněkud scvrknou, pak v květnu-červnu kvete. Množí se semeny (2 

barevné snímky). 

Sukulentáři s radostí uvítají cestopisný článek o botanické výpravě do střední 

Namibie. Je provázen 12 snímky zdejší flóry a prostředí, včetně vyobrazení raritní 

Welwitschia mirabilis, Zygophyllum stapfii, Hoodia gordonii nebo Trichocaulon 

clavatum. Půda a prostředí v jednotlivých lokalitách jsou odlišné v závislosti na 

nadmořské výšce, na složení (písek, vápenec, žula, diabas aj.) a průvodní flóře. Je to 

ráj pro milovníky sukulentů, v němž roste 415 druhů ze 79 čeledí sukulentních rostlin. 

NeemAzal je nový biologický preparát se širokým spektrem účinku na většinu 

škůdců rostlin, včetně mšic, molic, svilušek („červený pavouček“) a smutnic. 

Obsahuje výtažek z jader tropického stromu Antalaea azadirachta, se směsí 

účinných alkaloidů, rostlinného oleje a tenzidů, snižujících povrchové napětí tekutin. 

Tím je zaručeno dobré přilnutí roztoku s 0,3-0,5% výtažku k povrchu ošetřovaných 

rostlin i jejich škůdců. Výhodou je jeho velice nízká toxicita pro lidi, ryby i užitečný 

hmyz. Obsah hormonů narušuje vývoj škůdců i jejich množení. Je vstřebáván a 

rozváděn do celé rostliny a působí systémově na savé škůdce. Dodává se do 

specializovaných obchodů v kanystrech o obsahu 1 - 25 litrů, cena není uvedena. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 19 

……………………………………………..

(V inzerátu firmy G. Schwarz, Nürnberg, je nabízena 100 ml lahvička „Neem“ za 

24,95 DM !) 

Podařilo se objevit a dokumentovat růst semenáčků Cephalocereus senilis 

přímo v údolí Venados, i když se dlouho tvrdilo, že se staré, tam rostoucí exempláře, 

už nerozmnožují. Autor soudí, že je to následek silných dešťů a záplav v prosinci 

1997, následovaných velkým poklesem teplot ( až –20˚C ) v lednu a únoru 1998. 

Mnoho rostlin, kaktusy nevyjímaje, toto období nepřežilo. V údolí se však objevila 

spousta malých semenáčků C. senilis, z nichž asi každý stý narostl během tří let do 

výšky 20-40 cm. (3 snímky). 

Neobvyklý nález poupat u Turbinicactus macrochele popisuje F. Kleinheyer. 

Mimo obvyklého květu v temeni rostliny se kolem něj objevilo množství malých 

poupat (snímek). U turbinikaktusů vyrůstá květ z areol, na rozdíl např. od mamilárií, u 

nichž květy rostou z axil. Přídatná poupata turbinikaktusu rostla také v axilách, 

dosáhla velikosti nejvýše 3 mm a většinou zaschla. Autor spekuluje nad příčinou 

nálezu a doporučuje pěstitelům tohoto rodu, aby si všímali, zda nenajdou podobný 

jev (2 snímky). 

Mammillaria zeilmanniana byla tak dlouho považována za kaktus dobrý jen 

pro začátečníky, že prakticky ze sbírek zmizela. Jde však o druh nejen nenáročný, 

ale velmi hezce kvetoucí růženci sytě růžových, poměrně velkých květů. Dosud se 

množila hlavně odnožemi, které tvoří u starších rostlin velké kupy. Podařilo se objevit 

původní lokalitu s málo odnožujícími exempláři a většími květy. Navíc se ve sbírkách 

najde také bělokvětá forma této mamilárie, jejíž původ je nejasný. Vyžaduje světlé 

stanoviště, propustný a výživný substrát. V době vegetace lze bohatost květů 

podpořit pravidelnou zálivkou s přídavkem hnojiva pro kaktusy. Období květu trvá od 

začátku jara do konce léta. Zimovat chladně (6-10˚C) a v suchu. Častou příčinou 

uhynutí starších trsů je nevyschlý substrát pod trsy v okolí kořenů a nízká teplota, 

ačkoliv rostlina snese v suchém stavu pokles teploty až k nule. (2 snímky). 


Drobničky 

♣ Milovníky echinocereusů jistě zaujme mimotržní publikace „Die Echinocereen 

der Baja California“, vydaná jako speciální tisk Pracovní skupinou DKG 

Echinocereus. Na 365 stranách se 374 unikátními snímky je představena populace 

echinocereusů na tomto málo navštěvovaném poloostrově. Cena 115 DEM. 

♣ Roku 2001 zahájila berlínská kaktusářů „C.Backeberg“ vydávání nového 

časopisu o kaktusech „Berliner Kakteenblätter“ Každé číslo formátu A5 (jako Ostník) 

o 24 stranách obsahuje jak kvalitní příspěvky z historie kaktusaření v Německu, tak 

pěstitelské zkušenosti a rady. Cena za výtisk byla 7 DM. 

♣ ISI (International Succulent Introductions) je nekomerční organizací, pečující o 

rozmnožování a prodej řádně dokumentovaných rostlin. ISI vydala abecedně 

uspořádaný Přehled všech rostlin nabízených v letech 1958-2001 s jejich ISI čísly, 

krátkým popisem, údaji o původu apod. Cena 9 liber za výtisk. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 20 

……………………………………………..

♣ Organizátoři zimní výstavy kaktusů a sukulentů v Ženevě přišli ze zajímavou 

novinkou, která upoutala širokou veřejnost i zkušené kaktusáře. Dali více prostoru 

epifytně rostoucím druhům, včetně kvetoucích variet „Vánočního kaktusu“, rhipsalisů, 

tilandsií až po „Královnu noci“. U vystavených exemplářů byly krátké popisky 

upozorňující na jejich zvláštnosti. Např. na růst v přirozeně vznikajících usazeninách 

kompostu na stromech, na šupiny umožňující některým kaktusům přijímat vodu 

v podobě vzdušné vlhkosti a rosy, na způsob rozšiřování semen větrem, mravenci, 

ptáky, nebo hlodavci 


Rod Conophytum XIX. 

Conophytum obcordellum subsp. rolfii (De Boer) S.A.Hammer bylo pojmenováno 

na počest svého objevitele – Rolfa Rawého. Jedná se o trpasličí rostliny, vysoce 

odnožující, vytvářející husté shluky těl. Slupka je papírovitá, bělavá, hustě tečkovaná, 

přetrvávající. Těla jsou 8-10 x 5-10 x 3-5 mm, sedlovitého tvaru, uťaté na vrcholku, 

kruhová, obdélníková až hexagonální při pohledu shora, okraje zakulacené. 

Epidermis papilózní, stříbrně zelená až červená, lesklá či matná, vykreslená 

množstvím výrazných červených linek a teček, které nezasahují do stran a dolů. 

Štěrbina je krátká nebo mírně prodloužená přes vrchol, stlačená, hustě papilózní. 

Květy jsou noční, výrazně voní, kališní trubka je 2-3 mm dlouhá se 4-5 krátkými, 

velmi tenkými bělavými kališními lístky (se špičkou zelenou nebo hnědou). Korunní 

trubka 2-10 mm dlouhá, bělavá, opalizující, korunních lístků 16-30 ve 2-3 řadách, až 

8 mm dlouhé, velmi úzké, bílé až růžové nebo bílé s červenými špičkami, tyčinek 15- 

40, částečně vyčnívají, čnělka krátká, blizna 4-5-ti laločná až 3 mm dlouhá, tobolka 4- 

5-ti pouzdrá, 2x2 mm, matně hnědá, semena 0,55 x 0,35 x 0,25 mm, řídce hrbolkatá. 

Taxon byl popsán roku 1970. Rostliny rostou v několika populacích v blízkosti 

Eland’s Bay společně s miniaturními formami C. luckhoffii a Anacampseros 

comptonii. 

Conophytum obcordellum subsp. stenandrum (L.Bolus) S.A.Hammer bylo 

pojmenováno podle útlých prášníků. Rostliny proměnlivě odnožující a vytvářející 

různě velké shluky těl. Slupka papírová, bělavá nebo nažloutlá, hustě tečkovaná, 

přetrvávající. Těla jsou 8-20 x 5-20 x 5-12 mm, obkonická, mírně konvexní na 

vrcholku, kruhová nebo eliptická při pohledu shora, zakulacená na okrajích, 

epidermis hladká, lesklá, není příliš odlišná na stranách nebo vrcholu, zbarvení 

stříbrně zelené až kovově šedé, někdy s načervenalým prolnutím, vykreslené 

množstvím červených, lesklých skvrnek, které ale nezasahují do stran, štěrbina 

krátká, vtlačená, jemně papilózní. Květy podzimní, noční, výrazně voní. Kališní trubka 

4-5 mm dlouhá, sepalů 4-5 4 mm dlouhé, tenké, šedavě zelené. korunní trubka 2-10 

mm dlouhá, bělavá, opalizující, korunních lístků 20-45 ve 2-3 řadách, až 8 mm 

dlouhé, úzké, bílé až nažloutlé. Tyčinek 15-40, částečně vyčnívají, prášníky tenké, 

útlé (odsud i pojmenování taxonu). Čnělka krátká s 4-6 laločnou bliznou 3 mm 

dlouhou. Tobolka 4-6-ti pouzdrá, až 2x4 mm stlačeně obvejčitá, matněn taninová, 

semena 0,55 x 0,35 x 0,30, řídce hrbolkatá. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 21 

……………………………………………..

Conophytum piluliforme N.E.Br. 1922 jsou rostliny hustě odnožující, vytvářejí 

koberce těl. Slupka je bílá nebo nahnědlá, často tečkovaná, částečně přetrvávající. 

Těla jsou 4-8x2-5x2-5 mm velká, kulovitě obkonická, na vrcholku uťatá nebo mírně 

vypouklá, při pohledu shora mají tvar jako malá tabletka. Epidermis je holá až jemně 

obrvená, světle šedozelená až trávově zelená nebo načervenale zelená, ozdobená 

množstvím velmi jemných tmavých linek a teček, někdy chybí. Štěrbina je na úrovni 

pokožky někdy mírně vnořená, obrvená. Květy se objevují velmi pozdě na podzim, 

jsou noční a výrazně voní. Kališní trubka 1-3 mm dlouhá, membránovitá se 4 tmavě 

červenými sepaly až 2 mm dlouhé. Korunní trubka výrazně vyčnívá, petalů je 12-30 

v maximálně třech řadách, jsou až 8 mm dlouhé, často mnohem kratší, vždy velmi 

úzké, lososové, růžové, tmavě kaštanové nebo načervenalé, nikdy nejsou bílé. 

tyčinek 12-35 částečně vyčnívají, prášníky matně žluté až oranžové, čnělka velmi 

krátká, blizna je čtyřlaločná asi 1-2 mm dlouhá. Tobolka 4 pouzdrá, 2x2 mm, tmavě 

hnědá, semena 0,7 x 0,5 x 0,4 hrbolkatá. 

Rostliny byly pojmenovány podle podobnosti s malými pilulkami, V zabarvení 

a kresbě pokožky připomíná C. ficiforme a to zejména zakřivenými linkami, ale tvar a 

velikost je u obou taxonů odlišná. Pokud rostliny nejsou v plném růstu a pokud 

nekvetou jsou tyto rostliny obtížně identifikovatelné. C. piluliforme může být 

zaměněno s mladými C. joubertii nebo s menšími formami C. truncatum subsp. 

viridicatum a samozřejmě také s C. piluliforme subsp. edwardii. Rostliny se vyskytují 

rozptýleně v Little Karoo mezi Montagu, Anysbergem a Kareevlakte, zasahují až do 

jihovýchodu Vanwyksdorpu (C. subconfusum). Formy od Montagu (popsané jako C. 

advenum) mají tendenci tvořit výrazné linky uprostřed kýlnatých vrcholů. 

Synonyma: C. advenum, M. aggregatum, C. archeri, C. brevipetalum, C. etaylorii, C. 

leightoniae, M. piluliforme, C. subconfusum. 

Conophytum piluliforme subsp. edwardii (Schwantes) S.A.Hammer bylo 

pojmenováno na počest Edwarda Taylora, asistenta Schwantese a Browna. Rostliny 

vytvářejí malé shluky těl. Slupka je shora bílá, zespodu tmavě hnědá, přetrvávající, 

poměrně tuhá. Těla jsou miniaturní, pyriformní, 8-10 x 3-5 x 2-3 mm, elyptická při 

pohledu shora, zužující se směrem k vrcholu do více méně ostrého kýlu. Epidermis 

holá, tmavě trávově zelená až modrozelená nebo sytě kaštanová, štěrbina obrvená 

asi 1 mm dlouhá, nebývá vpadlá. Květy se objevují uprostřed podzimu, jsou noční, 

jemně voní. Kališní trubka 2 mm dlouhá se 4 červenými sepaly, korunní trubka 3-5 

mm dlouhá, s 12-16 korunními lístky, 2-4 mm velkými, velmi úzkými, uťatými, 

zbarvení tmavě červené. Tyčinek 8-10 až 3 mm dlouhé, čnělka asi 1 mm dlouhá, 

blizna 4 laločná, 1 mm dlouhá. Tobolka 4 pouzdrá, 2x2 mm, tmavě hnědá, semen je 

velmi málo, jsou 0,55 x 0,40 x 0,30 mm, jsou jemně hrbolkatá. Subsp. edwardii je 

rozpoznatelné podle klínovitých, tmavě zbarvených těl. Rostliny se probouzejí pozdě 

a rostou až do jara. Vyskytují se v několika populacích v oblasti západního Little 

Karoo, rostoou v jílovcových břidlicích u Lemoenshoeku, nebo v křemenné suti u 

Eierpoortu. 

Synonyma: C. edwardii, C. rubrum 

Conophytum truncatum (Thunberg) N.E.Br. popsány jsou dvě subspecie a jedna 

varieta. Subsp. truncatum vytváří kompaktní shluky až do průměru 15 cm. Slupka 

bělavá, skvrnitá, papírovitá, přetrvávající. Těla jsou 6-30 x 3-25 x 2-25 mm, 

obkonická až cylindrická, uťatá, konkávní nebo konvexní, více méně kruhovitá při 

pohledu shora, někdy mírně bilobní. Epidermis holá nebo velmi jemně papilózní, 

hladká, bílo zelená až zelená nebo červenavě šedozelená, obvykle skvrnitá od 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 22 

……………………………………………..

taninových idioblastů, které občas mírně vyčnívají, a které jsou velmi různorodé co se 

týče velikosti a charakteru. Někdy jsou skvrny seřazený do jemných linek nebo jsou 

zkoncentrovány v okolí štěrbiny, která je obvykle vpadlá a obrvená. Květy se objevují 

uprostřed podzimu, jsou noční a výrazně voní. Kališní trubka je až 8 mm dlouhá, 

bledě zelená se 5-6 zelenými nebo načervenalými kališními lístky 3-4 mm dlouhými. 

Korunní trubka je až 10 mm dlouhá a 2 mm tlustá, bílá nebo žlutá. Korunních lístků je 

25-70 ve 2-4 řadách, někdy jsou velmi úzké (< 0,5-1,5 mm široké při délce 10 mm), 

jsou bílé, kouřově růžové či jantarově žluté, tyčinek je mnoho ve 2-4 řadách, nitky 

bělavě zelené, prášníky matně žluté, vyčnívají z ústí trubky. Čnělka je velmi krátká, 

blizna 4-7 laločná obvykle kratší než 4 mm. Tobolka 4-7 pouzdrá, 3x4 mm, bělavá až 

matně hnědá, často tečkovaná, s množstvím semen v tobolce, semena jsou 

0,7x0,45x0,35 mm. Rostliny jsou široce rozšířené od Calitzdorpu a Vanwyksdorpu 

v oblasti Little Karoo až po oblast Steytlerville-Springbokvlakte, kde konofyta končí 

svůj výskyt. 

Conophytum truncatum subsp. truncatum var. wiggettiae (N.E.Br.) Rawé vytváří 

malé, kompaktní shluky, obvykle do průměru 5 cm. Slupka bělavá až načervenale 

hnědá, hustě skvrnitá, papírovitá, přetrvávající. Těla 6-15 x 3-15 x 3-15 mm 

obkonická až cylindrická, uťatá nebo mírně vypouklá na kruhovém vrcholku, 

epidermis holá, hladká, bělozelená až načervenale šedě zelená, obvykle tečkovaná 

taninovými idioblasty, které jsou zelené až červené, někdy tyto skvrny tvoří linky. 

Štěrbina krátká, nebývá vpadlá, vždy je papilózní a často bývá ohraničená červenou. 

Květy se objevují uprostřed podzimu, jsou noční, výrazně voní. Kališní trubka je až 5 

mm dlouhá, bledě zelená s 5-6 červenými sepaly až 3 mm dlouhými. Korunní trubka 

až 8 mm dlouhá a 2 mm tlustá, bílá nebo žlutá, petalů 25-45 ve 2-4 řadách, jsou až 

10 mm dlouhé, často velmi úzké, bílé, slámové nebo mdle růžové, tyčinek mnoho ve 

2-4 řadách, nitky bělavě zelené, prášníky matně žluté a vyčnívají z trubky. Čnělka je 

velmi krátká, blizna 4-6 laločná, obvykle kratší než 4 mm. Tobolka 4-6-ti pouzdrá, 2x3 

mm, bělavá až nevýrazně hnědá, často tečkovaná, v pouzdře bývá množství semen, 

semena 0,60 x 0,40 x 0,30 mm, řídce puchýřkaté. Roste v blízkosti De Rust a 

Calitzdorpu. 

Conophytum truncatum subsp. viridicatum (N.E.Br.) S.A.Hammer tvoří husté 

shluky neurčitě se větvících těl. Slupka je bílá, někdy tečkovaná, poměrně křehká, 

přetrvávající u báze. Těla 12-25 x 5-15 x 4-12 mm, obkonická, svrchní část konvexní 

nebo středově stlačená, v okolí štěrbiny často mírně vyvýšená nebo kýlnatá, při 

pohledu shora eliptického tvaru. Epidermis hladká nebo mírně papilózní, jakoby 

ochmýřená, zbarvení zpravidla mdle zelené jako zelené jablko, někdy červená po 

stranách, různorodě tečkovaná a linkovaná, kresba obvykle průhledná a proto 

vypadá zeleně, ne zabarveně. Štěrbina obrvená, vtlačená, často ohraničená velkými 

zelenými tečkami. Květy se objevují uprostřed podzimu, jsou noční a voní. Kališní 

trubka až 8 mm dlouhá, bílozelená s 5 sepaly až 3 mm dlouhými. Korunní trubka 

bělavá až žlutá nebo narůžovělá, až 10 mm dlouhá s množstvím velmi úzkých 

korunních lístků ve 2-3 řadách, tyto jsou bílé až béžové, žluté nebo lososově růžové, 

tyčinky často vystupující, nitky nevýrazně zelené, prášníky nevýrazně žluté, čnělka 

velmi krátká, mdle žlutozelená, blizna 5-6 laločná, 2-3 mm dlouhá. Tobolka 5-6 

pouzdrá, 2x3 mm, mdle hnědá, semen je mnoho v každém pouzdře, jsou 0,80 x 0,55 

x 0,30 mm, hustě puchářkaté, puchýřky velmi tmavé. Taxon se vyskytuje v Little 

Karoo mezi Touwsrivier, Warmwaterbergem, Lainsburgem a Koupem. 

RNDr. Štarha Roman Ph.D. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 23 

……………………………………………..

Rod Rebutia K. Sch. – 2. část 

Klasifikace 

Přesuny jsou u taxonomů v tomto rodu čeledi Cactaceae v posledních letech 

neustále v pohybu. Pro tento účel jsou do rodu Rebutia zahrnuty druhy obvykle sem 

zařazované, tj. Rebutia v úzkém pojetí, Aylostera a Mediolobivia (dříve známá také 

jako Digitorebutia). I přes nedávné přesuny vedoucí ke sloučení s rodem 

Sulcorebutia vede Pilbeam i Šída rod Rebutia jako samostatný. 

Backeberg ve své Die Cactaceae díl 3 (1959) a v pozdějších pracích podporuje 

vedení tří samostatných rodů pro rostliny, které jsou zde zařazeny: 

Rebutia (podle popisu K. Schumanna, Monatsschr. Kakt.-Kunde, 5:102, 1895); 

Aylostera (podle popisu Spegazziniho, An. Soc. Cient. Argent. 96:75, 1923); 

Mediolobivia (podle popisu Backeberga, Blätt. Kakt.-Frosch. 2(3), 1934). 

Ritter a Rausch následovali Donalda, viz níže, a vedli tyto tři jako jeden rod, první 

dva ze tří dřívějších rodů jako podrody, poslední jako sekci s preferencí prioritního 

jména Digitorebutia namísto Mediolobivia, které má prioritu na rodové úrovni. 

Albert Buining a John Donald stáhli v roce 1963 (Sukkulentenkunde) a 1965 

(Cactus and Succulent Journal of Great Britain) tyto tři rody do jednoho – Rebutia – a 

upravili původní definici Schumanna následovně: 

„Rostliny relativně malé, zploštěle kulovité až kulovité nebo cylindrické, jednotlivé 

nebo někdy cespitózní, odnože bez adventivních kořenů; žebra stěží rozeznatelná, 

spirálovitá nebo svisle probíhající, většinou rozpadlá do malých, okrouhlých nebo 

šestibokých hrbolů; areoly kulaté až oválné ve středu hrbolů, plstnaté, zpočátku 

beztrnné; trny vždy přímé, nikdy ne hákovité, štětinovité, přitisknuté nebo odstávající, 

často pektinátní; květy trychtýřovité, vzácně zvonovité, zakládané pouze na straně 

nebo na bázi rostliny, nikdy na temeni; květní trubka úzká, někdy velmi krátká a pak 

širší, se šupinami na vnější straně, axily šupin nahé nebo vlnaté a někdy štětinaté; 

semena malá, od 1,5 mm do 2 mm velká, černá nebo hnědá, lesklá nebo matná, 

čepicovitá. Domovina: Jižní Amerika ve východních Andách mezi 1500 – 5000 m n. 

m. od severozápadní Argentiny do jižní Bolívie.“ 

Tento rod rozdělili na dva podrody, Rebutia a Aylostera a dále byl dělen na šest 

sekcí. Pod podrodem Rebutia byly sekce Rebutia, Setirebutia a Cylindrorebutia, pod 

podrodem Aylostera byly sekce Aylostera, Digitorebutia a Mediorebutia. 

Klíč k podrodům a sekcím podle Buininga a Donalda byl následující: 

I. Receptaculum, čnělka a tyčinky nejsou srostlé navzájem, axily šupin nahé 

nebo s vlasy, ale bez jemných štětin; 

květní trubka relativně široká ………………………….….…..….… Subgenus Rebutia 

II. Květ trychtýřovitý; tělo kulaté až zploštělé 

III. Axily šupin holé nebo téměř holé; květy samosprašné; tělo kulaté nebo 

zploštělé až do 6 cm výšky a šířky ………………………………..…….. Sekce Rebutia 

IV. Axily šupin vlasaté; květy cizosprašné; tělo kulaté ……...…. Sekce Setirebutia 

V. Květ zvonovitý; tělo silně sloupovité, více či méně s fialovým nádechem 

……………………………………………………...………...……. Sekce Cylindrorebutia 

VI. Receptaculum, čnělka a tyčinky částečně nebo zcela srostlé, axily šupin 

vlasaté a štětinaté nebo štětinaté; 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 24 

……………………………………………..

eceptaculum relativně úzké ………………...…………………... Subgenus Aylostera 

VII. Axily šupin s vlasy a štětinami; květy samosprašné; tělo kulaté až zploštělé 

………………………………………………………………..…………... Sekce Aylostera 

DD. Axily šupin s vlasy (často jen málo); květy cizosprašné; tělo zploštělé až kulaté 

až krátce cylindrické 

VIII. Tělo krátce cylindrické, malé, často s fialovým nádechem, semena hnědá 

…………………………………………………...…………..….……. Sekce Digitorebutia 

EE. Tělo více zploštělé až kulaté; relativně velké, až 6 cm vysoké a 10 cm široké, 

bez nebo jen vzácně s fialovým nádechem; semena černá …… Sekce Mediorebutia 

Mediorebutia (R. marsoneri, R. wessneriana, R. krainziana a R. kariusiana) 

byla dlouho zahrnuta do sekce Rebutia. Sekce Setirebutia a Cylindrorebutia 

obsahovaly pouze po jednom druhu (R. aureiflora a R. einsteinii), a Rausch ve své 

knize Lobivia 85 přeřadil tyto dvě sekce/druhy pod široce pojaty koncept Digitorebutia 

(a dále pod stejně široce pojatou Lobivia); Rauschovo pojetí o umístění těchto dvou 

sekcí je akceptováno (ale ne jako Lobivia), a sekce Setirebutia a Cylindrorebutia jsou 

zde spojena s Digitorebutia. Nicméně všeobecně je pro tuto část rodu užíváno 

nejznámější jméno Mediolobivia. Naneštěstí nemůže být toto jméno použito jako 

název sekce, zde je prioritní Digitorebutia. Pilbeam použil rozdělení na tři části, tj. 

subgenus Rebutia, subgenus Aylostera a subgenus Mediolobivia. 

Návrh IOS / CITES klasifikace 

Novější vysvětlení rodů a druhů bylo publikováno v CITES Cactaceae 

Checklist, 1992 (sestaveno Davidem Huntem z Royal Botanic Gardens v Kew). 

Pokud se týká druhů Rebutia (mimo Sulcorebutia), jsou mnohé redukovány 

pod pouze 19 „akceptovaných“ druhů a 9 je označeno jako „provizorně akceptovaný“. 

Seznam je pouze druhový a neobsahuje označení, do které sekce nebo podrodu 

patří, ani umístění popsaných variet, označení synonym apod. 

V subgenus Rebutia (třebaže jako takovém nedefinovaném) jsou plně uznány 3 

druhy: R. margarethae, pod níž jsou vedeny 2 další druhy: R. padcayensis, R. 

singularis (ale poněvadž R. padcayensis má prioritu před ostatními dvěma, měl by to 

být preferovaný název) 

R. marsoneri – pod níž jsou 2 další druhy: hyalacantha, krainziana 

R. minuscula s 8 sem umístěnými druhy: carminea, chrysacantha, fabrisii, graciliflora, 

grandiflora, kariusiana, senilis, violaciflora 

Další tři jsou uznány provizorně: 

R. permutata – jejíž postavení je samostatné 

R. wessneriana, pod níž je umístěna R. calliantha 

R. xanthocarpa – jejíž postavení je samostatné 

V podrodu Aylostera je uznáno 10 druhů: 

R. albopectinata – pod níž je 1 druh: R. schatzliana 

R. deminuta - pod níž je 1 druh: R. pseudominuscula 

R. fiebrigii – pod níž je 8 druhů: R. albipilosa, cajasensis, cintiensis, donaldiana, 

ithyacantha, pulchella, tamboensis, vallegrandensis 

R. fulviseta – je samostatná 

R. heliosa – pod níž jsou 2 druhy: R. narvaecensis, perplexa 

R. pseudodeminuta – pod níž je 9 druhů: R. albiareolata, buiningiana, kupperiana, 

minutissima, nitida, nogalesensis, robustispina, sanguinea, wahliana 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 25 

……………………………………………..

R. pulvinosa s jedním druhem: R. albiflora 

R. simoniana – je samostatná 

R. spegazziniana – pod níž je 11 druhů: R. froehlichiana, fusca, mamillosa, 

patericalyx, rubiginosa, sumayana, tarijensis, tarvitaensis, tuberosa, vulpina, zecheri 

R. spinosissima – se dvěma druhy: R. archibuiningiana, hoffmannii 

Následujících 7 druhů je uznáno provizorně: R. brunescens, flavistyla, jujuyana, 

kieslingii, muscula, permutata, walteri 

V podrodu Mediolobivia je plně uznáno 6 druhů: 

R. aureiflora – se třemi druhy: R. euanthema, oculata, sarothroides 

R. einsteinii – se dvěma druhy: R. auranitida, gonjianii 

R. huasiensis – je samostatná 

R. pygmaea – pod níž je 26 druhů: R. brunneoradicata, canacruzensis, carmeniana, 

christinae, colorea, diersiana, friedrichiana, gracilispina, haagei (omylem 

opomenutá), iridescens, lanosiflora, mixta, mudanensis, nazarenoensis, 

odontopetala, orurensis, pallida, pauciareolata, paucicostata, rosalbiflora, rutiliflora, 

salpingantha, torquata, villazonensis, violascens, yuquinensis 

R. ritteri - se 4 druhy: R. iscayachensis, mixticolor, raulii, tropaeolipicta 

R. steinmannii – s 9 druhy: R. brachyantha, camargoensis, cincinnata, costata, 

eucaliptana, poecilantha, potosina, rauschii, supthutiana 

Provizorně uznány nejsou v tomto podrodu žádné druhy a zvláštní je R. 

haagei, pod níž Walter Rausch uznal dalších 10 variet a o níž není zmínka (omylem, 

rozumím), ačkoliv se dá usuzovat z rozvržení variet, že je považována za 

synonymum R. pygmaea. Pokud je to tak, zvýší se počet Rauschových variet R. 

pygmaea na 22! 

R. atrovirens je vypovězena (nebo raději vrácena) k Lobivia atrovirens, pod níž jsou 

umístěny další 3 druhy: R. eos, leucanthema, nigricans a to pochopitelně opět v rodu 

Lobivia (zde jsou ale vedeny jako Rebutia, subgenus Mediolobivia). 

A druh Lobivia famatimensis se stal Rebutia famatimensis, ale já nemohu přijít na to, 

proč. Nebuďte proto překvapeni nalezením některých dalších nesouladů mezi těmito 

umístěními a autorovou koncepcí příbuzenských vztahů. 

Návrh členění rodu do sekcí podle Otakara Šídy 

U nás nedávno vydal knihu o rebuciích Otakar Šída, nyní aktualizoval 

internetové stránky, kde uvádí jeho poslední návrh rozdělení rodu Rebutia i s popisy 

druhů. Pokud chcete vědět více o druzích rodu Rebutia, podívejte se na jeho 

internetové stránky: www.rebutia.iglu.cz a zde je jeho poslední rozdělení rodu: 

Rebutia K.Sch. 

subgen. Rebutia 

sect. Rebutia 

1/1. řada Minuscula 

1/2. řada Senilis 

1/3. řada Xanthocarpa 

1/4. řada Wessneriana 

1/5. řada Marsoneri 

1/6. řada Fabrisii 

1/7. řada Padcayensis 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 26 

……………………………………………..

sect. Aylostera (Speg.) Buin. & Don. 1963 

2/1. řada Deminuta 

2/2. řada Pseudodeminuta 

2/3. řada Kupperiana 

2/4. řada Buiningiana 

2/5. řada Albipilosa 

2/6. řada Rubiginosa 

2/7. řada Fiebrigii 

2/8. řada Spinosissima 

2/9. řada Spegazziniana 

2/10. řada Iridescens 

2/11. řada Mixticolor 

2/12. řada Fulviseta 

2/13. řada Mamillosa 

2/14. řada Tarijensis 

2/15. řada Heliosa 

2/16. řada Pulvinosa 

2/17. řada Narvaecensis 

subgen. Pygmaeolobivia (Backeb.) Šída 1997 

sect. Setirebutia Buin. & Don. 1963 

3/1. řada Aureiflora 

3/2. řada Einsteinii 

3/3. řada Euanthema 

sect. Digitorebutia (Buin.) Buin. & Don. 1963 

4/1. řada Haagei 

4/2. řada Orurensis 

4/3. řada Torquata 

4/4. řada Iscayachensis 

4/5. řada Pygmea 

4/6. řada Steinmannii 

4/7. řada Brachyantha 

4/8. řada Atrovirens 

4/9. řada Nigricans 

subgen. et sect. Reicheocactus (Backeb.) Šída 1997 

5/1. řada Famatimensis 

Dokončení příště 

Lumír Král 

Útržky z kroniky 

Bezesporu největší zásluhy na založení Ostravského kroužku kaktusářů měl 

pan Emil Zavadil, který byl rovněž prvním předsedou. Kroužek by však neexistoval 

bez dalších obětavých členů. Rok po založení měl kroužek už 41 členů. Druhým 

předsedou byl zvolen roku 1956 prof. Válek. V červnu 1958 se konal v Ostravě IV. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 27 

……………………………………………..

sjezd kaktusářů, to již měl kroužek kolem 90 členů. Podívejme se do archivu na 

jeden z prvních seznamů z roku 1958: 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 28 

……………………………………………..

Když se zahledíte do tohoto seznamu, kolik jmen znáte? Myslím, že jich moc 

nebude. Prakticky ještě dnes z uvedeného seznamu na schůzky docházejí jen dva 

členové. Služebně nejstarším členem je pan Josef Litner, který do kroužku dochází 

nepřetržitě 50 let. Pan Horst Černík dlouhá léta vynechal, aby se zase v posledních 

letech ke kaktusům vrátil. Jistě Jste si všimli, že kroužek kaktusářů v Ostravě měl už 

v tuto dobu i zahraniční členy, nejznámější z nich byl např. Dr. Leo Kladiwa z Vídně. 

Lumír Král 


Letos oslaví 65 let dne 14.2. dobře známý pěstitel z Opavy pan Leo Gáj. Než odešel do 

důchodu, tak pracoval na Nové huti spolu s dalšími našimi pěstiteli. Dnes dojíždí na schůzky Klubu 

v Porubě. Jeho sbírka je velice pěkná a proto ji kaktusáři rádi navštěvují. Oslavenec je milý a přívětivý, 

vynikající pěstitel, který se rád podělí se svými zkušenostmi. Přejeme našemu jubilantu hodně zdraví, 

štěstí a pěstitelských úspěchů se svými oblíbenými pichláči. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 29 

……………………………………………..

Poznáváme škůdce a choroby – 2. 

Ze žravých hmyzích škůdců jsou největší potíže se svinkami (Asellus), které 

žijí v temných a vlhkých místech a v noci vylézají a ožírají mladé semenáče a jiné 

měkké části. Ochrana spočívá v tom, že postříkáme místa, kde se ukrývají. Podobně 

postupujeme při výskytu škvorů, kteří s oblibou ožírají květy. 

Jak je vidno nejvíce škůdců na kaktusech a sukulentech pochází z hmyzí říše, 

kteří rostliny ožírají nebo vysávají. Jednoduše můžeme hmyzí škůdce rozdělit na 

okřídlené nebo bezkřídlé formy. Mezi okřídlené formy můžeme zařadit např. mšice, 

třásněnky, molice, vrtalky nebo smutnice. Mezi bezkřídlé formy můžeme zařadit např. 

mšice, larvy a pupária molic, larvy třásněnek, vrtalek a smutnic, svilušky, červce. 

Mšice - drobný hmyz vejčitého tvaru těla, s tenkými nitkovými tykadly, po 

stranách zadečku trubičky. Křídla průhledná, blanitá, v klidu skládaná střechovitě. Na 

rostlinách většinou v koloniích s podobnými bezkřídlými formami. 

Ve sklenících se může vyskytovat v koloniích mnoho druhů mšic, nejčastěji 

Mšice broskvoňová (Myzus persicae), Mšice bavlníková (Aphis gossypii) Mšice 

řešetláková (Aphidula nasturtii) či Kyjatka zahradní (Macrosiphon euphorbiae). Jejich 

vývoj je poměrně složitý, časté je střídání nepohlavně a pohlavně se množících 

generací, jedinců okřídlených a neokřídlených, kladení vajíček a rození živých nymf 

podobných dospělcům a rovněž střídání hostitelských rostlin. Skleníkové populace 

jsou tvořeny většinou bezkřídlými živorodými samicemi. Samice rodí až 100 nymf, 

které během několika dnů dospívají a množí se. Mšice škodí sáním rostlinných šťáv, 

tvorbou medovice a přenášením virových chorob. Značným problémem při ochraně 

před mšicemi je skutečnost, že jednotlivé druhy mšic jsou různě citlivé k chemickým 

přípravkům. Celá ochrana je navíc zkomplikována získanou odolností některých 

populací mšic vůči chemickým přípravkům. Tyto problémy napomáhá řešit např. 

biologická ochrana pomocí parazitických vosiček rodu Aphidius. 

Molice - drobný sněhobílý hmyz, po vyrušení rychle létá. Bílá neprůhledná křídla 

jsou v klidu střechovitě skládána nad zadeček. Na rostlinách se vyskytují porůznu 

většinou ve společnosti početnějších bezkřídlých forem pokrytých voskovým 

popraškem. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 30 

……………………………………………..

Molice je drobný asi 2 mm velký, dobře létající hmyz sněhobílé barvy, který se 

rád ukrývá zespod listů, takže není na prvý pohled vidět. Napadají zeleninu, okrasné 

rostliny, ale i sukulentní listnaté druhy. Nejznámější druhy jsou Molice skleníková 

(Trialeurides vapporariorim) nebo Molice tabáková (Bemisia tabaci). Dospělá 

samička klade několik desítek až několik set vajíček, v závislosti na druhu živné 

rostliny a na teplotě. Larvy a pupária molic připomínají malé, ploché a oválné štítky 

přisedlé většinou na spodní straně listů. Oba dva uvedené druhy molic škodí jak 

přímým sáním, tak tvorbou medovice na rostlinách, oba druhy jsou přenašeči 

virových chorob rostlin. Jako biologická ochrana na molice můžeme objednat 

parazitické vosičky Eucarsia formosa, která klade vajíčka do larev molic. 

Jako ochrana pro málo napadené rostliny postačí někdy silnější proud vody, 

více větrat, případně použijeme běžné dostupné postřiky s málo jedovatými 

pyrethroidy. Pokud však použijeme chemické postřiky, nemůžeme použít biologickou 

ochranu pomocí dravých vosiček. Větší problémy nastávají, pokud objevíte na 

rostlinách tzv. puklice, které pokrývá voskový povlak a chemické přípravky z nich 

ztečou a nepůsobí na ně. Je jen málo přípravků, které docela puklice zničí. 


Na první schůzce v Novém roce 2004 (5.1.) jsme mezi sebou přivítali 

vzácného hosta z Brna – pana Jaroslava Procházku, který se představil 

s přednáškou rostlin z okruhu G. gibbosum. Procestovali jsme všechny známá 

naleziště G. gibbosum až na nejjižnější jeho výskyt a zpět nahoru. Samozřejmě 

nechyběly ani blízce příbuzné druhy patřící do tohoto okruhu. Obrázků měl 

přednášející poměrně hodně, takže jsme udělali po stovce diáků přestávku, kde jsme 

projednali organizační záležitosti. Byla to velmi pěkná přednáška, která všechny 

přítomné zaujala. Na závěr schůzky nechyběla tradiční tombola. 

Informace 

--- V sobotu dne 24.1. 2004 se oženil všem známý cestovatel, vynikající kaktusář 

pan Jaroslav Šnicer. Za ženu si vzal slečnu Natašu z Ostravy. „Kaktusářská svatba“ 

proběhla za široké účasti rodinných účastníků, ale také kaktusářů z celé střední 

Evropy. Mezi asi 60 kaktusáři se objevili např. president polských kaktusářů pan 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 31 

……………………………………………..

Matuszewski, rakouskou delegaci přivezl pan Nagel, ze Slovenska přišel gratulovat 

pan Zachar, ale největší část svatebních hostů tvořila skupina našich předních 

odborníků a pěstitelů kaktusů. Po druhé hodině stvrdil své „ano“, které mu dosvědčil 

pan Pavlíček a desítky fotoaparátů vše zdokumentovalo. Svatební oslava se konala 

v malé vesnici Brtná a trvala v dobré náladě až do ranních hodin. 

--- Zájemci o nákup rostlin na jaře, popřípadě v létě u pana Nagla, nechť se hlásí 

u předsedy. 

--- Příspěvky na rok 2004: členský příspěvek 50.-Kč 

Ostník 

80.-Kč 

Kaktusy 

240.-Kč 

Celkem 

370.-Kč 

--- Na březnovou schůzku 1.3. přislíbil přednášku známý pěstitel sukulentů ze 

Staříče – pan Ivo Žídek, který před koncem roku 2003 navštívil Madagaskar. 

Nenechte si ujít zajímavé zážitky z jeho cesty. 

--- Setkání gymnofilů se bude letos konat v Ostravě-Martinově už první týden 

v září 3.-5.9.2004 (v minulém čísle Ostníku jsem omylem uvedl mylný termín 10.-12. 

9. 2004, za což se omlouvám). Z důvodů této velké akce se překládá naše pravidelná 

schůzka z pondělí 6.9. na sobotu 4.9., kdy proběhne celodenní přednáškový den. 

--- Schůzky pěstitelů kaktusů a jiných sukulentů s promítáním diapozitivů a 

přednáškou se konají každé první pondělí v měsíci (mimo letních prázdnin) od 

17.hodin na ubytovně ČD v sadu B.Němcové. Přijďte mezi nás. 

--- Internetové stránky našeho Klubu: http://www.gardening.cz/ostnik 

--- Informace týkající se činnosti Klubu kaktusářů v Ostravě i příspěvky do 

Ostníku zasílejte na adresu předsedy: lumir.kral@iol.cz 

OBSAH – ÚNOR 2004 


Drobnička 20 

Rod Conophytum XIX. 21 

Rod Rebutia K. Sch. – část 2 24 

Útržky z kroniky 27 




Informace 31 




RNDr. Štarha Roman, Ph. D., Šalamounova 623, Ostrava 3, 70300. e-mail: starha@tiscali.cz 


OSTNÍK 

Vydavatel: Klub kaktusářů v Ostravě, únor 2004 


Objednávky a distribuce: Ing. Skoumal Vladimír, M.Bayera 6038, 708 00 O.-Poruba, tel: 596951955. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 32 

……………………………………………..


Číslo 328. 

Ročník 33. 

Březen 2004 

Cereus peruvianus (L. 1753) Mill. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 33 

……………………………………………..

Z literatury 


Na titulní stránce je zřídka vídaný květ Notechidnopsis tessellata, sukulentu 

s původním názvem Caralluma tessellata. Nevelká rostlinka válcovitého tvaru o 

průměru do 1 cm kvete z boku ojedinělými květy, jejichž zvláštní krása vynikne až při 

detailním záběru z blízka. Na prvý pohled je široce hvězdicovitě rozložený květ 

červeně pruhovaný a výrazným zlatožlutým středem v podobě malé korunky. Roste 

v Kapské provincii Jižní Afriky, u nás se její vzácné květy objeví koncem jara. 

Coryphantha gracilis patří k vzácným rostlinám ve sbírkách i v přírodě. Prvně 

byla popsána a importována Lauem 1977, nyní autoři původní popis doplňují o 

poznatky získané jak na nalezišti, tak při pěstování v Evropě. Kultura je obtížná, 

protože tato koryfanta má velmi dlouhý, kůlovitý kořen, který se snadno při pikýrování 

a přesazování poškodí a hnije. Navíc málo kvete, takže semen je také málo. 

Podrobně uvádí změny plodu během jeho zrání, variabilitu testy semen a trnů. 

V závěru zveřejňují doplněný popis, provázený 5 barevnými snímky rostliny a 4 

černobílými snímky semene. 

Známá dvojice autorů – P. Braun a E. E. Pereira uveřejňují popis nového 

poddruhu diskokaktusu z brazilské Bahie. Discocactus bahiensis subsp. gracilis 

se liší od typu a podruhu subviridigriseus menším, silně odnožujícím tělem a větším 

počtem delších, tenkých trnů. Zabývají se také historií objevů a osudu diskokaktusů 

importovaných do Evropy, popisem lokalit, na kterých roste typ i nový poddruh, vše 

dokumentují na 7 barevných snímcích. Z nich je patrný velký rozdíl mezi vzhledem 

rostliny na nalezišti a v kultuře. (Pozn. překladatele: kulturní rostliny vypadají podle 

mne mnohem lépe). 

I Evropa má své sukulentní rostliny i když jich není zase mnoho. Jsou to 

některé druhy rodu Sempervivum, Sedum a Caralluma. Jedním z nejmenších 

atraktivních sukulentů je Sedum anglicum, rostoucí jak název napovídá v Anglii. 

Areál výskytu se však rozprostírá od Portugalska až po Norsko. Roste téměř 

výhradně na kamenitém podloží evropského pobřeží na kyselých půdách. Dobře se 

daří na skalkách ve vápnostřezném substrátu. Poměrně rychle se rozrůstá v podobě 

sytě zelených polštářků na krátkém dřevnatějícím stonku. Zvláště hezky vypadají na 

výslunném stanovišti, kde se na jaře konečky listů červenavě barví. Je to také 

období květů, jejichž pěticípé korunky bílých okvětních lístků a načervenalými 

špičkami, téměř úplně zakrývají rostlinu. Snadno se množí odnožemi (2 barevné 

snímky). 

Mezi rostliny, které jsou tentokrát doporučovány, patří: Espostoa ritteri (na 

lokalitách v severním Peru dorůstá až čtyřmetrové výšky. V evropských sbírkách se 

pěstuje jako výstavní exemplář ve sklenících, kde se vysazuje do minerálního, silně 

propustného substrátu zemních parapetů. Hustý vlasový porost, prostoupený 

žlutohnědými trny, se nejlépe vyvíjí na výsluní. V létě opakovaná zálivka, v zimě 

absolutní sucho a chladno. Z výsevů dorostou již za pár let krásné semenáče), 

Conophytum wettsteinii (má typicky ploché temeno zcela srostlých párů listů. Ze 

středu mezi listy vyrůstají koncem léta a na podzim velké květy fialové barvy. Je 

nutné přesně dbát na vegetační období na podzim a v zimě, prvá zálivka zhruba 

v srpnu, během zimy jen opatrná, v únoru přestat zalévat. Přezimovat při 12-14ºC), 

Opuntia vestita (známější pod starým názvem Austrocylindropuntia, je ve sbírkách 

častější, zvláště ceněné jsou její kristátní formy. Dobře roste v písčitém substrátu, 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 34 

……………………………………………..

snáší výsluní, ale v zimě vyžaduje chladno a sucho). U noticky o všech třech 

rostlinách je připojen malý barevný snímek. 

Jen vlastník velkého skleníku může u nás pěstovat Agave chiapensis až do 

květu. Roste v podobě husté růžice světle zelených listů, po stranách lemovaných 

bělavými zoubky a zakončených cca 2,5 cm dlouhým tmavým trnem. Květní stvol je 

až 3 metry vysoký a nese nespočetné množství žlutozelených květů. (barevný 

snímek). 

Velkou ztrátu pro německé kaktusáře představují úmrtí dvou funkcionářů: G. 

Mettée z Lipska byl čelným představitelem východoněmeckých kaktusářů, 

předsedou, garantem výstav, pisatelem článků pro „Kateen/Sukkulenten“ atd. Zvláště 

se zajímal o parodie, zemřel v 87. roce života. Dr. H-J. Hilgert stál opakovaně v čele 

DKG, jak ve válečné době, tak později, kdy se zasloužil o podporu 

východoněmeckých kaktusářů. Inicioval spolupráci DKG s rakouskou a švýcarskou 

společností kaktusářů, zasloužil se o společné vydávání časopisu „Kakteen und 

andere Sukkulenten“. 

Echinocereus papillosus byl popsán již r. 1859 a paří tedy mezi nejdéle 

dokumentované echinocereusy. Od báze silně odnožuje a tvoří velkou spleť 

válcovitých, poléhavých výhonů se vzpřímeným zakončením. 6-10 žeber je zcela 

rozčleněno na samostatné bradavky (papillosus = bradavčitý), nesoucí areoly se 7- 

10 světlými krajními a 1-4 žlutohnědými středními trny, dosahujícími délku až 25 mm. 

Nádherný květ trychtýřovitého tvaru je 7-9 cm dlouhý a při rozevření má až 11 cm 

v průměru. Okvětní lístky (petály) jsou v jícnu červené, pak barva přejde do sytě 

žluté, na okrajích je mnohem světlejší, téměř průsvitná. Typická zeleň 5-15 dílné 

blizny, rostoucí na čnělce až 4 cm dlouhé, kontrastuje s červení početných 

prašníkových nitek a žlutí prašníků. Popsáno bylo několik forem, všechny prospívají 

v minerálním ale na živiny bohatém substrátu. Kvetou jen kusy celoročně udržované 

ve vegetaci, proto v zimě je nevystavujeme většímu chladu a již brzy na jaře je 

umístíme pod sklo střechy skleníku ( dva barevné snímky poupěte a květu). 

Echinocereus salm-dyckianus má válcovité, zelené články až 12 cm dlouhé, 

nahloučené až do 100 hlav. Silně odnožuje od báze, články mají 8-9 žeber, na nichž 

jsou oválné areoly s bílou plstí a 8-9 krajních trnů krémové barvy s hnědou špičkou. 

Mezi nimi vyrůstá 1-3 střední trny, až 3 cm dlouhé, červenohnědé, ve stáří šedé 

barvy. Trychtýřovitý květ vyrůstá z boku horních částí článků, dosahuje 6-7 cm délky, 

petály jsou oranžově červené. V Chihuahua roste na skaliscích v řídkých lesících, ve 

štěrbinách naplněných humusem, v zimě bývá pokryt sněhem, snáší až –10ºC. 

Kultivace v Evropě není obtížná, snadno roste v každém propustném substrátu (2 

barevné snímky). 

Sestup do kaňonu Havasupai, který je jedním z bočních ramen Velkého 

kaňonu, popisuje cestopis E. Lutze. Od pradávna zde ve značné izolaci od ostatního 

světa žijí Indiáni kmene Havasupai, vyjma stezek průchodných jen na mezku, není 

jiné cesty. Osm barevných snímků přibližuje čtenáři pohled do údolní krajiny a na 

zdejší flóru: echinocereusy, ferokaktusy, agave. 

Více jak 20 let pěstuje H. Dopp v lokalitě 500 m nadmořské výšky, mezi 

Schwarzwaldem a Švábskými Alpami, své kaktusy a sukulenty. Z praktických důvodů 

dává přednost pěstování „zimovzdorných“ druhů, protože ani do několika skleníků se 

sbírka nevejde. Píše o mohutné Opuntia imbricata, mající ve 22 letech svého života 

při zemi chumáč zdřevnatělých výhonů, z nějž vyráží mladší výhony až 160cm 

vysoké. Stěhování tak velké a silně trnité opuncie není možné, takže celý rok volně 

roste v hlínito-minerální půdě, prakticky bez ochrany před deštěm a sněhem. V zimě 

1980/81 a 1981/82 klesla teplota až na –28ºC, jindy však málokdy dosáhne –22ºC, a 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 35 

……………………………………………..

když už, pak jen na několik hodin. U takové mrazy snáší některé mé exempláře 

Opuntia imbricata bez jakéhokoliv poškození. Na počátku zimy dochází ke zřetelné 

koncentraci tekutin v mladých článcích, které se scvrkají a klopí k zemi. Od poloviny 

května začíná nový růst a objevují se poupata purpurových květů (2 snímky). 

Tephrocactus weberi má obrovský areál výskytu od Salta v Bolívii na jih až 

k San Juan v Argentině, ale mezi jednotlivými lokalitami jsou značné mezery. 

Osídluje hlavně hory a srázy žulových skalisek v nadmořské výšce 7-2000 m. Méně 

často se nachází v nižších polohách, na březích řek, vždy však na velmi suchých 

lokalitách. Prvně byl popsán r. 1905 jako opuncie, teprve Backeberg zařadil tuto 

rostlinu do nového rodu Tephrocactus. Od jiných opuncií se dosti liší i když ke 

společným znakům patří bohaté vytrnění, životaschopnost i na místech pro rostliny 

nepříznivých, vytváření velkých skupin a krásné květy. Vzhled je proměnlivý podle 

lokality ze které pochází. Jižní populace tvoří kompaktní menší skupiny až polštáře 

vzpřímeně rostoucích, silně odnožujících článků o délce 3-10 cm, divoce otrněných 

2-5 cm dlouhými trny v barvě bílé, žluté, hnědé až téměř černé, ale i růžové. Květ 

vyrůstá na konci výhonu, dosahuje 2,5 cm délky a 2-4 cm průměru. Převážně je sytě 

žlutý, vzácněji oranžový až červený nebo růžový. Od opuncií se liší nedostatkem 

jejich typických glochid.. Pěstování není složité, množí se odlomenými články. Z nich 

po náležitém zaschnutí vyrůstají čekací kořínky. Články některých forem však koření 

obtížně, až po roce. Autorem vyzkoušený optimální substrát je složen ze stejných 

dílů zeminy pro květiny a steliva pro kočky. Zálivka závisí na počasí. Zalévá jen při 

očekávaném období několika teplejších dnů a to od dubna do konce září. Zimuje při 

6-10ºC a občas tefrokaktusy jemně mlží, prý pak spolehlivěji kvetou. (4 barevné 

snímky) 


Drobničky 

♣ Není měsíce, ani knížky či časopisu o kaktusech, aby v něm neuveřejnil 

nějaký specialista a namyšlený botanik své názory na třídění kaktusů do skupin, rodů 

a na nezbytnou změnu jejich názvů. Někteří tak činí z přesvědčení, že oni jediní mají 

pravdu, jiní toho využívají ke zvěčnění svých jmen. Jsme svědky jakýchsi 

„velkorodů“, v nichž jsou notokaktusy začleněny mezi parodie, borzikaktusy mezi 

kleistokaktusy, někdy včetně matukán, koryokaktusů a dokonce i oreocereusů. 

Postupně stále narůstá počet synonym za každým jménem, ale i počet bývalých, 

dnes prakticky zapomenutých názvů. Kdo si ještě vzpomene na rody Consolea, 

Deamia, Emorycactus nebo Leptocladodia ? Nevím co je lepší, užívat pro více-méně 

podobné rostliny jeden, snadněji zapamatovatelný název, třeba „Mammillaria“, nebo 

užívat mnohdy výstižnější, tradiční a zavedené názvy, jako např. Notocactus ? 

♣ Již pěkných pár let se vedou spory taxonomů o rodech a druzích notokaktusů 

a parodií. A. B. Doweld v časopise Succulents (Moskva), č.1-2/200, se zabývá 

fylogenetickým vývojem této skupiny kaktusů a opírá se především o výsledky 

vyšetřování semen. Vyloučil její bližší příbuznost s rodem Frailea. Rozlišuje v této 

podčeledi jen 7 druhů rodu Notocactinae (se 2 poddruhy Notocactus a Scopacactus), 

Eriocactus (2 poddruhy), Parodia, Brasilicactus, Ritterocactus (sem řadí dřívější N. 

herteri, N. mammulosus, N. crassigibus, Parodia ayopayana), Wigginsia a 

Bolivicactus). Jistě se cítíte lépe, když víte co vlastně pěstujete. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 36 

……………………………………………..

♣ Není marné zjistit výši členských příspěvků pro DKG v nové evropské měně. 

Na rok 2002 byl příspěvek pro Němce 37 €, pro cizince 40 €. Noví členové platí navíc 

vstupní poplatek, jehož výše ale není uvedena. Levné to právě není, i když příspěvek 

zahrnuje také cenu časopisu KuaS a v rakouské společnosti také cenu měsíčního 

oběžníku Mittailungsblatt… 


Rod Conophytum XX. 

Poslední část seriálu o konofytech se bude zabývat velmi rozšířeným 

taxonem, který se ve sbírkách vyskytuje pod značným množstvím synonymických 

označení. Jedná se o noční konofyta z okruhu Conophytum uviforme (Haw.) N. E. Br. 

Conophytum uviforme subsp. Uviforme 

Conophytum uviforme subsp. decoratum 

Conophytum uviforme subsp. uviforme je velmi rozšířený druh s velkými těly, 

ostatní poddruhy jsou menší a omezeně rozšířené. Conophytum uviforme subsp. 

uviforme vytváří hojně odnožující koberce těl. Slupka hnědo-šedá, výrazně skvrnitá, 

jakoby pergamenová, přetrvávající. Těla jsou 8-25 x 4-15 x 3-12 mm, hroznovitého 

tvaru až kulovitá, někdy zploštělá, laločnatá nebo na vrcholu kýlnatá. Epidermis holá 

nebo mírně obrvená, hladká nebo mírně puchýřkatá od průhledných teček, tmavě 

šedo-zelená, žluto-zelená až purpurová nebo červená, často výrazně tečkovaná 

červenými nebo tmavě zelenými linkami a tečkami. Štěrbina až 3 mm dlouhá, 

vtlačená, ohraničená barevnou zónou, obrvená. Květy se objevují časně na podzim, 

jsou noční nebo večerní, vonící. Kališní trubka až 5 mm dlouhá, tenká, zelená, 

načervenalá na 4-6 kališních lístcích. Korunní trubka až 8 mm dlouhá, se 30-50 

korunními lístky, které jsou úzké, ostré a 5-22 mm dlouhé, bílé až matně růžové, 

jantarové nebo slámově žluté, vzácně s červenými zakončeními špiček. Tyčinky jsou 

ve 2-3 řadách, nejvyšší řada je zřetelná, prašníky matně žluté. Čnělka velmi krátká 

se 5-6 bliznami až 3 mm dlouhými. Tobolka 4x5 mm, matně hnědá, semen je mnoho, 

0,6 x 0,45 x 0,3 mm velká, hrbolkatá. Subsp. uviforme má mnoho forem, z nichž 

mnohé byly opakovaně popsány. Atraktivní plochá forma z okolí Nieuwoudtville 

připomíná C. minimum. Vyskytuje se v Knersvlakte, v rovinách s křemenným 

podkladem a často hledá úkryt pod trsy keříčkovitých mesemb (Lampranthus). 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 37 

……………………………………………..

Směrem na východ ke Calvinia a Loeriesfontein přechází na žulu a těla se zmenšují 

a pokrývá je množství teček (C. franciscii). Velmi snadno se pěstuje a bývá 

považováno za obyčejný druh. Mnohé atraktivní formy však v kultuře nejsou 

zastoupeny. 

Synonyma: C. clarum, C. colorans, C. framesii, C. franciscii, C. hillii, C. julii, C. 

litorale, C. meleagris, C. pardivisum, C. preaparvum, C. preaparvum var. roseum, C. 

prolongatum, C. rooipanense, C. stipitatum, M. uviforme, C. vanrhynsdorpense. 

Conophytum uviforme subsp. decoratum (N. E. Br.) S. A. Hammer (1993) tvoří 

mnohahlavé trsy a kupole. Slupka ze starých listů hnědošedá nebo bílá, silně 

tečkovaná, pergamentová, přetrvávající. Těla 5-8 x 4-6 x 3-4 mm, obkónická, vrchol 

silně konvexní, často kýlnatý. Epidermis holá, často lesklá, šedozelená, okrová, 

žlutozelená až načervenalá, často puchýřkatá nebo hrbolatá jasně červenými nebo 

zelenými vyvýšenými tečkami a linkami. Štěrbina krátká nebo se táhne přes celý 

vrchol, často rozevřená, papilózní. Noční květy se objevují brzy na podzim, voní. 

Kališní trubka až 5 mm dlouhá, úzká, zelená, kališních lístků 4-6, dužnaté, 

načervenalé. Korunní trubka až 6 mm dlouhá, korunních lístků 22-30, 5-12 mm 

dlouhé, velmi úzké, bílé až světle růžové nebo slámově žluté, často s červenými 

konci, někdy skoro karmínové. Tyčinky ve 2-3 řadách, prašníky světle žluté. Čnělka 

velmi krátká, s 5bliznovými laloky až 3 mm dlouhými. Tobolka 2x3 mm, světle hnědá. 

Semena početná, světle hnědá, 0,60 x 0,45 x 0,35 mm, puchýřkatá, puchýřky nízké. 

Subsp. decoratum je rostlina s velmi drobnými těly, které bývají na vrcholu ploché a 

krásně zbarvené. Roste v okolí měst Bitterfontein a Garies na žulových skalách. 

Synonyma: C. decoratum, C. occultum, C. varians. 

RNDr. Štarha Roman, Ph. D. 

Databáze rostlin rodu CONOPHYTUM 

Roman Štarha, Petr Pavelka, Jiří Hošek 

Poslední březnový týden roku 2004 se v prodeji objeví databázové CD o jedněch 

z nejpočetnějších a nejpěstovanějších sukulentech jižní Afriky. Trojice autorů (Roman 

Štarha, Petr Pavelka jr. a Jiří Hošek) zpracovala všechny v současnosti dostupné 

poznatky o rodu Conophytum. 

obal CD 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 38 

ukázka z databáze 

……………………………………………..

Databáze obsahující více než 230 textů a 2000 digitálně zpracovaných fotografií 

zahrnuje více než 200 známých druhů, poddruhů a variet konofyt, včetně novinek 

popsaných v letech 2002-03. Každý taxon je samostatně popsán a zdokumentován 

fotografiemi rostlin bez květu i v květu, fotografiemi z kultury i přírody a u některých 

vybraných typických zástupců jsou i SEM (snímky z elektronového mikroskopu) 

fotografie povrchu semen. 

Instalační CD obsahuje databázi, nápovědu a manuál k použití. Minimální požadavky 

na hardware jsou: 200 CPU procesor, OS Windows 95 a vyšší, 32 MB RAM, 2,1 GB 

HDD a CD-ROM. 

Prodejní cena instalačního CD je 500 Kč, objednávky vyřizuje Petr Pavelka jr., 

Toužimská 49a, Praha 9, 199 00. 

Bližší informace, propagační materiál a ukázky aplikací (ve formátu *.doc nebo *.pdf) 

si můžete vyžádat E-mailem na adrese: starha@tiscali.cz 

RNDr. Štarha Roman, Ph. D., 

Rod Rebutia K. Sch. – dokončení 

Pěstování 

Pěstování většiny druhů Rebutia není ve všem obtížné, ale vyžaduje určitou 

péči a pozornost vůči jejich potřebám. Tolerují sice, jsou-li mnoho let ve stejném 

květináči a klidně i každý rok kvetou, ale jsou-li pravidelně přesazované a chráněné 

před škůdci, odmění se atraktivním a bohatým nárůstem a samozřejmě bohatším 

kvetením. 

Světlo 

Jsou to rostliny divoce rostoucí ve vysokých Andách, většinou ve výškách 

mezi 2500 a 4500 m n. m., kde dostávají intenzivní světlo s vysokým UV zářením. 

Z toho vyplývá, že v Anglii musejí dostat plné sluneční světlo bez přistínění. Umístění 

na plném slunci podmiňuje kompaktní růst, silný vývoj trnů a tvorbu květů. 

Nejvhodnější pěstování v otevřených pařeništích, nadkryty sklem nebo ve slunném 

skleníku bez stínění, ale s množstvím čerstvého vzduchu. 

Substrát 

Záleží nejvíce na osobní volbě a na tlaku proti používáni rašeliny, já váhám 

říci vám, že používám pro tento rod kompost založený z jedné třetiny na rašelině. 

Zbývající dvě třetiny jsou rovnoměrně rozloženy na dobrý zemitý kompost a hrubý 

písek. Cokoliv použijete, pH by mělo být na kyselé straně neutrality, což těmto 

rostlinám vyhovuje dobře. 

Teplota 

Jejich domovina ve vysokých horách napovídá, že tyto rostliny snášejí poklesy 

teplot i pod bod mrazu, jsou-li v suchu. V domovině jsou v zimě leckdy rostliny pod 

sněhem, ale voda kořenů přichází až když sníh taje. Zimování ve sklenících vyžaduje 

proto naprosté sucho a co nejnižší teploty. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 39 

……………………………………………..

Zalévání 

Druhy Rebutia vytvářejí v kultivaci větší rostliny než v přírodě, kde je voda 

k dispozici jen v omezeném časovém úseku. Tající sníh jim poskytuje většinu 

přístupné vody během roku, jelikož potom už přicházejí hlavně přívalové deště. Také 

kondenzace vody z mlhy hraje svoji roli. Je-li používáno zalévání hlavně při teplém 

počasí a štěrkovitém substrátu, musí rostliny mezi jednotlivými dávkami zase 

vyschnout. Pokud je zem v květináči vlhká, je lépe se zálivkou ještě několik dní 

počkat. Samozřejmě nejobecnější příčinou odumření těchto rostlin je příliš častá 

zálivka. Pomysleme na to, odkud pocházejí, na strmé svahy, kde se voda nikdy 

neudrží dlouho. 

Přesazování 

I když snášejí řídké přesazování, často vidím rebucie volající po čerstvé zemi 

a větším květináči. Nehledě na umožnění jejich nejlepšího vývoje v růstu, tvorbě 

počtu a velikosti stonků mohou také vytvářet množství květů a pohled na mohutný trs 

rebucie obsypaný květy je nádherný zážitek. Mnohé druhy rostou dobře v miskách 

s větší hloubkou než šířkou, zejména ty s tlustými kořeny, které natlačí své kořeny 

hlouběji než 10 cm do země. Pro několik prvních let mají být přesazovány každý rok 

a teprve, když dosáhnou 10 cm, každý druhý až třetí rok. ale ne později. Jsou-li větší, 

je možné použít květináče stejné velikosti (pokud je nepřerůstají), odstranit zem 

z kořenů a obsypat je čerstvou zemí. Nejlepší období pro přesazování je v průběhu 

jejich klidové periody, v pozdní zimě, kdy se stará zem snadno odstraňuje z kořenů a 

poškozené kořeny mají dost času vytvořit kalus před začátkem zalévání na jaře. 

Použít je nutné suchý substrát, aby nedošlo k předčasnému růstu kořenů. 

Přesazovat je možno i jindy během roku v průběhu vegetace při co možná 

nejmenším poškození kořenů a s vyloučením vody týden nebo dva po přesazení, 

protože některé kořeny mohly být poškozené a v kontaktu s vodou by mohly být 

napadeny houbovou chorobou. 

Rozmnožování 

Výhodnější pro získání čistých druhů je vegetativní rozmnožování z původního 

materiálu, což je možné od sběratelů a nadšenců. Pozor ale na nedbalé používání 

polních sběrových čísel, která jsou dnes často přidělována semenům nabízeným 

komerčně. Pouze původně sbíraný materiál může nést tato čísla a je vhodné pátrat u 

dodavatele takto označených rostlin, odkud jeho materiál pochází. Pokud jsou 

k produkci semen používány klony s polních sběrů, je to další dobrý zdroj, ale jen 

zřídka zjistíte svědomitý přístup u obchodníků k získávání kvalitní, kontrolované 

produkce semen. 

Semena je nejlepší sít brzy zjara, když je teplota mezi 15 a 20°C. Sejeme do 

uzavřených podmínek, zálivku s fungicidy aplikujeme při setí. Klíčení probíhá během 

dvou až tří týdnů a rostliny být zavřené v polytenových sáčcích tři až čtyři měsíce se 

zálivkou pouze tehdy, když se sníží v sáčcích kondenzace.Po této době rozřízneme 

sáček kvůli umožnění cirkulace vzduchu a odstraníme ho po šesti měsících, kdy 

rostlinky jako malé nebo větší hrášky můžeme přepichovat do misek k dalšímu 

nárůstu. Pokud byly vysety brzy na jaře, mohou dorůst do velikosti, kdy snesou 

suché zimování, zhruba od začátku prosince do března. 

Odnože můžeme odebírat z vlastních rostlin odříznutím v nejužším místě připojení. 

Před zasazením do suchého substrátu je necháme několik dnů – týden nebo dva – 

zaschnout. Jakmile se objeví kořeny nebo v některých případech po cca třech 

týdnech, je dobré zeminu zavlažit a kořeny se začnou z místa řezu vyvíjet. Nedávat 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 40 

……………………………………………..

ostliny na přímé slunce, dokud prokazatelně nerostou a vždy je nutné přivykat je na 

sluneční svit postupně. 

Škůdci 

Nejhorším škůdcem rebucií je červený pavouček, který pravidelně napadá 

šťavnatou epidermis těchto rostlin. Příznakem takového napadení jsou hnědnoucí 

skvrny, speciálně kolem růstového vrcholu, eventuálně ale na celé rostlině. Máme-li 

podezření na jeho přítomnost, prohlédneme rostlinu na dobrém světle pod silným 

zvětšovacím sklem (zvětšení nejméně 5x), kdy mohou být spatřeni. Další indikací 

může být jemná pavučinka mezi trny, objevitelná, podržíme-li rostlinu proti světlu. 

Pravidelný postřik čistou dešťovou nebo destilovanou vodou alespoň jednou týdně po 

cele vegetační období může potlačit škůdce, který preferuje suché podmínky, ale 

pravidelný postřik třikrát až čtyřikrát za sezónu insekticidem určeným proti 

červenému pavoučkovi včetně jeho larev je nejlepší prevencí. Pokud zjistíme 

napadení, rostliny špatně vyhlížející přemístíme nebo odstraníme ze sbírky a 

uplatníme ochranný program po dobu 12 měsíců, aby byla jistota, že jsme se škůdce 

zbavili a zničili i následující líhnutí z vajíček, která nebyla insekticidy zasažena nebo 

zničena. 

Ostatními škůdci jsou vlnatka, vídaná v horní části rostliny, a kořenovka, která 

napadá spodek. Odstranění starým kartáčem je dobrý začátek, samozřejmě stranou 

od ostatních rostlin a pokud možno do sáčku, který bychom měli mít po ruce, 

následovat by měl pravidelný postřik proti rozšíření škůdce, který unikl štětci a proti 

vajíčkům, která mohou způsobit nové problémy. V případě kořenovky je třeba úplně 

odstranit z kořenů zem, očistit je a vymáchat v insekticidním roztoku před zasazením 

do čerstvé země a nového květináče. Ještě lepší je, pokud zvládáte zakořeňovací 

techniku, kořeny odříznout úplně a zbavit se jich, vykartáčovat spodek rostliny kvůli 

odstranění skrytých škůdců a sušit je po ošetření zakořeňovacím pudrem (hlavně pro 

jeho fungicidní působení) a zakořenit v čerstvé zemi a samozřejmě novém květináči. 

Nepodceňujte schopnosti zákeřného nového škůdce kaktusů, mušky sciara neboli 

houbové mouchy. Preferuje rašelinové substráty a zejména substráty se složením 

podle Johna Innese s obsahem rašeliny. Tyto mušky jsou přítomny v mnoha 

profesionálních směsích, které používáme, i v domácích směsích, které rašelinu 

obsahují. 

Způsobují komplexní devastaci semenáčků a mohou zcela zničit celé výsevy. Mohou 

ale napadat i dospělé rostliny a v krajním případě zničit i velký trs vaší oblíbené 

rostliny (zásadně si vybírají rostliny, o které vám nejvíc jde). 

Výborným způsobem preventivního působení proti těmto škůdcům je vložení 

substrátu na zhruba tři minuty do mikrovlnné trouby. Vaše sbírka může být zdánlivě 

bez škůdců, nicméně k napadení létajícím hmyzem může dojít při každé příležitosti, 

když je sbírka zranitelná. Insekticidy působí efektivně a měly by být požity, kdykoliv 

se škůdci objeví ve vzduchu, na rostlinách nebo v substrátu. Ničí i larvy, které ještě 

nezačaly škodit na vašich rostlinách. Ztratí-li však rostliny kořeny, odstraňte 

zahnívající části až na čistou bílou dužninu, larvy často zalézají do této hnijící hnědé 

nebo oranžové tkáně, nebyla-li odstraněna. Poprašte fungicidem současně 

s hormonálním přípravkem na zakořenění, nechte týden zaschnout před 

zakořeňováním v čerstvém substrátu (ošetřeném mikrovlnami). 

Poznámky 

Nedávný pohyb k širokému pojetí variability druhů Cactaceae směřuje 

k podpoře širšího náhledu na taxonomii, než jsme měli v minulosti, se značnou 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 41 

……………………………………………..

edukcí počtu druhů a i rodů. Ze sběratelského hlediska to vede ke zcela 

neuspokojivému stavu věci, protože dnes se preferuje hlavně obchod, pro který je 

důležité oddělit rozdílné rostliny od sebe. Mohu například uznat více „variet“ R. 

pygmaea v deseti znacích. A nemám žádné problémy s odlišením mojí Sulcorebutia 

od mé Rebutia nebo mojí Mediolobivia od Rebutia nebo Aylostera, ale to je dáno 

především mým instinktem. 

Ritter a Rausch vykonaly v posledních 30 letech obrovskou sběratelskou 

práci, ustavili nová jména (často poprvé na specifických úrovních) pro mnoho 

rozkošných forem, které nyní máme ve sbírkách a já jsem ten poslední k převedení 

všech těch zmizelých a pochybných jmen do synonymity. Z tohoto důvodu se 

nevyjadřuji k některým těžko vymezitelným jménům z hlediska validity či invalidity, 

ale zabezpečil jsem, co bylo vyobrazeno a popsáno po prvním originálním popisu. 

K tomu jsem použil pro ilustraci (pokud to bylo možné) autentické rostliny, často 

s originálním polním číslem sběratele, mnoho je z typových sbírek. Naneštěstí 

některé z Ritterových objevů nepřišly ani do kultivace a nyní, když už není dávno 

mezi námi, vypadá nepravděpodobné, že budou někdy úspěšně identifikovány. 

Nepomůže ani to, že byly Ritterem depozitovány v Utrechtu, některé z nich tu 

nalezeny nebyly (Englera 16, 1995). Mohly být pochopitelně ztraceny, a tak zůstává 

nejistota, zda a jako co byly depozitovány, zda to nejsou jména invalidní. 

Abych ukázal možnou šířku pojetí, která se někdy preferuje, vzal jsem pro 

každý taxon pojetí rodu, jak byl publikován v CITES Cactaceae Checklist, který je 

velmi radikální a zároveň významný v současnosti. Lepší pochopení příbuznosti 

rostlin může být hledáno při extenzivním polním průzkumu, ale často u rodu, jako je 

tento,více polní práce dává více konfúzních výsledků. 

Zvláštní problém vznikl s druhy R. haagei a R. pygmaea. První není zmiňován 

v CITES Cact. Ch. 1992, typ a všechny jeho variety (většinou ustaveny nebo 

kombinovány W. Rauschem), které byly původně druhy, byly řazeny k R. pygmaea. 

Od té doby nebyly zmíněny v této publikaci žádné výsledky, lze tedy předpokládat, že 

jsou všechny variety na vyšším nebo nižším stupni příbuznosti R. pygmaea, což 

slouží tzv. „slučovačům“ k převedení všech variet do synonymity R. pygmaea kromě 

již existujících variet tohoto druhu, nebo naopak u zastánců rozštěpení k uchování 

okolo 20 variet! Ani jedna z cest není příliš uspokojivá, ale protože mnohé variety 

(kde byla ze začátku myšlenka publikovat je jako samostatné druhy) jsou dostatečně 

rozlišitelné k tomu, aby byly zajímavé pro sběratele a milovníky tohoto rodu, zařadil 

jsem je pod R. pygmaea s připojenými detaily a fotografiemi. Také jsem po R. 

pygmaea zařadil jako R. pygmaea „haagei“ zapomenutou R. haagei. Z osobní 

korespondence jsem se dověděl, že to bylo v CITES Cact. Ch. 1992 opomenuto 

omylem. Mats Hjertson nastavuje důvody pro sloučení obou obdivuhodně v Taxon 

43: 455 – 457/1994. Další Ritterovy druhy, které tak nepřesně popsal často podle 

jediné rostliny a které si patrně nenašly cestu do sbírek, je možné najít v kapitole 

Nadbytečná nebo neplatná jména a hybridy. 

Literatura: 

Backeberg C. - Die Cactaceae díl. 3, 1959. 

Donald J.D., Brighton – Členění rodu Rebutia 1989 

Hunt D. - CITES Cactaceae Checklist, 1992. 

Pilbeam J. – Rebutia 1997 

Šída O. – Rod Rebutia 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 42 

……………………………………………..

Živé kameny - miniaturky pro okenní nebo 

balkónové skleníky, vyžadující málo místa 

Živé kameny jsou spíše zajímavé než krásné svým vzhledem napodobují 

drobné kameny, které jsou všude kolem na jejich přírodních stanovištích. Patří do 

čeledi Mesembryanthemaceae a jejich společným znakem jsou dva extremně tlusté 

listy, které k sobě přiléhají. Tím vytvářejí tělo podobné stonku se štěrbinou na 

vrcholu, která je podle druhu různě velká a hluboká. Někdy je to malá otvor, jindy se 

štěrbina rozšiřuje dolů až k úrovni půdy. Jednotlivé druhy se v rozměrech příliš neliší 

– většinou jsou 1,5-5 cm vysoké. Barvy a barevné vzory jsou však velmi rozmanité, 

takže sběratelství zaměřené jen na živé kameny může být zajímavým koníčkem. Tyto 

zvláštní sukulenty rostou velmi pomalu a v zimě vyžadují sucho. Pod povrchem 

substrátu je zkrácený stonek s dlouhým hlavním kořenem, nahoře se na podzim 

objevují bílé, růžové nebo žluté květy. Teprve po více letech se květináč zaplní trsem 

„kamenů“. Množství různých živých kamenů je veliké. Téměř všechny patří do dvou 

rodů – Lithops a Conophytum, přičemž určení jednotlivých druhů může být velmi 

obtížné. Někdy je jejich zbarvení ovlivňováno vlastnostmi substrátu. 

Nejčastěji pěstované druhy paří k rodu Lithops. A jak vypadají? Popišme si 

některé. Lithops turbiniformis (hnědý, vrásčitý), L. bella (světle hnědý s tmavou 

kresbou), L. lesliei (hnědý se světlejší kresbou), a L. optica (šedozelený 

s průsvitnými „okénky“ na horním povrchu). Podle druhu může mít Lithops štěrbinu 

mezi listy mělkou nebo hlubokou, ale Conophytum tvoří jen malou štěrbinku, kterou 

prorůstá květní stvol. Conophytum bilobum má tělo šedozelené a načervenalé, C. 

calculus je zbarven světle zeleně. Tak co, zkusíte to? 

