Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis – Supplementa Tomus VI. Martin Pelc STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis – Supplementa Tomus VI. Martin Pelc STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Recenze: PhDr. Karel Müller Mgr. Branislav Martinek Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis – Supplementa Tomus VI. Obrázek na obálce: Karikatura majitele opavského železáşského obchodu a amatérského sportovce Karla Dorasila ml. Obrázek na frontispisu: Plaketa ke 40. výročí Opavského bruslaşského klubu roku 1908. Slezské zemské muzeum. Pşedkládaná monografie vznikla jako práce pşi plnĩní výzkumného zámĩru MSM 4781305905 Slezsko v dĩjinách českého státu a stşední Evropy a její vydání bylo financováno z prostşedkű uvedeného výzkumného zámĩru. © Martin Pelc, 2009 © Slezská univerzita v Opavĩ, Ústav historických vĩd, 2009 ISBN 978-80-7248-549-9 OBSAH SLOVO ÚVODEM................................................................................................................... 7 ÚVOD.......................................................................................................................................... 8 Za sociální dĩjiny sportu .................................................................................................................. 8 Mĩsto sportuje: studium moderní tĩlesné kultury na pşíkladu Opavy .............................................. 11 1850–1918.................................................................................................................................. 16 I. NÁRODNÍ TRÉNINK..................................................................................................... 17 Opavský turnerský spolek ............................................................................................................. 17 České tĩlocvičné jednoty.................................................................................................................. 27 II. PROŽITEK KRAJINY..................................................................................................... 32 Pĩší turistika................................................................................................................................. 32 Vysokohorská turistika a horolezectví........................................................................................... 36 III. SPORTY PRVNÍ VLNY............................................................................................... 40 Bruslení......................................................................................................................................... 40 Veslování...................................................................................................................................... 49 Plavání a koupání......................................................................................................................... 50 Cyklistika..................................................................................................................................... 53 IV. ZJIŠTĨNÍ O AUGUSTU STRASILLOVI ............................................................... 60 V. MÍČOVÉ SPORTY NA VZESTUPU......................................................................... 68 Tenis............................................................................................................................................. 68 Fotbal ........................................................................................................................................... 72 Hokej ........................................................................................................................................... 78 VI. OSTATNÍ SPORTY OPAVSKÉ BELLE ÉPOQUE.............................................. 80 Lehká atletika.............................................................................................................................. 80 Šerm ............................................................................................................................................. 81 Dostihy a motosport....................................................................................................................... 83 „Společenské“ hry.......................................................................................................................... 85 VII. CESTY ŠKOLNÍHO TĨLOCVIKU ......................................................................... 88 1918–1938.................................................................................................................................. 99 I. PROMĨNY ŽIVOTNÍHO STYLU..............................................................................100 5 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Vodní sporty ...............................................................................................................................101 Turistika ....................................................................................................................................106 II. SVĨT KOLEKTIVNÍCH SPORTŰ ..........................................................................115 Fotbal .........................................................................................................................................115 Lední a pozemní hokej ................................................................................................................119 Schlagball a Faustball.................................................................................................................128 Volejbal a basketbal ...................................................................................................................130 Házená.......................................................................................................................................130 III. METAMORFÓZY INDIVIDUÁLNÍCH DISCIPLÍN ........................................133 Bruslaşský sport ..........................................................................................................................133 Atletika......................................................................................................................................140 Tenis a stolní tenis.......................................................................................................................142 Motosport a sportovní letectví .......................................................................................................146 „Společenské“ hry........................................................................................................................148 IV. OD ŠKOLNÍHO TĨLOCVIKU K TĨLESNÉ VÝCHOVĨ ..............................151 V. SÍLA MASY ...................................................................................................................154 Nĩmecké tĩlocvičné spolky............................................................................................................154 České tĩlocvičné spolky ................................................................................................................158 ZÁVĨREM ............................................................................................................................164 SEZNAM ZKRATEK...........................................................................................................167 PRAMENY A LITERATURA ..........................................................................................169 OBRAZOVÁ PŞÍLOHA .....................................................................................................183 SUMMARY.............................................................................................................................197 JMENNÝ REJSTŞÍK ............................................................................................................198 6 SLOVO ÚVODEM V druhé polovinĩ 19. století, a o to více ve století dvacátém, sehrával sport nesmírnĩ dűležitou roli v životĩ mĩst a obcí a konec koncű i v životĩ jednotlivcű. Rűzné sportovní disciplíny se tak staly dűležitými projevy životního stylu. Mnozí z tehdejších našich pşedkű se do této sféry aktivnĩ zapojovali, jiní se stali pasivními konzumenty sportovního klání. Sportovní kluby a spolky tak tvoşily dűležitou součást koloritu tehdejšího společenského života. Do sportovní oblasti však zasahovala celá şada dalších podnĩtű a skutečností, které byly podstatĩ této činnosti velmi vzdáleny. Vzpomeňme na tomto místĩ funkci cvičebních a sportovních organizací či spolkű pşi tvorbĩ národního rozvrstvení společnosti a pşi formulování nacionální ideje vűbec. V pşípadĩ Opavy pak šlo evidentnĩ o kontrast mezi vĩtšinovým prostşedím nĩmeckým a menšinovou českou skupinou. Pşedkládaná práce velmi detailnĩ popisuje uvedené skutečnosti a dotýká se mnoha dlaších otázek vývoje opavského sportu v témĩş devadesátileté časové epoše. Práce vznikla a je vydávána v rámci şešení výzkumného zámĩru MSM 4781305905 Slezsko v dĩjinách českého státu a stşední Evropy. Nespornĩ se stane výrazným pşínosem pro poznání dĩjin nĩkdejšího zemského hlavního mĩsta rakouského a následnĩ československého Slezska. Zdenĩk Jirásek şešitel výzkumného zámĩru 7 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 ÚVOD Za sociální dĩjiny sportu „Moderní doba műže býti zcela náležitĩ zvána dobou sportu. Není druhého jevu, který by byl tak všeobecný a který by zasahoval – ne-li pşímo prostupoval – všechna zákoutí našeho složitého života dnešního“, 1 napsal v roce 1931 vrchní komisaş československého ministerstva veşejného zdravotnictví a tĩlesné výchovy Dr. Prokop Bureš. Klíčové slovo jeho myšlenky – sport – jež se mĩlo dočkat univerzálního rozšíşení stejnĩ jako fenomén, který označovalo, znala už první česká encyklopedie. Osmý svazek Riegrova slovníku naučného vydaný roku 1870 o nĩm mj. uvádí: „angl. vyražení, venkovská zábava. Zvláštĩ nazývají Angličané s[portem] všelikou zábavu, pşi které se cvičí tĩlesná obratnost a síla, kupş. jízdy o závod, honbu a pod.“ 2 Vlastní zmínka v encyklopedickém díle ovšem ještĩ neznamená, že by slovo již tehdy vešlo v české společnosti v bĩžné užívání. Naopak dikce hesla dokazuje, že bylo zaşazeno výhradnĩ jako termín z anglického kulturního prostşedí, jehož rámec není v textu na jediném místĩ pşekročen. Naproti tomu tşiadvacátý svazek Ottova slovníku naučného z roku 1905 už pojednává sport jako slovo internacionální, ve svém zábĩru jde daleko za hranice Velké Británie, když registruje napşíklad rozmach olympijského hnutí i úspĩch fenoménu v Čechách, a poskytuje též nesrovnatelnĩ širší výmĩr pojmu: „angl., hra, zábava, značí po výtce nezištnou zábavu spojenou s vynikajícím nĩjakým cvikem tĩlesným a provozovanou vĩtšinou pod širým nebem, jako jsou jízda na koni a na kole, automobilismus, lov a rűzné jeho druhy, plování, veslování, yachting, tĩlocvik v širším slova smysle (athletika lehká i tĩžká), šermíşství, bruslení, jízda na lyžích a na sáňkách, hry míčem, stşelba, turistika horská a pod.“ 3 Oba slovníkové záznamy dĩlí od sebe pşesnĩ pĩtatşicet let, a pşesto první koncept ještĩ náleží svĩtu pşedmodernímu a druhý je již plnĩ moderní. Riegrűv slovník naučný nahlíží sport v tradičním duchu jako venkovské zábavy – tj. lov, stşelbu, jízdu na koni – jež jsou vesmĩs ještĩ zakotveny v pşedmoderní anglické šlechtické kultuşe. (V angličtinĩ na tento významový odstín dodnes upomíná homonymum game, označující jednak hru, jednak lovnou zvĩş.) 4 Na obhajobu redakčního a pşispĩvatelského okruhu Riegrova slovníku však uveďme, že i v Anglii bylo toto chápání definitivnĩ opuštĩno teprve kolem poloviny 19. století. 5 První anglický slovník, jenž sport definoval odlišnĩ, byl až Oxford English Dictionary z roku 1863. Reflektoval tak významové rozšíşení výrazu o hry a zábavy typu kriketu, kroketu, fotbalu, hokeje 1 Prokop BUREŠ – Jan PLICHTA, Sport a tĩlesná kultura v Československé republice a cizinĩ, Praha 1931, s. 167. 2 František Ladislav RIEGER (ed.), Slovník naučný, Díl osmý, Praha 1870, s. 907. 3 Ottűv slovník naučný, 23. díl, Praha 1905, s. 908. 4 Srov. Christiane EISENBERG, Die Entdeckung des Sports durch die moderne Geschichtswissenschaft, Historical Social Research 2002, vol. 27, Nr. 2–3, s. 6. 5 Heslo pro Riegrűv slovník naučný mohlo být navíc sepsáno i nĩkolik let pşed svým vydáním. 8 ÚVOD nebo bojových sportű, k nĩmuž došlo po roce 1800. 6 Teprve s takovouto sémantickou extenzí bylo spjato i zdomácnĩní termínu v bĩžné anglické slovní zásobĩ. Tento posun ještĩ Riegrűv slovník naučný nezaznamenal, zatímco Ottova encyklopedie již o zaşazení her míčem, bruslení, jízdy na lyžích a na sáňkách, plování, veslování nebo dokonce automobilismu do kategorie sportu nikterak nepochybovala. Onen sémantický zlom, který se soudobému českému čtenáşi značil mezi Riegrovým a Ottovým slovníkem naučným, nepşímo odráží i významný sociální posun sportu od gentry a aristokracie k buržoazii, čili anglické middle class. Sémantika i sociálno v tomto pşípadĩ tĩsnĩ, ne-li kauzálnĩ, souvisejí. Dominantní sportovní vrstvou se zhruba v polovinĩ 19. století stala v Anglii middle class, jež ke šlechtickým venkovským sportűm pşidala nĩkteré zábavy pşevzaté z lidového prostşedí – napş. fotbal, jiné – napş. kriket – naopak pşijala z aristokratických kruhű. Právĩ zde stojíme u koşenű závratné globální kariéry sportu, jež se rozvinula bĩhem následujícího pűldruhého století. Obĩ citovaná encyklopedická díla dále informují, že slovo sport pochází z angličtiny, my však dodejme, že jeho etymologický vývoj odkazuje až k pozdnĩlatinskému deportare ve významu rozptýlit se, (po)bavit se, 7 jež je do dnešní doby dobşe patrné napşíklad ve španĩlském výrazu pro sport – deporte – nebo v portugalském desporto. I ve staré angličtinĩ se objevilo na počátku 14. století nejdşíve delší označení disport, k nĩmuž od konce první poloviny 15. století pşibyla i zkrácená verze sport. Nĩkolik století panovala v jejich užívání dvoukolejnost, až v prűbĩhu 18. století, zejména v jeho druhé pűli, nabyl kratší tvar na výrazné pşevaze, 8 aby do poloviny 19. století prodĩlal zmiňovaný pozvolný sémantický posun. Problém sportu jako historiografického pojmu spočívá v absenci jeho jednotného vymezení. V mezinárodním mĩşítku koexistují v zásadĩ dvĩ definice vyrűstající ze dvou rozdílných historických tradic. Zatímco užší, anglické vymezení, zahrnuje pouze kompetitivní disciplíny, v şadĩ jazykű označuje sport nadto i nekompetitivní tĩlesné aktivity typu gymnastiky tĩlocvičných organizací, pĩší turistiky, vodáctví nebo rekreačního joggingu a vlastnĩ se pşekrývá s obecným pojmem tĩlesné kultury. Rovnĩž v našem prostşedí bylo z Anglie pşejaté slovo sport naplnĩno odlišným, stşedoevropsky specifickým významem, což nakonec respektuje i zábĩr pşedkládané práce, tematizující vedle míčových her, veslování, dostihű či horolezectví také sokolská a turnerská cvičení, společenské hry nebo školní tĩlesnou výchovu. V dobĩ vydání Riegrova slovníku naučného byla myšlenka moderního sportu českému prostşedí ještĩ cizí, o necelé čtyşi dekády pozdĩji, když se v knihkupectvích objevil tşiadvacátý svazek Ottovy encyklopedie, již šlo o bĩžnou součást společenského života. Dnešní dobĩ je již sport, pşedevším díky masové medializaci, neodmyslitelným sociálním, kulturním a ekonomickým fenoménem. 6 Christiane EISENBERG, Middle Class and Competition. Some Consideration of the Beginnings of Modern Sport in England and Germany, International Journal of the History of Sport 7, 1990, s. 265. 7 TÁŽ, Die Entdeckung, Historical Social Research 2002, vol. 27, Nr. 2–3, s. 6. 8 Vĩra OLIVOVÁ, Lidé a hry. Historická geneze sportu, Praha 1979, s. 415. 9 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Nárűst zájmu sportovní veşejnosti pohşíchu nedoprovázela odpovídající pozornost historické obce. Nabízí se mnoho pşíčin, proč sport tak pozoruhodnĩ dlouho skrýval svou historicitu. Univerzitnĩ školené historiky mohla odrazovat samotná – zdűraznĩme, že typicky moderní 9 – rozporná podstata sportu, jenž jako by se svou živelností nehodil do konceptu civilizace človĩka – jak ostatnĩ dosvĩdčil i sám propagátor teorie procesu civilizace Norbert Elias, když považoval za nutné se ve svém pozdním díle vyrovnat se sportem zvláštní monografií. 10 K historizaci fenoménu nepşispívaly ani nĩkteré jeho charakteristické vlastnosti jako pomíjivost či náhodnost, sugerující dojem zdánlivé nadčasovosti. 11 Rovnĩž internacionalita sportu jistĩ nijak nepşispĩla k jeho častĩjší tematizaci jednotlivými národními historiografiemi. Kromĩ toho snad sport v očích mnohých odborníkű podnes nesplňuje subjektivní nároky na reprezentativnost vĩdeckého tématu, zde už se ale snoubí pşíčina nezájmu o problematiku s dűsledky dobrovolného vyklizení pole akademicky vzdĩlanými historiky z obavy pşed vyloučením z odborného diskurzu. Ať už jsou pşíčiny nedostatečného či ne dosti hlubokého zájmu historikű o dĩjiny sportu jakékoli, nelze zpochybnit, že pşetrvávající dominantní obraz sportovní historie určuje jiná profesní skupina. Žurnalisté se ochotnĩ ujali obdĩlávání pole, jež se nĩkolika generacím dĩjepiscű jevilo jako „nedosti úrodné“. Vyvinuli pşitom vlastní kánon dĩjin sportu, založený na pşipomínání památných výsledkű a vynikajících individualit nebo kolektivű, jak jej známe z televizních kvízű. 12 I sport má proto své tyranizující politické a válečné dĩjiny, jen místo bitev je tvoşí slavné zápasy a namísto vojevűdcű v nich vystupují vĩhlasní sportovci. Také sportovní historie se musí dočkat sociokulturní infuze, jakou známe z „velké historiografie“ 20. století. Západní historická vĩda na čele s Mezinárodním centrem pro dĩjiny sportu na De Montfort University v anglickém Leicesteru od sedmdesátých pokročila v tomto smĩru pomĩrnĩ daleko, česká sportovní historiografie i v dűsledku svého znevýhodnĩní pşed rokem 1989 stojí stále na počátku. 13 S ohledem na bohatou žurnalistickou anamnézu pronásleduje sportovní historiografii fantom popularizace, kterou je tşeba vítat, ovšem nikoli tvoşí-li pşedstupeň vlastní historické práce. V dobĩ, kdy zejména kulturní a kulturalistickými pşístupy obohacená sociální historiografie postupnĩ ztratila ostych z nelineárních, 9 Srov. Karel MÜLLER – Miloš HAVELKA, Procesy transformace a teorie modernizace, Sociologický časopis 32, 1996, č. 2, s. 143–157. Ke vztahu sportu a etiky kapitalistické soutĩže srov. Ch. EISENBERG, Middle Class and Competition, International Journal of the History of Sport 7, 1990, s. 265–282; V. OLIVOVÁ, Lidé a hry. 10 Eric DUNNING – Norbert ELIAS, Sport im Zivilisationsprozeß. Studien zur Figurationssoziologie, Münster 1981. 11 Ch. EISENBERG, Die Entdeckung, Historical Social Research 2002, vol. 27, Nr. 2–3, s. 5–6. 12 Tamtéž, s. 6. 13 Zajímavým interdisciplinárním nábĩhem k interpretaci fenoménu moderního sportu ve vztahu k médiím je napşíklad kniha J. Dĩkanovského: Jan DĨKANOVSKÝ, Sport, média a mýty. Zlatí hoši, Královna bílé stopy a další moderní hrdinové, Praha 2008. 10 ÚVOD vnitşnĩ rozporných a „velkým strukturám“ protişečících témat, je na čase serióznĩ se pokoušet také o sociální a kulturní historii sportu. 14 Nedávný vývoj v dĩjepisectví je sportu jako nedílné součásti moderní kultury pşíznivĩ naklonĩn, zbývá pouze pşemýšlet, jak téma vhodnĩ uchopit. Na první pohled je zşejmé, že líčení vertikály výkonű musí být doplnĩno o horizontálu sociálních významű a teprve do takto definované osnovy by mĩly být zanášeny pomyslné souşadnice jednotlivých faktű. V kontrastu k dosavadnímu, chce se şíci sociálnĩ darwinistickému, pşístupu k dĩjinám sportu by pşi tom jistĩ mĩla být vĩnována pozornost i tĩm disciplínám, jež buďto upadly v zapomnĩní nebo jen nebyly natolik medializovány, aby dosáhly masové obliby. Co víme kupşíkladu o krátkodeché kariéşe pushballu, o našich pşíznivcích her, jako jsou quoits či boccia, o pĩstování kriketu a kroketu na rakouských stşedních školách konce 19. století, o úspĩších tamburella mezi turnerkami nebo o takşka masové popularitĩ Schlagballu (pálkované) mezi chlapci a muži v nĩmeckých oblastech českých zemí? Tím dospíváme k formulaci posledního, specificky bohemistického úkolu dĩjin sportu – pşekonávání dlouhotrvajícího etnocentrického pşístupu – který se naštĩstí daşí pozvolna naplňovat. 15 Mĩsto sportuje: studium moderní tĩlesné kultury na pşíkladu Opavy Psát dĩjiny sportu v Opavĩ 16 je snad zajímavé, výzkum jistĩ pşinese nové dílčí poznatky do mozaiky regionálních či spíše lokálních dĩjin, ale tváşí v tváş kvantu ostatních nezpracovaných historických problémű by volba tématu mohla čelit naşčení z libovűle. Tuto libovűli chceme vyvrátit pouze zčásti. Pşiznejme, že bychom stejnĩ tak mohli zkoumat dĩjiny sportu v Ústí nad Labem, Chebu nebo Uherském Hradišti. Pşesto nebyla Opava zvolena zcela náhodnĩ, nýbrž s ohledem na očekávaný pşínos textu. Pşidržíme-li se postulátű formulovaných v pşedchozích programových odstavcích, musíme usilovat v prvé şadĩ o poznání struktur moderního sportu, a sice struktur nikoli ve smyslu esencionalistickém, coby reálnĩ existujících entit, nýbrž v chápání nominalistickém, coby pouhých ideálních typű, modelű fungování historických jevű a dĩjű. 17 Tím je současnĩ şečeno, co od pşedkládaného textu očekávat nelze. Pşes snahu podchytit co nejširší spektrum aktivit nezamýšlíme podat institucionální dĩjiny opavského sportu v jejich úplnosti. Zásadnĩjší organizační zmĩny sice práce registruje, ale vždy jen v souvztažnosti s širšími strukturami a trendy. 14 K možnostem a limitűm kulturních dĩjin ve vztahu ke sportu srov. TÁŽ, Sportgeschichte. Eine Dimension der modernen Kulturgeschichte, Geschichte und Gesellschaft 23, 1997, s. 295–310; TÁŽ, „English sports“ und deutsche Bürger. Eine Gesellschaftsgeschichte 1800–1939, Paderborn – München – Wien – Zürich 1999. 15 Jmenujme alespoň dvĩ zásadnĩjší publikace: Marek WAIC (ed.), Češi a Nĩmci ve svĩtĩ tĩlovýchovy a sportu – Die Deutschen und Tschechen in der Welt des Turnens un des Sports, Praha 2004; TÝŽ a kol., Nĩmecká tĩlovýchova a sport v českých zemích a Československu – Deutsche Turn- und Sportvereine in den tschechischen Ländern und in der Tschechoslowakei, Praha 2008. 16 V teritoriálním rozsahu pşíslušného období. 17 Srov. Jan HORSKÝ, Struktura, in: TÝŽ (ed.), Kulturní a sociální skutečnost v dĩjezpytném myšlení. Pşíspĩvky k dĩjinám českého dĩjepisectví Gollovy školy, Ústí nad Labem 1999, s. 186. 11 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Prvotní pşedstavu o sociálních funkcích a významech sportu si pşitom lze nejlépe utvoşit na pşíkladu menšího, jasnĩ vymezeného a strukturovaného celku spíše než v rozsahu celozemském či celostátním. Pokus o sociální analýzu historie sportu by mĩl být postaven na hlubších lokálních sondách, jež subdisciplínĩ pomohou pşekonat její dosavadní deskriptivní zamĩşení. Mĩsto Opava pşedstavuje díky své velikosti – v roce 1869 čítalo 16 608 obyvatel, do roku 1910 pşekročil jejich počet tşicet tisíc 18 – a s ohledem na rozsah pramenné základny pestrý a zároveň relativnĩ snadno pşehlédnutelný historický sociální prostor. Pşevážnĩ nĩmecký charakter mĩsta ve sledovaném období (pşi sčítání v roce 1921 se k nĩmecké národnosti pşihlásilo zhruba 70% Opavanű) 19 nás navíc per se vymaňuje ze zavádĩjících etnocentrických klišé českých dĩjin sportu. Jeví se proto jako jedno z vhodných míst pro takovouto historickou sondu. Práci historika sportu ztĩžuje obecnĩ disparátnĩ zachovaná pramenná báze korespondující bezesporu i s dobovým náhledem na sport jako na ménĩ dűležitou společenskou aktivitu. Z opavského prostşedí mĩl v tomto ohledu štĩstí jen málokterý spolkový archiv: alespoň zdání úplnosti vzbuzují fondy nĩmeckého Lawn-Tennis-Clubu a Klubu českých šachistű. Ostatní spolkové písemnosti se dochovaly buď velmi torzovitĩ, nebo podlehly zkáze. Proto je pşi výzkumu sportovní historie nutno improvizovat a sáhnout po, jakkoli vzdálenĩ souvisejících, materiálech institucí a jednotlivcű. Pşíliš şídkou faktografickou síť utkanou na základĩ archivních pramenű lze nicménĩ v pşípadĩ lokální sondy vhodnĩ vyztužit informacemi z denního tisku, časopisű, výročních zpráv a jubilejních sborníkű, a to jednak z provenience samotných sportovních spolkű, 20 jednak místních organizací a úşadű. Kýžený pohled pod povrch sportovních výsledkű a spolkové politiky skýtají ego-dokumenty v čele s memoárovými Dan GAWRECKI, Opava znovu v čele Rakouského Slezska, in: Karel MÜLLER – Rudolf ŽÁČEK (edd.), Opava, Praha 2006, s. 240. K širším souvislostem dĩní v regionu srov. Dan GAWRECKI a kol., Dĩjiny Českého Slezska I, Opava 2003. 19 Dan GAWRECKI, Opava v pşedmnichovské republice, in: K. MÜLLER – R. ŽÁČEK (edd.), Opava, 274. 20 Takové, jaké máme k dispozici pro 1) Opavský bruslaşský spolek: Der Troppauer Eislauf-Verein von 1868–1908. Festschrift zur Feier seines 40-jährigen Bestandes, Troppau 1908; Sechzig Jahre Troppauer Eislaufverein 1868–1928. Festschrift zur Feier seines 60jährigen Bestandes, Troppau 1928, 2) Opavský turnerský spolek: Alois HAJEK, Gedenkschrift des Troppauer Turnvereines. Anlässlich seines 25jährigen Stiftungsfestes, Troppau 1886; Troppauer Turnverein. Mitteilungen 1911, Troppau 1912, 3) alpský spolek: Bericht der Section Silesia des D. u. Ö. Alpenvereines über das erste Decennium ihres Bestandes (1886–1896), Troppau 1896; Bericht der Sektion Silesia des DÖAV über das 1. Vierteljahrhundert ihres Bestandes, Troppau 1911, 4) Opavskou mĩšťanskou stşeleckou společnost: Josef Benedikt CZEIKE, Geschichte der bürgerlichen Schützengesellschaft Troppau, Troppau 1928, jež stojí již na pomezí pramene a literatury, a 5) Tĩlocvičnou jednotu „Sokol“ v Opavĩ: Památník Sokola Opava k padesátiletí jeho trvání 1884–1934, Opava 1934. 18 12 ÚVOD texty, dűležitými zejména s ohledem na „pamĩťovou stopu“ vysídleného nĩmeckého obyvatelstva. 21 Na zmínĩný nedostatek archivního materiálu narážela i dosavadní literatura, jež se tématu naší práce dotkla. Vĩtšina textű náleží svým rozsahem k drobnĩjším studiím a svým zábĩrem k dílčím pşíspĩvkűm. Z obecnĩjších pojednání műžeme jmenovat prakticky pouze brožuru Magdy Plačkové, která se pokusila shrnout dĩjiny českého sportu v Opavĩ. 22 Syntetický pohled na opavský sport nabídl nejnovĩji Pavel Šopák v pşíslušných kapitolách kolektivní monografie Opava. 