Milan Tůma 


Dříve než byl Kroužek kaktusářů v Ostravě založen, probíhalo nespočet 

jednání mezi panem Zavadilem a Dr. Schützem. Z korespondence lze vyčíst, že Dr. 

Schütz zaslal dne 22.11.1953 panu Zavadilovi seznam členů organizovaných v Brně, 

kteří byli z Ostravy a blízkého okolí (viz výřez z dopisu): 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 43 

……………………………………………..

Tento seznam v dalším dopise doplňuje o další nové členy - Ing. Vladimír 

Šteif, Ladislav Baron (oba z Ostravy) a Jan Kozel a Lustig z Oder s poznámkou, že 

tam je více zájemců. Nakonec se sešlo přes 20 zájemců, avšak na ustavující schůzi 

14. ledna 1954 bylo podáno do Přírodovědecké společnosti 14 přihlášek a 6 členů se 

omluvilo. Ke konci roku měl nově založený kroužek kaktusářů už 40 členů. 

Lumír Král 


Dne 2.2.2004 proběhla členská výroční schůze s volbou nového výboru. 

Tentokrát schůzka byla tak trochu slavnostní a vzpomínková na 50. let trvání našeho 

Klubu. V úvodu předseda poděkoval a předal dlouholetým členům Čestná uznání 

s malou upomínkou na toto jubileum. Mezi oceněnými byli všichni členové, kteří do 

Kroužku kaktusářů v Ostravě docházeli už před rokem 1970, např. pan Janus, Litner, 

Lukašík, Orszulík, MUDr. Plesník, Potyka, Spál, Úředníček, ale také zástupci firmy 

UNIPOL za dlouholetou spolupráci při organizování našich kaktusářských akcí. 

Upomínkové předměty na památku 50. výročí, obdrželi všichni přítomní účastníci 

schůzky. Následovalo poděkování odstupujícím členům výboru, přednesení zpráv za 

rok 2003, přednesení plánu na rok 2004, po diskusi byl zvolen nový výbor. 

Na minulých schůzích byli všichni požádáni, aby přinesli své staré fotografie, 

bohužel se však nenašel nikdo a tak večerní vzpomínkový program přednesl pan 

Král, který vybral a promítnul archivní fotografie. Při prohlížení snímků se už do 

diskuse zapojili starší členové, kteří se na obrázcích někdy poznali. Zavzpomínali 

jsme však i na členy, kteří už mezi námi nejsou, ale kteří pro náš Klub kdysi hodně 

znamenali. V úvodu jsme viděli několik snímků z opavské výstavy kaktusů z roku 

1927, tyto kaktusy byly se sbírky pana Kukola. Celou tuto sbírku zdědil v roce 1945 

pan Kitler, který byl jedním z prvních našich členů nově založeného kroužku 

kaktusářů v Ostravě roku 1954. Pak už jsme se podívali do sbírek dalších našich 

prvních členů pana Zavadila, Litnera, Kobzy, ale také do sbírek, kde se jezdilo na 

zájezdy jako p. Fleischer, Šuba apod. Dále jsme si připomenuli fotografiemi všechny 

nejznámější naše tehdejší pěstitele a organizátory jako př. Janota, Svoboda, Jelínek, 

Bahounek, Plešingerová, Brandejs, Tůma, MUDr. Plesník, Ing. Grym, Nimrichter, 

Špok, Polášek a další a další. Vzpomenuli jsme také některé větší kaktusářské akce 

jako sjezdy, zájezdy, výstavy, spolupráci s poláky, němci atd. Tentokrát si na své 

přišli především starší členové a tak v nostalgické náladě proběhla i závěrečná 

tombola. 

Nový výbor Klubu kaktusářů v Ostravě na volební období 2004 – 2007 je nyní 

v tomto složení: 

Bunček Lumír - jednatel 

Král Lumír – předseda a redaktor Ostníku 

Kubita Oldřich – revizní komise 

Ostravský Ota - pokladník 

Ing. Skoumal Vladimír - distributor 

RNDr. Štarha Roman, Ph.D. - místopředseda 

Ing. Vilášek Miroslav - knihovník 

Wilk Jaromír – revizní komise 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 44 

……………………………………………..

U S N E S E N Í 

výroční členské schůze Klubu kaktusářů v Ostravě 

Výroční členská schůze Klubu kaktusářů v Ostravě konaná dne 2.2.2004: 

1. Schvaluje zprávu o činnosti Klubu včetně jeho hospodaření za rok 2003. 

2. Ukládá výboru, aby se v roce 2004 řídil programem a rozpočtem, tak jak byly 

přítomným předneseny a jimi schváleny. 

3. Ukládá zabezpečit a spolupracovat s frýdeckým Klubem na zorganizování 

sympozia „Kaktusy v Pobeskydí 2004“, a zájezdu na jižní Moravu. 

4. Ukládá zabezpečit dne 4.9.2004 setkání gymnofilů v Ostravě. 

5. Souhlasí s pokračováním ve výběru 10.-Kč vstupného při členských schůzích na 

krytí nákladů při jejich zajišťování. 

6. Souhlasí s výběrem členských a účelových příspěvků na rok 2004 takto: 

- časopis Kaktusy 240,-Kč 

- Ostník 80,-Kč 

- členský příspěvek 50,-Kč 

celkem 

370,-Kč 

7. Uděluje k 50. výročí za zásluhy a propagaci Klubu funkci „Čestný člen“ výboru 

s poradním doživotním hlasem Ing. Jaromíru Chvastkovi, MUDr. Vladimíru 

Plesníkovi, Lubomíru Poláškovi a Milanu Tůmovi. 

8. Výroční členská schůze ukládá výboru publikovat plný text usnesení v březnovém 

Ostníku. 

Schůze se zúčastnilo 29 členů Klubu, s přihlédnutím k paragrafu 5, čl. 8. "Stanov" je 

usnesení výroční schůze právoplatné, jelikož pro usnesení hlasovali všichni přítomní. 

Ostrava, 2.února 2004 

Za správnost: jednatel: Lumír Bunček 


Letos oslaví dne 27. března krásné kulaté životní jubileum náš dlouholetý člen 

pan Jaroslav Kovalský. Kamarádský a ochotný přítel, pomoci při každé naší 

kaktusářské akci, docházející do Klubu už několik desetiletí. Dlouhá léta kamarádil 

s našim bývalým jednatelem př. Brandejsem, dnes má mnoho dalších přátel. Vídáme 

jej při každé naší pravidelné schůzce, ale i na jiných kaktusářských setkáních. 

Přejeme našemu jubilantu do dalších let ještě mnoho zdraví, štěstí a pohody, jakož i 

mnoho dalších pěstitelských úspěchů. 

Poznáváme škůdce a choroby – 3. 

Škůdci, kteří se na kaktusech nejčastěji vyskytují patří mezi savé škůdce a 

jsou zřejmě nejčastějšími nevítanými hosty ve sbírce. V našich podmínkách mezi ně 

nejčastěji patří savý roztoč sviluška, (nazývaný též červený pavouček) - červená 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 45 

……………………………………………..

sviluška chmelová (Tetranychus urticae), která napadá i většinu dalších rostlin 

pěstovaných ve sklenících. Dospělé svilušky jsou asi 0,5 mm velké, pavoukovité, 

dlouze chlupaté se čtyřmi páry nohou, barvy zelenohnědé, zelenožluté nebo 

oranžově červené, žijí většinou v koloniích. Svilušky se pohybují pomalu a na spodní 

straně listů tvoří husté pavučinky. Na kaktusech se nejprve vytvoří šedavý, později 

hnědnoucí povrch, který v poslední fázi začne korkovatět. V optimálních podmínkách, 

při teplotách kolem 30°C, naklade jedna samička až 100 vajíček. Při této teplotě se 

z vajíček vyvíjí další generace již za 7 dnů. Populace svilušky ve sklenících jsou 

schopny získat během krátké doby odolnost vůči chemickým přípravkům na ochranu 

rostlin a proto se chemická ochrana stává často málo účinnou a je třeba přípravky 

střídat. Sviluška dokáže napáchat obrovské škody a pletiva poškozená sáním 

regenerují jen velmi pomalu. Sviluška je velmi nebezpečná proto, že prakticky není 

vidět (lze je pozorovat pod lupou) a většinou registrujeme až první příznaky 

poškození rostlin. Zásah nesmíme odkládat a čím včasnější aplikace insekticidu, tím 

větší šance na záchranu rostlin. Důležité je přesně dodržet návod výrobce a postřik 

aplikovat několikrát po sobě, aby došlo k likvidaci všech vývojových stádií. 

sviluška 

červci 

Červci – vlnatka (Pseudococcus sp.) a kořenovka (Rhizoecus falciferi) a další 

podobné druhy jsou také nepříjemnými návštěvníky, ale jimi způsobené škody nejsou 

většinou tak rozsáhlé jako u svilušky. Poznáme je a odhalíme většinou včas, a to tak, 

že se na stoncích či kořenech objeví málo pohyblivá, voskovým obalem potažená 

tělíčka těchto škůdců. Je to větší přisedlý nebo málo pohyblivý hmyz, pokrytý bílým 

voskovým výměškem, vyskytující se jak na kaktusech, tak i na jiných okrasných 

rostlinách, žije ojediněle i v koloniích. Tropické a subtropické druhy červců jsou asi 1- 

3 mm dlouhé s bílým voskovým povlakem, který je ve vlhkých podmínkách účinně 

chrání před přílišnou vlhkostí. V našich sklenících je pak rovněž velmi účinně chrání 

před chemickými postřiky, proto je dobré do postřiků přidávat nějaké smáčedlo. 

Samičky kladou 200-350 vajíček, přičemž mohou žít až 8 měsíců. Červci škodí jak 

sáním, tak vylučováním medovice. mohou rostliny velmi oslabit především během 

vegetačního klidu. Jakmile zjistíme jejich přítomnost na kořenech či na stoncích 

kaktusu, musíme zamořený kaktus individuálně ošetřit. Chemické ošetření je nutné 

rovněž aplikovat několikrát za sebou dle návodu. 

Lumír Král 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 46 

……………………………………………..

Letem kaktusovým světem – rychlý 

přehled známých druhů 

Aporocactus flagelliformis je známý kaktus, který se snadno pěstuje. Jeho 

stonky jako malík tlusté, se každý rok o něco prodlouží. Kvete na jaře květy asi 8 cm 

dlouhými. Dobře se vyjímá v zavěšené nádobce, ale nezapomeňte na jeho krátké 

ostré trny. A. mallisonii (Heliaoporus smithii) je podobný, ale ve všech částech větší 

druh. Má tlustší stonky, delší trny a větší květy. 

Další kaktusy příslušné k rodu Astrophytum jsou v mládí žebernatě kulovité a 

později dostávají válcovitý tvar. Podle druhu jsou 15-30 cm vysoké a dospělé rostliny 

kvetou v létě žlutými květy. Astrophytum capricorne má pokřivené trny. A. ornatum 

nese dlouhé přímé trny a A. myriostigma (biskupská čepice) nemá žádné trny. 

Chamaecereus silvestrii je již dlouhou dobu oblíbený, rychle se rozrůstá 8 cm 

dlouhými stonky, na kterých se v časném létě objevují červení květy. Pokud si 

myslíte, že kaktusy nekvetou, pak vyzkoušejte tento kaktus. 

Naproti tomu v bytě nikdy nevykvétá Cephalocereus senilis. Má však jinou 

ozdobu, jeho válcovité tělo, až 30 cm vysoké, je úplně pokryto dlouhými vlasy, až 12 

cm. Cereus peruvianum se najde v mnoha sbírkách, jeho stonek bývá 60 až 90 cm 

vysoký a v létě nese 15 cm dlouhé květy. C. jamacaru je docela podobný, ale jeho 

trny jsou žluté a květy bílé. Ty, které se otevírají v noci jsou ještě delší. C. peruvianus 

monstrosus je pomalu rostoucí mutant s bizardním vzhledem. 

Echinofossulocactus (Stenocactus) se vyznačuje stočenými žebry ve tvaru 

závitů. Kulovité tělo je 15 cm velké a trny měří 2,5 cm. Tvoří několik druhů jako jsou 

Echinofossulocactus multicostatus, E. hastatus nebo E. zacatecasensis. 

Echinocactus je pomalu rostoucí kaktus s kulovitým tělem, který naroste do 

velikosti asi 22 cm za asi 10 let. Nejznámější druh je Echinocactus grusonii, který na 

vrcholku hustou zlatou korunku a na žebrech nápadné trny. V bytě nekvete, pro 

kvetení si vyberte tmavě růžově kvetoucí E. horizonthalonius. 

U některých druhů kaktusů Echinocereus je trochu nejasností v pojmenování. 

Druhy Echinocereus pectinatus a E. rigidissimus si jsou velmi podobné, mají 

válcovité tělo, asi 25 cm vysoké, pokryté trny a kvetou vonnými růžovými květy. 

Mnohem menší je E. knippelianus je spíše kulovitý a méně trnitý. E. salm-dyckianus 

má zářivě oranžové květy. 

K rodu Cleistocactus patří druhy pomalu rostoucí, velké a hustě pokryté trny, 

které vykvétají až po mnoha letech. Cleistocactus straussii je z nich nejoblíbenější. 

Za několik desítek let vyroste do výšky 120 cm i více. 

K vlasovitým kaktusům patří Espotoa. Podobně jako Cephalocereus má 

stříbřitý vzhled, ale navíc má trny. Espostoa lanata tvoří 30 až 60 cm vysoké 

válcovité tělo a v bytě nevykvétá. E. melanostele je zprvu bílá, později její vlasy 

zčernají.(pozn. Zde se osvědčuje vždy z jara postřik některým odmašťovadlem, jako 

jar apod. pak opláchnout čistou vodou opět vydatným postřikem). 

Echinopsis nemá nic pozoruhodného na kulovitém či vejčitém těle, ale jeho 

předností je spolehlivé kvetení každým rokem v létě. Nejznámějším druhem je 

Echinopsis eyriesii, který má na výrazných žebrech trny, hnědé, asi 0,5 cm dlouhé a 

má vonné květy o délce 15 cm. E. rhodotricha je větší, jeho trny jsou dlouhé 2,5 cm a 

jeho květy nevoní. 

Milan Tůma 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 47 

……………………………………………..

Informace 

--- Předplatné Slovenského časopisu Cactaceae etc. bude i s poštovným pro 

letošní rok stát 230 .-Kč. 

--- Zájemci o zájezd na jižní Moravu pořádaný ve dnech 10.-12.9.2004, nechť 

podávají své přihlášky předsedovi Klubu. Letos bude vybírána předběžně spočítaná 

částka na dopravu a nocleh 800.-Kč (popřípadě záloha 500.-Kč a zbytek v autobusu) 

do června, nejpozději na setkání Pobeskydí 2004, aby se nestalo jak loni, že 8 

účastníků odřeklo na poslední chvíli a neposlali za sebe ani náhradu. Pak se všem 

zbývajícím účastníkům zájezd poněkud prodražil. Pokud budeme vědět přesný počet 

v červnu, dá se zařídit větší nebo menší autobus a předejít tak zbytečnému 

doplácení ceny zájezdu Ještě jednou připomínám: kdo nezaplatí do června, tak pak 

už nemůže počítat s tím, že se zájezdu účastní. Děkuji všem za pochopení. 








Bunček Lumír, Na návsi 95, Ludgeřovice 



RNDr. Štarha Roman, Ph. D., Ostrava, Šalounova 623, Ostrava 3, 70300. e-mail: starha@tiscali.cz 


OBSAH – BŘEZEN 2004 


Drobnička 36 


Databáze rostlin rodu CONOPHYTUM 38 


Živé kameny – miniatury pro okna… 43 



Usnesení 45 



Letem kaktusovým světem – 

rychlý přehled známých druhů 47 

Informace 48 

OSTNÍK 

Vydavatel: Klub kaktusářů v Ostravě, březen 2004 



OSTNÍK – 2004 ………………………….. 48 

……………………………………………..


Číslo 329. 

Ročník 33. 

Duben 2004 

Ceropegia leroyi Rauh et Marnier – Lapostolle, KuaS 15:178,1964. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 49 

……………………………………………..

Z literatury 


Titulní stranu tohoto rozšířeného čísla zdobí působivý snímek divoce 

otrněných Echinocereus engelmannii v přírodě. Prvý článek obsahuje popis a 

pozorování lokalit v centrální Bahii (Brazílie), kde roste Micranthocereus flaviflorus, 

subsp. densiflorus. Díky dobře placeným a ochotným průvodcům z řad domorodců 

se autorům podařilo navštívit a fotografovat naleziště několika druhů melokaktusů, 

arojadoí, pilocereusů, ale také pereskií, tilandsií, Discocactus zehntneri a jiných 

kaktusů a xerofytů. V červnu - červenci byly 40-50 cm vysoké exempláře 

mikrantocereusu v plném květu. Na modrozelených válcovitých výhonech, krytých 

žlutými, jehlovitými trny, byly v blízkosti temene postranní pseudocefália. Z nich 

vyrůstají jen 20 mm dlouhé, početné, žlutočervené květy. Je to v našich podmínkách 

pěstitelsky vděčný druh. Semena dobře klíčí a semenáče naroubované na Erioc. 

jusbertii rychle rostou. Již při dosažení výšky 20 cm začínají u nás kvést v době mezi 

listopadem a lednem. Vyžadují zimování nad 12ºC, po nasazení poupat je vhodné je 

umísit na několik dnů na vytápěný parapet (16 snímků). 

Mammillaria perezdelarosae patří podle pěstitelů mamilárií mezi nejhezčí 

druhy tohoto rodu. Jen málo sbírek se může chlubit tímto druhem, který spolu s M. 

bombycina a M. moelleriana se řadí mezi Stylothelae. Tělo válcovitého tvaru je 

zahaleno hustými, bělavými, hvězdicovitě rozloženými trny, z jejichž středu vyrůstá 

zpravidla jediný silnější a delší, hnědočerný střední trn s háčkem na konci. Manželům 

Fuchsovým se podařilo koupit dva semenáčky v jednom již zlikvidovaném 

zahradnictví v Anglii. Na plném výsluní ve skleníku oba dobře rostly a každoročně 

bohatě kvetly. Při výšce 15 cm se však tělo kladlo na rostliny v okolí a proto se 

rozhodli, že se pokusí jeden semenáč rozříznout v půli a hlavu zakořenit. Snímek 

dokumentuje velkou dutinu probíhající osou rostliny, kterou obklopoval téměř 

neznatelný cévní svazek. Přesto po zasypání řezné rány dřevěným uhlím a vysazení 

hlavy do suchého substrátu, který po několika týdnech spodem navlhčili, došlo 

k vytvoření bohatých kořenů a rostlina dále prosperuje a kvete (3 snímky). 

Nevšední je pozorování období květů u skupiny Echinocereus scheeri. 

Článek opatřený 15 dokumentárními snímky vývoje a otevírání květů (ráno, 

v poledne, večer) provází tabulka, která shrnuje výsledky pozorování. Periodické 

otevírání květů souvisí s osvětlením a teplotou v okolí rostlin. Cihlově červené květy 

tohoto druhu jsou otevřeny v době, kdy je sluneční svit malý (za deště), nebo úplně 

chybí, tedy v noci (tzv. nyknastie). Při vyšších teplotách a za slunečného počasí se 

zavírají obvykle mezi 9. – 17. hodinou. Květy Echinocereus salm-dyckianus , jsou 

otevřeny po celý den a zavírají se jen v noci. Podobně se chovají oranžové květy 

Echinocereus sanpedroensis (2 tabulky se záznamy o počasí, teplotě a době 

zavírání květů). 

Květy o průměru až 13 cm má Edithcolea grandis, jedna z nejhezčích 

kosmatcovitých rostlin, rostoucí ve východní Africe. Tělo představují bohatě 

rozvětvené, poléhavé nebo polovzpřímené články, hustě porostlé tvrdými, hnědými 

trny. Obdivuhodná kresba symetricky uspořádaných hnědočervených skvrn na 

květech bývá přirovnávána k perským kobercům. Je pěstitelsky náročnější. V zimě 

musí být v naprostém suchu a teplota nesmí klesnout pod +10ºC. Hlavní období 

růstu je od července do září, ve vyhovujícím substrátu (směs zvětralé žuly s malým 

přídavkem rašeliny, mající na povrchu vrstvu perlitu) roste poměrně rychle. Autor 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 50 

……………………………………………..

doporučuje tuto rostlinu náchylnou ke hnilobě na konci podzimu ošetřit fungicidy (3 

snímky). 

Jméno věhlasné mexické znalkyně kaktusů, Dr. Helia Bravo-Hollis, nese 

řada po ní pojmenovaných rostlin. Zemřela čtyři dny před dovršením sta let (1901- 

2001). Zpracovala nejpodrobnější a nejúplnější přehled všech známých i nově 

objevených kaktusů v Mexiku, tři díly „Las Cactaceas de Méxiko“. Mezi její 

spolupracovníky patřili např. Meyrán, Matuda nebo Sánches Mejorada. S nimi 

založila Spolek kaktusářů v Mexiku. Publikovala více než 100 článků o kaktusech a 

sama popsala řadu nově objevených kaktusů. Dva průvodní snímky zobrazují jednak 

99-letou oslavenkyni, jednak na její počest pojmenovanou Mammillaria bravoe, dnes 

řazenou jako poddruh k Mam.hahniama. 

Notocactus roseoluteus je poměrně velký kaktus, dosahující průměru až 18 

cm a stejné výšky těla. Pokožka v barvě měděné patiny pokrývá 15-18 žeber, 

členících se na výrazné hrboly. Mezi hrboly jsou zanořeny bílé, plstnaté areoly, 

nesoucí 4 do kříže postavené střední trny, až 3 cm dlouhé, bodavé, zpočátku světle 

hnědé s tmavší špičkou a bází. Krajních trnů stejné barvy bývá 8. Květy zvonkovitého 

tvaru o průměru až 8 cm, rostou v podobě věnce kolem temene. Petály jsou leskle 

lososovité barvy s tmavším středním pruhem, do jícnu barva přechází v sytě žlutou. 

Typická červená blizna je obklopena oranžovými prašníky.Roste na kopcích 

v departamentu Rivera, Uruguay. Vybírá si místa na výsluní kde roste ve štěrbinách 

skalisek, často vyplněných tlejícím zbytky rostlin a kamennou drtí. K rychlému a 

dobrému růstu v našich podmínkách vyžaduje větší květináče, substrát se 30% 

přídavkem humusu. Plné výsluní, zalévat v delších intervalech ale vydatně, také 

v zimě je vhodná slabá zálivka k zachování kořenového systému. Teplota by neměla 

klesnout pod 8ºC. Tento druh je považován za spojovací článek mezi ostatními 

notokaktusy a Not. herteri (snímek květu). 

Sedum furfuraceum (= drobné, šupinaté) patří mezi odolné trvalky 

poléhavého až splývavého růstu. Málo se větvící kmínky jsou 5-15 cm dlouhé, na 

nich jsou tmavě zelené, na slunci až purpurově zbarvené, masité lístky vejčitého 

tvaru. Jejich povrch je zpočátku hladký, pak překryt vrstvičkou voskovité látky, která 

se třepí na drobné šupinky. Pochází ze San Luis Potosí, Mexiko. Pěstovat 

v minerálně-humózním substrátu. Na výsluní a při nevelké zálivce si zachová typický 

nízký vzrůst. Je vhodné do závěsných květináčů. Množí se odlomenými listy a 

kmínky (snímek). 

Rozsáhlý cestopisný článek popisuje rozšíření pravého „kadidlového“ stromku 

Boswellia sacra na jihu arabského poloostrova, zejména v Jemenu. Již staří 

Egypťané znali a užívali kadidlo, myrhu a „dračí krev“ (červená pryskyřice z plodů 

jedné palmy, nebo z dračinců) při náboženských obřadech. Zajímavá jsou historická 

data o obchodu s těmito vysoce ceněnými vonnými látkami, dováženými hlavně ze 

Somálska. Byly také jedním z darů, který nesli Tři králové Ježíškovi do Betléma. Rod 

Boswellia představují xerofytní stromy lahvicovitého tvaru, které v mládí připomínají 

sukulenty s kaudexem. Mimo plánku hlavních lokalit jejich růstu článek zpestřuje 7 

snímků rostliny samotné, květů a plodů i prostředí ve kterém rostou. Na Blízkém 

Východě je kadidlo stále užíváno k provonění bytů, podobně jako se u nás v kostele 

užívá do kaditelnic. Kadidlo se využívá nejen ve voňavkářství, ale také k odpuzení 

komárů, do zubních past, přírodních léčiv, nátěrů atd. 

K rostlinám doporučovaným pro pěstitele tentokrát patří: Frailea castanea 

(dříve Fr. asterioides, s hnědou pokožkou, na níž se vyjímají bíle plstnaté areoly na 

nízkých žebrech. Malé žluté květy jsou samosprašné. Dobře roste v písčito-zemitém 

substrátu, na přistíněném místě, při bohaté zálivce v létě, ale chladném a suchém 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 51 

……………………………………………..

zimování), Mammillaria carmenae (nejprve byla popsána její žlutě otrněná forma 

s bílými květy, dnes ve sbírkách najdeme i kusy a rezavě hnědými trny a růžovými 

květy. Tato nádherná kytka by ve sbírce neměla chybět. Daří se ji v čistě minerálním, 

písčitém substrátu, na místě chráněném před poledním úpalem. V létě vydatně 

zalévat, v zimě chladno a sucho), Schlumbergera opuntioides (drobná epifyticky 

rostoucí, pochází z Brazílie. Ač byla popsána již 1923 je stále vzácná. Její vzhled a 

květy nezapřou příbuznost s Vánočním kaktusem. Pěstovat v písčito-humózním 

substrátu, v polostínu, v zimě při teplotě 12-15ºC. Množí se oddělenými články, lépe 

roste naroubovaná na selenicereusovou podložku), Epiphyllum hookeri (humózní 

substrát, stinné stanoviště, hodně vlhka, i v zimě lehká zálivka při teplotě 12-15ºC. 

Dobře se množí zakořeňováním výhonů, má velké, bílé květy se žlutými prašníky a 

bliznou), Kalanchoe scapigera (patří do čeledi Crassulaceae, často je množena 

k prodeji jako v zimě kvetoucí kytka s nápadně červenými květy s tmavým středem. 

Potřebuje písčitý substrát, výsluní, chladné přezimování se slabou, občasnou 

zálivkou. Velké rostliny se snadno množí odřezky konců výhonů), Aeonium 

tabuliforme (také patří do čeledi Crassulaceae, pochází z Kanárských ostrovů, kde 

je hlavní lokalitou výskytu ostrov Tenerife. Má nápadně ploché a husté růžice světle 

zelených listů, nejlépe roste v písčitém substrátu, dobře snáší celoroční vystavení ve 

volném prostoru, je značně mrazuvzdorná, ale doporučuje se ochrana před 

přemokřením. Až 60 cm vysoké květní stvoly nesou sírově žluté květy. Množí se jen 

výsevem, rostliny po odkvětu hynou). 

Jméno H. W. Viereck je mezi kaktusáři dobře známé ještě i dnes. Narodil se 

roku 1903 v meklenburgském městečku Schorrentin a jeho životní osudy jej zanesly 

až do Mexika. Jako 17-letý nedostudovaný gymnazista tam odjel s celou rodinou. 

Otec zde koupil malý ranč, kde pěstovali rýži, bavlník, cukrovou třtinu a fazole. Na 

stařičké Fordce vozil úrodu čínskému obchodníkovi do vzdáleného města Victoria. 

Na kaktusy začal myslet až po opakovaných žádostech zahradního inspektora 

z rodného města o jejich zaslání. Stal se lovcem kaktusů a téměř až do smrti posílal 

do Evropy tisíce kaktusů i jiných exotických rostlin. Obchodoval hlavně s německou 

firmou Haage, která má v archivu řadu písemných dokumentů o vzájemných stycích. 

Pro nás jsou zajímavé jeho styky s p. Sadovským a Dr. Schützem, kterým dodával 

hlavně astrofyta s přesným údajem o nalezišti. To přispělo k sepsání dvou knih o 

astrofytech: Haage, Sadovský „Kakteen-Sterne“, a Sadovský,Schütz „Die Gattung 

Astrophytum“. Obě stále patří ke kaktusářské klasice. Za druhé světové války se 

musel vrátit do Německa, od r. 1941 sloužil v německé armádě. V poválečné době r. 

1945 byl několikrát Sověty zadržen až v prosinci 1946 zemřel hladem v internačním 

táboře.(8 dobových, černobílých snímků). 

Manželé Breckwoldtovi neúspěšně pátrali na uvedeném nalezišti po 

Ferocactus pilosus se žlutými trny. Soudí, že jediný kvetoucí žlutotrnný exemplář, 

zachycený na fotografii, je náhodný „albín“ tohoto druhu. 


Drobničky 

♠ KuaS v roce 2001 vyšel na 380 stranách s téměř 650 vyobrazeními. Na jeho 

odborném obsahu se podílelo 74 autorů. K častým tématům patřily popisy cest na 

naleziště kaktusů a sukulentů, méně bylo popisů nových objevů. Pravidelnou 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 52 

……………………………………………..

součástí každého čísla časopisu byly informace o vybraných druzích rostlin, jednak 

podrobné v tzv. kartotéce, jednak stručné v seriálu o pěstitelsky zajímavých druzích. 

Až třetinu obsahu zabírají spolkové zprávy německého, rakouského a švýcarského 

spolku kaktusářů, necelá čtvrtina je věnována inzerátům. KuaS vyniká kvalitou tisku 

na křídovém papíru, výběrem vynikajících snímků, z 95% barevných a pravidelností 

dodávky čtenářům. Postrádám větší pozornost pěstitelské problematice, což možná 

souvisí s bohatou sítí obchodníků s kaktusy a sukulenty i s tím, že milovníci těchto 

rostlin nemají hluboko do kapsy… 

♣ V časopise „Journal of the American Society for Horticultural Science“, Vol. 

125, 2000, s. 81-85 je uveřejněn zajímavý článek o rodu Schlumbergera. Pomocí 

studia isoenzymů zárodečné tkáně z 56 klonů divokých i kulturních rostlin bylo 

zjištěno, že je možné podle profilu isoenzymů rozdělit všechny vyšetřené rostliny do 

40 skupin-klonů. Lze tak určit také mateční rostliny některých uměle vzniklých 

kultivarů. Odlišné jsou profily čtyř divokých druhů: Sch. kautskyi, Sch, opuntioides, 

Sch. orssichiana a Sch. russeliana. Tyto druhy byly dosud jen málo využity 

k hybridizaci a vypěstování nových variet rodu Schlumbergera, proto lze očekávat 

další obohacení sbírek o nové hybridy. 


Madagaskar 

Madagaskar je prastarý ostrov, který se oddělil od Afriky v oblasti dnešního jižního 

Somálska a vzdaloval se od pobřeží na jihovýchod. Dnes jej od Afriky odděluje 

Mozambický průliv, který má v nejužších místech něco málo přes 400 km. Ostrov je 

rozdělen centrální vrchovinou Plateau Central, která směřuje přibližně od severu k 

jihu a tvoří přirozenou hranici mezi sušší západní a vlhčí východní částí ostrova. 

Srážkově bohatá východní část má neustálý přísun vody díky jihovýchodnímu 

pasátu. Výjimkou nejsou ani oblasti, kde denně prší a jejichž roční srážkový úhrn 

dosahuje v průměru 5000 mm. Západní část leží ve srážkovém stínu centrální 

vrchoviny. Nejsušší oblastí je jihozápadní část ostrova, kde spadne průměrně 350 – 

400 mm srážek. Jejich nepravidelnost však způsobuje, že podstatná část roku je 

zcela bez vody. Prší jen v období dešťů, které připadá na několik málo dnů v únoru a 

březnu. V některých letech postihují kraj dlouhá sucha. 

Značná vzdálenost ostrova od Afriky přináší přirozeně trochu odlišné endemitní 

rostliny i živočichy. Navíc lze na Madagaskaru rozlišit desítky často ostře 

ohraničených ekosystémů. V průběhu dlouhých desítek milionů let vznikl naprosto 

unikátní ekosystém tzv. trnitého buše. Trnitý buš pokrývá veškeré subaridní oblasti a 

malou část semiaridních oblastí jihozápadního Madagaskaru. Na svých okrajích 

volně přechází do porostů opadavého a poloopadavého lesa. Trnitý buš na 

jihozápadě ostrova je představován dvěma krajními typy s celou řadou přechodů, 

lišících se rostlinnou skladbou v závislosti na podloží, nadmořské výšce, množství 

srážek, intenzitě zemědělského užívání krajiny a na dalších faktorech. Neblahý vliv 

na přírodu má zemědělství, kdy jsou vykáceny stromy pro nové políčka, které se 

však už špatně regenerují. Navíc s příchodem civilizace na ostrov s sebou lidé 

přinesli i nové polní plodiny jako Agave či Opuntia, které snášejí ideální podmínky 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 53 

……………………………………………..

trnitého buše. Suché oblasti Madagaskaru obývají sukulenty, které se přizpůsobily 

tvrdším podmínkám s nedostatkem vody. 

Podle Keraudrenové (1961) a Koechlina (1972) lze rostlinná společenstva 

trnitého buše charakterizovat následujícími body: 

- vrstva travin řídká, na extrémních stanovištích chybí docela 

- vrstva mechů téměř neexistuje 

- hemicryptofyty a termofyty se vyskytují vzácně 

- prvky epyfytní, saprofytní a parazitické jsou málo četné 

- přítomnost trnitých a ostnitých rostlin, “lahvových” stromů, sukuletních a 

cereiformních prvků včetně přítomnosti některých palem 

- morfologická a fyziologická obdoba některých amerických suchých 

kontinentálních formací 

- floristicky se trnitý buš nejvíce přibližuje africkým rovníkovým formacím 

suchých lesů 

M. Keraudrenová dále v trnitém buši rozlišuje tři základní patra: 

1. stromové – dosahuje v typických případech výšky 8 – 12 m, vyjímečně 15 – 30 

m. Je tvořeno jednak malými stromy v běžném slova smyslu, dále zástupci čeledi 

Didiereaceae (sukulentní fanerofyty) a konečně stromy průměrného vzrůstu (rod 

Adansonia; výška až 30 m). Nejhustší zapojení je mezi 2 – 3 m. Většinou se jedná o 

opadavé nebo poloopadavé stromy. Hojně jsou zastoupeny četné druhy rodu 

Euphorbia, které se však habituelně značně odlišují od afrických druhů (dosahují 

výšky 4 – 8m, mají dřevitý kmen a sukulentnost se projevuje až na úrovni větví a 

listových orgánů). Zástupci Didiereaceae tvoří na mnoha místech nejvyšší patro. 

Přítomny jsou také “lahvovité stromy” – Adansonia, Moringa. Pozoruhodná je 

morfologická konvergence trnitého buše s některými rostlinnými společenstvy ve 

střední a jižní Americe. Nejnápadnější je právě u stromového patra - podobnost např. 

Alluaudia montagnaci s Idria columnaris z Baja California či Didierea 

madagascariensis s Fouguerea splendens z polopouští jihu USA a severu Mexika je 

až zarážející. 

2. tzv. “liánová” vrstva – v době sucha je reprezentována jen dřevitými 

nadzemními částmi. Mnoho lián je fyziologicky značně jedinečných – jsou to 

fanerofyty. Poněkud překvapivá je přítomnost Asclepiadaceae (hlavně Cynanchum) a 

Cucurbitaceae. Čeledi Rubiaceae, Asteraceae, Fabaceae, Rhamnaceae, Vitaceae a 

Pasifloraceae jsou zastoupeny méně, než by se dalo očekávat. 

3. spodní patro – je biologicky nejsložitější vzhledem k rozmanitosti prvků, které 

jej tvoří. Travní porosty jsou vzácné a více méně lokální, byliny se objevují jen v 

určitém období roku. Přesto je však známo i mnoho vytrvalých bylin a bylinných 

sukulentů (Kalanchoe, Aloe). Mnoho druhů jsou geofyty. 

Rostliny adaptované na stanoviště s nedostatkem vody se obecně nazývají xerofyty. 

Na Madagaskaru se vyskytuje spoustu zajímavých rostlinných druhů, rodů a čeledí s 

rozmanitou směsici morfologických, fyziologických, biochemických a dalších adaptací 

s množství ekologických strategií jak přežít v místech, kde je málo vody, nebo v 

místech, kde se voda vyskytuje výhradně v podobě mlhy. Jako sklerofyty bývají 

označovány rostliny s malými tuhými listy schopnými silně omezit transpiraci. V 

nepříznivých částech roku mohou téměř docela vyschnout, jakmile se podmínky 

zlepší, využijí je naplno pro svůj růst. Sukulenty řeší problém nedostatku vody jejím 

hromaděním ve zdužnatělých částech těla. Podle toho, která část rostlinného těla je 

tomuto účelu přizpůsobena, rozdělujeme sukulenty na tři základní typy – sukulenty 

listové, stonkové a kořenové. Sukulenty, xerofyty a sklerofyty nejsou žádnými 

taxonomickými skupinami a je nutné je chápat jako určité životní formy. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 54 

……………………………………………..

Zástupci základních životních forem rostlin v 

trnitém buši charakterizovaném dominantním 

druhem Alluaudia procera: 1 – Albizia 

tulearensis, 2 – Diospyros latispathulata, 3 – 

Alluaudia procera, 4 – Selaginella nivea, 5 – 

Cyphostemma laza, 6 – Pachypodium geayi, 7 

– Croton sp., 8 – Alluaudia dumosa, 9 – 

Gyrocarpus americanus, 10 – Aloe divaricata, 

11 – Euphorbia sp., 12 – Alluaudia humbertii, 

13 – Xerosicyos danguyi, 14 – Maerua nuda. 

Zástupci základních životních forem rostlin v 

trnitém buši charakterizovaném dominantním 

druhem Alluaudia comosa: 1 – Commiphora 

monstruosa, 2 – Cassia meridionalis, 3 – 

Bauhinia grandidieri, 4 – Alluaudia comosa, 5 – 

Rhigozum madagascariensis, 6 – Euphorbia 

leucodendron, 7 – Xerophyta dasylirioides, 8 – 

Pachypodium lamerei, 9 – Blepharis calcitrapa, 

10 – Terminalia subserrata, 11 – Xerosicyos 

danguyi, 12 – Croton sp., 13 – Megistostegium 

perrieri, 14 – Delonix adansonioides, 15 – 

Selaginella nivea, 16 – Alluaudiopsis 

fiherenensis, 17 – Euphorbia oncoclada 

(oba obrázky podle Koechlina, 1972) 

První z těchto typů vznikl na vlhčích místech jihozápadního Madagaskaru. Ve 

vlhčích místech dominují mohutné stromy, jako např. Tamarindus indica, který byl na 

ostrov zavlečen z Afriky nebo baobab Adansonia madagascariensis. Dále se v 

porostu vyskytují sukulenty Aloe vaombe a A. divaricata, keře Cryptostegia 

madagascariensis, Flacourtia ramontchi. Na sušších lokalitách převažují původní 

druhy pryšců Euphorbia intisi, E. oncoclada, E. enterophora, různé druhy akácií, z 

lian pak Asparagus vaginelatus. Na neporušených stanovištích se dosud nacházejí 

původní společenstva trnitého buše, avšak vždy se značným savanovitým 

charakterem. 

Druhým krajním typem je trnitý buš rostoucí v nejsušších oblastech. Dal by se 

označit jako hraniční typ suchého opadavého lesa. Vzhledem k minimálnímu podílu 

travin ve společenstvu již není možné jej označit pojmem savana. Roste téměř 

výhradně na vápencích, které v mnoha případech vytvářejí krasová území. Snadno 

prostupný vápenec napomáhá odtoku již tak velmi vzácné vody. Ekologickou 

dominantu společenstva tvoří sukulentní druhy pryšců např. E. intisi, E. stenoclada a 

zástupci endemické čeledi Didiereaceae (Didierea trollii, D. madagascariensis, 

Alluaudia montagnaci, A. procera). Zapojený porost dosahuje výšky okolo 6 metrů a 

vytvářejí impozantní les. 

Čeleď Didiereaceae obsahuje kaktusářům dobře známé sukulentní endemické 

4 rody s 11 druhy: 

Alluaudia procera Drake, 1901 

Alluaudia mantagnacii Rauh W., 1961 

Alluaudia ascendens Drake, 1901 

Alluaudia humbertii Choux, 1934 

Alluaudia dumosa Drake, 1901 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 55 

……………………………………………..

Alluaudia comosa Drake, 1901 

Didierea trollii Capuron & Rauh, 1961 

Didierea madagascariensis Baillon H. E., 1880 

Alluaudiopsis marnieriana Rauh W., 1961 

Alluaudiopsis fiherenensis Humbert & Choux, 1934 

Decaryia madagascariensis Choux, 1934 

Husté keřové patro na Madagaskaru dorůstá asi do výšky 3 metrů a je složeno 

z xerofytních dřevin a sukulentů. Za zmínku stojí častý výskyt lian rodů Cynanchum a 

Folotsia. Jejich popínavé sukulentní stonky mají zcela redukované listy. Velké plochy 

jižně od Toliary poa pokrývá téměř souvislý, asi 2 metry vysoký sekundární porost 

sklerofytních bylin a keřů, který zřejmě vznikl sukcesí po vykácení původních dřevin a 

následném vypasení. V místech současného vypasení se rozkládají savany. 

Trnitý buš obývají ještě nápadnější stromy, byť je nalezneme jen roztroušeně 

a ojediněle. Jde o rod Adansonia z čeledi Bombacaceae, známý jako baobab. Na 

Madagaskaru roste sedm z osmi známých druhů tohoto rodu a z nich je na ostrově 

šest endemických. Na jihozápadě se pak vyskytují dva druhy - Adansonia 

madagascariensis a Adansonia fony. Celý rod je znám svým mohutným kmenem a 

zvláštně utvářenou korunou. I baobaby patří mezi sukulenty. V tomto případě jde o 

specifickou stonkovou sukulenci, kterou označujeme jako pachykaulní, protože funkci 

zásobárny vody převzal kmen vyplněný měkkým, pórovitým pletivem. U baobabů, ale 

i u dalších rodů jako např. Moringa, či Pachypodium došlo ještě k dalšímu 

přizpůsobení. Chloroplasty umístěné těsně pod povrchem kůry zajišťují částečnou 

asimilaci i v bezlistém stavu. 

Dnes rozlišujeme 8 druhů baobabů – rod Adansonia 

sekce druh rozšíření výška 

kmene 

šířka 

kmene 

Brevitubae Adansonia grandidieri západní Madagaskar 25 m 3 m 

Adansonia suarezensis severní Madagaskar 25 m 2 m 

Digitata Adansonia digitata Afrika (zavlečen na Madagaskar i do tropů 25 m 10 m 

jiných kontinentů) 

Longitubae Adansonia rubrostipa (A. fony) západní a jihozápadní Madagaskar 5 – 8 m 3 m 

Adansonia madagascariensis severozápadní Madagaskar 5 – 20 m 2 – 3 m 

Adansonia za (A. alba) západní Madagaskar 30 m 5 m 

Adansonia perrieri 

znám jen z 5 míst v okolí Montagne 30 m ? 

d´Ambre na severu Madagaskaru 

Adansonia gibbosa (A. gregorii) severozápadní Austrálie 8 – 10 m ? 

Na jihozápadě Madagaskaru roste pět druhů rodu Pachypodium (P. geayi, P. 

lamerei, P. rutenbergianum, P. rosulatum var. gracilius a P. horombense). Na území 

Hatokaliotsy je rod zastoupen pouze druhem P. geayi, dorůstajícím výšky osmi 

metrů. Od blízce příbuzného a dosti podobného druhu P. lamerei se odlišuje 

plstnatým listem a plstnatými přírůstky stonku. 

Pachypodium Lindl. je velmi oblíbeným rodem mezi pěstiteli kaktusů, ale i 

mezi amatéry, kteří je považují za nepravé palmy. Už v šedesátých letech minulého 

století popularizoval tento rod W. Rauh, který studoval rostliny na Madagaskaru a 

napsal o nich spoustu zajímavých článků. Nová módní vlna pěstování pachypodií 

přišla asi před 20 lety a přetrvává dodnes, neboť rostliny mají zajímavou 

mnohotvárnost stonků i květů. Tři zástupce pachypodií můžeme často vidět i za okny 

laiků nebo na pultech květinových síní. Pachypodium geayi, ale hlavně P. lamerei a 

P. laelii ssp. saundersi se totiž staly vcelku běžným zahradnickým sortimentem. 

Botanicky patří do čeledi Apocynaceae. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 56 

……………………………………………..

Schématické znázornění tvarové rozmanitosti madagaskarských pachypodií a mapa Madagaskaru 

Madagaskar je domovem (podle posledního rozdělení) 9 druhů pachypodií, 

které rostou prakticky na celém území ostrova s výjimkou vlhkých východních oblastí. 

Všechny druhy i jejich variety jsou na Madagaskaru endemické. Pachypodia se 

obecně vyznačují sukulentními stonky a podle Raunkiaerova systému základních 

životních forem je řadíme mezi fanerofyty a 1 druh (P. brevicaule) je možno zařadit 

mezi chamaefyty. Tři madagaskarské druhy dorůstají stromovitých rozměrů a 

největší z nich je P. geayi Cost. et Bois. 

Výskyt pachypodií na Madagaskaru: vlevo červeně a bíle kvetoucí druhy, vpravo žlutě kvetoucí druhy 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 57 

……………………………………………..

Na jihozápadě Madagaskaru, v subaridních oblastech, kde se vytvořil 

ekosystém trnitého buše, jsou zástupci rostlinného společenstva výborně adaptováni 

k dlouhému suchu. To platí i o P. geayi, které může v době bohaté na srážky 

hromadit ve svém sukulentním stonku množství vody, kterou využívá během periody 

sucha. Dorůstá výšky 8–10 metrů a je tak jednou z největších solitér společenstva. 

Průměr stonku u báze bývá okolo 0,6 m, zřídkakdy dosahuje průměru až 0,8 m. P. 

geayi má také nejdelší listy ze všech zástupců rodu. Jsou úzce celokrajné, krátce 

řapíkaté s podvinutými okraji. Dosahují délky až 450 mm a šířky okolo 20 mm. Na 

obou stranách jsou listy šedostříbřitě plstnaté, což je také jeden z rozlišovacích 

znaků od P. lamerei, které má listy lesklé a lysé. Plstnaté jsou i nejmladší přírůstky 

stonku a trny. Bohatě větvená terminální květenství nesou velké množství bílých 

květů, které jsou v poměru k velikosti celé rostliny značně malé. Korunní trubka je asi 

10 mm dlouhá, na konci miskovitě rozevřená do průměru asi 20 mm. Z ní vyrůstá 

úplně odkrytý kónus prašníků. Korunních lístků je 5, před rozvinutím jsou stočené a 

překrývají se. Plodem je měchýřek asi 160 mm dlouhý o průměru 20–40 mm. 

Semena jsou žlutavá, 8–10 mm dlouhá, s chmýrem na apikálním konci. 

V přírodě se tento druh vyskytuje v jihozápadních oblastech ostrova s nejnižším 

ročním úhrnem srážek. Roste na vápencových podkladech, pouze vzácně ho lze 

objevit na pískovcích. Nachází se v rovinatých terénech, tak i na svazích s expozicí k 

severovýchodu či k severozápadu. Během vegetace zajišťují pachypodiím asimilaci 

především listy, ale i po jejich opadu rostlina asimiluje díky chloroplastům umístěným 

v podpovrchových vrstvách kůry. Zajímavé je i pravidelné utváření koruny, ke 

kterému dochází v důsledku rozvětvení vždy po vytvoření terminálního květenství. 

Při pěstování ve skleníkové kultuře vycházíme z poznatků získaných na 

lokalitách. Druh P. geayi je méně tolerantní k pěstitelským přehmatům a složení 

substrátu než P. lamerei. Během vegetace vyžaduje dostatek tepla, světla (nikoli 

sluneční úpal) i vody. Pokud můžeme mladým rostlinám dopřát dostatek tepla a co 

nejvíce světla i v zimě, semenáče pak vegetují plných 12 měsíců a jejich roční 

přírůstky dosahují až 250 mm. Semena si udržují klíčivost asi 2 roky. Získat rostliny 

P. geayi do sbírky není v současné době obtížné. Byla zvládnuta i pěstitelská 

technika, takže některým sběratelům tento sukulent kvete. 

Flora Madagaskaru 

Podle seznamu publikací Flore de Madagascar et des Comores se na Madagaskaru 

nacházejí téměř všechny zástupci čeledi cévnatých rostlin: 

1. Marattiaceae 75. Olacaceae 148. Rhopalocarpaceae 

2. Ophioglossaceae 76. Opiliaceae 149. Tiliaceae 

3. Hymenophyllaceae 77. Loranthaceae 150. Malvaceae 

4. Cyatheaceae 78. Balanophoraceae 151. Bombacaceae 

6. Dennstaedtiaceae 79. Aristolochiaceae 152. Sterculiaceae 

7. Lindsaeaceae 80. Rafflesiaceae 153. Dilleniaceae 

8. Davalliaceae 81. Hydnoraceae 154. Ochnaceae 

9. Pteridaceae 82. Polygonaceae 155. Theaceae 

10. Adianthaceae 83. Chenopodiaceae 156. Hipericaceae 

11. Vittariaceae 84. Amaranthaceae 157. Guttiferae 

12. Aspleniaceae 85. Nyctaginaceae 158. Dipterocarpaceae 

13. Athyriaceae 86. Phytolaccaceae 159. Elatinaceae 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 58 

……………………………………………..

14. Thelypteridaceae 87. Aizoaceae 160. Canellaceae 

15. Aspidiaceae 88. Portulacaceae 161. Violaceae 

16. Blechnaceae 89. Basellaceae 162. Flacourtiaceae 

17. Lomariopsidaceae 90. Caryophylaceae 163. Bixaceae 

18. Grammitidaceae 91. Nympheaceae 164. Samydaceae 

19. Polypodiaceae 92. Ceratophyllaceae 165. Turneraceae 

20. Parkeriaceae 93. Ranunculaceae 166. Passifloraceae 

21. Gleicheniaceae 94. Menispermaceae 167. Begoniaceae 

22. Schizaeaceae 95. Annonaceae 168. Cactaceae 

23. Osmundaceae 96. Winteraceae 169. Tymelaceae 

24. Marsileaceae 97. Myristicaceae 170. Lythraceae 

25. Salviniaceae 98. Monimiaceae 171. Sonneratiaceae 

26. Equisetaceae 99. Lauraceae 172. Lecythidaceae 

27. Lycopodiaceae 100. Hernandiaceae 173. Rhizophoraceae 

28. Selaginelaceae 101. Papaveraceae 174. Combretaceae 

29. Psilotaceae 102. Capparidaceae 175. Myrtaceae 

30. Isoëtaceae 103. Cruciferae 176. Melastomataceae 

31. Cycadaceae 104. Moringaceae 177. Oenotheraceae 

32. Taxaceae (Podocarpaceae) 105. Nepenthaceae 178. Halorrhagaceae 

33. Typhaceae 106. Droseraceae 179. Araliaceae 

34. Pandanaceae 107. Podostemaceae 180. Ombelliferae 

35. Potamogetonaceae 108. Hydrostachyaceae 181. Cornaceae 

36. Najadaceae 109. Crassulaceae 182. Alangiaceae 

37. Aponogetonaceae 110. Saxifragaceae 183. Vacciniaceae 

38. Scheuchzeriaceae 111. Pittosporaceae 184. Ericaceae 

39. Alismataceae 112. Cunoniaceae 185. Myrsinaceae 

40. Hydrocharitaceae 113. Montiniaceae 186. Primulaceae 

41. Triuridaceae 114. Myrothamnaceae 187. Plombaginaceae 

42. Graminae 115. Hamamelidaceae 188. Sapotaceae 

43. Cyperaceae 116. Rosaceae 189. Ebenaceae 

44. Arecaceae 117. Connaraceae 190. Oleaceae 

45. Araceae 118. Leguminosae 191. Loganiaceae 

46. Lemnaceae 119. Geraniaceae 192. Gentianaceae 

47. Flagellariaceae 120. Oxalidaceae 193. Apocynaceae 

48. Restionaceae 121. Linaceae 194. Asclepiadaceae 

49. Xyridaceae 122. Erythroxylaceae 195. Convolvulaceae 

50. Eriocaulaceae 123. Zygophyllaceae 196. Humbertiaceae 

51. Commelinaceae 124. Rutaceae 197. Hydrophyllaceae 

52. Pontederiaceae 125. Simaroubaceae 198. Boraginaceae 

53. Juncaceae 126. Burseraceae 199. Verbenaceae 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 59 

……………………………………………..

54. Liliaceae 127. Meliaceae 200. Avicenniaceae 

55. Amaryllidaceae 128. Malpighiaceae 201. Labiae 

56. Velloziaceae 129. Trigoniaceae 202. Solanaceae 

57. Taccaceae 130. Polygalaceae 203. Scrophulariaceae 

58. Dioscoreaceae 131. Dichapetalaceae 204. Bignoniaceae 

59. Iridaceae 132. Euphorbiaceae 205. Pedaliaceae 

60. Musaceae 133. Callitrichaceae 206. Gesneriaceae 

61. Zingiberaceae 134. Buxaceae 207. Lentibulariaceae 

62. Burmanniaceae 135. Anacardiaceae 208. Acanthaceae 

63. Orchidaceae 136. Aquifoliaceae 209. Plantaginaceae 

64. Casuarinaceae 137. Celastraceae 210. Rubiaceae 

65. Piperaceae 138. Hippocrateaceae 211. Cucurbitaceae 

66. Chloranthaceae 139. Salvadoraceae 212. Lobeliaceae 

67. Didymelaceae 140. Icacinaceae 213. Campanulaceae 

68. Salicaceae 141. Sapindaceae 214. Goodeniaceae 

69. Myriaceae 142. Didiereaceae 215. Composae 

70. Ulmaceae 143. Balsaminaceae 

71. Moraceae 144. Rhamnaceae 216. Huperziaceae 

72. Urticaceae 145. Vitaceae 217. Trichopodaceae 

73. Proteaceae 146. Eleocarpaceae 

74. Santalacaee 147. Chlenaceae 

Nejčastěji vyskytující se rostliny na Madagaskaru: 

Anacardiaceae - Operculicarya decaryi 

Apocynaceae - Lochnera rosea (L.) G. Don 

Asclepiadaceae - Cryptostegia madagascariensis Bojer, Stapelianthus madagascariensis (Chaux) 

Choux, Stapelianthus insignis B. Desc., Folotsia sp., Cynanchum sp., Stapelianthus keraudrenae 

Burseraceae - Commiphora sp. 

Caesalpiniaceae - Tamarindus indica 

Crassulaceae - Kalanchoe beharensis Drake, Kalanchoe grandidieri Baill., Kalanchoe arborescenc H. 

Humb. 

Cucurbitaceae - Xerosicyos danguyi H. Humb 

Euphorbiaceae - Euphorbia intisi Drake, Euphorbia stenoclada Baill., Euphorbia oncoclada Drake, 

Euphorbia tulearensis Rauh, Euphorbia cylindrifolia Marn.-Lap. et Rauh, Euphorbia enterophora 

Drake, Euphorbia plagiantha Drake, Euphorbia aff millii Drake, Euphorbia croizatii Léandri, Euphorbia 

delphinensis Ursch et Léandri, Euphorbia leucodendron Drake, Uapaca bojeri 

Liliacaea - Aloe vaombe Decorse, Aloe divaricata Bgr., Aloe rauhi Reyn. 

Leguminaceae - Delonix adansonioides 

Malvaceae - Megistostegium perrieri 

Moringaceae - Moringa drouhardii Jum. 

Orchideaceae - Turraea sp., Iamellea sp. 

Selaginellaceae - Selaginella nivea L. 

Solanacaea - Solanum sp. 

Tiliaceae - Grewia sp. 

Velloziaceae - Xerophyta sp., Xerophyta pinnifolia 

Zástupci čeledi Cactaceae nezůstali věrni jen americkému kontinentu a tak i 

na tomto ostrově najdeme izolované druhy rodu Rhipsalis např. R. horrida Bak., R. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 60 

……………………………………………..

fasciculata (Wild.) Haw. Bohužel, na Madagaskaru se však setkáte i s jinými druhy. 

Na ostrov je dovezl člověk a dnes jsou mnohé lokality původních společenstev 

výrazně potlačovány invazním chováním těchto uměle zavlečených druhů. Jedná se 

především o dva zástupce opuncií - Opuntia ficus - indica, Opuntia monacantha a o 

jeden druh cereusu. Původně sloužily tyto druhy jako rostliny pěstované pro plody a 

zároveň se používaly jako rostliny k olemování pozemku, oplocení zahrad atp. 

Dodnes jsou opuncie a cereusy pěstovány především na jihu ostrova. 

Použitá literatura: 

Jacobsen H.: Das Sukkulentenlexikon, VEB Gustav Fischer Verlag, Jena, 1983. 

Hošek P.: V zemi baobabů, Vesmír 2, 79–86, 1999. 

Hošek P.: Války mezi kaktusy, Vesmír 80, 640–647, 2001. 

Kunte L.: Adansonia fony – nejmenší z obrů, Živa 4, 158–159, 1993. 

Kunte L.: Alluaudia montagnacii – vzácný sukulent jihozápadního Madagaskaru Cactaceae etc. 3, 

92–94, 1995. 

Kunte L.: Dobšíček I.,: Svět madagaskarského trnitého buše. O práci biologické expedice LEMURIA v 

Hatokaliotsy. . Vesmír 8, 457-463, 1994. 

Kunte L.: Madagaskar a kaktusy, Kaktusy 2, 55–56, 1999. 

Kunte L.: Madagaskarská „palma“?, Živa 3, 118, 1995. 

Kunte L.: Pachypodium brevicaule Bak. – skála mezi rostlinami, Kaktusy 1, 31, 2000. 

Kunte L.: Pachypodium rosulatum var. gracilius Perr. – endemit pohoří Isalo, Kaktusy 2, 38–40, 1999. 

Kunte L.: Pachypodium rutenbergianum Vatke (Apocynaceae)., Cactaceae etc. 2, 63–64, 1994. 

Kunte L.: Dobšíček I., Svět madagaskarského trnitého buše I. a II., Vesmír 73, 457-463 a 578-580, 

1994. 

Rauh W.: Kuas, články o Madagaskaru na pokračování 1961-67 

Rauh W.: The Didiereaceae, Ashingtonia 2: 2–5, 1975. 

Rauh W.: Xerofytní vegetace jihozápadního Madagaskaru I a II, Živa 27 (65), 95–99 a 176–179, 3 a 5, 

1979. 

Rauh W.: Succulent and xerophytic plants of Madagascar I. a II., Strawberry Press, Mill Valley 1995. 

Rowley G. D.: The Adenium and Pachypodium Handbook, Botley, 1983. 

Rowley G. D.: Caudiciform a Pachycaul Succulent 1987 

Zpracoval: Lumír Král 

Letem kaktusovým světem – rychlý 

přehled známých druhů – 2. 

Ferocactus latispinus se pozná podle hákovitě zahnutých červených trnů. Jen 

málokdy kvete, pro kvetení si raději vyberte F. acanthodes s oranžovými květy v létě. 

Rod Gymnocalycium zahrnuje mnoho druhů a mnohé z nich jsou dosti běžné. 

Mají menší kulovité, zelené a žebernaté tělo s trny, ale jsou mezi nimi rarity s úplně 

červeným nebo žlutým zabarvením. Jsou to barevné formy Gymnocalycium 

mihanovichii friedrichii, které se nazývají Hibotan nebo kaktusy s červenou čepičkou. 

(zde je nutno podotknout, že je zde celá škála barev od světlé žluté až téměř po 

černou). Jejich jasně barevným stonkům chybí chlorofyl a proto se roubují na zelenou 

podložku. 

Zde je nutno podotknout na Haageocereus, který se obtížně získává. Hlavním 

druhem je Haageocereus chosicensis, široce sloupovitý kaktus, jehož zelené tělo 

zakrývají štětinkovité trny. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 61 

……………………………………………..

Hamatocactus setispinus je blízce příbuzný ferokaktusu, má výrazná žebra 

s velkými zahnutými trny, ale žebra jsou hrbolovitá a stáčejí se. Žluté květy se 

pravidelně objevují každé léto. 

Lobivia je vhodným kaktusem pro začátečníky, který je jen 8 až 15 cm vysoký 

a ochotně kvete červeným nebo žlutým květem. Známým druhem je Lobivia 

famatimensis, má vejčité tělo pokryté prohnutými žlutými trny a kvete velkými 

zlatožlutými květy. L. aurea a L. hertrichiana jsou kulovité a silně žebernaté kaktusy, 

které kvetou v létě velkými květy. 

Jajákoliv velká sbírka kaktusů obsahuje nějaké zástupce rodu Mammillaria. 

Tyto kaktusy jsou oblíbené pro malé rozměry a pro spolehlivé kvetení již u mladých 

rostlin, navíc některé z nich tvoří po odkvětu nápadné plody. Jedním z jejich 

poznávacích znaků je nepřítomnost žeber, která jsou nahrazena bradavkami s trny 

na vrcholu. Oblíbeným druhem je Mammillaria bosacana. 

Milan Tůma 

Průmyslová hnojiva 

Při práci s průmyslovými hnojivy je nutno dodržovat určitá základní hygienická 

pravidla. Tato hnojiva většinou leptají na rukou pokožku a z tohoto důvodu 

používáme gumové rukavice. Za větrného počasí může práškové hnojivo vniknout do 

očí a způsobit zánět. V tomto případě oči vypláchneme čistou vodou. Proto za větru 

používáme ochranné brýle, stavíme se tak, aby hnojivo bylo odnášeno větrem od nás 

nebo práškovým hnojivem za větru nehnojíme. Pokud je možné použít hnojivo 

granulované, dáme mu přednost. Po rozhození průmyslového hnojiva je nutno ho 

zapravit do půdy, aby jako například u dusíkatých hnojiv neztratilo na účinnosti. Jen 

rychle rozpustná hnojiva, jako jsou ledky, které se rozhazují před deštěm, se 

nemusejí zapravovat do půdy. 

THOMASOVA MOUČKA: je černohnědý až červenohnědý prášek, nápadně těžký. 

DUSÍKATÉ VÁPNO: je kypré a lehké a ve vodě se nerozpouští. 

DRASELNÉ SOLI a SÍRAN DRASELNÝ: se ve vodě nerozpouštějí. 

LEDEK VÁPENATÝ a LEDEK AMONNÝ: se ve vodě rozpouští. 

LEDEK OSTRAVSKÝ a VÁPENEC: se ve vodě nerozpouštějí, zato se rozpouštějí 

v octě. 

CITRAMFOSKA: se nerozpouští ani ve vodě ani v octě. 

SUPERFOSFÁT: se rozpozná od mletého fosfátu tak, že po přidání menšího 

množství vody mazovatí, kdežto mletý fosfát nikoliv. 

Milan Tůma 

Masožravky a dění kolem nich 

Stále mnozí kaktusáři se snaží své sbírky rozšířit o některé atrakce, ať již to 

jsou tilandsie nebo podobné rostliny. Taktéž se někteří věnují třeba masožravkám, 

jako např. předseda a redaktor časopisu Ostník, př. Lumír Král. Proto jsem nejen mu, 

ale i ostatním před časem napsal do Ostníku o těchto rostlinách stručný článek. Ale 

tak jako jsou stále objevovány novinky u rostlin kaktusů, tak tomu je i u masožravých 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 62 

……………………………………………..

ostlin. Poslední novinkou, která byla objevena loni a již se rozšířila i do několika 

málo sbírek u nás je i dosud velmi vzácná Dionaea muscipula vegetariana. Tak 

jako její sestra předchůdkyně Dionaea muscipula byla a stále je atrakci při lapání 

hmyzu, tak i nový objev udivuje svými schopnostmi. Kolem rostliny vidíme roztroušen 

různý drobný hmyz, který tato rostlina usmrcuje svými jedovatými výpary, ale 

nepozře je. Rostlina kolem sebe vždy ukusuje pouze vrchní částí různých trav, 

hlavně šťavnatých a pokud v jejím dosahu není co „polknout“, tak se pomalu posouvá 

svou podzemní hlízou dále za „potravou“. Proto ani její pěstování třeba ve skleníku 

není zcela bez problému. Nejlépe se ji daří venku, kde bez obtíží přečká i zimu, 

jelikož taktéž přechází do zimního spánku a v létě se může pomalu posouvat za 

„potravou“. Půdu snáší středně těžkou, dostatečně zásobenou živinami a s neutrální 

PH. Latinský popis byl v roce 2003 uveřejněn v zahraničním časopise Sukulentum 

plantum. 

Podle zahraničního zdroje zpracoval: Tůma Milan 


Hned dne 1.3. proběhla naše pravidelná schůzka se skvělou přednáškou, 

kterou nám přednesl vzácný host z frýdeckého Klubu pan Ivo Žídek. Koncem 

loňského roku se zúčastnil expedice na Madagaskar a tak jsme viděli stovky 

nádherných obrázků z tohoto ostrova. Pan Žídek je velmi dobrý pěstitel a specialista 

na sukulentní kaudexní rostliny, zvláště pak na adenia, pachypodia, euforbie a další. 

Již před cestou si vyřídili potřebná povolení na dovoz rostlin, aby mohli nakoupit u 

největší firmy na Madagaskaru pana Alfreda, který vystavil certifikáty na zakoupené 

rostliny. Pan Alfredo má rostliny volně nasázené pod širým nebem na záhonech, 

většinou velké, staré kaudexní kytky s velkým výběrem a patřičnými cenami. V úvodu 

přednášky jsme viděli několik obrázků z hlavního města a pak už vyrazili do kopců, 

které jim doporučil známý botanik pan Lavranos. Pak už následoval rychlý slet 

nádherných obrázků z přírody, kde jsme viděli vždy hned několik obrázků jednoho 

druhu – vše odstartovalo Pachypodium brevicaule. Následovaly snímky orchidejí, 

aloí, senecií, kalanchoí, ipomeí, euforbií, plumerií, adenií, komifor a dalších druhů 

mezi nimi samozřejmě pachypodia. Nebyli bychom na Madagaskaru, abychom 

neviděli spoustu dalších endemitů jako adansonie, allaudie, euforbie, cerepegie, 

které se vyskytují jen zde. Byla to skvělá přednáška, zvláště pro milovníky jiných 

sukulentů a tak lze jen poděkovat za pěkný večer a doufat, že se přednášejícím 

panem Žídkem v budoucnu setkáme ještě jednou. Na závěr schůzky bylo mezi 

přítomné slosováno několik rostlin. 

Poděkování 

Dovolte mi, abych všem členům ostravského Klubu kaktusářů touto cestou 

poděkoval za jmenování Čestným členem výboru. Toto vyznamenání mě velmi 

překvapilo a potěšilo. I když teď na schůzky prakticky nechodím, občas něco 

vyplodím pro Ostník a tím se alespoň trochu podílím na činnosti Klubu. Ještě jednou 

všem děkuji. 

Tůma Milan 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 63 

……………………………………………..


Po založení kroužku kaktusářů v Ostravě byli členové velmi aktivní, jezdili po návštěvách 

sbírek zúčastňovali se sjezdů v Brně, Liberci, Ostravě, Olomouci, pořádali výstavy kaktusů apod. 

Popularita pěstování kaktusů stoupala a členů v kroužku přibývalo. Mezi nejznámější tehdejší 

kaktusáře patřili např.: př. Adam, Ing. Duda, Gibl, Huvar, Janota, Jelínek, Kempný, Kitler, Kobza, 

Koziel, Litner, Mikula, Minol, Plešinger, Tajduš, Zavadil a další. V pozdějších letech někteří z nich 

zakládali nové kroužky v blízkých městech - Hranice, Odry, Orlová, Havířov, Karviná, Poruba apod. 

Na obr. zleva - př. Minol, Huvar, Janota, Jelínek a Kempný 

Informace 

--- Stejně jako loni pořádají Výstavní trhy a.s. na Černé Louce výstavu pod názvem DOMOV 

2004 s podtextem – Květy na Černé Louce. Výstava se bude konat ve dnech 15.-18.4.2004 od 9.30- 

17.30 hodin. Klub kaktusářů v Ostravě zde bude presentovat 50 let své činnosti. Organizační 

záležitosti z naší strany zařizují manželé Poláškovi z firmy UNIPOL, za což jim velice děkujeme. 

--- Zájemci o zájezd na jižní Moravu, nechť podávají své přihlášky předsedovi Klubu a zaplatí 

úhradu na dopravu a nocleh 800.-Kč (popřípadě zálohu 500.-Kč) nejpozději na červnové schůzce 

nebo na setkání ve Frýdlantu - Pobeskydí 2004. Kdo nezaplatí do června, tak pak už nemůže počítat s 

tím, že se zájezdu účastní. Organizátoři zájezdu děkují za pochopení 

--- 1.5.2004 proběhne už tradiční setkání kaktusářů pod názvem „První máj v Chrudimi“. 





OBSAH – DUBEN 2004 


Drobničky 52 

Madagaskar 53 


rychlý přehled známých druhů – 2. 61 

Průmyslová hnojiva 62 

Masožravky a dění kolem nich 62 


Poděkování 63 


Informace 64 

OSTNÍK 

Vydavatel: Klub kaktusářů v Ostravě, duben 2004 



OSTNÍK – 2004 ………………………….. 64 

……………………………………………..

Číslo 330. 

Ročník 33. 

Květen 2004 

Speciální jubilejní číslo 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 65 

……………………………………………..

Posledních deset let činnosti Klubu kaktusářů v Ostravě 

Po pádu totality snad ve všech kaktusářských Klubech v republice značně 

poklesl stav členů, nevyhnula se tomu ani Ostrava. Koncem roku 1990 zaplatilo 

příspěvky Klubu 110 členů a ke konci roku 1993 už jen 74 členů. Tento stav kolem 

70 členů přetrvává prakticky celých deset let. Zůstávají jen ti skalní, opravdu zanícení 

kaktusáři. Celoroční program akcí je velmi zajímavý a pestrý, možná i lepší než 

v minulosti. Na přednášky k nám jezdí přední pěstitelé, cestovatelé s kvalitními 

přednáškami, pořádáme spolu s frýdeckými kaktusáři návštěvy našich sbírek i 

zájezdy za kaktusy do jiných koutů republiky. Velmi úspěšnou akcí bylo setkání 

gymnofilů v Ostravě roku 1998, kde vystoupili přední odborníci na tento rod jako: pan 

Šorma z Hořic, Procházka z Brna, Till, Papsch, Neuhuber a Berger z Rakouska. 

Velkou popularitu si získalo setkání kaktusářů pod názvem KAKTUSY 

V POBESKYDÍ, které vzniklo k oslavám 40. výročí našemu Klubu. Úspěch prvního 

setkání byl příčinou pořádání této akce každým rokem, letos se sejdeme ve Frýdlantu 

n.O. už po jedenácté. Během let se na přednáškách vystřídali přední odborníci z celé 

střední Evropy. Co jméno, to kaktusářský pojem: 

Palkovice - 1994: Papsch, Kunte, Odehnal, Dráb, Staník, Šnicer, Šubík, Říha, 

Chvastek, Vrškový. 

Palkovice - 1995: Wolf 2x, Soukup, Grym, Bušek, Sladkovský, Halfar. 

Frýdlant n.O. (Ondrášek) - 1996: Grym, Pavlíček, Halda, Nagel, Pavelka, Draxler, 

Wolf, Odehnal. 

Čeladná (Srdce Beskyd) - 1997: Král, Bohata, Amerhauser, Rausch, fi Rolizo, Ježek, 

Kühaas, 

Frýdlant n.O. (Budoucnost) - 1998: Linke 2x, Pavelka, fi. Rolizo, Rushforth 2x. 

Frýdlant n.O. (Budoucnost) - 1999: Papsch, Rushforth, Van Heeck, Vrškový, Ullmann 

Frýdlant n.O. (Budoucnost) - 2000: Zachar 2x, Procházka, Papsch, Grym, Šnicer 

Frýdlant n.O. (Budoucnost) - 2001: Havelík, Halda, Stützel, Myšák, kotel 

Frýdlant n.O. (Budoucnost) - 2002: Antálek, Rausch, Sweitzer, Zachar, Wohlschlager 

Frýdlant n.O. (Budoucnost) - 2003: Dráb, Grym, Horáček, Chvastek, Král, Nagel, 

Matuszewski, Procházka, Staník, Stuchlík, Šnicer, Vaško, Zatloukal. 

Ostník jako první český kaktusářský časopis vydává v květnu roku 1999 (číslo 

280) - přílohu CD ROM, které je věnováno především na historii kaktusářství na 

Ostravsku se spoustou fotografií, starých filmových a zvukových záznamů 

významných kaktusářů, pěstitelských článků atd. V roce 2001 vyšlo jubilejní 300. 

číslo Ostníku, našeho zpravodaje, který oslavil 30 let svého vydávání. Při této 

příležitosti vyšel druhý CD ROM se spoustou kaktusářských informací a kompletní 

index všech 30 ročníků Ostníku. Nyní v čísle 330. vychází k 50 letům našeho Klubu 

už třetí CD ROM, na své si přijdou především pěstitelé mamilárií. Dobrý ohlas měla i 

loňská výstava na Černé Louce pod názvem DOMOV 2003, kde jsme prezentovali 

činnost našeho Klubu expozicí kaktusů a sukulentů. 

Letos slavíme 50. výročí Klubu kaktusářů v Ostravě a naším přáním je, aby 

počet členů přibýval a všichni byli spokojeni s připravovanými akcemi i se svými 

pěstitelskými úspěchy. Těšíme se na setkání se všemi, kteří přijdou naše hobby 

jakýmkoliv způsobem podpořit, aby kaktusářství na Ostravsku (a nejen zde) stále 

vzkvétalo a přinášelo všem radost s dosažených pěstitelských úspěchů. 

LK 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 66 

……………………………………………..

Z literatury 


Parádní obrázek kvetoucího Notocactus ottonis var. vencluianus je slibným 

začátkem nového ročníku KuaS 2002. Vůbec, celé číslo tentokrát vyniká řadou 

výborných snímků jak z nalezišť, tak ze sbírek. 

Hned úvodní článek s otazníkem v titulku „Je Echinopsis yuquina D. R. Hunt 

novým druhem?“ zavádí čtenáře do spletité historie neúplných popisů, provizorních 

údajů o nalezištích, názorů několika významných expertů i samotného objevitele F. 

Rittera (1956). Jeho importy pod značkou FR 807 uhynuly, znovu (1976) na stejném 

nalezišti sbíral tyto rostliny Rausch a Zecher. Vyznačují se růstem v hustých 

skupinách malých odnoží, z jejíchž boků vyrůstají šarlatově červené květy, čnící nad 

šídlovitými šedohnědými trny. Tvar a barva květů je typická pro lobivie, stejně jako 

další znaky (semeník, semena). Rozdíl je ve značně pozdní době květuschopnosti 

(14 let). Snadno se množí odnožemi, přesto je ve sbírkách vzácností (3 barevné 

snímky, 5 perokreseb). 

Bohatě ilustrován je také cestopisný článek o putování severozápadním 

Mexikem a Sonorou. Na snímcích je prezentován výběr nálezů s převahou 

echinocereusů (Ecer. bristolii, stoloniferus, subinermis, rigidissimuss, fendleri, 

scopulorum), ale také nálezy oblíbených mamilárií (Mam. gueldemanniana, 

haudeana, wilcoxii, mainae, goldii). Nadšený cestovatel, autor článku se vyznává, 

že cesta Sonorskou pouští byla jeho nejkrásnějším zážitkem v Mexiku. 

Astrophytum columnare „polycephala“ je rostlina nápadně odlišného tvaru 

od jiných astrofyt. Jak říká sám název (polycephala = mnohohlavá) vyrůstá po 

stranách těla podobného A. myriostigma řada větších hlav, z nichž zase vyráží 

menší hlavičky. Z jejich temene pučí poupata, která však vyrůstají v malé, více méně 

deformované květy. Autor koupil tuto raritu u firmy Haage v Erfurtu jako malou, na 

hylocereusu naroubovanou odnož. Po přeroubování na podložku z hybridního 

trichocereusu neustále tvoří nové pěti- nebo sedmižeberné hlavy. Snad jde o 

náhodnou mutaci, nebo o heterozygotu, rád by našel někoho s podobnou zkušeností 

(3 snímky rostliny). 

Rod Eriosyce má pověst neochotně kvetoucích rostlin, pěstován je hlavně pro 

nádherné a mohutné trny. Ojedinělý snímek kvetoucí Eriosyce aurata je dokladem 

velké trpělivosti i kaktusářského kumštu. Prvá poupata se objevila v temeni zhruba 

patnáctiletých rostlin o průměru kolem 20 cm, ale zpočátku vždy zaschla. Teprve po 

několika letech se v temeni největších rostlin (Ø 55 cm) podařilo několika poupatům 

proniknout mohutnou hradbou trnů navenek a předvést krvavě červené, ale poměrně 

malé květy (barevný snímek) 

V galerii doporučovaných rostlin jsou: Astrophytum coahuilense (až 

donedávna samostatný druh, dnes zařazen pod A. myriostigma. Liší se však od něj 

hlavně šarlatovým až oranžovým středem květu, kdežto myriostigma má středy květů 

vždy jen žluté. Pokožka je hustě pokryta bílými vločkami, vyžaduje proto plné výsluní, 

minerální substrát s malým obsahem vápníku. Zálivka musí být i ve vegetačním 

období opatrná, nesnáší stále vlhký substrát), Escobaria missouriensis (i malé 

rostliny kvetou brzy na jaře velkými zelenožlutými až narůžovělými květy. Typický je 

velký počet odnoží, vedoucí ke vzniku krásných polštářů. Na suchém místě může 

zůstat venku i přes zimu), Crassula ausensis (velmi hezký a vzácný druh z Namibie. 

Listy tvořící hustou růžici mají opakvejčitý tvar a jsou na povrchu hustě pokryty 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 67 

……………………………………………..

drobnými bělavými skvrnkami. Nejlépe roste ve směsi písku a humusu, na výsluní se 

listy zbarví do hnědočervena. Zalévat jen málo, v zimě ponechat při 10°C).U všech tří 

jmenovaných je připojen barevný snímek. 

Astrophytum myriostigma má neodnožující tělo kulovitého až krátce 

válcovitého tvaru, s pěti, někdy i čtyřmi žebry. Ve stáří jejich počet stoupá na osm, 

mohou se spirálovitě stáčet. Na ostrých hranách žeber jsou beztrnné areoly, které 

časem postupně splývají Snadno kvete od jara do října až 6 cm širokými květy leskle 

žluté barvy, které se navečer zavírají. Pod lidovým názvem „biskupská čepice“ patří 

k nejznámějším kaktusům. Dobře rostou v minerálním substrátu, zimovat v chladnu, i 

v létě jen slabá zálivka. Snadno a rychle se množí výsevem, již tříleté semenáče jsou 

květuschopné. Bylo popsáno několik variet: columnaris mající tělo sloupovitého tvaru, 

u báze je zúžené, květy jsou menší. Var. tulense má také sloupovitý růst ale u báze 

není tělo užší. Var. tamaulipense si uchovává čtyři žebra i ve stáří, na žebrech jsou 

charakteristické příčné pruhy vloček. Exempláře bez vločkované pokožky se označují 

jako forma nudum. Jsou známy kristáty, třížeberné i monstrózní formy. Tento druh 

byl a je mateční pro řadu hybrid (snímek kvetoucí rostliny). 

Notocactus langsdorfii, dříve Wigginsia langsdorfii, naposled přejmenován 

na Parodia erinacea. Má tělo v mládí kulovité, starší kusy mohou mít v průměru 12 

cm při dvojnásobné výšce. Lesklá, tmavě zelená pokožka pokrývá 12-24 až 1,5 cm 

vysokých žeber, členěných na zřetelné hrboly, nesoucí areoly s bílou plstí. 

Květuschopné rostliny (od ø 5 cm) mají v temeni jemnou, bílou vlnu. Jehlovité trny 

trčí do stran, jsou zpočátku světle hnědé, později ztmavnou, krajní jsou až 1,5 cm 

dlouhé, středních bývá 1-4, jsou silnější a delší (až 3 cm). Žlutý květ s červenou 

bliznou se široce rozevírá a dosahuje ø až 4 cm. Není samosprašný, k opýlení jsou 

potřebné aspoň dvě rostliny. Semenáčky rostou velmi pomalu, proto se často roubují. 

Vhodný je minerální substrát, může obsahovat i malý přídavek humusu. V létě 

výsluní, snese i vysoké teploty, v zimě nesmí teplota klesnout pod 5°C. (Snímek 

kvetoucí rostliny). 

Až 16 barevných snímků zachycuje krásu konofyt, o nichž se rozepsal L. 

Rennemann. Patří do veliké čeledi kosmatcovitých – Mesembryanthemaceae, čítající 

asi 120 rodů s tisíci druhů. Jejich tělo, podobně jako u rodů Lithops, Argyroderma, 

Dinteranthus aj. postrádá stonek a je redukováno na jeden pár vstřícných listů. 

Dosud bylo popsáno asi 300 druhů konofyt, lišících se od sebe barvou květů (bílé, 

žluté, oranžové, růžové, fialové) i tvarem sukuletních listů. Většina pochází z jižní 

části Namibie a západní části Kapské provincie a je adaptována na tamní klimatické 

poměry. Autor doporučuje jejich pěstování v silně propustném, drobném štěrku, bez 

obsahu humusu, nasypaném do keramické misky, obložené zvenčí aranžovací, 

nasákavou hmotou Oasis. Její vlhkost stačí k tomu, aby nedocházelo k úplnému 

zaschnutí rostlin, ale ani je nenutí růst. Začátkem července se objevují v rýze mezi 

listy poupata květů, hlavním obdobím rozkvétání konofyt je podzim. Jen v této době 

je opatrně zaléváme a přihnojujeme, ale od února až března nastává opět vegetační 

klid. Množí se výsevem nebo odnožemi, které je třeba odříznout ostrým nožem tak, 

aby nedošlo k poranění cévního svazku. Odnož zasadíme do substrátu a mírně 

zalijeme, většinou za 3 týdny se objeví prvé kořínky. 

Pilosocereus azureus F. Ritter je jiný cereus, než s jakým se pod tímto 

jménem setkáme v evropských sbírkách. W.-R. Abrahamovi se podařilo najít lokalitu, 

na níž Ritter tuto rostlinu objevil a kterou pak neúplně popsal. Autor uveřejňuje 

snímky naleziště, pseudocefália a květu a doporučuje pěstování tohoto atraktivního, 

bohužel až 5 m vysokého cereusu. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 68 

……………………………………………..

Specializované sbírky rodu Agave v Evropě nenajdeme, ale nemálo kaktusářů 

aspoň některou agáve pěstuje. Problémy spojené s růstem a zimováním vyřešil autor 

článku tak, že svou dvacetiletou Agave americana nejprve pěstoval ve velké 

plastikové nádobě o ø 60 cm. Na zimu ji s pomocí souseda přenášel do sklepa. Ale 

po několika letech byla už tak velká, že se rozhodl vysadit ji do volné půdy na 

zahradě. Jámu vykopanou do hloubky 50 cm vyplnil směsí hlíny, písku a rašeliny, do 

které přesadil agave. Ta pak dělala divy. Zatím co v nádobě měla ročně 3 nové listy, 

ve volné půdě jich za rok přibylo až 9, stále větších. Růžice listů byla nakonec 2,5 

metru vysoká a měla čtyřmetrový průměr. Na zimu stavěl nad rostlinu rozebíratelný 

přístřešek z latí, pokrytých 6 mm silnými polykarbonátovými dvojvrstevnými deskami. 

Ochranu prostoru před mrazem zjišťovalo termostatem ovládané topidlo 

s ventilátorem. I v době velkých mrazů teplota v přístřešku neklesla pod –5°C a 

nedocházelo k poškození agave. Dále popisuje překvapení a radost z mohutného 

květního stvolu a zmiňuje se o historii pěstování tohoto rodu v Německu. 


Ohlédnutí do historie a jak to tenkrát 

bylo (od počátku 70. let) 

Již delší dobu mě kolega Král pobízí, abych k výročí ostravského Klubu 

kaktusářů napsal něco z historie. Pokusím se v několika kapitolách alespoň trochu 

zavzpomínat na časy nedávno minulé a tím snad oživím trochu vzpomínky na ty, 

kteří již mezi námi nejsou, nebo jak některé věci probíhaly. Je zde zapotřebí 

připomenout již zesnulého př. Vladimíra Bahounka nebo také př. Svobodu, 

samozřejmě také MUDr. Plesníka, skrytou duší organizace p. Plešingerovou a další. 

Ať už to bylo vydávání klubového časopisu Ostník a to se musí podotknout, že 

v tehdejší době to byl opravdu heroický postoj. Je třeba připomenout jak se sháněly 

blány na rozmnožení, které tehda byly celkem velmi přísně evidovány a pokud se 

někde daly koupit, tak pouze třeba 10 ks. Taktéž rozmnožování na Ormigu s použitím 

lihu nebylo kvalitní, ale hlavně že bylo. Všichni ti, kteří kolem toho měli alespoň něco 

do činění si jistě toto všechno připomenou. Přechod v pozdější době na jiný způsob 

rozmnožování byl přijat velmi kladně. 

No a dnešní podoba Ostníku s jeho začátky už vůbec nejde srovnat. V dnešní 

době se musíme zamyslet a také být velmi rádi, že časopis vychází dosud a ve velmi 

dobré kvalitě, a to i co do obsahu. Osobně si myslím, že v dřívější době články 

MUDr. Plesníka o pěstování apod. byly pro všechny kaktusáře velmi poučné a 

zajímavé. Je na místě také připomenout zpracovatele loga Ostníku zesnulého p. 

Horňáka. Toto logo jak všichni víme, přetrvalo beze změn do dnešních dnů. 

Jako další věc, o které bych se chtěl zmínit byly výstavy. Pominu-li výstavu 

v roce 1968 na Černé louce, která dodnes nebyla překonána, pak i ostatní výstavy 

byly vždy připraveny velmi dobře a s velkou péči. I zde je nutno vzpomenout p. 

Bahounka, Svobodu, MUDr. Plesníka, Sýkoru, Brandejse, L. Poláška, M. Poláška, 

Litnera a také p. Polcera nebo i některé jiné, kteří vždy byli velkou oporou v činnosti 

kroužku. Veškeré výstavy byly velmi dobře navštíveny a to i zahraničními 

návštěvníky. Velkou úroveň měl prodej rostlin, které byly v porovnání s ostatními 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 69 

……………………………………………..

městy v republice velmi levné a kvalitní. Je zde na místě podotknout, že velmi 

ochotně nám tehdy bylo nápomocno i vedení Domu kultury, ve kterém jsme se 

scházeli a který nám poskytoval výstavní prostory apod. V této době také byly velmi 

početné návštěvy z různých ostravských škol a mládež byla vždy nadšená. Bohužel 

v dnešní počítačové době má mládež jiné zájmy. 

V 70. létech byly taktéž uspořádány velmi zdařilé a hojně obsazené zájezdy. 

Naše účast na mezinárodní výstavě v Katovicích v Polsku, kde jsme také vystavovali, 

byla co do počtu dvou obsazených autobusů po 44 osobách největší. Další 

autobusové zájezdy jako do sbírek v Olomouci k panu Šubovi nebo velmi oblíbené 

zájezdy do Brna, kde jsme vždy čerpali nezapomenutelné zážitky, kupovali velmi 

hodnotné rostliny, byli jsme taktéž vždy dobře zásobení různými pěstitelskými 

radami, které jsme pak zkoušeli i u nás. Nezapomenutelný byl zájezd do Dobřínska 

k tehdy velmi populárnímu pěstiteli panu Hladkému. Jeho pařeniště, skleníky a 

způsob pěstování byl založen pouze na komerčním zájmu a byl mistr v roubování. 

Tyto hromadné zájezdy byly velmi oblíbené, ale je zde nutno také připomenout, že i 

velmi oblíbené byly zájezdy v menších skupinách osobními vozy. Tyto skupinky pak 

obracely svou pozornost na pana Moučku, Haraštu, Odehnala, Stuchlíka, Zubra 

apod. Tyto velmi oblíbené formy zájezdů prakticky pokračují dodnes. Také je nutno 

zdůraznit, že i dnes autobusové zájezdy nic neztratily na své popularitě a zájmu. V 

dnešní době se na těchto zájezdech účastní nejen kaktusáři z Ostravy, Poruby, 

Frýdku-Místku, ale i jiných klubů. 

Taktéž je na místě připomenout návštěvy sbírek a výstav v bývalé NDR, kde 

jsme navštívili třeba několikrát výstavu v Berlíně nebo jsme se účastnili i výstav 

v Zschornewitz, kde jsme vystavovali i rostliny, návštěvy ve sbírkách v Dessau, 

Wittenbergu a okolí. V té době byly sbírky v místech, která jsme navštívili na velmi 

nízké úrovní, ale o tom bude řeč později. Musím připomenout návštěvu sbírek 

v Botanické zahradě v Halle, kde jsme viděli hodně mrazuvzdorných rostlin na 

venkovním stanovišti. Tehdy nás provázel těmito sbírkami odborník na tyto rostliny a 

tvůrce knih o pěstování zimovzdorných kaktusů, zaměstnanec této Botanické 

zahrady pan Kurt Klügling. 

Co se týče dalšího bodu naší činnosti, tak byla i mezinárodní spolupráce jak již 

bylo popsáno na jiném místě. Tehdy pan Zavadil, nestor ostravských kaktusářů po 

jedné ze svých zahraničních přednášek nám nabídl spolupráci, o kterou byl požádán 

v bývalé NDR. Jelikož jsem v té době jel na dovolenou k Baltu, rozhodl jsem se 

prověřit tuto nabídku a při zpáteční cestě vybaven patřičně slovníky, jelikož jsem v té 

době neznal z němčiny zhola nic, navštívil v Oranienbaum předsedu tamních 

kaktusářů pana Josefa Pickerta. Po opravdu velmi plodné diskusi, která se spíše 

podobala nedokonalé znakové řeči jsem asi po třech hodinách odjel. Pak jsem na 

schůzi kroužku přednesl zprávu o zájmu německé organizace ke spolupráci. Po 

patřičných procedurách nakonec němečtí kaktusáři přijeli do Ostravy, kde byla 

podepsána spolupráce. 

Co se týče německých kaktusářů, tak i když vzdálenost od Berlína nebo Halle 

byla nevelká, jejich pěstitelské znalosti, možnosti a způsob pěstování byl nevalný, 

někdy i šokující. Semena sháněli velmi těžko, rostlinný sortiment byl velmi omezen 

na velmi obyčejné druhy a kvalita sbírek byla na velmi nízké úrovni. Po nějakém čase 

se tato vzájemná spolupráce z naší strany začala projevovat a to díky pochopení 

naších členů, kteří i při osobních kontaktech podpořili kolegy z NDR velmi kvalitními 

semeny a rostlinným materiálem. Po čase, kdy probíhaly vzájemné návštěvy, účast 

na naších výstavách nebo naše účast na výstavách v NDR, kde jsme vozili i rostliny 

na ukázku se začala projevovat i na úrovní sbírek v NDR, kde tyto sbírky v celkem 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 70 

……………………………………………..

krátkém období nabyly na významu. Naše podpora byla i ve výměně časopisů, knih 

apod. Němečtí kolegové žasli nad našimi výsevy a také nad tím, jak rostliny 

pěstujeme. Prostě shrnuto, opravdu lze říct, že se něco naučili. Po sametové revoluci 

u nás a změnách v Německu a taktéž po úmrtí předsedy pana Pickerta, činnost 

německých kaktusářů ustala. Zde musím také podotknout, že na úplném ukončení 

této činnost měl svůj velký podíl pan. Ing. Vepřek. Dopis který německé organizaci 

napsal a zaslal a který jsem měl možnost při tamní návštěvě krátce poté kdy došel si 

přečíst a který byl napsán česky byl pro mě osobně šokující. Toto byla diplomacie 

opravdu postavena na hlavu a za osobu, která tuto činnost ukončila se do dnešních 

dnů stydím. Ale čas běží dál, doba kdy jsem byl vyznamenán v NDR Stříbrnou jehlici 

jejich Národní fronty za spolupráci je již zapomenuta, kaktusáři v Německu se 

rozpadli, Kulturní dům, kde se scházeli již jen chátrá a tak nám zbyly jen vzpomínky a 

fotografie v albech, které jsme obdrželi. 

Jako další takový bonbónek naší činnosti bych chtěl vzpomenout dobu, kdy 

jsme přešli pod novou firmu a tou byla Národní fronta a Český zahrádkářský svaz. 

Pokusy o to abychom jako dříve byli samostatní v rámci tehdejší normalizace 

ztroskotaly a tak nám nezbylo nic jiného než se podřídit tomuto nařízení. Dnes již 

s úsměvem vzpomínám na dobu, kdy jsem jako předseda chodil na schůze MěV 

ČZS a byli jsme nucení k tomu, abychom pěstovali česnek a každý alespoň 2 kg 

odevzdal. Bylo velmi namáhavé přesvědčit různé funkcionáře, že všichni kaktusáři 

nemají zahrádky a své kaktusy pěstují na balkonech nebo pouze za oknem v malém 

skleníčku apod., prostě nařízení z Prahy bylo nařízení. Ale i takovýchto různých 

nápadů a pokynů jsme se dovedli zhostit dobře a prosadit své důvody, za což jsme u 

„zahrádkářů“ nebyli až natolik v oblibě. Jedině co hodnotili velmi kladně, byly naše 

přednášky a výstavy, kde jsme vykazovali velmi dobrou činnost, která mohla být 

zaznamenána a zaslána do Prahy. 

Prostě jsme přežili do dnešních dnů a dnešní podoby. Byly doby, kdy 

organizace měla velmi silnou členskou základnu skoro 300 členů a na schůze a 

burzy chodilo hodně mladých členů, prostě byl to pěkný koníček. Dnes bohužel 

členové poněkud změnili svou podobu (nechci zde komentovat, že zestárli, protože 

muži nestárnou) a poněkud dozráli. Musím také vzpomenout všechny ženy, které kdy 

k nám docházely a byly duši naší organizace, jako paní Plešingerová apod. 

A co popřát do dalších let našemu Klubu kaktusářů? Hodně horlivých a 

zanícených členů, kteří budou pokračovat v další cestě a šířit dobré jméno 

ostravských kaktusářů u nás i za hranicemi naší vlasti, hodně nových členů a 

vzájemnou dobrou spolupráci a snad také opět také nějakou klubovou výstavu. 

Nakonec bych chtěl napsat něco pro zasmání, ale toto se opravdu přihodilo a 

byl jsem toho svědkem. Při naších výstavách byl i prodej rostlin. Rostliny se 

prodávaly komisním způsobem a prodeji vždy vévodil jak svou výřečnosti, tak i 

způsobem jak uměl rostliny nabízet k prodeji a přesvědčit i toho, kdo neměl zájem 

absolutně nic koupit, že nakonec odcházel s plnou taškou. Jednou když bylo 

v prodejní místnosti poměrně poklidně, přišly dvě ženy. Po chvíli pozorování pan 

Bahounek přistoupil a začal jednat a nabízet rostliny. Ženy nejevily zájem a jedna 

povídá: můj manžel má kaktusů plný balkon a je Vaším členem, a řekla jméno (toto 

zde nebudu uvádět), načež pan Bahounek zalovil mezi rostlinami a činil nabídku, že 

takovouto rostlinu manžel doma určitě nemá. Žena chvíli váhala a byla neoblomná, 

že nic kupovat nebude. Po velmi zdařilém přesvědčovacím manévru nakonec 

souhlasila, rostlinu zakoupila a odešla. Na druhý den přišel dotyčný manžel na 

výstavu a pan Bahonkovi pořádně vyčinil. Proč? Rostlinu, kterou dal z vlastní sbírky 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 71 

……………………………………………..

do prodeje za 15.-Kč, mu manželka zakoupila a donesla domů za 25.-Kč. Takže i při 

prodeji pan Bahounek nelhal, když prohlašoval, že „manžel takou rostlinu určitě 

doma nemá“, měl pravdu. 

Tolik alespoň pohledem a ohlédnutím do nedaleké minulosti našeho Klubu. 

Jistě by snad bylo velmi zajímavé uspořádat při některé schůzi volnou diskusi 

vzpomínek na různé příběhy, příhody apod. Jistě by se dalo zavzpomínat, jak se 

kdysi vysazovaly rostliny do obalů od různých konzerv, solviny apod., jak se jezdilo 

pro „tuf“, jak proběhla akce „antuka“ a podobně. Také jak se vysévalo do převratné 

novinky, které se říkalo „kombajn“ a která byla tehdy uveřejněna v časopise Kaktusy 

a pocházela od pana Štveráka z Kladna a to byly výsevy pod zářivky. Námětů by 

bylo jistě dost, ale paměť už někdy nesloží jak by měla. Psáno bez jazykové úpravy a 

s chybami. 

Tůma Milan 

Naši funkcionáři 

Žádný Klub zabývající se pěstitelskou, chovatelskou či jinou amatérskou 

činností by nefungoval bez nadšených funkcionářů, kteří připravují celoroční 

program. Některý Klub má funkcionářů více jiný zase méně, na dobrém chodu Klubu 

však počet funkcionářů nezáleží. Důležitou roli však má předseda, místopředseda, 

jednatel, pokladník či hospodář, distributor, redaktor, knihovník, kronikář, výstavní či 

jiný referent nebo revizní komise. Za dobu 50 let se v našem Klubu vystřídalo na 

čelním místě několik členů. Připomeneme si alespoň několik členů, kteří organizovali 

hlavní činnost Klubu, dnes to budou jednatelé, místopředsedové a předsedové za 

posledních 50 let. Z archivních matriálů lze vyčíst spoustu informací. Ne vždy jsou 

záznamy zcela úplné, ba někdy dokonce zcela chybí. Přesto se mi podařilo sestavit 

seznam, který nyní předkládám. Možná zde někdo bude chybět a třeba si někdo 

vzpomene, že v seznamu někdo chybí, proto budu rád když mi informace doplní 

nebo opraví. Dokonce se mi podařilo sehnat fotografie téměř všech předsedů, 

bohužel mi dva chybí (prof. Josef Válek a Dr. Evžen Dostál). Pokud má někdo jejich 

fotografie prosil bych snažně o jejich zapůjčení. Předem děkuji. Před jménem je 

uveden rok zvolení do funkce. 

Místopředsedové: 

1954 Jindřich Minol, 1964 Emil Zavadil, 1973 Jan Svoboda, 1975 Josef Achrer, 1980 

Krystýn Orszulík, 1982 Ing. Jaromír Chvastek, 1987 Alois Luňáček, 1995 Ing. Rudolf 

Grym, 2004 Dr. Roman Štarha 

Jednatelé: 

1954 Herbert Janota, 1956 Emil Zavadil, 1957 Emil Zavadil a Zdeněk Adam, 1964 

Miroslav Kobza, 1973 Vladimír Bahounek, 1975 Dr. Vladimír Plesník, 1977 Vladimír 

Bahounek, 1978 Milan Tůma, 1982 Vladimír Brandejs, 1984 Lumír Král, 1987 Ing. 

Bohuš Vepřek, 1995 Roman Štarha, 1997 Lumír Bunček 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 72 

……………………………………………..

Předsedové: 

1954 Emil Zavadil, 1956 prof. Josef Válek, 1964 Zdeněk Adam, 1965 Ing. Jaroslav 

Sklenka, 1966 Dr. Evžen Dostál, 1967 Emil Zavadil, 1971 Dr. Vladimír Plesník, 1975 

Jan Svoboda, 1976 Dr. Vladimír Plesník, 1983 Ing. Jaromír Chvastek, 1984 Milan 

Tůma, 1986 Dr. Vladimír Plesník, 1995 Lumír Král 

Emil Zavadil Zdeněk Adam Ing. Jaroslav Sklenka Dr. Vladimír Plesník 

Jan Svoboda Ing. Jaromír Chvastek Milan Tůma Lumír Král 


Rod Mammillaria Haw. 

Nejrozšířenějšími kaktusy v Mexiku jsou po opunciích asi mamilárie, co do 

počtu druhů mají určitě prvenství. Vyskytují se od pobřeží až do větších horských 

výšek, od pouští až po horské lesy a zasahují i mimo území tohoto státu – na 

jihozápad USA. V několika druzích se objevují po celé Středoamerické šíji, na 

Karibských ostrovech a v jihoamerických státech Venezuela a Kolumbie. 

Mamilárie mají nejrůznější tvary stonku, od malých kulovitých v zemi 

zatažených, po trsovité, polštářovité či plazivé. Všechny druhy jsou příznačné tím, že 

mají tzv. dimorfní areolu, která je rozdělena na část nesoucí trny (ta je na vrcholu 

bradavky) a na axilu, ze které vyrůstají květy a později i plody. Z axil i areol mohou 

také vyrůstat odnože a některé druhy se dokonce na vrcholu větví, což je u kaktusů 

vzácný jev. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 73 

……………………………………………..

Rod Mammillaria zavedl roku 1812 Haworth. Studiem tohoto velkorodu se 

zabývalo mnoho odborníků např.: F. Bödeker, Dr. B. Maddams, Dr. R. T. Craig, F. 

Buxbaum, Mottram R., J. Pilbeam, E. W. Shurly, D. R. Hunt, J. Lüthy nebo W. 

Reppenhagen. U nás jsou dlouholetými znalci mamilárií pan J. Moučka z Brna a 

Záruba z Prahy. Lüthy v roce 1995 uvádí celkem 156 druhů, podobně kolem 150 

druhů uznává i Hunt. Reppenhagen ve svém díle uznává celkem 316 druhů, ale 

neplatných názvů mamilárií bylo popsáno a pojmenováno několik tisíc. Poprvé se 

snažil udělat pořádek v těchto jménech roku 1945 Craig, který uvádí přes 2300 názvů 

mamilárií i s citacemi. Současné neustálé překombinovávání a revize druhů a rodů 

však přináší ještě větší zmatek a tak orientovat se v mamiláriích je velmi obtížné. 

Rozdělenění rodu Mammillaria podle Reppenhagena 

Mammillaria Haworth, Syn. Plant. Succ. : 117. 1812. 

Syn.: Cactus Linnaeus (1753); Cochemiea (K. Brandegee) Walton (1899); Bartschella Britton & 

Rose (1923); Dolichothele (Schumann) Britton & Rose (1923); Mamillopsis Morren ex Britton & Rose 

(1923); Phellosperma Britton & Rose (1923); Solisia Britton & Rose (1923); Neomammillaria Britton & 

Rose (1923); Porfiria Bödeker (1926); Chilita Orcutt (1926); Krainzia Backeberg (1938); Mammilloydia 

Buxbaum (1951); Oehmea Buxbaum (1951); Pseudomammillaria Buxbaum (1951); Leptocladodia 

Buxbaum (1954). 

Podrod Mammilloydia (Buxbaum) Moran, in Gentes Herb. : 324. 1953. 

Typ: Mammillaria candida Scheidweiler 

01. Mammillaria candida Scheidweiler 

Synonym: Mam. ortiz-rubiona, Mammillaria sphaerorticha 

Mammillaria candida var. estanzuelensis Reppenhagen 

Podrod Oehmea (Buxbaum) Hunt, Cact. Succ. J. GB 39 (2) : 36, 1977. 

Typ: Mammillaria benekei Ehrenberg 

02. Mammillaria benekei Ehrenberg 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 74 

……………………………………………..

Synonym: Mammillaria aylostera, Mammillaria balsasoides, 

Mammillaria balsasensis, Mammillaria barkeri, Mammillaria 

colonensis, Mammillaria guiengolensis, Mammillaria nelsonii 

Mammillaria benekei var. multiceps Reppenhagen 

Podrod Dolichothele K. Schumann, Gesamtbeschr. Kakteen, 474, 1898. 

Typ: Mammillaria longimamma De Candolle 

03. Mammillaria longimamma De Candolle 

04. Mammillaria uberiformis Zuccarini 

Synonym: Mammillaria laeta 

05. Mammillaria spaherica Dietrich 

Synonym: Mammillaria longimamma var. sphaerica 

06. Mammillaria melaleuca Karwinsky 

07. Mammillaria baumii Boedecker 

08. Mammillaria carettii Rebut 

Synonym: Mammillaria saffordii 

09. Mammillaria surculosa Boedecker 

10. Mammillaria heidiae Krainz 

Podrod Mammillopsis Morren, in Belg. Hort. 24: 33, 1874. 

Typ: Mammillaria senilis Loddiges 

11. Mammillaria senilis Loddiges 

Synonym: Mammillaria diguetii 

Podrod Mammillaria Morren, in Belg. Hort. 24: 33, 1874. 

Sekce: Hydrochylus K. Schumann, Gesamtbeschr. Kakteen : 514, 1898. 

01.Série: Longiflorae Hunt, Cact. Succ. J. GB. 33: 59, 1971. 

02.Série: Ancistaracanthae K. Schumann, Gesamtbeschr. Kakteen, 

517, 1898. 

03.Série: Stylothelae (Pfeiffer) K. Schumann, Gesamtbeschr. Kakteen, 

516, 1898. 

04.Série: Proliferae Hunt, Cact. Succ. J. GB. 39 (3): 73, 1973. 

05.Série: Lasiacanthae Hunt, Cact. Succ. J. GB. 33 (3): 63, 1971. 

06.Série: Pectiniferae Kuhn & Hofmann, Inform. ZAG Mam. 4: 59, 

1979. 

07.Série: Sphacelatae Hunt, Cact. Succ. J. GB. 39 (3): 75, 1977. 

08.Série: Leptocladodae (Lemaire) K. Schumann, Gesamtbeschr. 

Kakteen: 515, 1898. 

09.Série: Decipientes Hunt, Cact. Succ. J. GB. 41 (4): 95, 1979. 

Sekce: Subhydrochylus Backeberg ex Hunt, Cact.Succ. J. GB 39 (3): 74, 

1977. 

10.Série: Heterochlorae (Salm-Dyck) K. Schumann, Gesamtbeschr. 

Kakteen, 517, 1898. 

11.Série: Polyacanthae (Salm-Dyck) K. Schumann, Gesamtbeschr. 

Kakteen, 516, 1898. 

12.Série: Elegantes K. Schumann, Gesamtbeschr. Kakteen, 561,1898. 

Sekce: Mammillaria (Galactochylus) 

13.Série: Leucocephalae (Lemaire) K. Schumann, Gesammtbeschr. 

Kakteen, 561, 1898. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 75 

……………………………………………..

14.Série: Macrothelae (Salm-Dyck) K. Schumann, Gesamtbeschr. 

Kakteen, 561, 1898. 

15.Série: Polyedrae (Pfeiffer) K. Schumann,Gesamtbeschr. Kakteen, 

563, 1898. 



01.Série: Longiflorae Hunt, Cact. Succ. J. GB. 33: 59, 1971. 

Typ: Mammillaria longiflora (Britton & Rose) Berger 

Květy velké, trychtýřovité s výraznou trubkou, karmínově růžové. Plod dílem nebo 

zcela uzrávající v těle. Rostliny většinou malé, trsovité. Střední trny háčkovité, rovné 

nebo chybí. 

Záp. Mexiko, Puebla a Oaxaca 

Skupina: Longiflora 

12. Mammillaria longiflora (Britton & Rose) Berger 

13. Mammillaria stampferi Reppenhagen 

Skupina: Napina 

14. Mammillaria deherdtiana Farwig 

Synonym: Mam. dodsonii 

15. Mammillaria napina J.A.Purpus 

16. Mammillaria hernandezii Glass & Foster 

Skupina: Saboe 

17. Mammillaria saboe Glass 

18. Mammillaria haudeana Lau & Wagner 

Synonym: Mam. saboe var. haudeana 

19. Mammillaria goldii Glass & Foster 

Synonym: Mam. saboe var. goldii 

20. Mammillaria haudeana Cutak 

Synonym: Mam. saboe var. theresae 



02.Série: Ancistaracanthae K. Schumann, Gesamtbeschr. Kakteen, 

517, 1898. 

Typ: Mammillaria dioica K.Brandegee 

Květy středně velké až velké s relativně krátkou trubkou, karmínově růžové, bělavé 

nebo bílé. Plod zraje mimo tělo, semena černá. Tělo většinou sloupovité nebo 

alespoň ve stáří protáhlé, obrážející, tvořící husté trsy. Mamily silné, téměř vždy 

jeden nebo více háčkovitých trnů. 

Severozápad. Mexiko a jihozáp. USA. 

Skupina: Tetrancistra 

21. Mammillaria tetrancistra Engelmann 

Synonym: Mam. phellosperma 

Skupina: Guelzowiana 

22. Mammillaria guelzowiana Werdermann 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 76 

……………………………………………..

Skupina: Barbata 

23. Mammillaria barbata Engelmann 

Synonym: Mam. chavezei, Mam. garessii, Mam. moricallii, 

Mam. orestera, Mam. viridiflora 

24. Mammillaria wilcoxii Toumey 

Synonym: Mam. meridiorosei, Mam. santaclarensis, Mam. 

wrightii var. wilcoxii 

25. Mammillaria wrightii Engelmann 

Mammillaria wrightii var. wolfii (Hunt) Reppenhagen 

Skupina: Zephyranthoides 

26. Mammillaria zephyranthoides Scheidweiler 

Synonym: Mam. fenelii var. haudeana, Mam.zephyranthiflora 

Skupina: Microcarpa 

27. Mammillaria mainae K. Brandegee 

28. Mammillaria thornberii Orcutt 

Synonym: Mam. fasciculata 

29. Mammillaria yaquensis Craig 

30. Mammillaria microcarpa Engelmann 

Synonym: Mam. grahamii, Mam. marnierana, Mam. milleri, 

Mam. oliviae 

31. Mammillaria gueldemanniana 

Synonym: Mam. guirocobensis 

32. Mammillaria sheldonii (Britton & Rose) Boedeker 

33. Mammillaria swinglei (Britton & Rose) Boedeker 

Synonym: Mam. inaiae 

34. Mammillaria alamensis Craig 

Synonym: Mam. pseudoalamensis 

35. Mammillaria mazatlanensis K.Schumann & Guerke 

Synonyme: Mam. littoralis, Mam. occidentalis, Mam. patonii 

Skupina: Schumannii 

36. Mammillaria schumannii Hildmann 

Synonym: Mam. schumannii var. globosa, Mam. venusta 

37. Mammillaria boolii Lindsay 

38. Mammillaria insularis Gates 

39. Mammillaria blossfeldiana Boedeker 

Synonym: Mam. shurliana 

40. Mammillaria rectispina (dawson) Reppenhagen 

Synonym: Mam. goodridgii var. rectispina 

41. Mammillaria louisae Lindsay 

42. Mammillaria hutchinsoniana (Gates) Boedeker 

Mammillaria hutchinsoniana var. bullardiana (Gates) 

Boedeker 

Synonym: Mam. bullardiana 

43. Mammillaria capensis (Gates) Craig 

44. Mammillaria fraileana (Britton & Rose) Boedeker 

45. Mammillaria albicans (Britton & Rose) Berger 

Synonym: Mam. slevinii 

Skupina: Dioica 

46. Mammillaria goodridchii Scheer 

47. Mammillaria multidigitata Lindsay 

48. Mammillaria armillata K. Brandegee 

Synonym: Mam.lapacena 

49. Mammillaria cerralboa (Britton & Rose) Orcutt 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 77 

……………………………………………..

50. Mammillaria verhaertiana Boedeker 

Synonym: Mam. phitauiana 

51. Mammillaria dioica K. Brandegee 

Synonym: Mam. fordii, Mam. incerta 

52. Mammillaria angelensis Craig 

Mammillaria angelensis var. estebanensis (Lindsay) 

Reppenhagen 

53. Mammillaria neopalmeri Craig 

Synonym: Mam. palmeri 



03.Série: Stylothelae (Pfeiffer) K. Schumann, Gesamtbeschr. Kakteen, 

516, 1898. 

Typ: Mammillaria wildii A. Dietrich 

Květy malé, soudkovité trychtýřovité s krátkou trubkou, karmínově růžové, žluté nebo 

bílé. Rostliny stlačeně kulovité až podlouhlé, jednotlivé nebo tvořící trsy. Mamily vždy 

měkkomasé, většinou slabé. Střední trn jeden – někdy více – háčkovitý. Semena 

černá, zřídka hnědá.. Střední Mexiko. 

Skupina: Bombycina 

54. Mammillaria zeilmanniana Boedeker 

55. Mammillaria variabilis Reppenhagen 

56. Mammillaria fittkaui Glass & Fester 

57. Mammillaria limonensis Reppenhagen 

58. Mammillaria bombycina Quehl 

59. Mammillaria perezdelarosae Bravo & Scheinvar 

60. Mammillaria moelleriana Boedeker 

Synonym: Mammillaria cowperae 

61. Mammillaria jaliscana (Britton & Rose) Boedeker 

Synonym: Mammillaria flavihamata, Mammillaria kleiniorum, 

Mammillaria posseltiana, Mammillaria rettigiana 

62. Mammillaria zacatecasensis Shurly 

63. Mammillaria berkiana Lau 

64. Mammillaria boedekeriana Quehl 

65. Mammillaria fuscohamata Backeberg 

66. Mammillaria mercadensis Patoni 

Synonym: Mammillaria ocamponis 

67. Mammillaria guillauminiana Backeberg 

68. Mammillaria brachytrichion Luethy 

69. Mammillaria sinistrohamata Boedeker 

70. Mammillaria pennispinosa Krainz 

71. Mammillaria viescensis Rogozinski & Appenzeller 

72. Mammillaria nazasensis (Glass & Foster) Reppenhag. 

Synonym: Mammillaria pennispinosa var. nazasensis 

73. Mammillaria mathildae Kraehenbuehl & Krainz 

74. Mammillaria weingartiana Boedeker 

Synonym: Mammillaria unihamata 

Skupina: Wildii 

75. Mammillaria erythrosperma Boedeker 

Synonym: Mammillaria multiformis 

76. Mammillaria bocasana Poselger 

77. Mammillaria hirsuta Boedeker 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 78 

……………………………………………..

Synonym: Mammillaria aureoviridis, Mammillaria 

erectohamata, Mammillaria longicoma, Mammillaria 

mollihamata, Mammillaria hirsuta var. grandis Reppenhagen 

78. Mammillaria seideliana Quehl 

Synonym: Mammillaria kunzeana 

79. Mammillaria gilensis Boedeker 

80. Mammillaria felipensis Reppenhagen 

81. Mammillaria monancistracantha Backeberg 

Synonym: Mammillaria nana 

82. Mammillaria duwei Rogozinski & Braun 

83. Mammillaria knebeliana Boedeker 

Synonym: Mammillaria leucantha, Mammillaria haehneliana 

84. Mammillaria painteri Rose 

Synonym: Mammillaria pygmaea 

85. Mammillaria moeller-valdeziana Appenzeller 

86. Mammillaria pubispina Boedeker 

Synonym: Mammillaria cadereytana n. n. 

87. Mammillaria wildii Dietrich 

Synonym: Mammillaria wildiana 

88. Mammillaria glochidiata Martius 

Mammillaria glochidiata var. xiloensis Reppenhagen 

89. Mammillaria calleana Backeberg 

90. Mammillaria puberula Reppenhagen 

91. Mammillaria brevicrinita Reppenhagen 

92. Mammillaria crinita De Candolle 

Synonym: Mammillaria criniformis, Mammillaria glochidiata 

var. crinita, 

Mammillaria crinita var. pauciseta De Candolle 

93. Mammillaria schelhasii Pfeiffer 

Synonym: Mammillaria glochidiata var. purpurea 

Mammillaria schelhasii var. aurihamata (Boedeker) 

Reppenhagen 

Synonym: Mammillaria aurihamata 

94. Mammillaria trichacantha K. Schumann 

Mammillaria eschanzieri, M. icamolensis, M. multicentralis, M. 

multihamata und M. scheidweileriana sind dubios. 

Podrod Mammillaria Morren, Belg. Hort. 24 : 33. 1874. 

Sekce: Hydrochylus K.Schumann, Gesamtbeschr. Kakteen, 514, 1898. 

04.Série: Proliferae (Pfeiffer) K. Schumann, Gesamtbeschr. Kakteen, 

516, 1898. 

Typ: Mammillaria prolifera Haworth 

Květy malé, soudkovité trychtýřovité, s velmi krátkou trubkou nebo trubkovité, bělé 

nebo bělavé. Tělo má malé a většinou bohatě obrážející. Okrajové trny vlasovité, 

střední rovné, semena černá. 

Sev. Mexiko, Texas a Západoindické ostrovy, M. oteroi ve státě Oaxaca. 

Skupina: Prolifera 

95. Mammillaria prolifera (Miller) Haworth 

Synonym: Mammillaria glomerata, Mammillaria pusilla var. 

haitensis, Mammillaria stellaris 

96. Mammillaria multiceps Salm-Dyck 

Synonym: Mammillaria pusilla, Mammillaria multiceps var. 

humilis Meinshausen 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 79 

……………………………………………..

97. Mammillaria albicoma Boedeker 

98. Mammillaria pilispina J. A. Purpus 

Synonym: Mammillaria sanluisensis, Mammillaria subtilis 

99. Mammillaria rayonensis Reppenhagen 

100. Mammillaria viereckii Boedeker 

101. Mammillaria picta Meinshausen 

Synonym: Mammillaria aurisaeta, Mammillaria schieliana 

102. Mammillaria zubleri Reppenhagen 

103. Mammillaria anniana Glass 

104. Mammillaria oteroi Glass & Foster 


Sekce: Hydrochylus K.Schumann,Gesamtbeschr. Kakteen, 514, 1898. 

05. Série: Lasiacanthae Hunt (Cact. Succ.J.GB. 33 (3): 63. 1971. 

Typ: Mammillaria lasiacantha Engelmann 

Květy malé až středně velké, bílé, bělavé nebo karmínově růžové. Střední trny často 

chybí, okrajové velmi početné, jemné, kryjící tělo, které je malé, solitérní nebo 

obrážející. Semena černá. 

Mexiko střední až Nové Mexiko a Texas /USA. 

Skupina: Lasiacantha 

107. Mammillaria lasiacantha Engelmann 

Synonym: Mammillaria denudata, Mammillaria egregia 

108. Mammillaria neobertrandiana Backeberg 

Synonym: Mammillaria lengdobleriana 

109. Mammillaria wohlschlageri Reppenhagen 

110. Mammillaria chica Reppenhagen 

111. Mammillaria gasseriana Boedeker 

Mammillaria stella-de-tacuba je pochybná a není identická s 

Mammillaria gasseriana 

112. Mammillaria magallanii Schmoll 

Synonym: Mammillaria roseocentra 

Skupina: Schiedeana 

113. Mammillaria plumosa Weber 

114. Mammillaria schiedeana Ehrenberg 

115. Mammillaria dumetorum J. A. Purpus 

116. Mammillaria carmenae Castaneda 

Skupina: Humboldtii 

117. Mammillaria humboldtii Ehrenberg 

118. Mammillaria laui Hunt 

Mammillaria laui var. subducta (Hunt) Reppenhagen 

119. Mammillaria dasyacantha (Hunt) Reppenhagen 

120. Mammillaria ascensionis Reppenhagen 

Synonym: Mammillaria glassii var. ascensionis 

Mammillaria ascensionis var. nominis-dulcis (Lau) 

Reppenhagen 

Synonym: Mammillaria glassii var. nominis-dulcis 

121. Mammillaria schwarzii Shurly 

122. Mammillaria glassii Foster 

Mammillaria glassii var. siberiensis Lau 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 80 

……………………………………………..

Skupina: Lenta 

123. Mammillaria aureilanata Backeberg 

Synonym: Mammillaria aureilanata var. alba, Mammillaria 

cephalophora 

124. Mammillaria lenta K. Brandegee 



06. Série: Pectiniferae Kühn & Hofmann, Inform. ZAG Mam. 4: 59. 

1979. 

Typ: Mammillaria pectinifera (Stein) Weber 

Květy středně velké, trychtýřovité, bílé, nažloutlé nebo růžové. Semena černá nebo 

černohnědá. Tělo kulovité až protáhlé, malé, solitérní. Trny jemné, četné, bílé, 

většinou kryjící tělo. 

Guanajuato, Queretaro, Puebla – Mexiko 

Skupina: Pectinifera 

125. Mammillaria pectinifera (Stein) Weber 

Synonym: Pelecyphora pectinata, Solisia pectinata 

126. Mammillaria solisioides Backeberg 

Skupina: Herrerae 

127. Mammillaria herrerae Werdermann 

Mammillaria herrerae var. albiflora Werdermann 



07. Série: Sphacelatae Hunt, Cact. Succ.J.GB 39 (3): 75. 1977. 

Typ: Mammillaria sphacelatae Martius 

Květy středně velké nebo malé, trychtýřovité s poměrně dlouhou trubkou, karmínové. 

Středové trny rovné nebo háčkovité, sotva silnější než okrajové. Stonek většinou 

štíhlý, odnožující. Bradavky krátké, tupé, semena černá. 

Jižní část Mexika středního. 

Skupina: Sphacelata 

128. Mammillaria kraehenbuehlii (Krainz) Krainz 

129. Mammillaria sphacelata Martius 

130. Mammillaria viperina J. A, Purpus 

131. Mammillaria tonalensis Hunt 


Sekce: Subhydrochylus Backeberg ex Hunt (Cact.Succ.J.GB 39 (3) : 74. 

1977. 

Typ: Mammillaria guerreronis (Bravo) Boedeker 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 81 

……………………………………………..

08. Série: Leptolcadodae (Lemaire) K. Schumann (Gesamtbeschr. 

Kakteen : 515.1898. 

Typ: Mammillaria elongata De Candoll 

Květy malé, zvonkovité, světle žluté až červenohnědé. Rostliny štíhlé a odnožující 

nebo kulovité a odnožující jen zřídka. Středové trny rovné nebo chybějící, semena 

hnědá. 

Střední a severní Mexiko až Texas, USA 

Skupina: Pottsii 

132. Mammillaria pottsii Scheer 

Synonym: Mammillaria leona 

Mammillaria pottsii var. multicaulis Reppenhagen 

Mammillaria pottsii var. gigas Reppenhagen 

Skupina: Elongata 

133. Mammillaria elongata De Candolle 

Synonym: Mammillaria echinaria, Mammillaria echinata, 

Mammillaria intertexta, Mammillaria stella-aurata, Mammillaria 

subcrocea, Mammillaria tenuis media 

134. Mammillaria microhelia Werdermann 

Synonym: Mammillaria microheliopsis 

135. Mammillaria droegeana Hildmann ex Reppenhagen 

136. Mammillaria mieheana Tiegel 

137. Mammillaria buxbaumeriana Reppenhagen 

138. Mammillaria densispina (Coulter) Orcutt 


Sekce: Hydrochylus K.Schumann, Gesamtbeschr. Kakteen : 514. 1898. 

09. Série: Decipientes Hunt, Cact. Succ. J. GB 41 (4): 95.1979. 

Typ: Mammillaria decipiens Scheidweiler 

Květy malé, soudkovitě trychtýřovité, bílé. Rostliny malé, stlačeně kulovité až 

kulovité, odnožující a tvořící husté trsy. Dlouhé, špičaté bradavky jsou měkomasé. 

Trnů málo, dlouhé a tenké. Semena hnědá. 

Queretaro, Guanajuato a S.L.Potosí, Mexiko. 

Skupina: Decipiens 

139. Mammillaria decipiens Scheidweiler 

Mammillaria decipiens var. albescens (Tiegel) Reppenh. 

Synonym: Mammillaria albescens 

140. Mammillaria camptotricha Dams 


Sekce: Subhydrochylus K.Schumann, Gesamtbeschr. Kakteen : 514. 

1898. 

10. Série: Heterochlorae (Salm-Dyck) K. Schumann (Gesamtbeschr. 

Kakteen : 517. 1898) 

Lektotyp: M. discilor Haworth 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 82 

……………………………………………..

Květy malé, zvonkovité, karmínově růžové nebo bělavé. Plody zelené nebo hnědavě 

červené, zrající během zimy po odkvětu. Rostliny zploštělé kulovité až široce 

sloupovité, jednotlivé. Středové a okrajové trny zřetelně odlišitelné. Okrajové často 

štětinovitě nebo chybějící, středové rovné nebo prohnuté. Rostliny zjevem více méně 

zelené. 

Střední Mexiko. 

Skupina: Rhodanta 

137. M. pringlei (Coulter) Brandegee 

Synonym: M. parensis 

138. M. rhondatha Link et Otto 

Synonym: M. fuscata, pfeifferi, aureiceps 

139. M. bonavittii (Schmoll) Reppenhagen 

140. M. fera-rubra Schmoll 

141. M. verticealba Reppenhagen 

M. verticealba var. zacatecasensis Reppenhagen 

Skupina: Discolor 

142. M. erectacantha Foerster 

143. M. mundtii Schumann 

144. M. wiesingerii Boedeker 

145. M. apamensis Reppenhagen 

M. apamensis var. pratensis Reppenhagen 

146. M. discilor Haworth 

Synonym: M. amoena 

M. discilor var. longispina Reppenhagen 

M. discilor var. multispina Reppenhagen 

M. discilor var. ochoterenae (Bravo) Reppenhagen 

Synonym: M. esperanzaensis, M. pachyrhiza var. schmollii 

(Bravo) Reppenhagen 

Skupina: Polythele 

147. M. durispina Boedeker 

Synonym: M. calacantha 

148. M. tetracantha Salm-Dyck 

Synonym: M. hidalgensis 

149. M. kewensis Salm-Dyck 

150. M. polythele Martius 

Synonym: M. affinis, dolichocentra, neophaeacantha, 

kelleriana, subdurispina 

151. M. obconella Scheidweiler 

Synonym: M. inges 

152. M. hoffmanniana (Tiegel) Bravo 

153. M. mollendorfiana Shurly 



1898. 

11. Serie: Polyacanthae (Salm-Dyck) K. Schumann (Gesamtbeschr. 

Kakteen : 516. 1898) 

Typ: M. spinosissima Lemaire 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 83 

……………………………………………..

Květy malé až velmi malé, karmínově červené, hnědorůžové nebo nažloutlé. Plody 

zelenavé, hnědavě nebo červenavě zrající většinou rok po odkvětu. Vyjímkou jsou 

rostliny ze skupiny Gasterantha, jejichž plody dozrávají již po několika málo 

měsících. Otrnění většinou bohaté. Středové trny rovné nebo jeden i více 

háčkovitých. Okrajové zřídka propůjčují rostlinám bílý vzhled. Stonky jsou štíhlé až 

krátce sloupkovité, zřídka kulovité, vzpřímené nebo převislé, jednotlivé nebo na bázi 

odnožující. 

Jižní část středního Mexika. 

Skupina: Gasterantha 

154. M. gasterantha Reppenhagen 

155. M. isotensis Reppenhagen 

156. M. bambusiphila Reppenhagen 

M. bambusiphila var. parva Reppenhagen 

Skupina: Spinosissima 

157. M. backebergiana Buchenau 

M. backebergiana var. ernestii (Fittkau) Glass et Foster 

158. M. matudae Bravo 

159. M. pitcayensis Bravo 

160. M. centraliplumosa Fittkau 

161. M. spinosissima Lemaire 

Synonym: M. kladiwae, flava, auricoma 

162. M. crassior Reppenhagen 

163. M. supraflumen Reppenhagen 

164. M. silvatica Reppenhagen 

165. M. compacticaulis Reppenhagen 

Skupina: Nunetzii 

166. M. nunezii (Br. a R.) Orcutt 

Synonym: M. bella, solisii, wuthenauiana 

167. M. hubertmulleri Reppenhagen 

168. M. claviformis Reppenhagen 

169. M. guerreronis (Bravo) Boedeker 

Synonym: M. zapilotensis 

170. M. meyranii Bravo 

171. M. rekoi (Br. a R.) Vaupel 

Synonym: M. mitlensis, rekoiana, pseudorekoi 

172. M. pullihamata Reppenhagen 

173. M. sanjuanensis Reppenhagen 

174. M. krasuckae Reppenhagen 

175. M. aurispina (Lau) Reppenhagen 

176. M. leptacantha (Lau) Reppenhagen 

177. M. duoformis Craig et Dawson 

178. M. rossiana Heinrich 

Syn. M. heeriana 

179. M. hamata Lehmann 

Synonym: M. cylindrica 

180. M. erythrocalyx Buchenau 

181. M. magnifica Buchenau 

M. magnifica var. minor Buchenau 

M. magnifica var. aguafria n. n. 

182. M. xaltianguensis Sanches-Mejorada 

M. xaltianguensis var. aguilensis Reppenhagen 

183. M. virginis Fittkau et Kladiwa 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 84 

……………………………………………..



1898. 

12. Série: Elegantes K. Schumann (Gesamtbeschr. Kakteen: 561. 

1898) 

Typ: M. elegans De Candolle 

Květy malé až velmi malé, karmínově až žlutěrůžové. Plody svítivě červené až žluté. 

Středové trny rovné, prohnuté nebo chybí. Okrajové trny štětinovité, jemné, často 

kryjící stonek, většinou bílé. Rostliny kulovité, protáhlé nebo sloupkovité, jednotlivé, 

odnožující nebo se dichotomicky dělí a tvoří trsy. Bradavky malé. 

Střední až Jižní Mexiko, Kolumbie, Venezuela. 

Skupina: Elegans 

184. M. elegans De Candolle 

Synonym: M. dealbata, dyckiana, sanangelensis 

M. elegans var. lupina Reppenhagen 

M. elegans var. longicaudata Reppenhagen 

M. elegans var. teyuca Reppenhagen 

185. M. meissneri Ehrenberg 

Synonym: M. elegans v. schmollii 

186. M. haageana Pfeiffer 

Synonym: M. collina 

187. M. conspicua J.A.Purpus 

M. conspicua var. vaupelii (Tiegel) Reppenhagen 

188. M. monticola Reppenhagen 

189. M. lanigera Reppenhagen 

M. lanigera var. juxtlahuacensis Reppenhagen 

190. M. martinezii Backeberg 

191. M. donatii Berge 

192. M. albidula Backeberg 

193. M. lanata (Br. a R.) Orcutt 

194. M. tlalocii Reppenhagen 

195. M. huitzilopochtli Hunt 

196. M. crucigera Martius 

Synonym: M. buchenau 

197. M. dixanthocentron Backeberg 

M. dixanthocentron v. flavicentra (Backbg) Reppenhagen 

199. M. reppenhagenii Hunt 

200. M. albilanata Backeberg 

Synonym: M. fuauxiana 

201. M. igualensis Reppenhagen 

M. igualensis var. palmillensis Reppenhagen 

202. M. tegelbergiana Lindsay 

203. M. ignota Reppenhagen 

204. M. halbingeri Boedeker 

205. M. noureddineana Reppenhagen 

206. M. colwbiana Salm-Dyck 

Synonym: M. bogotensis, hennisii, tamayonis, soehlmannii 

M. colwbiana var. albescens Haage 

207. M. ruestii Quehl 

208. M. yucatanensis (Br. a R.) Orcutt 

209. M. eriacantha Link a Otto 

M. graessneriana považuji za kulturní hybridu 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 85 

……………………………………………..


Sekce: Mammillaria Morren, in Belg. Hort. 24: 33, 1874. (Gylactochylus) 

13. Série: Leucocephalae (Lemaire) K. Schumann (Gesammtbeschr. 

Kakteen 561 : 1898) 

Typ: M. parkinsinii Ehrenberg 

Květy malé, karmínové, růžové nebo bílé. Středové trny rovné nebo prohnuté. Četné 

okrajové trny propůjčují rostlině často bílý vzhled, jsou ale mnohdy redukovány nebo 

chybí. Většinou nápadná vlna v axilách. Rostliny zploštěle kulovité nebo kulovité 

s malými bradavkami. Mnohé se dichotomicky dělí a tvoří husté, velké trsy. 

Střední Mexiko, severně od hlavního města. 

Skupina: Geminispina 

210. M. geminispina Haworth 

211. M. leucocentra Berg 

212. M. kunthii Ehrenberg 

213. M. cadereytensis Craig 

Synonym: M. infernillensis, queretarica 

214. M. albata Reppenhagen 

M. albata var. longispina Reppenhagen 

M. albata var. sanciro Reppenhagen 

215. M. perbella Hildmann 

216. M. microthele Mühlenpfordt 

217. M. pseudoperbella Quehl 

218. M. klissingiana Boedeker 

219. M. muehlenpfordtii Förster 

Synonym: M. neopotosima 

M. celsiana Lemaire je pochybná 

220. M. morganiana Tiegel 

221. M. hahniana Werdermann 

Synonym: M. woodsii, mendeliana 

222. M. parkinsinii Ehrenberg 

Synonym: Mammillaria auriareolis, rosensis, avilacamachoi, 

vonwyssiana, tiegeliana 

Skupina: Sempervivi 

223. M. ritteriana Boedeker 

224. M. chionocephala J.A.Purpus 

Synonym: M. caerulea 

225. M. formosa Galeotti 

226. M. brauneana Boedeker 

227. M. sempervivi De Candolle 

Synonym: M. caput-medusae 

228. M. pseudocrucigera Craig 



14. Série: Macrothelae (Salm-Dyck) K. Schumann (Gesamtbeschr. 

Kakteen : 561. 1898) 

Typ: M. Mammillaris (Linné) Karsten 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 86 

……………………………………………..

Květy malé, velmi malé nebo středně velké, soudkovitě trychtýřovité až zvonkovité, 

bílé, žluté nebo karmínové. Trnů relativně méně, ale většinou silnější, tělo zřídka 

kryjící. Středové trny rovné, prohnuté nebo háčkovité. Štětiny v exilách jen zřídka. 

Stonky zploštělé kulovité až sloupkovité, většinou s velkými hrbolatými nebo 

jehlancovými bradavkami, jednotlivé nebo odnožující, někdy tvořící velké trsy. Široce 

rozšířené. 

Střední až severní Mexiko, jižní státy USA, západoind. Ostrovy a sever Jižní 

Ameriky. 

Skupina: Mammillaris 

229. M. mammillaris (Linné) Karsten 

Synonym: M. simplex, ekmanii, glomerata, pseudosimplex 

230. M. flavescens (De Candolle) Haworth 

M. flavescens var. nivosa (Link) Backeberg 

Skupina: Heyderi 

231. M. heyderi Muehlenpfordt 

Synonym: M. applanata 

M. heyderi var. hemisphaerica (Engelmann) Engelmann 

232. M. macdougalii Rose 

233. M. meiacantha Engelmann 

234. M. gaumeri (Br. a R.) Ocutt 

235. M. gumifera Engelmann 

236. M. grusonii Runge 

237. M. parrasensis Reppenhagen 

238. M. durangicola Reppenhagen 

239. M. pachycylindrica Backeberg 

240. M. mexicensis Craig 

241. M. zeyeriana Haage jr. 

242. M. papasquiarensis (Bravo) Reppenhagen 

243. M. melanocentra Poselger 

Synonym: M. euthele 

244. M. rubrograndis Reppenhagen a Lau 

245. M. roseoalba Boedeker 

246. M. melispina Werdermann 

247. M. coahuilensis (Boedeker) Moran 

248. M. albiarmata Boedeker 

249. M. lloydii (Br. a R.) Orcutt 

250. M. uncinata Zuccarini 

Skupina: Pettersonii 

251. M. saint-piena Backeberg 

252. M. hamilton-hoytea (Bravo) Werdermann 

Synonym: M. ocotilensis 

M. hamilton-hoytea var. pilensis (Shurly) Reppenhagen 

253. M. petterssonii Hildmann 

Synonym: M. obscura 

254. M. crassa Reppenhagen 

255. M. wagniriana Boedeker 

256. M. gigantea Hildmann 

Synonym: M. armatissima, hastifera 

257. M. huiguerensis Reppenhagen 

258. M. apozolensis Reppenhagen 

M. apozolensis var. saltensis Reppenhagen 

Skupina: Standleyi 

259. M. sonorensis Craig 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 87 

……………………………………………..

260. M. floresii Backeberg 

261. M. standleyi (Br. a R.) Orcutt 

262. M. miegeana Earle 

263. M. lindsayi Craig 

M. lindsayi var. cobrensis n.n. 

264. M. canelensis Craig 

265. M. marksiana Krainz 

266. M. craigii Lindsay 

267. M. hertrichiana Craig 

268. M. tesopacensis Craig 

269. M. bellisiana Craig 

Synonym: Mammillaria auricantha, auritricha, bellacantha, 

laneusumma, mayensis, montensis 

270. M. xanthina (Br. a R.) Boedeker 

Skupina: Scrippsiana 

271. M. bocensis Craig 

Synonym: M. neoschwarzeana 

M. bocensis var. rubida (Schwarz) Reppenhagen 

M. bocensis var. movasana Reppenhagen 

272. M. scrippsiana (Br. a R.) Orcutt 

Synonym: M. ortegae 

M. scrippsiana v. pseidocrippsiana (Bcbg.) Reppenhagen 

M. scrippsiana var. armeria Reppenhagen 

Skupina: Compressa 

273. M. compressa De Candolle 

Synonym: M. angularis, cirrhifera 

274. M. bernalensis Reppenhagen 

275. M. centralifera Reppenhagen 

Skupina: Magnimamma 

276. M. vagaspina Craig 

277. M. magnimamma Haworth 

Synonym. M. centricirrha, flavovirens a mnoho dalších 

278. M. seitziana Martius 

M. seitziana var. tolantongensis Reppenhagen 

279. M. vallensis Reppenhagen 

M. vallensis var. brevispina Reppenhagen 

280. M. priessnitzii Reppenhagen 

281. M. saxicola Reppenhagen 

282. M. rioverdense Reppenhagen 

283. M. bucareliensis Craig 

M. bucareliensis var. multiflora Reppenhagen 

M. bucareliensis var. tamaulipa Reppenhagen 

284. M. macracantha De Candolle 

285. M. xochipilli Reppenhagen 

286. M. zuccariniana Martius 

287. M. orcuttii Boedeker 

288. M. crassimammillis Reppenhagen 

289. M. winteriae Boedeker 

Synonym: M. zahniana 

Skupina: Brandegeei 

290. M. brandegeei (Coulter) Brandegee 

291. M. lewisiana Lindsay 

292. M. glareosa Boedeker 

Synonym: M. dawsonii 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 88 

……………………………………………..

Skupina: Petrophila 

293. M. peninsularis (Br. a R.) Orcutt 

294. M. pacifica (Gates) Boedeker 

295. M. baxteriana (Gates) Boedeker 

Synonym: M. arida, gatesii, marshalliana 

296. M. petrophila K. Brandegee 

297. M. johnstonii (Br. a R. ) Orcutt 

M. johnstonii var. sancarlensis Craig 

298. M. evermanniana (Br. a R.) Orcutt 

299. M. tayloriorum Glass a Foster 



15. Série: Polyedrae (Pfeiffer) K. Schumann (Gesamtbeschr. Kakteen : 

563. 1898) 

Typ: M. polyendra Martius 

Květy spíše malé, bílé až načervenalé nebo karmínové. Stonky většinou s málo trny, 

tudíž zeleně vyhlížející. Okrajové trny u většiny druhů chybí. Štětiny v axilách často 

velmi nápadné, ale u M. carnea chybí. Rostliny většinou odnožují nebo se 

dichotomicky dělí a tvoří velké trsy. Jednotlivé stonky jsou kulovité až podlouhlé se 

středně velkými konickými nebo hranatými bradavkami. 

Jižní Mexiko až Guatemala. 

Skupina: Karwinskiana 

300. M. beiselii Diers 

M. beiselii var. albispina n.n. 

301. M. knippeliana Quehl 

302. M. tropica Reppenhagen 

303. M. nagliana Reppenhagen 

304. M. confusa (Br. a R.) Orcutt 

Synonym: M. conzattii 

305. M. karwinskiana Martius 

Synonym: M. ebenacantha, praelii 

306. M. nejapensis Craig a Dawson 

307. M. voburnensis Sheer 

M. voburnensis var. collinsii (Br. a R.) Reppenhagen 

M. voburnensis var. guetzalcoatl Reppenhagen 

M. voburnensis var. eichlamii (Quehl) Reppenhagen 

Skupina: Polyedra 

308. M. polyedra Martius 

309. M. multiseta Ehrenberg 

310. M. carnea Zuccarini 

Skupina: Mystax 

311. M. sartorii J.A.Purpus 

Synonym: M. tenanpensis 

312. M. mystax Martius 

Synonym: M. atroflorens, crispiseta, multabilis, neomystax 

313. M. erythra Reppenhagen 

314. M. casoi Bravo 

Synonym: M. ixtecensis 

315. M. huajuapensis Bravo 

316. M. varieaculeata Buchenau 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 89 

……………………………………………..

Zredukovat tisíce jmen mamilárií se pokoušelo mnoho botaniků. Mezi první 

revize patří např. dílko Bödekera, podstatně lepší už je kniha Craiga. Po válce pak 

vyšlo hned několik knih a pojednání o rodu Mammillaria. V posledních letech provedli 

revizi rodu např. Hunt, Pilbeam, Reppenhagen a další. Rozdělení Reppenhagena 

jsme zrovna přečetli. Loni se na internetu objevil seznam nejpoužívanějších jmen 

mamilárií posledních let s platnými i neplatnými názvy. Jelikož je to poslední známý 

seznam používaných názvů mamilárií, tak jej uvádím. Nejsou zde uvedeny poslední 

nové popisy, ale i tak může být seznam cennou pomůckou pro naše pěstitele. 

Seznam jmen mamilárií - začátek roku 2003 

Mammillaria acanthophlegma Lehm. 1832 : ? 

Mammillaria acanthophlegma var. elegans Monv. ndat : ? 

Mammillaria acanthophlegma var. meissneri Salm-Dyck ndat : ? 

Mammillaria acicularis Lem. 1839 : ? 

Mammillaria aciculata Otto ndat : ? 

Mammillaria actinoplea Ehrenb. 1848 : ? 

Mammillaria acultzingensis Linzen et al. 1994 = Mammillaria haageana subsp. acultzingensis 

Mammillaria aeruginosa Scheidw. 1840 : ? 

Mammillaria affinis DC. ndat : ? 

Mammillaria aggregata Engelm. ex B.D.Jackson 1848 = Echinocereus coccineus 

Mammillaria agregia Schwarz ndat : ? 

Mammillaria alamensis R.T.Craig 1945 = Mammillaria sheldonii 

Mammillaria albata Repp. 1987 = Mammillaria geminispina 

Mammillaria albescens Tiegel 1933 = Mammillaria decipiens subsp. albescens 

Mammillaria albiarmata Boed. 1935 = Mammillaria coahuilensis subsp. albiarmata 

Mammillaria albicans (Britton & Rose) A.Berger 1929 

Neomammillaria albicans Britton & Rose 1923 

Chilita albicans (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Neomammillaria slevenii Britton & Rose 1923 

Chilita slevenii (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Mammillaria slevenii (Britton & Rose) Boed. 1933 

Mammillaria albicans subsp. fraileana (Britton & Rose) D.R.Hunt 1997 = Mammillaria fraileana 

Mammillaria albicolumnaria (Hester) Weniger 1970 = Escobaria albicolumnaria 

Mammillaria albicoma Boed. 1929 

Mammillaria albida Haage ndat : ? 

Mammillaria albidula Backeb. (Nom. inval.) 1961 = Mammillaria haageana 

Mammillaria albiflora (Werderm.) Backeb. 1937 

Mammillaria herrerae var. albiflora Werderm. 1931 

Mammillaria albilanata Backeb. 1939 

Mammillaria ignota Loudon (Nom inval.) 1841 

Mammillaria fuauxiana Backeb. 1950 

Mammillaria lanigera Repp. 1987 

Mammillaria noureddineana Repp. 1987 

Mammillaria igualensis Repp. 1989 

Mammillaria monticola Repp. 1989 

Mammillaria albilanata subsp. oaxacana D.R.Hunt 1997 

Mammillaria albilanata subsp. reppenhagenii (D.R.Hunt) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria reppenhagenii D.R.Hunt 1977 

Mammillaria albilanata subsp. tegelbergiana (H.E.Gates ex G.E.Lindsay) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria tegelbergiana H.E.Gates ex G.E.Lindsay 1966 

Mammillaria albiseta Rümpler 1886 : ? 

Mammillaria albrechtiana Wohlschlager 1989 = Mammillaria rekoi 

Mammillaria alversonii (J.M.Coult.) Walton 1898 = Escobaria alversonii 

Mammillaria amabilis Ehrenb. 1849 : ? 

Mammillaria amajacensis Brachet, M.Lacoste & F.Otero 1991 

Mammillaria amoena Hopffer 1850 : ? 

Mammillaria anancistria Lem. 1839 : ? 

Mammillaria ancistra Walp. ndat : ? 

Mammillaria ancistrancantha Lem. 1839 : ? 

Mammillaria ancistrata Pfeiff. & Schelh. 1846 : ? 

Mammillaria ancistroides Lem. 1839 : ? 

Mammillaria andreae J.A.Purpus & Boed. 1928 = Coryphantha pycnacantha 

Mammillaria angelensis R.T.Craig 1945 

Ebnerella angelensis (R.T.Craig) Buxb. 1951 

Chilita angelensis (R.T.Craig) Buxb. 1954 

Mammillaria dioica subsp. angelensis (R.T.Craig) D.R.Hunt 1998 

Mammillaria angularis Link & Otto ndat : ? 

Mammillaria angularis var. compressa K.Schum. ndat : ? 

Mammillaria anniana Glass & Foster 1981 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 90 

……………………………………………..

Mammillaria antesbergiana A.B.Lau 1991 = Mammillaria wagneriana 

Mammillaria apamensis Repp. 1987 = Mammillaria wiesingeri subsp. apamensis 

Mammillaria apozolensis Repp. 1987 = Mammillaria petterssonii 

Mammillaria applanata Salm-Dyck 1850 = Mammillaria heyderi 

Mammillaria argentea Fenn. 1847 : ? 

Mammillaria arida Rose ex Quehl 1913 = Mammillaria petrophila subsp. arida 

Mammillaria arizonica Engelm. 1876 = Escobaria vivipara 

Mammillaria armatisssima R.T.Craig 1945 = Mammillaria gigantea 

Mammillaria armillata K.Brandegee 1900 

Neomammillaria armillata (K.Brandegee) Britton & Rose 1923 

Chilita armillata (K.Brandegee) Orcutt 1926 

Ebnerella armillata (K.Brandegee) Buxb. 1951 

Mammillaria armillata subsp. cerralboa (Britton & Rose) D.R.Hunt 1997 = Mammillaria cerralboa 

Mammillaria arroyensis Repp. 1989 = Mammillaria formosa 

Mammillaria ascensionis Repp. 1979 = Mammillaria glassii subsp. ascensionis 

Mammillaria aselliformis (Ehrenb.) W.Watson 1889 : ? 

Mammillaria asterias Cels 1850 = Coryphantha ottonis 

Mammillaria atroflorens Backeb. (Nom. inval.) 1962 = Mammillaria mystax 

Mammillaria atrorubra Ehrenb. 1849 : ? 

Mammillaria atrosanguinea Ehrenb. 1849 : ? 

Mammillaria aureiceps Lem. 1838 = Mammillaria rhodantha subsp. aureiceps 

Mammillaria aureiceps var. pfeifferi (Booth) Borg 1937 : ? 

Mammillaria aureilanata Backeb. 1938 

Ebnerella aureilanata (Backeb.) Buxb. 1951 

Chilita aureilanata (Backeb.) Buxb. 1954 

Mammillaria aureilanata var. alba Backeb. 1961 

Mammillaria aureilanata fma. alba (Backeb.) Krainz 1964 : ? 

Mammillaria aureilanata var. alba Backeb. 1961 = Mammillaria aureilanata 

Mammillaria aureispina (A.B.Lau) Repp. 1987 = Mammillaria rekoi subsp. aureispina 

Mammillaria aureoviridis Heinrich 1937 = Mammillaria crinita 

Mammillaria auriareolis Tiegel 1933 = Mammillaria parkinsonii 

Mammillaria auricantha R.T.Craig 1945 = Mammillaria standleyi 

Mammillaria auricoma Ehrenb. 1846 = Mammillaria spinosissima 

Mammillaria aurihamata Boed. 1928 = Mammillaria crinita 

Mammillaria aurisaeta Backeb. (Nom. inval.) 1962 = Mammillaria picta 

Mammillaria auritricha R.T.Craig 1945 = Mammillaria standleyi 

Mammillaria aurorea Ehrenb. ndat : ? 

Mammillaria autumnalis A.Dietr. ndat : ? 

Mammillaria avila-camachoi Shurly (Nom inval.) 1961 = Mammillaria perbella 

Mammillaria aylostera Werderm. 1938 : ? 

Mammillaria bachmannii Boed. 1929 : ? 

Mammillaria backebergiana Buchenau 1966 

Mammillaria isotensis Repp. 1987 

Mammillaria backebergiana subsp. ernestii (Fittkau) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria ernestii Fittkau 1971 

Mammillaria backebergiana var. ernestii (Fittkau) Glass & R.Foster 1979 

Mammillaria backebergiana var. ernestii (Fittkau) Glass & R.Foster 1979 = Mammillaria backebergiana subsp. ernestii 

Mammillaria badispina C.F.Först. 1861 : ? 

Mammillaria balsasensis Boed. 1931 : ? 

Mammillaria balsasoides R.T.Craig 1945 = Mammillaria beneckei 

Mammillaria bambusiphila Repp. 1986 = Mammillaria xaltianguensis subsp. bambusiphila 

Mammillaria barbata Engelm. 1848 

Chilita barbata (Engelm.) Orcutt 1926 

Ebnerella barbata (Engelm.) Buxb. 1951 

Neomammillaria viridiflora Britton & Rose 1923 

Chilita viridiflora (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Mammillaria viridiflora (Britton & Rose) Boed. 1933 

Mammillaria chavezei Cowper (Nom. inval) 1963 

Mammillaria orestera L.D.Benson 1969 

Mammillaria morricalii Cowper 1969 

Mammillaria santaclarensis Cowper 1969 

Mammillaria garessii Cowper 1970 

Mammillaria luthieniae Laferričre 1998 

Mammillaria melilotiae Laferričre 1998 

Mammillaria barkeri Shurly ex Backeb. (Nom inval.) 1961 = Mammillaria beneckei 

Mammillaria baumii Boed. 1926 

Dolichothele baumii (Boed.) Werderm. & Buxb. 1951 

Ebnerella baumii (Boed.) Buxb. 1951 

Mammillaria radiaissima G.E.Linds. ex R.T.Craig 1945 

Mammillaria baxteriana (H.E.Gates) Boed. ex Backeb. & F.M.Knuth 1935 = Mammillaria petrophila subsp. baxteriana 

Mammillaria beiselii Diers 1979 = Mammillaria karwinskiana subsp. beiselii 

Mammillaria bella Backeb. 1941 = Mammillaria nunezii subsp. bella 

Mammillaria bellacantha R.T.Craig 1945 = Mammillaria canelensis 

Mammillaria bellatula C.F.Först. 1847 : ? 

Mammillaria bellisiana R.T.Craig 1945 = Mammillaria sonorensis 

Mammillaria beneckei Ehrenb. 1844 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 91 

……………………………………………..

Oehmea beneckei (Ehrenb.) Buxb. 1951 

Dolichothele beneckei (Ehrenb.) Backeb. 1961 

Neomammillaria nelsonii Britton & Rose 1923 

Chilita nelsonii (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Mammillaria nelsonii (Britton & Rose) Boed. 1933 

Oehmea nelsonii (Britton & Rose) Buxb. 1951 

Dolichothele nelsonii (Britton & Rose) Backeb. 1961 

Mammillaria balsasoides R.T.Craig 1945 

Dolichothele balsasoides (R.T.Craig) Backeb. 1961 

Mammillaria colonensis R.T.Craig 1945 

Chilita colonensis (R.T.Craig) Buxb. 1954 

Mammillaria barkeri Shurly ex Backeb. (Nom inval.) 1961 

Mammillaria guiengolensis Bravo 1962 

Mammillaria bergeana Hildm. 1894 : ? 

Mammillaria bergenii Ehrenb. 1849 : ? 

Mammillaria bergii Miq. 1838 : ? 

Mammillaria berkiana A.B.Lau 1986 = Mammillaria mercadensis 

Mammillaria bernalensis Repp. 1989 = Mammillaria compressa 

Mammillaria bicolor Lehm. 1830 : ? 

Mammillaria bicolor var. nivea K.Schum. ndat : ? 

Mammillaria bicolor var. nobilis C.F.Först. 1846 : ? 

Mammillaria bicornuta Tiegel 1935 : ? 

Mammillaria bifurcata A.Dietr. 1850 : ? 

Mammillaria biglandulosa Pfeiff. ndat : ? 

Mammillaria bihamata Pfeiff. 1838 : ? 

Mammillaria bisbeeana Orcutt ndat : ? 

Mammillaria blossfeldiana Boed. 1931 

Ebnerella blossfeldiana (Boed.) Buxb. 1951 

Chilita blossfeldiana (Boed.) Buxb. 1954 

Mammillaria shurliana H.E.Gates 1956 

Mammillaria blossfeldiana var. shurliana H.E.Gates 1941 : ? 

Mammillaria bocasana Poselg. 1853 

Chilita bocasana (Poselg.) Orcutt 1926 

Ebnerella bocasana (Poselg.) Buxb. 1951 

Mammillaria kunzeana Boed. & Quehl 1912 

Chilita kunzeana (Boed. & Quehl) Orcutt 1926 

Ebnerella kunzeana (Boed. & Quehl) Buxb. 1951 

Mammillaria hirsuta Boed. 1919 

Chilita hirsuta (Boed.) Orcutt 1926 

Neomammillaria longicoma Britton & Rose 1923 

Chilita longicoma (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Mammillaria longicoma (Britton & Rose) A.Berger 1929 

Ebnerella longicoma (Britton & Rose) Buxb. 1951 

Mammillaria knebeliana Boed. 1932 

Ebnerella knebeliana (Boed.) Buxb. 1951 

Chilita knebeliana (Boed.) Buxb. 1954 

Mammillaria haehneliana Boed. 1934 

Ebnerella haehneliana (Boed.) Buxb. 1951 

Mammillaria bocasana subsp. eschauzieri (J.M.Coult.) W.A. & B. Fitz Maurice 1995 

Cactus eschauzieri J.M.Coult. 1894 

Chilita eschauzieri (J.M.Coult.) Orcutt 1926 

Neomammillaria eschauzieri (J.M.Coult.) Britton & Rose 1926 

Mammillaria eschauzieri (J.M.Coult.) R.T.Craig 1945 

Mammillaria bocasana var. flavispina Schelle 1907 : ? 