23 Autorem pşedkládaného textu pak byla uveşejnĩna pşípravná studie zasvĩcená dĩjinám opavského výkonnostního sportu pşed rokem 1914. 24 Ostatní publikace se vĩnovaly parciálním probléműm. Nejdále po této cestĩ došli Karel Stuchlík, Josef Gebauer a Pavel Šrámek ve svém faktograficky bohatém zpracování dĩjin opavského fotbalu. 25 Po pevné pűdĩ se budeme pohybovat též v otázkách opavské pĩší turistiky, horolezectví, 26 částečnĩ i sokolského hnutí, cyklistiky a šachu. 27 Vĩtšina sportovních odvĩtví provozovaných v Opavĩ pşed rokem 1938, od kriketu pşes pozemní hokej až napşíklad po bezmotorové létání, však musí být znovuobjevována v pramenech. Dşíve, než se ponoşíme k počátkűm opavské moderní tĩlesné kultury, je ještĩ tşeba našemu textu, jenž se zamĩşuje na sport zhruba od poloviny 19. století, pşedeslat toto: V tomto ohledu reprezentuje ideální zdroj informací vysídlenecký časopis Troppauer HeimatChronik vydávaný od padesátých let v partnerském mĩstĩ nĩmeckých Opavanű, bavorském Bamberku. 22 Magda PLAČKOVÁ, 100 let české tĩlovýchovy v Opavĩ (1884–1984), Opava 1984. 23 Pavel ŠOPÁK, Zlatá éra, in: K. MÜLLER – R. ŽÁČEK (edd.), Opava, s. 444–445, 459–460; TÝŽ, Sestup z výsluní: meziválečná éra, in: Tamtéž, s. 473–475, 494–496. 24 Martin PELC, Struktury opavského sportu pşed první svĩtovou válkou, in: Opava. Sborník k dĩjinám mĩsta 6, Opava 2008, s. 21–29. 25 Karel STUCHLÍK – Josef GEBAUER – Pavel ŠRÁMEK, Opavská fotbalová devadesátka, Opava 1997. 26 Martin PELC, Turistické organizace v životĩ mĩsta: pşípad Opavy, in: Opava. Sborník k dĩjinám mĩsta 5, Opava 2006, s. 53–63; TÝŽ, Slezští alpinisté. Sekce „Silesia“ Nĩmeckého a Rakouského alpského spolku, Vlastivĩdné listy Slezska a severní Moravy 32, 2006, č. 1, s. 9–11. 27 K sokolské organizaci vzniklo nĩkolik dílčích pşíspĩvkű: Ludvík NOVÁK, Rozmach sokolské myšlenky na Opavsku v prvém desetiletí národní samostatnosti, Opava 1928; Vĩra KŞENOVSKÁ, Z počátkű opavského Sokola 1884–1914 (k 120. výročí ustavení), Vlastivĩdné listy Slezska a severní Moravy 30, 2004, č. 1, s. 2–6; TÁŽ, Z historie výstavby Tyršova sokolského stadionu v Opavĩ (1923– 1926), Vlastivĩdné listy Slezska a severní Moravy 32, 2006, č. 2, s. 21–25, a jedna diplomová práce: Ivo VRATISLAVSKÝ, Sokolské hnutí na Opavsku do roku 1938. Magisterská diplomová práce, uložena v Knihovnĩ historie Slezské univerzity v Opavĩ, Opava 1996. Dĩjinami cyklistiky se systematičtĩji zaobírala Milada Hlávková: srov. Milada HLÁVKOVÁ, Cyklistický ruch na Opavsku pşed více než 100 lety, Vlastivĩdné listy Slezska a severní Moravy 27, 2001, č. 1, s. 6–9; TÁŽ, Z počátkű českého organizovaného cyklistického ruchu v Opavĩ, Časopis Slezského muzea – série B 25, 1976, s. 54–64; TÁŽ, Vyhláška pro opavské cyklisty, Vlastivĩdné listy 2, 1976, č. 1, s. 14–17. Bakaláşská práce vznikla na Slezské univerzitĩ v Opavĩ též k historii šachu, byť s akcentem na poválečnou éru: Petr RADĨJ, Šachové kluby na Opavsku 1945–1970. Bakaláşská diplomová práce, uloženo v knihovnĩ historie FPF Slezské univerzity v Opavĩ, Opava 2007. 21 13 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 psanými pravidly fixované a dohlížejícím orgánűm podşízené sportovní disciplíny, které se v Opavĩ etablovaly ve druhé pűli 19. století a jež jsou pşedmĩtem našich úvah, byly v dĩjinách mĩsta jen jedním z projevű tĩlesné kultury. Pşedcházela jim dlouhá fáze více či ménĩ tradičních (ve smyslu pşedmoderních) zábav a kratochvílí. K nejstarším patşila šlechtická záliba v lovu spojená s jízdou na koni, k níž se vedle prvkű lidových v první polovinĩ 19. století družily již i specifické projevy mĩšťanské tĩlesné kultury. Té však v pşedbşeznových desetiletích dominovala umírnĩnost, jež byla slučitelná s vyžadovanou dűstojností dospĩlého individua. O tehdejším zdrženlivém charakteru tĩlesných rozptýlení poskytuje pşedstavu napşíklad Faustin Ens ve své topografii: „Také zde [v Opavĩ – pozn. aut.] nechybí veşejné zahrady, v nichž nalezne posilu nejen mysl, ale i tĩlo, a sice pşi biliáru a hşe v kuželky, stejnĩ jako prostşednictvím pokrmű a rűzných nápojű.“ 28 V jeho pojetí se tĩlesná kultura omezuje na fyzicky nenáročné společenské hry, jež se navíc v citátu i v životĩ mĩšťanské společnosti mísí s gastronomickými požitky a pitím rűzných, tzn. i alkoholických nápojű. Vše se nese v duchu biedermeierovské umírnĩnosti. Podobnĩ fyzicky nenáročné jako kuželky nebo biliár byly pşed polovinou 19. století i vyjížďky na člunech, vycházky a promenády, nejčastĩji tzv. Alejí Pşátelství (Freundschafts-Allée) mezi Hradeckou a Ratiboşskou branou. Do etapy, kterou bychom mohli nazvat sportem pşed sportem, spadá i bruslení místní mládeže a spíše ojedinĩlé akce, jakou byla produkce dvou bĩžcű, jak událost označil kronikáş Erasmus Kreuzinger. Dne 23. srpna 1829 mĩl Alexander Wassermann pşed zraky 3 500 pşihlížejících ubĩhnout vzdálenost od Jaktaşské brány k Slavkovu a zpĩt za sedmatşicet minut. Jeho společník Karl Roth bĩžel o dva dny pozdĩji s desetilibrovým şetĩzem od brány až k hospodĩ u Latarny a zpĩt devĩtadvacet minut. Z popisu vysvítá, že šlo skutečnĩ ještĩ o produkci, nikoli o konkurenci ve smyslu moderního sportu. 29 Do kategorie pşíležitostných zábav, v protikladu k soustavnĩ pĩstovaným sportovním disciplínám pozdĩjší doby, spadají i rűzné zábavní závody doprovázející slavnosti, jakou byly napşíklad oslavy císaşových narozenin v roce 1869, kdy se v Mĩstských sadech šplhalo na Kletterbäume, patrnĩ dşevĩné sloupy, a bĩhalo se v pytlích. 30 Je pravdĩpodobné, že se Opavané podobnĩ pşi slavnostních pşíležitostech bavívali i dşíve. Kompetitivní náboj nepostrádaly soutĩže poşádané Opavskou mĩšťanskou stşeleckou společností, 31 jejíž tradice sahala hluboko do ranĩ novovĩké éry. 32 K nejvýznamnĩjším patşila „jediná opavská lidová slavnost, která je ještĩ [v dobĩ vydání 28 Faustin ENS, Das Oppaland oder der Troppauer Kreis nach seinen geschichtlichen, naturgeschichtlichen, bürgerlichen und örtlichen Eigenthümlichkeiten beschrieben. Band III, Wien 1836, s. 178. 29 Erasmus KREUZINGER, Chronik der alten und neuern Zeit Troppau’s oder Troppau und seine Merkwürdigkeiten, Troppau 1862, s. 89. 30 Verwaltungs-Bericht des Bürgermeisters der Landeshauptstadt Troppau für die Zeit vom Jahre 1869 bis Ende Juni 1872, Troppau 1872, s. 30. 31 Troppauer bürgerliche Schützengesellschaft. 32 Srov. J. B. CZEIKE, Geschichte der bürgerlichen Schützengesellschaft. 14 ÚVOD Kreuzingerovy kroniky – pozn. aut.] plnĩ pşi životĩ“, 33 tradiční Královská stşelba, 34 doložená už v 17. století, Vévodská stşelba 35 založená knížetem Aloisem Lichtenštejnem roku 1847 nebo Slezská zemská stşelba 36 konaná v Opavĩ premiérovĩ roku 1902. 37 Stşelecký spolek si i díky své obdivuhodné historii uchovával nemalou společenskou prestiž a členství v nĩm patşilo k habitu mĩšťanstva, živnostnictva a velkostatkáşské šlechty i ve druhé polovinĩ 19. a první pűli 20. století. 38 Stşelecké slavnosti náležely ještĩ ke kontinentální sportovní tradici. Prvním moderním sportovním odvĩtvím anglické provenience založeným na vzájemné konkurenci a systematickém srovnávání výkonnosti, se v Opavĩ stalo až veslování, provozované od první poloviny sedmdesátých let. Kvalitativnĩ novou formu tĩlesné kultury ovšem už v padesátých a šedesátých letech pşedznamenávala gymnastická cvičení, nejprve volného sdružení nĩkolika nadšencű, pozdĩji turnerského spolku, která již probíhala podle pevného a racionálního Jahn-Eiselenova systému. Není tşeba zdűrazňovat, že pşechod mezi „tradičními“ projevy tĩlesné kultury a moderním sportem postupoval velmi pozvolna a spíše než o pşechodu bychom vlastnĩ mĩli hovoşit o pşíchodu nových odvĩtví, jimiž autochtonní zábavy nebyly nikdy zcela vytlačeny. Nĩkteré z nich se – tşeba v adaptované formĩ jako krasobruslení – udržely i v konkurenci pozdĩjších anglických importű. Byly to však britské novinky, nikoli domácí tradice, díky nimž se v poslední tşetinĩ 19. století ve stşedoevropské společnosti soubĩžnĩ s termínem sport rozšíşil též osobitý sportovní étos. Teprve tímto obdobím začínala podle Prokopa Bureše moderní doba, již neváhal nazvat dobou sportu. A právĩ na tuto dobu pohlíží na pşíkladu historického prostoru mĩsta Opavy následující text. 33 E. KREUZINGER, Chronik, s. 170. Königschießen. 35 Herzogschießen. Viz E. KREUZINGER, Chronik, s. 258–261. 36 (Österreichisch-)Schlesisches Landesschießen. J. B. CZEIKE, Geschichte, s. 145. 37 Po letech – v roce 1928 – se Slezská zemská stşelba na opavskou stşelnici vrátila svým osmým ročníkem. Deutsche Post 8. 5. 1928, Nr. 109, nepag. pşíloha Deutsche Sport-Post; tamtéž 31. 5. 1928, Nr. 129, s. 7–8. 38 Srov. členský seznam J. B. CZEIKE, Geschichte, s. 307–315. 34 15 1850–1918 16 NÁRODNÍ TRÉNINK I. NÁRODNÍ TRÉNINK Opavský turnerský spolek Vše, co tĩlocvičné spolky podnikaly, činily v poslední instanci vždy pro národ. 39 Sokolský guru Miroslav Tyrš napsal ve své programové stati Náš úkol, smĩr a cíl roku 1871: „Svűj úkol chceme şešit (…) nejen ve svűj vlastní prospĩch, ale pro zdar všeho našeho národu.“ 40 Silný nacionální náboj si tĩlocvičná sdružení nesla coby ideologické dĩdictví po Otci turnerű Friedrichu Ludwigu Jahnovi, jenž využil společná gymnastická cvičení k mobilizaci pruské společnosti k protinapoleonskému odboji. Turnerské hnutí, spojující v sobĩ fyzické posílení s národním uvĩdomĩním a morální obrodou, zapustilo koşeny i mezi rakouskými Nĩmci, avšak jeho institucionalizaci stál v cestĩ nejdşíve metternichovský systém a pozdĩji neoabsolutismus padesátých let. V habsburské monarchii se tak gymnastické spolky mohly začít nerušenĩ rozvíjet teprve pűlstoletí po Jahnovĩ vystoupení a nĩkolik let po jeho smrti v ústraní provinčního Freiburgu nad Unstrutou. Rakouský císaş František Josef I. ohlásil návrat ke konstitučnímu zşízení pşesnĩ padesát let poté, co Turnvater Jahn nechal pod berlínskými mĩstskými hradbami upravit prostranství zvané Hasenheide na první turnerské cvičištĩ. Od počátku roku 1861 registrovali cvičenci a jejich dosud volná sdružení nápadnou zmĩnu v postoji rakouské státní správy. Zatímco dşíve bývaly žádosti o povolení gymnastických spolkű odloženy ad acta nebo rovnou odmítnuty, nyní získal Erster Wiener Turnverein pşekvapivý souhlas ke svému ustavení. Jen o pár mĩsícű pozdĩji se konstituoval obdobný spolek v Opavĩ, jenž vyrostl z bezmála desetiletého pşedorganizačního podhoubí. Spolková kronika uvádí jako první datum prehistorie opavského Turnvereinu rok 1854, kdy se mĩla v sále Teschinského pivnice (pozdĩjší Raidovy kavárny) ke společným cvičením scházet živá soukromá společnost, iniciovaná Franzem Jonscherem. 41 Posuňme ale počátek gymnastické aktivity ve mĩstĩ ještĩ o nĩco hloubĩji do minulosti. Vždyť už ve školním roce 1852–1853 zavedl Jonscher spolu se studentem práv (pozdĩjším opavským purkmistrem) Emilem Rodlerem tĩlocvik na místním nĩmeckém gymnáziu. 42 Ke schűzkám v pronajatém sále pşibylo v letech 1855–1856 také letní cvičení v zahradĩ u Lichtenštejnského zámku. V roce 1857 už cvičilo od jara do podzimu pravidelnĩ vždy ráno čtrnáct osob. Vše zaštiťoval mladý úşedník Franz Jonscher, jakýsi 39 Srov. Claire Elaine NOLTE, The Sokol in the Czech Lands to 1914. Training for the Nation, New York 2002. 40 Miroslav TYRŠ, Náš úkol, smĩr a cíl, in: Ladislav REITMAYR, Miroslav Tyrš a jeho místo v dĩjinách české pedagogiky, Praha 1989, s. 77. 41 70 Jahre Troppauer Turnverein 1861–1931, [Opava 1931], s. 1. 42 Karl KNAFLITSCH, Geschichte des Troppauer Gymnasiums. Schluß, in: Jahres-Bericht des k. k. Staats-Gymnasiums mit deutscher Unterrichtssprache in Troppau für das Schuljahr [dále Jahres-Bericht Gymnasium] 1905–1906, s. 25. K Emilu Rodlerovi srov. Josef GEBAUER, Emil Rodler, in: Josef GEBAUER a kol., Purkmistşi mĩsta Opavy, Opava 2001, s. 49–50. 17 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 opavský Jan Malýpetr, v jehož tĩlocvičném ústavu zpočátku cvičila tĩlocvičná jednota Sokol pražský. Pozdĩjší vrchní zemský účetní Jonscher, rozený v Opavĩ roku 1829, 43 poskytoval za drobný pşíspĩvek vlastní tĩlocvičné náşadí 44 a sám se ve druhé polovinĩ padesátých let občas tituloval jako vedoucí zdejšího tĩlocvičného ústavu. 45 Nicménĩ v pozdních padesátých letech se na slibný nábĩh nepodaşilo navázat. Roku 1858 se ještĩ v zadním sále Springerovy restaurace scházel ke cvičení kroužek kolem tiskaşe Traßlera, 46 postupnĩ však tĩlocvik v dűsledku pşestĩhování nĩkterých cvičencű a poklesu zájmu opĩt ustrnul. Až v roce 1860 byla k pĩstování znovuoživených gymnastických cvičení založena společnost bez úşednĩ povolených stanov nazývaná Troppauer Turnkränzchen. 47 Od roku 1860 se pak již každoročnĩ na jaşe začínalo cvičit pod širým nebem. Poté, co se do gymnastického ruchu roku 1861 donesla zpráva o povolení vídeňského turnerského spolku, pşikročili Opavští nyní již bez obav 48 k pşípravám založení vlastní organizace, ještĩ více uspíšeným moravskoslezskou rivalitou. Dne 8. záşí 1861 zemská vláda povolila stanovy Opavského tĩlocvičného spolku, 49 který 26. záşí 1861 ve spĩchu konal ustavující schűzi, aby pşedstihl ohlášený vznik brnĩnského Turnvereinu a nepşišel o pyšný, byť diskutabilní pşívlastek nejstaršího tĩlocvičného spolku v českých zemích. 50 Brnĩnský spolek se skutečnĩ ustavil až 16. prosince 1861 a Opava uhájila prvenství, nepočítáme-li roku 1849 založený ašský Turnverein, jenž se pşed neoabsolutistickým policejním dohledem skrýval pod škraboškou Záchranné služby (1855) a Pomocného spolku pro nemocné „Germania“ (1860), aby se opĩtovného úşedního uznání za tĩlocvičný spolek dočkal až v roce 1862. Navzdory výhradám k jeho primátu je nepochybné, že se Opavský tĩlocvičný spolek zaşadil k nejstarším organizacím svého druhu v monarchii. Teprve v prűbĩhu roku 43 Srov. napş. SOkA Opava, Okresní úşad Opava 1850–1938, domovské matriky – Opava 1891, inv. č. 1182, fasc. 158, č. p. 413. Franz Jonscher se narodil v Opavĩ 20. záşí 1829, zemşel 18. záşí 1898. Údaje z rodinného náhrobku na opavském Mĩstském hşbitovĩ. Srov. také jeho krátký biogram: Erich ŠEFČÍK, Osobnosti opavských muzeí do druhé svĩtové války (biografický slovník), Časopis Slezského muzea – série B 38, 1989, č. 2, s. 173. 44 Mitteilungen 1911 – Troppauer Turnverein, Troppau 1912, s. 6. 45 Viz Jonscherovu žádost o zamĩstnání Josefa Schäfera jako dozorce na novĩ zşízeném kluzišti ze 7. ledna 1858. SOkA Opava, Archiv mĩsta Opava, inv. č. 1444, kart. 182. Poslední zprávou o Jonscherovĩ sportovním angažmá prozatím zűstává zmínka o prodeji jeho tĩlocvičného náşadí Turnvereinu v roce 1867. A. HAJEK, Gedenkschrift, s. 9. 46 Alois MEIXNER (Hg.), Vierzig Jahre im Dienste der Nächstenliebe. Gedenkblätter aus der Geschichte der Troppauer freiwilligen Feuerwehr, Troppau 1901, s. 6–7. 47 A. HAJEK, Gedenkschrift, s. 3. 48 Mitteilungen 1911, s. 6. 49 Troppauer Turnverein. V námi pojednávaném období je tşeba Turnvereiny, sokolské jednoty a obdobné organizace označovat dűslednĩ jako tĩlocvičné spolky (ve smyslu nĩmeckého termínu Leibesübungen). Pojem tĩlovýchovný spolek pşedjímá pozdĩjší stav (odpovídající nĩmeckému termínu Leibeserziehung). 50 Mitteilungen 1911, s. 7. 18 NÁRODNÍ TRÉNINK 1862 pşibyly k Vídni, Opavĩ a Brnu další Turnvereiny v Praze, Dĩčínĩ-Podmoklech, Mariboru, Vídeňském Novém Mĩstĩ, Jihlavĩ, Znojmĩ, Bílsku a Bruntále. 51 Na ustavujícím shromáždĩní potvrdilo svűj vstup do Opavského tĩlocvičného spolku 29 zájemcű, na zasedání výboru (Turnrat) 13. şíjna 1861 bylo za zakladatele dodatečnĩ uznáno 19 osob. Zmínĩných 48 mužű pşedstavovalo pestrý socioprofesní prűşez opavskou společností, který potvrzoval všenárodní ambice turnerského hnutí, inscenujícího obraz silné, protože jednotné, sociálnĩ svorné národní pospolitosti. Vedle pşíslušníkű mĩšťanských vrstev jako majitele tiskárny Alfreda Traßlera nebo şeditele továrny Antona Schappacha se pşihlásilo také nĩkolik şemeslníkű, gros členstva ale tvoşili úşedníci a samostatní obchodníci. Pşedsedou byl zvolen notáş Alois Beyer. Je zajímavé, že mezi zakladateli chybĩl vedoucí tĩlocvičného ústavu Franz Jonscher. 52 První signifikantní úspĩch spolku navazoval ještĩ na úsilí padesátých let a s gymnastickým cvičením pşímo nesouvisel. V roce 1862 se totiž konečnĩ podaşilo prosadit založení dobrovolného hasičského sboru, o nĩž Traßler usiloval už v roce 1858. 53 Turnvereiny obecnĩ hrály pşi formování hasičstva dűležitou úlohu. Vzpomeňme jen na východoslezské Bílsko, kde se v rámci tĩlocvičné jednoty utvoşil hasičský odbor v roce 1863. 54 Hasičské hnutí bylo pozdĩji napojeno i na české sokolské jednoty. 55 V následujících letech rozvoj místního Turnvereinu pşibrzdilo nĩkolik událostí: zákaz zakládajícího župního sjezdu svolaného do Opavy na rok 1865 a vypuknutí prusko-rakouské války, v jejímž prűbĩhu cvičenci na žádost purkmistrovského úşadu posílili mĩstskou stráž. Gymnastická cvičení ale strádala. Teprve po uklidnĩní politické situace, snad i za pşispĩní liberálního spolkového zákona z listopadu 1867, nastoupil tĩlocvičný spolek cestu klidného vývoje. Pomineme-li slavnost svĩcení praporu (1862), zűstane jako nejvýraznĩjší událost z první dekády dĩjin opavského Turnvereinu poşízení vlastní tĩlocvičny. Výbor spolku se v prosinci 1862 rozhodl zahájit jednání se správou lichtenštejnských statkű o zisku části zámecké zahrady. Zdlouhavý proces završila na pşelomu let 1867 a 1868 dohoda o bezplatném propűjčení parcely na dobu 19 let. 56 Pro doplnĩní historické topografie mĩsta dodejme, že do té doby mĩl mít Turnverein k dispozici pouze provizorní dşevĩnou boudu, kterou v roce 1868 za 100 zl. odkoupil Opavský bruslaşský spolek, 51 Andreas LUH, Der Deutsche Turnverband in der Ersten Tschechoslowakischen Republik, München 1988, s. 22–23; Mitteilungen 1911, s. 44. K vývoji turnerského hnutí v českých zemích srov. také: Roman ŠINKOVSKÝ, Turnerské hnutí v českých zemích od svých počátkű do roku 1918, in: Marek WAIC (ed.), Nĩmecká tĩlovýchova, s. 9–36; Harm-Hinrich BRANDT, Srovnání vývoje brnĩnských a pražských turnerských spolkű v letech 1861–1914, in: Tamtéž, s. 37–64. 52 Mitteilungen 1911, s. 7. 53 A. MEIXNER (Hg.), Vierzig Jahre, s. 6–7. 54 Walter KUHN, Geschichte der deutschen Sprachinsel Bielitz (Schlesien), Würzburg 1981, s. 322. 55 Srov. napş. Zora DVOŞÁKOVÁ, Miroslav Tyrš, prohry a vítĩzství, Praha 1989, s. 182–183. 56 Po vypršení lhűty za nízký poplatek. Mitteilungen 1911, s. 8–9; Paul BUHL, Der Troppauer Turnverein. Der älteste Turnverein der sudetendeutschen Turner, Troppauer Heimat-Chronik 1962, Nr. 152, s. 202. 19 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 aby ji využíval jako šatnu a čekárnu. Coby drobnou, prostou kűlnu ji známe z dobových kreseb. 57 Nová, prostorná spolková tĩlocvična, postavená podle návrhu stavitele Augusta Bartela a pşedaná do užívání v roce 1869 naproti tomu již splňovala všechny soudobé nároky. Na dobových fotografiích ji poznáváme jako pomĩrnĩ mohutnou stavbu s nápadnou fasádou mezi Lichtenštejnským zámkem (nebo v pozdĩjších letech výstavní budovou muzea) a jihovýchodním okrajem kluzištĩ. 58 Protože na projekt finančnĩ pşispĩlo i mĩsto Opava, rozumĩlo se samo sebou, že spolek tĩlocvičnu v pşípadĩ potşeby propűjčoval místním obecným a mĩšťanským školám, kam byl právĩ v té dobĩ na základĩ şíšského školského zákona zavádĩn tĩlocvik. Kromĩ materiálního zázemí zaznamenalo bĩhem prvních let patrný kvalitativní vzestup i vlastní cvičení, obohacené o zkušenosti dvojice členű vyslaných na lipskou turnerskou slavnost roku 1863. 59 V sedmdesátých letech spolek zavedl cvičení dorostu (1876) pod vedením Ferdinanda Bayera, pozdĩjšího pşedsedy Moravsko-slezského spolku učitelű tĩlocviku, zúčastnil se nĩkolika zájezdű na turnerské slavnosti, ale v jeho útrobách klíčila krize, bĩhem níž bylo napşíklad nutno motivovat apatické členstvo k účasti na valných hromadách bezplatným výčepem piva. V roce 1882, jednadvacet let po svém založení, mĩl Opavský Turnverein jen 56 členű a ještĩ ménĩ „praktikujících“ cvičencű. Prűmĩrná účast na cvičení poklesla na 3–8 osob. Pşibližnĩ v téže dobĩ ostatnĩ prožívalo krizi i sokolské hnutí v Čechách. 60 Co se muselo stát, aby byl už pşíští rok hodnocen v doplňkových barvách jako doba pronikání nového svĩžího vzduchu a nezvyklého rozmachu? Musely se projevit dűsledky Stremayrových a Pražákových jazykových naşízení, založení Ústşední matice školské a Nĩmeckého školského spolku, známého Schulvereinu, muselo dojít k vyhrocení nacionálních antagonismű českého a nĩmeckého etnika. Úpadek opavského Turnvereinu byl spojen s postupnĩ slábnoucím kreditem rakouského liberalismu 57 Z dikce textu Roberta Holletschka vysvítá, že mĩla pűvodnĩ stát na místĩ nové tĩlocvičny otevşené v roce 1869, než byla Opavským bruslaşským spolkem pşenesena blíže ke kluzišti. Absence zmínek v materiálech turnerského spolku nicménĩ nedovoluje určit, zda sloužila pouze k uskladnĩní náşadí nebo i k vlastní gymnastice a ponĩkud ubírá zprávám bruslaşského spolku na hodnovĩrnosti. Zprávy mĩstské rady krom toho zmiňují poşízení další boudy v roce 1878 za 600 zl. Der Troppauer Eislauf-Verein von 1868–1908, s. 8; Robert HOLLETSCHEK, Unser Eislaufplatz, in: Tamtéž, s. 23; Die Gemeinde-Verwaltung der Landeshauptstadt Troppau [dále GV] in den Jahren 1884–1895, Troppau 1902, s. 432. 58 Ze zveşejnĩných fotografií ji nejlépe zachycuje ta v publikaci Stará Opava: Jaromír KALUS – Karel MÜLLER – Rudolf ŽÁČEK, Stará Opava – Alt Troppau, Opava 1994, s. 182–183 (zde s. 183), respektive M. PELC, Struktury opavského sportu, in: Opava. Sborník k dĩjinám mĩsta 6, s. 29 (nahoşe). 59 Šlo o Ignaze Benesche a Franze Grögera. Mitteilungen 1911, s. 9–10, 17. 60 L. REITMAYR, Miroslav Tyrš, s. 19. 20 NÁRODNÍ TRÉNINK po propuknutí hospodáşské krize roku 1873, čemuž odpovídalo i východisko, jež spolek nakonec z útlumu nalezl. Nové vzepĩtí spadá vjedno s recepcí nacionálních principű a výraznĩjším profilováním spolkové ideologie. Za počátek obratu műžeme považovat už rok 1880, kdy dosavadního pşedsedu, advokáta Dr. Emila Scherze, pşedstavitele liberálnĩjšího opavského Bürgervereinu, 61 nahradil Dr. Emil Rochowansky, zástupce nacionalistického Deutscher Vereinu. 62 Byl tak svým zpűsobem pşedznamenán výsledek obecních voleb 1892, kdy konzervativní liberální kandidát Scherz podlehl nacionálu Krommerovi. 63 Stále silnĩjší význam, jejž nejen opavská společnost pşikládala národnímu vĩdomí, demonstroval v roce 1881 korporativní vstup tĩlocvičného spolku do nĩmeckého Schulvereinu s pşíspĩvkem 5 zl., jeho zvýšení na 25 zl. v pşíštím roce a 44 zl. v roce 1884. Turnverein se čím dál ochotnĩji otevíral soudobému nacionálnímu proudĩní: zşetelnĩ národnĩ demonstrativní ráz mĩla i návštĩva protičesky vystupujícího Osvoboditele rolníkű Hanse Kudlicha v srpnu 1884 na spolkovém cvičišti. Tyto inovace, které bezpochyby souvisely i s pűsobením krajanského spolku Oppavia či stále nacionálnĩjšího Nĩmeckého spolku, 64 veşejnost oslovovaly dűvĩrnĩji než dşívĩjší ideologická nevyhranĩnost. Dűkazem budiž stoupající počet členű a oživení spolkového dĩní. Bĩhem tşí let se spolek rozrostl trojnásobnĩ – v roce 1884 Turnverein registroval 180 členű – a zaznamenal i rekordní počet účastníkű na jednom cvičení (48). Pşevážnĩ nĩmecká Opava obklopená českým venkovským zázemím na nacionální apel slyšela. V tomto kontextu není smĩrodatné, že jen asi polovinu členű spolku tvoşili činní, tj. skutečnĩ cvičící, turneşi. Dűležitý je ohlas, s nímž se turnerská myšlenka setkala. Obrat byl dovršen roku 1885, kdy Turnverein „odolal tlaku shora i zdola na snížení nacionálních nárokű“ a v červnu odsouhlasil zmĩnu stanov, jež ze spolku vyloučila Nenĩmce. Novou nacionální doktrínu rozvíjela rok nato ve spolku založená stolová společnost Turner-Wochenkneipe. 65 Kroužek kolem úşedníka administrativy Şádu nĩmeckých rytíşű Gustava Schindlera (Schindler Gustel) konzumoval ménĩ alkoholu než obdobná mĩšťanská uskupení, zato na jeho sobotních setkáních zaznívaly politické pşednášky následované zpĩvem a volnou zábavou. Turner-Wochenkneipe mĩla být jakousi volkstümliche Erziehungsstätte, místem lidovýchovy, které svým mimovolným pűsobením vede pşedevším mladé turnery k mravnosti a nĩmeckému národnímu uvĩdomĩní. 66 Napşíštĩ mĩl Turnverein pşedstavovat jednu z nejpevnĩjších opor nĩmectví ve mĩstĩ. 61 Dan GAWRECKI, Počátky extrémního nĩmeckého nacionalismu. Schönerer a rakouské Slezsko. II., Slezský sborník 68, 1970, č. 3, s. 265. 62 A. HAJEK, Gedenkschrift, s. 20. 63 Andrea POKLUDOVÁ, Obecní rada Opavy 1850–1912, Opava 2007, s. 63–64. 64 Deutscher Verein. K politickému vývoji v první polovinĩ osmdesátých let srov. Dan GAWRECKI a kol., Dĩjiny Českého Slezska I, s. 247–248. 65 Mitteilungen 1911, s. 10–13. 66 Otto WENZELIDES, Zwei Troppauer Tischgesellschaften, die einst mehr als nur Pflegestätten der Geselligkeit waren – Erinnerung an die Zeit, die Männer und das Wirken der „Hanselei“ und der „Turner-Wochenkneipe“, Troppauer Heimat-Chronik 1952, Nr. 25, s. 5–6. 21 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Opavský podíl na následující patnáctileté postupné nacionalizaci rakouské turnerské organizace již műžeme pojímat jen jako konsekvenci vnitşního obratu uskutečnĩného v letech 1880/1883–1886. Od nĩj vede pşímá linie k protestu tĩlocvičného spolku z roku 1888 proti vyloučení Dolnorakouské župy za to, že členství podmínila nĩmeckou národností uchazečű. Prakticky totožná situace se pak opakovala v roce 1895 s Chebskou župou. Do nacionální mozaiky zapadá též (spolu)poşádání slavností slunovratu od roku 1891. Jako dokončení vnitşní očisty chápal Turnverein vystoupení posledního židovského člena v roce 1896. V roce 1885 sice spolek vyloučil Nenĩmce, ale „árijským“ se stal teprve po vyštvání Židű, jakkoli zdűrazňoval, že ti odešli dobrovolnĩ, bez použití nátlaku. 67 To vše koresponduje se známou opavskou otevşeností vűči extrémním idejím Všenĩmce Georga von Schönerera v osmdesátých letech 19. století. 68 Doplňme jen, že místní Židé si nakonec roku 1913 založili vlastní Opavský židovský tĩlocvičný a sportovní spolek. 