Mammillaria bocasana var. kunzeana Quehl 1916 : ? 

Mammillaria bocasana var. multihamata Schelle 1926 : ? 

Mammillaria bocasana var. splendens Rebut 1896 : ? 

Mammillaria bocensis R.T.Craig 1945 

Mammillaria rubida Schwarz ex Backeb. 1949 

Mammillaria neoschwarzeana Backeb. 1949 

Mammillaria bockii C.F.Först. 1847 : ? 

Mammillaria boedekeriana Quehl 1910 : ? 

Mammillaria boelderliana Wohlschlager 1988 

Mammillaria bombycina Quehl 1910 

Neomammillaria bombycina (Quehl) Britton & Rose 1923 

Chilita bombycina (Quehl) Orcutt 1926 

Ebnerella bombycina (Quehl) Buxb. 1951 

Mammillaria bombycina subsp. perezdelarosae (Bravo & Scheinvar) D.R.Hunt 1997 = Mammillaria perezdelarosae 

Mammillaria bonavitii Repp. 1987 = Mammillaria rhodantha 

Mammillaria boolii G.E.Linds. 1953 

Chilita boolii (G.E.Linds.) Buxb. 1954 

Mammillaria borwigii J.A.Purpus 1927 = Coryphantha salinensis 

Mammillaria brachytrichion Luthy 1987 

Mammillaria brandegeei (J.M.Coult.) K.Brandegee 1897 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 92 

……………………………………………..

Cactus brandegeei J.M.Coult. 1894 

Neomammillaria dawsonii Houghton 1935 

Mammillaria dawsonii (Houghton) R.T.Craig 1945 

Mammillaria brandegeei subsp. gabbii (J.M.Coult.) D.R.Hunt 1997 

Cactus gabbii J.M.Coult. 1894 

Mammillaria gabbii (J.M.Coult.) K.Brandegee 1897 

Mammillaria brandegeei var. gabbii (A.Dietr.) K.Schum. 1945 : ? 

Mammillaria brandegeei var. magdalenensis Schwarz 1955 : ? 

Mammillaria brandeggei subsp. glareosa (Boed.) D.R.Hunt 1997 = Mammillaria brandegeei subsp. glareosa 

Mammillaria brandeggei subsp. lewisiana (G.E.Linds.) D.R.Hunt 1998 = Mammillaria brandegeei subsp. lewisiana 

Mammillaria brauneana Boed. 1933 = Mammillaria klissingiana 

Mammillaria bravoae R.T.Craig 1945 = Mammillaria hahniana subsp. bravoae 

Mammillaria brevicrinita Repp. 1987 = Mammillaria crinita 

Mammillaria breviseta Ehrenb. 1849 : ? 

Mammillaria brownii Toumey ndat : ? 

Mammillaria brunea (J.M.Coult.) Vaupel 1920 : ? 

Mammillaria bucareliensis R.T.Craig 1945 = Mammillaria magnimamma 

Mammillaria bucareliensis var. bicornuta Schmoll 1945 : ? 

Mammillaria buchenaui Backeb. 1963 = Mammillaria crucigera 

Mammillaria buchheimeana Quehl ndat : ? 

Mammillaria bullardiana (H.E.Gates) Boed. ex Backeb. & F.M.Knuth 1935 = Mammillaria hutchinsoniana 

Mammillaria bumamma Ehrenb. 1849 = Coryphantha elephantidens 

Mammillaria bussleri Mundt 1902 = Coryphantha ottonis 

Mammillaria buxbaumiana Repp. 1989 = Mammillaria densispina 

Mammillaria cadereytensis R.T.Craig 1945 = Mammillaria perbella 

Mammillaria cadereytensis var. quadrrispina R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria cadeyretana Backeb. 1966 = Mammillaria crinita 

Mammillaria caerulea R.T.Craig 1945 = Mammillaria chionocephala 

Mammillaria caesia Ehrenb. ndat : ? 

Mammillaria caespitata DC. 1828 : ? 

Mammillaria calacantha Tiegel 1933 = Mammillaria rhodantha 

Mammillaria calacantha var. rubra Neale 1935 : ? 

Mammillaria calcarata Engelm. ndat : ? 

Mammillaria calleana Backeb. 1951 = Mammillaria crinita 

Mammillaria camptotricha Dams 1905 = Mammillaria decipiens subsp. camptotricha 

Mammillaria candida Scheidw. 1838 = Mammilloydia candida 

Mammillaria candida subsp. ortizrubiana (Bravo) Krainz 1973 : ? 

Mammillaria candida var. caespitosa Voss 1970 : ? 

Mammillaria candida var. humboldtii (Ehrenb.) Schelle 1926 : ? 

Mammillaria candida var. rosea (Salm-Dyck) K.Schum. 1898 : ? 

Mammillaria candida var. sphaerotricha (Lem.) Schelle ndat : ? 

Mammillaria canelensis R.T.Craig 1945 

Mammillaria bellacantha R.T.Craig 1945 

Mammillaria capensis (H.E.Gates) R.T.Craig 1945 

Neomammillaria capensis H.E.Gates 1933 

Ebnerella capensis (H.E.Gates) Buxb. 1951 

Chilita capensis (H.E.Gates) Buxb. 1954 

Mammillaria caput-medusae Otto 1837 : ? 

Mammillaria caput-medusae var. centrispina Salm-Dyck ndat : ? 

Mammillaria caput-medusae var. crassior Salm-Dyck ndat : ? 

Mammillaria caput-medusae var. tetracantha Salm-Dyck ndat : ? 

Mammillaria caracassana Otto ndat : ? 

Mammillaria carmenae Castaneda & Nunez 1953 

Mammillaria carnea Zucc. ex Pfeiff. 1837 

Neomammillaria carnea (Zucc. ex Pfeiff.) Britton & Rose 1923 

Mammillaria carnea var. aeruginosa (Scheidw.) Gürke 1905 : ? 

Mammillaria carnea var. cirrosa (Salm-Dyck) Gürke 1905 : ? 

Mammillaria carnea var. robustispina R.T.Craig ndat : ? 

Mammillaria carnea var. subtetragona (A.Dietr.) Backeb. 1961 : ? 

Mammillaria carretii Rebut ex K.Schum. 1898 

Chilita carretii (Rebut ex K.Schum.) Orcutt 1926 

Ebnerella carretii (Rebut ex K.Schum.) Buxb. 1951 

Neomammillaria saffordii Britton & Rose 1923 

Chilita saffordii (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Mammillaria saffordii (Britton & Rose) Bravo 1937 

Mammillaria carretii Rebut 1898 : ? 

Mammillaria casoi Bravo 1954 = Mammillaria mystax 

Mammillaria castanea Labour. ndat : ? 

Mammillaria castaneiformis Labour. ndat : ? 

Mammillaria castaneoides Lem. ndat : ? 

Mammillaria celsiana Lem. (Nom rej.) 1839 = Mammillaria muehlenpfordtii 

Mammillaria celsiana var. guatemalensis Eichlam ndat : ? 

Mammillaria centralifera Repp. 1989 = Mammillaria compressa subsp. centralifera 

Mammillaria centraliplumosa Fittkau 1971 = Mammillaria spinosissima 

Mammillaria centricirrha Lem. 1839 = Mammillaria magnimamma 

Mammillaria centricirrha var. bockii K.Schum. 1898 : ? 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 93 

……………………………………………..

Mammillaria centricirrha var. divergens (DC.) K.Schum. ndat : ? 

Mammillaria centricirrha var. macracantha (DC.) K.Schum. ndat : ? 

Mammillaria centricirrha var. magnimamma K.Schum. ndat : ? 

Mammillaria centricirrha var. pentacantha (Pfeiff.) Schelle 1926 : ? 

Mammillaria centricirrha var. polygona Schelle ndat : ? 

Mammillaria centricirrha var. pulchra (Haw.) Schelle ndat : ? 

Mammillaria centricirrha var. zuccariniana Schelle ndat : ? 

Mammillaria centricirrha var. zuccariniana (Mart.) Schelle 1926 : ? 

Mammillaria centrispina Pfeiff. 1836 : ? 

Mammillaria cephalophora Quehl 1914 : ? 

Mammillaria ceratites Quehl 1909 : ? 

Mammillaria ceratocentra A.Berger ndat : ? 

Mammillaria cerralboa (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Neomammillaria cerralboa Britton & Rose 1923 

Mammillaria armillata subsp. cerralboa (Britton & Rose) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria chapinensis Eichlam & Quehl ndat : ? 

Mammillaria chapinensis var. rubescens Hort. 1926 : ? 

Mammillaria chavezei Cowper (Nom. inval) 1963 = Mammillaria barbata 

Mammillaria chiapensis Repp. 1992 = Mammillaria columbiana 

Mammillaria chica Repp. 1987 = Mammillaria stella-de-tacubaya 

Mammillaria chionocephala J.A.Purpus 1906 

Mammillaria formosa subsp. chionocephala (J.A.Purpus) D.R.Hunt 1998 

Mammillaria ritteriana Boed. 1929 

Mammillaria caerulea R.T.Craig 1945 

Mammillaria chlorantha Engelm. 1878 = Escobaria deserti 

Mammillaria chrysacantha Pfeiff. ndat : ? 

Mammillaria cirrhifera Mart. ndat : ? 

Mammillaria cirrhosa K.Schum. ndat : ? 

Mammillaria cirrosa Poselg. 1853 : ? 

Mammillaria citrina Scheidw. 1846 : ? 

Mammillaria clava Pfeiff. 1840 = Coryphantha octacantha 

Mammillaria clavata Scheidw. 1838 = Coryphantha clavata 

Mammillaria claviformis Repp. 1989 = Mammillaria duoformis 

Mammillaria coahuilensis (Boed.) Moran 1953 

Porfiria coahuilensis Boed. 1926 

Mammillaria heyderi subsp. coahuilensis (Boed.) J.M. Luthy 1995 

Porfiria schwartzii Fric 1926 

Mammillaria schwartzii (Fric) Backeb. (Nom inval.) 1966 

Mammillaria coahuilensis subsp. albiarmata (Boed.) D.R.Hunt 1998 

Mammillaria albiarmata Boed. 1935 

Mammillaria collina J.A.Purpus 1912 = Mammillaria haageana 

Mammillaria collinsii (Britton & Rose) Orcutt 1926 = Mammillaria karwinskiana subsp. collinsii 

Mammillaria colonensis R.T.Craig 1945 = Mammillaria beneckei 

Mammillaria columbiana Salm-Dyck 1850 

Mammillaria ruestii Quehl 1905 

Mammillaria hennisii Boed. 1932 

Mammillaria soehlemannii Haage & Backeb. 1966 

Mammillaria chiapensis Repp. 1992 

Mammillaria columbiana subsp. yucatanensis (Britton & Rose) D.R.Hunt 1997 

Neomammillaria yucatanensis Britton & Rose 1923 

Mammillaria yucatanensis (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Mammillaria columbiana var. albescens W.Haage. & Backeb. 1962 : ? 

Mammillaria columnaris Mart. ndat : ? 

Mammillaria compacta Engelm. 1848 = Coryphantha compacta 

Mammillaria compacticaulis Repp. 1987 = Mammillaria matudae 

Mammillaria compressa DC. 1828 

Mammillaria conopea Scheidw. 1838 

Mammillaria esseriana Boed. 1928 

Mammillaria tolimensis R.T.Craig 1945 

Mammillaria bernalensis Repp. 1989 

Mammillaria compressa subsp. centralifera (Repp.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria centralifera Repp. 1989 

Mammillaria compressa var. brevispina (Hort.) Borg 1951 : ? 

Mammillaria compressa var. compressa (K.Schum.) Borg 1937 : ? 

Mammillaria compressa var. fulvispina (K.Schum.) Borg 1937 : ? 

Mammillaria compressa var. longiseta (Salm-Dyck) Borg 1937 : ? 

Mammillaria compressa var. rubrispina Borg 1937 : ? 

Mammillaria compressa var. triacantha (Salm-Dyck) Borg 1937 : ? 

Mammillaria confusa (Britton & Rose) Orcutt 1926 = Mammillaria karwinskiana 

Mammillaria confusa var. centrispina R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria confusa var. conzattii (Britton & Rose) R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria confusa var. robustispina R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria conica Haw. 1819 : ? 

Mammillaria conimamma Linke 1857 = Coryphantha sulcolanata 

Mammillaria conoidea DC. 1828 = Neolloydia conoidea 

Mammillaria conopea Scheidw. 1838 = Mammillaria compressa 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 94 

……………………………………………..

Mammillaria conspicua J.A.Purpus 1912 = Mammillaria haageana subsp. conspicua 

Mammillaria conspicua Lem. nom.nud. 1868 : ? 

Mammillaria convoluta A.Berger ndat : ? 

Mammillaria conzattii (Britton & Rose) Orcutt 1926 : ? 

Mammillaria cordigera Heese 1910 : ? 

Mammillaria cornifera DC. 1828 = Coryphantha cornifera 

Mammillaria cornimamma N.E.Br. ndat : ? 

Mammillaria cornuta Hildm. ex K.Schum. 1898 = Coryphantha cornuta 

Mammillaria corollaria Ehrenb. 1849 : ? 

Mammillaria coronaria (Willd.) Haw. 1821 : ? 

Mammillaria coronaria K.Schum. 1898 : ? 

Mammillaria coronaria var. nigra Schelle 1926 : ? 

Mammillaria coronata Scheidw. 1840 : ? 

Mammillaria cowperae Shurly 1959 = Mammillaria moelleriana 

Mammillaria craigii G.E.Linds. 1942 = Mammillaria sonorensis 

Mammillaria crassa Repp. 1987 = Mammillaria wagneriana 

Mammillaria crassimammillis Repp. 1987 = Mammillaria winterae 

Mammillaria crassior Repp. 1987 = Mammillaria spinosissima 

Mammillaria crebrispina DC. 1828 : ? 

Mammillaria crebrispina (var.) nitida Labour. 1853 : ? 

Mammillaria criniformis DC. 1834 = Mammillaria crinita 

Mammillaria criniformis (var.) albida DC. ndat : ? 

Mammillaria crinita DC. 1828 

Ebnerella crinita (DC.) Buxb. 1951 

Chilita crinita (DC.) Buxb. 1954 

Mammillaria criniformis DC. 1834 

Chilita criniformis (DC.) Buxb. 1954 

Mammillaria schelhasii Pfeiff. 1838 

Ebnerella schelhasii (Pfeiff.) Buxb. 1951 

Mammillaria painteri Rose ex Quehl 1917 

Ebnerella painteri (Rose ex Quehl) Buxb. 1951 

Chilita painteri (Rose ex Quehl) Buxb. 1954 

Neomammillaria pygmaea Britton & Rose 1923 

Mammillaria pygmaea (Britton & Rose) A.Berger 1929 

Ebnerella pygmaea (Britton & Rose) Buxb. 1951 

Chilita pygmaea (Britton & Rose) Buxb. 1954 

Mammillaria aurihamata Boed. 1928 

Ebnerella aurihamata (Boed.) Buxb. 1951 

Chilita aurihamata (Boed.) Buxb. 1954 

Mammillaria erectohamata Boed. 1930 

Ebnerella erectohamata (Boed.) Buxb. 1951 

Chilita erectohamata (Boed.) Buxb. 1954 

Mammillaria pubispina Boed. 1930 

Ebnerella pubispina (Boed.) Buxb. 1951 

Chilita pubispina (Boed.) Buxb. 1954 

Mammillaria zeilmanniana Boed. 1931 

Ebnerella zeilmanniana (Boed.) Buxb. 1951 

Chilita zeilmanniana (Boed.) Buxb. 1954 

Mammillaria leucantha Boed. 1933 

Mammillaria crinita subsp. leucantha (Boed.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria gilensis Boed. 1936 

Ebnerella gilensis (Boed.) Buxb. 1951 

Chilita gilensis (Boed.) Buxb. 1954 

Mammillaria aureoviridis Heinrich 1937 

Mammillaria calleana Backeb. 1951 

Mammillaria mollihamata Shurly 1960 

Mammillaria monancistracantha Backeb. (Nom. inval.) 1962 

Mammillaria cadeyretana Backeb. 1966 

Mammillaria nana Backeb. ex Mottram 1980 

Mammillaria variabilis Repp. 1985 

Mammillaria duwei H.Rogozinski & P.J.Braun 1985 

Mammillaria nana subsp. duwei (H.Rogozinski & P.J.Braun) Pilbeam 1999 

Mammillaria brevicrinita Repp. 1987 

Mammillaria puberula Repp. 1987 

Mammillaria moeller-valdeziana Appenzeller 1988 

Mammillaria felipensis Repp. 1989 

Mammillaria tezontle W.A. & B. Fitz Maurice 1995 

Mammillaria crinita subsp. scheinvariana (R.Ortega-Varela & Glass) W.A. & B. Fitz Maurice 1998 

Mammillaria scheinvariana R.Ortega-Varela & Glass 1998 

Mammillaria crinita subsp. leucantha (Boed.) D.R.Hunt 1997 = Mammillaria crinita 

Mammillaria crinita subsp. scheinvariana (R.Ortega-Varela & Glass) W.A. & B. Fitz Maurice 1998 = Mammillaria crinita 

Mammillaria crinita subsp. wildii (A.Dietr.) D.R.Hunt 1997 = Mammillaria glochidiata 

Mammillaria crispiseta R.T.Craig 1945 = Mammillaria mystax 

Mammillaria crocidata Lem. 1838 : ? 

Mammillaria crucigera C.Mart. 1832 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 95 

……………………………………………..

Mammillaria buchenaui Backeb. 1963 

Mammillaria crucigera var. grandinosa Linzen et al. 1998 

Mammillaria crucigera Mart. 1933 : ? 

Mammillaria crucigera subsp. tlalocii (Repp.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria tlalocii Repp. 1989 

Mammillaria crucigera var. tlalocii (Repp.) Linzen et al. 1998 

Mammillaria crucigera var. grandinosa Linzen et al. 1998 = Mammillaria crucigera 

Mammillaria crucigera var. tlalocii (Repp.) Linzen et al. 1998 = Mammillaria crucigera subsp. tlalocii 

Mammillaria curvispina Otto ndat : ? 

Mammillaria cylindracea DC. 1829 : ? 

Mammillaria cylindrica Diers 1834 : ? 

Mammillaria dactylithele Labour. ndat : ? 

Mammillaria daimonoceras Lem. 1838 : ? 

Mammillaria dasyacantha (D.R.Hunt) Repp. (Nom inval.) 1990 = Mammillaria laui subsp. dasyacantha 

Mammillaria dasyacantha Engelm. 1856 = Escobaria dasyacantha 

Mammillaria dawsonii (Houghton) R.T.Craig 1945 = Mammillaria brandegeei 

Mammillaria dealbata A.Dietr. 1846 = Mammillaria haageana 

Mammillaria decipiens Scheidw. 1838 

Chilita decipiens (Scheidw.) Orcutt 1926 

Dolichothele decipiens (Scheidw.) Tiegel 1935 

Pseudomammillaria decipiens (Scheidw.) Buxb. 1951 

Mammillaria decipiens subsp. albescens (Tiegel) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria albescens Tiegel 1933 

Dolichothele albescens (Tiegel) Backeb. 1951 

Pseudomammillaria albescens (Tiegel) Buxb. 1951 

Mammillaria decipiens subsp. camptotricha (Dams) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria camptotricha Dams 1905 

Dolichothele camptotricha (Dams) Tiegel 1935 

Pseudomammillaria camptotricha (Dams) Buxb. 1951 

Mammillaria declivis A.Dietr. ndat : ? 

Mammillaria deficiens Hort. ex Salm-Dyck ndat : ? 

Mammillaria deherdtiana Farwig 1969 

Mammillaria deherdtiana subsp. dodsonii (Bravo) D.R.Hunt 1997 = Mammillaria deherdtiana subsp. dodsonii 

Mammillaria deherdtiana var. dodsonii (Bravo) Glass & Foster 1979 : ? 

Mammillaria delaetiana Quehl 1908 = Coryphantha delaetiana 

Mammillaria deliusiana Shurly 1948 : ? 

Mammillaria densa Link & Otto 1830 : ? 

Mammillaria densispina (J.M.Coult.) Orcutt 1926 

Cactus densispinus J.M.Coult. 1894 

Neomammillaria densispina (J.M.Coult.) Britton & Rose 1923 

Mammillaria buxbaumiana Repp. 1989 

Mammillaria denudata (Engelm.) A.Berger 1929 = Mammillaria lasiacantha 

Mammillaria depressa Scheidw. ndat : ? 

Mammillaria deserti Engelm. 1880 = Escobaria deserti 

Mammillaria diacantha Lem. ndat : ? 

Mammillaria diacantha var. nigra Haage ndat : ? 

Mammillaria diacentra Jacobi 1856 : ? 

Mammillaria diaphanacantha Lem. ndat : ? 

Mammillaria dietrichae Tiegel 1933 : ? 

Mammillaria difficilis Quehl 1908 = Coryphantha difficilis 

Mammillaria digitalis Ehrenb. ndat : ? 

Mammillaria diguetii (F.A.C.Weber) D.R.Hunt 1971 = Mammillaria senilis 

Mammillaria dioica K.Brandegee 1897 

Ebnerella dioica (K.Brandegee) Buxb. 1951 

Chilita dioica (K.Brandegee) Buxb. 1954 

Mammillaria goodridgei var. rectispina E.Y.Dawson ex G.E.Lindsay & E.Y.Dawson 1952 

Mammillaria rectispina (E.Y.Dawson ex G.E.Lindsay & E.Y.Dawson) Repp. 1987 

Mammillaria dioica subsp. angelensis (R.T.Craig) D.R.Hunt 1998 = Mammillaria angelensis 

Mammillaria dioica subsp. estebanensis (G.E.Linds.) D.R.Hunt 1998 = Mammillaria estebanensis 

Mammillaria dioica var. insularis K.Brandegee ndat : ? 

Mammillaria disciformis DC. 1828 = Strombocactus disciformis 

Mammillaria discolor Haw. 1812 

Neomammillaria discolor (Haw.) Britton & Rose 1923 

Chilita discolor (Haw.) Orcutt 1926 

Mammillaria ochoterenae (Bravo) Werderm. 1931 

Neomammillaria ochoterenae Bravo 1931 

Mammillaria schmollii (Bravo) Werderm. 1931 

Neomammillaria schmollii Bravo 1931 

Mammillaria pachyrhiza Backeb. 1939 

Mammillaria discolor nigricans Salm-Dyck ndat : ? 

Mammillaria discolor subsp. esperanzaensis (Boed.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria esperanzaensis Boed. 1933 

Mammillaria discolor var. droegeana (Rebut) Quehl ndat : ? 

Mammillaria divaricata Hort. ex Rümpler 1886 : ? 

Mammillaria divaricata J.Forbes 1837 : ? 

Mammillaria divaricata A.Dietr. 1848 : ? 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 96 

……………………………………………..

Mammillaria divergens DC. 1828 : ? 

Mammillaria dixanthocentron Backeb. 1963 

Mammillaria dodsonii Bravo 1970 = Mammillaria deherdtiana subsp. dodsonii 

Mammillaria dolichocentra Lem. 1838 : ? 

Mammillaria dolichocentra var. galeotti (Scheidw.) Salm-Dyck ndat : ? 

Mammillaria donatii K.Schum. 1903 = Mammillaria haageana 

Mammillaria droegeana Hildm. ex Repp. (Nom inval.) 1987 = Mammillaria microhelia 

Mammillaria droegeana (K.Schum.) Borg 1937 = Mammillaria rhodantha 

Mammillaria droegeana (Werderm.) F.Ritter 1959 : ? 

Mammillaria droegeana Rebut nom.nud. 1896 : ? 

Mammillaria droegeana (F.Ritter) Zappi 1907 : ? 

Mammillaria dumetorum J.A.Purpus 1912 = Mammillaria schiedeana subsp. dumetorum 

Mammillaria duncanii (Hester) Weniger (Nom. inval.) 1970 : ? 

Mammillaria duoformis R.T.Craig & E.Y.Dawson 1948 

Mammillaria hamata Lehm. ex Pfeiff. 1832 

Mammillaria rossiana Heinrich 1958 

Mammillaria erythrocalyx Buchenau 1966 

Mammillaria claviformis Repp. 1989 

Mammillaria duoformis var. rectiformis R.T.Craig & E.Y.Dawson 1948 : ? 

Mammillaria durangensis Ruenge ex K.Schum. 1898 = Coryphantha durangensis 

Mammillaria durangicola Repp. 1987 = Mammillaria grusonii 

Mammillaria durispina Boed. 1928 = Mammillaria polythele subsp. durispina 

Mammillaria duwei H.Rogozinski & P.J.Braun 1985 = Mammillaria crinita 

Mammillaria dyckiana Pfeiff. 1837 = Mammillaria haageana 

Mammillaria ebenacantha Shurly ex Backeb. (Nom inval.) 1961 = Mammillaria karwinskiana 

Mammillaria eborina Ehrenb. 1849 : ? 

Mammillaria echinaria DC. 1828 = Mammillaria elongata subsp. echinaria 

Mammillaria echinaria var. rufocrocea (DC.) R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria echinata Pfeiff. ndat : ? 

Mammillaria echinata DC. 1834 : ? 

Mammillaria echinata var. densa Pfeiff. ndat : ? 

Mammillaria echinocactoides Pfeiff. ndat : ? 

Mammillaria echinoidea Quehl 1913 = Coryphantha echinoidea 

Mammillaria echinops Scheidw. 1838 : ? 

Mammillaria echinus Engelm. 1856 = Coryphantha echinus 

Mammillaria egregia Backeb. ex H.Rogozinski & Appenzeller 1989 = Mammillaria lasiacantha subsp. egregia 

Mammillaria eichlamii Quehl 1908 = Mammillaria voburnensis subsp. eichlamii 

Mammillaria ekmanii Werderm. 1931 

Mammillaria elegans DC. 1828 = Mammillaria geminispina 

Mammillaria elegans supertexta Schelle 1907 : ? 

Mammillaria elegans var. dealbata K.Schum. ex R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria elegans var. nigrispina Borg 1937 : ? 

Mammillaria elegans var. potosina (Hort.) Schelle 1926 : ? 

Mammillaria elegans var. schmollii R.T.Craig 1945 = Mammillaria haageana subsp. schmollii 

Mammillaria elegans var. supertexta (Mart.) Schelle 1945 : ? 

Mammillaria elephantidens Lem. 1838 = Coryphantha elephantidens 

Mammillaria elephantidens var. bumamma (Backeb.) Hewitt (Nom. inval.) 1903 : ? 

Mammillaria elongata DC. 1828 

Chilita elongata (DC.) Orcutt 1926 

Leptocladia elongata (DC.) Buxb. 1960 

Mammillaria elongata Hemsl. 1880 : ? 

Mammillaria elongata subsp. echinaria (DC.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria echinaria DC. 1828 

Chilita echinaria (DC.) Orcutt 1926 

Mammillaria elongata var. densa (K.Schum.) Byles & G.D.Rowley 1961 : ? 

Mammillaria elongata var. echinaria (DC.) Backeb. 1961 : ? 

Mammillaria elongata var. echinata (DC.) Backeb. 1961 : ? 

Mammillaria elongata var. echinata K.Schum. ndat : ? 

Mammillaria elongata var. intertexta (DC.) Salm-Dyck 1850 : ? 

Mammillaria elongata var. minima Schelle 1926 : ? 

Mammillaria elongata var. rufocrocea (DC.) K.Schum. 1898 : ? 

Mammillaria elongata var. schmollii Borg 1937 : ? 

Mammillaria elongata var. stella-aurata (Mart.) K.Schum. 1898 : ? 

Mammillaria elongata var. straminea Hort. ndat : ? 

Mammillaria elongata var. subcrocea (DC.) Salm-Dyck 1850 : ? 

Mammillaria elongata var. tenuis (DC.) K.Schum. 1898 : ? 

Mammillaria elongata var. viperina K.Brandegee 1951 : ? 

Mammillaria elongata var. viperina Backeb. 1945 : ? 

Mammillaria emskoetteriana Quehl 1910 = Escobaria emskoetteriana 

Mammillaria emundtsiana Hort. ex Rümpler 1886 : ? 

Mammillaria erecta Lem. ex Pfeiff. 1837 = Coryphantha erecta 

Mammillaria erectacantha C.F.Först. 1847 = Mammillaria wiesingeri 

Mammillaria erectohamata Boed. 1930 = Mammillaria crinita 

Mammillaria eriacantha Link & Otto ex Pfeiff. 1837 

Chilita eriacantha (Link & Otto ex Pfeiff.) Orcutt 1926 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 97 

……………………………………………..

Mammillaria ernestii Fittkau 1971 = Mammillaria backebergiana subsp. ernestii 

Mammillaria erythra Repp. 1987 = Mammillaria mystax 

Mammillaria erythrocalyx Buchenau 1966 = Mammillaria duoformis 

Mammillaria erythrosperma Boed. 1918 

Ebnerella erythrosperma (Boed.) Buxb. 1951 

Chilita erythrosperma (Boed.) Buxb. 1954 

Neomammillaria multiformis Britton & Rose 1923 

Mammillaria multiformis (Britton & Rose) Backeb. 1931 

Ebnerella multiformis (Britton & Rose) Buxb. 1951 

Mammillaria erythrosperma var. similis De Laet 1918 : ? 

Mammillaria eschanzieri (J.M.Coult.) Vaupel 1920 : ? 

Mammillaria eschauzieri (J.M.Coult.) R.T.Craig 1945 = Mammillaria bocasana subsp. eschauzieri 

Mammillaria esperanzaensis Boed. 1933 = Mammillaria discolor subsp. esperanzaensis 

Mammillaria esseriana Boed. 1928 = Mammillaria compressa 

Mammillaria estanzuelensis H.Moeller ex A.Berger 1929 = Mammilloydia candida 

Mammillaria estanzuelensis Möll. 1926 : ? 

Mammillaria estebanensis G.E.Linds. 1967 

Mammillaria dioica subsp. estebanensis (G.E.Linds.) D.R.Hunt 1998 

Mammillaria euchlora Ehrenb. 1848 : ? 

Mammillaria eugenia Lem. ndat : ? 

Mammillaria evermanniana (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Neomammillaria evermanniana Britton & Rose 1923 

Mammillaria eximia Ehrenb. ndat : ? 

Mammillaria exsudans Zucc. 1837 = Coryphantha ottonis 

Mammillaria falsicrucigera Backeb. 1962 : ? 

Mammillaria fasciculata Britton & Rose 1923 = Mammillaria thornberi 

Mammillaria fasciculata Engelm. ex B.D.Jackson 1895 = Echinocereus fasciculatus 

Mammillaria felicis Haage 1976 = Mammillaria voburnensis 

Mammillaria felipensis Repp. 1989 = Mammillaria crinita 

Mammillaria fellneri Ehrenb. 1849 : ? 

Mammillaria fennelii Hopffer 1843 : ? 

Mammillaria fera-rubra R.T.Craig 1945 = Mammillaria rhodantha subsp. fera-rubra 

Mammillaria fertilis Hildm. 1898 : ? 

Mammillaria fischeri Pfeiff. 1836 : ? 

Mammillaria fissurata Engelm. 1856 = Ariocarpus fissuratus 

Mammillaria fittkaui Glass & Foster 1971 

Mammillaria fittkaui subsp. limonensis (Repp.) M.Lüthy 1995 = Mammillaria limonensis 

Mammillaria fittkaui subsp. mathildae (Glass & Foster) J.M.Lüthy 1995 = Mammillaria mathildae 

Mammillaria flava Ehrenb. 1849 : ? 

Mammillaria flavescens Haw. 1819 = Mammillaria nivosa 

Mammillaria flavicentra Mottram 1980 

Mammillaria flavicoma Hort. ex Rümpler 1886 : ? 

Mammillaria flavihamata Backeb. (Nom. inval.) 1962 = Mammillaria mercadensis 

Mammillaria flavovirens Salm-Dyck 1850 : ? 

Mammillaria floresii Schwarz ex Backeb. 1949 = Mammillaria standleyi 

Mammillaria fobeana Boed. 1933 : ? 

Mammillaria fordii Orcutt ndat : ? 

Mammillaria formosa Galeotti ex Pfeiff. 183 

Mammillaria arroyensis Repp. 1989 

Mammillaria formosa subsp. chionocephala (J.A.Purpus) D.R.Hunt 1998 = Mammillaria chionocephala 

Mammillaria formosa subsp. microthele (Muehlenpf.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria microthele Muehlenpf. 1848 

Mammillaria formosa subsp. pseudocrucigera (R.T.Craig) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria pseudocrucigera R.T.Craig 1945 

Mammillaria formosa var. gracilispina Monv. ndat : ? 

Mammillaria formosa var. microthele Salm-Dyck ndat : ? 

Mammillaria foveolata Muehlenpf. ndat : ? 

Mammillaria fragilis Salm-Dyck 1850 : ? 

Mammillaria fraileana (Britton & Rose) Boed. 1933 

Neomammillaria fraileana Britton & Rose 1923 

Chilita fraileana (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Ebnerella fraileana (Britton & Rose) Buxb. 1951 

Mammillaria albicans subsp. fraileana (Britton & Rose) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria fraileana (Britton & Rose) Backeb. 1934 : ? 

Mammillaria freudenbergeri Repp. 1987 = Mammillaria winterae 

Mammillaria fuauxiana Backeb. 1950 = Mammillaria albilanata 

Mammillaria fuliginosa Salm-Dyck 1850 : ? 

Mammillaria fulvispina Haw. 1830 : ? 

Mammillaria fulvispina var. rubescens Salm-Dyck ndat : ? 

Mammillaria funkii Scheidw. ndat : ? 

Mammillaria furfuracea S.Watson 1890 = Ariocarpus retusus 

Mammillaria fuscata Pfeiff. 1837 : ? 

Mammillaria fuscata var. russea (A.Dietr.) Backeb. 1961 : ? 

Mammillaria fuscata var. sulphurea (Sencke) Backeb. 1961 : ? 

Mammillaria fuscata-esperanza J.A.Purpus 1914 : ? 

Mammillaria fuscohamata Backeb. 1962 = Mammillaria jaliscana 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 98 

……………………………………………..

Mammillaria gabbii (J.M.Coult.) K.Brandegee 1897 = Mammillaria brandegeei subsp. gabbii 

Mammillaria galeotti Scheidw. 1837 : ? 

Mammillaria garessii Cowper 1970 = Mammillaria barbata 

Mammillaria gasseriana Boed. 1927 

Ebnerella gasseriana (Boed.) Buxb. 1951 

Chilita gasseriana (Boed.) Buxb. 1954 

Mammillaria viescensis Rogozinski & Appenzeller 1989 

Mammillaria gasterantha Repp. 1987 = Mammillaria spinosissima 

Mammillaria gatesii M.E.Jones 1937 = Mammillaria petrophila 

Mammillaria gaumeri (Britton & Rose) Orcutt 1926 = Mammillaria heyderi subsp. gaumeri 

Mammillaria geminata Scheidw. 1841 : ? 

Mammillaria geminispina Haw. 1824 

Mammillaria elegans DC. 1828 

Mammillaria albata Repp. 1987 

Mammillaria geminispina DC. 1828 : ? 

Mammillaria geminispina subsp. leucocentra (Berg) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria leucocentra Berg 1840 

Mammillaria geminispina var. brevispina (Hildm.) Backeb. 1961 : ? 

Mammillaria geminispina var. nivea Borg 1951 : ? 

Mammillaria geminispina var. nobilis (Pfeiff.) Backeb. 1961 : ? 

Mammillaria geminispina var. tetracantha Lem. ndat : ? 

Mammillaria gigantea Hildm. ex K.Schum. 1898 

Mammillaria hamiltonhoytea (Bravo) Werderm. ex Backeb. 1931 

Neomammillaria hamiltonhoytea Bravo 1931 

Mammillaria armatisssima R.T.Craig 1945 

Mammillaria ocotillensis R.T.Craig 1945 

Mammillaria hastifera Krainz & Keller 1946 

Mammillaria saint-pieana Backeb. ex Mottram 1980 

Mammillaria gilensis Boed. 1936 = Mammillaria crinita 

Mammillaria giselae Martinez-Avalos & Glass 1997 = Mammillaria schiedeana subsp. giselae 

Mammillaria glabrata Salm-Dyck 1850 : ? 

Mammillaria gladiispina Boed. 1925 = Coryphantha delaetiana 

Mammillaria glareosa Boed. 1933 = Mammillaria brandegeei subsp. glareosa 

Mammillaria glassii R.Foster 1968 

Mammillaria glassii subsp. ascensionis (Repp.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria ascensionis Repp. 1979 

Mammillaria globosa Linke 1857 : ? 

Mammillaria globosa Möllers 1933 : ? 

Mammillaria glochidiata Mart. 1832 

Chilita glochidiata (Mart.) Orcutt 1926 

Ebnerella glochidiata (Mart.) Buxb. 1951 

Mammillaria wildii A.Dietr. 1836 

Chilita wildii (A.Dietr.) Orcutt 1926 

Ebnerella wildii (A.Dietr.) Buxb. 1951 

Mammillaria crinita subsp. wildii (A.Dietr.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria glochidiata var. crinita K.Schum. ndat : ? 

Mammillaria glochidiata var. inuncinata Lem. ndat : ? 

Mammillaria glochidiata var. purpurea Scheidw. ndat : ? 

Mammillaria glomerata (Lam.) DC. 1828 = Mammillaria prolifera 

Mammillaria goldii Glass & Foster 1968 = Mammillaria saboae subsp. goldii 

Mammillaria goodrichii Scheer ex Salm-Dyck 1850 : ? 

Mammillaria goodridgei Salm-Dyck 1850 

Chilita goodridgei (Salm-Dyck) Orcutt 1926 

Ebnerella goodridgei (Salm-Dyck) Buxb. 1951 

Mammillaria goodridgei var. rectispina E.Y.Dawson ex G.E.Lindsay & E.Y.Dawson 1952 = Mammillaria dioica 

Mammillaria gracilis Pfeiff. 1838 = Mammillaria vetula subsp. gracilis 

Mammillaria gracilis var. fragilis (Salm-Dyck) A.Berger 1929 : ? 

Mammillaria gracilis var. pulchella Salm-Dyck 1850 : ? 

Mammillaria graessneriana Boed. 1920 : ? 

Mammillaria grahami Engelm. 1856 = Mammillaria grahamii 

Mammillaria grahami var. arizonica Quehl ndat : ? 

Mammillaria grandiflora Otto 1837 : ? 

Mammillaria granulata Meinsh. 1858 : ? 

Mammillaria greggii (Engelm.) Safford 1909 = Epithelantha micromeris subsp. greggii 

Mammillaria grisea Salm-Dyck 1850 : ? 

Mammillaria grusonii Rünge 1889 

Mammillaria zeyeriana K.Schum. 1898 

Mammillaria pachycylindrica Backeb. 1959 

Mammillaria tesopacensis var. papasquiarensis Bravo 1966 

Mammillaria papasquiarensis (Bravo) Repp. 1987 

Mammillaria durangicola Repp. 1987 

Mammillaria gueldemanniana Backeb. 1941 = Mammillaria sheldonii 

Mammillaria gueldemanniana var. guirocobensis (R.T.Craig) Backeb. 1961 : ? 

Mammillaria guelzowiana Werderm. 1928 

Krainzia guelzoviana (Werderm.) Backeb. 1951 

Phellosperma guelzoviana (Werderm.) Buxb. 1951 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 99 

……………………………………………..

Mammillaria guerkeana Boed. 1914 = Coryphantha guerkeana 

Mammillaria guerreronis (Bravo) Backeb. & F.M.Knuth 1935 

Neomammillaria guerreronis Bravo 1932 

Mammillaria zopilotensis R.T.Craig 1945 

Mammillaria guerreronis var. recta R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria guerreronis var. subhamata R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria guerreronis var. zapilotensis (R.T.Craig) Backeb. 1951 : ? 

Mammillaria guiengolensis Bravo 1962 = Mammillaria beneckei 

Mammillaria guillauminiana Backeb. 1952 

Mammillaria guilleminiana Lem. ndat : ? 

Mammillaria guirocobensis R.T.Craig 1945 = Mammillaria sheldonii 

Mammillaria gummifera Engelm. 1848 = Mammillaria heyderi subsp. gummifera 

Mammillaria haageana Pfeiff. 1836 

Mammillaria dyckiana Pfeiff. 1837 

Mammillaria kunthii Ehrenb. 1844 

Mammillaria meissneri Ehrenb. 1844 

Mammillaria dealbata A.Dietr. 1846 

Mammillaria donatii K.Schum. 1903 

Mammillaria collina J.A.Purpus 1912 

Mammillaria vaupelii Tiegel 1933 

Mammillaria albidula Backeb. (Nom. inval.) 1961 

Mammillaria haageana subsp. acultzingensis (Linzen et al.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria acultzingensis Linzen et al. 1994 

Mammillaria haageana subsp. conspicua (J.A.Purpus) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria conspicua J.A.Purpus 1912 

Mammillaria haageana subsp. elegans D.R.Hunt 1997 

Mammillaria haageana subsp. san-angelensis (Sanchez-Mejorada) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria san-angelensis Sanchez-Mej. 1981 

Mammillaria haageana subsp. schmollii (R.T.Craig) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria elegans var. schmollii R.T.Craig 1945 

Mammillaria haasii J.Meyran 1993 = Mammillaria spinosissima 

Mammillaria haehneliana Boed. 1934 = Mammillaria bocasana 

Mammillaria haematactina Ehrenb. 1848 : ? 

Mammillaria hahniana Werderm. 1929 

Mammillaria hahniana subsp. bravoae (R.T.Craig) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria bravoae R.T.Craig 1945 

Mammillaria hahniana subsp. mendeliana (Bravo) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria mendeliana (Bravo) Backeb. 1931 

Neomammillaria mendeliana Bravo 1931 

Mammillaria hahniana subsp. woodsii (R.T.Craig) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria woodsii R.T.Craig 1943 

Mammillaria hahniana var. giselana Neale 1935 : ? 

Mammillaria hahniana var. werdermanniana Schmoll ex R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria halbingeri Boed. 1933 

Mammillaria halei K.Brandegee 1889 = Cochemiea halei 

Mammillaria hamata Lehm. ex Pfeiff. 1832 = Mammillaria duoformis 

Mammillaria hamiltonhoytea (Bravo) Werderm. ex Backeb. 1931 = Mammillaria gigantea 

Mammillaria hamiltonhoytea var. fulvaflora R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria hasseloffii Ehrenb. ndat : ? 

Mammillaria hastifera Krainz & Keller 1946 = Mammillaria gigantea 

Mammillaria hastiferaia (Britton) Byles & G.D.Rowley 1946 : ? 

Mammillaria haudeana A.B.Lau & Wagner 1978 = Mammillaria saboae subsp. haudeana 

Mammillaria haynii Ehrenb. 1844 : ? 

Mammillaria heeseana Malaisse ndat : ? 

Mammillaria heidiae Krainz 1975 

Mammillaria helicteres DC. 1828 : ? 

Mammillaria hemisphaerica Engelm. 1850 = Mammillaria heyderi subsp. hemisphaerica 

Mammillaria hemisphaerica var. waltheri (Boed.) R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria hennisii Boed. 1932 = Mammillaria columbiana 

Mammillaria hepatica Ehrenb. ndat : ? 

Mammillaria hernandezii Glass & Foster 1983 

Mammillaria herrerae Werderm. 1931 

Chilita herrerae (Werderm.) Buxb. 1954 

Mammillaria herrerae var. albiflora Werderm. 1931 = Mammillaria albiflora 

Mammillaria herrmannii Ehrenb. ndat : ? 

Mammillaria hertrichiana R.T.Craig 1945 

Mammillaria hertrichiana var. robustior R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria hesteri (Y.Wrigth) Weniger (Nom. inval.) 1970 : ? 

Mammillaria heteracantha Mart. nom.nud. 1829 : ? 

Mammillaria heteromorpha Scheeren ndat : ? 

Mammillaria hexacantha Salm-Dyck 1834 : ? 

Mammillaria heyderi Muehlenpf. 1848 

Mammillaria applanata Salm-Dyck 1850 

Mammillaria parrasensis Repp. 1987 

Mammillaria heyderi subsp. coahuilensis (Boed.) J.M. Luthy 1995 = Mammillaria coahuilensis 

Mammillaria heyderi subsp. gummifera (Engelm.) D.R.Hunt 1997 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 100 ……………………………………………..

Mammillaria gummifera Engelm. 1848 

Mammillaria heyderi subsp. hemisphaerica (Engelm.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria hemisphaerica Engelm. 1850 

Mammillaria heyderi subsp. macdougalii (Rose ex L.H.Bailey) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria macdougalii Rose ex L.H. Bailey 1916 

Mammillaria heyderi subsp. meiacantha (Engelm.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria meiacantha Engelm. 1856 

Mammillaria heyderi var. applanata Engelm. ndat : ? 

Mammillaria heyderi var. hemisphaerica Engelm. ndat : ? 

Mammillaria heyderi var. macdougalii (Rose) L.D.Benson 1950 : ? 

Mammillaria hidalgensis J.A.Purpus 1907 : ? 

Mammillaria hirsuta Boed. 1919 = Mammillaria bocasana 

Mammillaria hoffmanniana (Tiegel) Bravo 1937 = Mammillaria polythele 

Mammillaria hopferiana Link ndat : ? 

Mammillaria horripila Lem. 1838 = Turbinicarpus horripilus 

Mammillaria huajuapensis Bravo 1954 = Mammillaria mystax 

Mammillaria hubertmulleri Repp. 1987 = Mammillaria nunezii 

Mammillaria huiguerensis Repp. 1987 = Mammillaria petterssonii 

Mammillaria huitzilopochtli subsp. niduliformis (A.B.Lau) Pilbeam 1999 

Mammillaria huitzilopochtli var. niduliformis A.B.Lau 1994 

Mammillaria huitzilopochtli var. niduliformis A.B.Lau 1994 = Mammillaria huitzilopochtli subsp. niduliformis 

Mammillaria huitzilopochtlii D.R.Hunt 1979 = Mammillaria huitzilopochtli 

Mammillaria humboldtii Ehrenb. 1840 

Ebnerella humboldtii (Ehrenb.) Buxb. 1951 

Chilita humboldtii (Ehrenb.) Buxb. 1954 

Mammillaria hutchinsoniana subsp. louisae (G.E.Linds.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria louisae G.E.Linds. 1960 

Mammillaria hutchisoniana (H.E.Gates) Boed. ex Backeb. & F.M.Knuth 1935 = Mammillaria hutchinsoniana 

Mammillaria icamolensis Boed. 1933 : ? 

Mammillaria ignota Loudon (Nom inval.) 1841 = Mammillaria albilanata 

Mammillaria igualensis Repp. 1989 = Mammillaria albilanata 

Mammillaria impexicoma Lem. 1938 : ? 

Mammillaria inaiae R.T.Craig 1945 = Mammillaria sheldonii 

Mammillaria incerta Parish 1936 : ? 

Mammillaria inclinis Lem. ndat : ? 

Mammillaria inconspicua Scheidw. ndat : ? 

Mammillaria infernillensis R.T.Craig 1945 = Mammillaria perbella 

Mammillaria ingens Backeb. 1942 = Mammillaria polythele 

Mammillaria insularis H.E.Gates 1938 

Ebnerella insularis (H.E.Gates) Buxb. 1951 

Chilita insularis (H.E.Gates) Buxb. 1954 

Mammillaria intertexta DC. 1828 : ? 

Mammillaria inucta Hoffmanns. ndat : ? 

Mammillaria inuncinata Lem. ndat : ? 

Mammillaria irregularis DC. 1828 : ? 

Mammillaria isabelina Ehrenb. ndat : ? 

Mammillaria isotensis Repp. 1987 = Mammillaria backebergiana 

Mammillaria jalapensis Pfeiff. ndat : ? 

Mammillaria jaliscana (Britton & Rose) Boed. 1933 

Neomammillaria jaliscana Britton & Rose 1923 

Ebnerella jaliscana (Britton & Rose) Buxb. 1951 

Mammillaria zacatecasensis Shurly 1960 

Mammillaria jaliscana subsp. zacatecasensis (Shurly) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria fuscohamata Backeb. 1962 

Mammillaria kleiniorum Appenzeller 1986 

Mammillaria jaliscana subsp. zacatecasensis (Shurly) D.R.Hunt 1997 = Mammillaria jaliscana 

Mammillaria johnstonii (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Neomammillaria johnstonii Britton & Rose 1923 

Mammillaria johnstonii var. guaymensis R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria johnstonii var. sancarlensis R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria joossensiana Quehl 1908 : ? 

Mammillaria josef-bergeri Wojnowski & Prajer 1969 = Mammillaria karwinskiana 

Mammillaria jucunda Ehrenb. 1849 : ? 

Mammillaria karstenii Poselg. ndat : ? 

Mammillaria karwinskiana Mart. 1832 

Mammillaria praelii Muehlenpf. 1846 

Mammillaria multiseta Ehrenb. 1849 

Mammillaria confusa (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Mammillaria strobilina Tiegel 1933 

Mammillaria neomystax Backeb. 1952 

Mammillaria ebenacantha Shurly ex Backeb. (Nom inval.) 1961 

Mammillaria josef-bergeri Wojnowski & Prajer 1969 

Mammillaria nagliana Repp. 1987 

Mammillaria tropica Repp. 1987 

Mammillaria karwinskiana subsp. beiselii (Diers) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria beiselii Diers 1979 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 101 ……………………………………………..

Mammillaria karwinskiana subsp. collinsii (Britton & Rose) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria collinsii (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Mammillaria karwinskiana subsp. nejapensis (R.T.Craig) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria nejapensis R.T.Craig 1948 

Mammillaria karwinskiana var. centrispina (Pfeiff.) Salm-Dyck 1845 : ? 

Mammillaria karwinskiana var. flavescens Zucc. ndat : ? 

Mammillaria kelleriana Schmoll ex R.T.Craig 1945 = Mammillaria polythele 

Mammillaria kewensis Salm-Dyck 1850 = Mammillaria polythele 

Mammillaria kewensis var. albispina Salm-Dyck ndat : ? 

Mammillaria kewensis var. craigiana Schmoll 1945 : ? 

Mammillaria kleinii Regel 1860 : ? 

Mammillaria kleiniorum Appenzeller 1986 = Mammillaria jaliscana 

Mammillaria kleinschmidtiana Zeiss. ndat : ? 

Mammillaria klissingiana Boed. 1927 

Mammillaria brauneana Boed. 1933 

Mammillaria klugii Ehrenb. ndat : ? 

Mammillaria knebeliana Boed. 1932 = Mammillaria bocasana 

Mammillaria knippeliana Quehl 1907 : ? 

Mammillaria kraehenbuehlii (Krainz) Krainz 1971 

Pseudomammillaria kraehenbuehlii Krainz 1971 

Mammillaria krameri Muehlenpf. ndat : ? 

Mammillaria krameri var. longispina Haage ndat : ? 

Mammillaria krasuckae Repp. 1987 = Mammillaria rekoi 

Mammillaria kuentziana P.Fearn & B.Fearn (Nom inval.) 1963 = Mammillaria vetula 

Mammillaria kunthii Ehrenb. 1844 = Mammillaria haageana 

Mammillaria kunzeana Boed. & Quehl 1912 = Mammillaria bocasana 

Mammillaria kunzeana var. flavispina (Hort.) Schelle 1926 : ? 

Mammillaria kunzeana var. longispina (Hort.) Schelle 1926 : ? 

Mammillaria kunzeana var. rubrispina (Hort.) Schelle 1926 : ? 

Mammillaria laeta Rümpler ndat : ? 

Mammillaria lamprochaeta Jacobi 1856 : ? 

Mammillaria lanata (Britton & Rose) Orcutt 1926 = Mammillaria supertexta 

Mammillaria lanigera Repp. 1987 = Mammillaria albilanata 

Mammillaria lanisumma R.T.Craig 1945 = Mammillaria standleyi 

Mammillaria lasiacantha Engelm. 1856 

Chilita lasiacantha (Engelm.) Orcutt 1926 

Ebnerella lasiacantha (Engelm.) Buxb. 1951 

Mammillaria lasiacantha (var.) denudata Engelm. 1859 

Chilita denudata (Engelm.) Orcutt 1926 

Mammillaria denudata (Engelm.) A.Berger 1929 

Ebnerella denudata (Engelm.) Buxb. 1951 

Mammillaria lengdobleriana Boed. 1936 

Chilita lengdobleriana (Boed.) Buxb. 1954 

Mammillaria neobertrandiana Backeb. 1952 

Mammillaria wohlschlageri Repp. 1987 

Mammillaria lasiacantha (var.) denudata Engelm. 1859 = Mammillaria lasiacantha 

Mammillaria lasiacantha subsp. egregia (Backeb. ex H.Rogozinski & Appenzeller) D.R.Hunt 1998 

Mammillaria egregia Backeb. ex H.Rogozinski & Appenzeller 1989 

Mammillaria lasiacantha subsp. hyalina D.R.Hunt 1997 

Mammillaria lasiacantha subsp. magallanii (Schmoll ex R.T.Craig) D.R.Hunt 1997 = Mammillaria magallanii 

Mammillaria latispina Tate ndat : ? 

Mammillaria laui D.R.Hunt 1979 

Mammillaria laui fma. dasyacantha D.R.Hunt 1979 = Mammillaria laui subsp. dasyacantha 

Mammillaria laui fma. subducta D.R.Hunt 1979 = Mammillaria laui subsp. subducta 

Mammillaria laui subsp. dasyacantha (D.R.Hunt) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria laui fma. dasyacantha D.R.Hunt 1979 

Mammillaria dasyacantha (D.R.Hunt) Repp. (Nom inval.) 1990 

Mammillaria laui subsp. subducta (D.R.Hunt) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria laui fma. subducta D.R.Hunt 1979 

Mammillaria subducta (D.R.Hunt) Repp. 1987 

Mammillaria laui var. discata D.R.Hunt Null : ? 

Mammillaria lengdobleriana Boed. 1936 = Mammillaria lasiacantha 

Mammillaria lenta K.Brandegee 1904 

Chilita lenta (K.Brandegee) Orcutt 1926 

Mammillaria leona Poselg. 1853 = Mammillaria pottsii 

Mammillaria leptacantha (A.B.Lau) Repp. 1987 = Mammillaria rekoi subsp. leptacantha 

Mammillaria lesaunieri Rebut nom.nud. 1896 : ? 

Mammillaria lesaunieri (Rebut ) K.Schum. 1898 : ? 

Mammillaria leucacantha DC. ndat : ? 

Mammillaria leucantha Boed. 1933 = Mammillaria crinita 

Mammillaria leucocentra Berg 1840 = Mammillaria geminispina subsp. leucocentra 

Mammillaria leucocephala Schmoll ndat : ? 

Mammillaria leucodasys Salm-Dyck ndat : ? 

Mammillaria leucodictia Linke 1848 : ? 

Mammillaria leucotricha Scheidw. ndat : ? 

Mammillaria lewinii sensu H.Karst. ndat : ? 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 102 ……………………………………………..

Mammillaria lewisiana G.E.Lindsay ex H.E.Gates 1955 = Mammillaria brandegeei subsp. lewisiana 

Mammillaria limonensis Repp. 1985 

Mammillaria fittkaui subsp. limonensis (Repp.) M.Lüthy 1995 

Mammillaria linaresensis R. & F. Wolf 1990 = Mammillaria melanocentra subsp. linaresensis 

Mammillaria lindsayi R.T.Craig 1940 

Mammillaria lindsayi var. robustior R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria linkeana Ehrenb. ndat : ? 

Mammillaria litoralis K.Brandegee ndat : ? 

Mammillaria livida Fenn. 1847 : ? 

Mammillaria lloydii (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Neomammillaria lloydii Britton & Rose 1923 

Mammillaria longicoma (Britton & Rose) A.Berger 1929 = Mammillaria bocasana 

Mammillaria longiflora (Britton & Rose) A.Berger 1929 

Neomammillaria longiflora Britton & Rose 1923 

Chilita longiflora (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Krainzia longiflora (Britton & Rose) Backeb. 1938 

Phellosperma longiflora (Britton & Rose) Buxb. 1951 

Mammillaria longiflora subsp. stampferi (Repp.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria stampferi Repp. 1979 

Mammillaria longimamma DC. 1828 

Dolichothele longimamma (DC.) Britton & Rose 1923 

Mammillaria uberiformis Zucc. ex Pfeiff. 1837 

Dolichothele uberiformis (Zucc. ex Pfeiff.) Britton & Rose 1923 

Mammillaria longimamma subsp. uberiformis (Zucc. ex Pfeiff.) Krainz 1974 

Mammillaria longimamma subsp. uberiformis (Zucc. ex Pfeiff.) Krainz 1974 = Mammillaria longimamma 

Mammillaria longimamma var. gigantothele A.Berger 1846 : ? 

Mammillaria longimamma var. hexacentra A.Berger ndat : ? 

Mammillaria longimamma var. pseudomelaleuca Quehl 1909 : ? 

Mammillaria longimamma var. sphaerica (J.M.Coult.) Britton & Rose ndat : ? 

Mammillaria longimamma var. uberiformis Van Jaarsv. ndat : ? 

Mammillaria longiseta Muehlenpf. ndat : ? 

Mammillaria loricata Mart. 1837 : ? 

Mammillaria louisae G.E.Linds. 1960 = Mammillaria hutchinsoniana subsp. louisae 

Mammillaria ludwigii Ehrenb. ndat : ? 

Mammillaria luethyi G.S. Hinton 1996 

Mammillaria luthieniae Laferričre 1998 = Mammillaria barbata 

Mammillaria macdougalii Rose ex L.H. Bailey 1916 = Mammillaria heyderi subsp. macdougalii 

Mammillaria macracantha DC. 1828 = Mammillaria magnimamma 

Mammillaria macracantha var. retrocurvata Keller 1937 : ? 

Mammillaria macromeris Engelm. 1848 = Coryphantha macromeris 

Mammillaria macrothele Mart. ex Pfeiff. 1837 = Coryphantha octacantha 

Mammillaria maculata (J.M.Coult.) Vaupel 1920 : ? 

Mammillaria magallanii Schmoll ex R.T.Craig 1945 

Ebnerella magallanii (Schmoll ex R.T.Craig) Buxb. 1951 

Mammillaria lasiacantha subsp. magallanii (Schmoll ex R.T.Craig) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria magallanii var. hamatispina Backeb. 1962 : ? 

Mammillaria magneticola J.Meyran 1961 = Mammillaria vetula 

Mammillaria magnifica Buchenau 1967 

Mammillaria magnimamma Haw. 1824 

Mammillaria macracantha DC. 1828 

Mammillaria zuccariniana Mart. 1832 

Chilita zuccariniana (Mart.) Orcutt 1926 

Mammillaria centricirrha Lem. 1839 

Mammillaria bucareliensis R.T.Craig 1945 

Mammillaria vagaspina R.T.Craig 1945 

Mammillaria priessnitzii Repp. 1987 

Mammillaria rioverdensis Repp. 1987 

Mammillaria saxicola Repp. 1987 

Mammillaria vallensis Repp. 1987 

Mammillaria magnimamma var. bockii Borg 1937 : ? 

Mammillaria magnimamma var. divergens (DC.) R.T.Craig 1937 : ? 

Mammillaria magnimamma var. flavispina Hort. 1937 : ? 

Mammillaria magnimamma var. krameri Borg 1937 : ? 

Mammillaria mainiae K.Brandegee 1900 

Chilita mainiae (K.Brandegee) Orcutt 1926 

Ebnerella mainiae (K.Brandegee) Buxb. 1951 

Mammillaria maletiana Cels ndat : ? 

Mammillaria maletiana var. fulvolanata Schelle 1926 : ? 

Mammillaria maletiana var. pyrrhocephala Schelle 1926 : ? 

Mammillaria mammillaris (L.) Karsten 1882 

Cactus mammillaris L.. 1753 

Mammillaria simplex Haw. (Nom illeg.) 1812 

Mammillaria pseudosimplex W.Haage & Backeb. (Nom inval.) 1961 

Mammillaria marcosii W.A. Fitz Maurice, B. Fitz Maurice & Glass 1997 

Mammillaria maritima (G.E.Linds.) D.R.Hunt 1971 = Cochemiea maritima 

Mammillaria marksiana Krainz 1948 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 103 ……………………………………………..

Mammillaria marnieriana Backeb. 1952 = Mammillaria sheldonii 

Mammillaria marshalliana (H.E.Gates) Boed. 1936 = Mammillaria petrophila 

Mammillaria martiana Pfeiff. ndat : ? 

Mammillaria martinezii Backeb. 1952 = Mammillaria supertexta 

Mammillaria maschalacantha Monv. 1853 : ? 

Mammillaria mathildae Glass & Foster 1971 

Mammillaria fittkaui subsp. mathildae (Glass & Foster) J.M.Lüthy 1995 

Mammillaria matudae Bravo 1956 

Mammillaria matudae var. serpentiformis Fittkau 1971 

Mammillaria compacticaulis Repp. 1987 

Mammillaria matudae var. serpentiformis Fittkau 1971 = Mammillaria matudae 

Mammillaria mayensis R.T.Craig 1945 = Mammillaria standleyi 

Mammillaria mazatlanensis Rebut nom.nud. 1896 : ? 

Mammillaria mazatlanensis K.Schum. ex Gürke 1901 

Chilita mazatlanensis (K.Schum. ex Gürke) Orcutt 1926 

Ebnerella mazatlanensis (K.Schum. ex Gürke) Buxb. 1951 

Neomammillaria occidentalis Britton & Rose 1923 

Chilita occidentalis (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Mammillaria occidentalis (Britton & Rose) Boed. 1933 

Ebnerella occidentalis (Britton & Rose) Buxb. 1951 

Mammillaria mazatlanensis subsp. patonii (Bravo) D.R.Hunt 1998 

Mammillaria patonii (Bravo) Backeb. 1931 

Neomammillaria patonii Bravo 1931 

Mammillaria mazatlanensis var. monocentra R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria meiacantha Engelm. 1856 = Mammillaria heyderi subsp. meiacantha 

Mammillaria meissneri Ehrenb. 1844 = Mammillaria haageana 

Mammillaria melaleuca Salm-Dyck 1850 

Dolichothele melaleuca (Salm-Dyck) Boed. 1933 

Mammillaria melanacantha C.F.Först. ndat : ? 

Mammillaria melanocentra Poselg. 1855 

Mammillaria melanocentra subsp. linaresensis (R. & F. Wolf) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria linaresensis R. & F. Wolf 1990 

Mammillaria melanocentra subsp. rubrograndis (Repp.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria rubrograndis Repp. & A.B.Lau 1979 

Mammillaria melanocentra var. meiacantha (Engelm.) R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria melanocentra var. runyonii (Britton & Rose) R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria melilotiae Laferričre 1998 = Mammillaria barbata 

Mammillaria melispina Werderm. 1934 : ? 

Mammillaria mendeliana (Bravo) Backeb. 1931 = Mammillaria hahniana subsp. mendeliana 

Mammillaria mercadensis Patoni 1910 

Neomammillaria mercadensis (Patoni) Britton & Rose 1923 

Chilita mercadensis (Patoni) Orcutt 1926 

Ebnerella mercadensis (Patoni) Buxb. 1951 

Mammillaria rettigiana Boed. 1930 

Ebnerella rettigiana (Boed.) Buxb. 1951 

Chilita rettigiana (Boed.) Buxb. 1954 

Mammillaria posseltiana Boed. 1932 

Ebnerella posseltiana (Boed.) Buxb. 1951 

Chilita posseltiana (Boed.) Buxb. 1954 

Mammillaria sinistrohamata Boed. 1932 

Ebnerella sinistrohamata (Boed.) Buxb. 1951 

Chilita sinistrohamata (Boed.) Buxb. 1954 

Mammillaria flavihamata Backeb. (Nom. inval.) 1962 

Mammillaria pennispinosa var. nazasensis Glass & Foster 1975 

Mammillaria nazasensis (Glass & Foster) Repp. 1987 

Mammillaria pennispinosa subsp. nazasensis (Glass & Foster) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria berkiana A.B.Lau 1986 

Mammillaria meridiorosei Castetter, Pierce & K.H.Schwer. 1978 = Mammillaria wrightii 

Mammillaria mexicensis R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria meyranii Bravo 1956 

Mammillaria microcarpa Engelm. (Nom inval.) 1848 = Mammillaria grahamii 

Mammillaria microcarpa subsp. grahamii (Engelm.) Mottram (Nom inval.) 1991 = Mammillaria grahamii 

Mammillaria microcarpa var. auricarpa W.T.Marshall 1950 : ? 

Mammillaria microcarpa var. milleri (Britton & Rose) W.T.Marshall 1950 : ? 

Mammillaria microhelia Werderm. 1930 

Leptocladia microhelia (Werderm.) Buxb. com.nud. 1960 

Mammillaria microheliopsis Werderm. 1931 

Leptocladia microheliopsis (Werderm.) Buxb. com.nud. 1960 

Mammillaria droegeana Hildm. ex Repp. (Nom inval.) 1987 

Mammillaria microhelia var. albiflora Werd. ex F.M.Knuth 1935 : ? 

Mammillaria microhelia var. microheliopsis (Werderm.) Backeb. 1937 : ? 

Mammillaria microheliopsis Werderm. 1931 = Mammillaria microhelia 

Mammillaria micromeris Engelm. 1856 = Epithelantha micromeris 

Mammillaria micromeris var. greggii Engelm. 1856 = Epithelantha micromeris subsp. greggii 

Mammillaria micromeris var. unguispina Boed. 1932 = Epithelantha micromeris subsp. unguispina 

Mammillaria microthele Muehlenpf. 1848 = Mammillaria formosa subsp. microthele 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 104 ……………………………………………..

Mammillaria microthele Mart. nom.nud. 1829 : ? 

Mammillaria miegiana Earle 1972 

Mammillaria mieheana Tiegel 1933 

Mammillaria milleri (Britton & Rose) Boed. 1933 = Mammillaria grahamii 

Mammillaria minima Rchb. ndat : ? 

Mammillaria mirabilis Ehrenb. ndat : ? 

Mammillaria missouriensis Sweet 1826 = Escobaria missouriensis 

Mammillaria missouriensis var. caespitosa S.Watson ndat : ? 

Mammillaria missouriensis var. nuttallii Schelle ndat : ? 

Mammillaria missouriensis var. robustior S.Watson ndat : ? 

Mammillaria mitlensis Bravo 1956 = Mammillaria rekoi 

Mammillaria mixtecensis Bravo 1954 = Mammillaria mystax 

Mammillaria moelleriana Boed. 1924 

Ebnerella moelleriana (Boed.) Buxb. 1951 

Chilita moelleriana (Boed.) Buxb. 1954 

Mammillaria cowperae Shurly 1959 

Mammillaria moeller-valdeziana Appenzeller 1988 = Mammillaria crinita 

Mammillaria mollendorffiana Shurly 1948 = Mammillaria rhodantha subsp. mollendorffiana 

Mammillaria mollihamata Shurly 1960 = Mammillaria crinita 

Mammillaria monancistracantha Backeb. (Nom. inval.) 1962 = Mammillaria crinita 

Mammillaria monancistria A.Berger 1898 : ? 

Mammillaria monocentra Jacobi 1856 : ? 

Mammillaria montensis R.T.Craig 1945 = Mammillaria standleyi 

Mammillaria montensis var. monocentra R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria montensis var. quadricentra R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria monticola Repp. 1989 = Mammillaria albilanata 

Mammillaria morganiana Tiegel 1933 

Mammillaria morricalii Cowper 1969 = Mammillaria barbata 

Mammillaria movensis R.T.Craig 1945 = Mammillaria sonorensis 

Mammillaria mucronata Ehrenb. 1849 : ? 

Mammillaria muehlenpfordtii C.F.Först. 1847 

Mammillaria celsiana Lem. (Nom rej.) 1839 

Mammillaria neopotosina R.T.Craig 1945 

Mammillaria muehlenpfordtii var. brevispina (R.T.Craig) R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria muehlenpfordtii var. hexispina (Schmoll) R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria muehlenpfordtii var. longispina (R.T.Craig) R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria multicentralis R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria multiceps Salm-Dyck 1850 = Mammillaria prolifera 

Mammillaria multiceps var. perpusilla Meinsh. 1858 : ? 

Mammillaria multidigitata Radley ex G.E.Lindsay 1947 

Mammillaria multiformis (Britton & Rose) Backeb. 1931 = Mammillaria erythrosperma 

Mammillaria multihamata Boed. 1915 : ? 

Mammillaria multiseta Ehrenb. 1849 = Mammillaria karwinskiana 

Mammillaria mundtii K.Schum. 1903 = Mammillaria wiesingeri 

Mammillaria mutabilis Scheidw. ndat : ? 

Mammillaria mutabilis var. leucotricha (Scheidw.) Schelle 1926 : ? 

Mammillaria mystax Mart. 1832 

Mammillaria crispiseta R.T.Craig 1945 

Mammillaria casoi Bravo 1954 

Mammillaria huajuapensis Bravo 1954 

Mammillaria mixtecensis Bravo 1954 

Mammillaria atroflorens Backeb. (Nom. inval.) 1962 

Mammillaria erythra Repp. 1987 

Mammillaria nagliana Repp. 1987 = Mammillaria karwinskiana 

Mammillaria nana Backeb. ex Mottram 1980 = Mammillaria crinita 

Mammillaria nana subsp. duwei (H.Rogozinski & P.J.Braun) Pilbeam 1999 = Mammillaria crinita 

Mammillaria napina J.A.Purpus 1912 

Mammillaria napina var. centrispina Britton & Rose ex R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria nazasensis (Glass & Foster) Repp. 1987 = Mammillaria mercadensis 

Mammillaria nealeana Tiegel 1935 : ? 

Mammillaria nejapensis R.T.Craig 1948 = Mammillaria karwinskiana subsp. nejapensis 

Mammillaria nejapensis var. brevispina R.T.Craig & E.Y.Dawson 1948 : ? 

Mammillaria nejapensis var. longispina R.T.Craig & E.Y.Dawson 1948 : ? 

Mammillaria nelsonii (Britton & Rose) Boed. 1933 = Mammillaria beneckei 

Mammillaria neobertrandiana Backeb. 1952 = Mammillaria lasiacantha 

Mammillaria neocoronaria F.M.Knuth 1935 : ? 

Mammillaria neocrucigera Backeb. 1961 = Mammillaria parkinsonii 

Mammillaria neo-mexicana A.Nelson ndat : ? 

Mammillaria neomystax Backeb. 1952 = Mammillaria karwinskiana 

Mammillaria neopalmeri R.T.Craig 1945 

Mammillaria neophaeacantha Schwarz ex Backeb. 1949 = Mammillaria polythele 

Mammillaria neopotosina R.T.Craig 1945 = Mammillaria muehlenpfordtii 

Mammillaria neopotosina var. brevispina R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria neopotosina var. hexispina Schmoll 1945 : ? 

Mammillaria neopotosina var. longispina R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria neoschwarzeana Backeb. 1949 = Mammillaria bocensis 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 105 ……………………………………………..

Mammillaria neosteinii Britton 1891 = Escobaria missouriensis 

Mammillaria nervosa cristata Hort. 1910 : ? 

Mammillaria neumanniana Lem. ndat : ? 

Mammillaria nickelsae K.Brandegee 1900 : ? 

Mammillaria nickelsiae K.Brandegee 1900 = Coryphantha nickelsiae 

Mammillaria nigra Ehrenb. 1849 : ? 

Mammillaria nigricans Fenn. ndat : ? 

Mammillaria nitens Otto ndat : ? 

Mammillaria nitida Scheidw. ndat : ? 

Mammillaria nivea H.Wendl. ndat : ? 

Mammillaria nivea var. brevispina Hildm. 1888 : ? 

Mammillaria nivosa Link ex Pfeiff. 1837 

Mammillaria flavescens Haw. 1819 

Mammillaria nobilis Pfeiff. 1840 : ? 

Mammillaria notesteinii Britton 1891 : ? 

Mammillaria noureddineana Repp. 1987 = Mammillaria albilanata 

Mammillaria nuda DC. 1828 : ? 

Mammillaria nunezii (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Neomammillaria nunezii Britton & Rose 1923 

Ebnerella nunezii (Britton & Rose) Buxb. 1951 

Neomammillaria solisii Britton & Rose 1923 

Mammillaria solisii (Britton & Rose) Boed. 1933 

Ebnerella solisii (Britton & Rose) Buxb. 1951 

Mammillaria wuthenauiana Backeb. 1942 

Mammillaria hubertmulleri Repp. 1987 

Mammillaria silvatica Repp. 1987 

Mammillaria supraflumen Repp. 1987 

Mammillaria nunezii subsp. bella (Backeb.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria bella Backeb. 1941 

Mammillaria nunezii var. solisii (Britton & Rose) Backeb. 1961 : ? 

Mammillaria nuttallii Engelm. ndat : ? 

Mammillaria nuttallii var. caespitosa Engelm. ndat : ? 

Mammillaria nuttallii var. robustior Engelm. ndat : ? 

Mammillaria obconella Scheidw. 1839 = Mammillaria polythele subsp. obconella 

Mammillaria obconella var. galeotti (Scheidw.) Backeb. 1961 : ? 

Mammillaria obliqua Ehrenb. 1849 : ? 

Mammillaria obscura Hildm. 1891 = Mammillaria petterssonii 

Mammillaria obscura var. wagneriana tortulospina R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria obvallata Otto 1846 : ? 

Mammillaria ocamponis Oehme 1918 : ? 

Mammillaria occidentalis (Britton & Rose) Boed. 1933 = Mammillaria mazatlanensis 

Mammillaria occidentalis var. monocentra (R.T.Craig) Backeb. 1961 : ? 

Mammillaria occidentalis var. patonii (Engelm.) F.M.Knuth 1945 : ? 

Mammillaria occidentalis var. sinalensis R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria ochoterenae (Bravo) Werderm. 1931 = Mammillaria discolor 

Mammillaria ocotillensis R.T.Craig 1945 = Mammillaria gigantea 

Mammillaria ocotillensis var. brevispina R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria ocotillensis var. longispina R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria octacantha DC. 1828 = Coryphantha octacantha 

Mammillaria odierana Lem. ndat : ? 

Mammillaria odierana var. rubra Sencke ndat : ? 

Mammillaria oettingenii Zeiss. ndat : ? 

Mammillaria oliviae Orcutt 1903 = Mammillaria grahamii 

Mammillaria olorina Ehrenb. 1849 : ? 

Mammillaria oothele Lem. 1839 : ? 

Mammillaria orcuttii Boed. 1930 

Mammillaria phantasma Sotomayor, Arredando & Martinez 1999 

Mammillaria orestera L.D.Benson 1969 = Mammillaria barbata 

Mammillaria ortegae (Britton & Rose) Orcutt 1926 : ? 

Mammillaria ortizrubiana (Bravo) Werderm. ex Backeb. 1931 = Mammilloydia candida 

Mammillaria oteroi Glass & Foster 1975 

Mammillaria ottonis Pfeiff. 1838 = Coryphantha ottonis 

Mammillaria ovimamma Lem. ndat : ? 

Mammillaria ovimamma var. oothele Labour. ndat : ? 

Mammillaria pachycylindrica Backeb. 1959 = Mammillaria grusonii 

Mammillaria pachyrhiza Backeb. 1939 = Mammillaria discolor 

Mammillaria pacifica (H.E.Gates) Boed. 1936 = Mammillaria petrophila 

Mammillaria painteri Rose ex Quehl 1917 = Mammillaria crinita 

Mammillaria pallescens Scheidw. ndat : ? 

Mammillaria palmeri (J.M.Coult.) Orcutt 1933 : ? 

Mammillaria palmeri (J.M.Coult.) Boed. 1933 : ? 

Mammillaria palmeri Jacobi 1856 : ? 

Mammillaria papasquiarensis (Bravo) Repp. 1987 = Mammillaria grusonii 

Mammillaria papyracantha Engelm. 1849 = Sclerocactus papyracanthus 

Mammillaria parensis R.T.Craig 1945 = Mammillaria rhodantha 

Mammillaria parkinsonii Ehrenb. 1840 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 106 ……………………………………………..

Mammillaria auriareolis Tiegel 1933 

Mammillaria rosensis R.T.Craig 1945 

Mammillaria neocrucigera Backeb. 1961 

Mammillaria parkinsonii var. brevispina R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria parkinsonii var. dietrichae (Tiegel) Backeb. 1961 : ? 

Mammillaria parmentieri Link & Otto ndat : ? 

Mammillaria parrasensis Repp. 1987 = Mammillaria heyderi 

Mammillaria parvimamma Haw. ndat : ? 

Mammillaria patonii (Bravo) Backeb. 1931 = Mammillaria mazatlanensis subsp. patonii 

Mammillaria patonii var. sinalensis (R.T.Craig) Backeb. 1961 : ? 

Mammillaria pectinata Engelm. 1856 = Coryphantha echinus 

Mammillaria pectinifera F.A.C.Weber 1898 

Pelecyphora pectinata B.A.Stein 1885 

Solisia pectinata (Stein) Britton & Rose 1923 

Mammillaria pectinifera fma. solisioides (Lehm.) Britton & Rose 1980 : ? 

Mammillaria peninsularis (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Neomammillaria peninsularis Britton & Rose 1923 

Mammillaria pennispinosa Krainz 1948 

Phellosperma pennispinosa (Krainz) Buxb. 1951 

Mammillaria pennispinosa subsp. nazasensis (Glass & Foster) D.R.Hunt 1997 = Mammillaria mercadensis 

Mammillaria pennispinosa var. nazasensis Glass & Foster 1975 = Mammillaria mercadensis 

Mammillaria pentacantha Pfeiff. 1840 : ? 

Mammillaria perbella Hildm. ex K.Schum. 1898 

Mammillaria cadereytensis R.T.Craig 1945 

Mammillaria infernillensis R.T.Craig 1945 

Mammillaria queretarica R.T.Craig 1945 

Mammillaria avila-camachoi Shurly (Nom inval.) 1961 

Mammillaria perezdelarosae Bravo & Scheinvar 1985 

Mammillaria bombycina subsp. perezdelarosae (Bravo & Scheinvar) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria perpusilla Meinsh. 1886 : ? 

Mammillaria perringii Hildm. ndat : ? 

Mammillaria persicina Ehrenb. 1849 : ? 

Mammillaria petrophila K.Brandegee 1904 

Neomammillaria marshalliana H.E.Gates 1933 

Mammillaria marshalliana (H.E.Gates) Boed. 1936 

Neomammillaria pacifica H.E.Gates 1934 

Mammillaria pacifica (H.E.Gates) Boed. 1936 

Mammillaria gatesii M.E.Jones 1937 

Mammillaria petrophila subsp. arida (Rose ex Quehl) D.R.Hunt 1998 

Mammillaria arida Rose ex Quehl 1913 

Mammillaria petrophila subsp. baxteriana (H.E.Gates) D.R.Hunt 1998 

Neomammillaria baxteriana H.E.Gates 1934 

Mammillaria baxteriana (H.E.Gates) Boed. ex Backeb. & F.M.Knuth 1935 

Mammillaria petterssonii Hildm. 1886 

Mammillaria obscura Hildm. 1891 

Mammillaria pilensis Shurly ex Eggli 1985 

Mammillaria apozolensis Repp. 1987 

Mammillaria huiguerensis Repp. 1987 

Mammillaria pfeifferi Booth 1839 : ? 

Mammillaria pfeifferi var. altissima Scheidw. ndat : ? 

Mammillaria pfeifferi var. dichotoma Scheidw. ndat : ? 

Mammillaria pfeifferi var. flaviceps Scheidw. ndat : ? 

Mammillaria pfeifferi var. fulvispina Scheidw. ndat : ? 

Mammillaria pfeifferi var. variabilis Scheidw. ndat : ? 

Mammillaria pfeifferiana De Vriese ndat : ? 

Mammillaria phaeacantha Lem. 1839 : ? 

Mammillaria phaeotricha Monv. 1853 : ? 

Mammillaria phantasma Sotomayor, Arredando & Martinez 1999 = Mammillaria orcuttii 

Mammillaria phitauiana (E.M.Baxter) Backeb. 1931 

Neomammillaria phitauiana E.M.Baxter 1931 

Ebnerella phitauiana (E.M.Baxter) Buxb. 1951 

Chilita phitauiana (E.M.Baxter) Buxb. 1954 

Mammillaria verhaertiana Boed. 1912 

Chilita verhaertiana (Boed.) Orcutt 1926 

Ebnerella verhaertiana (Boed.) Buxb. 1951 

Mammillaria phymatothele A.Berger 1840 : ? 

Mammillaria phymatothele var. trohartii R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria picta Meinsh. 1858 

Mammillaria schieliana Schick 1949 

Chilita schieliana (Schick) Buxb. 1954 

Mammillaria aurisaeta Backeb. (Nom. inval.) 1962 

Mammillaria picta subsp. viereckii (Boed.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria viereckii Boed. 1927 

Ebnerella viereckii (Boed.) Buxb. 1951 

Chilita viereckii (Boed.) Buxb. 1954 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 107 ……………………………………………..

Mammillaria pilcayensis Bravo 1958 = Mammillaria spinosissima subsp. pilcayensis 

Mammillaria pilensis Shurly ex Eggli 1985 = Mammillaria petterssonii 

Mammillaria pilispina J.A.Purpus 1912 

Neolloydia pilispina (J.A.Purpus) Britton & Rose 1923 

Chilita pilispina (J.A.Purpus) Buxb. 1954 

Mammillaria sanluisensis Shurly 1949 

Chilita sanluisensis (Shurly) Buxb. 1954 

Mammillaria subtilis Backeb. 1950 

Mammillaria rayonensis Repp. 1991 

Mammillaria pitcayensis Bravo 1957 = Mammillaria spinosissima subsp. pilcayensis 

Mammillaria plaschnickii Otto ndat : ? 

Mammillaria plecostigma Meinsh. 1858 : ? 

Mammillaria plecostigma var. major Meinsh. 1858 : ? 

Mammillaria plecostigma var. minor Meinsh. 1858 : ? 

Mammillaria pleiocephala Regel & Klein 1860 : ? 

Mammillaria plinithimorpha Jacobi ndat : ? 

Mammillaria plumosa F.A.C.Weber 1898 

Chilita plumosa (F.A.C.Weber) Orcutt 1926 

Ebnerella plumosa (F.A.C.Weber) Buxb. 1951 

Mammillaria polyacantha Ehrenb. ndat : ? 

Mammillaria polyactina Ehrenb. ndat : ? 

Mammillaria polycentra A.Berger ndat : ? 

Mammillaria polyedra Mart. 1832 

Mammillaria polygona Salm-Dyck 1850 : ? 

Mammillaria polymorpha Scheeren ndat : ? 

Mammillaria polythele Mart. 1832 

Mammillaria tetracantha Pfeiff. 1837 

Mammillaria kewensis Salm-Dyck 1850 

Neomammillaria hoffmanniana Tiegel 1934 

Mammillaria hoffmanniana (Tiegel) Bravo 1937 

Mammillaria ingens Backeb. 1942 

Mammillaria kelleriana Schmoll ex R.T.Craig 1945 

Mammillaria neophaeacantha Schwarz ex Backeb. 1949 

Mammillaria subdurispina Backeb. 1949 

Mammillaria xochipilli Repp. 1987 

Mammillaria polythele subsp. durispina (Boed.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria durispina Boed. 1928 

Mammillaria polythele subsp. obconella (Scheidw.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria obconella Scheidw. 1839 

Mammillaria polythele var. columnaris Salm-Dyck ndat : ? 

Mammillaria polythele var. setosa Salm-Dyck ndat : ? 

Mammillaria polytricha Salm-Dyck ndat : ? 

Mammillaria pomacea Ehrenb. ndat : ? 

Mammillaria pondii Gentry 1889 = Cochemiea pondii 

Mammillaria pondii subsp. maritima (G.E.Linds.) D.R.Hunt 1997 = Cochemiea maritima 

Mammillaria pondii subsp. setispina (J.M.Coult.) D.R.Hunt 1997 = Cochemiea setispina 

Mammillaria porphyracantha Jacobi ndat : ? 

Mammillaria poselgeri Hildm. 1885 = Cochemiea poselgeri 

Mammillaria poselgeriana Haage ndat : ? 

Mammillaria posseltiana Boed. 1932 = Mammillaria mercadensis 

Mammillaria potosiana Jacobi 1856 = Coryphantha potosiana 

Mammillaria potosina Rebut 1910 : ? 

Mammillaria potosina sensu Britton & Rose 1923 : ? 

Mammillaria potosina var. longispina Britton & Rose 1923 : ? 

Mammillaria pottsii Scheer ex Salm-Dyck 1850 

Chilita pottsii (Scheer ex Salm-Dyck) Orcutt 1926 

Mammillaria leona Poselg. 1853 

Mammillaria praelii Muehlenpf. 1846 = Mammillaria karwinskiana 

Mammillaria praelii var. viridis (Salm-Dyck) R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria pretiosa Ehrenb. ndat : ? 

Mammillaria priessnitzii Repp. 1987 = Mammillaria magnimamma 

Mammillaria pringlei (J.M.Coult.) K.Brandegee 1900 = Mammillaria rhodantha subsp. pringlei 

Mammillaria pringlei var. columnaris Schmoll 1945 : ? 

Mammillaria prismatica Hemsl. ndat : ? 

Mammillaria procera Ehrenb. 1849 : ? 

Mammillaria prolifera (Mill.) Haw. 1812 

Cactus proliferus Mill. 1768 

Chilita prolifera (Mill.) Orcutt 1926 

Ebnerella prolifera (Mill.) Buxb. 1951 

Cactus glomeratus Lam. 1783 

Mammillaria glomerata (Lam.) DC. 1828 

Mammillaria multiceps Salm-Dyck 1850 

Chilita multiceps (Salm-Dyck) Orcutt 1926 

Ebnerella multiceps (Salm-Dyck) Buxb. 1951 

Mammillaria prolifera subsp. arachnoidea (D.R.Hunt) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria prolifera var. arachnoidea D.R.Hunt 1978 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 108 ……………………………………………..

Mammillaria prolifera subsp. haitiensis (K.Schum. ex Gürke) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria pusilla (var.) haitiensis K.Schum. ex Gürke 1903 

Mammillaria prolifera subsp. texana (Engelm.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria pusilla (var.) texana Engelm. 1858 

Mammillaria prolifera subsp. zublerae (Repp.) D.R.Hunt 1997 = Mammillaria zublerae 

Mammillaria prolifera var. arachnoidea D.R.Hunt 1978 = Mammillaria prolifera subsp. arachnoidea 

Mammillaria prolifera var. haitiensis (K.Schum.) Borg 1937 : ? 

Mammillaria prolifera var. multiceps (Salm-Dyck) Borg 1937 : ? 

Mammillaria prolifera var. texana (Engelm.) Borg 1937 : ? 

Mammillaria pruinosa Ehrenb. ndat : ? 

Mammillaria pseudoalamensi Backeb. 1953 : ? 

Mammillaria pseudocrucigera R.T.Craig 1945 = Mammillaria formosa subsp. pseudocrucigera 

Mammillaria pseudo-crucigera Boed. 1936 : ? 

Mammillaria pseudofuscata Quehl ndat : ? 

Mammillaria pseudomamillaris Pfeiff. ndat : ? 

Mammillaria pseudopectinata (Backeb.) H.P.Kelsey & Dayton 1942 = Turbinicarpus pseudopectinatus 

Mammillaria pseudoperbella Quehl 1909 : ? 

Mammillaria pseudoperbella var. rufispina Quehl 1916 : ? 

Mammillaria pseudorekoi Boed. 1933 = Mammillaria rekoi 

Mammillaria pseudoschiedeana Schmoll 1947 : ? 

Mammillaria pseudoscrippsiana Backeb. 1952 = Mammillaria scrippsiana 

Mammillaria pseudosimplex W.Haage & Backeb. (Nom inval.) 1961 = Mammillaria mammillaris 

Mammillaria puberula Repp. 1987 = Mammillaria crinita 

Mammillaria pubispina Boed. 1930 = Mammillaria crinita 

Mammillaria pugionacantha C.F.Först. 1847 : ? 

Mammillaria pulchella Otto ndat : ? 

Mammillaria pulcherrima Ehrenb. ndat : ? 

Mammillaria pulchra Haw. ndat : ? 

Mammillaria pullihamata Repp. 1987 = Mammillaria rekoi 

Mammillaria pullihamata Backeb. 1962 : ? 

Mammillaria punctata Labour. 1886 : ? 

Mammillaria purpurascens Ehrenb. 1849 : ? 

Mammillaria purpurea Ehrenb. 1849 : ? 

Mammillaria purpusii K.Schum. ndat : ? 

Mammillaria pusilla Sweet 1826 : ? 

Mammillaria pusilla (var.) haitiensis K.Schum. ex Gürke 1903 = Mammillaria prolifera subsp. haitiensis 

Mammillaria pusilla (var.) texana Engelm. 1858 = Mammillaria prolifera subsp. texana 

Mammillaria pycnacantha Mart. 1832 = Coryphantha pycnacantha 

Mammillaria pygmaea (Britton & Rose) A.Berger 1929 = Mammillaria crinita 

Mammillaria pyrrhocephala Scheidw. 1841 : ? 

Mammillaria pyrrhocephala var. confusa (Britton & Rose) 1937 : ? 

Mammillaria pyrrhocephala var. fulvolanata (Hildm.) Borg 1937 : ? 

Mammillaria pyrrhocephala var. maletiana (Cels) Borg 1937 : ? 

Mammillaria pyrrhochracantha Lem. 1839 : ? 

Mammillaria quadrispina Mart. ndat : ? 

Mammillaria queretarica R.T.Craig 1945 = Mammillaria perbella 

Mammillaria radiaissima G.E.Linds. ex R.T.Craig 1945 = Mammillaria baumii 

Mammillaria radians DC. 1828 = Coryphantha radians 

Mammillaria radiosa Engelm. 1850 = Escobaria vivipara 

Mammillaria radiosa var. alversonii K.Schum. 1898 : ? 

Mammillaria radiosa var. arizonica K.Schum. ndat : ? 

Mammillaria radiosa var. chlorantha (Engelm.) K.Schum. 1898 : ? 

Mammillaria radiosa var. neo-mexicana Engelm. ndat : ? 

Mammillaria radliana Quehl ndat : ? 

Mammillaria raphidacantha Lem. 1839 : ? 

Mammillaria raphidacantha var. ancistrancantha K.Schum. 1898 : ? 

Mammillaria rayonensis Repp. 1991 = Mammillaria pilispina 

Mammillaria rectispina (E.Y.Dawson ex G.E.Lindsay & E.Y.Dawson) Repp. 1987 = Mammillaria dioica 

Mammillaria recurvata Engelm. 1839 = Coryphantha recurvata 

Mammillaria recurvispina De Vriese 1839 = Coryphantha elephantidens 

Mammillaria regia Ehrenb. 1849 : ? 

Mammillaria rekoi (Britton & Rose) Vaupel 1925 

Neomammillaria rekoi Britton & Rose 1923 

Ebnerella rekoi (Britton & Rose) Buxb. 1951 

Mammillaria pseudorekoi Boed. 1933 

Mammillaria rekoiana R.T.Craig 1945 

Mammillaria mitlensis Bravo 1956 

Mammillaria krasuckae Repp. 1987 

Mammillaria pullihamata Repp. 1987 

Mammillaria sanjuanensis Repp. 1987 

Mammillaria albrechtiana Wohlschlager 1989 

Mammillaria rekoi subsp. aureispina (A.B.Lau) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria rekoi var. aureispina A.B.Lau 1983 

Mammillaria aureispina (A.B.Lau) Repp. 1987 

Mammillaria rekoi subsp. leptacantha (A.B.Lau) D.R.Hunt 1997 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 109 ……………………………………………..

Mammillaria rekoi var. leptacantha A.B.Lau 1983 

Mammillaria leptacantha (A.B.Lau) Repp. 1987 

Mammillaria rekoi var. aureispina A.B.Lau 1983 = Mammillaria rekoi subsp. aureispina 

Mammillaria rekoi var. leptacantha A.B.Lau 1983 = Mammillaria rekoi subsp. leptacantha 

Mammillaria rekoi var. pseudorekoi (Boed.) R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria rekoiana R.T.Craig 1945 = Mammillaria rekoi 

Mammillaria reppenhagenii D.R.Hunt 1977 = Mammillaria albilanata subsp. reppenhagenii 

Mammillaria rettigiana Boed. 1930 = Mammillaria mercadensis 

Mammillaria retusa Pfeiff. 1837 = Coryphantha retusa 

Mammillaria rhodacantha Salm-Dyck ndat : ? 

Mammillaria rhodantha Link & Otto 1829 

Mammillaria rhodantha var. droegeana K.Schum. 1898 

Mammillaria droegeana (K.Schum.) Borg 1937 

Mammillaria calacantha Tiegel 1933 

Mammillaria parensis R.T.Craig 1945 

Mammillaria bonavitii Repp. 1987 

Mammillaria verticealba Repp. 1987 

Mammillaria rhodantha subsp. aureiceps (Lem.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria aureiceps Lem. 1838 

Mammillaria rhodantha subsp. fera-rubra (R.T.Craig) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria fera-rubra R.T.Craig 1945 

Mammillaria rhodantha subsp. mccartenii D.R.Hunt 1997 

Mammillaria rhodantha subsp. mollendorffiana (Shurly) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria mollendorffiana Shurly 1948 

Mammillaria rhodantha var. aureiceps (Lem.) Salm-Dyck ndat : ? 

Mammillaria rhodantha var. callaena K.Schum. ndat : ? 

Mammillaria rhodantha var. chrysacantha K.Schum. ndat : ? 

Mammillaria rhodantha var. crassispina K.Schum. 1898 : ? 

Mammillaria rhodantha var. droegeana K.Schum. 1898 = Mammillaria rhodantha 

Mammillaria rhodantha var. fulvispina (Haw.) Schelle 1907 : ? 

Mammillaria rhodantha var. fuscata K.Schum. ndat : ? 

Mammillaria rhodantha var. odierana Schelle ndat : ? 

Mammillaria rhodantha var. pfeifferi K.Schum. non Booth ndat : ? 

Mammillaria rhodantha var. prolifera Pfeiff. ndat : ? 

Mammillaria rhodantha var. pyramidalis K.Schum. ndat : ? 

Mammillaria rhodantha var. rubens Pfeiff. 1937 : ? 

Mammillaria rhodantha var. ruberrima K.Schum. 1898 : ? 

Mammillaria rhodantha var. rubescens Salm-Dyck ndat : ? 

Mammillaria rhodantha var. rubra K.Schum. 1898 : ? 

Mammillaria rhodantha var. stenocephala K.Schum. ndat : ? 

Mammillaria rhodantha var. sulphurea (Sencke) Salm-Dyck ndat : ? 

Mammillaria rhodantha var. tentaculata Schelle ndat : ? 

Mammillaria rhodantha var. wendlandii Pfeiff. ndat : ? 

Mammillaria rhodeocentra Lem. ndat : ? 

Mammillaria rigidispina Hildm. 1893 : ? 

Mammillaria rioverdensis Repp. 1987 = Mammillaria magnimamma 

Mammillaria ritteriana Boed. 1929 = Mammillaria chionocephala 

Mammillaria ritteriana var. quadricentralis R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria robusta Otto ndat : ? 

Mammillaria robustispina Schott ex Engelm. 1856 = Coryphantha robustispina 

Mammillaria rosea Scheidw. 1838 : ? 

Mammillaria roseana K.Brandegee ndat : ? 

Mammillaria rosensis R.T.Craig 1945 = Mammillaria parkinsonii 

Mammillaria roseoalba Boed. 1929 

Mammillaria roseocentra Boed. & F.Ritter 1933 : ? 

Mammillaria rossiana Heinrich 1958 = Mammillaria duoformis 

Mammillaria rubida Schwarz ex Backeb. 1949 = Mammillaria bocensis 

Mammillaria rubrograndis Repp. & A.B.Lau 1979 = Mammillaria melanocentra subsp. rubrograndis 

Mammillaria ruestii Quehl 1905 = Mammillaria columbiana 

Mammillaria ruficeps Lem. ndat : ? 

Mammillaria rufidula Ehrenb. 1849 : ? 

Mammillaria rufo-crocea DC. 1850 : ? 

Mammillaria runyonii (Britton & Rose) Boed. 1933 : ? 

Mammillaria russea A.Dietr. 1851 : ? 

Mammillaria rutila Zucc. 1837 : ? 

Mammillaria saboae Glass 1966 

Mammillaria saboae subsp. goldii (Glass & Foster) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria goldii Glass & Foster 1968 

Mammillaria saboae subsp. haudeana (A.B.Lau & Wagner) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria haudeana A.B.Lau & Wagner 1978 

Mammillaria saboae var. goldii (Glass & Foster) Bravo 1979 : ? 

Mammillaria saboae var. theresae (Cutak) G.D.Rowley 1979 : ? 

Mammillaria saetigera Boed. & Tiegel 1933 : ? 

Mammillaria saetigera var. quadricentralis R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria saffordii (Britton & Rose) Bravo 1937 = Mammillaria carretii 

Mammillaria saint-pieana Backeb. ex Mottram 1980 = Mammillaria gigantea 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 110 ……………………………………………..

Mammillaria salm-dyckiana Scheer ex Salm-Dyck 1850 = Coryphantha delaetiana 

Mammillaria saltillensis Boed. ndat : ? 

Mammillaria san-angelensis Sanchez-Mej. 1981 = Mammillaria haageana subsp. san-angelensis 

Mammillaria sanchez-mejoradae R.Gonzales 1992 

Mammillaria sanguinea F.Haage ndat : ? 

Mammillaria sanjuanensis Repp. 1987 = Mammillaria rekoi 

Mammillaria sanluisensis Shurly 1949 = Mammillaria pilispina 

Mammillaria santaclarensis Cowper 1969 = Mammillaria barbata 

Mammillaria sartori var. brevispina J.A.Purpus 1911 : ? 

Mammillaria sartori var. longispina J.A.Purpus 1911 : ? 

Mammillaria sartorii J.A.Purpus 1911 

Neomammillaria tenampensis Britton & Rose 1923 

Mammillaria tenampensis (Britton & Rose) A.Berger 1929 

Mammillaria saxatilis Scheer 1852 : ? 

Mammillaria saxicola Repp. 1987 = Mammillaria magnimamma 

Mammillaria scepontocentra Lem. ndat : ? 

Mammillaria schaeferi Fenn. ndat : ? 

Mammillaria scheeri Muehlenpf. 1847 = Coryphantha robustispina subsp. scheeri 

Mammillaria scheeri Muehlenpf. non 1847 1845 : ? 

Mammillaria scheidweileriana Otto 1841 : ? 

Mammillaria scheinvariana R.Ortega-Varela & Glass 1998 = Mammillaria crinita 

Mammillaria schelhasei var. lanuginosior Hildm. ex K.Schum. ndat : ? 

Mammillaria schelhasii Pfeiff. 1838 = Mammillaria crinita 

Mammillaria schiedeana Ehrenb. 1838 

Chilita schiedeana (Ehrenb.) Orcutt 1926 

Ebnerella schiedeana (Ehrenb.) Buxb. 1951 

Mammillaria schiedeana subsp. dumetorum (J.A.Purpus) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria dumetorum J.A.Purpus 1912 

Ebnerella dumetorum (J.A.Purpus) Buxb. 1951 

Mammillaria schiedeana subsp. giselae (Martinez-Avalos & Glass) J.M.Lüthy 1998 

Mammillaria giselae Martinez-Avalos & Glass 1997 

Mammillaria schiedeana var. dumetorum (J.A.Purpus) Glass & Foster 1981 : ? 

Mammillaria schieliana Schick 1949 = Mammillaria picta 

Mammillaria schlechtendalii Ehrenb. 1840 : ? 

Mammillaria schmerwitziana Blanc 1894 : ? 

Mammillaria schmerwitzii Haage 1886 : ? 

Mammillaria schmollii (Bravo) Werderm. 1931 = Mammillaria discolor 

Mammillaria schumannii Hildm. 1891 

Bartschella schumannii (Hildm.) Britton & Rose 1923 

Mammillaria schwartzii (Fric) Backeb. (Nom inval.) 1966 = Mammillaria coahuilensis 

Mammillaria schwarzii Shurly 1949 

Mammillaria schwarzii (Boed.) Buxb. non Shurly 1962 : ? 

Mammillaria scolymoides Scheidw. 1841 : ? 

Mammillaria scrippsiana (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Neomammillaria scrippsiana Britton & Rose 1923 

Mammillaria scrippsiana (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Mammillaria pseudoscrippsiana Backeb. 1952 

Mammillaria scrippsiana var. autlanensis R.T.Craig & E.Y.Dawson 1948 : ? 

Mammillaria scrippsiana var. rooksbyana Backeb. 1951 : ? 

Mammillaria seegeri Ehrenb. ndat : ? 

Mammillaria seemanii Scheer 1852 : ? 

Mammillaria seideliana Quehl 1911 : ? 

Mammillaria seidelii Terscheck 1843 : ? 

Mammillaria seitziana Mart. 1837 : ? 

Mammillaria sempervivi DC. 1828 

Mammillaria sempervivi var. caput-medusae (Otto) Backeb. 1961 : ? 

Mammillaria sempervivi var. laetevirens Salm-Dyck ndat : ? 

Mammillaria sempervivi var. tetracantha DC. 1828 : ? 

Mammillaria senilis Salm-Dyck 1850 

Cochemiea senilis (Salm-Dyck) Orcutt 1922 

Mamillopsis senilis (Salm-Dyck) Britton & Rose 1923 

Mammillaria senilis var. diguetii F.A.C.Weber 1904 

Mamillopsis diguetii (F.A.C.Weber) Britton & Rose 1923 

Mammillaria diguetii (F.A.C.Weber) D.R.Hunt 1971 

Mammillaria senilis diguetii F.A.C.Weber 1904 : ? 

Mammillaria senilis var. diguetii F.A.C.Weber 1904 = Mammillaria senilis 

Mammillaria senkei C.F.Först. ndat : ? 

Mammillaria sericata Lem. 1839 : ? 

Mammillaria setispina (J.M.Coult.) K.Brandegee 1897 = Cochemiea setispina 

Mammillaria setosa Pfeiff. ndat : ? 

Mammillaria severinii Regel & Klein 1860 : ? 

Mammillaria sheldonii (Britton & Rose) Boed. 1933 

Neomammillaria sheldonii Britton & Rose 1923 

Chilita sheldonii (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Ebnerella sheldonii (Britton & Rose) Buxb. 1951 

Neomammillaria swinglei Britton & Rose 1923 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 111 ……………………………………………..

Chilita swinglei (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Mammillaria swinglei (Britton & Rose) Boed. 1933 

Ebnerella swinglei (Britton & Rose) Buxb. 1951 

Mammillaria gueldemanniana Backeb. 1941 

Chilita gueldemanniana (Backeb.) Buxb. 1954 

Mammillaria alamensis R.T.Craig 1945 

Chilita alamensis (R.T.Craig) Buxb. 1954 

Mammillaria guirocobensis R.T.Craig 1945 

Ebnerella guirocobensis (R.T.Craig) Buxb. 1951 

Mammillaria inaiae R.T.Craig 1945 

Ebnerella inaiae (R.T.Craig) Buxb. 1951 

Chilita inaiae (R.T.Craig) Buxb. 1954 

Mammillaria marnieriana Backeb. 1952 

Mammillaria shurliana H.E.Gates 1956 = Mammillaria blossfeldiana 

Mammillaria silvatica Repp. 1987 = Mammillaria nunezii 

Mammillaria similis Engelm. 1845 = Escobaria missouriensis 

Mammillaria similis var. caespitosa Engelm. 1850 = Escobaria missouriensis 

Mammillaria similis var. robustior Engelm. 1850 : ? 

Mammillaria simplex Haw. (Nom illeg.) 1812 = Mammillaria mammillaris 

Mammillaria simplex Torr. & A.Gray ndat : ? 

Mammillaria simpsonii (Engelm.) M.E.Jones 1893 = Pediocactus simpsonii 

Mammillaria sinistrohamata Boed. 1932 = Mammillaria mercadensis 

Mammillaria slevenii (Britton & Rose) Boed. 1933 = Mammillaria albicans 

Mammillaria sneedii Choux 1936 : ? 

Mammillaria soehlemannii Haage & Backeb. 1966 = Mammillaria columbiana 

Mammillaria solisii (Britton & Rose) Boed. 1933 = Mammillaria nunezii 

Mammillaria solisioides Backeb. 1952 

Mammillaria sonorensis R.T.Craig 1940 

Mammillaria craigii G.E.Linds. 1942 

Mammillaria bellisiana R.T.Craig 1945 

Mammillaria movensis R.T.Craig 1945 

Mammillaria tesopacensis R.T.Craig 1945 

Mammillaria tinuvieliae Laferričre 1998 

Mammillaria sonorensis var. brevispina R.T.Craig 1940 : ? 

Mammillaria sonorensis var. maccartyi R.T.Craig 1940 : ? 

Mammillaria sororia Meinsh. 1858 : ? 

Mammillaria speciosa De Vriese 1838 : ? 

Mammillaria sphacelata Mart. 1832 

Chilita sphacelata (Mart.) Orcutt 1926 

Ebnerella sphacelata (Mart.) Buxb. 1951 

Leptocladia sphacelata (Mart.) Buxb. 1962 

Mammillaria sphacelata subsp. viperina (J.A.Purpus) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria viperina J.A.Purpus 1912 

Leptocladia viperina (J.A.Purpus) Buxb. 1960 

Mammillaria sphaerica A.Dietr. 1853 

Dolichothele sphaerica (A.Dietr.) Britton & Rose 1923 

Mammillaria sphaerotricha Lem. 1839 : ? 

Mammillaria sphaerotricha var. rosea Salm-Dyck 1850 : ? 

Mammillaria spinaurea Salm-Dyck 1850 : ? 

Mammillaria spinosissima Lem. 1838 

Mammillaria auricoma Ehrenb. 1846 

Mammillaria virginis Fittkau & Kladiwa 1971 

Mammillaria centraliplumosa Fittkau 1971 

Mammillaria crassior Repp. 1987 

Mammillaria gasterantha Repp. 1987 

Mammillaria haasii J.Meyran 1993 

Mammillaria spinosissima subsp. pilcayensis (Bravo) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria pitcayensis Bravo 1957 

Mammillaria pilcayensis Bravo 1958 

Mammillaria spinosissima subsp. tepoxtlana D.R.Hunt 1997 

Mammillaria spinosissima var. caesia (Ehrenb.) Borg 1951 : ? 

Mammillaria spinosissima var. castaneoides (Lem.) Borg 1937 : ? 

Mammillaria spinosissima var. uhdeana (Salm-Dyck) Borg 1951 : ? 

Mammillaria spiraeformis Colla 1840 : ? 

Mammillaria squarrosa Meinsh. ndat : ? 

Mammillaria stampferi Repp. 1979 = Mammillaria longiflora subsp. stampferi 

Mammillaria standleyi (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Neomammillaria standleyi Britton & Rose 1923 

Neomammillaria xanthina Britton & Rose 1923 

Chilita xanthina (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Mammillaria xanthina (Britton & Rose) Boed. 1933 

Mammillaria auricantha R.T.Craig 1945 

Mammillaria auritricha R.T.Craig 1945 

Mammillaria lanisumma R.T.Craig 1945 

Mammillaria mayensis R.T.Craig 1945 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 112 ……………………………………………..

Mammillaria montensis R.T.Craig 1945 

Mammillaria floresii Schwarz ex Backeb. 1949 

Mammillaria standleyi var. robustispina R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria stella-aurata Mart. 1837 : ? 

Mammillaria stella-de-tacubaya Heese 1904 

Mammillaria chica Repp. 1987 

Mammillaria stellaris Haw. 1819 : ? 

Mammillaria stellata Sweet 1826 : ? 

Mammillaria stenocephala Scheidw. ndat : ? 

Mammillaria stipitata Scheidw. ndat : ? 

Mammillaria straminea Haw. ndat : ? 

Mammillaria strobiliformis Scheer 1849 : ? 

Mammillaria strobiliformis Engelm. ndat : ? 

Mammillaria strobiliformis Muehlenpf. 1948 : ? 

Mammillaria strobiliformis var. durispina Quehl 1907 : ? 

Mammillaria strobilina Tiegel 1933 = Mammillaria karwinskiana 

Mammillaria strobilina Tiegel 1933 : ? 

Mammillaria stueberi C.F.Först. 1846 : ? 

Mammillaria suaveolens Poselg. 1886 : ? 

Mammillaria subangularis DC. ndat : ? 

Mammillaria subcrocea DC. 1828 : ? 

Mammillaria subcrocea var. intertexta Salm-Dyck 1845 : ? 

Mammillaria subcurvata A.Dietr. ndat : ? 

Mammillaria subducta (D.R.Hunt) Repp. 1987 = Mammillaria laui subsp. subducta 

Mammillaria subdurispina Backeb. 1949 = Mammillaria polythele 

Mammillaria subpolyedra Salm-Dyck 1834 : ? 

Mammillaria subtetragona A.Dietr. 1840 : ? 

Mammillaria subtilis Backeb. 1950 = Mammillaria pilispina 

Mammillaria subulifera Ehrenb. 1849 : ? 

Mammillaria sulcata Engelm. 1845 = Coryphantha sulcata 

Mammillaria sulcimamma Pfeiff. ndat : ? 

Mammillaria sulcoglandulifera Jacobi ndat : ? 

Mammillaria sulcolanata Lem. 1838 = Coryphantha sulcolanata 

Mammillaria sulphurea Sencke 1846 : ? 

Mammillaria supertexta C.Mart. ex Pfeiff. 1837 

Neomammillaria lanata Britton & Rose 1923 

Mammillaria lanata (Britton & Rose) Orcutt 1926 

Mammillaria martinezii Backeb. 1952 

Mammillaria supertexta var. leucostoma Backeb. 1961 : ? 

Mammillaria supraflumen Repp. 1987 = Mammillaria nunezii 

Mammillaria surculosa Boed. 1931 

Dolichothele surculosa (Boed.) Backeb. 1951 

Ebnerella surculosa (Boed.) Buxb. 1951 

Mammillaria swinglei (Britton & Rose) Boed. 1933 = Mammillaria sheldonii 

Mammillaria tacubayensis Fedde 1906 : ? 

Mammillaria tacubayensis (Heese) Fedde 1905 : ? 

Mammillaria tayloriorum Glass & Foster 1975 = Mammillaria taylorianum 

Mammillaria tecta Miq. 1838 : ? 

Mammillaria tegelbergiana H.E.Gates ex G.E.Lindsay 1966 = Mammillaria albilanata subsp. tegelbergiana 

Mammillaria tenampensis (Britton & Rose) A.Berger 1929 = Mammillaria sartorii 

Mammillaria tentaculata Pfeiff. ndat : ? 

Mammillaria tentaculata var. conothele Monv. 1853 : ? 

Mammillaria tentaculata var. fulvispina Labour. ndat : ? 

Mammillaria tentaculata var. rubra C.F.Först. ndat : ? 

Mammillaria tenuis DC. 1828 : ? 

Mammillaria tenuis var. media DC. ndat : ? 

Mammillaria tepexicensis J.Meyran 1991 

Mammillaria tesopacensis R.T.Craig 1945 = Mammillaria sonorensis 

Mammillaria tesopacensis var. papasquiarensis Bravo 1966 = Mammillaria grusonii 

Mammillaria tesopacensis var. rubraflora R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria tetracantha Pfeiff. 1837 = Mammillaria polythele 

Mammillaria tetracantha Hook. 1844 : ? 

Mammillaria tetracantha var. galeotti (Scheidw.) Borg 1937 : ? 

Mammillaria tetracentra Otto 1846 : ? 

Mammillaria tetrancistra Engelm. 1852 

Phellosperma tetrancistra (Engelm.) Britton & Rose 1923 

Mammillaria texana (Salm-Dyck) Borg 1873 : ? 

Mammillaria texensis Labour. ndat : ? 

Mammillaria tezontle W.A. & B. Fitz Maurice 1995 = Mammillaria crinita 

Mammillaria theresae Cutak 1967 

Mammillaria thornberi Orcutt 1902 

Chilita thornberi Orcutt 1926 

Mammillaria fasciculata Britton & Rose 1923 

Ebnerella fasciculata (Britton & Rose) Buxb. 1951 

Chilita fasciculata (Britton & Rose) Buxb. 1954 

Mammillaria thornberi subsp. yaquensis (R.T.Craig) D.R.Hunt 1997 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 113 ……………………………………………..

Mammillaria yaquensis R.T.Craig 1945 

Ebnerella yaquensis (R.T.Craig) Buxb. 1951 

Chilita yaquensis (R.T.Craig) Buxb. 1954 

Mammillaria tiegeliana Backeb. 1961 : ? 

Mammillaria tinuvieliae Laferričre 1998 = Mammillaria sonorensis 

Mammillaria tlalocii Repp. 1989 = Mammillaria crucigera subsp. tlalocii 

Mammillaria tobuschii W.T.Marshall 1952 = Sclerocactus brevihamatus subsp. tobuschii 

Mammillaria tolimensis R.T.Craig 1945 = Mammillaria compressa 

Mammillaria tolimensis var. brevispina R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria tolimensis var. longispina R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria tolimensis var. subuncinata R.T.Craig 1945 : ? 

Mammillaria tomentosa Ehrenb. 1849 : ? 

Mammillaria tomentosa var. flava Salm-Dyck 1849 : ? 

Mammillaria tonalensis D.R.Hunt 1979 

Mammillaria triacantha DC. ndat : ? 

Mammillaria trichacantha K.Schum. 1903 : ? 

Mammillaria trohartii Hildm. 1898 : ? 

Mammillaria tropica Repp. 1987 = Mammillaria karwinskiana 

Mammillaria tuberculosa Engelm. 1856 = Escobaria tuberculosa 

Mammillaria turbinata Hook. ndat : ? 

Mammillaria uberiformis Zucc. ex Pfeiff. 1837 = Mammillaria longimamma 

Mammillaria uberiformis var. hexacentra Salm-Dyck ndat : ? 

Mammillaria uhdeana Salm-Dyck ndat : ? 

Mammillaria umbrina Ehrenb. 1849 : ? 

Mammillaria umbrina var. roessingii (Mathsson) Quehl ndat : ? 

Mammillaria uncinata Pfeiff. 1837 

Mammillaria uncinata var. bihamata (Pfeiff.) Backeb. 1961 : ? 

Mammillaria uncinata var. biuncinata Lem. 1839 : ? 

Mammillaria uncinata var. rhodacantha A.Dietr. ndat : ? 

Mammillaria uncinata var. spinosior Lem. ndat : ? 

Mammillaria unihamata Boed. 1937 = Mammillaria weingartiana 

Mammillaria uniseta Quehl 1904 : ? 

Mammillaria urbaniana Vaupel 1912 : ? 

Mammillaria vagaspina R.T.Craig 1945 = Mammillaria magnimamma 

Mammillaria valdeziana (H.Moeller) H.P.Kelsey & Dayton 1942 = Turbinicarpus valdezianus 

Mammillaria valida J.A.Purpus (Nom inval.) 1911 = Coryphantha poselgeriana 

Mammillaria vallensis Repp. 1987 = Mammillaria magnimamma 

Mammillaria variabilis Repp. 1985 = Mammillaria crinita 

Mammillaria variamamma Ehrenb. 1849 : ? 

Mammillaria varieaculeata Buchenau 1966 = Mammillaria variaculeata 

Mammillaria vaupelii Tiegel 1933 = Mammillaria haageana 

Mammillaria venusta K.Brandegee ndat : ? 

Mammillaria verhaertiana Boed. 1912 = Mammillaria phitauiana 

Mammillaria verticealba Repp. 1987 = Mammillaria rhodantha 

Mammillaria vetula Mart. 1832 

Chilita vetula (Mart.) Orcutt 1926 

Mammillaria magneticola J.Meyran 1961 

Mammillaria kuentziana P.Fearn & B.Fearn (Nom inval.) 1963 

Mammillaria vetula subsp. gracilis (Pfeiff.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria gracilis Pfeiff. 1838 

Mammillaria viereckii Boed. 1927 = Mammillaria picta subsp. viereckii 

Mammillaria viereckii var. brunispina Neale 1935 : ? 

Mammillaria viescensis Rogozinski & Appenzeller 1989 = Mammillaria gasseriana 

Mammillaria villifera Otto ndat : ? 

Mammillaria villifera var. aeruginosa Salm-Dyck ndat : ? 

Mammillaria villifera var. carnea Salm-Dyck ndat : ? 

Mammillaria villifera var. cirrosa Salm-Dyck 1850 : ? 

Mammillaria viperina J.A.Purpus 1912 = Mammillaria sphacelata subsp. viperina 

Mammillaria virens Scheidw. ndat : ? 

Mammillaria virginis Fittkau & Kladiwa 1971 = Mammillaria spinosissima 

Mammillaria viridiflora (Britton & Rose) Boed. 1933 = Mammillaria barbata 

Mammillaria viridis Salm-Dyck 1850 : ? 

Mammillaria viridula Ehrenb. 1848 : ? 

Mammillaria vivipara (Nutt.) Haw. 1819 = Escobaria vivipara 

Mammillaria vivipara subsp. radiosa (Engelm.) Engelm. 1859 = Escobaria vivipara 

Mammillaria vivipara var. aggregata (Engelm.) L.D.Benson 1950 : ? 

Mammillaria vivipara var. alversonii (J.M.Coult.) L.D.Benson 1950 : ? 

Mammillaria vivipara var. arizonica (Engelm.) L.D.Benson 1950 : ? 

Mammillaria vivipara var. chlorantha (Engelm.) L.D.Benson 1950 : ? 

Mammillaria vivipara var. deserti (Engelm.) L.D.Benson 1950 : ? 

Mammillaria vivipara var. neomexicana Engelm. 1856 = Escobaria vivipara 

Mammillaria vivipara var. radiosa Engelm. ndat : ? 

Mammillaria voburnensis Scheer 1845 

Mammillaria woburnensis Britton & Rose (Nom inval.) 1923 

Mammillaria felicis Haage 1976 

Mammillaria voburnensis subsp. eichlamii (Quehl) D.R.Hunt 1997 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 114 ……………………………………………..

Mammillaria eichlamii Quehl 1908 

Mammillaria vonwyssiana Krainz 1945 : ? 

Mammillaria vulpina Ehrenb. ndat : ? 

Mammillaria wagneriana Boed. 1932 

Mammillaria crassa Repp. 1987 

Mammillaria antesbergiana A.B.Lau 1991 

Mammillaria waltheri Boed. 1927 : ? 

Mammillaria webbiana Lem. ndat : ? 

Mammillaria webbiana var. longispina Jacobi ndat : ? 

Mammillaria wegeneri Ehrenb. 1843 : ? 

Mammillaria weingartiana Boed. 1932 

Ebnerella weingartiana (Boed.) Buxb. 1951 

Chilita weingartiana (Boed.) Buxb. 1954 

Mammillaria unihamata Boed. 1937 

Ebnerella unihamata (Boed.) Buxb. 1951 

Chilita unihamata (Boed.) Buxb. 1954 

Mammillaria wiesingeri Boed. 1933 

Mammillaria erectacantha C.F.Först. 1847 

Mammillaria mundtii K.Schum. 1903 

Mammillaria wiesingeri subsp. apamensis (Repp.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria apamensis Repp. 1987 

Mammillaria wilcoxii K.Schum. 1898 = Mammillaria wrightii subsp. wilcoxii 

Mammillaria wilcoxii var. viridiflora (Britton & Rose) W.T.Marshall 1941 : ? 

Mammillaria wildiana Otto 1837 : ? 

Mammillaria wildiana var. compacta (Hort.) C.F.Först. 1886 : ? 

Mammillaria wildiana var. rosea Salm-Dyck ndat : ? 

Mammillaria wildii A.Dietr. 1836 = Mammillaria glochidiata 

Mammillaria wildii var. compacta (Hort.) Schelle 1926 : ? 

Mammillaria williamsii (Lem. ex Salm-Dyck) J.M.Coult. 1891 : ? 

Mammillaria winkleri C.F.Först. ndat : ? 

Mammillaria winterae Boed. 1929 

Mammillaria zahniana Boed. & F.Ritter 1929 

Mammillaria crassimammillis Repp. 1987 

Mammillaria freudenbergeri Repp. 1987 

Mammillaria winterae subsp. aramberri D.R.Hunt 1997 

Mammillaria wissmannii Hildm. 1898 = Escobaria missouriensis 

Mammillaria woburnensis Britton & Rose (Nom inval.) 1923 = Mammillaria voburnensis 

Mammillaria wohlschlageri Repp. 1987 = Mammillaria lasiacantha 

Mammillaria woodsii R.T.Craig 1943 = Mammillaria hahniana subsp. woodsii 

Mammillaria wrightii Engelm. 1856 

Chilita wrightii (Engelm.) Orcutt 1926 

Ebnerella wrightii (Engelm.) Buxb. 1951 

Mammillaria meridiorosei Castetter, Pierce & K.H.Schwer. 1978 

Mammillaria wrightii subsp. wilcoxii (K.Schum.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria wilcoxii K.Schum. 1898 

Chilita wilcoxii (K.Schum.) Orcutt 1926 

Ebnerella wilcoxii (K.Schum.) Buxb. 1951 

Mammillaria wrightii var. viridiflora (Britton & Rose) W.T.Marshall 1950 : ? 

Mammillaria wrightii var. wilcoxii (Toumey) W.T.Marshall 1950 : ? 

Mammillaria wuthenauiana Backeb. 1942 = Mammillaria nunezii 

Mammillaria xaltianguensis Sanchez-Mej. 1975 

Mammillaria xaltianguensis subsp. bambusiphila (Repp.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria bambusiphila Repp. 1986 

Mammillaria xanthina (Britton & Rose) Boed. 1933 = Mammillaria standleyi 

Mammillaria xanthotricha Scheidw. ndat : ? 

Mammillaria xochipilli Repp. 1987 = Mammillaria polythele 

Mammillaria yaquensis R.T.Craig 1945 = Mammillaria thornberi subsp. yaquensis 

Mammillaria yucatanensis (Britton & Rose) Orcutt 1926 = Mammillaria columbiana subsp. yucatanensis 

Mammillaria zacatecasensis Shurly 1960 = Mammillaria jaliscana 

Mammillaria zahniana Boed. & F.Ritter 1929 = Mammillaria winterae 

Mammillaria zegschwitzii Terscheck ndat : ? 

Mammillaria zeilmanniana Boed. 1931 = Mammillaria crinita 

Mammillaria zephyranthoides Scheidw. 1841 

Chilita zephyranthoides (Scheidw.) Orcutt 1926 

Ebnerella zephyranthoides (Scheidw.) Buxb. 1951 

Dolichothele zephyranthoides (Scheidw.) Backeb. 1961 

Mammillaria zepnickii Ehrenb. 1844 : ? 

Mammillaria zeyeriana K.Schum. 1898 = Mammillaria grusonii 

Mammillaria zopilotensis R.T.Craig 1945 = Mammillaria guerreronis 

Mammillaria zublerae Repp. 1987 

Mammillaria prolifera subsp. zublerae (Repp.) D.R.Hunt 1997 

Mammillaria zuccariniana Mart. 1832 = Mammillaria magnimamma 

Mammilloydia candida (Scheidw.) Buxb. 1951 

Mammillaria candida Scheidw. 1838 

Chilita candida (Scheidw.) Orcutt 1926 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 115 ……………………………………………..

Mammillaria estanzuelensis H.Moeller ex A.Berger 1929 

Chilita estanzuelensis (H.Moeller ex A. Berger) Buxb. 1954 

Mammillaria ortizrubiana (Bravo) Werderm. ex Backeb. 1931 

Neomammillaria ortizrubiana Bravo 1931 

Mammilloydia ortizrubiana (Bravo) Buxb. 1951 

Mammilloydia candida subsp. ortizrubiana (Bravo) Krainz 1974 

Literatura: 

Bödeker F., Mammillaria-Vergleichsschl., 1933 

Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 1961 

Borg J., Cacti, 1937 

Britton N. L. et Rose J.N., The Cactaceae, 4: 1923 

Forster C. F., Handbuch der Cacteenkunde, 1846. 

Haage W., Kakteen von A bis Z, 1981. 

Helia Bravo-Hollis, Hernando Sánchez-Mejorada, Las Cactáceas de México, 3: 1991 

Hunt D. R., A new review of Mammillaria names, Bradleya, 1983-87 

Chrudim – Atlas kaktusu 

Krainz H., Die Kakteen 

Lüthy J., Taxonomische Untersuch der Gattung Mammillaria, 1995 

Maddams W.F., Interesting newer Mammillarias, 1973 

Mottram R., Mammillaria Index, 1981 

Pilbeam J., Mammillaria. A collector’s guide, 1985 

Rauh W., Kakteen an ihre Standorten, 1979 

Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria. Monographie, 1991-1992 

Schumann K., Gesamtbeschreib. Kakteen, 1899 


Nomeklatura 

Na setkání gymnofilů v Eugendorfu 3.4.2004 přednesl skvělou přednášku pan 

Walter Till, kde vysvětlil základní botanické pojmy a pravidla při popisování nových 

druhů rostlin. Walter Till je synem známého gymnofila Hans Tilla a je uznávaným 

botanikem na Vídeňské universitě, tudíž přednáška byla z úst nejpovolanějšího. Po 

přednesení základních pojmů a pravidel se rozpoutala dlouhá diskuse. Zájem o 

nomenklaturu byl velký a mohl by zajímat i naše čtenáře. 

LK 

Mezníky v nomenklatuře - názvosloví 

1. 5. 1753 Linné, Species plantarum ed.I. 

☺ Začátek binární nomenklatury. Oba svazky jsou považovány za svazky, které vyšly současně 

(ICBN 2000, čl. 13.5) 

☺ Předlinneovská jména – pojmenování nemají žádnou prioritu, jako citovaná synonyma mají 

ale význam při typizaci Linneovských pojmenování ! 

Před 1. 1. 1890 - Je-li dána pouze jedna kategorie bez uvedení řádu, pak je považována pouze za 

variaci (mimo: explicitně jiný stupeň řádu). 

Příklad: Echinocactus hybogonus Salm-Dyck ß. Nob. (Labouret 1853). 

1. 1. 1908 - Stupně řádu nad rodem (druhem) jsou akceptovány správným použitím koncovky (čl. 

35.2) 

Příklad: Cereeae (Britton & Rose 1922) je difinován koncovkou jako tribus. Před tímto dnem by bylo 

pojmenováni neplatné ! 

1. 1. 1908 - Před tímto dnem je přípustné znázornění s analýzou (= detailní znázornění, čl. 42.4) jako 

náhrada za popis nebo diagnózu (čl. 42.3). Pojmenování druhů a pojmenování intraspecifických 

taxonů jsou takto platně publikována (čl. 44.1) 

1. 1. 1912 - Pojmenování rodů nesmějí být technické termíny (čl. 20.2) 

Příklad: Radicula Moench (1794) je platné, 

Lanceolatus Plumstead (1952) a Lobata Chapman (1952) jsou neplatná. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 116 ……………………………………………..

1. 1. 1935 - Každý nový taxon musí mít latinský popis nebo diagnózu, nebo musí mít odkaz na již 

dříve zveřejněný platný latinský popis nebo diagnózu (čl. 36.1) 

Příklad: Gymnocalycium mazanense (Backeb.) Backeb var. ferox Backeb. (1935), Kaktus ABC: 291. 

Neplatné, poněvadž neobsahuje latinskou diagnózu ! 

1. 1. 1953 - Památné rukopisné tisky již nejsou akceptovány jako platné publikace (čl. 30.1), stejně tak 

popisy na etiketách herbářů (čl. 30.4) 

Příklad: ručně sepsané obchodní katalogy, které byly hektograficky rozmnožovány. 

1. 1. 1953 - Odkaz na dříve platně zveřejněný popis nebo diagnózu dělá pojmenování platné jen 

tenkrát, je-li odkaz přímý a úplný (čl. 32.3., údaje basionymů /synonymů a nových jmen/, autor, 

protolog se stranou, datum: čl. 33.3) 

1. 1. 1953 - Jestliže stejný autor navrhne současně dvě nebo více jmen se stejným typem pro stejný 

taxon (alternativní pojmenování), nebude platné žádné z navrhovaných pojmenování (čl. 34.2) 

1. 1. 1953 - Jména nebo nové kombinace bez jasného odkazu k řádu jsou neplatná (čl. 35.1). Před 

tím je pojmenování nebo kombinace platná, má ale význam jen jako priorita při homonymech (čl. 

35.3). Jako nová jména (nom.nov.) se mohou stát bází pro nové kombinace, příp. synonymem mezi 

novými jmény s definovaným řádem ! 

1. 1. 1958 - Pojmenování taxonu v řádu rodu nebo řazení v nich je platné jen s uvedením typu(čl. 

37.1). Pod typem se rozumí trvalé uchovávaný rostlinný materiál (čl. 8, obvzl. 8.4). 

Příklad: Gymnocalycium triacanthum Backeb., Cactaceae (Backeberg):1730 je neplatné, poněvadž 

nebyl uveden žádný typ. 

1. 1. 1973 - Seznamy/soupisy semen nejsou platně uznávanou publikací (čl. 30.3) 

1. 1. 1973 - Jméno nebo pojmenování je platné jen tehdy, jsou-li všechny požadavky splněny zároveň 

( čl. 45.1). 

V dřívějším případě u Backeberga by bylo pojmenování platné, kdyby byl publikoval dodatečně typ a 

k tomu by udělal plný odkaz (čl. 33.3) na předcházející publikaci. 

1. 1. 1990 - Lectotypizace příp. neotypizace nějakého druhu nebo nějakého infraspecifického taxonu 

je platná jen tehdy, je-li uveden herbář nebo instituce, která typ přechovává (čl. 9.20). 

1. 1. 2001 - Termíny „Lectotypus“ příp. „Neotypus“ nebo jejich zkrazky či ekvivalent je třeba uvést 

v moderním jazyce (čl. 9.21). 

1. 1. 1990 - V citaci/definici typu pro nový rod nový taxon se musí odrazit slovo „typ“ nebo „holotyp“ (čl. 

37.6). 

1. 1. 1990 - Pro nové druhy nebo nové taxony v nich je nutné uvádět místo výskytu uložení (čl. 37.5). 

1. 1. 2001 - Stanovení typu (lectotypu, neotypu, epitypu) je platné jen tehdy, jestliže (vedle všech 

ostatních požadavků) je zveřejněno zároveň určení „hic designatus“ (nebo v jazykovém ekvivalentu) 

(čl. 7.11). 

Po těchto základních informacích představil Walter Till s humorem, jak může 

dnes vypadat popis nového druhu. Přitom nemusí být uložena ani celá rostlina, stačí 

jen její nějaká část, květ, plod či semeno. Zdůvodnil to tím, kam a jak by se ukládaly 

např. nově popsané palmy. Připomenul, že v Kódu bohužel není zahrnuta morální 

etika, která mnohým autorům dnes chybí. A tady je výsledek. 

Ukázka jak může vypadat popis: 

Bodyfex maximus Schwarzenegger, spec. nov., Aliso 26. 54, (2005). 

Ab omnibus speciebus statura perrobusta differt. 

Typus: California, Los Angeles, in locis candidissimis, 24. 12. 2004, leg. M. Shriver no. 1 (Holotypus: 

CAS). 

Kvetoucí tefrokaktusy 

V posledních letech stoupá obliba pěstování malých opuncií. Po zjištění, že i 

„tefráky“ mohou v našich sbírkách kvést, objevují se mezi pěstiteli stále častěji. Navíc 

mají jednu velkou výhodu, že se dají velmi snadno namnožit odlomenými články. Po 

loňském slunečném létě se dá očekávat u kaktusů bohaté kvetení, to platí i pro 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 117 ……………………………………………..

opuncie. Pokud však chceme, aby tefrokaktusy zakvetly, musíme nechat narůst 

dostatečně velký trs, neboť zakvétají z 3-5 článku. Loni jsem měl na jednom trsu asi 

50 květů a letos násada poupat nasvědčuje, že to bude ještě více – zatím jsem 

napočítal kolem stovky poupat. Zajímavé je, že na jednom článku se někde objevují 

2-3 poupata najednou. Samozřejmě, že ne všechny druhy kvetou tak velkým počtem 

květů, záleží na druhu a velikosti trsu, který ve sbírkách nanecháváme dorůstat do 

velkých rozměrů. Druhou podmínkou ke kvetení bude i chladné a suché zimování na 

světlém stanovišti, avšak teploty by neměly dlouhodobě klesat pod bod mrazu. Rod 

Opuntia dnes zahrnuje i další rody malých opuncií, které kvetou poměrně brzy jako 

Grusonia, Puna, Maihueniopsis, Corynopuntia, Cylindropuntia, Micropuntia a další. 

Pro ty, kteří ještě váhají s pěstováním malých opuncií, uvádím na zadní straně pár 

obrázků ze své sbírky. 

Lumír Král 


Na dubnovou schůzku (5.4.) mezi nás zavítal předseda frýdeckého Klubu Ing. Chvastek, aby 

se s námi podělil se svými zážitky s polední cesty po Bolívii. Schůzku zahájil místopředseda Dr. 

Štarha, kde seznámil přítomné s rozsáhlou nabídkou připravovaných akcí a dalšími organizačními 

záležitostmi. Než začla přednáška, bylo Ing. Chvastkovi předáno ocenění k 50. výročí našeho Klubu 

„Čestný člen KK v Ostravě“ za jeho zásluhy v době, kdy byl u nás předsedou a redaktorem Ostníku. 

Při této příležitosti mu předána i malá upomínka. Poté se už ujal slova sám oceněný. Když se řekne 

Bolívie, tak pro kaktusáře to znamená přehlídka sulkorebucií. A opravdu jsme jich viděli velké 

množství v mnoha druzích a variabilitě, většinou kvetoucích s pestrou paletou barev od žluté až po 

tmavě fialové. O sulkorebuciích si v některém příštím čísle Ostníku napíšeme trochu více. Přednáška 

však nebyla jen o sulkách, ale i o jiných rodech kaktusů, dokonce jsme viděli i jiné rostliny vyskytující 

se v Bolívii. Dokonalý odborný výklad, doplněný humornými historkami, zaujmul všechny přítomné. 

Děkujeme přednášejícímu za jeho skvělý večerní zážitek, který nám připravil a budeme se někdy 

příště těšit na další. 

Kaktusářská filatelie 

OBSAH – KVĚTEN 2004 

Posledních deset let činnosti KKO 66 


Ohlédnutí do historie 

a jak to tenkrát bylo (od počátku 70. let) 69 

Naši funkcionáři 72 

Rod Mammillaria Haw. 73 

Nomenklatura 116 

Kvetoucí tefrokaktusy 117 


Informace 119 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 118 ……………………………………………..

Informace 

--- 28.-30.5.2004 proběhne Otevírání sezóny ve Dvoře Královém n. L. s tradičně 

dobrou náladou a kvalitním programem. Informace pan Zdeněk Franc. 

--- 25.-27.6.2004 proběhne už tradiční setkání kaktusářů ve Frýdlantu n. O. pod 

názvem Kaktusy v Pobeskydí. Kdo se chce pobavit, ale i získat nové informace ze 

světa kaktusů, to vše najde na tomto setkání. Už nyní přislíbili přednášky (popřípadě 

jsou v jednání) naši známí i zahraniční kaktusáři (např. Basovník, Bohata, Gdaniec – 

PL, Chvastek, Jauernig – A, Kaplan, Krejzlík, Myšák, Odehnal, Rec, Šorma, Žídek a 

další). Součástí setkání bude i výstavka fotografií z nalezišť, výstava kaktusů a 

sukulentů a jako vždy další doprovodné akce. Informace pan Lumír Král. 

--- 10.-12.9.2004 se uskuteční v Ostravě-Martinově setkání gymnofilů, pořádané 

k 50. výročí našeho Klubu. Hlavní přednáškový program bude v sobotu 11.9. od 9. 

do 18. hodin. Přednášky přislíbili přední odborníci na rod Gymnocalycium jako pan 

Bercht - Holandsko, Jiránek – Praha, Neuhuber a Papsch – Rakousko, Šorma – 

Hořice a další jsou v jednání. Všichni zájemci jsou mile vítáni. Informace př. Král. 

--- POZOR ZMĚNA !!! Naše pravidelná schůzka proběhne v rámci setkání 

gymnofilů a proto se překládá z pondělí 6.9. na sobotu 11.9.2004. Děkujeme za 

pochopení. 

--- 3.-5.9.2004 je plánovaný zájezd na jižní Moravu. Všichni zájemci nechť zaplatí 

předběžnou cenu 800.-Kč nebo zálohu nejpozději na červnové schůzce nebo na 

setkání Pobeskydí ve Frýdlantu n. O. Podle zaplacených příspěvků bude objednán 

patřičně velký autobus, proto pozdější objednávky už nebudou možné. Děkujeme za 

pochopení. Informace př. Lumír Král nebo Oldřich Klímek. 


přednáškou se konají každé první pondělí v měsíci (mimo letních prázdnin) od 17. 

hodin na ubytovně ČD v sadu B. Němcové. Přijďte mezi nás. 






MUDr. Plesník Vladimír, Nezvalovo nám. 846, 708 00 Ostrava – Poruba, tel.: 596 

910 790. 


OSTNÍK 

Vydavatel: Klub kaktusářů v Ostravě, květen 2004 



OSTNÍK – 2004 ………………………….. 119 ……………………………………………..

Tephrocactus mandragora 

Tephrocactus weberi 

Tephrocactus alexanderi 

Corynopuntia bulbispina 

Tephrocactus andicola 

Tephrocactus articulatus 

OSTNÍK 

Vydavatel: Klub kaktusářů v Ostravě, květen 2004 



OSTNÍK – 2004 ………………………….. 120 ……………………………………………..


Číslo 331. 

Ročník 33. 

Červen 2004 

Epiphyllum oxypetalum (DC) Haw. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 121 ……………………………………………..

Z literatury 


Úvodní rozsáhlý článek se zabývá rozšířením rodu Gymnocalycium v jižní 

Brazílii. Gymnokalycia rostou na obrovském území východně od And, od Argentiny 

přes Bolívii, Paraguay a Uruguay, najdeme je ještě ve dvou brazilských státech Mato 

Grosso (G. matoense, G. anisitsii) a Rio Grande do Sul. (G. denudatum, G. horstii, G. 

buenekeri, G. uruguayense). Výsledky jedenácti let pátrání a putování po lokalitách 

gymnokalycií v Rio Grande do Sul shrnuli autoři Gerloff a Metzing do tabulky, 

ukazující počet nalezených populací těchto gymen: G. denudatum – 37, G. horstii – 

5, G. buenekeri – 4, G. uruguaysense – 18. Všechny tyto druhy patří do podrodu 

Macrosemineum Schütz. Podrobněji popisují lokality různých forem G. denudatum, 

lišících se mezi sebou jen délkou a tvarem trnů a také sběratelskou značkou Gf. 

Průvodních 8 snímků má dokumentovat jejich rozdíly, ale přirovnal bych je k rozdílům 

velikosti, objemu, délky nebo barvy vlasů atd. mezi členy téže rodiny. Následují 

rozšířené popisy dalších sledovaných druhů a snímky kvetoucích rostlin. Upozorňují 

na dnes už vzácný výskyt G. horstii (4 snímky) v přírodě, daný tím, že je to 

dvoudomý druh a k získání klíčivých semen je třeba mít „samičku“ a „samce“. 

Podobné je G. buenekeri (3 snímky), dnes uznávané za samostatný druh. Od G. 

horstii se liší matnou pokožkou, růžovým květem, hnědým plodem a vzhledem 

semen. Také žlutě kvetoucí G. uruguayense, i s růžově kvetoucí var. roseiflorum, 

nezapře podobu s G. denudatum. Liší se modro- až šedozelenou pokožkou, 

výraznějšími rýhami mezi žebry, silnějšími a od těla odstávajícími trny (5 snímků). 

Vítaným obohacením každé sbírky jistě bude nově nalezený Selenicereus 

validus. Na rozdíl od jiných druhů tohoto rodu má výhony mnohem menší, jemnější 

bílé trny, ale velké květy zcela barvou a formou připomínající poloviční velikost květu 

známé Královny noci (Selenicereus grandiflorus). Početné květy na charakteristické 

dlouhé trubce vyrůstají od báze výhonů, otevírají se v noci a krásně voní po vanilce. 

Jsou samosprašné, velké, červené plody zdobí již odkvetlé rostliny. Kultura je 

poměrně jednoduchá. Zimovat při 12-15°C v naprostém suchu, v létě teplé, lehce 

přistíněné místo ve skleníku nebo za oknem. Dobře se množí odřezky článků, 

zasazenými do propustného substrátu s příměsí humusu (4 snímky). (Poznámka 

překladatele: Asi 10 let jsem ve skleníku pěstoval Královnu noci. Každý rok jsem trpěl 

tím, že jsem jí musel krátit články, abych ji vystěhoval z nevytápěného skleníku a 

prošel dveřmi bytu. Přesazování do stále větších nádob a jejich přenášení byl vždy 

horor. Přesto jsem každý rok několikrát ponocoval se skleníku abych se nabažil 

krásné vůně a květu, který rozkvétal kolem 22. hodiny a během 3-4 hodin uvadal. I 

když dnes už kaktusy nemám, tento Selenicereus validus bych ještě rád měl aspoň 

na okně). 

Mammillaria goldii byla objevena 1968 v mexickém státě Sonora, kde roste 

ve směsi zvětralého tufu a vápence na slunných místech, částečně chráněna 

drobnými kusy Agave parviflora. Ploše kulovité tělo zřídka odnožuje, v mladých 

areolách je trocha nažloutlé vlny. Krajní trny jsou početné, tenké, sklovitě bílé, 

pektinátně přilehlé k tělu, střední nemá. Tmavě růžový květ dosahuje až 3,5 cm délky 

a průměru, má velký počet bílých prašníkových nitek a žluté prašníky. Kvete 

v březnu-dubnu. Plody vyzrávají v těle rostliny cca 12 měsíců, rostoucí objem rostliny 

je pomalu vytlačuje navenek. Během růstového období vyžaduje bohatou zálivku a 

hodně slunce, nejlepší je místo těsně pod sklem. V zimě naprosté sucho. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 122 ……………………………………………..

Měkkomasé tělo velice často napadají svilušky (červený pavouček), po naroubování 

ztrácí typický vzhled. 

Parodia (Notocactus) leninghausii má sloupovité tělo, často od báze 

odnožující. Dosahuje výšky až 2 m při průměru 15 cm, nezřídka je pak fajfkovitě 

prohnuté. Temeno je nápadně sešikmeno, z něj vyrůstají citronově žluté květy až 5 

cm dlouhé a 6 cm široké. Pěstování je snadné, zimování na světle zajišťuje 

pravidelné, bohaté zakvétání, teplota by neměla delší dobu klesnout pod 5°C. 

Substrát má být lehce humózní, propustný, zálivka v létě musí být bohatá 

s pravidelným přihnojováním. Popsána byla v kultuře vzniklá monstrózní forma apelii 

a var. minor, mající menší tělo a značně delší trny (2 snímky). 

Při studiu kaktusů a jejich příbuznosti se začínají stále častěji prosazovat 

moderní vědecké metody. Pracovnice Bavorského státního ústavu pro lesnictví, Dr. 

Konnertová, provedla rozbor enzymů v buňkách jedné sekce echinocereusů – 

Wilcoxia. Tato sekce se od jiných echinocereusů liší tenkými a dlouhými výhony, 

vyrůstajícími z řepovitě ztloustlých kořenů. Její velké květy mají pro echinocereusy 

typickou smaragdově zelenou bliznu. Prokázala, že do této sekce s jistotou patří tři 

samostatné druhy: E. schmollii, E. leucanthus, E. poselgeri. U dalších zkoumaných 

druhů (E. koenleinii, E. waldesii a E. tamaulipenis) je třeba vyšetřit větší počet rostlin 

a rozšířit spektrum analýz (9 snímků wilkoxií a 2 zymogramy). 

V hrabství Cornwal na západě Anglie bylo ve vytěžených kaolinových dolech 

postaveno v rámci projektu Ráj několik obrovských skleníků. Nejsou to botanické 

zahrady, ale objekty v nichž jsou napodobené různé oblasti světa, včetně jejich 

specifických klimatických poměrů a rostlinstva. Dosud byly dohotoveny a 

zpřístupněny jen některé objekty. První z nich pro rostliny subtropů je největší. Má 

200 m délky, 100 m šířky a 47 m výšky. Průměrná teplota je udržována na 28°C. 

V jen o málo menším objektu panují podmínky jako v Kalifornii a jihoafrickém 

Namaqualandu. Objekty tvoří ocelová konstrukce 625 spojených šestiúhelníků, které 

jsou pokryty mimořádně trvanlivými a průhlednými trojvrstevnatými foliemi 

z etylentatrafluoroetylénu. Výběr Cornwalu pro tento projekt vycházel z toho, že jsou 

zde díky blízkému Golfskému proudu mimořádně příznivé klimatické poměry. Mráz či 

sníh je v této oblasti naprostou vzácností. 

K doporučovaným rostlinám tentokrát patří: Disocactus (Aporocactus) 

martianus (epifyt vhodný do závěsných misek s písčito-humózním substrátem, 

polostín, i v zimě mírná zálivka. Velké červené květy vyrůstají na silnějších výhonech, 

kterými se také dobře množí), Mammillaria plumosa (byla popsána již 1893, ale ve 

sbírkách není častá, protože řada rostlin uhyne následkem její vysoké choulostivosti 

na delší vlhko. Potřebuje výsluní, čistě minerální substrát, starší rostliny tvoří polštář 

a velkém počtu hlav. Množí se postranními výhony), Mammillaria luethyi (velmi 

vzácná novinka z r. 1996, pro níž jsou typické chomáčky krátkých bílých trnů na 

areolách a velmi velké, tmavě růžové květy. Obvykle se roubuje, potřebuje hodně 

slunce, místo ve skleníku pod sklem), Rhipsalis pilocarpa (vhodný pro závěsnou 

kulturu. Výhony se bohatě rozvětvují, na areolách s tuhými, krátkými vlasy rostou 

světle žluté květy o průměru až 2,5 cm. Zvláštním ozdobou jsou kulovité, červené, 

hustě otrněné plody. Snadno roste v humózně- písčitém substrátu, v létě venku 

v polostínu, zimovat při 12-15°C s lehkou zálivkou. Množí se oddělenými výhony), 

Aloe descoingsii (drobné růžice o průměru 2-4 cm, hodně odnožující, s listy 

trojúhelníkovitého tvaru a s bělavými bradavkami na zelené pokožce. V zimě krásně 

kvete červenými květy na dlouhém květním stvolu. Čistě minerální, písčitý substrát, 

slabá zálivka i v létě, v zimě chladno a jen nepatrná zálivka), Crassula deceptor 

(vysoce sukulentní rostlina z jižní Afriky, kde roste hlavně na křemičitém substrátu. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 123 ……………………………………………..

V létě potřebuje výsluní, čistě minerální substrát, v zimě chladno a sucho. Množí se 

odnožemi). 

I nepřátelé hybridizace připouští, že takto mohou vznikat mimořádně hezké 

výpěstky. Velké štěstí a hodně zkušeností měl W. Haage jr. při křížení epifyl. Jeho 

hybrida Epiphyllum „Augenweide“ (tj. „pastva pro oči“) má vzpřímené ploché listy 

o šířce 5-8 cm, dosahující téměř půlmetrové délky. Areoly jsou malé, beztrnné. 

V hrubém, ale výživném substrátu o pH do 7, nasazuje poupata několikrát do roka. 

Květ zvonovitého tvaru je asi 18 cm dlouhý i široký. Květní trubka je světle zelená, 

řídce posetá červenohnědými šupinami. Zevní kališní lístky jsou jen 1 cm široké, 

purpurové barvy s fialovým leskem. Vnitřní kališní lístky, až 2 cm široké, jsou zářivě 

červenofialové s lehce naoranžovělým středním pruhem. Korunní plátky (petály) jsou 

zářivě fialové s tmavším středním pruhem a lehce zvlněnými okraji (barevný snímek). 


Agave 

Více než 300 popsaných druhů těchto rostlin pochází z Jižní a Střední 

Ameriky. V Mexiku je agáve významnou užitkovou rostlinou. Mohutné agáve na 

středomořském pobřeží nejsou původní, byly tam dovezeny a zplaněly. 

Všechny druhy tohoto rodu jsou tučnolisté rostliny s mohutnými, většinou 

trnitými listy, vytvářejícími přízemní růžici. Jsou to dlouhověké rostliny, o nichž se 

tvrdí, že rostou 100 let, aby vykvetly (odtud i anglický název Century plant). Většina 

druhů však za vhodných podmínek vykvétá dříve, za 30 až 50 let a některé druhy už 

ve věku 10 let. Agáve vytvářejí mohutná vrcholová květenství a po odkvětu hynou. 

Před úhynem však vytvářejí značné množství odnoží, kterými se množí. Vyžadují 

plně osluněná stanoviště s dostatkem čerstvého vzduchu a vyhovují jim běžné 

teploty. Většinou jsou to mohutné rostliny, které se nehodí do bytu, pěstují se proto 

na terasách a balkonech, v parcích a zahradách a na zimu se přenášejí do suchého 

sklepa, kde přezimují bez zálivky při teplotě 3 až 8°C. Na jaře se případně odstraní 

odumřelé listy a rostliny se opět přenesou na slunné stanoviště. Přesazují se jen 

ty,jejichž kořeny přerůstají z nádoby, což bývá přibližně po pěti létech. Nejvhodnější 

je pro ně hlinitopísčitá půda. Při přesazování dbáme na dobrou drenáž nádob. Hojná 

zálivka a hnojení působí mohutný růst rostlin, omezená zálivka a omezené, 

popřípadě žádné hnojení udržují rostlinu v přijatelných rozměrech po řadu let. Řídíme 

se tedy možnostmi a prostorem, který pro pěstování agáve máme. 

Nejznámější je Agave americana, která se pěstuje v teplých oblastech snad 

na celém světě. Známá je např. ze Středomoří, kde vytváří mohutné porosty na 

skalnatých a kamenitých svazích. Růžici vytvářejí jakoby ojíněné modrozelené listy 

dlouhé 1 až 1,5 m a široké až 20 cm. Staré rostliny vyhánějí až 11 m vysoký květní 

stvol, který kvete i dva měsíce. Pěstují se četné kultivary s různě zbarvenými listy, 

jako např. “Marginata“ se žlutobíle lemovanými listy, “Marginata alba“, jejíž listy mají 

bělavé lemování a v mládí jsou narůžovělé, i další. V naších podmínkách se pěstují 

většinou tam, kde se dají v letních měsících umístit venku. 

Kromě Agave americana se pěstuje ještě Agave filifera s listy 3 cm širokými a 

až 25 cm dlouhými, se světlým okrajem,od něhož odstávají dlouhá niťovitá vlákna. 

Dva a půl metru vysoké květní stvoly nesou hustý klas květů. Agave victoriae-reginae 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 124 ……………………………………………..

tvoří široké, kulovité, drobné růžice a listy dlouhými jen 10 až 15 cm. Agave lze 

pěstovat i hydroponicky v keramzitu. 

Milan Tůma 

Rod Agave L. 

Většina kaktusářů nepěstuje jen kaktusy, ale mají ve sbírkách i jiné sukulenty. 

Nejpěstovanějším sukulentním rodem je jednoznačně rod Agave. Již dříve jsem v 

OSTNÍKU, ročník 15: číslo 148. str. 999, 9/1986 o tomto rodu psal, ale za tu dobu se 

v systematice hodně změnilo. Rozpoznat a určit jednotlivé druhy nám pomůže nové 

rozdělení rodu Agave. Zpočátku byl rod Agave řazen pod známý africký rod Aloe. 

Teprve C. Linné navrhl jméno pro americké druhy po jedné ze čtyř dcer Kadmuse a 

Hermiony ze starořeckých dějin a rozdělil jej na rody Aloe a Agave. 

Jako základní poznávací znaky rodu jsou růžice se ztloustlými, pevnými 

sukulentními listy často na okrajích zdobené ozubením nebo někdy též s barevně 

odlišnými vlákny. Jsou však známé i druhy, jejichž listy jsou prakticky nesukulentní, 

tenké, válcovité a značně tuhé (A. stricta), které se pěstují poněkud obtížněji. 

Rostliny jakmile zakvetou vytvoří dlouhý stvol, někdy až několik metrů vysoký se 

spoustou květů, potom podobně jako bromélie rostliny odumírají. Rod Agave L. 1753 

jsou rostliny jednoklíčné, řazené do čeledi Agavaceae. H. Jacobsen agáve dělí a tři 

podrody, vždy s několika skupinami. Další rozdělení rodu provedli např. Berger, 

Breitung, Gentry nebo Ullrich. Nové rozdělené dělí rod Agave jen na dva podrody 

podle typu květu, vytvořil na Desert Botanical Garden ve Phoenix autor Howard Scott 

Centry v knize pod názvem Agaves of Continental North America. 

Tvar květů podrodu Littaeae a podrodu Agave 

Podrod Littaea Gentry 1982 je rozdělen do 8 skupin s 54 druhy a podrod 

Agave Gentry 1982 do 20 skupin s 82 druhy. Oba podrody mají ještě několik podruhů 

nebo variet. Roku 2000 upravil rozdělení rodu J.R. Kolendo a uveřejnil jej na 

internetových stránkách: 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 125 ……………………………………………..