69 Roku 1899 došlo za výrazného pşispĩní opavského advokáta Augusta Mohilly, čelného pşedstavitele antisemitských vídeňských studentských organizací osmdesátých let, k arizaci moravsko-slezské turnerské župy. 70 Rasová čistka celého turnerského kraje se za pşitakání opavského spolku uskutečnila na vídeňském zasedání roku 1901 a mĩla závažné organizační dozvuky. V roce 1904 vyústila až ve vystoupení XV. kraje z „liberální“ Deutsche Turnerschaft, jejíž şíšskonĩmecké kraje nemĩly pro rakouský völkisch nacionalismus 71 pşíliš pochopení. Tím došlo k vytvoşení samostatného Turnerského kraje Nĩmecké Rakousko, 72 jehož členem byl pşirozenĩ i Opavský tĩlocvičný spolek. Nĩkteşí jeho funkcionáşi hráli významnou úlohu v „krajských“ organizačních strukturách. Z tohoto pohledu to nejdále dotáhl Anton Baller, známý pod studentskou pşezdívkou Brand(t), který byl členem krajské turnerské rady. 73 Navzdory bující národnostní a rasové nesnášenlivosti – nebo spíše díky ní – nelze nacionalizovanému Turnvereinu upşít notnou dávku vitality. V osmdesátých a devadesátých letech rozšíşil nejen počet členű, ale současnĩ dosáhl i zpestşení jejich „demografické“ struktury. Založil oddĩlení pşedškolních dĩtí (1883), ženské a dívčí oddĩlení (1892) a oddĩlení žaček (1892), jichž už rok po založení docházelo 116, 67 Mitteilungen 1911, s. 12–13, 21. Srov. D. GAWRECKI, Počátky extrémního nĩmeckého nacionalismu, Slezský sborník 68, 1970, č. 2, s. 133–141; tamtéž 68, 1970, č. 3, s. 258–270. 69 Troppauer jüdischer Turn- und Sportverein. ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava, inv. č. 84. 70 Mittheilungen des Gauturnrathes des mährisch-schlesischen Turngaues 1899, Nr. 4, s. 6–13. 71 Srov. Uwe PUSCHNER, Die völkische Bewegung im wilhelminischen Kaiserreich. Sprache – Rasse – Religion, Darmstadt 2001. 72 Turnkreis Deutschösterreich. A. LUH, Der Deutsche Turnverband, s. 27–30. 73 Fritz HIRTH – Anton KIEßLICH, Geschichte des Turnkreises Deutschösterreich, Teplitz-Schönau 1928, s. 447. 68 22 NÁRODNÍ TRÉNINK zatímco oddĩlení žákű čítalo v té dobĩ pouze 90 členű. 74 Za atypickou disproporcí stálo nejspíše zrušení povinného tĩlocviku dĩvčat na obecných a mĩšťanských školách tzv. školskou novelou z 2. kvĩtna 1883, bĩhem jejíž platnosti tĩlocvičné spolky do značné míry suplovaly výuku. 75 Zdárný vývoj Turnvereinu závisel na definitivním vyşešení otázky spolkové tĩlocvičny. Nedošlo sice k tomu, že by kníže Lichtenštejn odmítl prodloužit dohodu o propűjčení pozemku, nicménĩ roku 1889 získal část zámecké zahrady s tĩlocvičnou a letním cvičištĩm pro plánovanou velkorysou novostavbu učitelského ústavu stát. Zachovalou budovu tĩlocvičny s vĩtšinou náşadí spolek odprodal v roce 1892 eráru za 8 000 zl. Stavba byla prozatím zachována pro účely školního tĩlocviku a za roční poplatek 180 zl. ji smĩl nadále využívat také tĩlocvičný spolek. 76 U vĩdomí provizornosti şešení koketoval Turnverein jistý čas s myšlenkou odkoupení nejvĩtšího opavského sálu U Tşí kohoutű za 30 000 zl. a jeho adaptací na tĩlocvičnu, ale jako perspektivnĩjší se jevil nákup stavební parcely v Ensovĩ (Veleslavínovĩ) ulici. V roce 1893 se spolek usnesl odkoupit ji od Şádu nĩmeckých rytíşű za 6 356 zl. Dşíve než pşikročil k vlastní stavbĩ, upravil Turnverein roku 1895 na pozemku alespoň letní cvičištĩ. V pşíštím roce spolek vypsal na plánovanou budovu architektonickou soutĩž. Asi i proto, že oslovil výhradnĩ stavitelství znalé členy spolku, posuzoval jen dva návrhy nové tĩlocvičny označené národnĩ uvĩdomĩlými hesly Eiche a Schwarz-rot-gold. Z nich byl vybrán návrh Eiche A Moritze Hartela. 77 Od roku 1897 už turneşi nemohli kvűli probíhajícím stavebním pracím na učitelském ústavu využívat svou bývalou tĩlocvičnu v zámecké zahradĩ. Ještĩ než byla na jaşe 1899 – po tşiceti letech od postavení – stržena, stihl zde spolek 21. bşezna narychlo uspoşádat cvičení na rozloučenou. Do dokončení novostavby na Ensovĩ ulici pak Turnverein cvičil v mĩstské tĩlocvičnĩ v Turnéşské (Hauerovĩ) ulici. Mezitím probíhaly pşípravy k realizaci Hartelova návrhu: finanční krytí şešily významné finanční dary od Opavské spoşitelny a zejména smlouva Opavského tĩlocvičného spolku s mĩstem pşijatá mĩstskou radou i mimoşádnou valnou hromadou Turnvereinu v dubnu 1898. Podle ní mĩsto Opava koupilo za 6 550 zl. ideální polovinu tĩlocvičny. Teprve na sklonku roku 1918 s platností od 1. 1. 1919 odkoupil Turnverein i druhou polovinu stavby. 78 S 1. şíjnem 1899 mohlo skončit provizorium v mĩstské tĩlocvičnĩ, jelikož 8. şíjna 1899 byla slavnostnĩ otevşena nová Jahnova tĩlocvična, realizovaná stavitelem Aloisem Geldnerem podle Bartelových plánű pşepracovaných tehdejším pşedsedou spolku 74 Mittheilungen des Turnrathes des Troppauer Turnvereines über das 31. Vereinsjahr 1892 [dále Mittheilungen des Turnrathes], Mittheilungen des Turnrathes 1893, uloženo v SOkA Opava, Spolek Veselá mysl (nezpracovaný fond), pamĩtní kniha nadepsaná Liebe Erinnerungen; Mitteilungen 1911, s. 39. 75 Ladislav REITMAYER, Dĩjiny školní tĩlesné výchovy v českých zemích, Praha 1972, s. 222. 76 Mitteilungen 1911, s. 14. 77 Tamtéž, s. 21. 78 GV 1911–1921, s. 138. 23 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 inženýrem Adolfem Müllerem. 79 Konvenční název pro stavbu – Jahnturnhalle – ponĩkud zastírá skutečnost, že zde vedle vlastní prostorné tĩlocvičny (13 × 26 m) doplnĩné tribunou pro diváky vznikl též trakt s rozsáhlým zázemím: šatnami, sociálním zaşízením, bytem pro správce, klubovnou a şadou dalších místností. Vlastenecké citáty a hesla na stĩnách upomínaly cvičence na nacionální rozmĩr jejich konání. Nad vchodem vítala návštĩvníky Jahnova slova: „Nĩmcűm mohou pomoci pouze Nĩmci“. 80 Velký nápis na galerii vzýval nĩmeckou národní pospolitost: „Neznáme chudoby ani bohatství, titulu, hodnosti ani stavu. / Bratşi turneşi jsou si ve všem rovni, jejich dobro se nazývá Vlast.“ 81 Ironií dĩjin došlo k tomu, že myšlenka beztşídní nacionální komunity turnerű byla v opavském prostşedí pşekonána nĩkolik mĩsícű pşed slavnostním otevşením Jahnovy tĩlocvičny. Postupující politické a svĩtonázorové štĩpení se projevilo ustavením samostatné socialistické turnerské organizace, nĩmeckého Dĩlnického tĩlocvičného spolku „Svoboda“ 82 30. dubna 1899. 83 Hesla na stĩnách novostavby byla odsouzena zűstat pouhými nenaplnĩnými výzvami. Jahnova tĩlocvična, dotváşející spolu s nedalekou Jubilejní školou, sirotčincem a policejní stanicí nový okrsek veşejných budov, 84 se stala reprezentativním centrem nejen spolkového cvičení, ale nĩmeckého tĩlocviku vűbec. Kromĩ turnerű v ní cvičily i školy, takže bývala pşes den využita prakticky nepşetržitĩ. Díky novostavbĩ pak na tĩlocvičné aktivity upomínal po Turnéşské ulici již druhý veşejný prostor. Opavská mĩstská rada v roce 1901 na návrh turnerského spolku schválila označení námĩstí u nové tĩlocvičny Jahnovým jménem (Jahnplatz, dnes Denisovo námĩstí). 85 Zprovoznĩní Jahnovy tĩlocvičny vytvoşilo dűležitý pşedpoklad pro kulminaci pşedválečného vývoje Turnvereinu. Za absolutní vrchol pak musíme považovat rok 1911, kdy mĩl spolek už 436 şádných členű a velkolepĩ oslavil své padesáté výročí jako poşadatel XI. „sletu“ 86 turnerského kraje Nĩmecké Rakousko. 79 Mittheilungen des Gauturnrathes des mährisch-schlesischen Turngaues 1899, Nr. 5, s. 21. „Den Deutschen kann nur durch Deutsche geholfen werden.“ 81 „Wir wissen nichts von arm und reich, von Titel, Rang und Stand. / Turnbrüder sind in allem gleich, ihr Gut heißt Vaterland.“ Ferdinand FRANZ, Der Troppauer Turnverein nach dem Ersten Weltkrieg. Ein Rückblick, Troppauer Heimat-Chronik 1978, Nr. 344–345, s. 200. 82 Arbeiter-Turnverein „Freiheit“. 83 ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava, inv. č. 84. Spolek si pronajímal mĩstskou tĩlocvičnu na Hauerovĩ ulici. Viz napş. Verhandlungsschriften des Troppauer Gemeinderates 1909, Nr. 14, s. 101. 84 Pavel ŠOPÁK, Školní budovy a urbanistický vývoj Opavy v období historismu, in: Opava. Sborník k dĩjinám mĩsta 1, Opava 1998, s. 98. 85 Tamtéž, s. 17–25, 50–51; 70 Jahre Troppauer Turnverein, s. 1; P. BUHL, Der Troppauer Turnverein, Troppauer Heimat-Chronik 1962, Nr. 152, s. 203; Troppauer Zeitung 10. 10. 1899, Nr. 231, s. 3. 86 Turneşi sice na rozdíl od Sokolű nemĩli pomyslná kşídla, nemohli se tudíž ani imaginárnĩ „slétnout“, používáme však toto označení jako konvenční český ekvivalent nĩmeckého Turntag nebo Turnfest. 80 24 NÁRODNÍ TRÉNINK Exkurs: XI. „slet“ turnerského kraje Nĩmecké Rakousko v Opavĩ roku 1911 Nominálnĩ jedenáctý, po osamostatnĩní kraje Nĩmecké Rakousko v roce 1904 nicménĩ teprve tşetí krajský „slet“ se konal v Opavĩ 22.–24. července 1911. Od roztržky s Deutsche Turnerschaft nabyly krajské „slety“ jako vrcholné akce rakouských turnerű ještĩ více na významu. Opavská tĩlocvičná slavnost v tomto navazovala na českolipský „slet“ z roku 1905 a štýrskohradecký z roku 1908. „Slet“ pşedstavoval jednu z nejmasovĩjších sportovních akcí v opavských dĩjinách. Uvítání v Mĩstských sadech v sobotu 22. července bylo pşítomno na 5 000 osob, impozantního prűvodu mĩstem v nedĩli 23. července se účastnily 4 000 osob, zastoupeno bylo 344 spolkű včetnĩ hostí z Nĩmecka. Na sestavĩ prostných cvičení se podílelo témĩş 2 000 turnerű. 87 Hlavní program probíhal na dvanáctihektarové louce mezi Mĩstskými sady a Jaktaşí, kde byla vztyčena dşevĩná tribuna pro více než 500 divákű. Vedle gymnastických a atletických disciplín se v programu uplatnil zápas, šerm i sportovní hry: v turnerském hnutí populární nĩmecká odbíjená (Faustball), Schlagball a specifická odrűda vybíjené (Kapitänball). Pro hosty z celého „Nĩmeckého Rakouska“ byly pşipraveny četné turistické výlety do bližšího okolí i ke vzdálenĩjších cílűm (Jeseníky, Beskydy, Tatry). 88 „Slet“ z roku 1911 pşipomínala v Opavĩ pamĩtní deska vĩnovaná v kvĩtnu 1912 výborem turnerského kraje Nĩmecké Rakousko. Mĩstská rada rozhodla o jejím umístĩní ve vestibulu mĩstské vĩže Hlásky. Bronzová deska byla zhotovena podle návrhu vídeňského sochaşe Oskara Thiedeho, který v Londýnĩ roku 1948 získal za svých Osm sportovních plaket druhou cenu v historicky poslední olympijské soutĩži sochaşű (disciplína medaile a plakety). 89 Pamĩtní deska kombinovala symboliku hostitelského mĩsta, turnerského hnutí a současnĩ odkazovala na stoleté výročí jahnovského tĩlocviku. Výzdobu kolem pamĩtní desky navrhl sochaş Adolf Köhrer. Slavnostní odhalení probĩhlo 28. července 1913. 90 87 Z opavských cvičencű v této dobĩ výkonnostnĩ vynikal pşedevším Franz Stoß, který v meziválečném období žil a pracoval ve Vídni. Alfred BERNER, Franz Stoß im Troppauer Turnverein. Zu seinem 75. Geburtstag am 14. September 1952, Troppauer Heimat-Chronik 1952, Nr. 32, s. 11–13. 88 Srov. Fritz HIRTH – Anton KIEßLICH, Geschichte des Turnkreises Deutschösterreich, TeplitzSchönau 1928, s. 361–363; Wegweiser fürs 11. Kreisturnfest in Troppau 1911 zugleich Turnordnung und Arbeitsplan für das Kampfgericht, Troppau 1911; Erinnerung an das XI. Kreisturnfest in Troppau 1911, Troppau 1911; Josef POTSCHKA – Moritz ETZOLD, Die Troppauer Turnfest-Übungen, Brünn 1912; XI. Deutsch-österreichisches Kreisturnfest in Troppau, Troppauer Zeitung 26. 7. 1911, Nr. 168, s. 1–3; XI. Deutsch-österreichisches Kreisturnfest in Troppau, Troppauer Zeitung 22. 7. 1911, Nr. 165, s. 2. 89 První cena nebyla tehdy udĩlena. The Official Report of the Organising Committee for the XIV Olympiad, London 1948, s. 536. 90 GV 1911–1921, s. 413. Pravdĩpodobnĩ byla odstranĩna po první svĩtové válce: jeden z textű v Troppauer Heimat-Chronik z roku 1952 ji zmiňuje jako „später von den Tschechen abgetragene marmorne [sic] Gedenktafel im Vorsaal des Schmetterhauses“. A. BERNER, Franz Stoß, Troppauer 25 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Za jubilejním rokem 1911 se ohlížel i pomník Friedrichu Ludwigu Jahnovi. O jeho poşízení začala usilovat stolová společnost Turner-Wochenkneipe už v roce 1901, kdy za tímto účelem zahájila veşejnou sbírku. Mĩstská rada tehdy povolila jeho budoucí umístĩní na Jahnovĩ (Denisovĩ) námĩstí, jehož parková úprava tomu byla uzpűsobena. Jahnűv pomník byl evidentnĩ chápán jako prestižní národní, tĩlocvičný spolek pşesahující symbol. I proto na nĩj mĩstská rada pşispĩla 4 000 K a po nĩkolika obhlídkách vhodných prostor 24. dubna 1912 schválila jeho umístĩní na reprezentativnĩjším prostranství mezi hlavní alejí centrálních parkű a evangelickým kostelem, kam jej chtĩl situovat tĩlocvičný spolek. Tvűrce pomníku, ve Vídni pűsobící sochaş Hans Schwathe, koncipoval dílo značnĩ odlišnĩ od pűvodnĩ zamýšleného tvaru pyramidy s Jahnovou podobiznou. 91 Z mramoru vytesal nadživotní Jahnovu bustu, o niž se opírá postava atleta, tşímající v levé ruce kužely, v pravé dubovou ratolest. Sokl zdobila melanž turnersko-germánských symbolű – vedle turnerského kşíže složeného ze čtyş F na jeho fotografiích rozeznáváme i koňské lebky coby ochranná znamení germánské mytologie. 92 Zástupce starosty Hermann Krommer pşi slavnostním odhalení díla 1. června 1913 Jahnűv pomník prorocky vzýval jako ztĩlesnĩní totemické moci zdejšího nĩmectví: „Avšak kdyby snad jednou odumşel nĩmecký turnerský duch a občanský smysl, jenž toto mĩsto učinil velikým a krásným, pak ať toto nádherné umĩlecké dílo nepadne do hrubých zločinných rukou, ať se rozpadne na prach.“ 93 Po skončení druhé svĩtové války pomník skutečnĩ zanikl. Opavský tĩlocvičný spolek na sklonku habsburské éry už zdaleka nebyl onou výlučnĩ gymnastickou organizací ze svých počátkű. Podporoval atletiku, šerm, plavání, cyklistiku, pĩší turistiku, od roku 1912 i zimní sporty a nesmĩle se začal smişovat s nĩkterými hrami, jež byly şadovým členstvem vítány jako zpestşení občas stereotypních náşaďových, poşadových a prostných cvikű. 94 Mimoto vystupoval jako dűležitá společenská veličina mĩsta. Jeho akce v čele s každoročními slavnostmi slunovratu pűsobily na tisíce Opavanű a fungovaly jako skvĩlá propagace turnerské myšlenky. Turnverein současnĩ pşedstavoval jeden z nemnoha spolkű, jež svou formálnĩ deklarovanou otevşenost všem sociálním vrstvám obyvatelstva dokázaly alespoň zčásti uvést do praxe, byť procento manuálnĩ pracujících zdaleka neodpovídalo jejich podílu ve společnosti. Şemeslníkű a dĩlníkű bylo v Turnvereinu pşed první svĩtovou válkou kolem 20%, v globále spolek zűstával doménou úşednictva a – novĩ – obchodních Heimat-Chronik 1952, Nr. 32, s. 11; Verhandlungsschriften des Troppauer Gemeinderates 1912, Nr. 30, s. 236. 91 Mittheilungen des Gauturnrathes des mährisch-schlesischen Turngaues 1902, Nr. 6, s. 115; Verhandlungsschriften des Troppauer Gemeinderates 1912, Nr. 11, s. 78; tamtéž, Nr. 16, s. 127; tamtéž, Nr. 18, s. 141. 92 Viz GV 1911–1921, nepag. fotografická pşíloha. 93 Tamtéž, s. 412–413. 94 70 Jahre Troppauer Turnverein, s. 1–2; P. BUHL, Der Troppauer Turnverein, Troppauer HeimatChronik 1962, Nr. 152, s. 201. 26 NÁRODNÍ TRÉNINK pşíručích. 95 Právĩ sociální otevşenost kombinovaná s účastí špiček veşejného života, jež byly zárukou finančního zajištĩní spolku, tvoşila základ úspĩchu Turnvereinu u společnosti fin de siècle a anticipovala jeho roli v pşíštím vývoji. Oslavy z let 1911 a 1913 neklamnĩ naznačovaly integrující potenciál smĩsi tĩlocviku a nacionalismu, jenž se mĩl naplno a v masovém mĩşítku uplatnit v meziválečném období, kdy se znamením turnerského kşíže zaštiťovala i vrcholná sudetonĩmecká politika. Obraz nacionalizovaného Turnvereinu zanechává silný dojem. Ze čtyşiaosmdesáti let jeho existence vystihuje dobrých šest desetiletí. Dşíve však, než Opavský tĩlocvičný spolek habsburské éry opustíme, musíme si pşipomenout, že zbývá pşibližnĩ dvacet let, jež do tohoto rámce nezapadají. Už spolková prehistorie odhaluje Turnverein jako jednoho z obhájcű a prűkopníkű svobodného spolčování a liberalizace společnosti vűbec. Turnerűm pşed Turnvereinem nešlo jen o neškodný tĩlocvik, ale hlavnĩ na sklonku neoabsolutismu také o společné debaty: vždyť Troppauer Turnkränzchen mĩl být podle nejstaršího historiografa spolku Aloise Hajka ještĩ spíše společenským klubem. 96 Rovnĩž v následující dekádĩ se v již konstituovaném Turnvereinu koncentrovalo liberální mĩšťanstvo, jak naznačuje dikce zamítavého posudku olomoucké arcibiskupské konzistoşe na jím zamýšlený dívčí tĩlocvičný kurz z roku 1863, jenž spolek klasifikoval jako nábožensky indiferentní sdružení smĩşující k politické revoluci. 97 Zopakujme tedy, že ne náhodou se pozdĩjší krize rakouského liberalismu chronologicky pşekrývala s krizí opavského, a nejen opavského, Turnvereinu. Vliv turnerského spolku na komunální politický kvas pşitom snad ani nelze docenit, uvážíme-li jen, že hned nĩkolik jeho funkcionáşű zastávalo úşad opavského purkmistra: v osmdesátých letech stanul na postu starosty spolku Emil Rochowansky (purkmistrem 1892–1908), jako místopşedseda krátce pűsobil další pozdĩjší purkmistr (1908–1919) Walther Kudlich, ve spolkovém výboru nacházíme Emila Rodlera (v úşadu 1886– 1887). Obecními radními byli i pşedsedové Turnvereinu Emil Scherz, Hermann Krommer, August Mohilla stejnĩ jako şada dalších členű spolkového výboru. 98 Právĩ v pşelomovém období první poloviny osmdesátých let, kdy se nĩmecký spolek pűsobením pşílivu nových, již nikoli liberálnĩ, nýbrž nacionalisticky smýšlející členű aktivizoval a radikalizoval, mu v opavském mikrosvĩtĩ vyrostl český oponent. Vznik místního Sokola pşitom neműžeme chápat ani jako prostou pşíčinu, ani jako prostý následek nacionalizace Turnvereinu. Koşeny založení české tĩlocvičné jednoty i znacionalizování nĩmeckého spolku nelze vysvĩtlit ze sebe, jednoduchou pşíčinnou souvislostí. Oba procesy totiž vyrűstaly z týchž hlubších strukturálních promĩn opavské společnosti, potažmo z metamorfóz uvnitş jednotlivých národnostních entit rakousko-uherské monarchie. České tĩlocvičné jednoty 95 Mitteilungen 1911, s. 63–69. A. HAJEK, Gedenkschrift, s. 3. 97 ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava – spolkové spisy, sign. 10 124/1863, kart. 1357. 98 A. HAJEK, Gedenkschrift, s. 20–26. 96 27 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Tĩlocvičná jednota „Sokol“ Opava se svým ustavením dne 17. kvĩtna 1884 vşazuje do proudu opavských českých spolkű, jenž odrážel jednak postupující nacionální dezintegraci slezské společnosti, jednak vzrűst národního sebevĩdomí místní české menšiny. Její neochotu asimilovat se, ba naopak úsilí o rozvoj vlastní identity demonstrovala vedle stále ponĩkud enigmatické Besedy opavské v prvé şadĩ Matice opavská (1877), Dĩlnická, respektive Şemeslnická jednota (1880) nebo Politická a hospodáşská jednota (1882), po sokolské jednotĩ pak již také Pĩvecko-hudební spolek „Kşížkovský“ (1887), Ochotnická divadelní jednota (1887) a další kulturní, osvĩtové, stavovské, hospodáşské, svépomocné i sportovní spolky založené ještĩ pşed koncem 19. století. 99 Tĩlocvičná jednota náležela tedy dobou svého vzniku i vzhledem k celonárodnímu významu sokolského hnutí k prvním sdružením opavské české společnosti. Tu v oné dobĩ reprezentoval úzký okruh veşejnĩ činných osobností, k nimž se sbíhaly nitky postupnĩ houstnoucího pşediva formálních i neformálních sociálních vazeb. V pşípadĩ Tĩlocvičné jednoty „Sokol“ v Opavĩ byli tĩmito osobnostmi Jan Zacpal a Jan Kolofík. Zacpal, který o tĩlocvičném hnutí referoval na stránkách Opavského týdenníku, se se Sokoly mohl setkat už za svých studií v Praze v letech 1863–1865/6 nebo – jak tvrdí Oldşiška Nejedlá – ve druhé polovinĩ šedesátých let ve Vídni. 100 Kolofík mohl využívat svých vazeb na Olomouc, kde absolvoval lékaşsko-chirurgický kurz. Oba zşejmĩ sokolskou myšlenku poznali dávno pşed vlastním ustavením opavské jednoty. Jan Zacpal, novináş pocházející z bohatého selského rodu, a Jan Kolofík, sice lékaş, ale pro své pacienty také stryk Hanys, slezský lidový typ vzešlý ze skromných vávrovických pomĩrű, hovoşící místním dialektem, nebyli jen dvĩma nejvýznamnĩjšími členy jednoty v jejích počátcích, ale pşedstavovali současnĩ dvĩ odlišná pojetí sokolské činnosti: zatímco Zacpalovi šlo pşedevším o praktickou stránku vĩci, o tĩlesná cvičení v bezpečném ústraní tĩlocvičny, jimiž by pşíslušníci české komunity pşedešli fyzické nedostatečnosti tváşí v tváş nĩmeckým konkurentűm a soupeşűm, Kolofík nadto akcentoval národnĩ afirmativní moment sokolského pűsobení. Ač vrstevníci, zastupoval Kolofík na rozdíl od Zacpala postoje české mládeže ohnivĩjší povahy, jež chtĩla oproti generaci svých otcű vystupovat stejnĩ sebevĩdomĩ jako Nĩmci a nevyhýbala se ani národnĩ demonstrativnímu chování. Jeho projevem se mĩla stát veşejná cvičení a užívání sokolského kroje. 101 Založení opavského Sokola bylo koordinováno s pražskou jednotou, tşebaže Česká obec sokolská vznikla až o tşi roky pozdĩji. Opavané byli nepochybnĩ v kontaktu i se samotným Miroslavem Tyršem, jemuž v té dobĩ zbývalo již jen nĩkolik mĩsícű života. Nejprűkaznĩji to dokládá protokol z ustavující valné hromady opavské jednoty pşetištĩný v Památníku Sokola Opava, kde se mj. praví: „Mezi volnými návrhy pşijat návrh ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava, inv. č. 84; GV 1884–1895, s. 531–534; GV 1896– 1905, s. 525–529; Památník Sokola Opava, s. 8. 100 Oldşiška NEJEDLÁ, Jan Zacpal. Život a činnost slezského novináşe, Ostrava 1969, s. 11–12, 73. 101 Památník Sokola Opava, s. 10. 99 28 NÁRODNÍ TRÉNINK p. Dubového, aby šlechetným dárcűm pp. dru. Tyršovi, Tallowitzovi a Stýblovi v Praze, kteşí Opavskému „Sokolu“ vĩnovali rozličné tiskopisy z oboru tĩlocvičného, vyslovila valná hromada upşímné díky“. 102 Rovnĩž jednatelská zpráva za rok 1885 vzpomínala, že Tyrš (mezitím 8. srpna 1884 tragicky zahynuvší v Alpách) jednotu „zasypával projevy své pşíznĩ“. 103 Tyršűv nekrolog v Opavském týdenníku zmínil, že „také Opavský Sokol jest mu za mnohé vzácné rady pşi organisování díky povinen“. 104 Vĩtšina aktivních Sokolű náležela opavské inteligenci. Ve vedení spolku se podobnĩ jako v Turnvereinu v prűbĩhu jeho existence vystşídaly významné osobnosti veşejného života. Mezi takové bezesporu patşil první pşedseda Jan Kolofík (funkci zastával 1884– 1887, 1889–1892, 1896–1904), stşedoškolský profesor Václav Hauer (jednatel 1890), právník Romuald Dubový (starostou Sokola 1887–1888, 1893–1896) nebo poslanec Slezského zemského snĩmu advokát Karel Dienelt (starostou 1916–1918). 105 Pşíslušníci české inteligence se zpočátku scházeli ke cvičením v kolísajícím počtu a s nepravidelnou frekvencí. Prvním útočištĩm se jim stala tĩlocvična českého gymnázia, nevytápĩná kűlna, jež byla záhy pohlcena stavbou české obecné školy. Proto se často cvičilo na dvoşe Filípkova statku v Kateşinkách. Od podzimu 1890 se Sokolové nĩkolik let scházeli ke cvičením v 1. patşe české obecné školy, v roce 1893 však musela být místnost kvűli prostorové tísni opĩt pşemĩnĩna na učebnu a roku 1896 v ní bylo cvičení ze statických dűvodű zcela zakázáno. V nouzi začali Sokolové po krátkodobém provizoriu v pronajatém sále Na Valech docházet v şíjnu roku 1896 do skladištĩ Matice opavské (dnes Kavárna Čas), jehož prostşedí bylo extrémnĩ nezdravé, takže „vĩtšina členű onemocnĩla a ostatní pşestali choditi do cvičení“. Vlastní tĩlocvičnu získala opavská jednota teprve v roce 1897, kdy starosta Kolofík zakoupil za 6 500 zl. bývalou židovskou synagogu na Panské (Masarykovĩ) ulici, uvolnĩnou díky stavbĩ nového výstavného templu Na Rybníčku. Od počátku kritizovaný svévolný krok starosty Kolofíka se stal dlouhodobým pşedmĩtem sporű. Jednota nebyla s to zvládat splátky, a proto nakonec byla nucena sokolovnu koncem roku 1911 prodat (za 18 000 K). Cvičenci se nyní uchýlili do novostavby mĩšťanských škol v Jaktaşi, jež však svou odlehlostí neodpovídala plnĩ nárokűm členstva. Za války byla tĩlocvična v Jaktaşi obsazena pro vojenské účely a opavští Sokolové se vrátili do nehostinného skladištĩ Matice opavské. 106 Na první pohled snad pşíliš obšírnĩ líčený problém s nalezením vhodných prostor ke cvičení vystihuje svízelnou situaci Sokola v pşevážnĩ nĩmeckém mĩstĩ, uvĩdomíme-li si navíc, že jediná tĩlocvična ve vlastnictví jednoty bývala zejména v atmosféşe bojű proti českému učitelskému ústavu v Opavĩ (1904– 1905) poškozována nĩmeckými výtržníky. 107 Úroveň cvičencű nebyla hlavnĩ v prvních letech vysoká. První veşejné vystoupení se odehrálo až v roce 1890 a jako by symbolizovalo opoždĩní slezského národního 102 Tamtéž, s. 13. Tamtéž, s. 9–10. 104 Opavský týdenník 27. 8. 1884, č. 67, s. 2. 105 Památník Sokola Opava, s. 124. 106 Tamtéž, s. 14, 18, 22, 28, 35–36, 64, 92–93. 107 Tamtéž, s. 53. 103 29 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 hnutí za jeho českou i moravskou vĩtví. 108 Jindşich Vaníček v časopise Sokol vytkl opavskému prűvodu nevhodné povely, neznalost poşadových cvikű a podotkl, že „pomĩry slezské vĩrným jsou fotogramem pomĩrű našich pşed 30 lety“. 109 Situace se však lepšila, a to i díky občasnému pşíchodu českého státního zamĩstnance z vnitrozemí (Pražan Emanuel Bláha, Brňan Ladislav Henčl) a intenzifikací kontaktű s jednotami Čech a Moravy. Protektorát nad opavskými „hraničáşi“ držela nejdéle chrudimská jednota, která se jim podle svých možností snažila vypomáhat i finančnĩ. 110 K technickému zdokonalení, ale též ideologickému prohloubení činnosti opavského Sokola pşispĩla značnou mĩrou účast na sokolských sletech. Opavští cvičenci se zúčastnili v pomĩrnĩ hojném počtu už II. všesokolského sletu v roce 1891, jenž podle spolkového výročního sborníku znamenal konec nejistých počátkű a nesmĩlého tápání. Kterýsi prostý člen, onen anonymní hlas slezského lidu, mĩl tehdy prohlásit, že „Praha, slet všesokolský naučil nás teprve znáti, čím Sokol vlastnĩ je“. 111 Na slet odcestovalo do Prahy sedmnáct členű Tĩlocvičné jednoty „Sokol“ Opava, jež se už o rok dşíve zapojila do sokolské organizace (Moravsko-slezská obec sokolská), ale doprovázelo je také osmnáct členű opavské Tĩlocvičné jednoty „Pşemysl“. 112 Obdobnĩ jako v jiných sokolských jednotách se i v opavské organizaci postupnĩ obohacoval pűvodnĩ strohý program tĩlesných cvičení. V devadesátých letech pşibyla cyklistika a výlety do okolních vesnic, bĩhem nichž Sokolové agitovali proti germanizačnímu tlaku. Nejedna z výprav byla pşi tom napadena Nĩmci. Tuto tradici ostatnĩ zahájilo už první veşejné vystoupení v roce 1890, českému čtenáşi sugestivnĩ vylíčené výše zmiňovaným Jindşichem Vaníčkem jako boj proti otylým krocanűm [tj. Nĩmcűm – pozn. aut.]. 113 Jen pozvolna pronikaly do sokolské každodennosti míčové sporty. Mezi prvními se to podaşilo tenisu: jednota si v letech 1911–1912 upravila vlastní dvorec v jedné ze zahrad na Kylešovské ulici. 114 Významným mezníkem se mĩlo stát zavádĩní ženského tĩlocviku. O návrhu na zşízení dámského odboru se jednalo v letech 1899–1900, avšak myšlenka byla odložena jako pşedčasná, pşestože v opavském Turnvereinu cvičení žen a dívek již nĩkolik let probíhalo. Pşíčinou odkladu se stal zşejmĩ malý zájem českých dam: když byl nakonec v lednu 1907 ženský odbor ustaven, mĩl devĩt členek, z nichž jen čtyşi se účastnily cvičení. Slabý odbor se záhy rozpadl a k jeho obnovení došlo až po válce. 115 Již jednou jsme se v této kapitole dotkli druhé české tĩlocvičné organizace v Opavĩ – Tĩlocvičné jednoty „Pşemysl“, založené 23. záşí 1888 v reakci na návštĩvu sedlákű 108 I když pşipusťme, že o zaostávání műžeme hovoşit pouze z pohledu vítĩzné státoprávní koncepce, jež odlišné smĩry vývoje odsoudila do podşadné role. 109 J. V. [šifra Jindşich Vaníček], Z Opavy, Sokol 16, 1890, č. 10, s. 175. 110 Památník Sokola Opava, s. 16, 28, 51. 111 Tamtéž, s. 23. 112 Tamtéž. 113 J. V. [šifra Jindşich Vaníček], Z Opavy, Sokol 16, 1890, č. 10, s. 175. 114 Památník Sokola Opava, s. 26, 32, 72. 115 Tamtéž, s. 56, 63–64. 30 NÁRODNÍ TRÉNINK z Čech o Svatodušních svátcích toho roku. „Pşemyslovci“ byli na rozdíl od Sokola silnĩji zakotveni v zemĩdĩlském zázemí Kateşinek. Vedle lékaşe Jana Kolofíka byli pşedními členy místní rolníci – spolku pşedsedal Ignác Víteček, jednatelství a náčelnictví zastával Karel Filípek a zemĩdĩlstvím se živila i podstatná část členstva. Socioprofesnímu složení odpovídaly i ponĩkud odlišné cíle jednoty ve srovnání s „urbánnĩjším“ opavským Sokolem tvoşeným spíše mĩšťanskou inteligencí a živnostnictvem. 116 Tĩlocvičná jednota „Pşemysl“ si vytkla za cíl „burcovat rolnictvo na slezském venkovĩ“. 117 Zejména v první dekádĩ své existence si v opavské české společnosti uchovávala dűležité postavení. Bylo to svĩcení jeho praporu knĩzem Antonínem Grudou v kostele sv. Jişí, co zavdalo pşíčinu ke zmiňované slavnosti z roku 1890, na níž poprvé veşejnĩ cvičil místní Sokol. Tĩlocvičná jednota „Pşemysl“ nebyla formálnĩ členem žádné sokolské organizace, avšak pracovala plnĩ v intencích hnutí. Členové „Pşemysla“ pşi slavnostních pşíležitostech oblékali sokolský kroj 118 a na praporu jednoty vysvĩceném v roce 1890 spatşujeme kromĩ názvu spolku i stylizovaný nápis Sokol. 119 O účasti pşíslušníkű jednoty na všesokolském sletu jsme se již zmínili. Pokud jde o vlastní tĩlocvičnou činnost, profiloval se „Pşemysl“ v souladu se stavovskou pşíslušností svého členstva jako jízdní jednota. Její cvičení pşitom pronásledovaly obdobné neduhy jako ranou etapu vývoje Sokola. K prvnímu veşejnému vystoupení se členové jednoty odhodlali až v záşí 1896, tj. osm let po vzniku spolku. V podstatĩ nezdarem tehdy skončil pokus s „metáním na živém koni nesedlaném (…) pro nepokoj a uhýbání konĩ“. 120 Častĩjším veşejným vystoupením, jež by napomohly ke zdokonalení technické zdatnosti cvičencű, nepşály místní úşady ani nĩmecká veşejnost. Postupem času sílil v sokolských şadách tlak na pşekonání partikularismu v menšinovém táboşe a v letech 1911–1912 se jednalo o pşistoupení „Pşemysla“ za jízdní odbor Tĩlocvičné jednoty „Sokol“ Opava, avšak dohodu prozatím zhatila odlišná výše členských pşíspĩvkű. 121 Pşestože se podaşilo situaci krátce po şíjnovém pşevratu vyşešit, rozkol v opavském národním táboşe byl již pşed první svĩtovou válkou nepşehlédnutelný. Po smrti Františka Stratila v roce 1911 se definitivnĩ rozpadla tzv. národní strana a s ní také iluze české národní jednoty ve Slezsku. Bylo jen otázkou času, kdy se politicko-svĩtonázorová roztržka s plnou silou projeví i v opavském sokolském hnutí. 116 Srov. Vladimír VÍTEČEK, Z historie sokolství v Kateşinkách, Zpravodaj Bezručova sokolského domova 1, 1935, č. 3, s. 1–4; Památník Sokola Opava, s. 44. 117 Památník Sokola Opava, s. 17; srov. Ludvík NOVÁK, „Pşemysl“, jezdecký odbor „Sokola“ Opava, Svobodná republika 9, 1928, č. 39, s. 1. 118 Památník Sokola Opava, s. 17. 119 Viz jeho vyobrazení tamtéž, s. 20; srov. Franta MOSLER, Sokolstvo – Matice opavská, in: Památník Matice opavské 1877–1927, Opava 1927, s. 202–203. 120 Památník Sokola Opava, s. 32–33. 121 Tamtéž, s. 90. 31 II. PROŽITEK KRAJINY Pĩší turistika Otázku, zda je turistika sportem, dobový diskurz jednoznačnĩ nevyşešil. Jednĩmi byla zodpovĩzena kladnĩ, jinými pouze s výhradou, že jde o nejušlechtilejší ze sportű, a dalšími negativnĩ s odűvodnĩním, že díky svému transcendentnímu pşesahu znamená více než „pouhý“ sport. 122 Pşestože stşedohorská pĩší turistika zpravidla postrádala soutĩžní charakter sportu, zaşazujeme ji do našeho textu, protože pşedstavovala integrální součást tĩlesné kultury, v níž byl pşítomen jiný distinktivní sportovní moment, a sice pozitivní konotace samoúčelné fyzické volnočasové aktivity. 123 Náhodnou nebyl jistĩ ani časový soubĩh počátkű organizované turistiky s šíşením moderních sportovních odvĩtví: nejstarší regionální turistický spolek českých zemí, Horský spolek pro České Švýcarsko, vznikl roku 1878 v Dĩčínĩ. 124 Sportovnĩjší variantu turistiky, alpinismus, navíc pojil s şadou dalších novodobých sportű jeho britský pűvod. Ačkoli common sense dodnes turistiku ztotožňuje s „návratem k pşírodĩ“, její podstatou byl nový, moderní postoj k pşírodnímu prostşedí a jejím smyslem požitek z chűze spojený s prožitkem pşírody jako krajiny podmínĩný novodobým společenským vývojem. Zşetelnĩ se rýsuje kompenzační funkce turistiky jako eskapistické antiteze k industrializaci a urbanizaci, vyvažující negativní dűsledky modernizačních procesű. Únik je v turistickém jazyce všudypşítomný, pşíroda se stala útočištĩm: turista posledních dekád 19. století inscenoval pşírodu jako svatyni, chrám, svatostánek, posvátné místo odpočinku, kde se zavlečení jakýchkoli stranických či tşídních bojű klasifikovalo jako znesvĩcení. 125 K tomu se u stşedohorské turistiky družil ještĩ niterný vztah k domovinĩ s touhou po jejím poznávání a estetizovaném zakoušení. Od té doby, co se Opava témĩş živelným bouráním hradeb v první polovinĩ 19. století otevşela krajinĩ a krajina se otevşela pohledűm Opavanű, se urbanizovaný prostor a pşíroda stále intenzivnĩji prostupovaly, ať už zşizováním parkű jako jevištĩ promenád a dostaveníček nebo vizuálním kontaktem se zázemím mĩsta jako potenciálním cílem výletű. 126 Tím se alespoň v mentální rovinĩ okolní krajinĩ pşiblížili také obyvatelé mĩsta. Na vyjížďky a delší vycházky na oblíbená výletní místa, jaké 122 Srov. Martin PELC, Kulturní a sociální dĩjiny nĩmeckých turistických spolkű do roku 1938. Doktorská disertační práce, uloženo v knihovnĩ historie ÚHV FPF Slezské univerzity v Opavĩ, Opava 2008, s. 116–124. 123 Srov. TÝŽ, Turistické organizace v životĩ mĩsta: pşípad Opavy, in: Opava. Sborník k dĩjinám mĩsta 5, s. 53–63. 124 TÝŽ, Kulturní a sociální dĩjiny, s. 32. 125 Tamtéž, s. 128–129, 183. 126 K tomuto aspektu urbanistického vývoje mĩsta srov. Pavel ŠOPÁK, Klasicistní architektura Opavy let 1780–1850, Opava 2003, s. 20–21. Ke vzniku parkű srov. Josef ORLÍK, Z historie opavských parkű, Časopis Slezského muzea, zvláštní číslo k 750. výročí založení mĩsta Opavy, Opava 1974, s. 25–35. 32 PROŽITEK KRAJINY Opavĩ první poloviny 19. století reprezentovaly „zámky v Hradci, Raduni, Štemplovci a Velkých Heralticích, pűvabné jednak pro svou polohu, jednak pro své pşekrásné parky a skleníky“, 127 do jisté míry navazovala i pozdĩjší organizovaná turistika, pşirozenĩ se vyvíjející v sepĩtí s regionem západního Slezska a severozápadní Moravy. Tam pşed první svĩtovou válkou hegemonicky „vládl“ nĩmecký Moravsko-slezský sudetský horský spolek. 128 Ustavil se v dubnu 1881 ve Frývaldovĩ jako Horský spolek moravsko-slezských Sudet a Jeseníkű, 129 aby o dva roky pozdĩji pşijal logičtĩjší definitivní název Moravsko-slezský sudetský horský spolek. 130 Analogicky k ostatním turistickým sdružením zakládal Sudetský horský spolek své místní odbory, a to zejména na Moravĩ, v rakouském, ale i pruském Slezsku. Metropole rakouského Slezska mezi nimi nemohla chybĩt. Opava turisticky tíhla jednoznačnĩ k Jeseníkűm, pobočka východoslezského nĩmeckého Beskydského spolku 131 se zde vzdor ohlášenému založení (1898) až do první svĩtové války neustavila 132 a i po roce 1918 zűstala pouhým pşívĩskem nĩkolikanásobnĩ vĩtší sekce Opava Moravsko-slezského sudetského horského spolku. 133 Ta podle nĩkterých zdrojű konala pşedbĩžné zakládající shromáždĩní v roce 1882, avšak už mezi zakladateli mateşského spolku ve Frývaldovĩ o rok dşíve byli tşi turisté z Opavy. Stanovy opavské sekce mĩly být povoleny 30. kvĩtna 1883, ale oficiálnĩ se ustavila teprve na schűzi 30. června 1884. Za pşedsedu zvolila učitele Johanna Rollera, který pak opavskou turistiku ztĩlesňoval až do počátku dvacátých let 20. století. 134 127 F. ENS, Das Oppaland, Band III, s. 181. Mährisch-schlesischer Sudetengebirgsverein. Srov. Marcin DZIEDZIC, Morawsko-šląskie Sudeckie Towarzystwo Górskie 1881–1945, Wrocław 2006. 129 Gebirgsverein der mährisch-schlesischen Sudeten und des Gesenkes. 130 M. DZIEDZIC, Morawsko-šląskie, s. 19; TÝŽ, Początki działalnošci Morawsko-Šląskiego Towarzystwa Górskiego (1881–1890), in: W Wysokim Jesioniku. Materiały na XL Ogólnopolski Zlot Sudeckich Przodowników Turystyki Górskiej, Chata Jişího na Šeráku 11–21 pażdziernika 2001, Wrocław 2001, s. 16–18. 131 Beskidenverein. Srov. Martin PELC, Nĩmecký horský spolek Beskidenverein, Tĩšínsko 47, 2004, č. 3, s. 8–20. 132 ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava – spolkové spisy, kmen. č. XII-1170, kart. 4736. 133 Sektion Troppau des Mährisch-schlesischen Sudetengebirgsvereines. 134 Troppauer Zeitung 1. 6. 1884, Nr. 127, s. 3; Altvater. Festschrift zur 50-Jahrfeier des Sudetengebirgsvereines 1881–1931, Freiwaldau 1931, s. 13–14, 128. 128 33 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Exkurs: Johann Emil Roller 135 Narodil se 2. kvĩtna 1843 ve východočeské Mikulči (soudní okres Litomyšl) v rodinĩ Johanna Rollera, učitele ve Svitavách, a jeho manželky Josefiny. Nejdşíve navštĩvoval nižší reálku v Poličce, posléze učitelské ústavy v Chrudimi a Hradci Králové a varhanní školu v Praze. Od roku 1858 pűsobil na nĩkolika nĩmeckých obecných školách po Čechách a Moravĩ. V roce 1874 byl pşeložen na cvičnou školu pşi učitelském ústavu v Opavĩ. Pozdĩji byl jmenován profesorem na učitelském ústavu a školským radou. V şíjnu 1906 odešel na odpočinek. Do posledního mírového roku pak ještĩ pűsobil v opavské zkušební komisi pro obecné a mĩšťanské školy. 136 Johann Roller patşil ke společenské vrstvĩ mĩšťanské inteligence charakteristické svou úctou ke vzdĩlanosti, ale i obdivem k výkonűm „vysoké kultury“. 137 Coby učitel zpĩvu se zapsal do opavské hudební historie, když nejprve pşedsedal populárnímu pĩveckému spolku Troppauer Singakademie (1878–1887) a posléze se stal jeho sbormistrem (1888–1892). Nejpozdĩji od poloviny osmdesátých let se k jeho zálibám pşidružila turistika. Vynikl zejména jako její schopný organizátor: byl zakládajícím členem a dlouholetým pşedsedou opavské sekce Moravsko-slezského sudetského horského spolku (1884–1914 s krátkým pşerušením v letech 1908–1909), ale inicioval také založení sekce Silesia Nĩmeckého a rakouského alpského spolku v Opavĩ (1886), jíž sám až do roku 1921 pşedsedal. Autorsky se podílel na nĩkolika drobných turistických publikacích (prűvodce, mapy a plány). Zemşel v Opavĩ 24. kvĩtna 1921. 138 Frývaldovská centrála rozdĩlila mezi své odbory spolkové „pracovní území“, pşičemž opavské sekci pşipadla péče o pşilehlé oblasti Nízkého Jeseníku. Páteş jejího teritoria tvoşilo romantické údolí Moravice s tradičním výletním místem Opavanű, zámkem v Hradci nad Moravicí. V širším okolí şeky Moravice označil odbor síť turistických tras, zahuštĩnou hlavnĩ v první polovinĩ devadesátých let. 139 Jádro turistické domény odboru sice leželo jen asi patnáct dvacet kilometrű od Opavy, i tak ale místní turisté výraznĩ pocítili blahodárný dopad zprovoznĩní dvou lokálních železničních tratí – Opava–Horní Benešov (1892) a Opava–Hradec nad Moravicí (1905) – jež doplnily starší Moravsko-slezskou ústşední dráhu Olomouc–Opava (1872), zpşístupňující hory Hrubého Jeseníku. Tam od počátku smĩşovaly vĩtší výpravy opavské sekce. Nanejvýš dvoudenní výlety ze soboty na nedĩli doplňovaly hlavnĩ o svatodušních svátcích delší cesty do nitra Martin PELC, Johann Emil Roller, in: BSSSM – nová şada [dále NŞ] 11 (23), s. 112–113. Deutsche Post 7. 6. 1921, Nr. 150, s. 4. 137 Srov. Wolfgang HARDTWIG, Hochkultur des bürgerlichen Zeitalters, Göttingen 2005. 138 Deutsche Post 7. 6. 1921, Nr. 150, s. 4; Franz KOJETINSKY, Bericht der Troppauer Singakademie von 1874–1899, Troppau 1900, s. 86; M. DZIEDZIC, Morawsko-šląskie, s. 422; Altvater 20, 1902, Nr. 3, s. 83; tamtéž 25, 1908, Nr. 4, s. 99; tamtéž 26, 1909, Nr. 2, s. 17; Altvater. Festschrift, s. 128. 139 Altvater. Festschrift, s. 128. 135 136 34 PROŽITEK KRAJINY spolkového území. Pro tyto pşíležitosti potşebovali opavští turisté v Hrubém Jeseníku vlastní ubytovací zaşízení. Vzhledem k relativnĩ nízkému počtu členű neusilovala sekce Opava o stavbu chaty ve vlastní režii a spokojila se s místností ve spolkové útulnĩ. V Chatĩ Jişího (Georgschutzhaus) na Šeráku, slavnostnĩ otevşené 28. července 1888, si odbor v následujícím roce zaşídil jeden ze sedmi pokojű jako Opavskou jizbu. I proto mĩla sekce značný zájem na obnovení chaty poté, co v únoru 1893 vyhoşela. Na stavbu nové Chaty Jişího uspoşádala úspĩšnou sbírku a pşispĩla tak k jejímu brzkému znovuotevşení (1894). Penĩžní sbírkou získal odbor též část potşebných financí na zşízení emblematické rozhledny na Pradĩdu, dokončené po devíti letech stavebních prací roku 1912. 140 Sekce Opava Moravsko-slezského sudetského horského spolku byla alespoň personálnĩ svázána i s projektem rozhledny k poctĩ slezského rodáka, Osvoboditele rolníkű Hanse Kudlicha. Do čela Výboru pro zşízení Kudlichovy varty na vrchu Strážišti v Úvalnĩ byl na ustavující schűzi v Opavĩ 24. listopadu 1901 zvolen její pşedseda Johann Roller. 141 Ze srovnání s ostatními sekcemi spolku však Opava pşed první svĩtovou válkou vychází jako ménĩ aktivní odbor. Jubilejní číslo spolkového časopisu vydané ke tşicátému výročí organizace nalezlo pro pobočku jen stşízlivé hodnocení: „Sekce Opava (…) se műže ohlížet za sedmadvacetiletou, ač skromnou, pşece vždy na zájmy spolku zamĩşenou činností.“ 142 Hlavním turistickým centrűm Hrubého Jeseníku pomĩrnĩ vzdálené hlavní mĩsto rakouského Slezska se počty organizovaných turistű dosud nemohlo mĩşit s podhorskými centry. Sekce Opava byla sice koncem roku 1890 s 203 členy pátou nejvĩtší pobočkou po Krnovu (491), Frývaldovĩ (467), Šumperku (350) a pruské Nise (314), ale po opadnutí počátečního nadšení poklesla pod úroveň malého Javorníku či značnĩ odlehlé Vídnĩ. 143 Koncem roku 1900 registrovala jen 116 členű a situace se pşes dílčí oživení pşíliš nezlepšila až do konce habsburské éry. 144 Jen málo dávalo tušit meziválečný rozkvĩt sekce v jeden z nejvĩtších zájmových spolkű ve mĩstĩ. Tím málem mohl být napşíklad zisk vlastní útulny u nádraží v Dolních Životicích (tzv. Schankhütte) v roce 1913, která sloužila jako pşíhodný výchozí bod pro výlety do údolí Moravice. Další významná zmĩna probĩhla v roce 1914 na pşedsednickém postu, když osvĩdčeného, avšak churavĩjícího Rollera nahradil tşiatşicetiletý činorodý Max Schindler, o nĩmž ještĩ bude şeč v souvislosti s promĩnami školního tĩlocviku. Dűsledky rošády se ale mĩly projevit teprve po první svĩtové válce, protože nový pşedseda už v létĩ 1914 narukoval do armády. Schindlerova anabáze pşes východní frontu na jihovýchodní bojištĩ až k postu velitele ozbrojených sil odštĩpenecké provincie Sudetenlandu na podzim 1918 jako by symbolizovala i komplikovaný válečný a tĩsnĩ poválečný údĩl celé opavské sekce horského spolku, jež na čtyşi roky rezignovala takşka na veškerou činnost. 140 Tamtéž; M. DZIEDZIC, Morawsko-šląskie, s. 164, 281. Altvater 20, 1902, Nr. 3, s. 83. 142 Tamtéž 29, 1911, Nr. 3, s. 88. 143 M. DZIEDZIC, Morawsko-šląskie, s. 29–31. 144 Altvater 9, 1891, Nr. 2, s. 12; tamtéž 19, 1901, Nr. 2, s. 20. 141 35 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Vysokohorská turistika a horolezectví Pokud o sportovním charakteru pĩší turistiky panovaly v soudobém diskurzu silné pochybnosti, vysokohorské turistice či horolezectví jej upíral málokdo, byť i zde mohla být vlastní fyzická aktivita chápána jako pouhý prostşedek k prožitku krajiny. Tu však již nereprezentovala domovina severomoravských a slezských hor jako v pşípadĩ Sudetského horského spolku, nýbrž širší nĩmecká vlast zastoupená Alpami. Horolezecká organizace vycházela z ideje Alp jako svorníku hlavních nĩmeckých sídelních území. Pűvodnĩ samostatný Rakouský alpský spolek (1862) a Nĩmecký alpský spolek (1869) pşíznačnĩ fúzovaly, mimochodem krátce po vítĩzství malonĩmecké koncepce sjednocení Nĩmecka, v Nĩmecký a rakouský alpský spolek (1873) 145 s pűsobivým velkonĩmeckým pşesahem. Opavané se k alpinistickému projektu poprvé ve vĩtším počtu pşihlásili pşed polovinou osmdesátých let, kdy začali vstupovat do novĩ založené brnĩnské sekce Moravia Nĩmeckého a rakouského alpského spolku (1882). V Moravii se vytvoşilo krystalizační jádro budoucího samostatného opavského odboru. Prvotní podnĩt k vydĩlení sekce Opava mĩl podle spolkových kronikáşű vzejít v lednu 1886 od významného turistického činovníka Karla Richtera z Moravské Ostravy. 146 Člen Moravie a pozdĩjší zakladatel Beskydského spolku (1893) skutečnĩ byl klíčovým turistickým organizátorem, ale prehistorie opavského alpinismu zná ještĩ jeden dűležitý komunikační kanál. Už v bşeznu 1885 se totiž Johann Roller v dopise ústşednímu výboru alpského spolku dotazoval, za jakých podmínek by bylo možné uskutečnit pşistoupení opavské sekce Sudetského horského spolku za člena. Současnĩ pşedestşel myšlenku ustavení sekce Opava, které se nĩmecko-rakouská centrála obratem chopila, zaslala Rollerovi propagační materiály a podporovala jej v jeho snažení. 147 Založení odboru pşerűstalo v prestižní kulturní záležitost, neboť manifestace pşíslušnosti k alpskému spolku patşila k dobrému tónu každého ambicióznĩjšího nĩmeckého mĩsta. To dotvrzovala i reakce místního tisku, jenž vznik pobočky prezentoval se zadostiučinĩním jako vyrovnání dosavadního manka, jelikož „Opava byla jedinou provinciální metropolí, v níž dosud neexistovala vlastní sekce alpského spolku.“ 148 Ve stejném duchu událost pşivítalo i ústşedí Nĩmeckého a rakouského alpského 145 Deutscher und Österreichischer Alpenverein. Srov. Rainer AMSTÄDTER, Der Alpinismus. Kultur – Organisation – Politik, Wien 1996. 146 Bericht der Sektion Silesia des DÖAV über das 1. Vierteljahrhundert ihres Bestandes, Troppau 1911, s. 5. K Richterovi srov. Josef ŠERKA, Karl Richter, in: Biografický slovník Slezska a severní Moravy [dále BSSSM] 11, Ostrava 1998, s. 117–118. 147 Historisches Archiv des Deutschen Alpenvereins, München (dále HA DAV), Akten des Dachverbandes bis 1945, Sektion Silesia (Troppau), Gründung und Statuten, zpráva J. Rollera ústşednímu výboru DÖAV o založení opavské sekce z 21. kvĩtna 1886; tamtéž, koncept dopisu ústşedního výboru alpského spolku Johannu Rollerovi z 5. bşezna 1885. 148 Troppauer Zeitung 14. 3. 1886, Nr. 60, s. 5. 36 PROŽITEK KRAJINY spolku, které tímto ve slezském hlavním mĩstĩ odrazilo obávanou konkurenci pşátel z Rakouského turistického klubu (1869). 149 Pobočka se ustavila 15. kvĩtna 1886 pod názvem sekce Silesia Nĩmeckého a rakouského alpského spolku. 150 Zvolený název demonstroval ambici soustşedit veškeré horolezce a vysokohorské turisty rakouského Slezska, k nimž záhy pşibyli alpinisté z pşilehlých oblastí severní Moravy a jednotlivci ze Slezska pruského. Sídlem sice zűstávala slezská metropole, avšak z şad Opavanű se v budoucnu rekrutovala jen asi tşetina členű, jichž v roce 1911 bylo 287. 151 Ostatní pocházeli nejčastĩji z Moravské Ostravy, Bílska, Krnova a nĩkolika desítek dalších míst. Jinak ale byly Silesia a opavská sekce Sudetského horského spolku spojitými nádobami s týmž pşedsedou a množstvím společných členű. Pşíznivci časovĩ i finančnĩ náročného horolezectví nicménĩ tvoşili oproti horskému spolku mnohem exkluzivnĩjší komunitu. Vedle hojné účasti hospodáşských a správních elit zaujme zejména pro alpský spolek jako celek typický vysoký podíl mĩšťanské inteligence. Krátce pşed první svĩtovou válkou byl každý čtvrtý člen Silesie nositelem doktorského titulu. Letní alpské cesty patşily, obdobnĩ jako lázeňské pobyty, neodmyslitelnĩ k habitu mĩšťanských špiček. Z extrémní fyzické náročnosti horolezeckého sportu, jež se neslučovala s pşedstavou mĩšťanské dámy, pramenil nižší podíl žen v odboru: na sklonku habsburské éry dosahoval pouhých 3% členstva, zatímco v místní sekci Sudetského horského spolku se už roku 1885 pohyboval kolem 9%. 152 Pşesto i v alpinistickém spolku aktivnĩ vystupovaly ženy, jež svým pşíkladem mĩšťanský genderový kánon narušovaly, oslabovaly jeho platnost a pűsobily tak jako avantgarda emancipace. Že prűkopnice emancipace často náležely učitelskému stavu, potvrzuje i Anna Fickel z Opavy, která jen v letech 1890–1895 zlezla šest vrcholű s nadmoşskou výškou pşes 3 000 metrű. 153 Také Silesii, podobnĩ jako sekci Sudetského horského spolku, svĩşil ústşední výbor spolku do správy část svého teritoria. Opavské pobočce pşipadla turistická péče o okolí tyrolské horské obce Laas v Ortlerské skupinĩ Alp. Členové sem zajíždĩli v letní cestovní sezónĩ od července do záşí. Teprve krátce pşed první svĩtovou válkou sem s rozšíşením lyžování míşili jednotlivci i v ostatních ročních obdobích. Na jaşe 149 Österreichischer Touristenklub. HA DAV, Akten des Dachverbandes bis 1945, Sektion Silesia (Troppau), Gründung und Statuten, koncept dopisu ústşedního výboru alpského spolku Johannu Rollerovi z 5. bşezna 1885. 150 Sektion Silesia des Deutschen und österreichischen Alpenvereins. 151 Srov. Martin PELC, Slezští alpinisté. Sekce „Silesia“ Nĩmeckého a Rakouského alpského spolku, Vlastivĩdné listy Slezska a severní Moravy 32, 2006, č. 1, s. 9–11. 152 Srov. Bericht der Section Silesia des D. u. Ö. Alpenvereines über das erste Decennium, s. 21–23; Bericht der Sektion Silesia des DÖAV über das 1. Vierteljahrhundert, s. 33–41; Altvater 3, 1885, Nr. 10–11, s. 197–199. 153 Bericht der Section Silesia des D. u. Ö. Alpenvereines über das erste Decennium, s. 15; Claudia HUERKAMP, Die Lehrerin, in: Ute FREVERT – Heinz-Gerhard HAUPT (Hg.), Der Mensch des 19. Jahrhunderts, Frankfurt am Main 1999, s. 176–200. 37 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 a na podzim obvykle členové Silesie podnikali výlety do severomoravských a slezských hor, často ve spolupráci s pşíslušníky Sudetského horského spolku. Nechtĩla-li Silesia zűstat ve vnitşní hierarchii Nĩmeckého a rakouského alpského spolku druhoşadou sekcí, musela usilovat o poşízení vlastní vysokohorské chaty. Za základ pro chatový fond se pokládal dar 50 zl. jejího člena, velkostatkáşe Edwina von Rudzinského z pruského Bavorova (Baborów) z roku 1887, ale o stavbĩ alpské útulny definitivnĩ rozhodla teprve valná hromada 11. prosince 1892. Pro Opavskou chatu (Troppauer Hütte) bylo vybráno údolí Laasu nedaleko nejvyšší hory monarchie Ortleru. Její stavbu v letech 1894–1895 provedl tesaşský mistr Josef Reisigl z Laasu podle plánű meranské stavební firmy Musch & Lun schválených opavským stavitelem Juliem Lundwallem. Velkou část nákladű, jež se vyšplhaly na 6 000 K, pokryla subvence od ústşedního výboru spolku. Slavnostní otevşení a vysvĩcení chaty se konalo 31. srpna 1895. Útulnu v nadmoşské výšce 2 150 m n. m. však periodicky poškozovaly laviny (1898, 1901, 1908), a proto Silesia pşikročila ke zşízení tzv. Nové opavské chaty na protĩjším úbočí téhož údolí. Projekt byl realizován v letech 1909– 1910. 154 Tşebaže stavba obou alpských útulen pşedstavovala objektivnĩ nejvĩtší výkon Silesie, opavské veşejnosti byla sekce známa pşedevším jako jeden ze zşizovatelű alpina v centrálním parku, bĩžnĩ zvaném Kiosk. Evokativní miniaturu alpské krajiny s vysokohorskými bylinami, keşi, skalními útvary, ledovcovými morénami, bludnými balvany i „pravou“ horskou bystşinou, která alpinisty po celý rok upomínala na obdivované velehory, poşídila Silesia ve spolupráci s místní organizací Sudetského horského spolku a Pşírodovĩdným spolkem v Opavĩ. 155 Mĩstské radĩ bylo dílo člena Silesie i Pşírodovĩdného spolku, kominického mistra a amatérského botanika Eduarda Schnacka, pşedáno v kvĩtnu 1903. 156 Nespouštĩjme však z očí vlastní sportovní výkon. Műžeme soudit, že se jistá část z necelých tşí stovek členű sekce Silesia ztotožňovala spíše s vysokohorskou turistikou než s alpinismem, navzdory tomu ovšem v jejích şadách pűsobilo nemálo skutečných horolezcű. Takovými byli podle zpráv o podniknutých horských túrách Johann Roller, Karl Richter, v Tĩšínĩ pűsobící Tyrolan Alois Steiner, opavský lékaş Otto Zinnsmeister, sekretáş opavské obchodní a živnostenské komory Viktor Pretzlik, krnovský obchodník Wilhelm Heinold, şeditel novojičínské reálky Theodor Pulitzer nebo vítkovský notáş Albert Nobis, abychom jmenovali alespoň nĩkteré. Mezi jejich 154 Tamtéž, s. 5, 8, 10–11; Bericht der Sektion Silesia des DÖAV über das 1. Vierteljahrhundert, 9–17. Člen spolku Alexander Hirsch dal pşi této pşíležitosti vyrazit stşíbrné pamĩtní medaile. Viz Zdenĩk STŞÍŽ – Vladimír JAVORSKÝ, Medaile, plakety a žetony okresu Opava od počátku medailové tvorby do roku 1999, Opava 2000, s. 21, kat. č. I.1. Zde i další opavské sportovní medaile a plakety. 155 Naturwissenschaftlicher Verein in Troppau. 156 SOkA Opava, Archiv mĩsta Opava, inv. č. 1455, kart. 183; Martin PELC, Eduard Schnack, in: BSSSM – NŞ 11 (23), s. 115–116. Srov. také Tomáš SVĨRÁK, Opavské alpinum, Vĩstník Matice opavské 14, 1906, s. 61–65. 38 PROŽITEK KRAJINY úspĩchy patşily výstupy na Grossglockner, Grossvenediger, Ortler, Dachstein nebo Marmolatu. Nĩkolik členű Silesie pşed první svĩtovou válkou holdovalo i ostşejší variantĩ lezení bez horského vűdce jako napşíklad opavský továrník Eduard Tatzel, ostravský gymnazijní profesor Gustav Müller nebo tĩšínský advokát Ernst König. Nestrojenost tehdejšího horolezeckého sportu dokládá i tragické úmrtí jednoho z mladších členű sekce, Viktora Tatzela, který se v záşí 1897 zşítil pşi túşe v Geislerské skupinĩ Alp. 157 157 Bericht der Section Silesia des D. u. Ö. Alpenvereines über das erste Decennium, s. 15–19; Bericht der Sektion Silesia des DÖAV über das 1. Vierteljahrhundert, 18–19. 