Rod Agave L. 1753 

Podrod Littaea Gentry 1982 

SKUPINA DRUH SYNONYMA AUTOR 

Amolae attenuata Salm Dyck 1834 

cernua Berger 1915 

glaucescens Hooker 1862 

pruinosa 

Lem. ex Jacobi 

1863 

bakeri Hooker 1903 

gilbertii Berger 1904 

chrysoglossa Johnston 1924 

ocahui v. ocahui Gentry 1972 

ocahui v. longifolia Gentry 1982 

pedunculifera Trelease 1920 

vilmoriniana Berger 1913 

eduardii Trelease 1920 

houghii Trelease 1920 

mayoensis Gentry 1942 

yuccaefolia Delaroche 1812 

spicata 

Cavanilles 

Choripetalae ellemeetiana Jacobi 1865 

guiengola Gentry 1960 

Filiferae filifera ssp. filifera Ullrich 1992 

filamentosa Salm Dyck 1859 

filamentosa v. filamentosa Baker 1877 

filifera Salm Dyck 1859 

filifera ssp. microceps Kimnach 1995 

filifera ssp. multifilifera Ullrich 1992 

multifilifera Gentry 1972 

filifera ssp. schidigera Ullrich 1992 

disceptata Drummond 1912 

schidigera Lemaire 1862 

wrightii 

Drummond1909 

geminiflora Ker-Gawler 1817 

angustissima Engelmann 1875 

ornithobroma Gentry 1982 

ortgesiana Roezl 1861 

colimana Gentry 1968 

Marginatae albomarginata Gentry 1982 

angustiarum Trelease 1920 

difformis Berger 1915 

haynaldii Todaro 1876 

ensifera Jacobi 1868 

lophantha v. latifolia Berger 1915 

heteracantha Baker 1877 

funkiana 

ghiesbreghtii 

Koch & Bouche 

1860 

Lemaire ex Jacobi 

1864 

huehueteca Standley 1943 

purpusorum Berger 1915 

roezlii Baker 1877 

glomeruliflora Berger 1915 

chisosensis Muller 1939 

heteracantha v. glomeruliflora Engelmann 

lechuguilla v. glomeruliflora Trelease 1920 

horrida ssp. horrida Ullrich 1993 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 126 ……………………………………………..

horrida Lemaire ex Jacobi 

1864 

gilbeyi Berger 1915 

maigretiana 

Jacobi 

regeliana 

Hort ex Baker 

horrida ssp. perotensis Ullrich 1992 

impressa Gentry 1982 

kerchovei Lemaire 1864 

convallis Trelease 1920 

dissimulans Trelease 1920 

expatriata Rose 1900 

inopabilis Trelease 1920 

noli-tangere Berger 1915 

lechuguilla Torrey 1859 

heteracantha 

Hort. 

lophatha v. poselgeri Berger 1915 

multilineata Baker 1888 

poselgeri Salm Dyck 1859 

lophantha Gentry 1982 

heteracantha Zuccarrini 1833 

mezortillo 

Hort. 

univittata Haworth 1831 

vittata Regel. 1858 

obscura Schiede 1830 

peacockii Croucher 1873 

macroacantha v. latifolia Trelease 1907 

roezliana v. peacockii Trelease 1920 

pelona Gentry 1972 

potrerana Trelease 1920 

pumila De Smet 1888 

titanota Gentry 1982 

triangularis Jacobi 1869 

hanburyi Baker 1892 

rigidissima Jacobi 1869 

victoriae-reginae Moore 1875 

consideranti Carr. 1875 

fernandii-regis Berger 1915 

nickelsii Gosselin 1895 

xylonacantha Salm Dyck 1859 

carchariodonta Pampanini 1907 

kochii Jacobi 1866 

Nizandensae nizandensis Cutak 1951 

Parviflorae felgeri Gentry 1972 

parviflora ssp. parviflora Gentry 1982 

parviflora ssp. flexiflora Gentry 1972 

hartmanii 

Shreve & Wiggins 

1964 

polianthiflora Gentry 1972 

schottii v. schottii Engelmann 1875 

geminiflora v. sonorae Torrey 1859 

mulfordiana Trelease 1920 

schottii v. serrulata Mulford 1896 

schottii v. treleasei 

Kearney & Peebles 

1939 

treleasei Toumey 1901 

toumeyana ssp. toumeyana Gentry 1982 

toumeyana ssp. bella Gentry 1982 

Polycephalae celsii v. celsii Hooker 1856 

botteri Baker 1876 

bouchei Jacobi 1865 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 127 ……………………………………………..

haseloffii Jacobi 1866 

micracantha 

Salm Dyck1855 

mitis 

Salm Dyck1855 

celsii v. albicans Gentry 1982 

albicans Jacobi 1865 

mitis v. albicans Terracciono 1885 

chiapensis Jacobi 1866 

teopiscana 

Matuda 

pendula Schnittspan 1857 

aloina Koch 1860 

coespitosa Todaro 1876 

sartorii Koch 1860 

polyacantha Haworth 1821 

chloracantha Salm Dyck 1859 

densiflora Hooker 1857 

engelmanii Trelease 1892 

flaccifolia Berger 1907 

maximowicziana 

Regel. 

micrantha Baker 1878 

uncinata Jacobi 1865 

polyacantha v. xalapensis Gentry 1982 

xalapensis 

Roezl ex Jacobi 

1865 

warelliana Baker 1877 

wendtii 

Chazaro Basanez 

1995 

Serrulatae bracteosa Watson 1882 

Striatae dasylirioides Jacobi & Bouche 

1865 

dealbata 

Lemaire ex Jacobi 

1865 

intrepida Greenman 1899 

petrophila 

Garcia Mendoza 

1998 

striata ssp. striata Zuccarrini 1833 

recurva Zuccarrini 1845 

striata ssp. falcata Gentry 1982 

falcata Engelmann 1875 

paucifolia Todaro 1877 

striata ssp. stricta Ullrich 1990 

echinoides Jacobi 1868 

striata v. stricta 

striata v. striata Baker 1877 

tenuifolia Zamudio Ruiz 1995 

Urceolatae arizonica Gentry & Weber 

1970 

utahensis ssp. utahensis Engelmann 1871 

haynaldii v. utahensis Terraciono 1885 

newberryi Engelmann 1875 

scaphoidea 

Greenman & 

Rouch 1929 

utahensis v. discreta Jones 1930 

utahensis ssp. kaibabensis Gentry 1982 

kaibabensis McKelvey 1949 

utahensis v. kaibabensis Breitung 1960 

utahensis v. nevadensis Engelmann 1929 

nevadensis Hester 1943 

utahensis v. eborispina Breitung 1960 

eborispina Hester 1943 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 128 ……………………………………………..

Podrod Agave Gentry 1982 

SKUPINA DRUH SYNONYMA AUTOR 

Americanae americana cv. marginata americana v. marginata Hort. 

americana v. variegata Hort. 

americana cv. mediopicta americana v. mediopicta Hort. 

americana cv. mediopicta f.albaamericana v. mediopicta f.alba Hort. 

americana cv. picta americana v. picta Terraciono 1885 

ingens Berger 1915 

picta Salm Dyck 1859 

americana cv. striata americana v. striata Hort. 

americana cv. variegata americana v. marginata Hort. 

americana v. variegata Hort. 

americana ssp. protamericana Gentry 1982 

americana v. americana Linnaeus 1753 

complicata Trelease 1913 

felina Trelease 1920 

gracilispina Engelmann 1914 

ingens Berger 1915 

mediomixta 

Trelease 

melliflua Trelease 1914 

milleri 

Haworth 

ramosa 

Hoensch 

rasconensis Trelease 1914 

spectabilis 

Salisbury 

subzonata Trelease 1920 

zonata Trelease 1914 

americana v. expansa Gentry 1972 

abrupta Trelease 1920 

expansa Jacobi 1868 

americana v. oaxacensis Gentry 1982 

asperrima ssp. asperrima Ullrich 1992 

asperrima Jacobi 1864 

caeciliana Berger 1915 

scabra Salm Dyck 1859 

scabra ssp. scabra Gentry 1982 

asperrima ssp. madarensis Ullrich 1992 

scabra ssp. madarensis Gentry 1982 

asperrima ssp. potosiensis Ullrich 1992 

scabra ssp.potosiensis Gentry 1982 

asperrima ssp. zarcensis Ullrich 1992 

scabra ssp. zarcensis Gentry 1982 

franzosini Baker 1892 

frederici Berger 1915 

lurida Aiton 1789 

breviscapa 

Berger ex. Roster 

mexicana 

Lemaire 

vernae Berger 1915 

oroensis Gentry 1982 

scaposa Gentry 1982 

Campaniflorae aurea Brandegee 1889 

campaniflora 

Trelease 

capensis Gentry 1978 

brandegeei 

Hort. 

promontorii Trelease 1912 

Crenatae bovicornuta Gentry 1942 

calodonta Berger 1912 

scolymus Berger 1898 

cupreata Berger 1915 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 129 ……………………………………………..

hookeri Jacobi 1866 

inaequidens ssp. inaequidens Gentry 1982 

crenata Jacobi 1866 

inaequidens Koch 1864 

megalacantha Hemsl. 1880 

mescal Koch 1865 

inaequidens ssp. barrancensis Gentry 1982 

jaiboli Gentry 1972 

maximiliana Baker 1877 

conjuncta Berger 1915 

katharinae Berger 1915 

maximiliana v. katharinae Gentry 1982 

katharinae Berger 1915 

Deserticolae avellanidens Trelease 1912 

cerulata ssp. cerulata Gentry 1982 

cerulata Trelease 1912 

cerulata ssp. dentiens Gentry 1978 

dentiens Trelease 1912 

cerulata ssp. nelsonii Gentry 1978 

nelsonii Trelease 1912 

cerulata ssp. cerulata Gentry 1978 

desertii ssp.desertii Gentry 1982 

consociata Trelease 1912 

desertii Engelmann 1875 

desertii ssp. pringlei Gentry 1978 

pringlei Engelmann 1888 

desertii ssp. subsimplex Gentry 1978 

gigantensis Gentry 1978 

margaritae Brandegee 1889 

connochaetodon Trelease 1912 

mckelveyana Gentry 1970 

moranii Gentry 1978 

sobria ssp. frailensis Gentry 1978 

sobria ssp. roseana Gentry 1978 

roseana Trelease 1912 

sobria v. roseana Johnston 1924 

sobria ssp. sobria Gentry 1982 

affinis Trelease 1912 

carminis Trelease 1912 

slevenii Johnson 1924 

sobria Brandegee 1889 

subsimplex Trelease 1912 

vizcainoensis Gentry 1978 

Ditepalae applanata Koch ex Jacobi 

1864 

colorata Gentry 1942 

delamateri 

Hodgson & Slauson 

1995 

durangensis Gentry 1982 

flexispina Trelease 1920 

fortiflora Gentry 1972 

murpheyi Gibson 1935 

palmeri ssp. chrysantha Ullrich 1992 

chrysantha Peebles 1935 

palmeri v. chrysantha Little ex Benson 

1943 

repanda 

Trelease 

palmeri ssp. palmeri Ullrich 1992 

palmeri Engelmann 1875 

shrevei ssp. magna Gentry 1982 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 130 ……………………………………………..

shrevei Gentry 1942 

shrevei ssp. matapensis Gentry 1972 

shrevei ssp. shrevei Gentry 1972 

shrevei Gentry 1942 

wocomahi Gentry 1942 

Hiemiflorae atrovirens Ullrich 1990 

coccinea 

Roezl ex Jacobi 

1865 

macroculmis Todaro 1878 

mirabilis Trelease 1920 

latissima Jacobi 1864 

atrovirens v. mirabilis Gentry 1982 

mirabilis Trelease 1920 

congesta Gentry 1982 

hiemiflora Gentry 1982 

hurteri Trelease 1915 

samalana Trelease 1915 

lagunae Trelease 1915 

isthmensis 

Garcia- Mendoza 

1993 

pachycentra Trelease 1915 

eichlami Berger 1915 

opacidens Trelease 1915 

tenuispina Trelease 1915 

weingartii Berger 1915 

parvidentata Trelease 1925 

compacta Trelease 1927 

potatorum Zuccarini 1833 

galeotti 

Baker 

grandibracteata 

Ross 

potatorum v. verschaffeltii Berger 1915 

saundersii Hooker 1865 

scolymus Karwinsky 1834 

verschaffeltti Lemaire 1868 

seemanniana ssp. pygmae Ullrich 1992 

pygmae Gentry 1982 

seemanniana ssp. seemanniana Ullrich 1992 

carol-schmidtii Berger 1915 

guatemalensis Berger 1915 

seemanniana Jacobi 1868 

tortispina Trelease 1915 

thomasae Trelease 1915 

wercklei 

Weber ex Berger 

1915 

Marmoratae grijalvensis Ullrich 1990 

gypsophila Gentry 1982 

marmorata Roezl 1833 

todaroi Baker 1888 

nayaritensis Gentry 1982 

zebra Gentry 1972 

Parryanae gracilipes Trelease 1912 

guadalajarana Trelease 1920 

havardiana Trelease 1912 

parrasana Berger 1906 

parryi ssp. neomexicana Ullrich 1992 

neomexicana 

Wooton & Standley 

1913 

parryi ssp. parryi Ullrich 1992 

americana v. latifolia Torrey 

applanata v. parryi Mulford 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 131 ……………………………………………..

applanata v.huachucensis Mulford 

chihuahuana Trelease 1911 

couesii 

Engelmann ex 

Trelease 

huachucensis Baker 1888 

marcusi 

De Smet 

noah 

Nickels 

parryi f. integrifolia Breitung 1963 

parryi v. couesii 

Kearney & Peebles 

1939 

parryi v. huachucensis Little ex. Benson 

1953 

parryi v. truncata Gentry 1982 

patonii 

Trelease 

scabra Salm Dyck 1859 

wislizeni Engelmann 1875 

Rigidae aktites Gentry 1972 

angustifolia Haworth 1821 

aboriginum Trelease 1907 

bergeri Trelease 1915 

breedlovei Gentry 1982 

costaricana Gentry 1982 

donnell-smithii Trelease 1915 

elongata Jacobi 1865 

excelsa Baker 1877 

endlichiana Trelease 1907 

flavovirens 

Jacobi 

ixtlii Karwinsky 1837 

ixtlii v. excelsa 

Terracciono 

ixtlioides Hooker 1871 

jacquiniana Schultes 1829 

kirschneriana Berger 1915 

lespinassei Trelease 1907 

owenii Johnston 1924 

pacifica Trelease 1920 

panamana Trelease 1920 

prainiana Berger 1915 

sicaefolia Trelease 1915 

spectabilis Todaro 1878 

wightii 

Drummond & Prain 

1907 

wrightii Drummond 1907 

yaquiana Trelease 1920 

zazupe Trelease 1907 

angustifolia cv. marginata 

Hort. 

angustifolia v. variegata Hort. 

angustifolia cv. variegata 

Hort. 

angustifolia v. marginata Hort. 

angustifolia v. deweyana Gentry 1982 

deweyana Trelease 1909 

angustifolia v. letonae Gentry 1982 

letonae 

Taylor ex Trelease 

1925 

angustifolia v. nivea Gentry 1982 

nivea Trelease 1915 

angustifolia v. rubescens Gentry 1982 

rubescens Salm Dyck 1834 

angustifolia v. sargentii Trelease 1912 

cantala Roxburgh 1814 

candalabrum Todaro 1878 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 132 ……………………………………………..

cantula Roxburgh 1832 

rumphii Jacobi 1865 

cantala v. acuispina Gentry 1982 

acuispina Trelease 1925 

datylio 

Simon ex. Weber 

1902 

datylio v. vexans Johnston 1924 

vexans Trelease 1912 

decipiens Baker 1892 

laxifolia Baker 1896 

fourcroydes Lemaire 1864 

elongata Berger 1915 

ixtli v. elongata 

Baker 

ixtlioides 

Lemaire ex. Jacobi 

rigida v. elongata Baker 

sullivani Trelease 1920 

karwinskii Zuccarini 1833 

bakeri Ross 1894 

corderoyi Baker 1877 

macroacantha Zuccarini 1833 

rhodacantha Laferriere 1995 

stringens Trelease 1915 

tequilana Weber 1902 

palmaris Trelease 1920 

pedrosana Trelease 1920 

pes-mulae Trelease 1920 

pseudotequilana Trelease 1920 

subtilis Trelease 1920 

tequilana cv. Limeno Kimnach 1995 

tequilana cv. variegata 

Hort. 

Salmianae gentryi Ullrich 1990 

mapisaga v. lisa Gentry 1982 

mapisaga v. mapisaga Gentry 1982 

mapisaga Trelease 1920 

montana Villarreal 1996 

salmiana ssp. crassispina Gentry 1982 

crassispina Trelease 1914 

salmiana ssp. salmiana Gentry 1982 

atrovirens v. sigmatophylla Berger 1915 

coarctata Jacobi 1868 

cochlearis Jacobi 1870 

compluviata Trelease 1914 

jacobiana Salm Dyck 1859 

lehmanii Jacobi 1868 

mitriformis Jacobi 1868 

quioitifera Trelease 1913 

salmiana Salm Dyck 1859 

tehuacanensis 

Karwinsky ex. Salm 

Dyck 1859 

salmiana v. angustifolia Berger 1915 

salmiana v. ferox Gentry 1982 

ferox Koch 1860 

tecta Trelease 1915 

Sisalanae desmettiana Jacobi 1866 

miradorensis Jacobi 1868 

regeliana Jacobi 1866 

kewensis Jacobi 1897 

neglecta Small 1903 

sisalana Perrine 1838 

sisalana v. armata Trelease 1913 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 133 ……………………………………………..

weberi Cels ex. Poisson 

1901 

franceschiana Trelease 1912 

Umbellliflorae sebastiana Greene 1885 

? disjuncta Trelease 1912 

shawii v. sebastiana Gentry 1949 

shawii ssp. goldmaniana Gentry 1982 

goldmaniana Trelease 1912 

shawii ssp. shawii Gentry 1982 

orcuttiana Trelease 1912 

pachyacantha Trelease 1912 

shawii Engelmann 1875 


Fylokaktusy - Epiphyllum hybridum 

Fylokaktusy pocházejí z tropických oblastí Ameriky, kde roste asi 20 

původních druhů jako epifytické keříky na stromech, ve skalních rozsedlinách i jinde. 

Fylokaktusy mají ploché článkované, sytě zelené stonky připomínající listy s různě 

nepravidelnými okraji se zářezy různého tvaru a hloubky. Většinou silně vonící květy 

jsou velké, zářivě růžové, červené, karmínové, ale i žluté, bílé a u některých kultivarů 

dvoubarevné. Po odkvětu často vytvářejí plody, které jsou jedlé a obsahují velké 

množství drobných černých semen. Fylokaktusy kvetou na jaře a často opakovaně 

na podzim. Pěstují se složité hybridy vzniklé křížením původních druhů při křížení se 

použily i některé jiné rody kaktusů, např. Selenicereus a další. Vznikla tak řada 

forem, z nichž některé jsou vzpřímenějšího růstu, jiné převislé. Zvlášť převislé stonky 

nasazují bohatě poupata. 

Fylokaktusy nejlépe rostou na světlém stanovišti, dostatek slunce vyžadují 

zejména v době květu. Nejlépe se jim daří od druhé poloviny května do září venku na 

okně nebo na balkoně, kde mají dostatek světla i čerstvého vzduchu. Také ranní rosa 

a teplé letní deště jim prospívají. Podle možnosti můžeme fylokaktusy umístit v létě 

na zahradě do polostínu pod stromy. Ve vlhčích letech je však třeba dát pozor, aby je 

nepoškodili hlemýždi a slimáci. Jinak se fylokaktusy přizpůsobují i nižším teplotám. 

Při nich zastavují v pozdním létě růst a nové stonky lépe vyzrávají. V zimě jim postačí 

teploty kolem 10°C. V létě vyžadují dostatek vody a během růstu vděčně reagují na 

přihnojení roztokem organického hnojiva. Nesnášejí vápník, naopak mají zvýšené 

nároky na fosfor a draslík, které mají převažovat zejména v pozdním letním 

přihnojení. V zimě zálivku omezíme a zaléváme jen tak, aby kořenový bal příliš 

nepřeschl. Fylokaktusy, které přezimovaly ve světlé místnosti při nižších teplotách a 

omezené zálivce, nasazují v předjaří bohatě poupata a na jaře pak hodně kvetou. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 134 ……………………………………………..

Množí se stonkovými řízky, popřípadě dělením starších trsů. Stonkové řízky se 

nařežou a nechají se dva až tři dny zaschnout, aby se na řezné ploše vytvořila 

sklovitá blanka. Pak se teprve zasadí do směsi ze stejného dílu drnovky, listovky, 

rašeliny a písku. Do stejné zeminy se přesazují vzrostlé rostliny. Fylokaktusy 

přesazujeme po odkvětu podle potřeby po dvou až třech letech, starší rostliny ve 

velkých nádobách i později. Dva dny před přesazováním se nezalévají, aby se dala 

lépe odstranit stará zemina z kořenů a aby se přitom nepoškodily jemnější kořínky. 

Po přesazení se rostliny umístí na zastíněném místě a zalévají se jen velmi opatrně a 

mírně, aby se předešlo zahnívání kořenů a uhynutí rostlin. Fylokaktusy se dobře 

rozmnožují i semeny, která se vysévají pod sklo. Tento způsob se však používá 

spíše při šlechtění. V pokojových podmínkách bylo dříve pěstování kaktusů ze 

semene oblíbené spíše jako zajímavost. V hydroponické kultuře řízky fylokaktusu 

dobře koření v drceném keramzitu. Fylokaktusy se pěstují jednotlivě nebo ve 

skupinách. Jsou to vynikající rostliny do truhlíků před okny. Dalším rodem listových 

kaktusů, s jehož zástupci se však většinou setkáváme ve větších sbírkách kaktusářů, 

je rod Rhipsalis. Asi šedesát známých druhů pochází z tropické Ameriky a jsou to 

převislé epifytické keříky s článkovanými stonky. Některé druhy mají stonky ploché, 

jako např. R. houlettiana s tlustými články a žlutavě bílými drobnými kvítky, jiné mají 

stonky složené z válcovitých článků, jako bíle kvetoucí R. casshuta. Tyto rostliny jsou 

náročnější než fylokaktusy, proto se jim nejlépe daří na epifytních větvích v okenních 

skleníčcích nebo v teplejších místnostech v košíčcích a ampulích. Vyžadují teploty od 

18 do 20°C, trvale vlhkou zeminu, složenou z listovky a rašeliny s přídavkem 

rašeliníku a písku. V létě je pro ně nezbytné rosení. 

Milan Tůma 


Na schůzce 3.5. narychlo zastoupil avizovaného př. Šnicra náš distributor Ing. 

Skoumal, který představil své turbinikarpusy v předokenních skleníčcích. Každý mohl 

názorně vidět, jak může být ve stísněných panelákových prostorách, krásná sbírečka 

miniaturních kaktusových skvostů. V další části jsme se mohli podívat do suchých 

kopců jižně od Splitu a nakonec do Izraelských pouští. Jako nádražák tráví 

dovolenou ve speciálních vlakových soupravách, s kterými procestoval už snad celou 

Evropu. Na vybraných obrázcích z cest se našlo místo i na několik kaktusů a 

sukulentů, především různé opuncie a agave, které se v jižních krajinách běžně 

vyskytují. Viděli jsme však spoustu jiných zajímavých rostlin, mě např. zaujaly pěkné 

bílé květy „capari, rostliny, které známe u nás spíše z kuchyní. Ing. Skoumal hovořil i 

o dalších zajímavostech z cest, které vyvolaly v závěru obsáhlou diskusi. 

Informace 

--- 19.-21.6. proběhne výstava kaktusů Klubu kaktusářů v Ostravě-Porubě 

v Domě mladých přírodovědců v Porubě (dům hned za tržištěm na Nezvalovo 

náměstí) od 9.-17. hodin. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 135 ……………………………………………..

--- 25.-27.6.2004 proběhne už tradiční setkání kaktusářů ve Frýdlantu n. O. pod 

názvem Kaktusy v Pobeskydí. Kdo se chce pobavit, ale i získat nové informace ze 

světa kaktusů, to vše najde na tomto setkání. Už nyní přislíbili přednášky (popřípadě 

jsou v jednání) naši známí i zahraniční kaktusáři (např. Basovník, Bohata, Gdaniec – 

PL, Chvastek, Jauernig – A, Kaplan, Krejzlík, Myšák, Odehnal, Rec, Šorma, Žídek a 

další). Součástí setkání bude i výstavka fotografií z nalezišť, výstava kaktusů a 

sukulentů a jako vždy další doprovodné akce. Informace pan Lumír Král. 

--- 10.-12.9.2004 se uskuteční v Ostravě-Martinově setkání gymnofilů, pořádané 

k 50. výročí našeho Klubu. Hlavní přednáškový program bude v sobotu 11.9. od 9. 

do 18. hodin. Přednášky přislíbili přední odborníci na rod Gymnocalycium jako pan 

Bercht - Holandsko, Jiránek – Praha, Neuhuber a Papsch – Rakousko, Šorma – 

Hořice a další jsou v jednání. Všichni zájemci jsou mile vítáni. Informace př. Král. 

--- POZOR ZMĚNA !!! Naše pravidelná schůzka proběhne v rámci setkání 

gymnofilů a proto se překládá z pondělí 6.9. na sobotu 11.9.2004. Děkujeme za 

pochopení. 

--- 3.-5.9.2004 je plánovaný zájezd na jižní Moravu. Všichni zájemci nechť zaplatí 

předběžnou cenu 800.-Kč nebo zálohu nejpozději na červnové schůzce nebo na 

setkání Pobeskydí ve Frýdlantu n. O. Podle zaplacených příspěvků bude objednán 

patřičně velký autobus, proto pozdější objednávky už nebudou možné. Děkujeme za 

pochopení. Informace př. Lumír Král nebo Oldřich Klímek. 


přednáškou se konají každé první pondělí v měsíci (mimo letních prázdnin) od 17. 

hodin na ubytovně ČD v sadu B. Němcové. Přijďte mezi nás. 








OBSAH – ČERVEN 2004 


Agave 124 


Fylokaktusy – Epiphyllum hybridum 134 


Informace 135 

OSTNÍK 

Vydavatel: Klub kaktusářů v Ostravě, červen 2004 



OSTNÍK – 2004 ………………………….. 136 ……………………………………………..


Číslo 332. 

Ročník 33. 

Září 2004 

Setkání tří kaktusářských presidentů: Josef Odehnal, Wolfgang Papsch, Grzegorz Matuszewski 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 137 ……………………………………………..

Z literatury 


Skupinka přepikýrovaných semenáčků Turbinicarpus polaskii tvoří na titulní 

stránce obrázek připomínající orientální kobereček. V průvodním textu se redaktor 

zmiňuje o úspěchu akce semen v roce 2002, kdy bylo členům DKG nabízeno téměř 

4500 druhů semen kaktusů. 

Osm stránek, osmnáct barevných snímků a velká tabulka pojednává o 

biorezervaci „Huiricuta“ na severu státu San Luis Potosí. Současně jde o posvátnou 

oblast mexického kmene Huicholů, kam se pod vedením zkušených šamanů 

vypravují na poutě, při nichž sbírají a požívají lofofory. Ve stepích s bývalými doly na 

stříbro a na zlato, se dnes domorodci živí pěstováním fazolí a rýže a chovem stád 

koz, které ohrožují všechno rostlinstvo. Asi 60% plochy rezervace porůstají tzv. 

kreosotové křoviny (Larrea tridentata), v jejichž podrostu a mezi nimiž rostou různé 

ferokaktusy, mamilárie, koryfanty, echinokaktusy, echinocereusy, thelokaktusy a 

další. 

Mimořádným variačním rozpětím vyniká Echinopsis ferox var. longispina. 

Podle známého cestovatele a specialisty na lobivie, Waltera Rausche, je Echinopsis 

(Lobivia) ferox var. longispina zmenšeninou typu L. ferox, s krátkým válcovitým až 

kulovitým tělem, s trny většinou rovnými, bodavými, s květy všech barev. Roste 

v Bolívii na území mezi Potosí a Tarija. J. Prantner, který spolu s K. Augustinem 

dvakrát tuto oblast procestoval, píše, že pro velkou proměnlivost nebylo možné najít 

ani dva stejně vyhlížející exempláře. Délka trnů byla od několika málo cm po 20 cm, 

trny byly hrubé až jemné. Importy pěstované ve sbírce i déle než 20 roků si uchovaly 

odlišnost barvy trnů a květů, od bílé, přes žlutou, růžovou po tmavě červenou, se 

světlým jícnem i bez něj. Tato variabilita vedla k popisu „nových“ druhů-synonym, 

k nimž patří L. longispina, aureolilacina, claeysiana, ducis pauli var. rubriflora, 

variispina, Pseudolobivia wilkae, P. wilkae var. carminantha, Echinopsis nigra. 

Všechny formy dobře rostou pravokořenné, vyžadují však propustný substrát 

s přídavkem jílu a pH 5-6. Mohutně vytrněné kusy pochází z vyšších nalezišť, 

potřebují hodně čerstvého vzduchu a velké rozdíly teploty v noci a ve dne. Vhodné je 

pěstování venku s pravidelnou hnojivou zálivkou, v zimě pak naprosto suché, ale 

světlé stanoviště. Několikastupňové mrazy snáší bez potíží, nehodí se k pěstování za 

okny (8 barevných snímků). 

Téměř v celé Evropě volně rostou v přírodě rozchodníky. Jejich přesné určení 

je však vyhrazeno specialistům, kteří se přou o každý detail těla, listů či květů. 

Národní sbírka rodu Sedum v Anglii čítá asi 1500 druhů. Její opatrovatel, Ray 

Stephenson, upozornil na mylné určení rostliny, kterou v KuaSu uvedl jiný autor jako 

Sedum anglicum. Podle Stephensona jde však o Sedum hispanicum, což dokládá 

odlišnostmi v morfologii i biologii těchto druhů a jejich geografickým rozšířením. (2 

snímky). 

Escobaria dasyacantha (= s hustým otrněním) má obvykle kulovité, 

neodnožující tělo, až 20 cm vysoké a 4-7 cm široké. Typická je přítomnost bílé vlny 

v axilách a plsti v areolách. Z areol roste 25-50 i více silných, bílých trnů, 6 až 25 mm 

dlouhých. Střední nejsou odlišné. Staré areoly často trny ztrácí. Růžové, ale i 

nahnědlé nebo nazelenalé květy, jsou až 25 mm dlouhé a mezi hustými trny se 

málokdy úplně rozevírají (1,5-2 cm šířka). Prašníky jsou žluté, blizna zelená. 

Kuželovitý plod je obvykle červený, vzácně zelený. Roste v Mexiku (Coahuila, 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 138 ……………………………………………..

Chichuahua) a v západním Texasu na vápencích a sopečných půdách. Vyžaduje 

silně propustný, minerální substrát, světlé a chladné zimování v suchu při 2-10°C. 

Zálivka v létě musí být vydatná, ale v době veder se doporučuje asi čtyřtýdenní 

přestávka. Výsluní a čerstvý vzduch, mírné přihnojení v době vegetace. Popsány byly 

poddruhy a variety Escobaria dasyacantha subsp. chaffeyi (jemnější trny, kratší 

květy), forma viridiflora má zelenkavý květ a plod. Podle Taylora patří do sekce 

Neobesseyí, vyznačující se rýhou na mamlích a černými semeny. 

Tradescantia sillamontana (= podle naleziště v Nuevo Leon, Mexiko), patří 

do stejného rodu křížatkovitých jako běžně pěstované „voděnky“. Má až 30 cm 

dlouhé, poléhavé výhony, rozvětvující se v blízkosti báze, které na podzim zatahují 

do rhizomu a hynou..Eliptické až vejčité dvojlisty jsou masité, zelené, na slunci 

červenající, hustě pokryté stříbřítými chloupky a až 1 cm dlouhými vlásky. Květní 

stvoly vyrůstají na koncích výhonů, květy jsou aktinomorfní, obojpohlavní, o průměru 

až 2,5 cm, purpurové až fialové barvy. Pochází z Mexika, Nuevo Leon a jinde. Roste 

na skalách porostlých suchými piniovými a dubovými lesy. Daří se v minerálním 

substrátu, při vydatnější zálivce v létě, ale nesnáší trvalé přemokření. Polostín a 

přihnojení přispívá k rychlému růstu, kvete od podzimu do začátku jara. Snadno se 

množí oddělky rhizomu, často se pěstuje v zavěšených miskách (2 snímky). 

Braun a Pereira popisují nový poddruh Arrojadoa multiflora subsp. 

hofakeriana, který našli v brazilské Bahii. Od typu Ar. multiflora se liší trubkovitými 

květy sytě citronově žluté barvy a lancetovitými plátky květů. Jako ostatní arojadoe 

má krátce sloupovité, štíhlé tělo s terminálním cefáliem. Popis je doplněn tabulkou 

srovnávající osm příbuzných taxonů, čtyřmi snímky květů, mapkou nalezišť a 

makrosnímky testy semen. 

K pěstitelsky vhodným druhům tentokrát patří: Aztekium ritteri (donedávna 

od r. 1929 monotypický rod patří stále k raritám ve sbírce a mezi přísně chráněné 

rostliny. Pravokořenné kusy rostou mimořádně pomalu, vyžadují čistě minerální 

substrát obohacený kousky vápence, hodně slunce a tepla, velmi opatrnou zálivku 

Zimovat chladně v absolutním suchu. Množí se odnožemi, výsevy jsou velmi 

zdlouhavé), Echinocereus cinerascens (synonymem je Ecer. ehrenbergii, dobře 

roste v každém minerálním substrátu, při vydatné letní zálivce na výsluní a čerstvém 

vzduchu, chladném a suchém zimování. Množí se oddělky postraních výhonů i 

výsevy, dorůstá do velkých polštářů, obsypaných velkými, karmínovými květy), 

Agave striata (tvoří kulovité rosety o průměru až 1,5 m, složené z tenkých, dlouhých 

listů. Forma „minima“ je menší, odnožuje již při velikosti pěsti, je zvláště vhodná do 

sbírky). 

Správně pěstovaný Ferocactus latispinus je pro své otrnění vždy ozdobou 

sbírky. Protože koření poměrně plýtce je vhodné jej pěstovat v misce, naplněné 

propustným, minerálním substrátem, na nejteplejším a nejlépe osluněném místě ve 

skleníku. Importy z Kanárských ostrovů u nás za těchto podmínek i vykvetou věncem 

nádherných světle fialových květů (dva snímky). 

Móda roubování na pereskiopsisy již pominula, možná ke škodě pěstitelů. 

Pereskiopsis spathulata je výborná podložka k roubování malých semenáčků, která 

se řadí k osvědčeným podložkám hybridních echinopsisů,opuncií, selenicereusů a 

eriocereusů. Autor popisuje růst polozapomenutého pereskiopsisu, jehož hlavní 

výhon během 4 let dosáhl průměru 1 cm a černé, silně bodavé trny byly až 3 cm 

dlouhé. Během zimy se listy zachovaly jen v horní třetině výhonů, přezimování při 

10°C a v naprostém suchu nebylo optimální, ale rostlina přežívala. Velkým 

příjemným překvapením bylo zakvetení sytě žlutými květy (2 snímky). 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 139 ……………………………………………..

Filatelisty, kteří se specializují na známky s vyobrazením kaktusů, potěšila 

pošta Republiky Benin vydáním série 6 známek kosočtverečného tvaru s náměty 

květů kaktusů. Představeny jsou kvetoucí Mammillaria lenta, Oehmea nelsonii, 

Neobesseya rosiflora, Opuntia gosseliniana, Parodia nivosa a Rebutia senilis. 


Drobničky 

♣ Příprava na zimu podle firmy nabízející kaktusářům potřebné příslušenství 

spočívá v kontrole 2000 watového elektrického vytápění, ovládaného automaticky 

termostatem, které je pro menší skleníky doplněno ventilátorem. Stěny se kryjí 

trojvrstvou fólií, stabilizovanou vůči UV paprskům, která ušetří až 40% nákladů na 

vytápění, dodává se v libovolné délce ale standardních šířkách 1,5 nebo 2 či 2,4 

metru. K přichycení folie na konstrukci skleníku slouží silikonové lepidlo, jímž se 

přilepují podložky se šroubky, s bajonetovým úchytem a další součástky, včetně UVstabilizované 

lepící pásky na sklo. Pro podzimní ochranu rostlin nabízí žluté lepové 

desky, dlouhodobě účinkující spreje proti škůdcům, proti sviluškám, organické 

hnojivo Neem-Vital se systémovým účinkem proti žravému a savému hmyzu i 

otrávené zrní . 


Brazilská gymnokalycia 

Rozšíření rodu Gymnocalycium se nachází v Jižní Americe, především 

v Argentině, Uruguayi, Paraguayi, Bolívii, ale též v jižní Brazílii. Právě jedny z prvních 

známých gymnokalycií pocházejí z oblasti jižní Brazílie. Dokonce typová rostlina rodu 

Gymnocalycium denudatum pochází z Brazílie. Podle nového rozdělení se v jižní 

Brazílii nachází šest druhů se subspeciemi: 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 140 ……………………………………………..

Gymnocalycium Pfeiffer ex Mittler, Taschenbuch für Cactusliebhaber 2: 124 

(1844). 

anisitsii (K.Schumann) Britton et Rose 

ssp. anisitsii 

ssp. multiproliferum (P. J. Braun) P. J. Braun & Esteves 

denudatum (Link & Otto) Pfeiffer ex Mittler 

horstii Buining 

ssp. horstii 

ssp. buenekeri (Swales) P. J. Braun & Hofacker 

marsoneri Fric ex Ito 

ssp. matoense (Buining & Brederoo) P. J. Braun & Esteves 

megalothelos (Sencke ex K. Schumann) Britton & Rose 

uruguayense (Arechavaleta) Britton & Rose 

Pěstování těchto druhů nečiní větších potíží, vyžadují trošku teplejší zimování 

kolem 10-12ºC a sucho. V létě jim nevadí ve skleníku mírnější přistínění nebo v bytě 

jen krátkodobé sluneční osvícení. Jsou to prostě vhodné kytky do každé sbírky. 

LK 

Okruh Notocacus scopa 

(zkráceno dle článku A. Hofackera v KuaS, č. 6/2002. s. 141-152) 

Vžitý název Notocactus Frič byl v roce 1990 asi definitivně nahrazen 

zařazením celého rodu notokaktusů mezi Parodie. Přesto se na rozdíl od autora 

článku přidržím starších názvů. 

Notokaktusy jsou oblíbené rostliny ve sbírkách kaktusářů. Často, a nejen 

notofily, je zájem především o rostliny zařazené do okruhu Notocactus scopa. Článek 

obsahuje současný přehled názorů na kaktusy tohoto okruhu. Areál jejich výskytu 

pokrývá téměř celou Uruguay a jižní polovinu brazilského státu Rio Grande do Sul. 

Příslušníci okruhu N. scopa rostou téměř vždy na více méně kamenitých lokalitách 

pampy, kde jsou vystaveni často po celý den slunci. 

Jejich pěstování není zvláště náročné, výjimkou je pouze N. rudibuenekeri. 

Daří se jim v převážně minerálním a silně propustném substrátu na plném slunci. 

Zimování na světle při cca 10°C značně podporuje letní násadu květů. Lze je množit 

odnožemi i semeny, některé druhy či klony se zdají být samosprašné. 

Celý okruh se vyznačuje kulovitým až nízce válcovitým tělem s početnými 

jemnými až štětinatými trny. Tělo má nejméně 15 svisle probíhajících žeber, temeno 

kryjí trny rostoucí z mladých areol. Květ je trychtýřovitého tvaru, plod je měkký, 

otevírá se příčnou trhlinou ve své dolní třetině. Ta i se zbytkem semen zůstává lpět 

na areole. Semena mají přilbicovitý tvar, jsou černá až hnědá, mají průměr asi 1 mm. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 141 ……………………………………………..

Členění okruhu N. scopa podle charakteristických znaků: 

1. Notocactus scopa subsp. scopa (= metla), má kulovité, zřídka odnožující 

tělo, sloupcovité, ve stáří až 50 cm vysoké při Ø 15 cm. Žeber až 35, areoly s bílou 

plstí nesou až 40 bílých, jehlovitě tenkých krajních trnů, halících celé tělo, a 1-4 

silnější střední trny až 1 cm dlouhé, bílé až červené. Květy ve věnci kolem temene, 

trychtýřovité, 4-5 cm široké. Petály kanárkově žluté, prašníkové nitky a prašníky 

světle žluté. Čnělka purpurová s bliznou a 8-14 purpurovými rameny. Plod kulatý, až 

1 cm široký, načervenalý. Semena kulatá až helmicovitá, tmavě hnědá až černá. 

Roste v Uruguay a jižní Brazílii, Rio Grande do Sul. Snadno se kříží s jinými 

notokaktusy, zejména s Not. herteri existuje řada hybrid. 

Co do barvy trnů, jejich tvaru a velikosti je tento druh značně proměnlivý, což 

vedlo k popisu různých variet. 

1a) Notocatus scopa var. albicans (=bělavý) Arechavaleta, často odnožuje, asi 25 

žeber, krajní trny jsou ohebné, sklovité až bílé barvy, jen 1 střední trn až 1,5 cm 

dlouhý, květy kolem temene. Dlouho byl považován za ztracený, teprve v posledních 

letech byl nalezen u Maldonado v jižní Uruguay. Je to je jedna z variet trnů. 

1b) Notocactus scopa var. candidus (=bílý) Krainz, má všechny trny bílé, někdy 

jsou v temeni narůžovělé. Naleziště není známé, tato forma bývá někdy ve sbírkách i 

pod neplatným názvem Not. scopa var.albispinus n.n. 

1c) Notocactus scopa var. cobrensis (=měďnatý) Gerloff, silně odnožující tělo, 

odnože pevně lpí na těle, krátké krajní bílé trny, střední s tmavou špičkou. Dosud je 

známo jediné naleziště v okolí dolu na měď u Minas de Camaqua. 

1d) Notocactus scopa fa. daenikerianus (=podle prof. Dänikera, ředitele Botanické 

zahrady v Ženevě), má všechny trny žluté, blizna je světle karmínová, někdy 

s tmavšími konci ramen. Původní naleziště není známo, rostliny byly vypěstovány 

z importních semen od Blossfelda. Nedávno přišla zpráva, že roste v Brazílii, sz od 

Bagé. Zde byly také nalezeny rostliny s otrněním tvořícím přechod do formy 

glauserianus. 

1e) Notocactus scopa fa. glauserianus (= podle švýcarského kaktusáře Glausera) 

má krajní trny žluté, střední v dolní polovině žluté, v horní polovině oranžové až 

hnědočervené. Blizna je tmavě karmínová. 

1f) Notocactus scopa var. machadoensis (= podle místa výskytu Pinheiro 

Machado v Brazílii). Má bílé, nebo žlutohnědé až hnědé střední trny, žlutou bliznu. 

Ve sbírkách bývá pod číslem HU 184, rostou zde však i čistě bíle otrněné formy 

s růžovou bliznou. 

1g) Notocactus scopa var. xicoii (podle uměleckého jména Xico brazilského 

umělce a sběratele kaktusů Stockingera). Má tmavě- až modrozelenou pokožku a 8- 

10 tmavě červeno-hnědých středních trnů. Ze všech variet N. scopa je nejtmavší, asi 

je identický s často ve sbírkách pěstovaným N. scopa var. murielii n.n. 

1h) Notocactus scopa var. xiphacanthus (= s trny tvaru meče), má 19-23 žeber a 

delší, vyčnívající střední, obvykle tmavě červený trn. Pochází z Minas v Brazílii, 

typické otrnění je však u rostlin ve sbírkách méně výrazné než na nalezišti. 

1i) Notocactus soldtianus (= podle holandského kaktusáře Soldta) van Vliet, má 

tělo až 35 cm vysoké při Ø asi 8 cm, cca 25 žeber a 5-7 asi 1,5 cm dlouhých světle 

až červenohnědých středních trnů. Krajních je asi 35, bělavé až červenohnědé barvy 

o délce až 12 mm. Květy, plody a semena jako u Not. scopa, od něhož se liší jen 

hnědavými středními trny. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 142 ……………………………………………..

Mezi neplatně popsané formy patří: 

Notocactus scopa fa. albilanatus n.n. (= s bílou vlnou), původ neznámý, vybrán 

z importní zásilky notokaktusů, pouze dokumentuje jejich variabilitu.Typická má být 

květní trubka s bílou vlnou. 

Notocactus scopa fa. albispinus n.n. (= s bílými trny), je identický s Not. scopa fa. 

candidus. 

Notocactus scopa var. caputproliferans n.n.(= odnožující v temeni), má štíhlé, 

válcovité tělo s odnožemi v jeho horní třetině. Pochází z okolí Lavras do Sul, Brazílie, 

kde v osmdesátých letech 20. století ho nalezl Rudi Bueneker. 

Notocactus scopa var. erythrinus (= červený, asi podle červených středních trnů), má 

světle žluté krajní a 1-3 střední, tmavě červené trny, často odnožuje, naleziště není 

známo, jde jen o jednu z mnoha forem Not. scopa. 

Notocactus scopa var. murielii n.n. (= podle nálezkyně pí Murielové), viz text u Not. 

scopa var. xicoii. 

Notocactus scopa var. ramosus n.n. (= rozvětvený), má silně odnožující tělo, nebyl 

platně popsán ač je ve sbírkách častý. Nezřídka jsou tak mylně pojmenovány formy 

cobrensis nebo marchesii. L. Horst nalezl u Pedras Altas v Brazílii a importoval pod 

číslem HU 52 rostliny, které odpovídají popisu Not. scopa var. ramosus n.n. 

Notocactus scopa var. ruberrimus n.n. (= nejčervenější) s tmavě červenými středními 

trny, nalezený asi r. 1903 A.V. Fričem v Uruguay. Různé populace těchto 

notokaktusů však mají značně odlišnou intenzitu zbarvení trnů, proto tento znak 

nemá taxonomickou cenu. 

I.1. Notocactus scopa subsp. marchesii (=podle nálezce Ed. Marcheze 

z Montevidea), má drobnější, silně odnožující tělo, trny bílé až světle oranžové, 

střední jsou delší, blizna světle červená. Typické malé tělo s množstvím odnoží a 

bělavé otrnění dobře charakterizuje tento poddruh. 

I.2. Notocactus scopa subsp. neobuenekeri (= podle nálezce H. Buenekera 

z Brazílie), má tělo až 5 cm silné a 25 cm dlouhé, silně odnožující od paty až po 

temeno. Rovné, jehlovité krajní trny v počtu 30-40 jsou světle až tmavě žluté, asi 4- 

10 mm dlouhé. Přes ně vyčnívá 6-12 středních, až 25 mm dlouhých trnů. Květy, plod 

a semeno jako u Not. scopa. Známý svou neochotou ke kvetení, teprve v poslední 

době byly importovány snadněji zakvétající populace tohoto poddruhu. 

I.3. Notocactus scopa subsp. sucineus (=s trny jantarové barvy), má polokulovité, 

později válcovité tělo, při Ø 10 cm až 30 cm dlouhé. Krajních trnů je 15-30, jsou 

rovné a tuhé, střední (8-12) trny jsou zlato- až hnědožluté s hnědou patou, 72 mm 

dlouhé. Květ, plod a semeno jako u Not. scopa. Od Not. scopa fa..daenikerianus se 

málo liší hrubším a řidším otrněním. 

Neplatně popsán byl Not. sucineus var. albispinus n. n., který má všechny 

trny bílé. Roste na stejném nalezišti jako typ. Ve sbírkách je rozšířen také pod názvy 

Not. sucineus var. albus, var. flavus a var. sulfureus. 

II.1. Notocactus rudibuenekeri subsp. rudibuenekeri. Většinou neodnožující tělo 

je až 30 cm dlouhé při Ø 8 cm, se 25-30 žebry, asi 25 krajními trny o délce 15-20mm 

a 4 středními o délce až 5 cm. Krajní trny často plynule přechází do středních. 

Všechny jsou bílé, zřídka světle jantarové barvy, nepíchavé. Květ má Ø až 4 cm, 

čnělka je žlutá s asi 14 žlutými rameny jinak velmi podobný květu Not. rudibuenekeri. 

Jsou známá jen dvě naleziště v Rio Grande do Sul v Brazílii. Dříve byl rozšiřován pod 

jménem Not. scopa var. longispinus n.n. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 143 ……………………………………………..

II.2. Notocactus rudibunekeri subsp. glomeratus, (= nakupený). Odnožující tělo je 

až 30 cm dlouhé při Ø jen 7 cm. Má 20-26 žeber, na nich 25-30 jemných, bělavých 

krajních trnů o délce 4-10 mm a asi 6 odstávajících středních trnů, měkkých, bělavé 

až červené barvy. Květ asi 3 cm široký, jinak jako u Not. rudibuenekeri, včetně plodu 

a semen. Od typového poddruhu se liší jinak zbarveným otrněním a odnožováním. 

Poznámka překladatele: 

V době mých začátků kaktusaření před asi 45 lety byl Notocactus scopa 

favoritem všech kaktusářů, o notofilech ani nemluvě. Asi nikdo však nečekal, do 

jakých podrobností povedou nálezy dalších rostlin, patřících dnes do jeho okruhu. A 

zdá se, že to ještě není konec. Ve sbírkách jsou prý importy s odlišnými 

kombinacemi znaků. Čeká se jen na získání semenáčků a jejich ustálenou podobu, 

aby bylo možné odlišit křížence od „skutečně nového“ poddruhu, variety či formy. Ve 

své bývalé sbírce jsem ani zdaleka nepěstoval celý okruh Not. scopa, ale být mladší, 

pokusil bych se o to. Článek je doplněn 27 snímky těchto rostlin, pořízených 

převážně na jejich nalezišti. 


Jsou různí kaktusáři, ale kaktusy 

jsou stejného původu 

Jedni kaktusy milují pro jejich zvláštnosti tvarů, trnů, pro nádheru vytoužených 

květů, jiní v nich vidí prostředek k obživě (bláhový sen !). Jedni svou sběratelskou 

vášeň věnují jedinému rodu-druhu, jiní kristátám a všelijakým růstovým 

neobvyklostem. Konečně nelze ani pominout kaktusáře rozlišující jen „kulaté nebo 

sloupovité“ kaktusy, „zelené nebo bílé“, či dokonce „snadno rostoucí, nebo mrchy 

snadno hynoucí“. Jsou i literární typy kaktusářů, vyžívajících se ve vyhledávání i 

miniaturních odchylek od platného popisu určitého druhu, aby zvěčnili své jméno 

v publikaci species nova, subspecies, varieta, nebo aspoň forma. V Ostníku č. 326 

z ledna 2004 jsem v článku „Konečně se dozvíme pravdu !“ uvedl pro zvídavý typ 

kaktusářů jednu z možností jak spolehlivěji poznat příbuzenské vztahy mezi kaktusy 

pomocí isoenzymové analýzy. Dosti pesimisticky vyzněl můj názor, že na takové 

poznatky budeme čekat dlouho. Ale vědci-botanici se činí. V časopise Systematic 

Botany zveřejnili článek s názvem „Molekulární systematika třídy Cactaceae“. Metody 

molekulární biologie umožňují sledovat různé odlišnosti specifického genomu 

kaktusů. V uvedené práci studovali posloupnost aminokyselin v DNA chloroplastů 

v části genomu, označované jako „rpl16 intron“.Výsledky studia uvádím zkráceně 

podle anotace v KuaSu, č.9/2002. 

Třída Cactaceae zahrnuje asi 23-26 rodů, převážně kulovitých a krátce 

sloupovitých rostlin, rostoucích v obou Amerikách, od Karibiku až po Kanadu. Vědci 

prokázali již Buxbaumem formulovanou hypotézu, že všechny kaktusy vývojově 

pochází z jediného společného předka (tzv. monofylie). Dnešní kaktusy lze zařadit do 

několika skupin. Skupina Aztekium je základem celé třídy. Patří do ní rody Aztekium 

a Geohintonia. Ve skupině Echinocactus jsou rody Astrophytum, Homalocephala, 

Echinocactus ingens a horizonthalonius. Skupina Sclerocactus je vyhraněná a 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 144 ……………………………………………..

nemá užší souvislost s rody Pediocactus a Glandulicactus. Dobře doložená je také 

skupina Lophophora s rody Lophophora, Acharagma a Obregonia, ovšem 

vzhledově si podobné nejsou. Skupina Strombocactus je příbuzná dalším čtyřem 

skupinám: poměrně slabě vyhraněné „ATEP-skupině“, do níž patří rody Ariocarpus, 

Turbinicarpus, Epithelantha a Pediocactus. Podobně neostře je ohraničena 

Ferocactus-skupina, zahrnující rody Ferocactus, Leuchtenbergia, Glandulicactus, 

Thelocactus, ba i samotný Echinocactus grusonii, mající souběžný vývoj (paraphylie). 

Také Ferocactus histrix zaujímá samostatnou pozici mimo skupiny Ferocactus. 

Zůstává nám skupina Stenocactus s rodem Stenocactus a dále skupina 

„mammiloidní“ obsahující rody Mammillaria, Neoloydia Ortegocactus, Coryphantha, 

Escobaria, Encephalocarpus a Pelecyphora. Jedinou výjimkou je rod Neoloydia, 

dříve řazený k rodu Turbinicactus, dnes k mammiloidní skupině. Podle tohoto 

systému třídění možná ani rod Mammillaria nepochází z jediného předka, je třeba 

k němu přiřadit rody Oehmea, Mammillopsis a Dolichothele. 

Ze studie fylogenese lze vyvodit určité poznatky o evoluci: ve třídě Cactaceae 

byl vývoj přeměny žeber na bradavky poměrně často a nezávisle přerušen. Také 

dvojtvaré (dimorfní) areoly se vyvinuly u dvou zřetelně odlišných skupin (Ariocarpus, 

Mammillaria). 

Tento malý pohled do kuchyně badatelů, zabývajících se kaktusy z odborného 

hlediska, jistě není úplnou, ani konečnou představou vývoje kaktusů. Je třeba ještě 

hodně úsilí a prostředků, než se botanici doberou obecně platných, 

nezpochybnitelných výsledků tohoto studia. Může nás ale těšit, že se konečně 

dostáváme k informacím, které nejsou ovlivňovány ani finančním či konkurenčním 

trhem, ani snahou o oslavu jména jakéhosi pseudoodborníka. 



Poslední schůzka před prázdninami proběhla dne 7.6.2004. V úvodu se 

probralo několik nejdůležitějších organizačních záležitostí jako zajištění Pobeskydí, 

zájezd na jižní Moravu, změna schůzky v září a jiné. Pak už dostal slovo vzácný host, 

vynikají znalec kaktusů, pan Jaroslav Šnicer. Svým osobitým způsobem nám 

představil své zážitky a informace z poslední cesty po Mexiku. Na obrázcích 

nechyběly opuncie, echinocereusy, astrofyta, eskobarie, lofofory, aztekia, epitelanty, 

ariokarpusy a další známé mexické raritky. Zajímavé byly studijní snímky 

ariokarpusů, v kterých je třeba ještě pokračovat a doplňovat, aby výsledky byly co 

nejpřesnější. Přednášející pan Šnicer nám chtěl vše vynahradit za schůzku, na 

kterou nemohl před měsícem přijet a tak se přednáška trochu více protáhla. Přesto 

se přednáška všem velice líbila a většina členů zůstalo až dokonce. Jeho osobitý styl 

a ležérní přejmenovávání kaktusů je zajímavé a umocňuje jeho úsměvné vyprávění, 

přesto by v přednášce měl padnou i správný latinský název, ale to je otázka vkusu. 

Odborné znalosti přednášejícího jsou opravdu na výši, proto se můžeme ještě dočkat 

mnoho zajímavých odhalení a informací o mexických kaktusech. Za dobu asi deseti 

let co k nám jezdí s přednáškami, jsme toho hodně zajímavého slyšeli a 

předpokládám, že ještě uslyšíme. Děkujeme p. Šnicrovi za krásný večer. LK 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 145 ……………………………………………..

Pobeskydí 2004 

Ve dnech 25.-27.6. 2004 se konalo již 11. mezinárodní sympozium KAKTUSY 

V POBESKYDÍ. Hlavní přednáškový program je již tradičně soustředěn do druhého 

dne sympozia, a nejinak tomu bylo i letos. Organizační tým sympozia byl složen 

převážně ze členů ostravské a frýdeckomístecké kaktusářské organizace. Celým 

sympoziem nás slovem provázeli zástupci dvou pořádajících organizací, a to 

Jaroslav Chvastek z Frýdku-Místku a Lumír Král z Ostravy. 

Prvním přednášejícím byl př. Josef Odehnal s přednáškou o Argentině. Před 

vlastní přednáškou popřál ostravským kaktusářům k výročí 50-ti let trvání místní 

organizace v Ostravě. Přítel Odehnal začal přednášku popisem trasy a první rostliny, 

které v Argentině chtěli spatřit byly Puny. Na svých cestách se pohybovali 

v nadmořských výškách kolem 2000 - 3500 m. Nejprve nám ukázal snímky Opuntia 

boliviana. I přes podrobné prozkoumávání terénu růžově kvetoucí Punu boniae 

nenašli. Další rostliny byly tefrokaktusy a rozličné formy T. aurantiacus geometricus. 

Ve výšce 2100 m v suti přednášející nalezl a vyfotil Lobivia boniae. Po přejezdu části 

horského masivu se dostali na lokalitu vytrněných G. catamarcense a pak 

pokračovali na lokality Gymnocalycium spegazzinii. Viděli jsme rozličně veliké rostliny 

se zelenou i hnědou epidermis, více i méně vytrněné. Další pěkné kaktusy, které na 

přednášce presentoval, byly rostliny z okruhu Tephrocactus weberii. Rostliny rostly 

na rovinkách v doprovodu nízkých keříků. Viděli jsme i staré indiánské stavby a 

obrané valy uprostřed stařičkých pasakán a G. spegazzinii. Následující navštívenou 

lokalitou bylo místo s G. spegazzinii var. major, kde byli i pěkné kristátní rostliny. 

Dalším místem byl národní park s porosty pasakán a opět i zde byly G. spegazzinii. 

V druhé části přednášky nám představil miniaturní rostlinky Puna subteranea. Na 

dalších lokalitách jsme viděli Rebutie haagei, Parodia peniculata a další argentinské 

rostliny. 

Druhým přednášejícím byl Karel Kracík s přednáškou o Mexiku. Viděli jsme 

překrásné snímky z období, když v Mexiku prší a je mokro. Na snímcích jsme mohli 

obdivovat latispinusy napité vodou, které kvetly červeným i žlutým květem. 

Cestovatelé začínali cestu v Del Riu a Charkas, kde navštívili lokalitu Pelecyphora 

asseliformis v SLP. Následující lokalitou bylo místo s Coryphantha echinodea a 

zvláštní formy bíle kvetoucích A. retusus. Další presentované rostliny byly západní 

formy Coryphantha palmeri. Přednášející pak pokračoval státem Zacatecas polními 

cestami. Viděli jsme snímky různých mamilárií a koryfant, např. Coryphantha 

compacta nebo Coryphantha valida. 

Poslední dopolední přednáška byla zaměřena na nové insekticidní a fungicidní 

přípravky a přednášel Ing. František Řezanina. Přednáška byla přizpůsobena jak pro 

odborníky-chemiky tak i pro běžné pěstitele. První část projevu přednášejícího se 

věnovala přípravkům Confidor a Calypso. Druhá část byla spíš diskuse, kdy se 

posluchači hojně ptali na problémy se škůdci a přednášející odpovídal, jak na typy 

použitelných přípravků, tak i na jejich správné používání. 

Stručně by se dalo říci, že pěstitel by po správné identifikaci škůdce měl 

navštívit specializovanou prodejnu a pak si pozorně přečíst návod. Důležité je také 

čas od času přípravky střídat. Příkladem použitelných přípravků jsou: 

mšice (Calypso, Confidor 70 WG, Aztec 140 EW, Pirimor 25 WG, Karate 2.5 

EC, Decis 2.5 EC, Nurelle D, Sumialpha 5 EC, Perfekthion, Vaztac 10 EC, Inca, 

Mospilan 20 SP, Cyper 10 EM, Sumithion Super, Zolone 35 EC a další), 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 146 ……………………………………………..

kořenovky a vlnatky (Perfekthion, Nurelle D, Basudin 600 EC, Anthio 33, 

Vydate L, Sumithion Super, Mospilan, Confidor, Calypso) 

svilušky (Apollo 50 SC, Nissorun 10 WP, Omite 30 W, Talstar 10 EC, Mitac 

20 EC, Torant, Ultimate, Bladafum II, Sanmite 20 WP, Vertimec 1.8 EC, Dicarzol 200 

SP) 

molice (Applaud 25 WP, Isathrin 100 EC, Lannate 90 WS, Morestan 25 WP, 

Mospilan, Confidor, Calypso, Dicarzol 200 SP) 

třásněnky (Actellic 50 EC, Decis 2.5 EC, Karate 2.5 EC, Dicarzol 200 SP) 

Skupinové foto z mezinárodní účastí (CZ, PL, A, GB), uprostřed tři kaktusářští prezidenti 

Po obědové pauze odpolední blok zahájil polský přednášející, Andrzej 

Gdaniec se svou, převážně cestopisnou přednáškou o Ekvádoru. Poté následovala 

kratší přednáška Borise Vrškového o Mexiku. Přednáška byla věnovaná převážně 

dřevinám. Viděli jsme ale i obrázky z měst, obrázky krajiny ovšem zejména množství 

jatrop a burser. Z kaktusů jsme viděli pouze několik mamilárií a melokaktusů. 

Další přednáška byla věnována flóře Madagaskaru, kdy přednášející Ivo Žídek 

ukázal snímky ze své listopadové, a zatím poslední, cesty na tento ostrov. 

Přednáška byla doprovázena i snímky map, které ukazovali jednotlivé oblasti, tudíž 

posluchači se mohli orientovat v dané oblasti. Cesta začínala v Antanarivu. Zde jsme 

viděli snímky domorodců i obyčejného života ve městě. Pak následoval přesun na 

Mt. Ibity, kde rose množství Pachypodium brevicaule. Dále se pokračovalo k městu 

Fiaranantsoa, kde jsme mohli vidět snímky kalanchoí, senecií, cinanch, a různých 

aloí, např. Aloe trachyticola. Velmi pěkné rostliny byly euforbie, zejména pak 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 147 ……………………………………………..

Euphorbia quartziticola a přírodní formy E. millii. V oblasti Itremo pak následovaly 

Pachypodium brevicaule a P. densiflorum, Aloe droseroides, Aloe capitata, 

Kalanchoe sinsepala. V oblasti v okolí Ihosy jsme viděli Pachypodium horombense a 

Euphorbia horombense, různá adenia či vanilkovník. Pak cesta pokračovala na 

západ k mořskému pobřeží. Cestou rostou baobaby - Adansonia madagaskariensis, 

Moringa, Uncarina stelunifera, Alaudia nebo Cyphostemma laza. Pěkné byly snímky 

Operculicaria pachypus, Didiera madagaskariensis. Přednášející nám ukázal i 

snímky fauny, takže jsme viděli i chameleóny, hady, motýly. 

Poslední přenášku měl Ing. Jaroslav Chvastek o cestě do Bolívie. Viděli jsme 

spoustu zajímavých snímků, mj. mediolobivie, sulkorebucie, lobivie, ale třeba i 

mučenky. 

Angličtí kaktusáři p. Rushfoth a Scales ve sbírce p. Potyky 

11. ročník mezinárodního sympozia navazoval na tradici přednášek 

v Pobeskydí a zejména se snaží udržet si vysokou prestiž a úroveň přednášek. O 

zájmu o tuto akci svědčí nejenom každoročně se zvyšující počet účastníků, ale i 

jejich složení. Letos přijel mj. celý autobus účastníků z Německa, byli zde kaktusáři a 

sukulentáři ze Slovenska, Polska, Rakouska. Všichni ti, kteří z jakýchkoli důvodů 

letos na tuto akci nemohli přijet, jsou srdečně zváni příští rok na již 12. setkání – 

Kaktusy v Pobeskydí 2005. 

Roman Štarha, Šalounova 623, Ostrava 3 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 148 ……………………………………………..

Setkání tří presidentů na Pobeskydí 2004 

Letos Klub kaktusářů v Ostravě slaví 50. výročí, jednou z oslavných akcí bylo i 

setkání kaktusářů ve Frýdlantu n.O – POBESKYDÍ 2004, pořádané se sousedním 

Klubem kaktusářů ve Frýdku-Místku. První setkání vzniklo ku příležitosti 40 let Klubu 

kaktusářů v Ostravě a od té doby se setkání kaktusářů v Beskydech stalo hezkou 

tradicí. Za celou dobu se na přednáškách představilo mnoho známých pěstitelů, bylo 

tomu tak i letos. Doprovodný program začal už v pátek večer. Zatím vždy se na 

setkání čepovalo v pátek pivo zdarma (s výjimkou deštivých dnů u ohně). Letos se 

počasí vydařilo, takže jsme mohli opět strávit večer při táboráku za doprovodu živé 

hudby, opékání buřtů a přátelského klábosení do ranních hodin. 

Do Frýdlantu n. O. vrací každoročně poslední víkend v červnu z poloviny stále 

stejný okruh přátel a druhou polovinu tvoří nový zájemci. Letos se setkání kaktusářů 

Pobeskydí 2004 zúčastnilo přes 130 hostů z blízkého okolí, ale i z jiných evropských 

zemí. Už po třetí se zde objevili kaktusáři z Anglie pan Rushfort a Scales, 

z Rakouska pan Hold, Nagel a Papsch. Významnou část setkání tvořily delegace ze 

Slovenska a Polska, ale i celý autobus z Německa, mezi nimiž byl např. bývalý šéf 

kaktusových skleníků z Botanické zahrady v Halle pan Klügling, předsedové 

organizací v Lipsku či Dessau a další známí pěstitelé. Setkání ve Frýdlantu n.O. se 

stalo významným mezníkem v evropském kaktusářství. Po vstoupení do Unie se zde 

poprvé setkaly tři presidenti jednotlivých národních organizací a to: Josef Odehnal 

(CZ), Grzegorz Matuszewski (PL) a Wolfgang Papsch (A) – foto na titulní straně. 

Podle ohlasů hostů mělo letošní setkání dobrou úroveň. Možná mohla být využita 

větší reklama o pořádání této akce v časopisech nebo internetu. 

Setkání ve Frýdlantu n.O. Kaktusy v Pobeskydí skončilo, nyní se můžeme těšit 

znovu na příští rok, kdy se sejdeme v Beskydech už po dvanácté. Klub kaktusářů 

v Ostravě oslaví své 50. výročí ještě jednou, když proběhne ve dnech 10.-12. září 

2004 v Martinově setkání gymnofilů. Přednášky v sobotu 11.9. přislíbily přední 

odborníci na tento rod jako p. Ing. Jiránek, Procházka, Šorma (CZ), Papsch, 

Neuheber (A), Bercht (N) a další. Všichni přátelé jsou mile vítáni. 

Lumír Král 

Setkání gymnofilů v Ostravě 

Kaktusářské sjezdy v naší republice se začaly organizovat už v padesátých 

letech, avšak setkání specializovaných sekcí např. notoriků, gymnofilů až 

v sedmdesátých letech. Hlavní přelom, kdy se začaly organizovat setkání 

specializovaných sekcí, byl X. celostátní, jubilejní sjezd v Ostravě v roce 1968. Zde 

v rámci sjezdu poprvé proběhly samostatně jednání specializovaných sekcí, které 

dalo základ k jejich dalším setkáním. 

V Ostravě se konalo další setkání gymnofilů dne 13.9.1980, kdy bylo zahájeno 

velkou nabídkou přebytků rostlin již v 9. hodin. Za účasti předsedy sekce gymnofilů, 

př. Dr. Schütze, jednatele sekce př. Milta, dále pana Boszinga a řady hostů z jiných 

ZO, bylo v 10 hodin zahájeno vlastní setkání. Velmi zdařilý den, obětavě připravený 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 149 ……………………………………………..

naší sekcí gymnofilů zejména př. Ing. Kudrýsem, Orszulíkem a Úředníčkem, byl 

korunován přátelskou besedou a v příštím dnu návštěvami sbírek. 

Naposledy proběhlo setkání gymnofilů v Ostravě před šesti lety. Dne 5.9.1998 

proběhl blok přednášek, kde vystoupili přední naši i zahraniční odborníci na rod 

Gymnokalycium, jako např. pan Šorma z Hořic, Till z Rakouska, Procházka z Brna. 

Odpolední přednášky obstarali již jen známí odborníci z Rakouska pan Papsch, 

Neuhuber a Berger. Toto setkání gymnofilů bylo hodnoceno jako jedno z nejlepších 

za poslední dobu a tak si lze jen přát, aby letošní setkání mělo kvalitní úroveň a 

přijelo co nejvíce jejich příznivců. 

LK 

Sbírky za humny 

Schlesinger Zdeněk 

*13.7.1946 

Ostravský kroužek kaktusářů v době svého největšího rozmachu, vytvořil 

specializovanou sekci gymnofilů, která měla mnoho příznivců a vykazovala dobrou 

pracovní činnost. Dokonce tehdejší předseda sekce př. Krystýn Orszlik vydal 

publikaci, kde byly shrnuty všechny tehdejší popisy gymnokalycií a jejich původní 

obrázky, vložené jako fotografie. Pro pěstitelé gymnokalycií to byla opravdu ta 

nejlepší pomůcka a ještě dnes je tato publikace velmi ceněna. V 80.letech převzal 

funkci předsedy sekce ostravských gymnofilů př. Schlesinger. 

Zdeněk Schlesinger s Jardou Procházkou u svých oblíbených gymnokalycií 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 150 ……………………………………………..

Zdeněk Schlesinger pochází z východních Čech, kde prakticky s pěstováním 

kaktusů začínal. Na Ostravsko se přestěhoval za prací v polovině 70. let, kde 

pracoval na dole Doubrava. Hned po přestěhování navázal kontakty s Ostravskými 

pěstiteli a začal pravidelně docházet na kaktusářské schůzky. Jeho oblíbeným rodem 

byl a stále je rod Gymnokalycium. Brzy se stal uznávaným odborníkem na tento rod a 

po zásluze byl v Ostravském Klubu zvolen jako předseda sekce gymnofilů. 

Zúčastňoval se pravidelně všech gymnofilských setkání, aby navázal kontakty 

s předními znalci v tomto oboru a získal další nové poznatky. Studoval semena pod 

mikroskopem a vytvořil si doma semennou banku všech dostupných semen 

gymnokalycií. I dnes nezahálí a přenáší všechny informace o těchto rostlinách do 

počítače. Ve skleníku se však nachází i jiné druhy kaktusů jako mamilárie, 

sulkorebucie, echinocereusy, turbinikarpusy, ariokarpusy a jiné zajímavosti. Bylo 

období, kdy téměř polovinu skleníku zaujímaly sukulenty, tyto však se sbírky pomalu 

mizí a převládají znovu kaktusy, zvláště pak gymnokalycia. Kromě starých rostlin 

doplňuje sbírku novými druhy s původem. Svým kytkám věnuje velkou pozornost, 

jsou hezky rostlé a pěkně vypadají, stejně jako celá jeho upravená zahrada. Rád 

přivítá po domluvě ve své sbírce všechny zájemce a podělí se vždy se svými 

zkušenostmi. Přejeme našemu dlouholetému členu ještě hodně a hodně skvělých 

pěstitelských úspěchů a radostí s milovanými rostlinkami. 

LK 

Jaroslav Procházka šedesátiletý 

Známý kaktusář z Brna, předseda sekce gymnofilů, pan Jaroslav Procházka 

oslavil o prázdninách významné jubileum a zařadil se tak mezi šedesátníky. Na jeho 

chalupu v Doubravníku mu přijelo popřát 14. srpna několik známých brněnských 

kaktusářů, ale i jeho přátelé z Rakouska. Mezi gratulanty byli např. př. Amerhauser, 

Černý, Chaloupka, Král, Nagel, Odehnal, Šnicer, Tománek a Záhora. U jednoho stolu 

se diskutovalo samozřejmě o kaktusech a to hned v několika jazycích. Kromě češtiny 

převládala i němčina a když to nejde tak ani tak, pomůže španělština, kterou se 

domlouvali pan Helmut Nagel s Jardou Šnicrem. Jednoznačně lze konstatovat, že to 

byly velmi příjemně strávené oslavy. Přejeme našemu oslavenci hodně zdraví, štěstí, 

spokojenosti a především hodně pěstitelských úspěchů se svými milovanými pichláči. 

LK 

Informace 

--- 16.-19.9.2004 se koná výstava kaktusů a jiných sukulentů ve Společenském domě RENETA 

v Havířově. Ve dnech 16.-18.9. od 9-18 hodin, dne 19.9. od 8-12 hodin. Organizátoři všechny srdečně 

zvou. 

--- Schůzky pěstitelů kaktusů a jiných sukulentů s promítáním diapozitivů a přednáškou se konají 

každé první pondělí v měsíci (mimo letních prázdnin) od 17.hodin na ubytovně ČD v sadu B.Němcové. 

Přijďte mezi nás. 


--- Informace týkající se činnosti Klubu kaktusářů v Ostravě i příspěvky do Ostníku zasílejte na 

adresu předsedy: lumir.kral@iol.cz 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 151 ……………………………………………..

Gymnocalycium saglione – sbírka Lumír Král 




RNDr. Štarha Roman, Ph. D., Ostrava, Šalounova 623, Ostrava 3, 70300. e-mail: starha@tiscali.cz 

OBSAH – ZÁŘÍ 2004 


Drobničky 140 

Brazilská gymnokalycia 140 

Okruh Notocactus scopa 141 

Jsou různí kaktusáři, 

ale kaktusy jsou stejného původu 144 


Pobeskydí 2004 146 

Setkání tří presidentů na Pobeskydí 04 149 

Setkání gymnofilů v Ostravě 149 

Sbírky za humny (Schlesinger) 150 

Jaroslav Procházka šedesátiletý 151 

Informace 151 

OSTNÍK 

Vydavatel: Klub kaktusářů v Ostravě, září 2004 



OSTNÍK – 2004 ………………………….. 152 ……………………………………………..


Číslo 333. 

Ročník 33. 

Říjen 2004 

Echinocereus triglochidiatus Engelm. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 153 ……………………………………………..

Z literatury 


Jeden z drobnějších, pro menší sbírky ideálních echinocereusů je 

Echinocereus adustus subsp. schwarzii. Na titulní stránce je snímek z naleziště u 

El Vergel zachycující asi desetihlavý trs v plné parádě. Spleť hrubších, bělohnědých 

trnů je korunována osmi květy s lesklými, růžovými petály, které však postrádaly pro 

echinocereusy typickou smaragdově zelenou bliznu. 

Rozsáhlý (8 stran) úvodní článek by mohl být zajímavý pro historiky, kteří se 

zabývají dávnými nálezy a popisy kaktusů, konkrétně některých chilských opuncií. 

Pracovnice Botanické zahrady a musea v Berlíně, spolu s kustodem Sbírky sukulentů 

v Curychu, diskutují o objevu a osudech Opuntia grata, popsané Philippim v r. 1859. 

Srovnávají uložený lektotyp s dalšími, ještě dříve (1837) popsanými opunciem i- 

Opuntia ovata Pfeiffer a Opuntia darwinii Henslow. Celkem 11 obrázků dokládá 

jejich bezvýslednou snahu o určení priority popisu a možné synonymii těchto rostlin. 

Seriál o pěstitelsky vděčných rostlinách přináší informace o Stenocactus 

phyllacanthus (již dlouho známý a pěstovaný echinofosulokaktus s charakteristicky 

zprohýbanými žebry. Některé klony pěstované ve sbírkách tvoří kolem areol husté 

chomáčky běložluté vaty, květy jsou žluté. Vhodný je minerální substrát, výsluní a 

v létě vydatná zálivka, v zimě chladné a sucho), Thelocactus setispinus (dříve 

známý jako hamatokaktus, řazený také mezi ferokaktusy, patří k robustním, proti 

pěstitelským chybám odolným kaktusům, navíc bohatě kvete. Minerální substrát, 

opakovaná bohatá zálivka, občasné přihnojení, pak kvete celé léto, nesnáší však 

úpal), Euphorbia grandicornis (nápadný zjev mezi euforbiemi pro trojhranné 

lesknoucí se výhony jasně zelené barvy, nesoucí až 5 cm dlouhé rovné trny, 

vyrůstající z areoly ve dvojicích. Snad roste v propustném substrátu s přídavkem 

písku a v létě s bohatší zálivkou. Zimovat chladně a suše, lépe se množí 

zakořeňováním hlav výhonů). 

K parádním kaktusům patří Lobivia cinnabarina. Má zploštělé až kulovité, 

téměř neodnožující tělo, členěné na ostrá žebra s hlubokými rýhami, směřujícími 

kolmo k zemi. Žebra se dělí na výrazné hrboly mezi nimiž jsou areoly krátkými, 

zpravidla jen krajními trny, přiléhajícími k tělu. Květy o průměru nejméně 6 cm 

vyrůstají z mladších areol na horní polovině těla. Mají trychtýřovitý tvar o krátké 

trubce. Vnitřní okvětní plátky mají oblé zakončení a rumělkovou barvu, zevní jsou 

tmavší a mají špičaté konce. Dvě řady červených prašníkových nitek a sytě žluté 

prašníky umocňují krásu květů. Množí se výsevem. Typová rostlina, sbíraná 

Rauschem, má značku R 62. Jako R 62a je známá unikátní varieta - gigantea, 

s mnohem větším tělem ale ve sbírkách zůstal jen jediný exemplář s nové rostliny 

obdobného vzhledu dosud nebyly nalezeny. Var. zudanensis, se značkou R 62b, 

byla prvně nalezena prof. Cardenasem a popsána jako L. zudanensis. Rausch ji 

sbíral východně od Sucre a přiradil ji jako varietu k L. cinnabarina. Výrazně se liší od 

typu jen mohutnějším otrněním: krajní trny jsou 3 cm dlouhé, střední až 8 cm. 

Semenáčky však mívají mnohem slabší otrnění. Pod značkou R 62c je další varieta - 

gracilis. Tělo i květy má menší než typová rostlina (5 snímků vynikající kvality). 

Na internetu lze najít mimořádně zajímavé i užitečné informace o kaktusech. 

Na adrese www.fh-weihenstephan.de/va/institute/ps/index.html uveřejnil Institut 

botaniky a ochrany rostlin při Vysoké odborné škole ve Weihenstephan do konce r. 

1997 (1) zhruba 30 letáků o významných nemocích a škůdcích rostlin s popisem 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 154 ……………………………………………..

ochrany, (2) v rubrice „Aktuální ochrana rostlin uvádí závažné články z odborné 

literatury, (3) aktualizované adresáře Středisek ochrany rostlin a obchodníků s nimi a 

(4) asi 60 odborných knih o ochraně rostlin. Obdobné a podrobnější informace jsou k 

nalezení také na adresách www.ifgb.uni-hannover.de/extern/ppigb/ppigb/.htm a 

www.bba.de. 

Nezvykle vysoký je také počet pozvánek na několikadenní akce, burzy a 

výstavy kaktusů a sukulentů - 11! Na každé pozvánce jsou uvedeni přednášející a 

seznam firem nabízejících rostliny a pěstitelské potřeby. 

Echinocereus nivosus (=sněžný, podle hustého, bílého otrnění). Tvoří trsy 

krátce válcovitých, vzpřímených, až 12 cm vysoký hlav. Mají 10-15 lehce hrbolatých 

žeber s oválnými areolami a 30-50 krajními rovnými trny o délce až 1 cm, sklovitě 

bílými s tmavší špičkou. Středních je 6-12, jen o málo delší, jinak jsou velmi podobné 

krajním. Květ trychtýřovitého tvaru je až 6 cm dlouhý a až 5 cm široký, sytě 

karmínově růžový se světlejším jícnem a zelenou bliznou. Roste v buši na 

vápencových skaliscích ve výšce 1900-2300 metrů nad mořem. U nás vyžaduje 

minerální substrát a místo těsně pod sklem. Nesnáší trvalé vlhko, i době růstu jen 

mírně zalévat. Zimovat v suchu a chladnu. Často byl pěstován pod neplatným 

názvem Echinocereus albatus. 

Callisia navicularis (= krásná lilie s člunovitými listy), prvně (1877) byla 

popsána jako Tradescantia. Pochází se severní části Peru. V kultuře na výsluní tvoří 

bohaté shluky plazivých výhonů, až 13 cm dlouhých, na nichž vyrůstají kýlovitě 

prohnuté, protistojné sukulentní listy s téměř průsvitnou horní stranou a šedozelenou, 

tmavě tečkovanou spodní stranou. Na koncích výhonů vyrůstají inflorescence 

s aktinomorfními, jasně purpurově růžovými květy. Ve své domovině (východní 

Mexiko, Huizache) roste na kamenitém podloží a na výsluní. U nás při pěstování na 

slunném místě a v mírně humózním substrátu dobře roste při slabší zálivce v létě a 

suchu v zimě (kolem 12°C). Na zimu se doporučuje výhony zkracovat, snadno 

kořenícími konci výhonů se lehce množí. Vhodná je k pokryvu půdy mezi kaktusy a 

sukulenty v pařeništi, skleníku i k pěstování na dobře osluněném okně. 

Prvý ze dvou následujících cestopisných článků se týká výpravy a hledání 

Echinocereus pensilis na několika lokalitách Baja California. Tuto oblast, označovaná 

také jako Ráj na zemi, přejmenovali zmoření cestovatelé a Cestu do pekla, ale měli 

pekelné štěstí, že hledaný kaktus, spíše divný než hezký, konečně našli. Druhý 

cestopis byl téměř z opačného konce světa, z jemenské sopečné oblasti Jebel Urays. 

Botanický průzkum krajiny byl okořeněn stálou obavou o život, protože místní tlupy 

domorodců neměly žádný respekt před oficiálními doklady o povolení cesty a jejím 

účelu. Zájem věnovali především majetku výpravy. Té se však překonat řadu 

schválností lidí i přírody a pořídila přinejmenším fotodokumentaci tamní sukulentní 

flóry. Uvedu aspoň některé její významné představitele. K nim na prvém místě patří 

Kleinia deflersii s tělem připomínajícím salátovou okurku, dále různé aloe, 

sansevierie a další sukulenty. Oba články jsou opatřeny dokumentárními snímky 

krajiny a rostlin – celkem 17 snímků. 

Kuriozitou je snímek dvou kvetoucích hlav Turbinicarpus schmiedickeanus 

subsp. macrochele. Podle autora článku a pěstitele vyrostly obě hlavičky z jedné 

zpočátku normálně rostoucí rostliny tak, že v temeni vypučely dvě hlavičky. Ty 

během dvou let přerostly původní tělo a nyní jsou z nich bohatě kvetoucí dvojčata. 


OSTNÍK – 2004 ………………………….. 155 ……………………………………………..

Drobničky 

☻ Při pročítání inzerátů se lze leccos dozvědět. Např. v poslední době značně 

převažují nabídky odprodeje kaktusů, i celých sbírek, nad poptávkou po nich. 

Nabízeny jsou jak tzv. přebytečné, několikaleté semenáče, tak starší exempláře, 

výstavních rozměrů. Slibovány jsou nízké ceny pro ty, kteří si na vlastní náklady 

odvezou kaktusy, případně i se skleníkem. Hledány jsou rarity v podobě kaktusů 

s vybranými sběratelskými značkami, ale nechybí ani žádosti začátečníků o 

poskytnutí běžnějších rostlin, ovšem zdarma, jen za úhradu poštovného. 

☻ Častá je také nabídka starších čísel a celých ročníků kaktusářských časopisů, 

samozřejmě německých. Známé knižní antikvariáty inzerují desítky starších i nových 

knih o kaktusech a sukulentech. Ceny jsou většinou uváděny v Euro a našinec by se 

při nich pěkně prohnul. 

☻ Některé inzeráty mne zaujaly svým obsahem: nabídka cca 220 (!) skupin 

Mammillaria plumosa, majících průměr 10-15 cm, po 4 Euro. Nebo: velice krásný a 

dekorativní „skalní kaktus“ Cereus peruvianus f. monstrosa, při výšce 80 cm mající 

průměr 40 cm. A ještě doslovně cituji: „Ušatý kaktus-opuncie, o výšce 50 cm a šířce 

80 cm, s 15 velkými ušima o průměru 15 cm, otužilá, velice krásná dekorativní 

rostlina“. 

☻ Možnost krásného výletu s přivýdělkem nabízí skupina šesti místních 

organizací kaktusářů v Anglii pro přednášející v anglickém jazyce. Pro zájemce je 

uvedena adresa organizátora, ale výše odměny chybí. 


Zimovzdorné echinocereusy 

Z kaktusů se na skalkách nejčastěji pěstují zimovzdorné opuncie. Druhým 

nejčastějším pěstovaným rodem jsou echinocereusy, zvláště druhy pocházející se 

Spojených států, kde se vyskytují spolu se sklerokaktusy, echinomastusy či 

pediokaktusy. Echinocereusy rostou většinou na exponovaných místech na suchých 

svazích a pahorcích, vystaveny plnému slunečnímu záření. Jen několik z nich dává 

přednost stínu stromů a keřů. Dopřejeme-li ve sbírkách echinocereusům co nejvíce 

slunce a jen občasnou zálivku nejlépe jen na jaře a na podzim, pěstuje se většina 

z nich poměrně snadno. Mají široké rozpětí odolnosti proti chladu, rostliny ze severu 

zimě dobře odolávají, zatímco ty z Mexika mrazíky nesnášejí a zmrznou, proto se na 

skalku nehodí. Vhodné jsou rostliny z tzv. Jihozápadu USA, kde v některých místech 

mohou teploty klesnout až na -40ºC, ale je tam relativně suchá zima. Echinocereusy 

jsou oblíbené ve sbírkách především pro svoji krásu květů i rostlin samotných. 

Některé druhy rostou však ve stáří do sloupků nebo dokonce poléhají, proto je dobré 

rostliny zmlazovat řezem nebo vyset nové rostlinky. 

Druhy rodu Echinocereus rostou v širokém pruhu severoamerického 

kontinentu od států Utah a Wyoming na jih, vyskytují se na většině území severního 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 156 ……………………………………………..

Mexika až po zeměpisnou šířku Mexico City, z centrální Oklahomy a Texasu až 

k břehům Tichého oceánu. Lokality se často překrývají a tak vzniká velká druhová 

variabilita. Navíc každý autor přináší jiný přístup a svůj názor k danému zařazení a 

třídění echinocereusů a tak vznikají četné zmatky. Z takto obrovské plochy výskytu 

bylo popsáno mnoho druhů, z nichž je ještě více synonym. Nejvýznamnější 

systematické práce pochází od Schumanna, Brittona a Roseho, Bergera, Buxbauma, 

Backeberga, Hunta, Bensona, Barthlotta,Taylora a dalších autorů. Barthlott roku 

1979 začlenil v širokém chápání do rodu Echinocereus další rody Wilcoxia, 

Marangaya, Peniocereus, Nyctocereus a Bergerocactus. Dále roku 1985 zahrnul 

Taylor do rodu Echinocereus jen 44 druhů s početnými varietami a rozdělil jej do 7 

sekcí: 

Sekce 1. Marangaya 

Sekce 2. Erecti 

Sekce 3. Triglochidiatus 

Sekce 4. Echinocereus 

Sekce 5. Reichenbachii 

Sekce 6. Wilcoxia 

Sekce 7. Pulchellus 

V posledních letech se rodem Echinocereus zabývá mnoho autorů a vyšlo několik 

velmi dobrých a zajímavých knih o tomto rodu, rozebírající dopodrobna jednotlivé 

druhy nebo skupiny na nalezištích, s řezy květů, snímky semen apod. (např. Frank, 

Ohr, Römer, Fischer, Trocha, Scherer, Neumann, Breckwoldt, Matylewicz, 

Breckwoldt, Rutow nebo Wolf). Na internetu můžete najít všechny nové potřebné 

informace, třeba na Echinocereus Online (www.echinocereus.de) či dalších www 

stránkách, takže se tím dále nebudeme zabývat. 

Echinocereusy jsou většinou oválné, kulovité nebo válcovité kaktusy se vždy 

žebrovanými stonky. Svislá žebra mnoha druhů se více či méně dělí do vyvýšenin, 

které můžeme označit jako bradavky nebo tuberkuly, nikdy však nejsou od sebe 

oddělené jako u jiných rodů. Žebra jsou tedy výraznou charakteristikou všech 

echinocereusů. Tyto kaktusy jsou obvykle značně trnité, jak již vyplývá z jejich jména. 

Trny mohou být rovné i zkroucené, téměř nikdy však nejsou háčkovité, jak je obvyklé 

u jiných skupin kaktusů. Stonky echinocereusů jsou vždy nízká, většina z nich 

dosahuje v dospělosti délky sotva 300 mm a těch několik větších z jihozápadu 

obvykle nepřevyšuje 600 mm, u většiny druhů vzpřímená, stonky několika druhů jsou 

však částečně nebo úplně rozprostřeny po zemi. Některé druhy tvoří jednotlivý, po 

celý život neodnožující stonek. Jiné vytvářejí trsy či mírně odnožují pouze ve 

vysokém věku, je však mnoho těch, které pravidelně tvoří shluky stonků téměř od 

počátku. Některé z trsů se skládají jen z několika málo těl, u malého počtu druhů 

však může jediná rostlina vytvořit obrovitý trs se sto i více stonky. Tyto stonky jsou 

však vždy nedělené. 

Květy vznikají u tohoto rodu na žebrech, v areolách nesoucích trny, vyvíjejí se 

těsně nad hořejšími trny areoly, kde doslova prorážejí přes epidermis stonku. Mohou 

se tvořit téměř na jakémkoliv místě stonku, podle druhu vznikají vysoko i nízko. 

Nejčastěji se však objevují po stranách stonku blízko pod vrcholem. Květy jsou 

obvykle značně velké a krásné, některé druhy echinocereusů však mají malé a 

nenápadné zelenavé květy. Okvětní lístky některých druhů se otvírají jen částečně a 

květ má pak nálevkovitý tvar, zatímco okvětní lístky jiných se otevírají hodně do 

široka. Květní trubka je vytvořena vždy. Vnější obal semeníku je vždy otrněn, někdy 

je přítomna i vlna. Blizny všech druhů mají zelené laloky. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 157 ……………………………………………..

Plody jsou též otrněny, jejich trny se však při zrání uvolňují a mohou se 

snadno setřít. Plod těchto kaktusů je masitý, má někdy pokožku a je často jedlý. 

Echinocereus chloranthus 

V roce 1970 vydal Weniger nádhernou knihu „Kaktusy Jihozápadu“ (Weniger - 

Cacti of the Southwest.), kde je uveden přehledný klíč k určování echinocereusů 

vyskytující se na jihozápadě USA, který se i dnes po více než 30 letech k tomuto 

článku o zimovzdorných echinocereusech náramně hodí a proto jej uvádím: 

Klíč k určování echinocereusů 

1a. Stonek vzpřímený nebo plazivý, relativně silný, dospělé rostliny o průměru 50 mm i více …….…. 2 

2a. Rostliny mají současně všechny tři následující charakteristiky: vzdálenost areol 12 mm či méně, 

žeber více než 10 okrajových trnů je více než 12 ………………………………………………….……….. 3 

3a. Květy malé, 25 až 38 mm dlouhé, kratší než je jejich šířka, žluté, žlutohnědé nebo růžově 

červené…………………………………………………………………………………………………………... 4 

4a. Areoly prodloužené, středové trny 3-3, uspořádané do svislé řady, na dospělých rostlinách jsou 

dlouhé do 25 mm …………………………………….………………………………………………...………. 5 

5a. Rostliny kulovité až krátce válcovité, okrajové trny 6 mm nebo jsou kratší ……………………….... 6 

6a. Žeber je 12-18, okrajových trnů je 16 až více než 20, dospělé rostliny jsou vysoké 50 mm nebo 

vyšší ……………………………………………………………………………………………………………... 7 

7a. Trny jsou různobarevné – červené, hnědé, purpurově červené a bílé ………….. E. viridiflorus 

var. viridiflorus 

7b. Trny žlutavé ………………………………………………………………. E. viridiflorus var. standleyi 

6b. Žeber je 6-9, okrajových trnů je 8-12, dospělá rostlina je asi 25 mm vysoká …………..... E. davisii 

5b. Rostlina je válcovitá, okrajové trny měří 12 mm či méně …………. E. viridiflorus var. cylindricus 

4b. Areoly jsou široce oválné až kulaté, středových trnů 3 až 12, nestojí ve svislé řadě, ale odklánějí 

se od středu areoly ………………………………………………………..……………………..…………….. 8 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 158 ……………………………………………..

8a. Okrajových trnů je 12 až 23, žebra se výrazně dělí v hrboly, dospělá rostlina má v areole 3 až 5 

středových trnů ………………………………………….……………..… E. chloranthus var. chloranthus 

8b. Okrajových trnů 30 a více, žebra se zřetelně dělí v hrbolky, dospělá rostlina má v areole 5 až 12 

středových trnů ………………………………………………………...……………………………………….. 9 

9a. Středové trny měří až 12 mm, trny nedospělých rostlin jsou ohebné, vlasovité, květy jsou 

zelenožluté až bronzové barvy lesklé …………………………………... E. chloranthus var. neocapilus 

3b. Květy velké a nápadné, 50 až 125 mm dlouhé a široké, často bývají i větší, jsou žlutavé až 

purpurové …………………………………………………………………………………………………….... 10 

10a. Květní trubka s dlouhým pavučinovým chmýřím a vlasovitými či štětinovitými trny, trny na rostlině 

nejsou zakřiveny k tělu rostliny ………………………………………………………………………….…... 11 

11a. Nejdelší okrajový trn neměří více než 9 mm ……………………………..…………………………. 12 

12a. Středové trny 0-2, vztyčené, pokud jsou v areole dva, jsou přesně svisle pod sebou …………. 13 

13a. Středový trn obvykle chybí, pokud je, neměří více než 3 mm …………………………………..… 14 

14a. Stonek dospělé rostliny je vysoký 75 až 300 m,m a 50 až 90 mm silný, květy jsou 75 až 125 mm 

dlouhé a téměř tak široké, okvětních lístků 30 až 50, blizna má 8 až 22 laloků ……………………..... 15 

15a. Okrajových trnů je 15 až 36 ……………………………………..………………………………….… 16 

16a. Trny bílé až šedé nebo červenavé, často s tmavými hroty, špičky trnů však nejsou tak nápadně 

purpurové či černé, aby dodávaly rostlině zářivě černavý vzhled ..... E. caespitosus var. caespitosus 

16b. Špičky trnů ostře zářivě purpurové nebo černé, takže dávají rostlině nápadně červenavý vzhled 

……………………………………………………………………………….. E. caespitosus var. purpureus 

15b. Okrajových trnů je 12 až 15 ……………………………………….... E. caespitosus var. perbellus 

14b. Stonek dospělé rostliny je vysoký 75 mm nebo nižší a do 25 mm silný, květy malé, do 50 mm 

délky a 45 mm šířky, okvětních lístků 20 a méně, blizna má nejvýše 8 laloků …….. E. caespitosus 

var. minor 

13b. Vždy je přítomen jeden středový trn 4 až 6 mm dlouhý ………………………… E. melanocentrus 

12b. V areole je 3 až 7 středových trnů, ty neleží v jedné svislé rovině, ale odklánějí se od sebe 

….............................................................................................................................................… E. fitchii 

11b. Nejdelší okrajové trny měří 9 až 25 mm …………………………………………………………….. 17 

17a. Rostliny obvykle tvoří trsy, areoly jsou obvykle delší než 3 mm, žádný ze středových trnů není 

delší než 10 mm ……………………………………………………………………………………….……... 18 

18a. Okrajové trny měří 15 až 25 mm, květy jsou růžově červené ………………………….…. E. baileyi 

18b. Okrajové trny měří 5 až 12 mm, květ je bledě růžový …………………………...…… E. albispinus 

17b. Stonek obvykle neodnožuje, areoly 3 mm dlouhé nebo kratší, na vyzrálých areolách alespoň 

hlavní trn delší než 9 mm ………………………………………………………………….…... E. chisoensis 

10b. Květní trubka má krátkou vlnu a tuhé trny ………………………………………………….….……. 19 

19a. Trny na těle rostliny jsou přísně pektinátně uspořádány a jsou zakřiveny k tělu, areoly oválné až 

protáhlé ………………………………………………………………………………………………..………. 20 

20a. Středové trny2 až 3, tvoří svislou řadu, okrajové trny slabé až středně silné, bílé až zbarvené do 

purpurova či do růžova, na rostlině vytvářejí pásy různých barev, v jedné areole však mají všechny 

stejnou barvu ………………………………………………………………………………………………….. 21 

21a. Květy jsou purpurové s bílou zónou a zeleným středem ………….… E. pectinatus var. wenigeri 

21b. Květy oranžově žluté se zeleným středem …………………………. E. pectinatus var. ctenoides 

20b. Žádný středový trn, okrajové trny silné, trny jednotlivých areol pestře zbarvené, šedé, žlutohnědé 

či červené ……………………………………………………………..…… E. pectinatus var. rigidissimus 

19a. Trny se od těla rostliny odklánějí, nejsou uspořádány pektinátně, areoly oválné až kulaté ….... 22 

22a. Okrajových trnů 15 až 25, vzdálenost areol 3 až 10 mm, květy 75 až 140 mm dlouhé ………... 23 

23a. V areole je 16 až 25 okrajových trnů až 12 mm dlouhých, rostlina jen někdy a málo odnožuje 

…………………………………………………………………..…….. E. dasyacanthus var. dasyacanthus 

23b. Okrajových trnů je 15 až 16, jsou maximálně 10 mm dlouhé, rostlina tvoří trsy 

……………………………………………………………………………..... E. dasyacanthus var. hildmanii 

22b. Okrajových trnů je 10 až 15, květy 50 až 75 mm dlouhé, areoly 8 až 13 mm od sebe 

……………………………………………………………………………………………..… E. roetteri (z části) 

2b. Nikdy nejsou současně splněny všechny tři požadavky uvedené pod 2a, pro rostliny tedy platí 

alespoň jedna z těchto vlastností: areoly od sebe vzdáleny více než 12 mm, stonky mají méně než 10 

žeber, okrajových trnů méně než 12 …………………………………………….…………………………. 24 

24a. Květy šarlatově červené a vydrží až 4 nebo 5 dní, okvětní lístky pevné a mají celistvé okraje .. 25 

25a. Žeber je 5 až 9, v areole 2 až 9 okrajových trnů, středový trn je jediný nebo vůbec chybí …..... 26 

26a. Trny značně zploštělé a obvykle se žlábkem nebo rýhou ……………………………………….… 27 

27a. Trny extrémně silné ………………………………………………………………….………………… 28 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 159 ……………………………………………..

28a. Středový trn chybí, okrajových trnů je 2 až 6, areoly vzdáleny 22 až 38 mm 

………………………………………………………………………..… E. triglochidatus var. gonacanthus 

27b. Trny slabě až středně silné, okrajových je 5 až 7, středový trn je jeden nebo chybí 

…………………………………………………………….………………. E. triglochidiatus var. hexaedrus 

26b. Trny oblé nebo téměř oblé, slabě až středně silné ……..… E. triglochidiatus var. octacanthus 

25b. Žeber je 7 až 15, v areole 7 až 16 okrajových a 1 až 6 středových trnů ……………………….... 29 

29a. Rostlina tvoří velké a husté trsy podoby kupole, jednotlivé stonky jsou stejně velké a nepřesahují 

délku 150 mm ……………………………………………………………………………….……………...…. 30 

30a. Středových trnů je 1 až 5, největší z nich je oblý, areoly 5 až 10 mm vzdáleny 

………………………………………………………………………………….. E. coccineus var. coccineus 

30b. Středových trnů je 3 až 5, největší z nich je zploštělý, areoly 8 až 16 mm vzdáleny 

…………………………………………………………..……………..………. E. coccineus var. conoideus 

29b. Rostliny jen omezeně odnožují a tvoří ploché shluky a nestejně velkými stonky dlouhými až 450 

mm ……………………………………………………………………………………………………………... 31 

31a. Středových trnů je několik …………………………………………………………………………..… 32 

32a. Žeber 8 až 11, okrajových trnů 7 až 12, středové trny obvykle 3 až 4, jejich délka kolísá od 19 až 

přes 50 mm, všechny trny oblé a středně až značně silné, bílé až popelavě šedopurpurové nebo 

červené ….……………………………………………………………………………………………………... 33 

33a. Květní trubka má dlouhé ohebné vlasové trny …………….. E. polyacanthus var. polyacanthus 

33b. Květní trubka s řídkou a krátkou vlnou …………………..……………. E. polyacanthus var. rosei 

32b. Žeber 11 až 15, okrajových trnů 8 až 16, středových 4 až 6, trny oblé, barvy bílé, žlutavé nebo 

žlutočervené ….…………………………………………………..... E. polyacanthus var. neo-mexicanus 

31b. Jediný středový trn ………………….…………….……………………………..……... E. mojaviensis 

24b. Květy jsou purpurové nebo s červeným středem, jemné a vydrží 1 nebo dva dny, okvětní lístky 

měkké a více méně roztřepené ……………………………………………………………..………....….… 34 

34a. Trny opákní (neprůsvitné), středně béžové až tmavě či šedě zelené …....…………………….... 35 

35a. Vyzrálé trny jsou opákní, různobarevné, pestré v tónech, hnědé, šedé a bílé barvy, alespoň 

některé jsou i proužkované, okrajových trnů je 5 až 12 ………………………………………………..… 36 

36a. Stonky více či méně ochablé, zvrásněné se širokými, hrbolatými žebry, středový trn je jediný, 

dlouhý a zahnutý vzhůru ………………………………………………………....… E. fendleri var. fendleri 

36b. Stonky pevné, nezvrásněné, žebra rovná, jen s málo znatelnými hrboly, středové trny 1 až 3, 

hlavní z nich je rovný a vzpřímený .. …………………………………………… E. fendleri var. rectispina 

35b. Vyzrálé trny jsou opákní, nejsou však ani různobarevné ani pestré, okrajových trnů je 14 až 17, 

středových 2 až 8 …………………………………………………………………………………………..…. 37 

37a. Nejnižší okrajový trn v areole je stejně dlouhý jako trny směřující do stran, plod je 31 až 50 mm 

dlouhý ………………………………………………………………………………………………….. E. lloydii 

37b. Nejnižší okrajový trn v areole je kratší než trny směřující do stran, plod je12 až 22 mm dlouhý 

…………………………………………………………………….…………………….…… E. roetteri (z části) 

34b. Trny jsou částečně průsvitné, béžové až středně zelené ……………………………………….… 38 

38a. Areoly od sebe vzdáleny 12 až 38 mm, na dospělých rostlinách žebra jen lehce hrbolovitá, květy 

purpurové ……………………………………………………………….…………..…………………………. 39 

39a. Stonek má 11 až 13 žeber s areolami vzdálenými 12 až 19 mm, rostliny vytvářejí veliké, 

pravidelně polokulovité skupiny z jediného kořenového centra, květy dlouhé 100 až 125 mm 

…..……………………………………………………………………………………………...… E. stramineus 

39b. Stonek má 7 až 10 žeber s areolami 19 až 38 mm vzdálenými, rostlina vytváří nepravidelnou 

protaženou či plazivou skupinu často s přidatnými kořeny, květy vysoké 38 až 75 mm ……………… 40 

40a. Stonek je extrémně chabý, poléhá, je až 750 mm dlouhý, květy mají 20 až 35 vnitřních okvětních 

lístků v několika řadách a 10 až 12 laloků blizny …………………..…. E. enneacanthus var. carnosus 

40b. Stonek plazivý, více či méně chabý, dorůstající max. 380 mm délky, květy mají 10 až 15 

vnitřních okvětních lístků v jediné řadě a 8 až 10 laloků blizny ………………………………………..… 41 

41a. Stonek až 70 mm v průměru, poměrně pevný, vztyčený, okrajové trny 6 až 15 mm dlouhé, 

přímé, areoly vzdálené 6 až 25 mm ………………………...……. E. enneacanthus var. enneacanthus 

41b. Stonek má v průměru 75 až 100 mm, chabý, poloplazivý, okrajové trny 19 až 38 mm dlouhé, 

často zakřivené, areoly vzdáleny 25 až 38 mm …..………………………………………...……. E. dubius 

38b. Areoly vzdálené 9 až 12 mm,žebra extrémně hrbolovitá, květy žluté s červeným středem 

……………………………………………………………………….…...……. E. papillosus var. papillosus 

1b. Stonek štíhlý, plazivý, silný 12 až 38 mm …………………………….………………………….…… 42 

42a. Středový trn je přítomen ve všech či téměř všech areolách, je dlouhý 10 až 50 m …………….. 43 

43a. Stonky jsou jen 100 mm dlouhé či kratší, středový trn měří 10 mm, květ žlutý s červeným 

středem, žebra zřetelně hrbolovitá ………………………………..……. E. papillosus var. anguisticeps 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 160 ……………………………………………..

43b. Stonky dlouhé 150 až 350 mm, středové trny měří 12 až 50 mm, květy purpurové ...............… 44 

44a. Středový trn měří 12 až 50 mm, je tmavý a poněkud zakřivený směrem dolů, květ s tmavě 

červeno purpurovým hrdlem a úzkými zašpičatělými okvětními lístky .……………………..... E. blanckii 

44b. Středový trn měří 12 až 38 mm, je žlutavě hnědý, vztyčený nebo se stáčí vzhůru, květ má bílé 

hrdlo ……………………………………………………………………………...…….. E. berlandieri (z části) 

42b. Středový trn obvykle chybí, pokud je náhodou přítomen, měří jen 6 mm či méně ………...…… 45 

45a. Okrajových trnů 4 až 6, některé z nich jsou 6 až 32 mm dlouhé, květ má bílé hrdlo a úzké 

zašpičatělé okvětní lístky . ……………………………. E. berlandieri (nedospělé nebo zakrnělé rostliny) 

45b. Okrajových trnů 3 až 6 a měří pouze 1,5 až 6 mm, květy mají bílé hrdlo a široké, tupě zakončené 

okvětní lístky ………………………………………………………………………………..…. E. pentalophus 

Při výběru druhů pěstovaných na skalce musíme brát ohled odkud rostlinky 

pochází. Čím více na sever, tím větší je předpoklad, že v naších podmínkách na 

skalce vydrží. Mezi nejodolnější patří např. E. triglochidiatus, chlorantus a podobné, 

na které se často i roubují jiné druhy. Pokud můžeme rostliny na zimu nadkrýt sklem, 

aby na ně nepršelo a zůstaly by celkem po suchu, výběr počtu druhů se značně 

zvýší. Na internetu je pěkná stránka zabývající se zimovzdornými kaktusy, kterou lze 

k nahlédnutí jen doporučit: http://www.frostharte-kakteen.com/. Najde zde i jiné rody 

zimovzdorných kaktusů, které se dají více či měně úspěšně pěstovat i u nás na 

skalkách. Na závěr lze jen popřát mnoho pěstitelských úspěchů a co nejméně ztrát v 

nepříznivých zimách jako byla např. ta předloňská. 

Lumír Král 

Biologický přípravek proti houbovým 

chorobám rostlin 

POLYVERSUM, registrační číslo: 1455-1 /1998. 

Tento přípravek je registrován k moření osiva a následným zálivkám 

semenáčků. Přípravek se používá preventivně. Je rovněž prokázáno, že 

mykoparazitická houba Pythium oligandrum, která je účinným agens tohoto 

přípravku, indikuje v rostlinách obranné reakce proti napadení fytopatogenními 

houbami, včetně druhů rodu Fusarium. 

Mechanismus působení: Účinná složka preparátu, houba Pythium oligandrum 

parazituje na fytopatogenních houbách, které napadají klíční a vzcházející rostliny. 

Stimuluje též růst rostlin vyvoláním zvýšené produkce fytohormonů (kyseliny 

indolyloctové), polysacharidů a vyšším příjmem fosforu. Pythium oligandrum indikuje 

u rostlin rezistenci k napadení fytopatogenními houbami a stimuluje růst rostlin. 

Nejvyšší účinnost proti širokému okruhu fytopatogenních hub lze očekávat 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 161 ……………………………………………..

v normálních vlhkostních podmínkách, teplotách od 10°C (optimum 12-25°C) a 

rozmezí pH 5,5 – 7,5. Přípravek není vhodné používat v kyselých půdách. 

Důležitá upozornění: 

Skladovat v suchém prostředí. 

Skladovatelnost je 10 let od data výroby. Co nabízíme níže je vyrobeno 30.4.2004. 

Vodní suspenzi je nutné po přípravě použít do 2 hodin. 

Kombinace s chemickými pesticidy je možná, mezi aplikací biopreparátu 

POLYVERSUM a chemickými přípravky je nutno dodržet časový odstup alespoň 

několik hodin. 

Přípravek není pro člověka, zvířata ani rostliny škodlivý. Po aplikaci není nutné 

dodržovat žádnou ochrannou lhůtu. 

Přípravek není možné škodlivě předávkovat, v případě silného výskytu patogena je 

možné dávky několikanásobně zvýšit. 

Nejvyšší účinnosti lze dosáhnout preventivní aplikací za podmračného počasí, brzy 

ráno nebo večer v normálních vlhkostních podmínkách, teplotách 10-20°C a pH půdy 

5,5 – 7,5. 

Přípravek je určen především pro preventivní použití, tzn. pro aplikaci ještě před 

rozvojem patogenních hub. 

Práškovitý přípravek POLYVERSUM je potřeba před použitím protřepat, aby veškeré 

složky byly řádně zhomogenizovány. 

K přípravě vodní suspenze preparátu používejte čisté nádobky a zařízení. K vyčistění 

nádobek opakovaně použijte teplou nebo studenou vodu. Nikdy nesmí být přidáván 

saponat. 

Příprava suchého moření: Určené množství přípravku promícháme s osivem. Takto 

namořená semena nemusí být ihned vyseta. Osivo s hladkým povrchem nejprve 

navlhčíme vodou a promícháme s přípravkem. Při použití tohoto způsobu moření 

ihned vyséváme. 

Příprava vodní suspenze určené k zálivkám a postřikům: 

Určenou dávku preparátu smísíme s malým množstvím vody. Vzniklou suspenzi 

doplňujeme vodou na příslušné množství a po důkladném promíchání aplikujeme 

v koncentraci 0,05 % nebo 0,1 %. 

Koncentrace: voda v litrech: 1 litr – přípravek (g) = 0,1 %- 1 g , 0,05 % - 0,5 g. 

1 g = zarovnaná kávová lžička. 

Výrobce: Biopreparáty spol.s r.o., Únětice 150, 252 62 Horoměřice, 

e-mail : biopreparáty@mbox.vol.cz 

Zpracováno podle přiloženého letáku k výrobku. 

Milan Tůma 

Vlastní zkušenosti s výsevem kaktusových 

semen a ošetřením přípravkem POLYVERSUM 

Jelikož již od počátků kaktusáření vysévám semena kaktusů, tak jsem také jak 

šel čas používal různé dostupné i méně dostupné přípravky na desinfekci semen 

proti plísním. Také jsem používal různé přípravky, které byly vyráběny a dostupné 

v bývalé NDR. Všechny tyto přípravky byly více či méně dobré, bývaly celkem dost 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 162 ……………………………………………..

jedovaté a nešly použít třeba v domácích podmínkách. Výsledky byly vždy trochu 

záhadou. Doufám, že o této skutečnosti se snad přesvědčili všichni kaktusáři, kteří 

vysévali a vysévají. 

Před několika léty se objevil biopřípravek POLYVERSUM, o kterém v Ostníku 

před několika léty také psal MUDr. Plesník a velmi jej chválil. Z vlastní zkušenosti 

mohu potvrdit tuto pravdivost. Při setkání gymnofilů v září 2004 v Ostravě, které 

pořádala naše organizace, Ing. Jiránek z Prahy dovezl větší balení přípravku 

POLYVERSUM, které bylo zakoupeno, rozváženo do malých porcí a prostřednictvím 

členské schůze a Ostníku nabídnuto k prodeji i ostatním členům. Tento přípravek lze 

zakoupit na členské schůzi, porce 1,53 g za 15.-Kč. Tato dávka postačí na 3krát 0,5 

litru vody. Případní zájemci mohou zaslat peníze poštou +12.-Kč poštovné a obratem 

obdrží požadované množství poštou. 

Kontakt: Tůma Milan, Podroužkova 1679/3, 708 00 Ostrava-Poruba, tel.:604 181 134 

Milan Tůma 

Z naší činnosti - setkání gymnofilů 2004 

Jak bylo dlouze avizováno byla pondělní schůzka ze 6.9. přesunuta na sobotu 

11.9. do Martinova, kde se konalo setkání gymnofilů v Ostravě. Každá změna přináší 

své úskalí a tak i tentokráte na pondělní schůzku přišlo několik našich členů, kteří na 

změnu termínu zapomněli. Už v pátek večer 10.9. se začalo do Martinova sjíždět 

několik kaktusářů, kde byly na ubytovně zajištěny noclehy. Krásného slunného dne 

totiž přátelé využili k návštěvám okolních sbírek. Poslední zahraniční hosté ze 

vzdálených míst se dostali do Martinova až kolem 22. hodiny. Bohužel v pátek na 

ubytování přijelo poměrně málo účastníků i když jsem měl objednávky od přátel, kteří 

vůbec na setkání nepřijeli. 

V sobotu 11.9. se však předpokládaný počet účastníků setkání gymnofilů 

naplnil, když se v sále usadilo kolem 60 mužů. Ještě odpoledne se přišlo na 

přednášky podívat několik přátel mezi nimi jediná žena - paní Klímková z FM. 

V úvodu uvítal předseda sekce gymnofilů pan Jaroslav Procházka všechny přítomné 

a představil vzácné hosty ze zahraničí. Za ostravské kaktusáře promluvil pár slov 

předseda pan Lumír Král, kde krátce vzpomenul 50. výročí Klubu, ale také 60. 

narozeniny pana Procházky, kterému předal malou upomínku. 

Ing. Stuchlík, Procházka, Papsch (A), vzadu Odehnal 

pan Bercht a Reijnen (N), Neuhuber (A) 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 163 ……………………………………………..

uprostřed Ing. Smutný, za nim Lichý a Lukašík 

diskuse př. Úředníčka a Kovalského s Řepkou 

Po organizačních záležitostech zahájil dopolední přednáškový cyklus pan 

Ludwig Bercht z Holandska a Wolfgang Papsch z Rakouska. Po každé přednášce 

nastala dlouhá diskuse na promítnuté téma a tak se do oběda na více přednášek 

nedostalo. Po obědě zahájil promítání pan Gert Neuhuber z Rakouska, pak 

následovaly přednášky našich přátel. Prvý krátký vstup měl Ing. Stanislav Stuchlík 

z Brna, následoval Ing. Václav Jiránek z Prahy a v závěru Lumír Král z Ostravy, který 

představil několik ostravských sbírek našich gymnofilů. Setkání bylo ukončeno kolem 

18. hodiny, pak následovala volná zábavy a navazování nových kontaktů. V neděli 

účastníci využili krásného počasí a navštívili ještě další okolní kaktusářské sbírky. 

Poděkování patří organizátorům akce a já bych zvláště chtěl poděkovat př. Tůmovi a 

Ostravskému, kteří pomohli zabezpečit kladný chod tohoto setkání. Škoda, že 

z našich členů se zde objevilo jen malý počet členů, ale účastnily se zde početné 

delegace porubské, orlovské a frýdecké organizace. Dle ohlasů se setkání gymnofilů 

v Ostravě líbilo, takže za dva roky se sejdeme snad v Praze. 

Lumír Král 

Zájezd na jižní Moravu 

Ve dnech 3.-5.9.2004 se uskutečnil zájezd do sbírek na jižní Moravu. V pátek 

ráno v 7. hodin stepovalo 13 nedočkavých ostravských kaktusářů před DK Vítkovic 

než přijel autobus z Frýdku-Místku a Českého Těšína, aby se vydal na jih. Po cestě 

hned v Jezernici u Lipníku jsme navštívili sbírku pana Vítka, kde se přestavuje celá 

zahrada. Ještě dopoledne jsme stihli sbírku Kneslů ve Vážanech u Slavkova. 

Odpoledne jsme se stavili v Brně ve sbírkách pana Odehnala a Harašty a na závěr 

sbírku Pana Marka ve Velkých Pavlovicích, kde jsme byli i ubytováni. Večer jsme 

měli zamluvený sklípek, kde byla zajištěna ochutnávka vín. Úspěšně jsme tuto akci 

zdolali. V sobotu ráno jsme se přemístili do Hodonína, kde jsme navštívili sbírku 

Pana Dufka, který nás ještě zavezl na Slovensko do pěkné nové sbírky pana Sichy 

ve Skalici. Po obědě jsme zajeli do Břeclavi do sbírek pana Miškeříka, Kocmana a 

Gajdy. Už při návštěvě prvních sbírek se několik členů intenzivně shánělo po 

netřescích, které byly především ve sbírkách pana Vítka, Odehnala i dalších. Nejvíce 

netřesků se však objevilo ve sbírce pana Kochmana, který se zabývá pěstováním 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 164 ……………………………………………..

těchto rostlin a právě zde si všichni doplnili svou sbírečku netřesků. Kromě rodu 

Sempervivum pěstuje pan Kocman druhý zajímavý rod, kterým je Haworthia. Pro 

milovníky sukulentů jsme v neděli při návratu navštívili známou sbírku pana 

Tomandla v Prostějově a na závěr jsme zavítali do jedné místní sbírky a to 

v Krásném Poli k Jaroslavu Vaňkovi, kde se utratily poslední zbylé peníze. Nezbývá 

nic jiného než našetřit nové a těšit se na příští zájezd. 

LK 


Vaněk Jaroslav 

(*27.4.1948) 

Ve mlýně v Krásném Poli pěstovali kaktusy bratři Pavel a Radim Kotalovi. 

Zvláště pak Ing. Kotala Radim (16.5.1935 - 29.10.1971) byl velkým propagátorem a 

průkopníkem nových pěstitelských metod, byl vynikají pěstitel kaktusů, který svým 

rostlinám věnoval nevšední péči, co kytka to exponát. Ve výboru Kroužku kaktusářů v 

Porubě vykovával dlouhou dobu několik funkcí. Umřel mlád po těžké nemoci ve věku 

pouhých 39 let. 

Právě u Ing. Radima Kotaly začínal s pěstitelskými začátky další vynikající 

pěstitel kaktusů v Krásném Poli - Jaroslav Vaněk. Jako klučina ještě školou povinný 

navštěvoval s rodiči mlýn v Krásném Poli a tu mu učarovaly zvláštní pichlavé rostliny. 

To už byl jen malý krůček k založení vlastní sbírky a tak už v roce 1963 má celé 

jedno pařeništní okno kaktusů a sbírka se rychle rozrůstala. Kaktusů v pařeništi 

přibývalo až nakonec postavil pro své milované kaktusy skleník. Když se dnes 

podíváme na jeho zahradu, nezůstalo jen u jednoho skleníku, najdeme zde hned 

skleníky tři a ještě pařeniště. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 165 ……………………………………………..

Na obrázcích Jaroslav Vaněk ve své sbírce, na druhém snímku s Otakarem Potykou 

Letos Jaroslav Vaněk pěstuje kaktusy už prakticky 41 let. Za tu dobu si získal 

mnoho přátel nejen u nás, ale i v zahraničí, kteří jezdí do Krásného Pole ze levnými 

semenáčky. Najdeme zde pestrou paletu druhů, zvláště pak mamilárie, sulky, 

echinocereusy, nějaké „mexikány“ apod. Často se s ním setkáváme na různých 

kaktusářských akcích, je činný ve výboru porubského Klubu a hlavním organizátorem 

jejich každoročních výstav kaktusů. Jaroslav Vaněk ve své sbírce velice rád uvítá po 

předešlé domluvě každého kaktusáře a rozdá své bohaté pěstitelské zkušenosti. 

Přejeme Jardovi, aby mu jeho neutuchající elán a vynikající pěstitelské výsledky 

vydržely ještě dlouhá léta. 

Lumír Král 

Tlustice - Crassula portulacea 

Tlustice pochází z jižní Afriky, kde roste až po Transvaal. Z téměř 300 druhů tlustic se 

nejvíce pěstuje Cr. portulacea, která je snad vůbec nejznámějším a nejpěstovanějším 

sukulentem v místnostech. Tato neobyčejně vytrvalá pokojová rostlina vytváří za několik let 

mohutný kmínek. Tmavě zelené vstřícné listy s červenavými okraji a tečkováním jsou 

okrouhle oválné, tupé a lesklé. Vrcholíky bílých květů vykvétají v zimě, avšak jen ojediněle, 

většinou pouze u letněných rostlin. V příhodných podmínkách je to dlouhodobá pokojová 

rostlina. Vyžaduje stanoviště s dostatkem světla, vyhovuje jí plné oslunění, snáší však i 

rozptýlené světlo a polostín. Roste i za umělého osvětlení, například pod zářivkami. 

Přezimované rostliny je nutné postupně navyknout na přímé oslunění. Nejkrásnější rostliny 

získáme, umístíme-li je přes léto na čerstvém vzduchu na balkoně nebo ještě lépe, 

zapustíme-li je i s květináčem přímo na slunném, před větrem chráněném stanovišti na 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 166 ……………………………………………..

zahradě. Takto pěstované rostliny pak obvykle na vrcholu plně vyzrálých výhonů vykvetou. 

Na teplotu není tlustice náročná, vyhovují jí běžné teploty, za optimální se považuje rozpětí 

od 15 do 20°C. Během růstu jí postačí běžná vzdušná vlhkost místnosti, ve které se pěstuje, 

ale působením rosy a vyšší vlhkosti vzduchu na zahradě při letnění se vyvíjejí mohutnější a 

masitější sytě vybarvené listy a statnější výhony. Zálivka má být dostatečná, rostlina však 

nesnáší přemokření. Vhodnější je rostliny dostatečně zalít a potom nechat před zálivkou 

téměř vyschnout, nikoli však přeschnout a zavadnout. V období plného růstu je vhodné 

přihnojení roztokem plného hnojiva. Intenzita hnojení však musí odpovídat ostatním životním 

podmínkám. Tlustice přezimuje za nižších teplot od 8 do 10°C téměř bez zálivky, neboť 

nízké teploty a současná nadměrná vlhkost jsou příčinou zahnívání kořenů a spodních částí 

stonků rostlin. Přílišné sucho může vést naopak k odumírání a opadávání jednotlivých částí 

rostliny. Tlustice nesnáší mráz, který ji snadno zcela zničí. 

Mladší rostliny se přesazují každoročně na začátku jarní vegetace, starší po dvou až 

třech letech do živné směsi drnovky, listovky a písku (2:1:1). Tlustice se dobře tvaruje. 

Přerostlé keříky je možné zmladit a odřezané části výhonů použít k množení. Tvarováním lze 

získat keře a stromky, které vytvářejí svérázné tvary připomínající moderní bonsaje, i když 

s jejich principem nemají nic společného. Při pěstování vyššího kmínku je nutno uchovat 

růstový vrchol a vyštipovat postranní výhony. Po dosažení požadované výšky kmínku 

(nejvhodnější je 25 až 30 cm) se růstový vrchol zaštípne a postupně se zaštipují i postranní 

výhony druhého řádu, abychom získali výhony třetího a po jejich zaštípnutí čtvrtého řadu. 

Tak tvarujeme korunku podle svých představ. U stromkových tlustic je neustále nutné 

vyštipovat postranní výhony, bohatě vyrážející na kmínku. Častěji se proto pěstují keřovité 

formy rozvětvené od paty kmínku. Tlustice se snadno množí odlomenými částmi větviček 

během celého roku. Pěstuje se také v hydroponii v nízkých miskách s keramzitem nebo 

pískem, na zimu se vymění živný roztok za roztok slabší koncentrace a rostlina se nechá 

přezimovat při 12 až 14°C. Starší, bohatě rozvětvené rostliny, zejména stromkových tvarů 

vytvářejí těžké koruny, a mají proto nižší stabilitu. Takové rostliny je nutné vyvazovat, aby se 

nevyvrátily. Vhodnější je proto tvarováním udržovat nižší kompaktnější tvary. Podobně se 

pěstují i četné další druhy tlustice, nejčastěji Cr. arborescens s většími, tlustšími, tmavě 

zelenými listy o průměru 5 cm, Cr. obligua se světlými listy bez červeného okraje a 

tečkování, typického pro Cr. portulacea,dále Cr. lycopodioides podobná plavuním (odtud její 

latinský název) a některé další. 

Způsobem pěstování, ale i celkovým vzhledem a nároky se tlusticím podobají 

sukulentní druhy nadut - Bryophyllum. Asi 20 známých druhů nádutí pochází z Madagaskaru. 

Nádutě jsou typické rostliny vyznačující se snadným rozmnožováním vegetačními pupeny, 

které vytvářejí vlastně zcela hotové miniaturní rostlinky, schopné po odpadnutí z mateřské 

rostliny samostatného života a vývoje. Nejčastěji se pěstuje Br. daigremontianum s tlustým 

asi metr vysokým stonkem a široce kopinatými, zašpičatělými listy, vytvářejícími po zvlněném 

obvodu vegetační pupence. Květní stvol nese vrcholíky drobných světle fialových květů 

dlouhých 19 mm. Tato rostlina se pěstuje stejně jako tlustice. Nejlépe roste na oknech plně 

ozářených sluncem. V létě vyhovují náduti vyšší teploty do (do 30°C), v zimě stačí 8 až 10°C. 

Svědčí jí mírná zálivka a běžná vzdušná vlhkost. Daří se i v podmínkách ústředního topení. 

Br. daigremontianum roste dobře i na balkonech, terasách a v zahradě v místech 

chráněných před větrem. Při pěstování venku vytváří nižší, robustnější, bohatě olistěné 

kompaktní rostliny. Přesazuje se od března do května, mladší rostliny každoročně, starší po 

třech letech do směsi zeminy stejné jako pro tlustice. Hnojí se jen opatrně a zřídka slabým 

roztokem plného hnojiva. 

Dalším druhem nadutě, který se u nás pěstuje, je Br. tubiflorum s úzkými, válcovitými, 

8 až 10 cm dlouhými listy šedozelené barvy s fialově hnědými skvrnami. Vegetativní 

pupence se u tohoto druhu vyvíjejí po šesti až deseti na konci válcovitých listů. Na rozdíl od 

předešlé nádutě dorůstá jen 60 až 70 cm. Vykvetá v zimě, 20 až 24 mm dlouhé zvonkovité 

květy jsou červenavě žluté. Odkvetlý výhon nádutí odumírá,na jeho úpatí se však vytvářejí 

nové výhony. 

Kromě tlustic a nádutí se pěstuje celá řada tučnolistých rostlin, patřících do stejné 

čeledi jako uvedené dva rody. Jsou to zejména četné druhy rozchodníků - Sedum a netřesků 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 167 ……………………………………………..

– Sempervivum, z nichž mnohé jsou zimovzdorné, a hodí se proto do truhlíků trvale 

umístěných na balkonech a terasách. Z přibližně 340 známých druhů rozchodníků se některé 

pěstují výhradně jako pokojové rostliny, např. S. craigii s bílými květy a typicky ztlustlými 

listy. Pochází z Mexika, stejně jako S. treleasei, vytvářející polokeřík s dřevnatějícími 

hnědými kmínky, porostlými šedavě ojíněnými baculatými lístky, nebo S. rubrotinctum, jehož 

rozvětvené plazivé rostlinky se na výsluní vybarví v létě do červena. Mnohé druhy 

rozchodníků jsou zimovzdorné, a lze je proto pěstovat trvale na balkónech jako - S. acre se 

žlutými květy, bíle kvetoucí - S. album nebo růžově kvetoucí druhy - S. telephium a S. 

spurium. Netřesky se liší od rozchodníků celkovým vzhledem, vytvářejí totiž semknuté listové 

růžice, zelené, v různé míře načervenalé nebo i vlnaté. Pěstují se trvale v truhlících za okny 

nebo na balkónech. Dále se pěstují různé druhy rodů pupovice – Cotyledon, Echeveria, 

Rochea a kolopejky - Kalanchoe i další. Často bývají tyto sukulenty součástí sbírek kaktusů, 

s nimiž mají vzhledem k téměř stejným nárokům i stejný způsob pěstování. 

Milan Tůma 

Informace 

--- 16. 10. 2004 - Sympozium KK Astrophytum Brno ve Společenském centru Bystrc, program 

bude upřesněn, v jednání jsou přednášky zahraničních kaktusářů. 

--- 20. 11. 2004 - bude se konat Valná hromada SČS PKS v Roudnici nad Labem - volba 

nového výboru Společnosti na další období atd. Každý Klub může vyslat jednoho svého zástupce 

s hlasovacím právem, avšak na jednání může být každý člen. 


každé první pondělí v měsíci (mimo letních prázdnin) od 17.hodin na ubytovně ČD v sadu 

B.Němcové. Přijďte mezi nás. 








OBSAH – ŘÍJEN 2004 



Zimovzdorné echinocereusy 156 

Biologický přípravek proti 

houbovým chorobám rostlin 161 

Vlastní zkušenosti s výsevem 

kaktusových semen a ošetřením 

přípravkem POLYVERSUM 162 

Z naší činnosti-setkání gymnofilů 2004 163 

Zájezd na jižní Moravu 164 

Sbírky za humny (Vaněk) 165 

Tlustice – Crassula portulacea 166 

Informace 168 

OSTNÍK 

Vydavatel: Klub kaktusářů v Ostravě, říjen 2004 



OSTNÍK – 2004 ………………………….. 168 ……………………………………………..


Číslo 334. 

Ročník 33. 

Listopad 2004 

Astrophytum asterias (kopie z originálu): ZUCCARINI, J. G. (1845) 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 169 ……………………………………………..

Z literatury 


Dobře známé přání „Vidět Neapol a zemřít!“ by většina kaktusářů nejraději 

nahradila slovy „Vidět květy Homalocephala texensis co nejčastěji!“ Na titulní 

stránce je parádní snímek kvetoucí homalocefaly s jedinečným květem, sestávajícím 

z několika řad petálů, jejichž běložlutá barva a tmavším středním proužkem přechází 

v jícnu do ohnivě červené. Okraje petálů jsou posety jemnými zoubky, přecházejícími 

do tmavší špičky. Leskle zelená pokožka a mohutné, vroubkované trny ještě 

podtrhují krásný zážitek, který je odměnou pěstiteli za jeho umění a trpělivost při 

čekání na květuschopné rostliny. 

Brazílie je domovem mikrantocereusů, které dnes představují oblíbený rod 

k narušení převahy kulovitých tvarů těl ve sbírkách kaktusů. Jejich předností jsou 

snesitelné rozměry pro běžný typ amatérských skleníků, nápadné otrnění i bohatá a 

pravidelná násada květů. Jedním z nich je Micranthocereus streckeri, popsaný 

teprve r. 1988 a importovaný do Evropy Uebelmannem pod polním číslem HU 908. 

Při výšce cca 1 m má průměr asi 5,5 cm, od báze odnožuje za vzniku řídkého trsu 

výhonů. V jejich horní části vzniká z hustých, delších trnů zlaté až rezavé barvy 

nápadné pseudocefálium, v němž je velký počet růžovofialových poupat, která se 

mění v růžové květy trubkovitého tvaru. V domovině roste většinou mezi kameny 

skal, v Evropě se spokojí s propustným minerálním substrátem. Na rozdíl od jiných 

snáší i nižší teploty, v zimě by však neměly klesnout pod 5°C. Článek provází 11 

snímků pořízených na nalezišti a zachycujících také průvodní flóru stefanocereusů a 

melocereusů. 

Pod nadpisem „Poznámky k výsevu a pěstování Pelecyphora strobiliformis“ 

je mnoho slov, ale málo užitečného. Po obvyklé úlitbě historii (starší název byl 

Encephalocarpus ) autor polemizuje se široce rozšířeným tvrzením, že tato rostlina je 

jen pro velmi zkušené a dobře zařízené kaktusáře, protože je velice choulostivá. Sám 

koupil (a pohřbil) několik importů a obětoval stovky marek na každoroční nákup 

semen tohoto kaktusu. Jejich klíčivost byla silně problematická a semenáčky se 

v naprosté většině ani nedožily druhého roku života. Vytrvalost je podmínkou 

úspěchu. Přece jen vypiplal pár pravokořenných encefalokarpusů a po osmi letech se 

i dočkal jejich květů. Podle nabytých zkušeností doporučuje výsev do minerálního 

substrátu s 20-30% kompostu (!). Substrát sterilizuje v mikrovlnné troubě, vysazuje 

na jeho povrch semena jednotlivě tak, aby nebylo třeba semenáčky nejméně dva 

roky pikýrovat. Výsev podmáčí teplou dešťovou nebo destilovanou vodou, vkládá do 

výsevního skleníčku se spodním vytápěním a stříká dezinfekčním roztokem (l g 

Chinosolu na litr vody). Teplota ve dne kolem 30°C, v noci klesá na 15-20°C. 

Nepřisvětluje, vysévá v době, kdy je už dost přirozeného světla (duben a později). 

Velký důraz klade na větrání výsevů od třetího týdne. Když se objeví na 

semenáčcích prvé trny nechává substrát postupně vysychat, obvykle po 2 měsících 

je úplně suchý. Pak výsevní misky přenese do skleníku za oknem, jiný nemá. Velké 

nebezpečí představuje přehřátí výsevů jarním sluncem a delší vyschnutí substrátu, 

které malé semenáčky nepřežijí. Varovným znamením je změna barvy jejich 

pokožky. Co nejčastější větrání zmírní riziko přehřátí, vede k otužování rostlin a 

k dobrému vytrnění. V čistě minerálním substrátu rostliny strádají nedostatkem živin, 

proto doporučuje 2-3x ročně zálivku hnojivým roztokem. Minimální teplota 

v předokenním skleníku nesmí klesnout pod 3°C, ale větším nebezpečím je silné 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 170 ……………………………………………..

kolísání teplot na jaře a na podzim. Článek provází 6 barevných snímků 

encefalokarpusu a obregonie. 

Mezi vyobrazené a doporučované rostliny se v tomto dílu seriálu dostaly: 

Mammillaria glassii subsp. ascensionis (prvně popsaná 1979 a několikrát 

přejmenovaná mamilárie pochází z vesnice Ascensión ve státě Nuevo Leon, Mexiko. 

Dobře roste v propustném, minerálním substrátu s nepatrnou příměsí humusu. 

Chránit před velkým vedrem v létě. Brzo odnožuje a tvoří mnohohlavé, bohatě 

kvetoucí polštáře poměrně velkých, růžových květů s tmavším středem. Množí se 

výsevy a odnožemi), Mammillaria hahniana subsp. woodsii (nápadná je dlouhými, 

černými trny vyčnívajícími z husté bílé vlny. Snadno roste v písčitém substrátu na 

výsluní, při bohaté zálivce a hodně tepla. Zimovat chladně a suše. Kvetou již 

několikaleté semenáčky), Ferocactus schwarzii (neodnožuje, průměr těla zřídka 

přesáhne 50 cm. Žádá minerální substrát, hodně tepla a světla (pod sklem). V létě 

bohatou zálivku a opakované přihnojení. Zimovat suše ale nesnáší velké chladno. 

Bohatě kvetou již mladé rostliny), Opuntia invicta (snadno rostoucí korynopuncie, 

tvořící v Mexiku a Dolní Kalifornii až dva metry široké, mnohohlavé polštáře. Také 

v Evropě dobře roste v každém minerálním substrátu na výsluní, kde snese i velký 

úpal. Nápadná je svými mimořádně dlouhými trny, které jsou v mládí zářivě červené. 

Množí se oddělky postranních výhonů), Kalanchoe orgyalis (keřík s bronzově 

zbarvenými, krátkou vlnou pokrytými listy pochází z Madagaskaru. Písčitý substrát, 

pěstovat celý rok pod sklem, v létě výsluní, omezená zálivka, nikdy trvalejší vlhko. 

Zimovat při 12°C a minimální zálivce. Množí se špičkami výhonů, zasazenými do 

písku). 

Echinocereus rigidisimus (=nejtvrdší) byl popsán již r. 1856. Má válcovité, 

vzpřímeně rostoucí, neodnožující tělo, 18-50 cm vysoké při průměru 9-15 cm. 

Zelenou pokožku kryjí hřebenovitě propletené krajní trny (15-23), tuhé, lehce přihnuté 

k tělu, žlutočervené barvy s tmavší špičkou. Střední trny chybí. Trychtýřovitý květ o 

průměru 6-9 cm a délce 6-8 cm je světle až sytě purpurový s bílým středem a 

typickou zelenou bliznou. Roste v trávě na stěnách skal s vápencovým podkladem ve 

výšce 1200-1500 m. Vyžaduje minerální, propustný substrát, teplé a slunné 

stanoviště. Ve vegetačním období (duben-září) důkladná zálivka vždy až po 

vyschnutí substrátu, snese občasné přihnojení. Zimovat v naprostém suchu při 

teplotě nejméně kolem 5°C, v teplejších dnech větrat. Kvete v červnu ojedinělými 

květy, mnohem bohatěji kvete varieta rubispinus. (Dva snímky) 

Mammillaria chionocephala (=se zasněženým temenem) má neodnožující, 

ploše kulovité až kuželovité tělo o průměru až 10 cm, se zanořeným temenem, 

krytým hustou bílou vlnou. Úzce kuželovité mamle s tmavě modrozelenou pokožkou 

nesou oválné areoly, až 24 krajních, asi 8 mm dlouhých a tuhých trnů, navíc 2-6 

středních, silnějších trnů bělohnědé barvy s tmavší špičkou. V axilách je bílá vlna, 

která se poději ztrácí. Květy vyrůstají ve věnci kolem temene, petály jsou bílé, u báze 

nazelenalé, mají hnědočervený střední proužek a lehce třepenité okraje. Pochází 

z Coahuila (Mexiko), kde roste na horách ve výšce až 2000 m. Daří se ji v humosní, 

propustné půdě, pouze v létě vyžaduje bohatou zálivku a výsluní, v zimě sucho a 

chladno. V dospělosti patří k nejhezčím mamiláriím (pokud není zálivkou poničena 

vlna mezi axilami). Vlna se objeví až u květuschopných kusů, umístěných na výsluní 

(2 snímky). 

Zatím co Echinocereus salm-dyckianus je dávno známý druh, originální 

popis je značně neúplný a originální materiál nebyl zakonzervován. Navíc je to druh 

značně proměnlivý. Odtud plynou dohady, čím se liší od jiných podobných druhů, 

např. Echinocereus scheeri. Autoři Lange a Rischer usilují o nápravu tím, že 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 171 ……………………………………………..

zveřejnili snímky a odlišnosti uváděných variet, k nimž řadí Ecer. salm-dyckianus 

subsp. bacanorensis (kvete později, má menší, v noci se nezavírající květ) a formu 

obscuriensis, minimálně se lišící od typu. Pěstování je jednoduché, vyžaduje hrubší, 

propustný substrát, při zimování na sucho ve skleníku snese i několikadenní mráz, 

venku i sněhovou pokrývku. Teplotní rozdíly od -10°C do +20°C jsou žádoucí (10 

snímků). 

Jeden z nejpopulárnějších kaktusů - Echinocactus grusonii, byl pojmenován 

podle bohatého průmyslníka a lovce kaktusů Hermanna Grusona z Magdeburgu. Na 

jeho počet byla v botanické zahradě rodného města uspořádána výstava celé řady 

velkých, nádherně otrněných „grusonů“ a dalších jím importovaných rostlin (např. 

Mam. plumosa). 

Většina příslušníků rodu Dioscorea pochází a Afriky, druh Dioscorea 

fastigiata a 20 dalších roste však v Čile. Milovníci kaudiciformních rostlin zde najdou 

zajímavé rostliny ( 5 snímků z nalezišť). 


Drobničky 

► Při řezu starších kaktusů se občas najde v místě cévního svazku dutina. 

Obvykle taková rostlina už téměř neroste, ani nekvete a kdybychom ji nechali bez 

povšimnutí, brzy by zašla. Nález dutiny v těle bývá častější u dříve překotně 

rostoucích a překrmených rostlin. Jsou pak náchylné k infekci houbami, které kořeny 

pronikají do cévního svazku a časem rostlinu zničí. Tvrdá kultura, víc sucha než vody 

a hnojiva – to je účinná prevence. 

► Zajímavé poslání má „Archiv pro originální popisy“, který pod patronací DKG 

jednak shromažďuje kopie všech původních popisů kaktusů a sukulentů, včetně 

všech jejich přejmenování a přeřazování, jednak tyto údaje poskytuje vážným 

zájemcům, kteří se zabývají taxonomií sukulentních rostlin. V současnosti disponuje 

více než 14.000 daty, sleduje a přidává k nim nové popisy a současně žádá autory, 

aby s archivem spolupracovali a poskytovali mu sledované informace. 

► Velká agenda a narůstající poštovné jsou hlavními důvody, pro které jak 

vedení DKG, tak redakce KuaS žádá členy, aby uváděli čísla svého faxu a e-mailu a 

aby také využívali ve styku s nimi především tyto způsoby rychlého a jednoduššího 

kontaktu. Elektronická pošta také podstatně usnadňuje i zlevňuje mezinárodní 

výměnu informací, zkušeností, nabídek i poptávek rostlin a semen, nehledě 

k obsažným zprávám o činnosti a výstavách, které jednotlivé organizace pořádají. Je 

dobře, že i v tomto ohledu nacházíme v časopise Kaktusy inspiraci a možnost využití 

podobných výhod. 

► Místní organizace DKG v Norimberku založila roku 2002 „Pamětní cenu bratří 

Gräserů“, určenou významným osobnostem se zásluhami o kaktusářství. Alfred 

Gräser byl zahradníkem v Norimberku, který proslul dlouholetou šlechtitelskou prací 

a je autorem desítek, snad stovek veleúspěšných kříženců z rodů Schlumbergera 

(tzv. Vánočních a Velikonočních kaktusů), nebo sukulentů, zejména z rodu Rochea a 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 172 ……………………………………………..

Kalanchoe. Robert Gräser byl učitelem na Zahradnické škole a po skončení 2. 

světové války se zasloužil o obnovení činnosti DKG a byl jejím prvým poválečným 

předsedou. Jeho výpěstky astrofyt a hybrid trichocereusů jsou stále velmi ceněnými 

rostlinami. Pamětní cena za rok 2002 byla udělena Karlu Eckertovi za to, že se mu 

v evropských podmínkách podařilo přivést do květu Agave americana. Podobný 

úspěch byl zaznamenán naposled v roce 1726. 

► Odměnu 1.500 Euro slibuje G. Kliem z Fröndenbergu tomu, kdo jej přivede na 

stopu zlodějů, kteří mu v polovině března 2002 ukradli ze skleníku stovky vzácných 

kaktusů. Mezi nimi byly starší rostliny, např. pravokořenné ariokarpusy o průměru 3- 

10 cm, obregonie, turbinikarpusy, encefalokarpusy a jiné. 

► Název „kaktus“ pochází z řečtiny. Jménem „Kaktos“ nazývali staří Řekové 

všechny trnité a pichlavé rostliny. Klasicky vychovávaní vzdělanci ve středověku 

ovládali latinu i řečtinu jako univerzální dorozumívací jazyky. Dodneška jsou 

základem odborné terminologie, ale dnešní odborné termíny mnohem více vychází 

z angličtiny. (Jsem z toho trochu smutný, protože patřím k posledním maturantům 

z latiny a řečtiny u nás). 


Rod Astrophytum Lem. 

Astrophytum Lemaire, Cact. Gen. Nov. Sp. Nov. Hort. Monv. 3 (1839). 

Synonyma: 

Astrophyton Lawrence in Loudon, J. C., 321: (1841). 

Cereus Galeotti, H. G. in Scheidweiler, M. J., 88: (1839). 

Echinocactus De Candolle, A. P., 114: (1828). 

Echinofossulaocactus Megata, M., 33: (1944). 

Echinofossulocactus Lawrence in Loudon, J. C., 318: (1841). 

Echinopsis Zucc., Linke in Wochenschr. Gartenpf., 1: 86, (1856). 

Maierocactus Rost, E.C., 2: 138, (1925). 

Digitostigma Velazco et Nevarez, Cactáceas y Succulentas Mexicanas 47: 76-86, (4/2002). 

Mezi tvarově nejzajímavější a u pěstitelů nejoblíbenějšími druhy kaktusů jsou 

zástupci rodu Astrophytum. V každé sbírce se nachází alespoň několik druhů. 

Všechny astrofyta rostou ve východním Mexiku, zasahují severně do Coahuily a do 

USA, kde byly nalezeny pouze v Texasu poblíže státních hranic s Mexikem. 

O rodu Astrophytum bylo napsáno mnoho pojednání, dokonce vyšly obsáhlé 

monografické knihy. Spoustu autorů zasahovalo i do taxonomie a tak vzniklo mnoho 

názvů, které přežívají dodnes, ačkoliv jejich nesprávnost byla jasně prokázána. 

Astrofyta jsou nám blízká i tím, že několik českých kaktusářů se zasloužilo o jejich 

popularizaci. Například náš slavný cestovatel A. V. Frič znovu objevil Astrophytum 

asterias (Zucc.) Lemaire nebo dokonce nově objevil Astrophytum senile Frič. První 

ucelenou monografii „Kakteen-Sterne“ vydal roku 1957 Otakar Sadovský s Waltrem 

Haagem v němčině a jen v malém nákladu. Později knihu doplnil Dr. Bohumil Schütz, 

která rovněž vyšla v Německu (1979) „Die Gattung Astrophytum". Největší sbírka 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 173 ……………………………………………..

astrofyt byla v Brně, v komunálním zahradnictví, která patřila Zdeňku Fleischerovi 

(část sbírky pocházela ještě od pana Sadovského). 

Mapa výskytu rodu Astrophytum 

Samostatný rod Astrophytum poprvé uvádí již Charles Lemaire v knize 

„Cactacearum genera nova speciesque navae", která vyšla v Paříži roku 1839. 

Původ názvu vysvětlil sám autor tak, že se jedná o rostlinu, která se podobá mořské 

hvězdici, asterias. Rod tedy zahrnoval jediný druh, Astrophytum myriostigma. 

Rostlina, která sloužila jako podklad pro popis, byla 12,5 cm vysoká a 15 cm široká. 

Popis byl podle nynějších kritérií neúplný, neboť nebyly popsány ani květy, ani plody 

a semena, ovšem v oněch dobách byl považován za rozhodující celkový vzhled 

rostliny a ten byl ode všech tehdy známých kaktusů zcela odlišný. V původní rodové 

diagnóze nebyla řeč ani o vločkování. Lemaire je zřejmě považoval za vedlejší, přes 

to, že popisoval jako jediný druh Astrophytum myriostigma, kde množství bílých 

vloček bylo již v samém názvu. V době popisu rodu byl už dříve popsán De 

Candollem Echinocactus ornatus, jestli jej však Lemaire znal není známo atak jej 

uvádí jako Echinocactus mirbelii. Rod Astrophytum nebyl pozdějšími autory uznáván 

až teprve Britton a Rose jej obnovili a zahrnuli do něj i další druhy. Ještě dnes se 

můžeme dočkat překvapení, jako bylo např. nalezení a popsání v roce 2002 nového 

rodu Digitostigma, o rok později přeřazeného do rodu Astrophytum. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 174 ……………………………………………..

Astrophytum ornatum 

Astrophytum myriostigma 

Charakteristickými znaky astrofyt je malý počet žeber, nejčastěji 5 nebo 8, 

epidermis hustěji či řidčeji vločkovaná, jen výjimečně vločky chybí, zvláštní miskovitá 

nebo mušlovitá semena, dosti velká, květy opatřené šupinami a jemnými vlásky, žluté 

nebo s červeným středem, plody hodně chlupaté, otevírají se bud hvězdicovitě nebo 

u báze. Ojedinělým znakem astrofyt je plst pokrývající pokožku, kterou označujeme 

jako vatovité plstnaté vločky. Tento zvláštní úkaz nebyl zaznamenán na jiných 

rostlinách. U bezlistých holých kaktusů je to znak velmi nápadný. Vločky jsou někdy 

na části těla, jindy docela redukovány, pochybnosti o příslušnosti k rodu to však nikdy 

nevzbuzuje. Celý rod Astrophytum netvoří k žádným jiným rodům nějaké přechody a 

stojí mezi mexickými rody zcela izolovaně. Podle tvaru květů a semen řadil Buxbaum 

astrofyta do příbuznosti Jihoamerického rodu Frailea. O rozdělení rodu se pokusilo 

několik autorů, avšak tyto pokusy neměly úspěch, Rod byl rozdělen do dvou podrodů 

nebo sekcí. Rod zahrnuje jen několik druhů, avšak odborníci se v jejich počtu 

rozcházejí. Dnes se uvádí 5-6 dobře rozeznatelných druhů s několika varietami. 

Schumann v roce 1903 uvádí čtyři druhy pod rodem Echinocactus. Podobně rozdělili 

rod Britton a Rose(1922), ale už jako rod Astrophytum. Následně s malými rozdíly 

rod Astrophytum rozdělilo několik autorů (Backeberg, Megata, u nás např. Sadovský, 

Schütz apod.) až se dostáváme se do nového tisíciletí. V roce 2002 Hoock dělí rod 

Astrophytum do dvou sekcí se šesti druhy: 

Sekce: Austrastrophytum (A. ornatum, A. myriostigma) 

Sekce: Septemtriastrophytum (A. capricorne, A. coahuilense, A. caput-medusae, A. asterias) 

Astrophytum capricorne Astrophytum coahuilense Astrophytum asterias 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 175 ……………………………………………..

Obrázek vlevo: A. caput-medusae (semeno, rostlina a řez květem) 

Obrázek vpravo: Semena A. asterias (vlevo) a A. myriostigma (vpravo) a řez květem A. asterias 

Poslední dělení rodu Astrophytum uvádí Hunt v roce 2003 na dva podrody a 

dvě sekce: 

Subgenus: Astrophytum Megata 1944 

Sekce: Austrastrophytum 

Astrophytum ornatum (DC.) F.A.C. Web. ex Br. & R. 

var. ornatum, mirbelii, glabrescens 

Astrophytum myriostigma Lemaire Ch. 

subsp. myriostigma, tamaulipense, tulense, 

var. nudum, columnare, quadricostatum 

Sekce: Septemtriastrophytum 

Astrophytum capricorne (A. Dietrich) Britton et Rose 

var. capricorne, niveum, minus, senile, aureum, crassispinum 

Astrophytum coahuilense (H. Möller) Kayser 

Astrophytum asterias (Zuccarini) Lemaire 

Subgenus: Stigmatodactylus Hunt 2003 

Astrophytum caput-medusae (Velazco & Nevárez) D. Hunt 

U rodu Astrophytum se však vyskytuje spoustu dalších neplatných jmen 

vyskytující se jak ve starší literatuře, tak i dnešních pojednáních. V zásadě se však 

dnes uvádí asi 5-6 dobrých druhů, které mohou mít několik variet, subspecií či forem. 

Samostatnou kapitolou jsou hybridy tohoto rodu, které jsou známy již téměř sto let. 

Dnes jsou hledané mezi pěstiteli zvláště japonské hybridy jako Superkabuto, Onzuko 

a další, které vynikají zvláštními tvary a bohatým vločkováním. Pěstování astrofyt 

nečiní větších potíží a mohou s nimi začínat i začínající kaktusáři. Vyžadují slunné 

umístění, běžný substrát, v zimě sucho a minimální teploty 7-10ºC. 

Lumír Král 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 176 ……………………………………………..

Rod Arrojadoa Britton & Rose 

Jestli se v článcích stále vracíme k zimovzdorným kaktusům, je to dáno tím, jak co 

nejvíce ušetřit v zimě za topení. Ušetřit se však dá i v případě, že budete mít doma 

teplomilné druhy kaktusů jako melokaktusy, diskokaktusy, pilosokaktusy, arrojadoe 

apod. Bohužel v tomto případě nemůžete mít doma těchto rostlin mnoho, neboť 

zabírají hodně místa a pokud nemáte zimní zahradu, můžete mít na okně jen pár 

kusů. Melokaktusy či diskokaktusy dosahují někdy průměru až 15-20 cm, když se 

však zaměříte na pěstování pilosocereusů nebo dokonce na rod Arrojadoa, může se 

počet druhů zvýšit, neboť jsou to sloupovití rostliny a jejich průměr už není tak velký. 

Zvláště pak z arrojadoí se dá vytvořit pěkná ucelená kolekce, protože počet druhů 

kolísá podle názoru autorů mezi 3-8. Zajímavou okrasou jsou cefália, která se 

vytvářejí na vrcholu výhonu, avšak nové výhony toto cefálium prorůstají a vše vypadá 

jak štětka na mytí nádobí, ve stáří rostlina vypadá jako křoví. 

Rod Arrojadoa Br. a R. pochází z tropických oblastí Brazílie, kde je jeho výskyt 

omezen na dva státy republiky (Minas Gerais a Bahia). Vyskytující se v křovinatých a 

lesnatých oblastech nebo obývají písčité lavice a nízké skalnaté pahorky jako podrost 

a šplhavý element v rostlinných společenstvech „Campo cerrado“, což je vlastně 

nízký, řídký, poloopadavý listnatý les s mnoha světlinami. Objevení těchto kaktusů je 

překvapením posledních desetiletí, kdy jsou neustále nalézány nové druhy, které 

dříve člověk považoval za křoví a vlastně si jich vůbec nepovšiml. 

Stonky těchto kaktusů jsou pruhovité, keřovité, někdy vytvářejí podzemní 

hlízovité zásobní kořeny. Nadzemní část rostlin dorůstají velikosti několika decimetrů 

až metru a bez opory se neudrží vzpřímeně. V dospělosti vytvářejí terminální cefália, 

která v dalším růstovém období prorůstají a výhon pokračuje v růstu. 

Rod Arrojadoa ustanovili Britton a Rose na počest Miguela Arrojado 

z Lisabonu v díle The Cactaceae 2: 170, roku 1920, kde uvádí dva druhy (Arrojadoa 

rhodantha a Arrojadoa penicillata), které převedli z rodu Cereus. V sedmdesátých 

letech 20. století objevili nové druhy Host a Buining, v posledních letech se studiu 

brazilských kaktusů věnují Braun a Esteves, kteří provedli jejich poslední rozdělení 

rodu: 

Arrojadoa Britton & Rose - The Cactaceae 2: 170, (1920). 

Arrojadoa subgen. Arrojadoa 

rhodantha (Gürke) Britton & Rose 

ssp. rhodantha 

var. rhodantha 

var. theunisseniana (Buining & Brederoo) P. J. Braun 

var. occibahiensis P. J. Braun 

ssp. reflexa P. J. Braun 

ssp. canudosensis (Buining & Brederoo) P. J. Braun 

ssp. aureispina (Buining & Brederoo) P. J. Braun & Esteves 

var. aureispina 

var. guanambensis (P. J. Braun & Heimen) P. J. Braun & Esteves 

var. anguinea (P. J. Braun & Esteves) P. J. Braun & Esteves 

penicillata (Gürke) Britton & Rose 

var. penicillata 

var. decumbens Backeberg & Voll 

var. spinosior Brederoo & Theunissen 

horstiana P. J. Braun & Heimen 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 177 ……………………………………………..