39 III. SPORTY PRVNÍ VLNY Zahrnutí nĩkolika nesourodých disciplín pod etiketu sportű první vlny spočívá na první pohled na hlinĩných nohou historiografického konstruktu, založeného na více či ménĩ negativním vymezení. Zmínĩné aktivity spojuje vlastnĩ jediné: byly zde pşed masovým nástupem míčových sportű. Rozmach pşedevším kolektivních sportovních her se jich pşitom vesmĩs určitým, v nĩkterých pşípadech zásadním, zpűsobem dotkl. Sporty jako krasobruslení, plavání nebo šerm též oproti pozdĩjším zámoşským vynálezűm fotbalu, bandy hokeji nebo tenisu v mnohem vĩtší míşe navazovaly na domácí pşedmoderní tradice tĩlesné kultury. Tato odvĩtví, která jsme nazvali sporty první vlny, na opavské scénĩ dominovala až do konce 19. století, kdežto počátek 20. století již patşil novĩ pşíchozím anglickým importűm. Bruslení Ze starších sportű v konkurenčním prostşedí pşelomu století díky specifickým podmínkám svého zdejšího vývoje nejlépe obstálo bruslení transformované tou dobou již plnĩ do formy moderního krasobruslení. Uvážíme-li, že hmotné prameny a nástĩnné malby bruslení dokládají již v prehistorické éşe, upustíme radĩji od snah pşesnĩji datovat jeho opavské počátky. Bude nás zajímat spíše jeho novodobý vývoj v moderní sportovní odvĩtví s písemnĩ fixovanými pravidly, proto začneme rűzné formy radovánek na ledĩ sledovat od první poloviny 19. století, k níž se váží již relativnĩ podrobné zprávy. Mladí Opavané tehdy bruslili na şece, v pşíkopu mĩstského opevnĩní a na rybníku u hospodáşského dvora Klipláku na Hradeckém pşedmĩstí. Soudobým mravním kodexem a pşedstavami o fyzické slabosti ženského tĩla bývaly tehdy z her vyloučeny dívky a mĩšťanský etický kánon s ohledem na dűstojnost individua nepşipouštĩl ani bruslení dospĩlých osob. Bruslení tedy bylo akceptováno pouze jako kratochvíle dospívajících chlapcű. Ti se po ledĩ pohybovali na jedné nebo dvou bruslích, často se nejprve naučili bruslit na jedné, pak na druhé noze a teprve nakonec obounož. Vybavení zűstávalo stejnĩ primitivní jako technika. Ploché prkénko s železným ostşím se şemínky pşivazovalo na obuv, nejménĩ majetní si dokonce jen omotávali boty drátem. Bĩžnou formu zábavy pşedstavovala honĩná na bruslích nazývaná Schwarzer Mann nebo Jagemannel. 158 Poté, co şeka Opava v dűsledku postupující industrializace a vypouštĩní odpadních vod z prűmyslových provozű pşestala dostatečnĩ zamrzat, bylo bruslení na ní z bezpečnostních dűvodű zakázáno. Protože rybník u hospodáşského dvora Klipláku byl zasypán, soustşedilo se bruslení do hradebního pşíkopu. 159 Obliba spontánních bruslaşských rejű pohnula mĩstskou radu 3. prosince 1857 k usnesení zşídit v tĩchto 158 R. HOLLETSCHEK, Unser Eislaufplatz, in: Der Troppauer Eislauf-Verein von 1868–1908, s. 19– 20. 159 Tamtéž. 40 SPORTY PRVNÍ VLNY místech bezpečné kluzištĩ pro mládež. 160 Pşestože tou dobou podle vzpomínek učitele Roberta Holletschka začínali v bruslení nacházet zálibu i dospĩlí, a mezi nimi nejprve ze severu Nĩmecka pşišlí novousedlíci, 161 kteşí nebyli natolik svázáni pşedsudky vűči sportu, hlavní cílovou skupinou opatşení ještĩ zűstávali mladí Opavané. Ledová plocha vznikla napuštĩním hradebního pşíkopu východnĩ od Ratiboşské brány po pşíjezdovou cestu k zámku vodou z Mlýnského náhonu 16. prosince 1857. 162 Na novém kluzišti se poprvé bruslilo nejpozdĩji na Tşi krále roku 1858, kdy si bruslaşi stĩžovali na postávající hloučky pşihlížejících, zpűsobující kolize 163 – nikoli až v zimĩ 1858–1859, jak pozdĩji tradovali pşedstavitelé místního bruslaşského spolku. 164 O kluzištĩ nejdşíve nĩkolik týdnű pečoval správce Josef Schäfer a po nĩm invalida Karl Franke, který správcovskou funkci zastával i v dobĩ vzniku bruslaşského spolku. 165 Opavský bruslaşský spolek 166 byl pşedbĩžnĩ založen 16. listopadu 1868 a úşednĩ povolen v prosinci toho roku. 167 Spolu s Vídní a Budapeští patşilo opavské sdružení do trojlístku nejstarších bruslaşských spolkű v monarchii. Relativnĩ brzy vznikla bruslaşská organizace i v Bílsku (1872), ale vyslovený boom bruslení nastal v rakouském Slezsku v osmdesátých a devadesátých letech, kdy byly obdobné spolky zakládány v rychlém sledu ve Vidnavĩ (1881), Odrách (1883), Bílovci (1885), Krnovĩ, Frývaldovĩ (oba 1886), Cukmantlu (1889), Vítkovĩ (1890), Tĩšínĩ (1893), Frýdku, Bruntálu (oba 1896), Supíkovicích (1897) a Jindşichovĩ (1899). 168 Novĩ vzniklý opavský spolek pşevzal veşejné zastupování místních bruslaşű, provádĩní vĩtších oprav a staveb, zatímco údržbu kluzištĩ nadále zajišťoval zmínĩný správce. Organizace žila z členských pşíspĩvkű, správce pak vybíral vstupné a další poplatky od nečlenű. Počínaje rokem 1880 pşešla správa zcela do rukou bruslaşského klubu. 169 V té dobĩ se rovnĩž dotváşel definitivní tvar kluzištĩ, jehož nepochybnĩ naddimenzovaný rozsah musel částečnĩ ustoupit urbanistickému rozvoji mĩsta. Do poloviny osmdesátých let mĩstská rada ukrojila z pűvodní rozlohy nĩkolik desítek metrű založením Senného trhu (část Námĩstí Osvoboditelű), Hasnerovy (část 160 161 SOkA Opava, Archiv mĩsta Opava, inv. č. 1443, kart. 182. R. HOLLETSCHEK, Unser Eislaufplatz, in: Der Troppauer Eislauf-Verein von 1868–1908, s. 20, 24. 162 E. KREUZINGER, Chronik, s. 104. SOkA Opava, Archiv mĩsta Opava, inv. č. 1444, kart. 182. 164 Tato datace se vyskytuje už v textu Roberta Holletschka, sepsaném roku 1893 a pşetištĩném znovu ve sborníku ke čtyşicátému výročí spolku o patnáct let pozdĩji. R. HOLLETSCHEK, Unser Eislaufplatz, in: Der Troppauer Eislauf-Verein von 1868–1908, s. 20. 165 Tamtéž. 166 Troppauer Eislaufverein. 167 Troppauer Zeitung 20. 11. 1868, Nr. 268, s. 2; Alfred LICHNOFSKY, Vor 100 Jahren gegründet: Troppauer Eislaufverein. Ein Beitrag zu seiner Geschichte, Troppauer Heimat-Chronik 1968, Nr. 216, s. 7; ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava, inv. č. 84. Srov. Martin PELC, Mĩsto na bruslích. Odkaz Opavského bruslaşského spolku, Dĩjiny a současnost 31, 2009, č. 9, s. 14–17. 168 ZA v Opavĩ, Zemský statistický úşad Opava, inv. č. 98, kart. 118 (podklady pro statistickou ročenku rakouského Slezska). 169 R. HOLLETSCHEK, Unser Eislaufplatz, in: Der Troppauer Eislauf-Verein von 1868–1908, s. 22. 163 41 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Praskovy) ulice, na opačné stranĩ pak úpravou dĩtského hşištĩ. Pşesto si kluzištĩ uchovalo impozantní rozmĩry 240 × 35–45 m (asi 8 000 m2). Na sklonku 19. století byla ledová plocha v souvislosti se stavbou učitelského ústavu zkrácena na definitivních 200 m za současného rozšíşení na 48–54 m. Po narovnání jejích hranic tehdy celý prostor opticky uzavşela robustní opĩrná zeď u nové školní budovy. S rozlohou pşibližnĩ 10 000 m2 bylo opavské kluzištĩ údajnĩ tşetím nejvĩtším v monarchii po Vídni a Budapešti. 170 Jeho technickou úroveň pozvedávaly stále sofistikovanĩjší zpűsoby zásobování vodou a pohotové zavádĩní výkonného elektrického osvĩtlení. 171 Význam ledové plochy v rámci opavského mĩstského organismu výraznĩ pşesáhl její rekreačnĩ sportovní funkci. V zimních mĩsících se sem spontánnĩ pşesouvalo ohnisko opavského společenského života, jenž se jinak koncentroval na severní stranĩ Horního námĩstí. Se zamrznutím kluzištĩ se opavská promenáda rázem stĩhovala z námĩstí na chodník lemující ledovou plochu, která hostila také masopustní reje, slavnosti slunovratu a další oblíbené festivity. 172 Opavské kluzištĩ bylo povýšeno na centrum mĩšťanské socializace. To umožnila jeho centrální poloha, v kontrastu napşíklad ke zmiňované Budapešti, která sice též patşila k bruslaşským baštám, leč kluzištĩ vykázala až do mĩstského parku na severovýchodním okraji mĩsta. Jen česká mládež se nĩmeckému kluzišti, „kde nemĩla zrovna na rűžích ustláno“, radĩji vyhýbala a chodila bruslit na rybník do Kateşinek. 173 Vzestup bruslení mezi preferované formy zábavy opavských stşedních a mĩšťanských vrstev lze ilustrovat na promĩnách spolkové budovy. Zatímco zpočátku sloužily jako šatny dva dşevĩné prodejní stánky, které údajnĩ ještĩ v prűbĩhu roku 1868 nahradila bývalá provizorní dşevĩná bouda odkoupená od Turnvereinu, 174 v roce 1885 už mohla být şeč o skutečném bruslaşském pavilonu. První zdĩnou spolkovou budovu pro spolek realizoval nákladem 12 000 zl. stavitel Julius Lundwall. Drobná vkusná stavba, jež více než dostatečnĩ splňovala tehdejší nároky, stála v letech 1885–1900 na jižní stranĩ kluzištĩ. Ke konci století však relativnĩ rychle zastarala v dűsledku prudce se zvyšujících požadavkű na hygienu, pohodlí 170 Tamtéž, s. 28; Karl STADLER, Der Troppauer Eislaufverein und sein Werdegang, in: Sechzig Jahre Troppauer Eislaufverein 1868–1928. Festschrift zur Feier seines 60jährigen Bestandes, Troppau 1928, s. 15; A. LICHNOFSKY, Vor 100 Jahren, Troppauer Heimat-Chronik 1968, Nr. 216, s. 4; GV 1896–1905, s. 170. 171 R. HOLLETSCHEK, Unser Eislaufplatz, in: Der Troppauer Eislauf-Verein von 1868–1908, s. 19– 26. 172 Srov. Troppauer Zeitung 8. 1. 1908, Nr. 5, s. 3. 173 Kluzištĩ na „rybníku rolníkű Franka a Vítečka v Kateşinkách“ mĩlo být zşízeno na popud profesora českého gymnázia Antonína Karáska, v letech 1895–1896 místopşedsedy (námĩstka starosty) opavského Sokola, v reakci na rozhodnutí ministerstva kultu a vyučování z 15. záşí 1890. Karel HONKA, Turistické vzpomínky ze studentských let, in: Památník českého gymnasia v Opavĩ 1883–1923, Opava 1923, s. 61; Památník Sokola Opava, s. 124. 174 K nejasnostem kolem této transakce srov. kapitolu o opavských tĩlocvičných spolcích. 42 SPORTY PRVNÍ VLNY i reprezentaci spolku, jenž se mezitím stal poşadatelem prestižních mezinárodních krasobruslaşských soutĩží. Bruslaşský spolek se dohodl s mĩstskou radou na jejím nahrazení modernĩjší a prostornĩjší budovou. Z dvanácti návrhű došlých do architektonické soutĩže byl vybrán projekt místní firmy Kern & Blum, která také stavbu v roce 1900 provedla. Nová, elegantní spolková budova, ne nepodobná budapešťskému bruslaşskému pavilonu, sestávala ze dvou k sobĩ pravoúhle pşiléhajících kşídel se vším dobovĩ myslitelným komfortem. Náklady ve výši 86 000 K pokrylo z vĩtší části mĩsto jako vlastník budovy s podporou Opavské spoşitelny. Nový pavilon byl promyšlenĩ umístĩn na jihovýchodní okraj kluzištĩ, aby chránil ledovou plochu pşed zimními slunečními paprsky. Starý pavilon byl demolován a prostory kolem kluzištĩ novĩ upraveny zhruba do podoby, v níž se nacházely i na prahu druhé svĩtové války. 175 Bruslaşská sezóna začínala v Opavĩ s ohledem na panující počasí nejdşíve v polovinĩ listopadu, nejčastĩji až kolem vánočních svátkű, a končila obvykle na pşelomu února a bşezna. Málokdy pşesáhla sto dní, spíše trvala mezi osmdesáti a devadesáti dny, ale tşeba také jen patnáct dní jako v sezónĩ 1901–1902. Návštĩvnost se bĩžnĩ pohybovala kolem 80 000 osob, v úspĩšných sezónách dokonce pşekračovala 100 000. V sezónĩ 1902–1903 bruslaşský spolek celkovou návštĩvu odhadoval na 128 000 osob, pşičemž jen zanedbatelná část bruslaşű byla členy spolku. Vĩtšina bruslaşű na opavské ledové ploše hledala elegantní zimní zábavu a v neposlední şadĩ jednu z pşíležitostí ke galantnímu rendez-vous. Kluzištĩ vĩtšinou navštĩvovala široká veşejnost, snad s výjimkou nejnižších vrstev, které si nemohly dovolit obĩtovat nĩkolik desetihaléşű za vstup a zapűjčení bruslí. 176 Naopak smĩrem nahoru neznalo bruslení v opavské mĩšťanské společnosti žádná omezení. Kluzištĩ mohlo být nahlíženo jako centrum masové zábavy i jako pşehlídka místních elit. Opavský karikaturista z počátku století znázornil coby náruživé bruslaşe mnohé osoby z horních pater sociální vertikály: zemského sanitárního radu Alexandra Rositzkého von Wildenschwert, velkoobchodníka železáşským zbožím Karla Dorasila ml. nebo majitele likérky Aloise Salzborna. 177 Jako jedna z prvních žen zde vedle Elise Müller, manželky inženýra (patrnĩ Wilhelma) Müllera, bruslila choť budoucího ministra války Julia Horsta, stacionovaného nĩjakou dobu v Opavĩ, tedy dámy z vyšších vrstev, jež disponovaly pşedevším dostatečným objemem volného času. 178 Bruslení proniklo do opavské „mentality“ hloubĩji než kterákoli jiná pohybová aktivita: „Nikde, dokonce ani v bruslaşské metropoli Vídni, nepatşilo každodenní bruslení tak nezbytnĩ k všednímu životu jako v Opavĩ, zejména pokud hovoşíme o starých dobrých časech Rakouska a ještĩ i o prvních letech Československa“, tolik pamĩtník August Kurt Lassmann, narozený v Opavĩ roku 1897. Opava si proto vedle şady dalších epitet vysloužila pşívlastek Eislaufstadt – Mĩsto 175 K. STADLER, Der Troppauer Eislaufverein, in: Sechzig Jahre Troppauer Eislaufverein, s. 14–16; SOkA Opava, Archiv mĩsta Opava, inv. č. 2074; Der Troppauer Eislauf-Verein von 1868–1908, s. 8–12. 176 Der Troppauer Eislauf-Verein von 1868–1908, tabulka v pşíloze. 177 Richard ASSMANN, Troppauer Eistypen, Troppau s. d. 178 R. HOLLETSCHEK, Unser Eislaufplatz, in: Der Troppauer Eislauf-Verein von 1868–1908, s. 24. 43 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 bruslení. 179 Oblibu bruslení dokládá i skutečnost, že bylo dĩní na místním kluzišti již pşed první svĩtovou válkou nĩkolikrát zaznamenáno filmaşi a že tyto – zşejmĩ nenávratnĩ ztracené – zábĩry byly promítány v opavských kinech. 180 Pşed koncem osmdesátých let műžeme v souvislosti s dĩním na opavském kluzišti sotva mluvit o sportu v užším slova smyslu. V dobĩ, kdy byl zdejší bruslaşský spolek založen, ještĩ nebylo krasobruslení jako sport ustaveno. Základy k zesportovnĩní tehdy provozovaného scénického tance na ledĩ a vzniku moderního krasobruslení položila až tzv. vídeňská škola. Její protagonisté vedeni ambicí srovnávat provedení naučených figur kodifikovali pravidla krasobruslení. Klíčovou roli v tomto smĩru sehrála učebnice Spuren auf dem Eise z roku 1881. Písemné zaznamenání zvykových pravidel stálo u zrodu všech moderních sportű a krasobruslení nebylo výjimkou, jakkoli se pşedpisy vídeňské školy ještĩ mnohokrát modifikovaly a prolínaly s jinými vlivy. „Vídeňský regulativ“ byl brzy takşka beze zmĩny pşijat jako soutĩžní şád Nĩmecko-rakouského bruslaşského svazu 181 (1889), do nĩjž roku 1901 vstoupil i opavský klub. 182 Provázanost vývoje opavského bruslení s vídeňskou tradicí je nabíledni. Vliv vídeňské školy v Opavĩ zesílil ke konci osmdesátých let. Významný milník ve vývoji zdejšího bruslení pşinesl rok 1888, kdy ve slezské metropoli na pozvání výboru Opavského bruslaşského spolku vystoupili dva pşední vídeňští bruslaşi (Willy Dinstl a Heinrich Jokl) s ukázkovými jízdami. Şada Opavanű se pod dojmem jejich vystoupení snažila vídeňskou techniku napodobit. Ze svých cest do Vídnĩ ji už znal a sám se ji pokoušel uplatňovat „první opavský krasobruslaş“, 183 majitel tiskárny August Strasilla. Sportovní podnĩty do opavského bruslení vnášel i bratr opavského archiváşe Gottlieba Kürschnera, pűsobící v hlavním mĩstĩ monarchie. 184 V téže dobĩ, na pşelomu osmdesátých a devadesátých let 19. století, se v Opavském bruslaşském spolku zabýval teorií krasobruslení učitel Robert Holletschek. Vyšel z metodické pşíručky Spuren auf dem Eise, ale její pravidla dále rozvíjel a doplňoval. Rozšíşil spektrum figur a krokű a upravil pşedpisy pro jejich provedení, spočívající hlavnĩ v rovnomĩrném užívání nĩkterých pomocných pohybű, zejména odrazové nohy. 185 Holletschek své poznatky nejprve shrnul v rozsáhlém článku pro Allgemeine Wiener Sportzeitung a poté i v knize Kunstfertigkeit im Eislaufen, vydané roku 1891. Jeho učebnice se v bruslaşských kruzích setkala s obrovským ohlasem. Jedna z nejvlivnĩjších knih z pera opavského autora zaznamenala v prűbĩhu dvou let čtyşi vydání a naposledy 179 August Kurt LASSMANN, Die Eislaufstadt Troppau, in: R. MADER (ed.), Unser Troppau. Ein Heimatbuch, I. Band, Bamberg 1950, s. 164; P. BUHL, Troppau von A bis Z, s. 68. 180 Troppauer Zeitung 7. 3. 1913, Nr. 55, s. 4. 181 Deutscher und österreichischer Eislaufverband. 182 Matthias HAMPE, Die Versportung des Theater- und Figurenlaufens zum Eiskunstlauf, Sozial- und Zeitgeschichte des Sports 11, 1997, Nr. 1, s. 13. 183 Der Troppauer Eislauf-Verein von 1868–1908, s. 25. 184 Tamtéž, s. 34–35. 185 M. HAMPE, Die Versportung, Sozial- und Zeitgeschichte des Sports 11, 1997, Nr. 1, s. 19. 44 SPORTY PRVNÍ VLNY – poosmé – vyšla roku 1925 v Mnichovĩ. 186 Vídeňská škola rozvinutá Holletschkem se sice posléze rozplynula v tzv. mezinárodním stylu, avšak její podíl na zesportovnĩní scénického tance na ledĩ v moderní krasobruslení zűstal nepşehlédnutelný. 187 Holletschek navíc vstoupil na krasobruslaşskou scénu i v roli vynálezce, když si na počátku devadesátých let nechal patentovat zdokonalené brusle. 188 Bruslaşské soutĩže sice opavský klub poşádal už na začátku osmdesátých let, ale nad sportovní konkurenční etikou ještĩ pşevládal zábavní aspekt. August Strasilla napşíklad do jednoho ze svých tehdejších výstupű zakomponoval – proti logice moderního sportu a jako koncesi kritice jeho ryze výkonnostního konceptu – komické číslo bruslaşe začátečníka. Nĩkdy v letech 1882–1883 se v Opavĩ rovnĩž konaly první závody žen, které tak začaly být programovĩ vtahovány do sportovního dĩní, nicménĩ symptomy vlastního zesportovnĩní opavského krasobruslení se množily teprve v první polovinĩ let devadesátých. Jasný signál o tomto strukturálním pşelomu vyslalo založení speciálního sportovního výboru spolku roku 1894. V jeho názvu bylo poprvé otevşenĩ a bez negativních konotací pojmenováno to, k čemu vývoj už nĩkolik let smĩşoval. Sport se zbavoval v očích veşejnosti svého ódia. Dalším pşíznakem posunu k modernímu sportovnímu étosu se stalo zavedení rychlobruslaşských soutĩží, kde již nebylo místa pro jakoukoli stylizaci a oslabování kompetitivního profilu závodű. Do poloviny devadesátých let tak došlo ke konečnému pşekonání dşívĩjších mravních výhrad ke sportu: současníci hovoşili o odporu k pşehnanému sportovnímu nadšenectví (Scheu vor „Sportfexentum“). To se odráželo i v rozhodnutí klubu poşádat od roku 1894 každoroční mládežnické závody. 189 Opavský bruslaşský spolek začal v této dobĩ pravidelnĩ vystupovat v nové roli, jako poşadatel oficiálnĩ vypisovaných závodű. K upevnĩní sportovního charakteru opavského bruslení pozdĩji nepşímo pşispĩlo i rakouské ministerstvo veşejných prací, které v uznání významu bruslaşského spolku povolilo subvence pro každoroční soutĩže o putovní ceny. 190 Opavská společnost skýtala nemalý rezervoár potencionálních závodníkű disponujících jak dostatečným objemem volného času na trénink, tak finančními prostşedky na potşebné vybavení. Tím byl do značné míry pşedurčen sociální pűvod úspĩšných závodních bruslaşű: majitel tiskárny August Strasilla s dcerou Margarethou (Grete) bezpochyby patşili k hospodáşským elitám opavské společnosti; totéž platí o Margaretĩ Janotta, dceşi továrníka Janotty. Spíše ke stşedním vrstvám se mohl počítat 186 R. HOLLETSCHEK, Kunstfertigkeiten im Eislaufen, Wien [?] 1891, Wien [?] 1891, Troppau 1891, Wien – Pest 1892, Troppau 1896, Troppau 1904, Troppau 1909, München 1925. Dvĩ nejstarší vydání se nepodaşilo v katalozích českých ani zahraničních knihoven dohledat. 187 M. HAMPE, Die Versportung, Sozial- und Zeitgeschichte des Sports 11, 1997, Nr. 1, s. 23–24; Heinz POLEDNIK, Stolze Erinnerungen. Geschichte des Wintersports in den Sudetenländern, München [1971], s. 223. 188 Troppauer Zeitung 23. 1. 1892, Nr. 18, s. 4. 189 Ein sportlicher Rückblick. Erinnerungen eines alten Kunstläufers, in: Der Troppauer Eislauf-Verein von 1868–1908, s. 36–44. 190 Johann ROLLER (Hg.), Führer durch die schlesische Landeshauptstadt Troppau, Troppau 1909, s. 48–49; Troppauer Zeitung 1. 2. 1913, Nr. 26, s. 4. 45 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 učitel Holletschek nebo úşedník obchodní a živnostenské komory Oskar Hoppe. Vysoký sociální status mĩli i pşedváleční pşedsedové spolku: napşíklad Heinrich Horny a Hermann Krommer byli advokáty, 191 Otto Maly provozoval lékaşskou praxi. 192 Pokud se pşíslušníci nižších vrstev bruslení vĩnovali, rozhodnĩ nepronikli do výkonnostní špičky a mezi vrcholné pşedstavitele spolku. Jména Grety Strasilla, Margarety von Janotta nebo Oskara Hoppeho nám pşipomnĩly nadĩjnou mladou generaci, která vstupovala do seniorských soutĩží krátce pşed první svĩtovou válkou. Právĩ brzký zájem o dorost pozvedl Opavu z centra „rekreačního“ bruslení na jedno z trojice nejdűležitĩjších krasobruslaşských stşedisek habsburské monarchie. První úspĩchy však opavští sportovci sklízeli už v devadesátých letech, kdy se díky založení bruslaşských svazű jako garantű psaných pravidel ustaloval kalendáş mezinárodních soutĩží. Metodik Holletschek prokázal své praktické dovednosti a na mistrovství Nĩmeckého a rakouského bruslaşského svazu v Opavĩ roku 1894 dosáhl ve dvojici s Alicí Glesinger na druhé místo. Na dalším, tentokrát už pouze nĩmeckém, svazovém mistrovství v Opavĩ v roce 1901 skončil na druhém místĩ domácí Emil Schindler. 193 Opava díky takşka masové oblibĩ bruslení a výrazným sportovním úspĩchűm vynikla také v roli krasobruslaşského organizačního centra. Po rozdĩlení Nĩmeckého a rakouského bruslaşského svazu zűstal opavský klub členem Nĩmeckého bruslaşského svazu. Robert Holletschek a Otto Maly zastávali jistý čas funkci jeho místopşedsedy a opavský klub se, jak už jsme naznačili, zaşadil k pravidelným poşadatelűm svazových mistrovství. 194 Postavení Opavy v organizačních strukturách ještĩ upevnil fakt, že byla vybrána za sídlo Bruslaşského okresu „Sudetské zemĩ“ 195 Nĩmeckého bruslaşského svazu, konstituovaného 31. ledna 1904. Okres sdružoval veškeré ve svazu organizované nĩmecké bruslaşské spolky Čech, Moravy a Slezska, včetnĩ pşesahu do Slezska pruského. 196 191 Srov. Otto MALY, Zur Feier des 40-jähr. Bestandes des Troppauer Eislauf-Vereines, in: Der Troppauer Eislauf-Verein von 1868–1908, s. 10. 192 Císaşský rada, c. k sanitární rada a mĩstský radní MUDr. Otto Maly se narodil 4. dubna 1860 v Kadani, profesní uplatnĩní však nalezl v Opavĩ. Od 1. ledna 1893 byl definitivnĩ pşijat do zemské léčebny nervových chorob v Opavĩ. Kromĩ toho provozoval lékaşskou praxi. SOkA Opava, Okresní úşad Opava 1850–1938, domovské matriky – Opava 1911, inv. č. 1412, fasc. 414, č. p. 227. 193 H. POLEDNIK, Stolze Erinnerungen, s. 284. 194 Tamtéž, s. 223. 195 Eislaufbezirk „Sudetenländer“. 196 Jako datum (neoficiálního) založení je obvykle uvádĩn rok 1903. Zemskou vládou slezskou byl povolen už 23. dubna 1902, ale pak byla 2. kvĩtna 1903 jeho žádost o povolení zamítnuta ministerstvem vnitra, kterému záležitost spolkű pűsobících ve více zemích současnĩ pşíslušela. Definitivní povolení tak bruslaşskému okresu bylo vydáno teprve 2. listopadu 1903. ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava – spolkové spisy, sign. XII-1240, kart. 4736; Ein sportlicher Rückblick, in: Der Troppauer Eislauf-Verein von 1868–1908, s. 48. 46 SPORTY PRVNÍ VLNY Opava pşed první svĩtovou válkou dominovala krasobruslaşskému sportu celých českých zemí. Zatímco v Čechách dűsledkem rűstu popularity rychlobruslení, nedostatkű v organizaci a údajnĩ též série teplejších zim od pşelomu století až do počátku dvacátých let upadal o bruslení zájem a tamní krasobruslení zažívalo hlubokou krizi, v nĩkterých centrech Moravy a Slezska se jeho rozkvĩt nezastavil. 197 Krasobruslení se kontinuálnĩ rozvíjelo napşíklad v Brnĩ a právĩ v Opavĩ, kde bruslaşský spolek intenzivní péčí o vhodnĩ položenou ledovou plochu dokázal maximálnĩ zmírnit dopady nepşíznivé povĩtrnosti, na níž bylo tehdejší bruslení bytostnĩ závislé. Dokladem významu krasobruslaşské Opavy belle époque budiž i fakt, že ji ve svém výkladu nemohli obejít ani vűči sudetonĩmeckému sportu tradičnĩ pşehlíživí sportovní historici minulého režimu. 198 Je symptomatické, že opavský klub dosáhl vrcholu právĩ v dobĩ nejhlubšího propadu českého krasobruslení, tedy v posledních letech pşed první svĩtovou válkou. Zlatý vĩk byl bezesporu odstartován mistrovstvím svĩta v krasobruslení v roce 1908, jehož poşádání Mezinárodní bruslaşská unie svĩşila Opavskému bruslaşského spolku u pşíležitosti jeho čtyşicátého výročí. Exkurs: XIII. mistrovství svĩta v krasobruslení v Opavĩ roku 1908 199 První krasobruslaşské mistrovství svĩta mužű probĩhlo roku 1896 v Petrohradĩ. Opavský šampionát konaný ve dnech 25. a 26. ledna 1908 byl pşi roční frekvenci soutĩže již tşináctým. Pşed pşece jen provinčním hlavním mĩstem rakouského Slezska poşádala krasobruslaşská mistrovství svĩta taková stşediska jako Stockholm, Londýn, Vídeň, Mnichov, Berlín nebo Davos. O to více si funkcionáşi Opavského bruslaşského spolku i místní veşejnost cenili skutečnosti, že jejich mĩsto bylo vybranou sportovní společností uznáno za salonfähig. Protektorství nad opavským šampionátem pşijal z pozice dşívĩjšího zemĩpána kníže Jan II. z Lichtenštejna. V čele sportovního organizačního výboru stanul Robert Holletschek. Význam akce došel uznání také ze strany úşadű – pruská vláda subvencovala výpravu čtyş set učitelű a učitelek do Opavy, Zemská školní rada slezská vyhlásila na sobotu 25. ledna volno pro žáky obecných, mĩšťanských a stşedních škol. 200 Závody sestávaly ze sedmi soutĩží, status mistrovství svĩta pşitom mĩly pouze jízdy mužű–jednotlivcű. 201 Sportovní klání začalo v sobotu, kdy se konaly čtyşi soutĩže. Vedle mezinárodních závodű seniorű, žen a juniorű obohatil sportovní program úvodního dne unikátní závod čtveşic, který opavské mistrovství nabízelo jako první 197 P. BUREŠ – J. PLICHTA, Sport a tĩlesná kultura, s. 237; Jaroslav HAINZ, Krasobruslení, in: Emanuel BOSÁK a kol., Stručný pşehled vývoje sportovních odvĩtví v Československu, Díl I, Praha 1969, s. 174–182. 198 Srov. opĩt J. HAINZ, Krasobruslení, in: E. BOSÁK a kol., Stručný pşehled, s. 175. 199 Viz Martin PELC, Mistrovství svĩta v krasobruslení v Opavĩ roku 1908, Vlastivĩdné listy Slezska a severní Moravy 34, 2008, č. 2, s. 16–18. 200 Troppauer Zeitung 26. 1. 1908, Nr. 21, s. 4–5; tamtéž 28. 1. 1908, Nr. 22, s. 2–3. 201 Viz napşíklad program mistrovství uložený v SOkA Opava, Opavský bruslaşský spolek, Opava. 47 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 a zároveň poslední v historii. Zúčastnilo se ho jediné družstvo Opavského bruslaşského spolku ve složení Otto Aigner, Edgar Bareck, Oskar Hoppe, Leo Urban. Sobotní závody pşedevším ukázaly, jak silným dorostem domácí oddíl disponuje. Nĩkteşí ze startujících mĩli v pşíštích letech sbírat mezinárodní tituly, v dobĩ konání opavského mistrovství ale byli ještĩ v juniorském vĩku – napşíklad Grete Strasilla sotva dovršila patnáct let. 202 Jen o pűl roku starší byla Grete Janotta 203 a ke slibným mladým závodníkűm, kteşí se pşedstavili bĩhem prvního dne, patşil také Oskar Hoppe. První soutĩžní den uzavşely na slavnostnĩ vyzdobeném kluzišti pşi elektrickém osvĩtlení za doprovodu hudby opavského pluku velkorysé reje na ledĩ za účasti nĩkolika stovek masek. V nedĩli pşišla na şadu mezinárodní soutĩž párű o putovní cenu Jeho královské výsosti prince Rupprechta Bavorského, dámské mistrovství Mezinárodní bruslaşské unie, nazývané mistrovstvím svĩta až od roku 1924, a vlastní mistrovství svĩta mužű. Soutĩž párű vyhráli mnichovští Anna Hübler s Heinrichem Burgerem. V konkurenci sedmi párű uspĩli také druzí Grete Bartel a Alois Wilschek z poşadatelského spolku. Ženského mistrovství se zúčastnily jen dvĩ soutĩžící. Lisa Rendschmidt z Berlína po dvou pádech podlehla suverénce následujících tşí ročníkű Lili Kronberger z budapešťského bruslaşského klubu. Mistrovství svĩta mužű mĩlo poté, co se omluvili Vídeňané, pouze tşi účastníky. Souboj o titul vyústil v duel Švéda Ulricha Salchowa a mnichovského Gilberta Fuchse. Salchow svého soupeşe jasnĩ pşedčil v povinné jízdĩ, Fuchs pşedvedl výraznĩ lepší volnou jízdu. V součtu zvítĩzil rozdílem pouhých tşí bodű Ulrich Salchow, bronz získal s odstupem Heinrich Burger z Mnichova. 204 Po zakončení soutĩžního programu následovalo v nedĩli večer slavnostní vyhlášení vítĩzű v sále U Tşí kohoutű. Zahraniční hosté a posléze také zahraniční tisk ocenili vzornou pşípravu akce, jen český Opavský týdenník událost ignoroval. Jako dűkaz všeobecné spokojenosti s prűbĩhem opavského mistrovství uvádĩl poşadatelský klub skutečnost, že mnichovský vicemistr svĩta Dr. Fuchs a jeho vítĩzní kolegové ze soutĩže párű, Anna Hübler s Heinrichem Burgerem, se ve mĩstĩ zdrželi ještĩ delší dobu po skončení celé akce a podnikali odtud cesty na bruslaşské závody do Olomouce, Moravské Ostravy a Ratiboşe. 205 Na závĩr pokusu o nastínĩní struktur opavského bruslení pşed první svĩtovou válkou je namístĩ zrekapitulovat výsledky, jimiž mladá generace po mistrovství svĩta roku 1908 zaujala stşední Evropu, neboť právĩ ony nejlépe dokreslují a zhodnocují dosah mnoha pojednávaných procesű – od vlivu Opavského bruslaşského spolku 202 ZA v Opavĩ, Sbírka matrik severomoravského kraje, sign. OP-II-31, Opava, farnost Sv. Ducha. 203 DORNIAK – LASSMANN, Margarete Janotta 75 Jahre, Troppauer Heimat-Chronik 1967, Nr. 208, s. 115; Margarete Janotta †, Troppauer Heimat-Chronik 1978, Nr. 343, s. 178. 204 Troppauer Zeitung 26. 1. 1908, Nr. 21, s. 4–5; tamtéž 28. 1. 1908, Nr. 22, s. 2–3. 205 O. M. [Otto MALY], Der deutsche Eislaufsport in der tschechoslowakischen Republik. Das Eiskunstlaufen in Troppau, seine Entwicklung und Bedeutung, Sportwoche 2, 1924, Nr. 52, s. 2–3. 48 SPORTY PRVNÍ VLNY na zesportovnĩní moderního krasobruslení pşes vyspĩlost jeho technického zázemí až po péči klubu o vlastní dorost. Jako emblematickou figuru pşedválečného výkonnostního vzepĩtí opavských sportovcű műžeme vyzdvihnout Grete Strasilla, jež v letech 1910 a 1912 vyhrála svazová mistrovství, v mimoşádnĩ vydaşené sezónĩ 1912– 1913 dokázala zvítĩzit ve Vídni i Budapešti na obou nejprestižnĩjších krasobruslaşských závodech podunajské monarchie a v rozmezí let 1911–1913 v Berlínĩ, Davosu a Stockholmu vždy jen tĩsnĩ nedosáhla na medaili na dámských mistrovstvích Mezinárodní bruslaşské unie. 206 Její vrcholovou kariéru pşerušila a v mladém vĩku vlastnĩ ukončila svĩtová válka, ale svűj vliv jistĩ mĩlo i pşesídlení do Bílska, kam se nejslavnĩjší opavská bruslaşka provdala za lékaşe Oskara Lamatsche a kde žila i po pşipojení mĩsta k Polsku. 207 Krátce pşed pádem monarchie doplňovali Grete Strasilla ještĩ svazoví mistşi v soutĩži párű z roku 1914 Else Lischka a Oskar Hoppe, v jehož osobnosti se pojily opavské pşedválečné bruslaşské úspĩchy se stabilnĩ dobrými výsledky meziválečnými. 208 Veslování Dávno pşed zesportovnĩním krasobruslení zdomácnĩla v Opavĩ jiná disciplína, kterou tak műžeme považovat za první skutečnĩ moderní sport ve mĩstĩ. Veslování, o nĩmž je şeč, totiž na rozdíl od bruslení od počátku nepostrádalo prokazatelný závodní charakter. Opavský veslaşský spolek 209 se ustavil 2. srpna 1873 za pşedsednictví továrníka Emanuela Herze 210 a dobou svého vzniku pşíliš nezaostal za nejstaršími českými úşednĩ povolenými veslaşskými organizacemi. Vedení mĩsta bylo zájműm sportu pşíznivĩ naklonĩno. Ihned pşislíbilo každý týden pročistit şeku Opavu a zakázat koupání mimo vyhrazená místa. 211 Snad to byl i sociální kapitál v podobĩ sepĩtí veslování s intelektuálnĩ exkluzivním prostşedím univerzitních studentű, co usnadnilo jeho okamžité bezproblémové pşijetí místní reprezentací. Veslaşský klub vstupoval na scénu v dobĩ, kdy ještĩ mĩšťanská společnost na sportovní aktivity nahlížela jako na zahálku. Pokusil se proto svou existenci legitimizovat pşíslibem záchranáşské služby pşi povodních. O pravidlech první pomoci tonoucím dal rozmnožit speciální brožuru. 212 Už týden po svém vzniku, 11. srpna 1873, konal spolek po slavnostním spuštĩní lodí na vodu první regatu na trase mezi Císaşskými láznĩmi a „Velkým mostem“ (do Kateşinek). Dosud nevídaný spektákl prý na opavská nábşeží pşilákal zástupy 206 H. POLEDNIK, Stolze Erinnerungen, s. 284; Troppauer Zeitung 29. 1. 1913, Nr. 21, s. 7. ZA v Opavĩ, Krajský soud Opava – firemní spisy, sign. Hr A 32. 208 H. POLEDNIK, Stolze Erinnerungen, s. 284. 209 Troppauer Ruderverein. 210 ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava – spolkové spisy, sign. 5010/1889, kart. 1373. 211 Troppauer Zeitung 4. 8. 1873, Nr. 178, s. 2. 212 Pod názvem Instruction für die Mitglieder des Troppauer Ruder-Vereins bei Behandlung durch Wasser Verunglückter, [Troppau] 1874; ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava – spolkové spisy, sign. 5010/1889, kart. 1373. 207 49 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 pşihlížejících. 213 Pro vlastní sportovní výkony vytvoşil spolek pşedpoklady opatşením kvalitnĩjších lodí, než jaké do té doby sloužily k vyjížďkám po şece, a zaşízením spolkových místností v pravobşežní Zwillingerovĩ zahradĩ naproti jezu pşi ulici U Katrle 214 (Gatterlgasse). 215 Bĩhem osmdesátých let ale veslování rychle ztrácelo punc novinky a pşestalo být pro Opavany lákavou formou trávení volného času. Asi i značná fluktuace funkcionáşű se podepsala na malé životnosti spolku – po pĩti letech existence už z pűvodního sedmičlenného výboru nezűstal nikdo. Jediný stabilnĩjší prvek pşedstavoval knihkupec Bruno Gritzbach. Poté, co počet členű poklesl na pĩt, bylo konečnĩ v srpnu 1890 rozhodnuto spolek rozpustit. 216 Tĩžištĩ veslaşského ruchu v regionu se pşesunulo na Odru do oblasti Pşívozu a Hrušova, 217 kde se konaly i velké Moravsko-slezské regaty, zatímco v Opavĩ veslování pşežívalo hlavnĩ jako součást stşedoškolských pohybových her a ve formĩ rekreačních vyjíždĩk na jednoduchých člunech. Plavání a koupání Koupání a plavání se jako jeden z nejstarších projevű tĩlesné kultury rozvíjelo nepşetržitĩ od pşeddĩjinného období, byť míra jeho obliby podléhala v prűbĩhu staletí prudkým výkyvűm. První polovina 19. století je v historiografii českých zemí zafixována jako doba pomĩrného úpadku péče o tĩlo. Pşesto i tehdy nabízela mĩsta pşíležitost ke koupelím ve veşejných lázních, které suplovaly soudobou nedostatečnou hygienickou a sanitární vybavenost bytű. Už k roku 1836 uvádí Faustin Ens plovárnu v Mĩstských sadech. 218 V polovinĩ století napočítal purkmistrovský úşad na katastru mĩsta Opavy pĩt koupališť a lázeňských zaşízení. Nĩkteré z lázní známe i z plánű a dobových vyobrazení, jako napşíklad vanové láznĩ v zahradĩ Kasina z roku 1845 od Franze Biely. 219 Nejvýznamnĩjším balneologickým ústavem zűstaly po celou druhou polovinu 19. století Císaşské láznĩ (Kaiserbad) na Nákladní ulici (tehdy Streichteichgasse) v domech č. p. 158 a 160. Podle Erasma Kreuzingera byly zbudovány v roce 1850. 220 213 Troppauer Zeitung 12. 8. 1873, Nr. 185, s. 2. Pşibližnĩ v místech dnešní ulice Partyzánské. 215 Ernst FRANZ, Als die Teufelsbrücke noch die Verbindung zur Bergstrasse herstellte. Erinnerungen aus meiner Kindheit und ersten Jugendzeit, Troppauer Heimat-Chronik 1952, Nr. 30, s. 5. 216 ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava – spolkové spisy, sign. 8816/1895, kart. 1381. 217 Veslování v ostravské aglomeraci pĩstoval napşíklad hrušovský Ruderklub Oderhort, pşívozský Veslaşský klub Perun nebo slezskoostravský Bruslaşský a veslaşský spolek Lučina. ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava – spolkové spisy, kmen. č. XII-1643, kart. 4708; tamtéž, Severomoravský krajský národní výbor Ostrava, sign. 262, kart. 531; tamtéž, sign. 262, kart. 550. 218 F. ENS, Das Oppaland, s. 180. 219 Pşetiskl P. ŠOPÁK, Klasicistní architektura, s. 201. 220 E. KREUZINGER, Chronik, s. 257. 214 50 SPORTY PRVNÍ VLNY Dvĩ opavské plovárny s dşevĩnými pşevlékárnami nabízely v první polovinĩ padesátých let koupání v Mlýnském náhonu. Jedna z nich se nacházela u mĩstské vodárny (Wasserkunst) v Pivovarské ulici. Podle šetşení ji provozoval Kunstmeister Franz Seyfried. Naproti tomu jediná prokazatelná şíční plovárna patşila ke zmínĩným Císaşským lázním, jež po vĩtšinu druhé poloviny 19. století provozovala rodina Josefa Bumbally. Şeka Opava v tĩchto místech pşed regulací vytváşela velký meandr, který se pşibližoval až k Mlýnskému náhonu. Lázeňské zaşízení provozované Franzem Schafferem je nedaleko tĩchto míst, v místní části Gansovci (č. p. 135), doloženo i k roku 1839. 221 Koupání zde umožňovala zvýšená hladina za jezem u zahrady Kasina. Už v polovinĩ století zde na pravém bşehu stály dşevĩné kabinky, odkud se po schodech scházelo k şece. 222 Zpráva z pozdĩjší doby líčí také boudu pro hlídače, fošnami vyložený bşeh a dşevĩné lešení pro skoky do vody pşibližnĩ v místech nynĩjší lávky pro pĩší. Plovárna, kde se pűjčovaly i loďky, si dlouho udržovala oblibu pro romantické okolí neregulovaného şíčního toku. 223 Už v polovinĩ století poskytovala plovárna pşi Císaşských lázních také výuku plavání. Tehdy i pozdĩji ji zajišťovala profesní vrstva, u níž se plavecké umĩní pşedpokládalo nejspíše – aktivní nebo vysloužilí vojáci. V roce 1853 se zde muži mohli učit plavat o dopoledních od desáté hodiny, ale co je pozoruhodnĩjší, vysloužilý dűstojník udĩloval mezi osmou a desátou hodinou lekce plavání i ženám. Kurzy probíhaly „kvűli zachování slušnosti za obzvláštĩ pşísného dohledu“. 224 Odhlédneme-li od bezpečnostních opatşení podmínĩných dobovou morálkou, musíme pşece jen ponĩkud korigovat bĩžnou pşedstavu o ženĩ 19. století jako paní domu, manželce a matce „mužových“ dĩtí, jakoby zakleté do privátní sféry mĩšťanského domova. 225 Současnĩ si ale uvĩdomujeme, jak úzce limitovaný musel potencionální okruh zákaznic být. Dopolední vyučování pşipouštĩlo účast jen nevelkého procenta žen z vyšších a stşedních vrstev, které pochopitelnĩ byly v domácnosti a za nĩž mohla obstarat vaşení obĩda služka. Primitivní plovárna u Císaşských lázní však v prűbĩhu osmdesátých letech pşestávala vyhovovat rostoucím hygienickým nárokűm. Pşestože si udržela nemalou popularitu zejména u mládeže, citelnĩ se zde, nedaleko mĩstského centra, projevovaly negativní dopady industrializace a koupání se postupnĩ pşesouvalo nad zónu kompaktního osídlení a vĩtších prűmyslových provozű do prostoru Mĩstských sadű. V první polovinĩ osmdesátých let v nich byla na Mlýnském náhonu nedaleko mĩstských vodáren zşízena plovárna pro opavskou vojenskou posádku. Dno bylo vyloženo deskami a prostranství kolem plovárny ohrazeno. Hojnĩ ji využívali i civilisté, ačkoli se mĩlký náhon hodil spíše ke koupání než ke skutečnému plavání. 221 K žádosti je pşiložen i situační plánek celého areálu. SOkA Opava, Archiv mĩsta Opava, inv. č. 1571, kart. 206. 222 Tamtéž, inv. č. 1572, kart. 206. 223 Richard HAAS, Entstehung und Ausgestaltung der Freiluft- und Flußbäder in Troppau. Ein Rückblick, Deutsche Post 28. 6. 1931, Nr. 151, s. 22. 224 Troppauer Zeitung 15. 8. 1858, Nr. 186, s. 2. 225 SOkA Opava, Archiv mĩsta Opava, inv. č. 1572, kart. 206. 51 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Vzhledem k ne právĩ ideálním parametrűm plovárny na Mlýnském náhonu nadále pşetrvávala potşeba koupalištĩ pro nejširší veşejnost. Na deset let problém spíše odsunulo než vyşešilo zşízení mĩstské plovárny v sadech. O její vznik se zasloužil v otázkách tĩlesné kultury tradičnĩ agilní učitelský sbor místní vyšší reálky, který v dubnu 1885 požádal mĩstskou radu, aby se postarala o vyhovující koupalištĩ pro studující mládež. K této výzvĩ se následnĩ pşipojili i pedagogové nĩmeckého gymnázia. Mĩstská rada uvolnila na projekt 500 zl. a ještĩ v létĩ 1885 plovárnu otevşela. V témže roce se mĩla na pravý bşeh Opavy pşesunout vojenská plovárna (MilitärSchwimmschule). Vojenská správa ji postupem času zdokonalovala, takže se místo tĩšilo velké oblibĩ civilního obyvatelstva ještĩ v meziválečném období. Je tşeba zdűraznit, že 34 metrű dlouhou Mĩstskou plovárnu s bahnitým dnem i plážemi mohli zpočátku využívat pouze muži, až v létĩ 1887 mĩstská rada rozhodla o jejím rozšíşení o ženské oddĩlení. Usnesení se podaşilo uskutečnit teprve v roce 1889. Otevşení ženské plovárny každopádnĩ dokládá zvyšující se zájem žen o sportovnĩ rekreační aktivity. Úplné emancipaci však v tomto konkrétním pşípadĩ bránily nejen genderové konvence mĩšťanské společnosti, ale i další dűležitá okolnost. Zatímco muži navštĩvovali plovárnu zdarma, ženská část populace musela až na výjimky zaplatit nízký vstupní poplatek. 226 Otázku vhodného veşejného koupalištĩ opĩt vynesl na poşad dne požár, který v listopadu 1895 z neznámých pşíčin zachvátil mužskou şíční plovárnu v sadech. Mĩstská rada na zasedání v bşeznu a kvĩtnu 1896 rozhodla o urychlené výstavbĩ nového koupalištĩ na louce Dolního dvora (Niederhofwiese) pşi Rybáşské ulici. Podlouhlý bazén o rozmĩrech 100 × 16 metrű uprostşed rozdĩlený na mužskou a ženskou část byl uveden do provozu ještĩ v létĩ 1896. Bezmála polovinu nákladű, které prozatím dosáhly výše 6 642 zl., uhradila Opavská spoşitelna. V následujících letech bylo narychlo otevşené koupalištĩ postupnĩ dovybavováno. Şešil se pşívod vody z Mlýnského náhonu, rozšíşení mužského oddĩlení a zlepšení sanitárních podmínek. V letech 1901–1902 byla u koupalištĩ ve smĩru ke Gabelsbergerovĩ (Maşádkovĩ) ulici postavena dşevĩná patrová budova s potşebným zázemím. V prvních letech koupalištĩ navštĩvovalo až 30 000 osob ročnĩ, pşičemž pşibližnĩ tşetinu tvoşily ženy. 227 Po požáru v roce 1895 se dočkala opravy i pşedchűdkynĩ koupalištĩ. Rekonstruovaná şíční plovárna pak zűstala otevşena zdarma. 228 Mezitím lákalo koupání na şíční plovárnĩ u Císaşských lázní poblíž mĩstského centra stále ménĩ. Obrazy Adolfa Zdrazily, na nichž se neregulovaná şeka v divokých zákrutech romanticky vine mĩstem, nám nemohou zpşítomnit zápach usazenin 226 R. HAAS, Entstehung und Ausgestaltung, Deutsche Post 28. 6. 1931, Nr. 151, s. 22–23; D. GAWRECKI, Opava znovu v čele Rakouského Slezska, in: K. MÜLLER – R. ŽÁČEK (edd.), Opava, s. 268. 227 GV 1896–1905, s. 163–164; GV 1906–1910, s. 175. 228 GV 1896–1905, s. 164. 52 SPORTY PRVNÍ VLNY v četných zátočinách a mokşadech, ani pomalu tekoucí splašky, kterými byla Opava zamoşována. 229 Regulace şeky nedlouho pşed první svĩtovou válkou pravda nenávratnĩ promĩnila její bşehy, ale z hygienického hlediska podstatnĩ zvýšila kvalitu života v pşilehlých oblastech. Za obĩť jí padlo nĩkolik lokalit, které neodmyslitelnĩ patşily ke tváşi staré Opavy: ať už šlo o plovárnu u Císaşských lázní, která zmizela v roce 1909, 230 nebo ostrov s oblíbenou, kaštany osázenou zahradou Kasina, jíž se však – stejnĩ jako napşíklad Mĩstským sadűm – nevyhýbaly periodické komáşí invaze. 231 Samotné Císaşské láznĩ byly zrušeny roku 1922, kdy už deset let fungovaly modernĩjší Centrální láznĩ manželű Wilhelma a Johanny Lichnofských. V našem textu se s nimi ještĩ setkáme jako s rodiči československého hokejového reprezentanta Erwina Lichnofského. Ti nechali v letech 1912–1913 postavit tşípatrovou budovu lázní na rohu Masaşské a Lazebnické ulice. Vedle obligátních služeb zde již byl k dispozici také krytý bazén, byť pouze o rozmĩrech 5 × 10 metrű. 232 Pokusme se na závĩr specifikovat míru „plavecké gramotnosti“ v opavské společnosti na sklonku habsburské éry, jakkoli nepşesný musí náš odhad v dűsledku absence statistických údajű být. Lze nicménĩ usuzovat, že mezi mládeží pşelomu století ovládalo plavání vyšší procento než mezi stşední a starší generací. Od roku 1890 bylo díky naşízení ministra kultu a vyučování jednou z podporovaných nepovinných pohybových aktivit na rakouských stşedních školách. Zejména zásluhou školního vzdĩlání pravdĩpodobnĩ podíl plavcű postupnĩ pşevažoval nad neplavci. Napşíklad z opavských českých gymnazistű roku 1905 umĩlo plavat asi 60%. 233 Voda tedy na počátku nového vĩku v žádném pşípadĩ nebyla tabu, ačkoli potrvá až do dvacátých let, než bude vedle svĩtla a vzduchu povýšena na symbol nového, uvolnĩnĩjšího životního stylu. Cyklistika Ve stşední Evropĩ pşicházely moderní sporty do styku s jinou sociální praxí než ve své anglické domovinĩ a zpočátku se dostávaly do konfliktu se zdejší odlišnou tradicí tĩlesné kultury formovanou gymnastikou tĩlocvičných spolkű. V českých zemích chápaly starší sokolské jednoty a Turnvereiny svá cvičení jako pűvodní a s místními potşebami nejlépe korespondující projev pohybové aktivity. Proti sportu vznášely námitky technické a etické povahy: kritizovaly sportovní disciplíny jednak pro 229 Srov. K. M. PLISCHKA, Wie der Dorfjunge Troppau erlebte. VII. Der stud. real. außerhalb der Anstaltsmauern, Troppauer Heimat-Chronik 1971, Nr. 258, s. 152. 230 R. HAAS, Entstehung und Ausgestaltung, Deutsche Post 28. 6. 1931, Nr. 151, s. 22. 231 E. FRANZ, Als die Teufelsbrücke, Troppauer Heimat-Chronik 1952, Nr. 30, s. 5. 232 P. ŠOPÁK, Zlatá éra, in: K. MÜLLER – R. ŽÁČEK (edd.), Opava, s. 460; TÝŽ, Domy Emila Frankeho, Masaşská ulice a stavební kultura Opavy kolem roku 1900, Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis. Confinia Silesiae (K životnímu jubileu Rudolfa Žáčka) 2008, č. 1, s. 185– 186. 233 XXII. program c. k. státního gymnasia s českou şečí vyučovací v Opavĩ [dále Program českého gymnasia] 1905, s. 41. 53 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 nekomplexnost fyzického rozvoje jedince, jednak pro vnášení kapitalistické konkurence a honby za materiálním ziskem do ideálního svĩta tĩlesné kultury. 234 V očích činitelű opavského Turnvereinu však nebyl arcikonkurenčním sportovním odvĩtvím žádný z anglických importű, nýbrž cyklistika, jejímž strmým vzestupem se spolek cítil nejvíce ohrožen. K roku 1890 kronika Turnvereinu poznamenala: „Vzestup bruslaşského a cyklistického sportu pşechodnĩ odlákal mnoho členű z cvičištĩ (…).“ Na cyklistiku jako údajnou pşíčinu nedostatku dorostu poukázal tĩlocvičný spolek i roku 1897, avšak nakonec mohl s uspokojením konstatovat, že poté, co „mnoho z lákavých sportovních forem [ztratilo] svou pşitažlivost“, se turneşi ke cvičení natrvalo vrátili. 235 Sport ze srovnání vychází jako pşechodná móda, zatímco turnerská cvičení jsou snad napohled ménĩ atraktivní, avšak eticky údajnĩ stojí mnohem výše. Cyklistické organizace podobnĩ jako bruslaşské spolky vznikaly ve Slezsku v rychlém sledu. Na začátku 20. století jich v zemi existovaly na tşi desítky. 236 Počátek organizované cyklistiky v Opavĩ spadá do roku 1884, kdy došlo k založení I. slezského cyklistického klubu. 237 Spolek organizoval rűzné cyklistické soutĩže, jak dokládá i dochovaná medaile z 20. kvĩtna 1888 pşipomínající silniční závod na 170 km. 238 Vzrűstající popularitu sportu signalizovalo usnesení mĩstské rady z 15. června 1887 o pronájmu nĩkolika parcel u stşelnice cyklistickému klubu za účelem zşízení závodní dráhy. 239 Pozemky získal I. slezský cyklistický klub, ale stavbu dráhy již koordinoval pşípravný výbor Moravsko-slezského závodního spolku pro cyklistický sport, 240 který po svém založení v létĩ 1888 pşevzal provoz velodromu i hrazení nájemného. 241 Stavební práce provedla podle vzoru berlínské dráhy nákladem 8 000 zl. opavská firma Josefa a Huberta Kmenttových. 242 Obdobnĩ kvalitní dráhou tou dobou v monarchii disponovala prý pouze tşi mĩsta – Vídeň, Praha a Štýrský Hradec. Velodrom tudíž mĩl podle místního tisku z Opavy vytvoşit nejvyhledávanĩjší centrum cyklistického sportu mezi Vídní a Vratislaví. Zşízení cyklistické dráhy dlouhé 333 a 1/3 234 Srov. kapitolu Der Sokol und der Sport v Monika RUFFÍNI – Juraj SIVULKA, Die historische Entwicklung der Sokolbewegung in Böhmen und Mähren im 19. und in der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts in Bezug auf das deutsche Turnen. Dissertation zur Erlangung der Doktorwürde durch den Promotionsausschuss Dr. phil. der Universität Bremen, Bremen 2005, s. 108–111. 235 Mitteilungen 1911, s. 15. 236 ZA v Opavĩ, Zemský statistický úşad Opava, inv. č. 98, kart. 118 (podklady pro statistickou ročenku rakouského Slezska). 237 I. schlesischer Bicycle-Club. 238 Z. STŞÍŽ – V. JAVORSKÝ, Medaile, s. 26, kat. č. I.6. Zde i další medaile z opavských cyklistických závodű. Srov. Milada HLÁVKOVÁ, Cyklistický ruch, Vlastivĩdné listy Slezska a severní Moravy 27, 2001, č. 1, s. 7. 239 GV 1896–1905, s. 172. 240 Mährisch-schlesischer Rennverein für Radfahrsport. 241 Troppauer Zeitung 10. 8. 1888, Nr. 184, s. 4; GV 1896–1905, s. 172. 242 GV 1884–1895, s. 443. 54 SPORTY PRVNÍ VLNY m 243 stvrdilo zasvĩcení Mĩstských sadű sportovnĩ rekreačním aktivitám naznačené už otevşením plováren v polovinĩ osmdesátých let a dovršené na pşelomu století. Atmosféra kolem otevşení velodromu, provázená fantaskními vizemi desetitisícových návštĩv, vycházela z dobové víry v nezadržitelný pokrok slezské metropole, kdy ze všech stran zaznívalo volání, že se Opava stává „svĩtovým mĩstem“. Velkomĩstské aspirace ještĩ posílil úspĩch prvních velkých závodű na nové trati 9. záşí 1888. 244 Zúčastnili se jich pşední borci z Nĩmecka, Rakouska – mistr Uher Gericke nebo Vídeňan Sild, „jenž pşed nedávnem pşekonal „mistra Evropy na tricyklu“ (…)“ – a dokonce i prűkopník české závodní cyklistiky, Josef Cífka. Tomu jako Čechovi údajnĩ nebyl povolen start v soutĩži o mistrovství Moravy a Slezska. Český cyklista zato zvítĩzil ve „velkém handicapu“, v nĩmž ostatní závodníci startovali s náskokem pşed ním. Český tisk vylíčil jedno z mála tehdejších českých vítĩzství v Opavĩ živými barvami. Cífka „v modré čapce a bledĩrűžovém triku svém“ kmital se podle nĩj „jako vlaštovka mezi závodníky, kteşí semo tamo se hemžili po celé dráze“. Vítĩz obdržel pro ranou fázi sportu obligátní medaile (v hodnotĩ 70 zl.), zlatý prsten s briliantem (30 zl.) a soupravu psacích potşeb (50 zl.) vĩnovanou mecenášem opavského sportu, majitelem tiskárny Augustem Strasillou. Soutĩžní program nenaplňovaly jen závody na „klasických“ bicyklech, k vidĩní byly i tricykly nebo tandemy („dvojsedlové trojkolí“). Jednotlivé závodní trati mĩşily 1 000, 2 000 a 3 000 metrű. Události pşihlížely významné osobnosti: zemský hejtman hrabĩ Heinrich Larisch-Mönnich s rodinou, kníže Karel Lichnowský s rodinou a další pşíslušníci šlechty. Tehdejší oblibu cyklistiky dokumentuje i počet 150 jezdcű, kteşí se pşed závody vydali v prűvodu z Tĩšínské ulice. Nepşekvapí, že v čele suity jel tiskaş Strasilla, jehož význam pro opavský sport snad ani nelze docenit. 245 Záşijové závody roku 1888 pşedstavovaly jeden z vrcholű intenzivní, ale krátké vlny zájmu o závodní cyklistiku v Opavĩ. Závodní cyklistika byla podobnĩ jako výkonnostní krasobruslení pouhou špičkou pyramidy, jejíž základnu tvoşila masa pşíznivcű jejich zábavnĩ rekreační varianty. V pşípadĩ cyklistiky navíc hrálo významnou roli rychlé šíşení velocipedu jako relativnĩ dostupného dopravního prostşedku. Počet cyklistű v Opavĩ na pşelomu století műžeme pomĩrnĩ pşesnĩ určit díky epizodicky vybíranému ročnímu poplatku za jízdní kolo. 246 Obcím jej s povolením zemského výboru umožňoval vymĩşit zemský zákon z 20. bşezna 1896. Mĩsto Opava poplatek za bicykl vybíralo v letech 1897–1903. Pşi 1 zl. 50 kr. (3 K) za velociped získávalo do chudinského fondu pravidelnĩ kolem Opavský týdenník 12. 9. 1888, č. 71, s. 3. Troppauer Zeitung 10. 8. 1888, Nr. 184, s. 4; tamtéž 12. 8. 1888, Nr. 186, s. 4; tamtéž 31. 8. 1888, Nr. 201, s. 3; tamtéž 11. 9. 1888, Nr. 209, s. 3. 245 Opavský týdenník 12. 9. 1888, č. 71, s. 3. 246 Byl navíc spojen s vystavováním prűkazu cyklisty. Viz zachovaný prűkaz: Slezské zemské muzeum v Opavĩ, historické pracovištĩ, pşír. č. 203/1973. Otiskla jej M. HLÁVKOVÁ, Vyhláška, Vlastivĩdné listy 2, 1976, č. 1, s. 14. 243 244 55 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 dvou tisíc korun. Napşíklad v roce 1901 tedy mĩlo na území Opavy jezdit asi 720 velocipedű, to znamená, že jeden pşipadal na 37 obyvatel. 247 Zatímco si však bicykl jako dopravní prostşedek i rekvizita rekreace získával oblibu ve stále širších kruzích opavské veşejnosti, sportovní forma cyklistiky rychle ztrácela na popularitĩ. Ambice spojené s otevşením moderního velodromu se naplňovaly jen do pşelomu století. Turistický prűvodce po Opavĩ z roku 1909 potvrzoval, že „Opavským cyklistickým spolkem poşádané závody na jeho vlastní, v opavském mĩstském parku ležící závodní dráze se v dşívĩjších letech vždy setkávaly s mimoşádnou účastí“, 248 ale minulý čas výpovĩdi naznačoval nastalou zmĩnu. Moravsko-slezský závodní spolek pro cyklistický sport sice ještĩ koncem 19. století vyvíjel pomĩrnĩ živou činnost, když si napşíklad v roce 1899 u velodromu zşídil malou klubovnu, nicménĩ o deset let pozdĩji informoval výše citovaný prűvodce, že „cyklistika má jako vlastní sport svűj vrchol již za sebou a dnes už pşedstavuje jen oblíbený dopravní prostşedek“. 249 Obdobnĩ i Neklan Parma pşi rekapitulaci pronikání sportu do českých tĩlocvičných jednot poznamenal: „Je to nejdşíve sport cyklistický, který se rozmohl mezi lety 1890–1900 (…). Toto odvĩtví však dosti záhy se pşežilo a k nám doléhaly ohlasy sportu footballového.“ 250 Pokles zájmu o závodní cyklistiku byl na pşelomu století všeobecný, pražský časopis Sport a hry ve výroční zprávĩ za rok 1902 litoval, že „cyklistika jest bohužel sport, jenž vykazuje úpadek aspoň pokud se závodű týče“. 251 V nĩmeckém prostşedí Opavy se úpadek zájmu projevil už v devadesátých letech ustrnutím I. slezského cyklistického klubu, který roku 1896 oživila „na nĩmeckonacionálním základĩ“ asi tşicítka mužű z Opavského turnerského spolku. 252 Jak vidno, z obávané sportovní konkurence se pomĩrnĩ brzy stal integrální doplnĩk činnosti Turnvereinu. Snad i klesající popularita závodní dráhové cyklistiky upozornila na nadbytečnost paralelní existence dvou podobnĩ zamĩşených spolkű. I. slezský cyklistický klub a Moravsko-slezský závodní spolek pro cyklistický sport se proto 24. kvĩtna 1901 spojily v novou organizaci – I. slezský spolek velocipedistű. 