Arrojadoa subgen. Albertbuiningia P. J. Braun & Esteves 

dinae Buining & Brederoo 

ssp. dinae 

ssp. nana (P. J. Braun & Esteves) P. J. Braun & Esteves 

eriocaulis Buining & Brederoo 

ssp. eriocaulis 

var. eriocaulis 

var. rosenbergeriana van Heek & Strecker 

ssp. albicoronata (van Heek et al.) P. J. Braun & Esteves 

beateae P. J. Braun & Esteves 

multiflora F. Ritter 

ssp. multiflora 

ssp. hofackeriana P. J. Braun & Esteves 

albiflora Buining & Brederoo 

O rok později však Kuentz uvádí jen čtyři dobré druhy s několika varietami či 

subspeciemi (A. bahiensis, dinae, penicillata, rhodantha) a A. albifora považuje za 

přírodní hybridu: 

Arrojadoa aureispina Buining & Brederoo 1972 = Arrojadoa rhodantha 

Arrojadoa bahiensis (P.J.Braun & Esteves) N.P.Taylor & Eggli 1993 

Floribunda bahiensis P.J.Braun & Esteves 1993 

Pierrebraunia bahiensis (P.J.Braun & Esteves) Esteves 1997 

Arrojadoa beateae P.J.Braun & Esteves 1989 = Arrojadoa dinae ssp. eriocaulis 

Arrojadoa canudosensis Buining & Brederoo 1972 = Arrojadoa rhodantha 

Arrojadoa dinae Buining & Brederoo 1973 

Arrojadoa dinae subsp. eriocaulis (Buining & Brederoo) N.P.Taylor & Zappi 1997 = Arrojadoa dinae 


Arrojadoa dinae subsp. nana (P.J.Braun & Esteves) P.J.Braun & Esteves 1995 = Arrojadoa dinae 


Arrojadoa dinae var. nana P.J.Braun & Esteves 1991 = Arrojadoa dinae ssp. eriocaulis 

Arrojadoa eriocaulis Buining & Brederoo 1973 = Arrojadoa dinae ssp. eriocaulis 

Arrojadoa eriocaulis subsp. albicoronata (W.Van Heek, R.Paul et al.) P.J.Braun & Esteves 1995 = 

Arrojadoa dinae ssp. eriocaulis 

Arrojadoa eriocaulis var. albicoronata W.Van Heek, R.Paul et al. 1982 = Arrojadoa dinae ssp. 

eriocaulis 

Arrojadoa horstiana P.J.Braun & G.Heimen 1981 = Arrojadoa rhodantha 

Arrojadoa multiflora F.Ritter 1979 = Arrojadoa dinae ssp. eriocaulis 

Arrojadoa penicillata (Gürke) Britton & Rose 1920 

Cereus penicillatus Gürke 1908 

Arrojadoa penicillata var. decumbens Backeb. & Voll 1949 : ? 

Arrojadoa polyantha (Werderm.) D.R.Hunt 1987 = Micranthocereus polyanthus 

Arrojadoa rhodantha (Gürke) Britton & Rose 1920 

Cereus rhodanthus Gürke 1908 

Cephalocereus rhodanthus (Gürke) Werderm. 1932 

Arrojadoa aureispina Buining & Brederoo 1972 

Arrojadoa rhodantha subsp. aureispina (Buining & Brederoo) P.J.Braun & Esteves 1995 

Arrojadoa rhodantha var. aureispina (Buining & Brederoo) P.J.Braun & Esteves 1995 

Arrojadoa canudosensis Buining & Brederoo 1972 

Arrojadoa rhodantha subsp. canuodensis (Buining & Brederoo) P.J.Braun 1988 

Arrojadoa theunisseniana Buining & Brederoo 1973 

Arrojadoa horstiana P.J.Braun & G.Heimen 1981 

Arrojadoa rhodantha subsp. reflexa P.J.Braun 1984 

Arrojadoa rhodantha subsp. aureispina (Buining & Brederoo) P.J.Braun & Esteves 1995 = Arrojadoa 

rhodantha 

Arrojadoa rhodantha subsp. canuodensis (Buining & Brederoo) P.J.Braun 1988 = Arrojadoa 

rhodantha 

Arrojadoa rhodantha subsp. reflexa P.J.Braun 1984 = Arrojadoa rhodantha 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 178 ……………………………………………..

Arrojadoa rhodantha subsp. theunisseniana (Buining & Brederoo) P.J.Braun 1988 : ? 

Arrojadoa rhodantha var. aureispina (Buining & Brederoo) P.J.Braun & Esteves 1995 = Arrojadoa 

rhodantha 

Arrojadoa theunisseniana Buining & Brederoo 1973 = Arrojadoa rhodantha 

Arrojadoa X albiflora Buining & Brederoo 1975 

Teď stačí jen, ke kterému názoru se připojíte a můžete začít s pěstováním. 

Arrojadoe vyžadují pravidelnou zálivku v době růstu, mají vyšší nároky na zimní 

teploty. Doporučuje se minimální teplota asi 15°C, proto se hodí do zimních zahrad 

nebo do bytu. Jako všechny brazilské kaktusy požadují propustný a minerální 

substrát. Na slunečném místě ve skleníku vytvářejí rostliny mohutnější a barevnější 

otrnění a po dvou až třech letech od výsevu se můžou těšit z tvorby cefália a prvních 

květů. Po naroubování se vše ještě uspíší. Pokud rostliny přerůstají, dají se tvarovat 

řezem. Množení výsevem semen či řízkováním nečiní v teplých letních měsících 

potíže. 

Lumír Král 

Sedum - sukulent z naší přírody 

Nejčastěji vyskytující se sukulentní rostliny z naší přírody jsou asi rozchodníky 

(Sedum L.), které znají především skalničkáři. Po netřescích (Sempervivum L.) je to 

druhý nejrozšířenější rod z čeledi Crassulaceae – tlusticovité. Při svých toulkách po 

našem kraji, především Beskydy, Jeseníky, Oderské vrchy a další blízké okolí, jsem 

našel hned několik druhů. Vyhledávají sušší, slunná, kamenitá až skalnatá místa, 

zasahující i do vyšších horských poloh, zplanělé se objevují rovněž na píscích, 

štěrcích, škváře, na železničních náspech, kolem asfaltových cest, na zídkách, velmi 

často je pěstován na skalkách. 

Rozšíření rodu Sedum je především v teplejších, tak i chladnějších oblastech 

severní polokoule, centrum největšího rozšíření je Středomoří a východní Asie, 

v Americe především Mexiko. I rod Sedum může mít několik synonym, pod kterým 

můžeme tyto druhy hledat, např.: Rhodiola L., Hylotelepthium Ohba, Anacamseros 

Mill., Telephium Mill. Spathula (Boriss.) A.D.Löve, Asterosedum Grulich, Aizopsis 

Grulich, Oreosedum Grulich, Leucosedum Fourr., Petrosedum Grulich. Je známo víc 

jak 370 druhů, z toho u nás roste necelých 20 druhů (na skalkách se objevuje až 100 

druhů). Několik druhů u nás zplanělo a mohou se vyskytovat volně v přírodě. 

Nejběžněji se u nás vyskytují např. Sedum acre, alpestre, album a další. 

Rozchodníky jsou jednoleté, dvouleté nebo vytrvalé byliny až polokeře či keře. 

Některé mají hlízovité nebo řepové kořeny. Lodyha je dužnatá nebo dřevnatějící, 

vytrvalá, nebo každoročně odumírající, poléhavá někdy až přímá, někdy vidličnatě 

rozvětvená. Listy střídavé nebo většinou vstřícné, často v přeslenech, jsou ploché, 

válcovité, čárkovité, úzké, elipsoidní, vejčité nebo skoro kulovité, některé jsou zubaté 

nebo celokrajné, palisty chybí. Zřídka bývají i listy nahloučené do přízemních růžic, 

které připomínají netřesky, od kterých se liší 5-četnými květy. Květy jsou sestaveny 

ve vrcholičnaté květenství, složení z několika vijanů, jsou stopkaté nebo přisedlé, 

většinou 5-četné (někdy 4, 6-9-četné), pravidelné, obojaké. Petaly jsou nejčastěji 

žluté, bílé či růžové. Plody jsou měchýřky, z četnými drobnými semeny. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 179 ……………………………………………..

Většina druhů, které se nejčastěji pěstují na skalce vyžadují velmi propustný 

substrát, vhodné jsou suché zídky, nejlépe obrácené k jihu, popřípadě na východ či 

západ. Choulostivější druhy můžeme na zimu nadkrýt sklem. U nás nejrozšířenější 

druhy: 

Sedum acre Sedum alpestre Sedum album 

Sedum acre L. - rozchodník ostrý 

syn.: Sedum sexangulare L. 

Rozšíření: Evropa, severní Afrika, západní Asie, zavlečen do Severní Ameriky, 

u nás na skalnatých stanovištích téměř na celém území, často zplanělý, např. u 

Hranic, Štramberku, výskyt na Hostýnských vrších, Javorníku či v Hrubém Jeseníku. 

Charakteristika: vytrvalá bylina rostoucí v hustých trsech, lodyhy tenké, 

plazivé, kořenující, květonosné přímé, listy dužnaté, střídavé, květy rostou v 

koncových květenstvích. Druh je velice proměnlivý, rozdíly jsou patrné ve tvaru listů i 

vzhledu trsů. Roste na suchých a slunných, povětšině skalnatých stanovištích, často 

je pěstován i v kultuře jako houževnatá skalnička. V minulosti byl používán také jako 

léčivka. 

Sedum alpestre Vill. - rozchodník horský 

Syn.: Sedum saxatile All., 

Sedum repens Schleich. in DC., 

Sedum rubens sensu Haenke in Jirasek 

Rozšíření: horské oblasti střední a jižní Evropy, Malá Asie. U nás pouze v 

Krkonoších a Hrubém Jeseníku (na skalnatých místech kolem Pradědu). 

Charakteristika: vytrvalá bylina, 5-10 cm vysoká, lodyhy tenké, plazivé, bohatě 

větvené, hustě olistěné, listy dužnaté, střídavé, z obou stran zploštělé, na průřezu 

eliptické. Květenství 2-5květé, květy 5četné, na krátkých stopkách, kališní lístky 

dužnaté, korunní lístky nanejvýš 1,5 x delší než kalich, tupé. Plodem je 

červenohnědý měchýřek. Roste ve štěrbinách skal a kamenů, zpravidla na kyselém 

podkladu, nad horní hranicí lesa. Rozchodník horský patří k ohroženým druhům naší 

květeny. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 180 ……………………………………………..

Sedum album L. - rozchodník bílý 

syn.: Oreosedum album (L.) Grulich, 

Sedum album subsp. micranthum (Bast.) Syme 

Rozšíření: Evropa (na východě po Pobaltí a Karpaty), severní Afrika, Malá 

Asie, Kavkaz, u nás v teplejších oblastech jižní Moravy a zde pravděpodobně 

zplanělý např. u Štramberku, Vítkova nebo Slezské Harty. 

Charakteristika: vytrvalá bylina rostoucí v řídkých trsech, s lodyhami plazivými, 

kořenujícími, květonosné lodyhy jsou přímé, listy dužnaté, válcovité, květenství husté, 

bohatě větvené. Roste na výslunných svazích a skalnatých stěnách, převážně na 

bazickém substrátu. Exempláře z některých našich extrémních stanovišť se 

vyznačují menším vzrůstem, někdy se proto tyto rostliny označují jako Sedum 

microphyllum, které je domovem v jihozápadní Evropě. V kultuře se však tyto rostliny 

vracejí k podobě výše uvedeného druhu. Rozchodník bílý je známou skalničkou, 

pěstuje se i v několika kultivarech. 

Lumír Král 

Návod pro začínající i pokročilé 

kaktusáře, aneb … 

Jak se stát úspěšným pěstitelem a majitelem sbírky kaktusů ? 

Každý „normální“ člověk touží po úspěchu a mezi „potrhlými“ kaktusáři bývá 

taková tužba pravidlem. Jedním z obecně respektovaných hledisek pěstitelské 

úspěšnosti bývá velikost vlastní sbírky. Úmyslně píši o pěstitelském úspěchu, protože 

velká sbírka, byť je plná rarit, získaná za mrzký peníz nákupem importů (dnes tato 

možnost zpravidla nehrozí), nebo odrostlých semenáčků a rostlin z pozůstalosti po 

kaktusáři (což je ale někdy aktem milosrdenství), spíše svědčí o finanční situaci 

dotyčného, nebo o jeho sklonech k mafiánství. Poctivě (ale pracně a zdlouhavě) lze 

slušnou sbírku nabýt jen výsevy vlastních, darovaných, nebo zakoupených semen 

kaktusů. 

Mnoho pozornosti se oprávněně věnuje výsevním substrátům, metodám, 

výsevním miskám až vytápěným a uměle přisvěcovaným kombajnům. Své doby 

vydali chrudimští kaktusáři velice užitečnou, monotematickou knížku o výsevech 

semen kaktusů. Šťasten ten, kdo ji vlastní ! Kaktusář-básník by sice s klasikem řekl 

„Čas oponou trhnul…“ a dnes už se o výsevech ví více, ale ten grunt tam je. 

Mým úmyslem však není opakovat již napsané, vyzkoušené recepty. Chci se 

dnes zabývat samotnou podstatou úspěšného výsevu, to je kvalitními, spolehlivě 

klíčícími semeny. 

Jak se získají kvalitní, klíčivá semena ? 

Prosťáček by řekl, že nákupem od spolehlivého dodavatele semen. Ale i ten 

dodavatel musel semena nejprve získat. Ne za každou cenu. Tak se chová jen čirý 

spekulant, které mu jde jen o zisk a pak ať třeba přijde potopa. Zkušenosti, nabyté po 

několika letech s výsevy semen od stejného dodavatele, mají určitou výpovědní 

hodnotu. Ale i ten dodavatel nemá vždy na skladě stejně dobrá semena, jaká se nám 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 181 ……………………………………………..

osvědčila v předchozích letech. Ostatně, při šíři nabízených druhů, variet a forem (o 

polních číslech nemluvě) ani není možné, aby všechna semena byla jeho. Tedy 

přesněji – z jeho sbírky kaktusů. Dnes často podnikateli užívaný termín subdodavatel 

už přesouvá odpovědnost za kvalitu a správné určení semen na jiné, mnohdy 

nevyzkoušené „výrobce“ semen. Je nesporné, že ve větším skleníku není bez 

drastických opatření prakticky možné zabránit sprášení květu nepatřičným pylem. 

Pokud se domníváte, že v lidské společnosti nic takového nepřichází v úvahu, jste 

ukrutní optimisté. Proto musíme termín „kvalitní“ zúžit na vyjádření životaschopnosti 

semene, s pominutím jeho botanicky správného určení. Vycházíme z toho, že každé 

životaschopné semínko musí být také klíčivé, jinak by jeho život měl krátké trvání. 

Slušelo by s nyní napsat, jak umořit život semene, ale podle zásad positivismu 

budeme se raději věnovat udržení života. 

Jaké jsou základní podmínky ke vzniku klíčivých semen ? 

Pomineme-li všelijaké experimenty pak zcela zásadní je sprášení rostliny 

jinou, druhově shodnou rostlinou. K vyjádření tohoto postupu se často užívá 

personifikace, při níž se hovoří o „rodičích“, o „mateřské rostlině“, nebo o „dárci pylu“. 

Jakkoli budí každé sexuální hrátky u většiny osob (kaktusáře nevyjímaje) pozornost, 

budeme se v dalším zabývat jen jejich výsledkem v podobě plodu a jeho dalším 

osudem. 

1. Sklizňová zralost plodu do značné míry určuje životaschopnost semen. 

Importní semena bývají nezřídka vydlábnuta s ještě nezralých plodů. Při 

návštěvě naleziště není nejmenší možnosti čekat na dozrání plodu, nebo 

chránit semena před mravenci a jinými živočišnými konkurenty našeho 

sběratelského zájmu. Naopak, ve sbírce takové možnosti jsou a je třeba jich 

využít. Plod je spolehlivě zralý, když sám od sebe, bez vnějšího násilí, 

odpadne, pukne nebo jinak se rozevře. Mnohem méně jistým znakem je 

zbarvení plodu, jeho seschnutí nebo napadení plísní. U některých druhů však 

plod pevně tkví v těle či na těle rostliny i několik let. Trpělivost však přináší 

nejen růže, ale i hodnotná semínka. 

2. Vyjímání semen z plodu je pracná a mnohdy podceňovaná okolnost v životě 

semene. Sama moudrá matka Příroda vynašla několik postupů, hodných 

následování. Sotva bude kaktusář napodobovat některé ptáky a hlodavce a 

pojídat někdy i velmi chutné kaktusové plody za účelem rýžování semen 

z vlastní stolice. Také vyčkávání na příznivý vítr, který plod shodí na zem a 

semínka vyfouká do okolí se pro záměry kaktusářů nehodí. V podstatě se 

užívá dvou postupů vyjímání semen z oplodí: mokrý nebo suchý postup. 

Prvý je vhodný při sklizni šťavnatých plodů a masitou pulpou, u nichž 

sladká šťáva představuje po zaschnutí až nepříjemně pevné lepidlo. Čisté 

ruce, savý papír či lépe kus bílého plátna spolu s tupým nožíkem, pitnou 

vodou a trpělivostí slaví úspěch. Izolovaná semínka se několikrát propláchnou 

(na sítku, plátně) pitnou vodou a pokud se okamžitě nevysévají pozvolna se 

osuší slabým proudem vzduchu o pokojové teplotě. Žádné sušení horkým 

fénem či v troubě ! 

Druhý - suchý postup je použitelný vždy, tedy u právě sklizených i u 

nějakou dobu již skladovaných plodů. Oplodí a seschlá pulpa se mechanicky 

oddělí od semen mírným tlakem, třením a prosíváním. Větší násilí představuje 

i větší riziko poškození semene. Ovšem, aby začala klíčit semena s tvrdým 

osemením, jako mají např. opuncie, je naopak potřebné narušit svrchní vrstvu 

semene. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 182 ……………………………………………..

3. Další ošetření sklizených, osušených semen obvykle není nutné. Pouze byl-li 

semeník pootevřený již několik dnů, byl-li na vlhké půdě, nebo když jeví na 

povrchu známky uchycení plísně je rozumné povrch semen před skladováním 

dezinfikovat. Dříve se k tomuto účelu doporučovala 5-10 minutová koupel 

v 1% roztoku Chinosolu, v 0,5% hypermanganu, nověji se užívají různé 

fungicidy. Nevelké zkušenosti jsou například a preparáty Acrobat, Bavistin, 

Dithane, Fundazol a Novozir. V podstatě platí, že vše co je použitelné 

k prevenci plísní ve výsevech, lze užít také k dezinfekci semen. Dva důležité 

rozdíly tu však jsou. Semena nemají být v dezinfekčním roztoku déle jak deset 

minut ! Kdežto semena se po dezinfekci osuší, výsevy se musí udržovat stále 

vlhké. A ještě jedna připomínka. Při každé manipulaci s plody nebo semeny je 

třeba pečlivě dbát o jejich označení. Je zcela nezodpovědné, když se 

dodavatel semen jen dohaduje jaký byl jejich název. 

4. Skladování semen až do výsevu obvykle probíhá v papírovém sáčku, ve 

kterém je dodavatel expeduje. Běžně se uvádí, že místo, kde jsou semena 

uložena, má být suché, chráněno před světlem a výpary chemikálií. Názory i 

zkušenosti se skladovacími teplotami už tak jednotné a jednoduché nejsou. 

Podle zásad ražených v Buxbaumově díle „Kakteenpflege biologisch richtig“ 

měla by být semena vysokohorských kaktusů skladována při nízkých 

teplotách, kolem bodu mrazu, ba dokonce by měla krátkou dobu přemrznout. 

Naopak semena kaktusů z teplých, vlhkých nížin a lesíků nesmí být nikdy 

vystavena působení mrazu a měla by být vyseta poměrně brzy po sklizni. 

Naštěstí velká většina kaktusů patří mezi tyto dvě teplotně extrémní skupiny, 

takže pokojová teplota jim vyhovuje. Sluší se ještě dodat, že skladovaná 

semena vy neměla předčasně, tedy před vlastním výsevem, zvlhnout. Jejich 

ponechání ve skleníku není optimální také s ohledem na různé drobné 

hlodavce, kteří místo toho, aby ohlodávali otrněné kaktusy jeví větší zájem o 

jejich semínka. Do skleníku raději nepouštíme ani ptáky, ani slepice, ba ani 

nezkušenou ženu, která by mohla považovat semínka za mák. 

Nezdařil se Vám výsev ? 

Nezoufejte, vždy se najde někdo, na koho lze Váš neúspěch svést. 

Nevzdávejte se dalších výsevů, nezáviďte semenáčky jiným a řiďte se sedmým 

přikázáním Desatera ! 


Jaká bude asi zima? 

Listopad, to je měsíc, kdy už většina pěstitelů má kaktusy po suchu. Ještě v tuto dobu za 

teplejších dní hodně větráme, aby pletivo rostlin vyzrávalo. I prevenci proti škůdcům má každý asi za 

sebou a tak nezbývá než čekat než udeří první mrazy. Jaká asi bude ta letošní zima? To je otázka, 

kterou si klade nejeden pěstitel. Někdo říká, že bude tuhá, někdo zase, že bude mírná. Dokonce už je 

tu i teorie, že v listopadu klesnou teploty na -20°C, zatímco v lednu bude dlouhodobě teplo, kdy teploty 

budou vystupovat na +20°C. Už říjnové teploty tomu trochu nasvědčovaly, vždyť bylo místy -5°C 

(někde dokonce i méně), o dva dny nato se teploty vyšplhaly na víc než 20°C. Na předpověď počasí 

má každý svou „zaručenou“ metodu odpozorovanou většinou z přírody. Někdo počítá šlupky na cibuli, 

někdo usuzuje podle letního výskytu hmyzu a jejich chování nebo kolik si některá zvířátka ukládá na 

zimu krmiva, někdo podle loupání kostí atd. atd. Někdo si rád zajde pro předpověď ke kartářce nebo 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 183 ……………………………………………..

jiné vědmě, která to řekne tak pěkně, že ji nakonec uvěříte. Předpověď můžete však s úspěchem 

předpovídat i sami, stačí základní pravidlo: Když se předpověď podaří, tak zdůraznit, že jste to už 

dávno říkali (nejlépe se pochválit několikrát) a pokud se předpověď nepovede, tak vše tiše přejít 

mlčky, lidé jsou zapomětliví a po čase na vše zapomenou. Když už se však nějaký šťoural najde, vždy 

se najde nějaké vhodná výmluva proč se tak nestalo. Důležité je jedno, ať je zima jaká chce, je třeba 

se na ni důkladně připravit, abychom předešli případným ztrátám. A tak i já už končím a jdu se raději 

chystat na zimu. 

LK 

Informace 

--- Blíží se konec roku a s ním i poslední naše schůzka, známá jako 

„Mikulášská“. Tímto bych chtěl znovu poprosit přátele, kteří chtějí věnovat pár 

svých pěstitelských přebytků, nechť se přihlásí u předsedy a připraví své 

dárečky (jako každý rok) do sáčků. Předem za výbor děkuji. 

--- 20. 11. 2004 - bude se konat Valná hromada SČS PKS v Roudnici nad Labem - volba 

nového výboru Společnosti na další období atd. Každý Klub může vyslat jednoho svého zástupce 

s hlasovacím právem, avšak jednání se může zúčastnit každý člen. 

--- Ze zápisu jednání výboru SČS PKS v pátek 24. září 2004 v Chrudimi. 

Výbor projednal návrh na ocenění Zlatý Alberto 2005. Výboru došly dva návrhy, a to na Karla Knížete 

a Dr. Vladimíra Plesníka. Po kratší diskusi bylo rozhodnuto hlasováním. K.K. dostal jen 3 hlasy, V.P. 

zbývající většinu hlasů, takže titul Zlatý Alberto pro rok 2005 bude udělen MUDr. Vladimíru Plesníkovi 

z Ostravy. 


každé první pondělí v měsíci (mimo letních prázdnin) od 17.hodin na ubytovně ČD v sadu B.Němcové. 

Přijďte mezi nás. 







OBSAH – LISTOPAD 2004 



Rod Astrophytum Lem. 173 

Rod Arrojadoa Britton a Rose 177 

Sedum - sukulent z naší přírody 179 


kaktusáře, aneb … 181 

Jaká bude asi zima? 183 

Informace 184 

OSTNÍK 

Vydavatel: Klub kaktusářů v Ostravě, listopad 2004 



OSTNÍK – 2004 ………………………….. 184 ……………………………………………..


Číslo 335. 

Ročník 33. 

Prosinec 2004 

Neoporteria fusca (Muehlenpf.) Britton & Rose 1922 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 185 ……………………………………………..

Z literatury 


Na titulní stránce je snímek kvetoucí zimovzdorné Opuntia spec. s hedvábně 

lesklými, karmínovými květy, velkým počtem sytě žlutých prašníků a světle zelenou 

bliznou. Květy jsou olemovány světle hnědými trny svěže zelených článků opuncie, 

s další bohatou násadou poupat. Věru je to přímo propagační snímek pro pěstování 

zimovzdorných opuncií. 

Andreas Hofacker svým zpracováním přehledu tvarového okruhu Parodia 

scopa (dříve Notocactus scopa) osvědčil velkou píli a potěšil všechny notofily. Bylo 

by škoda spokojit se jen s několika řádky stručné informace o tomto 

jedenáctistránkovém článku, navíc bohatě ilustrovaném (26 snímků). Pokusím se 

přiblížit čtenářům Ostníku jeho obsah v samostatném, ovšem zkráceném překladu. 

Nejspíše námořníkům, kteří se vrátili z Nového světa do Evropy, vděčíme za 

poměrně velké porosty opuncií v jižním Tyrolsku. Na k jihu obrácených úbočích 

pohoří Tschögelbergs, v oblasti od Ritten po Merano, rostou v řídkém trávníku 

skupiny Opuntia humifusa. Turista se všimne na podzim jejich nápadně červených 

plodů, ale spíše během léta, kdy jsou ozdobeny množstvím velkých, čistě žlutých 

květů. Žijí ve štěrku na místech, kde jim tráva poskytuje v létě částečnou ochranu 

před pražícím sluncem a v zimě před velkými mrazy. Ty sice porost opuncií decimují, 

ale vždy část rostlin přežije a dále se množí. Ojediněle se tu najde i Opuntia ficusindica 

a Cylindropuntia spinosior, které sem byly také uměle vysázeny před 

nějakou dobou (2 snímky). Při DKG vyvíjí činnost i sekce pěstitelů jihoamerických 

opuncií, která pořádá pro své členy semináře a burza rostlin. 

Mammillaria haudeana (= podle saského obchodníka s kaktusy M. 

Haudeho), byla prvně popsána v r. 1978 a brzy se stala velmi žádanou velkokvětou 

mamilárií. Má malé, měkkomasé tělo svěže zelené barvy, kulovitého tvaru, s velkým 

řepovitým kořenem. Odnože tvoří kolem mateční rostliny malé polštářky. Na plochých 

mamlích jsou oválné areoly, opatřené asi 35 krajními, cca 2 mm dlouhými, jemně 

zpeřenými a k tělo přiléhajícími, sklovitě bílými trny. Střední trny nemá. Nápadné, 

karmínové květy vyrůstají z dolní poloviny hlav, mají široce trychtýřovitý tvar, při 

průměru 3- cm jsou až 4,5 cm dlouhé. Na nalezištích v Sonoře roste v humusu 

nahromaděném ve štěrbinách kamenitých plošin. Stanoviště bývají na výsluní a 

poměrně často vystavena intenzivnímu dešti. V Evropě se často zbytečně roubují. 

Ztrácí tak svůj typický vzhled i množství květů. Pěstuje-li se na vlastních kořenech ve 

směsi humusu s úlomky pemzy a lávy brzy se rozrůstá do velkých skupin. Potřebuje 

hodně slunce, čerstvého vzduchu a zálivky. Zimovat v chladu a suchu, na jaře přívod 

vlhčího vzduchu zabrání zasychání poupat. Množí se lépe odnožemi, semena jsou 

málo klíčivá. Příbuzné jsou Mam. saboae a Mam. goldii od nichž se však liší delší 

květní trubkou a podstatně většími květy (snímek kvetoucí rostliny). 

Mammillaria poselgeri (popsána r. 1885, známá jako Cochemiea, má 

cylindrické, od báze se větvící tělo. Vzpřímené stonky o průměru 2-5 cm mají výšku 

30-40cm, poléhavé jsou až 200 cm dlouhé. Pokožka je modrozelená, na výsluní 

zrudne. Areoly v temeni a v době květuschopnosti i axily jsou pokryty bohatou bílou 

vlnou. Krajních trnů je 7-10 až 1,5 cm dlouhých, paprsčitě odstávajících, mají bledě 

žlutou bázi a tmavou špičku. Jeden střední trn je silnější, až 3 cm dlouhý a má 

hákovitou špičku. Trubkovité květy vyrůstají ve věnečku kolem temene, jsou 

zygomorfní, šarlatové barvy. Endemicky roste v Dolní Kalifornii a na přilehlých 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 186 ……………………………………………..

ostrovech. Výsev a pěstování je úspěšné v čistě minerálním, silně propustném 

substrátu. Kvete jen při vysoké teplotě na plném výsluní, v létě je vhodné zařadit 

krátkou pauzu v zálivce a spodní části stonků přistínit. Zimovat tepleji při 10-12°C (2 

snímky). 

Rod Sanseviera z čeledi dračincovitých je už několik desítek let častou 

ozdobou domácností (tchýnin jazyk), ale specialista v něm najde mnohem 

pozoruhodnější druhy. Popsáno bylo dodnes 61 druhů, z nichž si oblibu získaly 

zejména druhy a formy se žlutě panašovanými listy. K nejhezčím patří kultivary 

Sanseveria trifasciata „Gold Flame (Zlatý plamen“, nebo menší a jemnější „Jade 

Dwarf Marginated (Olemovaný trpaslík)“. Ploché a poléhavé, zvlněné listy 

s nápadnou kresbou má Sanseviera kirkii forma pulchra (=krásná). Intenzivně 

vonící květ má Sanseviera forskaoliana z Jemenu a Saudské Arábie. Milovníci 

tohoto rodu mají mezinárodní Společnost pěstitelů sanseverií se sídlem v Horshamu, 

VB. Článek provází 6 snímků. 

Seriál doporučovaných rostlin se tentokrát týká: Epithelantha micromeris (již 

r.1898 byla zařazena do samostatného rodu, neboť od mamilárií se liší tím, že květy 

nevyrůstají z axil, ale z mladých areol v blízkosti temene. Vyžaduje hodně tepla, 

výsluní a velmi propustný substrát s opatrnou zálivkou V zimě chladno a absolutní 

sucho, Lophophora williamsii (také známá jako „peyotl“ pro obsah více jak 15 

druhů alkaloidů. Daří se v dobře osluněném místě a čistě minerálním substrátu 

s malým přídavkem jílu. Má velký řepovitý kořen proto potřebuje hlubší nádobu. 

V létě snáší vydatnou zálivku, ne však trvalé zamokření. Zimovat při 10°C 

v naprostém suchu. Množí se výsevem a odnožemi), Mammillaria fittkaui (popsána 

až 1971, pochází z Jalisco, Mexiko. Má válcovité, značně odnožující tělo, tvoří velké 

polštáře obalené květy po celé léto. Snadno roste se směsi humusu s minerálním 

substrátem, vhodné je přistínění v době úpalu a opakovaná vydatnější zálivka. 

Zimovat v chladnu a suchu), Opuntia ficus-indica (původem z Mexika, dnes 

zdomácnělá v celém Středomoří a jinde. Rychle se rozrůstá, proto je jistější než 

volná kultura zasadit ji do větší nádoby. Při pěkném počasí kvete každoročně velkými 

(až 10 cm v průměru) žlutooranžovými květy, Zimovat v chladnu a suchu), 

Plectranthus ernstii (z čeledi hluchavkovitých, roste Natalu v jižní Africe, má silně 

aromatické květy a listy, které vábí různý hmyz. Daří se během léta v písčitém 

substrátu na slunném místě, v zimě chladno a malá zálivka), Delosperma 

nubigenum (patří mezi kosmatcovité, které u nás lze celý rok pěstovat venku. 

Potřebuje výsluní, silně propustný substrát, přes zimu nadkrýt sklem k ochraně před 

vlhkem). 

Zcela zvláštně vypadá Selenicereus wittii, rostoucí v zátopových oblastech 

deštných pralesů střední Amazónie (části Brazílie, Peru, Venezuely, Kolumbie). 

Ploché výhony tohoto epifyta pomocí vzdušných kořínků těsně přiléhají na kmen a 

větve stromů a obtáčí se kolem nich jako tabákový list kolem slánky viržinka. Články 

jsou při délce až 60 cm jen 2-4 mm silné, na okrajích mají asi v centimetrových 

odstupech malé areoly s krátkými, bílými trny. Také květy jsou neobvyklé, jednak až 

27 cm dlouhou trubkou na jejímž konci se talířovitě rozvírá bílý květ o průměru až 12 

cm. Květy mají pronikavou vůni parfému, která láká opylovače – noční můry 

s dlouhým (až 25 cm !) sosákem. Semeníky v podobě cca 3,5 cm dlouhých bobulí 

dozrávají rok, obsahují velká množství semen s velkým korkovitým, vzduchem 

naplněným obalem. Ten umožňuje šíření semen záplavovou vodou na další místa (4 

snímky). 

Ze semen, která zaslal Lau do Evropy k výsevu pod názvem Ariocarpus 

retusus, ale úmyslně neuvedl místo nálezu, vyrostla zvláštní forma retususu 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 187 ……………………………………………..

s krátkými pektinátními trny na prodloužené areole. Asi nejde o hybridu, protože ze 

semen několika rostlin vypěstovaných v různých sbírkách a poměrech, rostou stejně 

vytrněné semenáčky. Je to opravdu hezká forma retususu. (6 snímků). 

Poslední článek pojednává o nových hybridách Ceropegia distincta. 

Ceropegie patří mezi klejichovité rostliny (Asclepiadacae), lidově pojmenované jako 

„lucerničky“. Za tento název vděčí zvláštním tvarům květů, mnohdy tvarově i barevně 

pestrým. V roce 2004 mají přijít na trh nové hybridy s podstatně většími (až 5,5 cm) 

květy (snímek). 


Vánoční kaktusy 

Tento epifytický kaktus pochází z vlhkých pralesů východní Brazílie, kde roste 

společně s orchidejemi a dalšími epifyty v nahromaděném rozkládajícím se listí 

v paždí větví stromů, na jejich kmenech, ve skalních rozsedlinách a na podobných 

příhodných místech. Má ploché rozvětvené stonky, složené z četných zubatých 

článků, na jejíchž koncích se vyvíjejí početné růžově červené květy. V našich 

podmínkách vykvétá v prosinci a lednu. Vánoční kaktus vyžaduje trvalé umístění na 

světlém místě, nesnáší však prudké sluneční paprsky, které ho značně poškozují a 

proto je třeba rostliny před nimi chránit. 

Zygocactus (nebo též Schlumbergera) má rád stálou teplotu 16 až 20°C, v 

zimě mu vyhovuje teplota 15°C. V létě je vhodné letnění na balkóně nebo zahradě. 

Úspěšné pěstování této rostliny významně ovlivňuje zálivka. V době růstu, od března 

do července potřebuje vánoční kaktus dostatek vody, ale už od srpna ho zaléváme 

velmi mírně, jen tolik, aby kořenový bal nepřeschl. Jedině tak se na koncích článků 

objeví během listopadu poupata. To je znamením, že je třeba zálivku nepatrně zvýšit, 

ale nesmíme rostliny přelévat, vhodné je však rosení poupat. Během květu zaléváme 

mírně a po odkvětu zálivku opět omezíme až do března. V době největšího růstu a 

nejintenzivnější zálivky od března do července rostlinu také přihnojujeme, nejlépe 

roztokem zředěného kravince nebo jiného organického hnojiva. Průmyslová hnojiva 

raději nepoužíváme, neboť mohou obsahovat vápník, na který je tato rostlina velmi 

citlivá. V době tvorby poupat se vánoční kaktus nemá přemísťovat, dokonce se s ním 

nemá vůbec pohybovat, jinak mohou poupata opadat. 

V půdní kultuře roste vánoční kaktus ve směsi drnovky a listovky s příměsí 

písku (1:1:1), do níž se někdy přidává jeden díl rašeliny nebo se pěstuje v samotné 

rašelině. Přesazovat je ho nutné v březnu před zahájením růstu. Vánoční kaktus 

dobře roste a po řadu let bohatě kvete bez přesazování i v hydroponické kultuře. 

Množí se velmi dobře vegetativně. Části rostlin se třemi až čtyřmi články spolehlivě 

zakoření v půdní směsi používané při přesazování, zejména jsou-li poklopeny 

sklenici. Roubováním lze vypěstovat stromkové formy, které neobyčejně bohatě 

kvetou. Jako podnož potřebujeme kaktus Pereskia, jehož vrcholek vodorovně 

seřízneme ostrým nožem, pak ho ještě shora nařízneme a do řezu zasuneme dva až 

tři články vánočního kaktusu. Ty upevníme dlouhým trnem nebo ostnem Pereskie 

nebo ovážeme místo roubování vlněnou přízí. Po vytvoření korunky je nutno vánoční 

kaktus vyvázat k opěrné hůlce, aby se korunka nevylomila. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 188 ……………………………………………..

Vánočnímu kaktusu se velmi podobají i kaktusy rodu Rhipsalidopsis, známé 

jako velikonoční kaktusy. Rozkvétají totiž na rozdíl od vánočního kaktusu v jarním 

období. Mívají úzké listové články a zářivě červené květy. Aby rozkvetl, vyžaduje 

tento druh tříměsíční zimní odpočinek při teplotách kolem 10°C. V této době se 

rovněž téměř nezalévá, kořenový bal však nesmí nikdy zcela vyschnout. Ostatní 

nároky na životní podmínky a způsob pěstování jsou stejné jako u vánočního 

kaktusu. Také tento druh se může pěstovat buď jako keříček nebo naroubovaný na 

Pereskii. 

Milan Tůma 

Kaktusář a počítač 

Známé heslo „Pokrok světem vládne“ nemohlo minout ani pěstování kaktusů. I 

mezi kaktusáři, zejména mladšími a s většími sbírkami, rychle přibývá osob 

obeznalých s prací na počítači. Těm ostatním neuškodí seznámit se s možnostmi a 

výhodami, které nám počítačové programy nabízejí. 

Nejde jen o informace o známých internetových adresách, kde se lze dočíst 

nejen o aktuálních novinkách, publikacích či výstavách kaktusů a sukulentů, o 

sjezdech, konferencích a ochranářských opatřeních u těchto rostlin a kde je možné 

najít informace a vyobrazení řady kaktusů, sukulentů i celých sbírek. Například 

informace o Společnosti pěstitelů kaktusů v ČR, včetně obsahu časopisu, adresáře 

jednotlivých spolků, o konání výstav, symposií, informace z pěstitelské praxe i 

fotogalerií najdete na adrese www.cs.kaktusy.cz . Nabídky prodeje, výměny, inzerce 

jsou na adrese www.cactus.cz, pěstitelské rady pro začátečníky uvádí adresa 

www.fw.cz/zverex-centrum/kaktusy.htm, tzv. Kaktusářské noviny mají adresu 

www.cact.cz. Existují však i celé programy, umožňující uspořádání údajů o sbírce, 

výsevech, křížení a hlavně trvalé uchovávání těchto dat s jednoduchým vyhledáním 

potřebného údaje. Nevím, zda takové programy jsou již připraveny v českém jazyce, 

ale ti, kteří aspoň začátečnicky zvládají angličtinu nebo němčinu, mohou si na adrese 

www.cactusbase.net objednat pro Windows 95, 98, 2000 a XP například tyto 

programy: 

■ Přehled údajů o sbírce – umožňuje systematicky zachytit jakákoli data o 

sbírce, včetně detailů o nabytí, růstu, zvláštnostech každé pěstované rostliny, o 

substrátu, zálivce, napadení škůdci a zloději, o době kvetení včetně připojení 

obrázků; 

■ Množitelská banka – slouží k zaznamenání důležitých detailů o výsevech a 

vegetativním množení, např. zdroj semen, sběratelské značky, údaje o nalezištích, 

importech, ceně, úhynu či ukradení rostlin, počtu přežívajících semenáčků, 

pozorování kristát a jiných anomálií; 

■ Databanka odborné literatury – umožňuje zachycení všech údajů o knihách, 

časopisech, článcích, obrázcích, nebo o přednáškách, včetně zpracování vlastního 

katalogu odborné knihovničky, nebo seznamu svých CD o kaktusářské problematice. 

Lze do ní také převést údaje z odborné knihovny spolku nebo Společnosti. 

■ Databanka obrázků a diapozitivů – velice užitečná pro uchování obrazové 

dokumentace sbírky i jednotlivých rostlin (vlastních, cizích). Umožňuje snadný výběr 

diapozitivů pro chystanou přednášku nebo výstavu; 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 189 ……………………………………………..

■ Lexikon názvů kaktusů – program obsahuje více než 25 000 publikovaných 

názvů, umožňuje vyhledávání synonym a informuje, kde lze ve stovce 

nejvýznamnějších publikací o kaktusech najít vyobrazení, popis a základní údaje o 

určitém druhu; 

Amatérští kaktusáři si prý nejvíce oblíbili program Cactusbase Pro. 

Aktualizovaná verze umožňuje jednoduše ukládat a vyhledávat navíc také údaje o 

hybridizaci a jejích výsledcích, plánovat termíny přesazení vybraných rostlin (včetně 

patřičného susbtrátu), zpracovat seznamy s nabídkou semen, rostlin. Je možné 

přikoupit CD s Encyklopedia-CD, která obsahuje údaje asi o 1800 druzích kaktusů a 

sukulentů a 4000 obrázků. 

Jistě Vás napadlo, že je to dobrá inspirace dárků pro „Ježíška“, nebo 

k narozeninám i jiným výročím. Ceny se mění, takže nemohu zaručit, že v roce 2005 

budou stejné, jaké byly v roce 2003 pro členy DKG (KuaS,č.9/2003, s. 201). Ale 

orientačně předpokládejme, že za německou verzi Cactusbase Pro spolu 

s Encyklopedia-CD dáte 50 €, samotná Cactusbase Pro stála 40 €, anglická verze 

Encyklopedie-CD byla za 20 €. 

Ty nejlepší zprávy pro naše kaktusáře jsou však v tom, že náš předseda, př. 

Lumír Král, je také znalec využívání počítačů v pěstitelské praxi. Mimo svou 

náročnou práci šéfredaktora Ostníku se zasloužil o zpracování a vydání CD, 

obsahujícího texty prvých 10 ročníků Ostníku 1971-1981, navíc ročníky 1999 a 2000. 

Málokde se uchovaly staré Ostníky a při tom je v nich spousta zajímavých a 

užitečných pěstitelských údajů a rad. Svým rozsahem zcela výjimečný je přepis 

nejvýznamnější klasické literatury o kaktusech za léta 1822 – 1935. Obrovskou práci 

při vyhledávání prakticky dnes nedostupných (a obávám se, že dnes už i 

neexistujících), zdrojů vykonal př. Pakr, kterému také patří náš obdiv a dík. Tyto a 

doufám, že ne poslední CD z „produkce“ našeho předsedy je možné od něj získat za 

rozumnou cenu. K objednávce možná postačí poslat e-mail na jeho adresu 

lumir.kral@iol.cz, nebo ještě lépe dohodnout se s ním na našich měsíčních 

schůzkách. 


Hledejme – zkoumejme 

I já jako většina dalších pěstitelů různých rostlin nemohu být uspokojen 

pouhým zaléváním kytek. Přesazuji, vysévám, množím a dělám vše, co už tak nějak 

k tomuto koníčku patří. Veliká spousta kaktusářů se z různých příčin uchyluje 

k roubování rostlin. Jeden pro snadnější pěstování, druhý pro rychlejší množení a 

další jen tak pro zábavu, ale výsledek je vždy tentýž – roubovanec. Samozřejmě ani 

já jsem nemohl v této skupině chybět, a to ze všech výše jmenovaných příčin. Po 

celou dobu, svých víceméně úspěšných pokusů, jsem zkoušel většinu běžně 

používaných podnoží. Setkával stále se stejným problémem, kterým je nedostatek 

vhodných rostlin použitelných jako podnože. Nejprve Echinopsis, Trichocereus, 

Eriocereus, Myrtillocactus anebo některou z lehce množitelných lobivií. Postupně mi 

docházely podložky nebo nebyly v danou dobu ve správné kondici, tak jsem sáhl 

k drobnému experimentu. Mými asi nejoblíbenějšími rostlinami jsou zástupci rodu 

Coryphantha, tím došlo na to, že se mi některé druhy jakoby přemnožily. Proč tedy 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 190 ……………………………………………..

nezkusit i tyto rostliny? Nejprve tedy nalézt rostliny které by splňovaly podmínky 

vhodných podnoží, to je: snadná množitelnost, rychlý a bezproblémový růst, ochotu 

přijímat rouby jiných druhů a dostatečnou odolnost proti chorobám a pěstitelským 

chybám. Jako nejvhodnější se časem ukázaly rostliny z okruhu C. bumamma, C. 

sulcolanata nebo C. elephantidens. Všechny rostliny dostatečně odnožují, lze je tedy 

množit i odnožemi, rostou poměrně rychle v téměř jakémkoliv substrátu, a jsou 

dostatečně šťavnaté, aby vyživily roub. Jedinou nectností této podložky je její 

měkkomasost. Po prvních neúspěších s pevným připevněním roubu na podnož 

pomocí provázku, jsem dospěl k názoru, že je třeba k poutání použít pružný nebo 

pohyblivý prvek. Po seříznutí hlavy podložky dojde v první chvíli k poměrně 

mohutnému výronu šťáv a tyto je třeba lehce stáhnout tupou stranou nože. 

Roubovací mechanismus je stejný jako u jiných rostlin, a proto si myslím že není 

třeba jej do omrzení omílat. Specifikum této podnože je v tom, že po naroubování 

sice dojde k poměrně rychlému srůstu, ale plocha řezu se dost rychle propadne a 

pokud není roub přichycen pružně, např. gumičkami, dojde k jeho uvolnění a tím 

k neúspěchu. Já osobně používám k přichycení gumiček nebo zatížení olověným 

kroužkem ve kterém je napnut kříž z tenkého (zvonkového) drátu. Toto již stačí a při 

vhodném počasí roub přiroste už za jeden den. Zajímavou zkušeností je, že rostliny 

mi přijaly rouby v počasí které by si většina pěstitelů k roubování nevybrala. 

Rouboval jsem i časně z jara, ihned po prvním napití rostlin nebo v chladném a 

deštivém počasí a dokonce jsem byl loni přinucen okolnostmi roubovat pozdě na 

podzim jen pár dní před stěhováním sbírky do sklepa. Tehdy byly rostliny už nějaký 

týden bez zálivky, zatažené a připravené na přezimování. Rostlina byla přichycena 

gumičkami, které jsem sundal až na zimovišti při průběžné kontrole. Nevykazovala 

žádnou vegetaci, ale na jaře po zasazení do výživného substrátu se napila a s ní i 

roub. Dnes je roub asi o polovinu větší. Teď čtenáře zarazí, že jen o polovinu! Je totiž 

jedním specifikem této podložky, že roub nijak nehoní. Rostlinky na koryfantách 

rostou velmi zvolna, ale nedeformují se a především perfektně vytrňují. U několika 

rostlinek jsem zpozoroval dokonce i větší chuť ke kvetení. Učinil jsem si takový malý 

pokus s několika odnožemi Escobaria (Coryphantha) nelliae, zhruba stejně velkými, 

které jsem ve stejném čase narouboval na různé podložky, jmenovitě Echinopsis 

hybr., Lobivia z okruhu pentlandii, Myrtillocactus geometrizans, Trichocereus 

schickendantzii a Coryphantha sulcolanata. Prvním pozitivem pokusu bylo, že 

rostliny všechny přirostly a postupně zahájily růst. Na myrtilokaktusu, echinopsu a 

lobivii poměrně rychlý a během několika týdnů byly nacucané několikrát větší než na 

počátku pokusu. Růst byl divoký, ale na úkor otrnění a vzhledu rostlin. Na dalších 

dvou jmenovaných podložkách rouby zahájily mírný růst, vytrňovaly však velmi hustě 

a působily dojmem dobře pěstovaných pravokořenných rostlin. Během sezony bylo 

poznat, jak se liší rouby díky podložkám. Na Trichocereus schickendantzii se růst po 

půl roce zastavil a do konce roku se již roub nijak nezměnil. Další rok tato podložka 

roub jen naplnila ztracenou tělní tekutinou, ale růst jsem nezaznamenal žádný, a tak 

jsem po čase roub zpravokořenil. Na echinopsu a lobivii se rouby po probuzeni napily 

a ochotně nasadily na květ. Myrtillocactus probudil roub, nasadil divoký růst a roub 

vytvořil spoustu odnoží. Kvetení na této podnoži jsem ale nezaznamenal žádné. 

Všestrannou spokojenost jsem tedy zaznamenal jen u jedné rostliny a to roubovanec 

na Coryphantha sulcolanata. Růst pozvolný, rostlina silná, zdravá, kompaktní 

zbytečně neodnožující a kvetení stabilní a poměrně k velikosti rostliny bohaté. 

Dokonce tento roub kvetl během roku ve dvou výrazných cyklech, což nebylo u 

žádné jiné sledované rostliny. Závěr pokusu? Pro generativní množení je optimální 

podnoží Echinopsis a Lobivia. Pro vegetativní je to Myrtillocactus. Pro sbírkovou 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 191 ……………………………………………..

ostlinu doporučuji podnož některou ze zmiňovaných koryfant. Trichocereus 

schickendantzii jednoznačně nedoporučuji. Je však samozřejmé, že můj pokus není 

normou, v jiných podmínkách u jiného pěstitele se mohou rostliny vyvíjet úplně 

odlišně. 

Podobný pokus jsem provedl i s jinými druhy rodu Coryphantha a výsledek, až 

na drobnosti, byl tentýž. Když už dělám experimenty, zkusil jsem i jiné rody pro 

rouby. U rodu Thelocactus – spokojenost, u Turbinicactus – krach, u Mammillaria 

pouze průměrný úspěch a další rody mě teprve čekají. 

Protože podobné pokusy s těmito podložkami dělám teprve třetí rok, nemohu 

tvrdit že se jedná o podnož trvalou, ale vše naznačuje, že by s ní neměl být žádný 

problém. V zimě sice celá rostlina silně dehydruje, ale jarem po pečlivém 

nastartování, se bez větších těžkostí napije a zahájí růst. Není choulostivá na 

substrát ani na chybnou nebo bohatší zálivku, dokonce i chladnější kultura se 

nesetkává s problémy. 

Ostravský Ota 

Chraňme druhy 

Co lze o tomto tématu říci, co ještě nebylo řečeno? Málo, velmi málo. Kdo v 

současné situaci nemá přístup na naleziště, nemůže dost hodnověrně uvádět nové 

postřehy a nové studie. S ohledem na literu zákona CITES je silně omezen dovoz 

jakéhokoliv studijního materiálu z přírody neřkuli obchodního artiklu a vycházet jen z 

rostlin ve sbírkách, je málo. Mezi našimi oblíbenými rostlinami je si spousta rostlin 

značně si podobných a proto dochází, při troše nepozornosti ve skleníku, k 

samovolnému křížení druhů, ve kterém nám vydatně pomáhá hmyz. Druhy v 

jednotlivých rodech jsou si podobné jak fyzicky, tak geneticky a je tedy velmi málo 

překážek ke vzniku hybridů. Vzešlí jedinci povětšinou nesou znaky obou, nebo všech 

rodičů a my pak různorodost výsevů zdůvodňujeme variabilitou druhu, což není vždy 

pravda. Druhy jsou jistě variabilní, ale základy přece druh musí nést. Uhlídat ve 

skleníku čistotu druhu je skoro nemožné. I přes veškerá pseudoochranářská opatření 

v domovině rostlin, se k nám "naštěstí" nějaká semínka čistých druhů dostanou a z 

těch my následně vycházíme při určení a dalším zařazení do sbírky. Při tomto 

prvotním zařazení máme relativně velkou jistotu, že máme čistý druh. Škarohlídové 

podotknou, že nemůže být stoprocentní ani spolehnutí na spolehlivost dodavatelů 

nebo distributorů, ale to potom nemůžeme věřit už vůbec nikomu. Pěstujeme je, 

hlídáme si je, rozmazlujeme je a potom by měla plody naší práce zhatit nějaká drzá 

moucha. To přece ne! Dejme si tu práci, uhlídejme si kvetení, vymysleme si spoustu 

přípravků k zabránění opylení hmyzem (různé klece – stany) a taková to semena 

teprve nabídněme dalším. Pokud bude někdy příroda rychlejší, nezlobme se na ni, 

plod nechme dozrát. Je spousta způsobů jak ho následně zlikvidovat, například je 

spousta plodů jedlá, a když ne lidmi, tak mravenci nebo jinými potvorami. Tímto jen, 

ale apeluji na poctivost a slušnost pěstitelů, aby nepouštěli do oběhu semena nečistá 

– nejistá. Chráníme tím i sebe a své sbírky. 

Ostravský Ota 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 192 ……………………………………………..


Josef Chorobík 

(*4.2.1942) 

Jedna taková je v Rychvaldě, jejím majitelem je Josef Chorobík. O kaktusy se 

zajímá již od svých 10 let. Je členem Orlovského spolku kaktusářů, ale často zajíždí 

na schůzky i k nám do Ostravy. Začínal jako téměř každý z nás s několika kaktusy na 

okně, přes malé pařeniště, až po dnešní skleník o ploše 6×6 m na střeše garáže u 

rodinného domku. Pepík se nespecializuje na žádný konkrétní rod. V jeho sbírce 

uvidíte kaktusy skoro všech rodů, ale nejvíce je zastoupeno „Mexico“. V roce 1999 se 

do Mexika zajel podívat s kamerou a tak má svou návštěvu této kaktusové země 

zaznamenánu na několika videokazetách. Kromě kaktusů lze ve sbírce najít také 

bromélie a sukulenty, ale třeba i tilansie, kterých má na 100 různých exemplářů. 

Pěstuje doslova všechno co se mu líbí, takže u něj na zahradě můžete obdivovat 

jehličnany, ozdobné traviny a také na 30 bonsají. Prohlídka sbírky a zahrady obvykle 

končí posezením pod pergolou u udírny a malého jezírka s barevnými rybkami. Ten, 

komu se líbí pestré sbírky, bude po zhlédnutí této „malé botanické zahrady“ určitě 

velmi spokojen. 

Milan Ožana 

Josef Chorobík ve sbírce s dalšími pěstiteli př.Bartákem a Čečotkou 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 193 ……………………………………………..


Říjnová schůzka proběhla dne 4. 11. 2004. V úvodu se probralo několik 

organizačních záležitostí a naši členové byli vyzváni, aby do příští schůzky nahlásili 

kolik kaktusů či jiných překvapení věnují do Mikulášské tomboly. Potom už dostal 

slovo náš dlouholetý člen a velmi zkušený pěstitel přítel Oldřich Kubita. Na svých 

obrázcích nás provedl rodem Coryphanta jak ve své sbírce, tak u mnohých jeho 

přátel. Zvláště u tohoto rodu zdůraznil jako nutnost velmi vzdušné a světlé stanoviště 

např. dobře větrané pařeniště. Zimování těchto rostlin je světlé a chladné. Jako první 

jarní postřik používá Omite 30W. Poté následuje po 14 dnech opláchnutí tlakovou 

vodou ze zahradního postřikovače. Jako substrát používá pro své rostliny směs 1/3 

rašeliny, 2/3 štěrkopísku a na ozdobu u krčku rostliny antuku. Jako podzimní postřik 

používá přípravek NurelleD. Pokud roubuje, tak většinou na Trichocereus pasacana. 

V závěru přednášky se rozpoutala velmi plodná a obsáhlá diskuse ke způsobu 

pěstování a výsevů jednotlivých druhů až po dřívější a současné znečištění zdejšího 

životního prostředí a klimatické podmínky. Závěr z této problematiky byl velmi 

zajímavý: „V dřívější době se zvýšeným znečištěním životního prostředí rostliny 

v ostravské lokalitě netrpěli tolika chorobami jako v současnosti (například stromová 

jablka neměla tolik strupovitosti jako nyní)“. A tak co je vlastně lepší ??? 

Ing. Vladimír Skoumal 

Dne 1. listopadu 2004 proběhla další naše schůzka. Po organizačních 

záležitostech, týkající se především zajištění „Mikulášské“ schůzky v prosinci, se ujal 

slova náš místopředseda Dr. Roman Štarha. Tentokrát si vzal na mušku rostliny, 

kterým se věnují především skalničkáři a to rod Sempervivum. Zpočátku si myslel, že 

o pěstování netřesků nebude mezi kaktusáři zájem, avšak pravý opak byl pravdou. 

Já jsem si všimnul už na našem zájezdu na jižní Moravu, že spoustu kaktusářů se 

shání po netřescích a hned několik jich přivezlo do svých sbírek. Dr. Štarha se 

přidržel klasického rozdělení rodu na dva podrody: Sempervivum a Jovibarba, kde 

hlavní rozdíl je v květech. Podrod Sempervivum pak dělil na dvě skupiny: červeně a 

žlutě kvetoucí. Vše dokumentoval nádhernými obrázky jak z přírody, tak ze sbírek. 

Vyznat se v mnoha názvech je dosti obtížné, zvláště když se jednotlivé druhy mezi 

sebou dobře kříží a je známo mnoho kulturních hybrid. Přednášející se nám snažil 

představit hlavně dobré botanické druhy až v závěru přednášky ukázal několik 

překrásných hybrid. Přednáška i když byla kratší, se velice líbila. Je vidět, že naši 

členové nepěstují jen kaktusy, ale věnují se i jiným sukulentům. Děkujeme Dr. 

Štarhovi za spoustu zajímavých informací o tomto rodu a už se můžeme těšit na to, 

co si připraví zase příště. 

Lumír Král 

VALNÁ HROMADA 2004 

Zpráva o jednání řádné Valné hromady Společnosti českých a slovenských 

pěstitelů kaktusů a sukulentů v sobotu 20. 11. 2004 v sále KSS Říp v Roudnici 

nad Labem 

Na Valné hromadě bylo přítomno 69 kaktusářů, z toho 35 delegátů organizací 

s hlasem rozhodujícím, jmenovitě z klubů: 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 194 ……………………………………………..

Benešov u Prahy, Bratislava, Brno, Břeclav, Čelákovice, Česká Lípa, Děčín, Dvůr 

Králové nad Labem, Hradec Králové, Jičín, Jihlava, Jindřichův Hradec, Kladno, Kolín, 

Košice, Mladá Boleslav-I, Most, Olomouc, Opava, Ostrava, Pardubice, Plzeň, Praha, 

Příbram, Rokycany, Roudnice nad Labem, Rychnov nad Kněžnou, Sokolov, Spišská 

Nová Ves, Tábor, Ústí nad Labem, Ústí nad Orlicí, Všetaty, Vrútky a Zvolen. 

Zpráva o činnosti. Jednání VH zahájil v 10 hodin tajemník SČSPKS př. 

Běťák. Poděkoval KK Roudnice nad Labem za uspořádání Valné hromady a 

blahopřál k 46 letům úspěšné činnosti. Po volbě komisí přednesl zprávu o činnosti 

výboru Společnosti za uplynulé čtyřleté volební období předseda př. Odehnal. Ve 

zprávě bylo m.j. uvedeno: 

Velmi dobře byl plněn jeden z hlavních cílů Společnosti, tj. vydávání a další 

zkvalitňování časopisu Kaktusy. To se podařilo především díky pracovitému kolektivu 

vydavatelské a redakční rady, v němž došlo pouze ke dvěma změnám: Z RR odešel 

př. Milan Zachar a z funkce předsedy RR př. Jan Říha, který se stal jejím 

konzultantem. Novým předsedou RR byl jmenován př. Petr Pavelka, který je zárukou 

kontinuity práce celého redakčního kolektivu. 

Za největší pokrok při vydávání časopisu bylo zvýšení počtu jeho barevných 

stran na dvojnásobek, za největší úspěch pak vydání speciálů (některých i ve dvou 

dalších jazykových mutacích). Za hodnocené 4 roky jsme byli nuceni jen jednou 

zvyšovat cenu časopisu, a to jen o 10,- Kč, díky velmi dobrému hospodaření 

Společnosti, na němž má velkou zásluhu pokladník př. Stuchlík. Časopis Kaktusy se 

v posledních letech dostal do podvědomí zahraničních pěstitelů právě díky vydávání 

tzv. speciálů, jejichž prodej umožňuje udržet i v roce 2005 stejnou cenu pro naše 

odběratele. Velmi dobrá je spolupráce s rakouskými kaktusáři (odběr německých 

mutací „speciálů“) a za pozornost stojí i zvýšený počet článků od zahraničních 

autorů. 

Redakční a vydavatelská rada se scházela pravidelně, vždy před vydáním 

každého čísla časopisu. Jednání byla konstruktivní, účast vysoká, zvláštní 

poděkování patří redaktoru p. Štemberovi, př. Běťákovi a novému předsedovi RR př. 

Pavelkovi za včasné vydávání a distribuci jednotlivých čísel. Díky SPKS Praha 

nedošlo k výraznému poklesu předplatitelů časopisu Kaktusy, přesto zůstává dost 

velký počet neprodaných výtisků, zejména starších čísel. Návrhy na snížení těchto 

„zásob“ jsou výborem prezentovány jak přímo v časopise, tak na internetových 

stránkách Společnosti. 

Můžeme říci, že došlo k výraznému zklidnění vtahů mezi kaktusáři a úředníky 

MŽP a ČIŽP. Příčinou může být snaha našich pěstitelů ovlivnit přípravu vyhlášek a 

nařízení, i když s připomínkami jsme neuspěli. Velkou výhodou současné doby je 

skutečnost, že můžeme libovolně cestovat do zemí původního výskytu K+S a že po 

vstupu do EU můžeme bez problémů nakupovat rostliny a semena ve všech jejich 

členských zemích. Doufáme, že i naši úspěšní pěstitelé se časem uplatní se svými 

výpěstky na trhu Evropské unie. 

V roce 2002 byla ustavena Archivní sekce při výboru SČSPKS. Tím byl 

položen základ ke splacení dluhu Společnosti postarat se o uchování jakékoliv 

dokumentace o bohaté činnosti kaktusářských klubů, zejména v posledních 30 

letech. Výbor tuto sekci morálně i materiálně podporuje, ale je si vědom faktu, že je 

nutná mnohem větší podpora ze stran jednotlivých organizací. Vše se vyvíjí, dnes 

úspěšné organizace mohou za pár let zápasit s nedostatkem členů, proto je třeba 

pamatovat na uchování dokumentace a její kopie poskytovat archivní sekci. 

Již šestým rokem je společnost prezentována vlastními webovými stránkami 

na internetu (doméně www.cs-kaktusy.cz), o které se vzorně stará př. Podešva a 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 195 ……………………………………………..

které jsou hojně navštěvovány. Hlavní důraz je kladen na aktuální informace o 

výstavách a všech dalších akcích jednotlivých klubů, nově byl přidán odkaz i na 

stránky archívní sekce. 

Společnost se po všechny čtyři hodnocené roky podílela na udělování ceny 

Zlatý Alberto, kterou připravil a organizuje KK Chrudim. Na převzetí ceny v příštím 

roce 2005 byl schválen MUDr. Vladimír Plesník z Ostravy. Aby rozhodování o 

kandidátech na udělení této ceny bylo co nejvíce objektivní, výbor vyzývá všechny 

členské organizace, aby se svými návrhy do této akce zapojily a posílaly své návrhy 

se stručným zdůvodněním. 

K negativním jevům v činnosti Společnosti patřil především mírný úbytek 

členské základny, který byl trvalý, i přes úspěchy SPKS Praha, kterému jako 

jednomu z mála počet členů neklesá. V závěru zprávy byly nastíněny některé hlavní 

body plánu činnosti na další funkční období, které však bude projednávat a doplňovat 

již nově zvolený výbor. 

Zprávu o hospodaření připravil př. Stuchlík, ale v jeho zastoupení přednesl 

př. Odehnal. Ocenil, že hospodaření v roce 2003 skončilo přebytkem 9 841,- Kč, že 

si časopis K-2004 objednalo 85 členských organizací, jejichž platební morálka byla 

dobrá. Pokladní zůstatek SČS PKS k datu konání VH činil celkem 119 727,49 Kč, 

což bude stačit na pokrytí nákladů za poslední číslo časopisu a vzhledem k několika 

avizovaným platbám je možné, že i tento rok skončí s malým přebytkem, který se 

převede do roku 2005. Průběžné výsledky hospodaření jsou pravidelně předkládány 

na jednání VR a RR a na schůzi výboru Společnosti konaném již tradičně v Chrudimi. 

Zprávu revizorů účtů přednesl předseda této komise př. Kubát. Revizní 

komise se scházela dvakrát do roka, z toho vždy jednou v různých místech ČR a 

jednou po jednání výboru v Chrudimi. Revize probíhaly v souladu s §4 a §5 Stanov 

SČSPKS. Po celé období byly veškeré účty vedeny řádně, čitelně a přehledně, vše je 

podloženo řádnými doklady. Z členských organizací nedošla na adresu RK žádná 

připomínka. Za pořádek a péči o účetní dokumentaci zaslouží hospodář př. Stuchlík 

od revizorů účtů poděkování. Hospodaření SČSPKS je vyrovnané, za hodnocené 

období splňuje cíle vytyčené ve stanovách Společnosti a tím i požadavky její členské 

základny. 

Diskuse na VH byla bohatá, ale poklidná, bez kontroverzních vystoupení jako 

před lety. Většina příspěvků se týkala problémů s udržením, případně rozšířením 

členské základny. Došlo též k výměně zkušeností s oživením činnosti a přiblížení 

naší záliby mládeži ve školách, ozvaly se hlasy vyzývající ke změně termínu konání 

Valné hromady ( v druhé půlce listopadu bývá vždy už špatné počasí na cestování 

po ČR). Př. Kunte vystoupil za red. radu časopisu. Ujistil přítomné, že RR a VR 

nejsou uzavřené a jiným autorům nepřístupné skupiny lidí a vyzval je ke spolupráci 

na přípravě obsahu časopisu – viz např. usnesení RR, že každý otištěný příspěvek 

zabývající se pěstitelskou tématikou bude odměněn m.j. roční dodávkou 1 výtisku 

časopisu zdarma. 

Volby nového výboru: Před samotnou volbou bylo poděkováno odstupujícím 

členům výboru, př. Ježovičovi, Říhovi a Trtílkovi. 

Valná hromada pak zvolila nový výbor v následujícím složení (v závorce 

je uvedena funkce po volbách na první ustavující schůzi výboru): 

1. Ing. Ivan Běťák, Praha (tajemník SČS PKS) 

2. Ing. Zdeněk Červinka, Čelákovice (místopředseda pro české kraje) 

3. František Dufek, Hodonín 

4. Zdeněk Franc, Dvůr Králové nad Labem 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 196 ……………………………………………..

5. Mgr. Jan Gratias, Roudnice nad Labem 

6. Lumír Král, Ostrava 

7. Ing. Libor Kunte, Děčín 

8. Ing. Milan Kůrka, Plzeň 

9. Petr Metela, Brno 

10. Ing. Josef Odehnal, Brno (předseda SČS PKS) 

11. Mgr. Petr Pavelka, Praha 

12. Pavel Pavlíček, Chrudim 

13. Ing. Zdeněk Podešva, Hulín (správce internetových stránek SČS PKS) 

14. MUDr. Roman Staník, Bratislava (místopředseda pro Slovenskou republiku) 

15. Ing. Stanislav Stuchlík, Brno (hospodář SČS PKS) 

16. Ing. Vladimír Šedivý, Praha 

17. Milan Štrauch, Smižany, SR 

18. Ing. Gabriel Vereš, Zvolen, SR 

19. Ing. Jaroslav Vích, Chuchelná (místopředseda pro moravské kraje) 

Revizoři účtů: 

1. Ing. Ivan Kubát, Vyskytná nad Jihlavou - Hlávkov 

2. Karol Novotný, Ružomberok, SR 

3. Alexandr Táslar, Most 

Dále VH potvrdila dále uvedené nové složení vydavatelské a redakční rady časopisu 

Kaktusy: 

1. Ing. Ivan Běťák, Praha (předseda VR) 

2. Mgr. Jan Gratias, Roudnice nad Labem 

3. Ing. Miroslav Halfar, Frýdek-Místek (VR) 

4. Jan Klikar, Příbram 

5. Ing. Libor Kunte, Děčín 

6. Ing. Josef Odehnal, Brno (VR) 

7. Mgr. Petr Pavelka, Praha (předseda RR) 

8. Pavel Pavlíček, Chrudim (VR) 

9. PhDr. Rudolf Slaba, Písek 

10. Ing. Stanislav Stuchlík, Brno (VR) 

11. Ing. Vladimír Šedivý, Praha 

12. Jiří Štembera, Poříčany (redaktor časopisu) 

13. Mudr. Vítězslav Vlk, Rokycany 

Zasedání VH proběhlo bez organizačních problémů, v důstojném a příjemném 

prostředí. Odpolední program pokračoval přednáškami př. Milana Kůrky (Severní 

kopiapoe dva měsíce po dešti) a př. Pavla France (výběr obrázků z expedice po 

Madagaskaru v r. 2003). 

Valná hromada SČS PKS přijala dne 20. 11. 2004 následující usnesení: 

• VH schvaluje zprávu o činnosti výboru přednesenou př. Odehnalem. 

• VH schvaluje zprávu o hospodaření Společnosti připravenou př. Stuchlíkem 

• VH schvaluje zprávu komise revizorů účtů přednesenou př. Kubátem. 

• VH apeluje na funkcionáře všech členských organizací SČSPKS, aby 

spolupracovali s archivní sekcí a podle možnosti jí poskytovali kopie jakýchkoliv 

dokumentů o činnosti jednotlivých kaktusářských klubů. 

• VH znovu vyzývá všechny organizace SČSPKS, aby se svými stručně 

zdůvodněnými návrhy zapojili do procesu udělování ceny Zlatý Alberto, kterou 

připravil a organizuje KK Chrudim. 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 197 ……………………………………………..

• VH ukládá VR a RR pokračovat ve zkvalitňování úrovně časopisu Kaktusy a ve 

vydávání jednoho až dvou speciálů ročně podle finančních možností. 

• VH ukládá výboru Společnosti projednat otázku termínu konání příští valné 

hromady (konkrétně kalendářního měsíce v roce). 

• VH vyzývá všechny organizace SČSPKS, aby věnovaly maximální pozornost 

udržování a dalšího rozšiřování členské základny. 

Zprávu o Valné hromadě z pověření výboru připravil Jan Gratias. 

Upomínkové předměty vydané k 50. výročí 

Butony vydané v letošním roce 

Letošní oslavy našeho 50. výročí klubové 

činnosti jsme oslavili několika akcemi. Už v Ostníku 

bylo uvedeno několik článků z historie Klubu a vyšel 

zde jako příloha CD ROM. Únorová výroční schůze 

byla vzpomínková, kde jsme vzpomenuli naše 

nejznámější pěstitele a všichni přítomní dostali 

jubilejní buton a keramickou destičku. V červnu na 

setkání kaktusářů POBESKYDÍ ve Frýdlantu n.O. za 

dobré účasti našich i zahraničních známých kaktusářů 

bylo rovněž vzpomenuto naše výročí. Za naši 

Společnost nám popřál president Ing. Odehnal, 

následně přišlo i blahopřání od presidentů z Polska a 

Rakouska, ale i přátel z Anglie či Slovenska. Podobně 

nám popřáli další přátelé na setkání gymnofilů, které 

bylo uspořádáno k našemu kulatému výročí. Jak už 

bylo řečeno, pro naše členy a účastníky akcí bylo 

vydáno několik butonů (některé pro sběratele dokonce 

ve dvou barvách) a keramická destička, vše bylo 

oceněno především sběrateli upomínkových 

předmětů. Kdo chtěl mohl si dokonce zakoupit tričko 

s logem Ostravského Klubu kaktusářů v modré barvě, 

dále skleničky a pivní krygle (samozřejmě také 

s vybroušeným logem). Pro přednášející na 

zmíněných akcích byly vytvořeny ručně malované 

hrníčky, skleničky a další upomínky, které byly 

vytvořeny v chráněných dílnách. 

Jubilejní rok uplynul jako voda a vstupujeme do 

další padesátky. Co popřát našim členům, snad a to 

především hodně dobrých pěstitelských úspěchů, 

radostí nad rozkvetlou trnitou krásou, pro účastníky 

schůzek jen kvalitní přednášky, pro čtenáře Ostníku a 

dalších kaktusářských časopisů ještě více zajímavých 

a poutavých článků, no prostě jen to nejlepší. Dále 

přeji všem našim členům do Nového roku 2005 

především hodně zdraví, štěstí a spokojenosti jak 

v rodinném kruhu, tak i mezi svými přáteli. 

Lumír Král 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 198 ……………………………………………..

OBSAH ROČNÍKU 2004 

OBSAH – LEDEN 2004 

Na úvod nového roku 2 

Drobnička 3 


Letem sukulentním světem 6 

Rod Rebutia K. Sch. 10 

Konečně se dozvíme pravdu ! 13 




Informace 16 

OBSAH – ÚNOR 2004 


Drobnička 20 







31¨ 

Informace 31 

OBSAH – BŘEZEN 2004 


Drobnička 36 


Databáze rostlin rodu CONOPHYTUM 38 


Živé kameny – miniatury pro okna… 43 



Usnesení 45 




rychlý přehled známých druhů 47 

Informace 48 

OBSAH – DUBEN 2004 


Drobničky 52 

Madagaskar 53 


rychlý přehled známých druhů – 2. 61 

Průmyslová hnojiva 62 

Masožravky a dění kolem nich 62 


Poděkování 63 


Informace 64 

OBSAH – KVĚTEN 2004 

Posledních deset let činnosti KKO 66 


Ohlédnutí do historie 

a jak to tenkrát bylo (od počátku 70. let) 69 

Naši funkcionáři 72 

Rod Mammillaria Haw. 73 

Nomenklatura 116 

Kvetoucí tefrokaktusy 117 


Informace 119 

OBSAH – ČERVEN 2004 


Agave 124 


Fylokaktusy – Epiphyllum hybridum 134 


Informace 135 

OBSAH – ZÁŘÍ 2004 



Brazilská gymnokalycia 140 

Okruh Notocactus scopa 141 

Jsou různí kaktusáři, 

ale kaktusy jsou stejného původu 144 


Pobeskydí 2004 146 

Setkání tří presidentů na Pobeskydí 04 149 

Setkání gymnofilů v Ostravě 149 

Sbírky za humny (Schlesinger) 150 

Jaroslav Procházka šedesátiletý 151 

Informace 151 

OBSAH – ŘÍJEN 2004 



Zimovzdorné echinocereusy 156 

Biologický přípravek proti 

houbovým chorobám rostlin 161 

Vlastní zkušenosti s výsevem 

kaktusových semen a ošetřením 

přípravkem POLYVERSUM 162 

Z naší činnosti-setkání gymnofilů 2004 163 

Zájezd na jižní Moravu 164 

Sbírky za humny (Vaněk) 165 

Tlustice – Crassula portulacea 166 

Informace 168 

OBSAH – LISTOPAD 2004 



Rod Astrophytum Lem. 173 

Rod Arrojadoa Britton a Rose 177 

Sedum - sukulent z naší přírody 179 


kaktusáře, aneb … 181 

Jaká bude asi zima? 183 

Informace 184 

OSTNÍK – 2004 ………………………….. 199 ……………………………………………..

OBSAH – PROSINEC 2004 


Vánoční kaktusy 188 

Kaktusář a počítač 189 

Hledejme – zkoumejme 190 

Chraňme druhy 192 

Sbírky za humny (Chorobík) 193 


Valná hromada 2004 194 

Upomínkové předměty vydané 

k 50. výročí 198 

Obsah ročníku 2004 199 

Informace 200 

Informace 

--- Někteří kaktusáři zkoušeli ke zlepšení pěstitelských výsledků ZEOLIT, běžně 

užívaný v akvaristice nebo pro domácí kočičí miláčky. Výsledky s přidáním zeolitu do 

substrátu nebo jen v samotném (popřípadě s malým přídavkem rašeliny nebo 

drceného kokosového vlákna) byly velmi dobré a zaslouží si u kaktusářů větší 

pozornosti. Zeolit váže a postupně uvolňuje přebytečné živiny, těžké kovy, eliminuje 

pachy apod. O dalších výhodách zeolitu psal už v roce 1989 MUDr. Plesník v našem 

Ostníku. Zeolity se těží na východním Slovensku, odkud se k nám dováží a prodává 

v obchůdcích pro domácí zvířátka. Naši kamarádi ze Slovenska přišli s nabídkou 

dodat ZEOLIT na výsevy o zrnění 1-2,5mm nebo pro pěstování kaktusů o zrnění 2,5- 

4mm (běžně se používá menší velikost). Nabídka v Chrudimském kaktusáři je 0,5kg 

za 27.-Kč. Pro nás by byla cena i s cestovným 20.-Kč za 1kg. 

--- Členové výboru našeho Klubu nechť si připraví na příští únorovou výroční 

schůzi své výroční zprávy. 








Gratis Jan, Houskova 1872, 413 01 Roudnice n. L., e-mail: gratias@e-dnes.cz 


Ostravský Ota, Horymírova 24, Ostrava - Zábřeh 

Ožana Milan, Na hranici 650, 735 41 Petřvald, tel.: 605420058. 


Ing. Skoumal Vladimír, M. Bayera 6038, 708 00 O.-Poruba, tel: 596951955. 


OSTNÍK 

Vydavatel: Klub kaktusářů v Ostravě, prosinec 2004 


Objednávky a distribuce: Ing. Skoumal Vladimír, M.Bayera 6038, 708 00 O.-Poruba, tel: 596951955.

Echinocactus horizonthalonius Lemaire 1839

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?