253 Do čela sdružení se postavil poslední pşedseda I. slezského cyklistického klubu, známý sportovní funkcionáş Otto Maly. Fúze cyklistických organizací však nepşinesla kýžené posílení a v retrospektivĩ se jeví jen jako mezistupeň úplného zániku spolku. Ten nastal 12. bşezna 1909, kdy I. slezský spolek velocipedistű fúzoval s Opavským fotbalovým Poplatek byl terčem kritiky jak nĩmeckých, tak českých cyklistű. GV 1896–1905, s. 655–656; M. HLÁVKOVÁ, Cyklistický ruch, Vlastivĩdné listy Slezska a severní Moravy 27, 2001, č. 1, s. 7. 248 J. ROLLER (Hg.), Führer durch die schlesische Landeshauptstadt, s. 50. 249 Tamtéž. 250 Neklan PARMA, Stručný pşehled vzniku a vývoje tĩlovýchovných spolkű ve Slezsku, in: Vlastivĩdný sborník slezský, Opava 1926, s. 233. 251 Henry [V. HEINZ], 1902, Sport a hry 1, 1902, č. 45, s. 380. 252 Mitteilungen 1911, s. 20; ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava – spolkové spisy, č. j. 2820/1909, kart. 1404. 253 I. schlesischer Radfahrerverein. 247 56 SPORTY PRVNÍ VLNY spolkem. Nová organizace byla pojmenována Nĩmecký sportovní spolek (DSV). 254 Nešlo však jen o další z şady bĩžných organizačních rošád, v založení DSV vyústil jeden ze strukturálních zlomű v dĩjinách opavského sportu. Smyslem slučovacího aktu byl zisk v té dobĩ už nevyužívaného velodromu v atraktivním místĩ Mĩstských sadű pro potşeby vzmáhajícího se fotbalu. Vše bylo po personální linii pşedem dűkladnĩ pşipraveno, posledním pşedsedou obou fúzujících spolkű byl známý propagátor kopané Stefan Felkl, jenž garantoval nerušený prűbĩh transakce. 255 Oslabení nebo dokonce nahrazení nĩkterých odvĩtví první vlny kolektivními sporty, jež se v opavském prostşedí na počátku 20. století nejvýraznĩji projevilo v kontrapunktu cyklistiky a fotbalu, nepşedstavovalo místní specifikum, pozoruhodný byl však zpűsob, jakým zde k posunu došlo. Nezűstalo jen u abstraktního pşelévání sympatií, promĩna se odrazila také v povýtce fyzickém vystşídání jmenovaných sportű na jednom sportovišti. Cíli novĩ vzniklého DSV, který na místĩ velodromu a pşilehlé ovocné zahrady nechal upravit dodnes existující fotbalové hşištĩ, mĩlo podle dopisu adresovaného 18. bşezna 1909 opavskému Lawn-tenisovému klubu být „pĩstování fotbalu, tenisu a zimních sportű“. 256 Cyklistika už mezi jeho prioritami scházela. Organizovaná cyklistika ale z opavské scény zcela nezmizela. Výlety a další akce nadále poşádala zastşešující instituce, 40. župa Nĩmeckého cyklistického svazu. 257 Ale nezanikl ani cyklistický sport, jejž propşíštĩ reprezentovalo Mužstvo pro jízdy v rejích a kolovou. 258 To se podle spolkového katastru oficiálnĩ ustavilo až po první svĩtové válce, avšak podle četných novinových zpráv prokazatelnĩ fungovalo již pşed rokem 1914. Už podle názvu se na rozdíl od starších spolkű vĩnovalo mj. sálové cyklistice, konkrétnĩ kolové a krasojízdĩ (Kunstfahren). V souladu s dobovou terminologií bychom mĩli hovoşit spíše o jízdĩ v rejích, pşi níž skupiny cyklistű pşedvádĩly synchronizovaný program za doprovodu hudby. Co se týče druhé složky jeho činnosti, není jasné, zda šlo o klasickou kolovou nebo o oblíbené bicyclepolo, čili pólo hrané na bicyklech. Analogicky by bylo možno usuzovat na bicyclepolo, jež v českém prostşedí vytlačil bicycleball (kolová) až v polovinĩ dvacátých let. 259 Nicménĩ v dobových zprávách se vždy setkáváme s označením Radball, nikoli Radpolospiel, jež nebylo nĩmeckému jazyku neznámé. Stejnĩ tak i fakt, že byl opavský Radball hrán v zimních mĩsících coby sálový sport by ukazoval spíše na kolovou. Mužstvo v zimní sezónĩ poşádalo pestrá společensko-sportovní galapşedstavení (první se konalo ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava – spolkové spisy, č. j. 2820/1909, kart. 1404. Tamtéž; Troppauer Zeitung 15. 12. 1908, Nr. 287, s. 3. 256 SOkA Opava, Tenisový klub Opava (nezpracovaný fond), kart. 1, dopis DSV LTC z 18. bşezna 1909. 257 Gau 40 des Deutschen Radfahrerbundes. Fungoval dlouho pşed 28. kvĩtnem 1907, který jako datum jeho ustavení uvádí spolkový katastr. ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava, inv. č. 84. K roku 1907 se vztahuje zpráva o povolení organizace nazvané Gau 40 der Deutschen Rad- und Kraftfahrer von Schlesien und einem Teil Mährens. MZA Brno, Zemský úşad Brno (B 40) – spolky, sign. 22 321, kart. 3950. Srov. také informačnĩ chudý pşíspĩvek Alfred LICHNOFSKY, Deutscher Radfahrer-Bund, Gau 40 Troppau, Troppauer Heimat-Chronik 1973, Nr. 286, s. 260–261. 258 Reigen- und Radballmannschaft. 259 Miroslav ČADSKÝ, Cyklistika, in: E. BOSÁK a kol., Stručný pşehled, Díl I, s. 92. 254 255 57 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 31. ledna 1909), pşi nichž se v kolové utkala i družstva z Bruntálu, Vídnĩ, Vratislavi nebo tradiční soupeşi opavských sportovcű – ekipy z hornoslezských center jako Zabrze, Ratiboş, Hlivice, Hlucholazy a Kozlí. 260 Rozkvĩt cyklistických míčových her nebyl, stejnĩ jako pşedchozí úpadek cyklistiky závodní, opavským specifikem, nýbrž společným strukturálním rysem sportovního vývoje. I velocipedisté z Čech nalezli analogické východisko, když „čilejší kluby cyklistické hledaly náhradu za dnes nemožné závody v bicyklepolu, jež jako všechny hry míčové vyhovuje vkusu dnešního obecenstva“. 261 V meziválečném období význam cyklistiky jako sportovního odvĩtví v Opavĩ ustoupil zcela do pozadí a v následujících kapitolách už se k nĩmu proto nebudeme vracet. Dodejme jen, že pouze kolová a jízdy v rejích si i mezi lety 1918 a 1938 udržovaly jistou popularitu. Na tomto místĩ je ještĩ nutné poznamenat, že se cyklistika stala i jedním z prvních sportovních odvĩtví, kterému se v Opavĩ, ať už na rekreační nebo závodní úrovni, vĩnovali ve svém volném čase dĩlníci. Od roku 1897 ve mĩstĩ pűsobil Moravskoslezský svaz dĩlnických cyklistű 262 a 6. listopadu 1910 se ustavila místní skupina Opava Svazu dĩlnických cyklistických spolkű Rakouska. 263 I brzká recepce cyklistiky mezi dĩlnictvem potvrzuje relativnĩ snadnou dostupnost velocipedű na pşelomu století. V neposlední şadĩ se cyklistika záhy prosadila jako forma rekreačnĩ sportovního vyžití místní české komunity. Zvláštní cyklistický odbor se vytvoşil roku 1896 v rámci Tĩlocvičné jednoty Sokol Opava. Speciální komise mĩla vyşešit otázku, zda odbor pşemĩnit v samostatný spolek. Pşestože (nebo protože) údajnĩ nedošla k rozhodnutí, 264 ještĩ v prosinci téhož roku požádal o povolení Klub českých velocipedistű, který se ustavil 28. bşezna 1897. 265 260 Troppauer Zeitung 5. 2. 1909, Nr. 28, s. 2; tamtéž 16. 2. 1909, Nr. 37, s. 4. Ke sportu v této části Nĩmecka srov. Horst UEBERHORST, Vergangen, nicht vergessen: Sportkultur im deutschen Osten und im Sudetenland von den Anfängen bis 1945, Düsseldorf 1992. 261 Henry [V. HEINZ], 1902, Sport a hry 1, 1902, č. 45, s. 380. 262 Mährisch-schlesischer Arbeiter-Radfahrerbund. 263 Ortsgruppe Troppau des Verbandes der Arbeiter-Radfahrvereine Österreichs. Po první svĩtové válce na nĩj navázal Dĩlnický spolek cyklistű „All-Frei“ Opava (Arbeiter-RadfahrerVerein All-Frei Troppau), povolený roku 1923. ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava, inv. č. 84 (srov. evid. č. 250 a 567). 264 Památník Sokola, s. 32. 265 ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava, inv. č. 84. 58 SPORTY PRVNÍ VLNY Vztahy mezi klubem a sokolskou jednotou nebyly nijak negativnĩ poznamenány: pşedsedou cyklistického spolku byl zvolen lékaş Jan Kolofík, který pşes deset let stál i v čele opavského Sokola. Klub navíc pşistoupil za zakládajícího člena sokolské jednoty a stejnĩ jako Sokol trénoval na dvoşe Filípkova statku. 266 Na sklonku 19. století se Klub českých velocipedistű Opava zúčastnil nĩkolika cyklistických sjezdű konaných po českých zemích, ale v prűbĩhu první dekády 20. století patrnĩ i jej postihl všeobecný úpadek závodní cyklistiky a v roce 1907 zanikl. 267 M. HLÁVKOVÁ, Z počátkű, Časopis Slezského muzea – série B 25, 1976, s. 58; Kolofík byl starostou Sokolské jednoty Opava v letech 1884–1887, 1889–1892 a 1896–1904. Památník Sokola Opava, s. 124. 267 GV 1896–1905, s. 526. 266 59 IV. ZJIŠTĨNÍ O AUGUSTU STRASILLOVI Čím byl pro Prahu obchodník drogistickým zbožím Josef Rössler-Oşovský, tím byl Opavĩ majitel stejnojmenné tiskárny August Strasilla. Oba pşedstavovali modelové pşíklady all-round sportsmanű neboli všestranných sportovcű, kteşí v počáteční fázi pronikání sportu, charakteristické nízkou úrovní individuální specializace, pĩstovali a svým pşíkladem propagovali hned nĩkolik sportovních odvĩtví. Pro opavské prostşedí nemáme k dispozici podobnĩ podrobné osobní zápisky, jaké po sobĩ zanechal Rössler, 268 a nedovedeme tudíž sestavit kauzální şetĩzec událostí, které Strasillu ke sportu pşivedly, pokud vűbec takové zşetĩzení odpovídá historické skutečnosti. Na stopu neznámému nás tak műže pşivést pouze nepşíliš rozsáhlý soubor faktű čerpaný vesmĩs z úşedních materiálű. Strasillova osobnost je jimi podchycena jen o málo více než kterýkoli jiný človĩk druhé poloviny 19. a počátku 20. století. Z şímsko-katolických matrik se dovídáme jeho základní životní data – narození, sňatek a úmrtí, zatímco zaznamenání kmotrű pşi kştu a svĩdkű na svatbách nepatrnĩ poodhaluje okruh rodinných pşátel. Mĩstské adresáşe, publikované pro Opavu od pşelomu padesátých a šedesátých let, poskytují pşehled o bydlišti samostatných osob, jejich socioprofesní pşíslušnosti, a pouze v pşípadĩ živnostníkű ještĩ i adresu a název jejich podniku. Pak se nám nabízejí sčítací operáty a domovské matriky, které umožňují úşednĩ zúžený vhled do soukromí človĩka. Vşazují jej do sociálních souşadnic s ohledem na rodinný stav, náboženské vyznání a domovskou pşíslušnost. Kromĩ toho historikovi zhruba v desetiletých intervalech odkrývají, s kým daná osoba sdílela domácnost, a mimodĩk jej zpravují o eventuelní pşítomnosti pomocného personálu. V pşípadĩ podnikatelské sféry, jejíž byl August Strasilla součástí, podávají svĩdectví o dűležitých událostech profesního života firemní spisy krajského soudu; v oblasti živností, kam spadalo i Strasillovo (knih)tiskaşství, lze navíc využít písemností obchodní a živnostenské komory, které mohou leccos napovĩdĩt o míşe ekonomického úspĩchu provozu. Veškeré jmenované úşední písemnosti o Strasillovi referují – k naší škodĩ – jen v rozsahu, jenž odpovídal jeho tehdejšímu společenskému významu. Není divu! Vždyť teprve historikova libovűle a zvýšený zájem o sociální dĩjiny moderního sportu pozvedávají Augusta Strasillu na téma historiografické narace. Pokusme se pşesto využít nemnoha informací, které se o jeho životĩ zachovaly, a utkat z nich pokud možno smysluplnou, byť velmi şídkou faktografickou síť, z níž by byly patrny nĩkteré možné motivace jeho zájmu o sport, abychom tak získali alespoň pşibližnou pşedstavu o ideálním typu sportovce sklonku 19. století. 268 K Rösslerovi viz alespoň populárnĩvĩdné pojednání Václav PACINA, Sport v Království českém, Praha 1986, s. 87–129. 60 ZJIŠTĨNÍ O AUGUSTU STRASILLOVI August Strasilla byl rodilým Opavanem – pşišel na svĩt 27. bşezna 1846 jako manželský syn Matthiase a Josefy Strasillových v domĩ na Zámeckém námĩstí č. 4, 269 kde se ještĩ dlouho poté vedle vícepodlažních činžovních domű krčilo i nĩkolik pşízemních domkű. Pşestože se August Strasilla v Opavĩ narodil, Strasillovi ke starým opavským rodűm nepatşili. Do mĩsta se pşistĩhovali teprve Augustovi rodiče. Strasillovský rodokmen műžeme díky náhodĩ rekonstruovat do podrobností. Onou náhodou je mínĩn nález složky s dokumenty syna Augusta Strasilly, Alfreda, po druhé svĩtové válce u železniční trati mezi stanicemi Popovice a Rapotice. 270 Otec Matthias (1800–1851) pocházel ze Lhotky u Velké Polomi a stejnĩ jako jeho pşedkové se ještĩ pűvodnĩ psával Zdražil. Teprve v Opavĩ bylo jeho pşíjmení v prűbĩhu pouhých dvou desetiletí „úşednĩ“ zkomoleno do tvaru Zdrazilla, Strašilla a nakonec Strasilla. Matka Josefa, rozená Satzká (1805–1891), se narodila v Gródczycích na Hlubčicku v pruském Slezsku. Sňatek se konal 29. dubna 1833 v opavském kostele Nanebevzetí Panny Marie. 271 Proč do Opavy pşišli, ani co jim umožnilo zakoupit dűm na Zámeckém námĩstí, nevíme. Jejich rodiny totiž, műžeme-li soudit dle socioprofesního postavení pşedchozí generace, nepatşily k zámožným vrstvám. Otec Matthiase Strasilly je uvádĩn vždy jako rolník, otec Josefy Satzké nĩkdy jako zahradník, jindy jako obchodník. Sám Matthias Strasilla pşesto vystupoval už ve tşicátých letech nejen jako domovník, ale současnĩ jako majitel domu. Víme rovnĩž, že svou manželku dokázal hmotnĩ zajistit natolik, že mohla zűstat v domácnosti. 272 August Strasilla byl pravdĩpodobnĩ nejmladším dítĩtem. Vyrűstal zşejmĩ s trojicí starších sester – Elisabetou (1829), Franciskou (1834) a Amalií (1843). Soudĩ dle povolání jejich pozdĩjších manželű, nebyly pşíliš ekonomicky atraktivními partiemi. Zdráháme se je zaşadit mezi mĩšťanstvo, spíše patşily ke stşedním vrstvám – společenské formaci oficiálű a pşíručích. Dvĩ sestry se vdaly za bezesporu solidnĩ zajištĩné, avšak pşece jen şadové zamĩstnance zemské vlády, tşetí za špeditéra. 273 Nicménĩ pşinejmenším jeden ze švagrű mĩl v životĩ Augusta Strasilly sehrát dűležitou, ne-li smĩrodatnou úlohu. 269 ZA v Opavĩ, Sbírka matrik Severomoravského kraje, sign. OP-II-9, farnost Sv. Ducha, Opava. Pozdĩjší námĩstí Schösslerovo, ustoupivší po druhé svĩtové válce Praskovĩ ulici. 270 SOkA Opava, NSDAP – okresní vedení Opava, kart. 531, Alfred Strasilla. Za nasmĩrování k tomuto materiálu dĩkuji şediteli Státního okresního archivu v Bruntále se sídlem v Krnovĩ Branislavu Martinkovi. 271 Tamtéž; ZA v Opavĩ, Sbírka matrik Severomoravského kraje, sign. OP-II-9, farnost Sv. Ducha, Opava; tamtéž, sign. OP-II-28, farnost Sv. Ducha, Opava; tamtéž, sign. OP-II-35, farnost Sv. Ducha, Opava; SOkA Opava, Okresní úşad Opava 1850–1938, domovské matriky – Opava 1850, inv. č. 1048, fasc. 4, č. p. 405; tamtéž, domovské matriky – Opava 1870, inv. č. 1072, fasc. 36, č. p. 402. 272 ZA v Opavĩ, Sbírka matrik Severomoravského kraje, sign. OP-II-9, farnost Sv. Ducha, Opava. 273 SOkA Opava, Okresní úşad Opava 1850–1938, domovské matriky – Opava 1870, inv. č. 1072, fasc. 36, č. p. 402; ZA v Opavĩ, Sbírka matrik Severomoravského kraje, sign. OP-II-3, farnost Sv. Ducha, Opava; tamtéž, sign. OP-II-7, farnost Sv. Ducha, Opava; tamtéž, sign. OPII-19, farnost Sv. Ducha, Opava. 61 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Pşedznamenali jsme, že se August Strasilla po nabytí vzdĩlání uplatnil jako tiskaş. Co jej však k povolání nasmĩrovalo? Nevíme, jaký vztah mĩl k této profesi jeho otec, je však jisté, že August se s ní setkával už od narození. Poprvé pşi kştu, když mu byl za kmotra vybrán Johann Holleczek, kamenotiskaş ze známé Trasslerovy tiskárny. August Strasilla sám získal kamenotiskaşskou koncesi v sedmadvaceti letech (1873) a 1. února 1874 otevşel vlastní firmu, když pşevzal litografický podnik a kamenotiskaşství po zemşelém Hermannu Gruberovi. Nová firma nesla jméno Strasilla & Tietz. 274 Společník Tietz byl nejspíše právĩ jedním ze Strasillových švagrű. Philipp Tietz, narozený v roce 1819 v Prusku, se oženil se Strasillovou sestrou Elisabeth a žil s ní v domĩ na Zámeckém námĩstí, který po brzké smrti Matthiase Strasilly roku 1851 pşešel na vdovu Josefu. Pracoval pro Zemskou vládu slezskou jako tiskaş a je pravdĩpodobné, že mĩl na volbu povolání mladého Augusta nemalý vliv. 275 Nĩkdy v dobĩ založení vlastní firmy, nejpozdĩji však roku 1874, se August Strasilla oženil. Jeho choť, Marie Steinklauber, se narodila roku 1856 ve Štýrském Hradci jako dcera tesaşského mistra, pozdĩji pşíslušného do chorvatského Varaždinu. 276 Zdá se, že první dítĩ Marie a Augusta Strasillových pşišlo na svĩt v listopadu 1874, ale dcera Maria zemşela krátce po porodu. Až roku 1881 se narodila další dcera, Ida, a o rok pozdĩji syn August jun. Strasillova manželka Marie ale zemşela pşedčasnĩ, patrnĩ již roku 1891. 277 V tomto z osobního hlediska rozporuplném období života se Strasillovi podaşilo úspĩšnĩ zabĩhnout tiskárenský podnik. Firma Strasilla & Tietz, jež nejprve sídlila na Dolním námĩstí, se (byť velmi pozvolna) prosazovala mezi etablované opavské podniky. Až po sedmi letech, v roce 1881, byla zapsána do obchodního registru, to znamená že teprve tehdy pşekročila výše podnikem odvádĩných pşímých daní hranici 30 zl. 278 Do počátku osmdesátých let se tiskárna, nyní už pod hlavičkou August Strasilla, Buch- und Steindruckerei in Troppau, pşestĩhovala na Tĩšínskou ulici (pşesnĩji şečeno Zámecký okruh), kde její majitel zakoupil dűm č. 5. Tiskárna postupnĩ rozšişovala svűj 274 Deutsche Post 27. 12. 1922, s. 2; Troppauer Zeitung 31. 1. 1874, Beilage zur „Troppauer Zeitung“ Nr. 25, nepag. 275 SOkA Opava, Okresní úşad Opava 1850–1938, domovské matriky – Opava 1870, inv. č. 1072, fasc. 36, č. p. 405. 276 ZA v Opavĩ, Sbírka matrik Severomoravského kraje, sign. OP-II-13, farnost Sv. Ducha, Opava. 277 Tamtéž, sign. OP-II-16, farnost Sv. Ducha, Opava; tamtéž, sign. OP-II-35, farnost Sv. Ducha, Opava; tamtéž, sign. OP-II-13, farnost Sv. Ducha, Opava. 278 ZA v Opavĩ, Krajský soud Opava – firemní spisy, Hr A 32, výzva k zaprotokolování firmy ze 14. şíjna 1881. Podle zavádĩcího zákona ze 17. prosince 1862 k Všeobecnému rakouskému obchodnímu zákoníku byla totiž povinna se do obchodního registru zapsat firma, jejíž pşímé danĩ v daném roce (v místĩ s 10 000–50 000 obyvateli, kam spadala Opava) dosáhly minimálnĩ 30 zl. – Einführungsgesetz und Nachtragsverordnungen zum allgemeinen Handelsgesetzbuch, in: Alexander BRIX, Das allgemeine Handelsgesetzbuch vom Standpunkt der österreichischen Gesetzgebung erläutert, Wien 1864, s. 431. 62 ZJIŠTĨNÍ O AUGUSTU STRASILLOVI sortiment: vedle kamenotisku a litografie se stala i knihtiskaşstvím, knihvazačstvím, zavedla zlatotiskovou a stşíbrotiskovou techniku, jakož i reliéfní ražbu. 279 Zároveň fungovala jako vydavatelství v té dobĩ už liberálního listu Freie schlesische Presse Fritze Trogera, kterého se Strasillou pojila záliba ve sportu. Troger zastával vedle svých četných hasičských funkcí také roli pşísedícího ve výboru opavského Nĩmeckého sportovního spolku. 280 Jak rostl obrat firmy a zisk jejího majitele, indikuje opĩt výše vymĩşených daní z pşíjmu. V roce 1913 odvedl August Strasilla už 696 K. 281 Pşed první svĩtovou válkou tedy mĩl k dispozici luxusní roční pşíjem pohybující se nĩkde mezi 20 000 a 25 000 K, jenž ho şadil k hospodáşským elitám mĩsta. Sociální vzestup, jehož Strasilla od první poloviny sedmdesátých let dosáhl, műžeme ilustrovat také odlišným sociálním statutem obou jeho manželek. První žena byla dcerou obyčejného tesaşského mistra. Druhá, o dvacet let mladší Marie Wanka von Wanström, se kterou se oženil 1. února 1892, pocházela z rodiny dűstojníka a náležela k nobilitĩ. Narodila se v Plzni roku 1867 a jejím otcem byl nadporučík Alfred Wanka von Wanström, matkou Karolina Guldener z Plznĩ. Zatímco dĩti z prvního manželství mĩly ještĩ za kmotry Strasillovu sestru Fanny (Franzisku) nebo obchodníka se zvíşaty Živsu, u potomkű z druhého manželství už to bývala hrabĩnka Rumerskirchová nebo pşíbuzní z rodiny šlechticű z Wanströmu. 282 Svűj vzrűstající životní standard ovšem Litho der Graphierte, jak jej oslovovali druhové v opavské Schlaraffii, 283 nejokázaleji demonstroval právĩ v dobĩ kolem druhého sňatku koupí honosné vily na rohu Nádražní (Jánské) ulice a Nádražního okruhu. Nemovitost, která patşívala známému majiteli plynárny Alfonsu Dietzovi, budila pozornost kolemjdoucích svou reprezentativností a exponovanou polohou. Byla komfortnĩ zaşízena a v interiérech velkoryse, až marnotratnĩ rozvržena. Podle poválečného svĩdectví jednoho ze Strasillových synű zaujímalo celou čtvrtinu budovy monumentální schodištĩ a obdobnĩ prostorné byly i verandy a pşedsínĩ. Na fotografii domu je nápadná také rozsáhlá, pečlivĩ udržovaná zahrada s fontánou, vkusnĩ doplnĩná drobnými artefakty. 284 279 Srov. napşíklad nabídku sortimentu v Otto KRÄMER – Ernst BAUMANN (Hg.), Vollständiges Adress- und Geschäfts-Buch der Landeshauptstadt Troppau, Troppau 1901, insertní oddíl, nepag. 280 Troppauer Zeitung 25. 4. 1913, Nr. 95, s. 4; P. BUHL, Troppau von A bis Z, s. 123. 281 ZA v Opavĩ, Obchodní a živnostenská komora Opava, inv. č. 250, kart. 687, sčítací listy Opava-mĩsto. 282 SOkA Opava, Okresní úşad Opava 1850–1938, domovské matriky – Opava 1901, inv. č. 1295, fasc. 282, č. p. 109; SOkA Opava, NSDAP – okresní vedení Opava, kart. 531, Alfred Strasilla; ZA v Opavĩ, Sbírka matrik Severomoravského kraje, sign. OP-II-31, farnost Sv. Ducha, Opava. 283 Franz LEUBNER, Schlaraffia Oppavia wird 100jährig, Troppauer Heimat-Chronik 1987, Nr. 444, s. 4. Ke spolku srov. SOkA Opava, Nĩmecký humoristický a zábavný spolek Schlaraffia Opava (nezpracovaný fond). 284 pb [Paul BUHL], Die alte Strasilla-Villa, Troppauer Heimat-Chronik 1968, Nr. 219, s. 84–85; Slezské zemské muzeum v Opavĩ, historické pracovištĩ, inv. č. P-I/148/1. 63 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 V tomto honosném prostşedí vychovával Strasilla se svou druhou ženou šest dĩtí – dvĩ z prvního a čtyşi z druhého manželství. V roce 1892 se páru narodila dcera Margaretha (Grete), v letech pşed první svĩtovou válkou mezinárodnĩ úspĩšná krasobruslaşka. Roku 1893 pşišla na svĩt další dcera Helene, po níž se narodili oba dĩdicové otcova podniku – v roce 1895 syn Alfred a roku 1898 nejmladší Ernst, 285 který pozdĩji vešel do povĩdomí také jako automobilový závodník. 286 Koncem roku 1901 se ještĩ narodila dcera Hermine, jež však po necelém mĩsíci zemşela. Ani druhá Strasillova manželka se nedožila vysokého vĩku. Zemşela 25. şíjna 1905 v opavské psychiatrické léčebnĩ na progresivní paralýzu. 287 K domácnosti podnikatele tehdy neodmyslitelnĩ patşil také „štáb“ služebných. Ve Strasillovĩ pşípadĩ čítal personál po vĩtšinu času tşi osoby – služku, kuchaşku a vychovatelku. Jejich pşítomnost pečetila Strasillűv avizovaný postup mezi jednoznačnĩ mĩšťanské vrstvy. 288 V sídle na Nádražní ulici žila rodina až do roku 1908, kdy se majitel dohodl na odprodeji domu za 100 000 K. V té dobĩ ještĩ zachovalá vila ustoupila nové budovĩ Obchodní a živnostenské komory. 289 Odtud se Strasilla pşestĩhoval zpátky na Tĩšínskou ulici, tentokrát do domu č. 37, který z dobového pohledu ležel za mĩstem a byl zşejmĩ klidnĩjším místem k životu než nárožní vila nedaleko severního nádraží. Po první svĩtové válce jej pak zachycujeme na Pekaşské ulici č. 38. 290 V tomto domĩ také ve svých 76 letech na Štĩdrý den 1922 285 Prvorozený syn z prvního manželství, pozdĩji prokurista ve strasillovské tiskárnĩ, August jun., zemşel rok pşed svým otcem, v prosinci 1921. SOkA Opava, Okresní úşad Opava 1850– 1938, domovské matriky – Opava 1901, inv. č. 1295, fasc. 282, č. p. 109; ZA v Opavĩ, Sbírka matrik Severomoravského kraje, sign. OP-II-31, farnost Sv. Ducha, Opava; tamtéž, sign. OP-I52, farnost Nanebevzetí Panny Marie, Opava. 286 Aus der Mappe unserer Herrenfahrer, in: Mährisch-schlesischer Automobil-Club 20 Jahr-Feier, Brünn [1926], s. 54. 287 ZA v Opavĩ, Sbírka matrik Severomoravského kraje, sign. OP-II-41, farnost Sv. Ducha, Opava; tamtéž, sign. OP-I-46, farnost Nanebevzetí Panny Marie, Opava. Za upozornĩní na tyto skutečnosti dĩkuji şediteli Zemského archivu v Opavĩ Karlu Müllerovi. 288 Také jeho záliby odpovídaly stále exkluzivnĩjšímu životnímu stylu. Vedle sportu se Strasilla vĩnoval lovu a také rybaşení. Kromĩ sportovních organizací se angažoval také ve spolku na ochranu zvĩşe (Jagdschutzverein für Schlesien), spolku podporujícím chov ryb (I. Schlesischer Fischzuchtverein in Troppau), byl členem Opavského mužského pĩveckého sboru (Troppauer Männergesangverein) a Schlaraffie Oppavie. SOkA Opava, Okresní úşad Opava 1850–1938, domovské matriky – Opava 1901, inv. č. 1295, fasc. 282, č. p. 109; tamtéž, inv. č. 1413, fasc. 419, č. p. 140; Freie Schlesische Presse 25. 3. 1916, Nr. 70, s. 3; Franz KOJETINSKY, Bericht der Troppauer Singakademie von 1874–1899, Troppau 1900, prűbĩžnĩ; F. LEUBNER, Schlaraffia, Troppauer Heimat-Chronik 1987, Nr. 444, s. 4. 289 Protokolle der Sitzungen der Handels- und Gewerbekammer für Schlesien in Troppau im Jahre 1908, Troppau 1909, s. 28, 71. 290 Otto KRÄMER (Hg.), Vollständiges Adreß-, Geschäft- und Personal-Handbuch der Landeshauptstadt Troppau 1911, Troppau [1911], s. 326; SOkA Opava, Okresní úşad Opava 1850–1938, sbĩrné archy domovní a sčítací operáty Opava 1921, inv. č. 540, kart. 433, č. p. 214. 64 ZJIŠTĨNÍ O AUGUSTU STRASILLOVI po krátké nemoci zemşel. O tşi dny pozdĩji byl pohşben na Mĩstském hşbitovĩ proboštem Paulem Heiderem. Nezdá se, že by nĩkterý ze zjištĩných údajű o Strasillovĩ životĩ dokázal sám o sobĩ zodpovĩdĩt nesnadnou otázku, jak se úspĩšný majitel tiskárny stal nejvýznamnĩjším opavským šişitelem sportu. Műžeme pouze dedukovat. Pomineme-li možné psychické predispozice, bezesporu zde sehrála dűležitou roli podnikatelská mobilita. Víme, že často zajíždĩl do Vídnĩ, odkud importoval nĩkteré sportovní novinky. Není vyloučeno, že se ve Vídni pşipravoval na svou profesní kariéru. Na to by nepşímo poukazoval citát ze sborníku Opavského bruslaşského spolku, který hovoşí o dobĩ, kdy „pşišel do Opavy a zşídil svou knihtiskárnu a umĩlecký grafický podnik (…)“. 291 I když pşipustíme, že mohl pşijít z jiného vĩtšího mĩsta, metropole rakousko-uherské monarchie nepochybnĩ figurovala mezi častými cíli jeho cest. Ve Strasillovĩ geografickém horizontu ležel zcela jistĩ i Štýrský Hradec. Pro tamĩjší strojírenský závod Puch tiskl reklamní materiály – tiskaşský učeň Leopold Erle vzpomínal, že se právĩ bĩhem jeho krátkého pűsobení u firmy zhotovoval „velký katalog štýrských závodű Puch z Grazu s mnoha reklamními obrázky“. Když v roce 1895 získal Strasillűv podnik i koncesi na komisionální prodej bicyklű, vedl opĩt kola štýrských strojíren. 292 Na Strasillovy vztahy s touto částí monarchie nakonec odkazuje také jeho první sňatek s Marií Steinklauber, rodačkou ze Štýrského Hradce. Sport se prolínal celým Strasillovým životem. Jeho vášeň nemohli pşehlédnout ani ti, kdo s ním pşicházeli do ryze pracovního styku jako napşíklad už zmiňovaný učeň Erle. Jedním dechem s uznáním zamĩstnavatelových profesních kvalit vyzdvihl i fakt, že „šéf byl velkým sportovcem“. 293 Za sportovce skrz na skrz označil Strasillu v roce 1908 též anonymní opavský starý krasobruslaş. 294 Bruslení bylo zşejmĩ prvním odvĩtvím, kterému se Strasilla vĩnoval, byť zpočátku v jeho pşedsportovní, rekreační podobĩ. Bruslaşskou techniku údajnĩ zvládal perfektnĩ už v dobĩ, kdy zakládal vlastní tiskárnu, to znamená nĩkdy v polovinĩ sedmdesátých let. Aktuální bruslaşské figury a o málo pozdĩji i sportovní varieta krasobruslení byly nejvýznamnĩjšími novinkami, které Strasilla z Vídnĩ pşivezl, proto jej výroční sborník Opavského bruslaşského spolku nazval „prvním krasobruslaşem na opavské dráze“. 295 Pomĩrnĩ záhy musel začít také s veslováním, neboť se nejpozdĩji roku 1881 stal pşedsedou Opavského veslaşského spolku, když již dşíve pűsobil jako jeho místopşedseda. 296 V opavském prostşedí patşil i k prűkopníkűm cyklistického sportu. Zpočátku budil všeobecnou pozornost, když – tehdy ještĩ na vysokém kole – projíždĩl 291 Der Troppauer Eislauf-Verein von 1868–1908. Festschrift zur Feier seines 40-jährigen Bestandes, Troppau 1908, s. 25, 35. 292 Leopold ERLE (Piruschka), „Gott grüß’ die Kunst!“ Drucker-Erinnerungen, Troppauer HeimatChronik 1963, Nr. 162, s. 150–151. 293 Tamtéž. 294 Der Troppauer Eislauf-Verein von 1868–1908, s. 35. 295 Tamtéž. 296 ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava – spolkové spisy, sign. 5010, kart. 1373, Troppauer Ruderverein; Vollständiges Adreß- und Geschäfts-Handbuch der Landeshauptstadt Troppau 1881, Troppau 1881, s. 81. 65 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 trasu mezi Senným trhem (Námĩstí Osvoboditelű) a Tĩšínskou ulicí. 297 Dominantní osobností opavské cyklistiky zűstával i na pşelomu osmdesátých a devadesátých let, v nastupující éşe nízkých bicyklű. V roce 1888 se stal prvním pşedsedou Moravskoslezského závodního spolku pro cyklistický sport a nejpozdĩji od téhož roku stál i v čele druhého místního velocipedistického spolku – I. slezského cyklistického klubu. 298 Pşedevším jemu vdĩčila Opava za vybudování moderní cyklistické dráhy u Mĩstských sadű. 299 Ještĩ za jeho života se v rodinĩ náruživĩ hrál tenis, byť spíše v generaci jeho dĩtí. Synové Alfred a Ernst se účastnili turnajű opavského tenisového klubu, u rodinného podniku na Zámeckém okruhu proto nemohl chybĩt tenisový dvorec. 300 Strasilla nechybĩl ani mezi zakladateli Nĩmeckého sportovního spolku Opava, v nĩmž zastával funkci čestného a rozhodčího soudce, a spíše epizodického Dostihového spolku pro Slezsko. 301 Jeho jméno nacházíme také mezi prvními slezskými pşíznivci motorismu. Víme, že už v roce 1908 vlastnil dva automobily, s nimiž budil pşinejmenším stejnou pozornost jako dşíve s vysokým kolem. V prűbĩhu opavského mistrovství svĩta v krasobruslení se jeho vozy pşi večerní slavnosti proplétaly po ledĩ se zájemci o projížďku. 302 A byl to právĩ Strasilla, kdo na zakládajícím shromáždĩní nĩmeckého automobilového klubu pro Moravu v Brnĩ 18. listopadu 1906 prosadil rozšíşení jeho pűsobnosti na Slezsko a pojmenování Moravsko-slezský automobilový klub. 303 Sám se účastnil závodű s automobilem štýrskohradecké firmy Puch, s níž evidentnĩ udržoval intenzivní obchodní vztahy. 304 I v pşípadĩ automobilismu provázal Strasilla zálibu s profesí, když v roce 1912 získal koncesi na podnikání v autodopravĩ. Mimo to začal automobily prodávat – firma Autohaus Strasilla se pşinejmenším v pozdĩjší dobĩ specializovala na vozy značky Tatra 305 – pronajímal garáže, zşídil sklad benzínu a opraváşskou dílnu. Za války ještĩ 297 E. FRANZ, Als die Teufelsbrücke, Troppauer Heimat-Chronik 1952, Nr. 30, s. 6. Arthur VETTER (Hg.), Allgemeiner Wohnungs-Anzeiger nebst Handels- und Gewerbe-Adreßbuch für die Landeshauptstadt Troppau sammt Colonie Karlsau 1888, Troppau 1888, s. 24; ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava – spolkové spisy, sign. 2820, kart. 1404. 299 GV 1884–1895, s. 443. 300 Dle svĩdectví Udo Strasilly, vnuka Augusta Strasilly sen., sdĩleného autorovi v rozhovoru 15 ledna 2009; srov. také SOkA Opava, Tenisový klub Opava (nezpracovaný fond), složka s programy turnajű, program mezinárodního tenisového turnaje v červnu 1922. 301 Deutsche Post 27. 12. 1922, s. 2; Troppauer Zeitung 25. 4. 1913, Nr. 95, s. 4. 302 Troppauer Zeitung 28. 1. 1908, Nr. 22, s. 3. 303 Adolf PETRIČEK, Wie es zur Gründung des Mährisch-schlesischen Automobil-Clubs kam, in: Mährisch-schlesischer Automobil, s. 26. 304 Radoslav DANĨK, Slavná historie ostravského motoristického sportu do roku 1939, Vlastivĩdné listy Slezska a severní Moravy 33, 2007, č. 1, s. 20. 305 Dle svĩdectví Udo Strasilly, vnuka Augusta Strasilly sen., sdĩleného autorovi v rozhovoru 15. ledna 2009. 298 66 ZJIŠTĨNÍ O AUGUSTU STRASILLOVI stihl, ač sedmdesátník, rozbĩhnout obchod se zemĩdĩlskými stroji. 306 V tomto svĩtle se nám August Strasilla jeví jako typický podnikatel své éry, selfmademan, jeden z onĩch duchű vyznávajících nezadržitelný vĩdecko-technický pokrok. 307 Praktikoval celou şadu nových sportovních odvĩtví. Do počátku století si osvojil krasobruslení, veslování, cyklistiku, automobilismus. Kromĩ toho vstoupil do tradiční mĩšťanské stşelecké společnosti, zčásti s ohledem na svou zálibu v lovu, zčásti zşejmĩ i kvűli reprezentaci firmy. Na to by poukazoval fakt, že ihned po jeho smrti vstoupil do spolku syn Ernst. 308 Nechybĩl ani mezi členy Opavského turnerského spolku. 309 Na rozdíl od Pražana Rösslera, který hlavní tíhu obchodu pşenášel – jak alespoň vzpomíná jeho soused z Nového Mĩsta MUDr. Vladimír Vondráček – na svého společníka Mildeho, 310 mĩl Strasilla složitĩjší pozici. Jelikož vyšel ze skromnĩjších pomĩrű, mohl se sportu vĩnovat pouze v omezeném volném čase, který si vytvoşil vlastní podnikavostí. Navíc zde byl určitý fázový posun. Zatímco za Rösslerova mládí už byla pşinejmenším nĩkterá anglická sportovní odvĩtví integrální součástí pražské mĩšťanské kultury, o více než dvacet let starší Strasilla sportoval intenzivnĩji podle všeho teprve jako tşicátník. I tak ale na lokální a v pşípadĩ krasobruslení pşinejmenším na regionální úrovni významnĩ zasáhl do procesu šíşení moderního sportu. Nepodlehnĩme však pşi srovnávání Rösslera a Strasilly dojmu dílčích rozdílű. Jako mnohem významnĩjší musíme vyzdvihnout jejich společné rysy. Oba all-round sportsmani patşili k vrstvĩ obchodníkű – podnikatelű, otevşené inovacím nejen ve svém oboru, ale také v oblasti životního stylu a kultury obecnĩ. Jak August Strasilla, tak Josef Rössler-Oşovský byli už svou profesí predestinováni k nadprűmĩrné mobilitĩ, která jim vedle ekonomického prospĩchu zprostşedkovala rovnĩž kontakt s novinkami, jakou v dobĩ jejich mládí byl i moderní sport. Oba se pak za počátečního údivu okolí, ale nakonec úspĩšnĩ, snažili tyto novinky vnášet do svého domácího prostşedí. Oba tím v geografickém rámci českých zemí svým dílem pşispĩli k importu sociálního fenoménu, který se bĩhem následujícího století mĩl dočkat globálního rozšíşení. ZA v Opavĩ, Obchodní a živnostenská komora Opava, inv. č. 250, kart. 687, sčítací listy Opava-mĩsto. V roce 1901 si opatşil také koncesi na prodej hudebních nástrojű. SOkA Opava, NSDAP – okresní vedení Opava, kart. 531, Alfred Strasilla. 307 Do obrazu Strasilly jako apoštola technického pokroku zapadá i zpráva o jím vedené prezentaci jedné z nových civilizačních vymožeností – vysavače – na opavské radnici 15. ledna 1909. Verhandlungsschriften des Troppauer Gemeinderates 1909, Nr. 2, s. 8. 308 J. B. CZEIKE, Geschichte, s. 314. Augusta Strasillu nalezneme mj. na fotografii c. k. privilegované uniformované stşelecké společnosti u pşíležitosti svĩcení praporu roku 1877. Srov. tamtéž, nepag. obrazová pşíloha. 309 A. HAJEK, Gedenkschrift, s. 25. 310 Vladimír VONDRÁČEK, Lékaş vzpomíná (1895–1920), Praha 1978, s. 67. 306 67 V. MÍČOVÉ SPORTY NA VZESTUPU Tenis Tenis sklenul na pşelomu století oblouk mezi individuálními sporty první vlny a novými kolektivními míčovými hrami. Opavané jej na dvorcích v Mĩstských sadech hráli nejpozdĩji od devadesátých let. Jeden tenisový kurt bychom již pşed rokem 1896 nalezli i v areálu Rudolfových kasáren na Evženovĩ (Sokolovské) ulici, kde byl jistĩ využíván dűstojnickým sborem. 311 Mimo to se tenisová hşištĩ stala takşka standardním vybavením šlechtických sídel. Postupnĩ byla vybudována u nedalekých zámkű v Hradci nad Moravicí, Kyjovicích, Tşebovicích, Dolních Životicích a mnohých dalších. 312 Do dnešní doby se po nich zpravidla zachovaly nanejvýše nerovnosti v terénu. Civilní pşíznivci tenisu z nejvyšších vrstev už roku 1894 založili společnost hráčű, která se 21. dubna 1901 313 transformovala na úşednĩ povolený spolek Lawn-tenisový klub Opava (LTC). 314 Část členstva možná již tehdy disponovala soukromými dvorci u svých rezidencí. LTC bezezbytku naplňoval pşedstavy o sociální exkluzivitĩ tenisu, jeho sociální struktura byla dokonce ještĩ nesrovnatelnĩ elitnĩjší než u obdobných tenisových spolkű v jiných mĩstech. Pokud Karel Poláček napsal, že pşed první svĩtovou válkou byl zejména na malém mĩstĩ „court ostrovem mocných“, kde „se shromažďovala místní smetánka, která vládla mĩstu rodovým jmĩním a úşadem“, a sice „pşíslušníci rodiny okresního hejtmana, místního notáşe, advokáta a dvou továrníkű“, 315 pak opavský tenisový klub tvoşil „ostrov privilegovaných“. Díky statutu zemského hlavního mĩsta a sídla vojenské posádky se v Opavĩ koncentroval velký počet nositelű šlechtických titulű, kteşí novĩ ustavenému spolku jednoznačnĩ dominovali. V roce 1903 bylo mezi jedenašedesáti členy jen osm nešlechticű, tzn. jen asi každý sedmý až osmý. Pşedsedou byl na ustavující valné hromadĩ zvolen hrabĩ Wolfgang Chotek, sekretáşem Nikolaus svobodný pán Pfusterschmied von Hardtenstein a do výboru Alexander rytíş von Eminowicz, Marie von Thoss a Theodor rytíş von Woytech. Členem byl pochopitelnĩ i nejvyšší pşedstavitel slezské politické správy, zemský prezident hrabĩ Josef Thun-Hohenstein. Z mĩšťanských vrstev do spolku pronikla pouze absolutní elita formátu intelektuála Edmunda Wilhelma Brauna nebo rodiny teprve o nĩkolik let pozdĩji nobilitovaného továrníka Janotty. 316 Tomu odpovídal 311 Srov. plán otištĩný v GV 1884–1895, pşíloha. U kasáren pozdĩji stával i tenisový pavilon, pro nĩjž se správa budov snažila v roce 1914 teprve ex post získat stavební povolení. Verhandlungsschriften des Troppauer Gemeinderates 1914, Nr. 23, s. 184. 312 P. ŠOPÁK, Zlatá éra, in: K. MÜLLER – R. ŽÁČEK (edd.), Opava, s. 445; Viktor RADA, Zámecký park v Kyjovicích, Bílovecko 1958, č. 8, s. 6. 313 SOkA Opava, Tenisový klub Opava (nezpracovaný fond), kart. 1, Jahresbericht des „Lawn Tennis Club“ in Troppau, Spieljahr 1901. 314 Lawn-Tennis-Club in Troppau. 315 Karel POLÁČEK, Tennis a doba, Tennis-Golf-Revue 1, 1928–1929, č. 2, s. 46. 316 SOkA Opava, Tenisový klub Opava (nezpracovaný fond), kart. 1, Jahres-Bericht des LawnTennis-Klub in Troppau für das Jahr 1903, Troppau 1904. 68 MÍČOVÉ SPORTY NA VZESTUPU mj. i členský pşíspĩvek, který byl tşikrát vyšší než u šachového klubu a dvanáctkrát vyšší než u fotbalového spolku. 317 Další distinktivní znak tenisu pşedstavoval od počátku vysoký podíl žen. 318 Lawntenis byl jedním z prvních sportű, v jehož recepci se ženy nijak neopožďovaly za muži – Opavský LTC registroval v roce 1903 mezi şádnými členy vedle 21 tenistű i 16 dam. Zşejmĩ hlavní pşíčinou shovívavého posuzování ženské účasti na tenisové hşe byl její bezkontaktní, elegantní, až kurtoazní charakter, jak zdűrazňoval i fejeton v Troppauer Zeitung z 21. června 1903. 319 Ostatnĩ tentýž faktor, elegantní pűsobivost, pşipomínající tanec, byl klíčový i pro brzkou účast žen na krasobruslení. S kurtoazní povahou tenisové hry souvisel její snad zčásti pravdivý, jistĩ však ponĩkud hypertrofovaný obraz pouhé záminky ke flirtu, jenž pramenil ze skutečnosti, že hra nabízela na svou dobu ojedinĩlou pşíležitost nerušené uvolnĩné zábavy obou pohlaví. V tomto ohledu byl lawn-tenis letním pandánem dalšího „bílého“ sportu, lyžování. 320 Právĩ pro pochybnou mravnost byl tenis také nejčastĩji vysmíván. Mohli bychom snést celou şadu dokladű, jako poznámku historika Josefa Pekaşe, že „nyní bych to [tenis – pozn. aut.] hrál náruživĩ, ovšem kvűli hşe, lítání, pohybu tĩla i interesu hráčskému, ne kvűli koketování“, 321 avšak nechoďme pro pşíklad daleko. Vždyť i místní tisk roku 1911 uveşejnil báseň o tenise jako moderní Amorovĩ lsti. 322 Pro-fotbalovĩ zaujatý Poláček by v tenisu pşed první svĩtovou válkou rád vidĩl pouhou společenskou manifestaci: „Zatím co football býval vždycky lidovým sportem, lidovou radovánkou pro mohutné dramatické napĩtí, jsa obrazem boje dvou barev a dvou táborű, tennis býval ménĩ sportem, ale spíše zábavou a společenskou nezbytností tak zvaných vyšších vrstev.“ 323 Sociální složení opavského LTC by mu na první pohled dávalo za pravdu, ale spolkové aktivity výpovĩď korigují. I „šlechtickému“ klubu záleželo na výkonnosti a jejím srovnávání. Lawn-tenisový klub Opava si od nĩmeckého cyklistického spolku až do jeho zániku pronajímal dvojici dvorcű situovanou ve vnitşním prostoru velodromu, k nimž si na pşelomu let 1901–1902 nechal zşídil ještĩ tşetí kurt. 324 Mezník spolkové historie stanovilo konání I. mezinárodního tenisového turnaje v Opavĩ roku 1903. 325 Takşka simultánnĩ s Čechami zde tenis dospĩl do „sportovnĩjší éry“ poznáním, že „není pouhou společenskou hrou, za niž dosud bohužel leckdes byl považován, nýbrž že jest vážným, namáhavým, 317 Tamtéž, pozvánka na XI. valnou hromadu konanou 3. bşezna 1912. Ke vztahu emancipace a sportu srov. Jitka SCHŰTOVÁ – Marek WAIC (edd.), Tĩlesná výchova a sport žen v českých a dalších stşedoevropských zemích. Vznik a vývoj do druhé svĩtové války, Praha 2003. 319 Troppauer Zeitung 21. 6. 1903, Nr. 139, s. 1. 320 Ch. EISENBERG, „English sports“ und deutsche Bürger, s. 210. 321 Josef HANZAL, Josef Pekaş. Život a dílo, Praha 2002, s. 98. 322 Troppauer Zeitung 16. 7. 1911, Nr. 160, s. 3. 323 K. POLÁČEK, Tennis a doba, Tennis-Golf-Revue 1, 1928–1929, č. 2, s. 46. 324 SOkA Opava, Tenisový klub Opava (nezpracovaný fond), kart. 1, dopis hrabĩte Wolfganga Chotka LTC z 12. 12. 1901. 325 Viz plaketu vydanou pşi této pşíležitosti: Z. STŞÍŽ – V. JAVORSKÝ, Medaile, s. 22, kat. č. I.2. 318 69 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 pilnou práci vyžadujícím sportem“. 326 To si vynutilo zbudování klubovny, o jejíž návrh tenisový klub spolu s I. slezským spolkem velocipedistű požádal stavitele Augusta Bartela. 327 Další osvĩdčení o vážných sportovních ambicích podal klub zamĩstnáním tenisového trenéra z Vídeňského Nového Mĩsta, patrnĩ od roku 1906. 328 Komplikaci vnesly do spolkového vývoje zmĩny majetkoprávních pomĩrű po sloučení cyklistického spolku s fotbalovým klubem v roce 1909. Takto vytvoşený DSV mĩl zájem na pşemĩnĩ velodromu na fotbalové hşištĩ, ale protože nájem pşilehlých tenisových dvorcű ze strany LTC trval, zavázal se poskytnout mu odpovídající náhradu. Tou se staly dvorce u nového fotbalového hşištĩ, jejichž počet v prvorepublikovém období narostl na osm. 329 Nejstarší opavský tenisový klub pşesto začal tĩsnĩ pşed první svĩtovou válkou jevit akutní pşíznaky úpadku, čitelné z klesajícího počtu členű, ochabující turnajové aktivity a rezignace na angažování trenéra. Sportovní činnost LTC patrnĩ ustala ještĩ pşed rokem 1914. V roce 1923 pak už nebylo komu doručit oznámení o úşedním rozpuštĩní spolku, neboť členové výboru buďto zemşeli, nebo se následkem hlubokých mezinárodnĩ politických promĩn poválečné Evropy odstĩhovali do zahraničí. 330 Exkluzivita tenisu podléhala už pşed rozpadem monarchie znatelné erozi. Klesající zájem šlechty o tenisový sport mohl souviset právĩ s jeho demokratizací, jež privilegované vrstvy smĩrovala k sociálnĩ výlučnĩjším zpűsobűm trávení volného času. Tento posun se v Opavĩ projevil úpadkem Lawn-tenisového klubu a založením jeho stşedostavovštĩjší alternativy – Tenisové sekce Nĩmeckého sportovního spolku, fungující údajnĩ už od roku 1905, snad v rámci I. slezského spolku velocipedistű. 331 Možná i tento kroužek kolem obchodního zástupce firmy Remington Josefa Neubauera využíval dva kurty, které se od roku 1901 mimo bruslaşskou sezónu upravovaly na místĩ kluzištĩ, jak zachycují i nĩkteré publikované fotografie. 332 Jejich zbudování bylo umožnĩno regulačními a odvodňovacími pracemi spojenými s rozšişováním ledové plochy na samém sklonku 19. století. 333 Tenisová sekce si pşíležitostnĩ pűjčovala kurty od LTC a pozdĩji začala hrát na dvorcích u nového fotbalového hşištĩ v Mĩstských sadech. Mezi obĩma opavskými tenisovými kluby se rozvinula pşátelská spolupráce, ačkoli členské základny rozdĩlovalo sociální napĩtí. Vedoucí tenisové sekce Nĩmeckého Henry [V. HEINZ], 1902, Sport a hry 1, 1902, č. 45, s. 380. SOkA Opava, Tenisový klub Opava (nezpracovaný fond), Jahres-Bericht des Lawn-TennisKlub in Troppau für das Jahr 1903. 328 Tamtéž, Jahres-Bericht des Lawn Tennis-Klub in Troppau für das Jahr 1906. 329 Anton GRÜNER, Neuer Führer durch Troppau und Umgebung, Troppau 1932, s. 63. 330 ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava – spolkové spisy, kmen. č. XII-2600, kart. 4728. 331 Lawn-Tennis Handbuch. Offizielles Jahrbuch des Deutschen Lawn-Tennis-Verbandes in der Tschechoslowakischen Republik 1920, s. l. 1920, s. 12. 332 Srov. napş. J. KALUS – K. MÜLLER – R. ŽÁČEK, Stará Opava, s. 190. 333 Roku 1906 k nim pşibyl ještĩ tşetí. R. HOLLETSCHEK, Unser Eislaufplatz, in: Der Troppauer Eislauf-Verein von 1868–1908, s. 32–33. 326 327 70 MÍČOVÉ SPORTY NA VZESTUPU sportovního spolku Josef Neubauer, jenž do Opavy pşinesl zcela nové pojetí hry založené na tvrdých úderech od základní čáry, 334 pşipsal roku 1913 k žádosti o zapűjčení dvorcű Lawn-tenisového klubu doušku: „Mezi členy Sportovního spolku vládne beztoho odjakživa nálada, jež se s pocitem závisti obrací proti tenistűm náležejícím vyšším společenským kruhűm a má za následek velkou citlivost; dotyční se hned cítí znevýhodnĩni i tehdy, když k tomu není žádný dűvod.“ 335 Tenisová sekce DSV prokázala na rozdíl od elitního LTC vĩtší životaschopnost a v prvorepublikové éşe se mohla pochlubit nĩkterými solidními hráčkami a hráči. Sportovní kariéru nejednoho pşíslušníka regionálnĩ úspĩšné generace dvacátých let nastartoval tenisový turnaj nĩmeckých stşedoškolákű, který byl poşádán roku 1912. Jeho prvním vítĩzem se stal Guido Maly, který roku 1914 jako šestnáctiletý vyhrál tenisové mistrovství Opavy seniorű. 336 Tenisová sekce DSV završila úvodní fázi svého vývoje a pşekročila lokální stín na počátku druhé dekády 20. století, kdy začala vypisovat mistrovství rakouského Slezska. To nebylo událostí ryze sportovní, ale i povýtce společenskou. V dobĩ konání turnaje se okolí tenisových dvorcű stávalo pşehlídkou elegantního svĩta opavských vyšších vrstev, které bezesporu sledovaly kvalitní tenisovou hru. 337 Velkou zásluhu na stoupající úrovni mistrovství mĩli hlavní poşadatelé – „lékaşský triumvirát“ tvoşený pşedsedou DSV, psychiatrem Stefanem Felklem, dentistou Jaro(slavem) Poteschilem a praktickým lékaşem Otto Malým, pak také už zmiňovaný obchodník Josef Neubauer, podnikatel Heinrich Janotta ad. O atraktivní putovní cenu, zlatý servis v hodnotĩ 1 000 K vĩnovaný knížetem Karlem Maxem Lichnowským, pşijíždĩli pşed první svĩtovou válkou bojovat hlavnĩ nejlepší vídeňští a pražští hráči, tvoşící ve své dobĩ rakousko-uherskou špičku. 338 Pşedválečných slezských mistrovství se zúčastnili mj. Vídeňan Rolf Kinzel, „chytrá, vtipná hlava, ve čtyşhşe ještĩ silnĩjší než ve dvouhşe“, 339 „pşi hşe nervozitou potşásající hlavou“ 340 (vítĩz prvního ročníku 1910), další vynikající vídeňský tenista, „rytíşský a elegantní útočný hráč“ 341 Curt von Wessely (vítĩz 1913) 342 nebo pozdĩjší československý davis-cupový reprezentant Franz Soyka (finalista 1913). 343 Na opavských kurtech se pşed první svĩtovou válkou objevil též pražský Nĩmec Dr. Fritz Pipes, vítĩz druhého ročníku slezského mistrovství (1911), známý hlavnĩ jako stşíbrný olympijský medailista 334 August Kurt LASSMANN, Sporterinnerungen, in: R. MADER (Hg.), Unser Troppau, s. 145. SOkA Opava, Tenisový klub Opava (nezpracovaný fond), kart. 2, dopis z 21. dubna 1913. 336 Troppauer Zeitung 13. 7. 1912, Nr. 157, s. 4; tamtéž 12. 7. 1914, Nr. 137, s. 5; A. K. LASSMANN, Sporterinnerungen, in: R. MADER (Hg.), Unser Troppau, s. 145. 337 A. K. LASSMANN, Sporterinnerungen, in: R. MADER (Hg.), Unser Troppau, s. 145–146. 338 Troppauer Zeitung 10. 6. 1913, Nr. 131, s. 4. 339 Roderich MENZEL, Jubiläumsbuch des Deutschen Tennis, Gräfeling bei München 1961, s. 188. 340 Burghard von REZNICEK, Tennisjahre zwischen Höhenflug und Wellentälern, in: TÝŽ (Hg.), Deutsches Tennis. Band I, Gräfeling bei München 1955, s. 374. 341 R. MENZEL, Jubiläumsbuch, s. 188. 342 Startoval zşejmĩ pod jménem Normann. 343 SOkA Opava, Tenisový klub Opava (nezpracovaný fond), složka 1, výsledková listina turnaje; Troppauer Zeitung 5. 7. 1913, Nr. 153, s. 4; tamtéž 16. 7. 1910, Nr. 160, s. 3; tamtéž 1. 7. 1911, Nr. 147. 335 71 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 ve čtyşhşe ze Stockholmu 1912. 344 Z rakouské špičky chybĩl snad jen „obşí bonviván a vtipálek mezinárodního tenisu“ hrabĩ Ludi Salm. 345 Obsazení turnajű se postupnĩ zkvalitňovalo. Zatímco v roce 1911 ještĩ Fritz Pipes nemĩl pşi neúčasti Kinzela rovnocenného konkurenta, roku 1913 už spolu svádĩli vyrovnané souboje tenisté z Vídnĩ, Prahy, Krakova a Berlína. 346 Po kvantitativní i kvalitativní stránce šlo o nĩkolik krokű vpşed ve srovnání s pşedchozími ročníky. Z tohoto pohledu znamenalo III. mistrovství rakouského Slezska roku 1913 vrchol opavského tenisového ruchu v habsburské éşe, ano snad v celé jeho historii. Kvűli politickým událostem nadcházející doby se mĩlo mistrovství dočkat svého pokračování až témĩş o deset let pozdĩji, roku 1922, za zcela zmĩnĩné situace. Dlužno podotknout, že soubĩžnĩ s muži se o mistrovství Rakouského Slezska potýkaly i ženy, jejichž turnaje nebyly tak skvĩle obsazovány jako poslední pşedválečný ročník mužského mistrovství. Mezi dámami dominovala známá pražská tenistka Emmi Matuch. O to vĩtší senzací se v roce 1913 stalo vítĩzství domácí Margarete Janotta, 347 která zde započala svou úspĩšnou kariéru, na jejímž vrcholu ve dvacátých letech krátce aspirovala na post nejlepší tenistky Československa. Fotbal Pokud jsme tenis pojali jako symptom a symbol pşechodu od individuálních sportű první vlny ke kolektivním míčovým sportűm, pak fotbal náleží již plnĩ mentalitĩ nového století. Z mnoha pşíčin jeho globálního úspĩchu vyzdvihnĩme socializační potenci, jež pşedčila vĩtšinu dosavadních odvĩtví: fotbal nabídl jedinci pşíležitost k silné identifikaci s kolektivem, ať už formou aktivní účasti na hşe nebo z pozice diváka a pşíznivce emocionálnĩ vtaženého do dĩní na hşišti. V kontrastu k individuálním sportűm typu krasobruslení, veslování, cyklistiky nebo tenisu, nemluvĩ o jednotvárné gymnastice tĩlocvičných spolkű, svým charakterem lépe korespondoval s dynamikou, promĩnlivostí i rozporností nastupující moderny. Hra navíc kromĩ rozlehlého prostranství nevyžadovala zvláštní počáteční investice do sportovištĩ a značnĩ ji zvýhodňoval i fakt, že platila za jeden z prvních takşka celoročních sportű. To vše fotbal v opavském prostşedí, jako jinde, pozvedlo záhy na nejpopulárnĩjší odvĩtví. Kopaná velmi rychle pşekonala naşčení ze surovosti 348 a už pşed první svĩtovou válkou jí místní tisk vĩnoval ze všech sportű jednoznačnĩ nejrozsáhlejší prostor, byť posun k masovosti nastal až po roce 1918. 344 Jako reprezentant Rakouska v páru s A. Zborzilem. The Official Report of the Olympic Games of Stockholm 1912, Stockholm 1913, s. 636. 345 B. von REZNICEK, Tennisjahre, in: R. MENZEL (Hg.), Deutsches Tennis. Band I, s. 374. 346 SOkA Opava, Tenisový klub Opava (nezpracovaný fond), složka 1 (zde uloženy programy a výsledkové listiny turnajű). 347 Troppauer Zeitung 16. 7. 1910, Nr. 160, s. 3; tamtéž 1. 7. 1911, Nr. 147, s. 4; tamtéž 5. 7. 1913, Nr. 153, s. 4. 348 Srov. Opavský týdenník 7. 3. 1908, č. 20, s. 6. 72 MÍČOVÉ SPORTY NA VZESTUPU Opavské pomĩry se do značné míry vymykají ustálenému historiografickému obrazu počátkű moderního fotbalu, ba dokonce mu v nikoli nepodstatných rysech protişečí. Na rozdíl od jiných rakouských nebo nĩmeckých mĩst, kde byl stşedoškolským studentűm fotbal zakazován pod trestem vyloučení z ústavu, ve slezské metropoli se žactvo nemuselo skrývat za pseudonymy ani pşevleky. 349 Naopak, učitelský sbor nĩmecké reálky je ke kopané cílenĩ vedl. Analogicky ke stşedoevropskému vývoji brojili proti fotbalu zpočátku pouze nĩkteşí rodiče; ze vzpomínek víme, jak jistému opavskému nĩmeckému gymnazistovi W. „neustále vytýkali, že jen hraje fotbal, pşi tom trhá boty a zanedbává školní povinnosti“. 350 Opavské stşedoškolské prostşedí tedy nepűsobilo jako inhibitor, nýbrž jako akcelerátor šíşení fotbalu mezi mládeží. Zatímco v Nĩmecku se prvními centry anglické kopané staly techniky, 351 v Opavĩ pşi absenci vysoké školy plnila roli ohniska fotbalového sportu reálka. Už v první polovinĩ devadesátých let 19. století se v rámci jejích pohybových her objevil anglický fotbal (rugby) a nĩmecká kopaná, jež ovšem ještĩ nebyla totožná s „asociačním fotbalem“, ostrovním soccerem. Jako jeho pşedzvĩst by naproti tomu bylo možno chápat zprávu o poşízení „2 velkých kulatých anglických fotbalových míčű“ ve školním roce 1899–1900. Nicménĩ k modernímu fotbalu hranému podle pravidel anglické asociace se pravdĩpodobnĩ vztahovalo teprve označení fotbal na dvĩ branky, užívané od školního roku 1904–1905. 352 Na jistou kontinuitu s pşedchozími pokusy ale poukazuje dikce výroční zprávy za rok 1905–1906, jež mj. uvádí: „(…) Dr. Eiglovi vdĩčíme za to, že žactvo nyní, po dlouholetých snahách, se zvláštním zalíbením pĩstuje fotbalovou hru, která výbornĩ rozvíjí tĩlo a ducha.“ 353 První fotbalové družstvo na ústavu sestavil jazykáş Franz Eigl údajnĩ roku 1905 354 a ve školním roce 1905–1906 už své týmy mĩly III., IV., V. a VI. tşída reálky. 355 Pşibližnĩ v téže dobĩ začala stşedoškolská družstva o stşedečních a sobotních odpoledních mezi sebou rozehrávat turnaje. 356 Ve školním roce 1904–1905 už se fotbalu vĩnovalo i 45 ze 327 nĩmeckých gymnazistű. 357 Za první hşištĩ studentűm podobnĩ jako fotbalistűm şady jiných stşedoevropských mĩst sloužilo vojenské cvičištĩ, kde se ostatnĩ už pűldruhé dekády odbývaly školní pohybové hry. Berlínští pionýşi kopané v počátcích využívali cvičištĩ Tempelhofer Feld, opavští hráči tzv. malý exercírák za Mĩstskými sady, na vojenském cvičišti hráli své zápasy napşíklad 349 Jak správnĩ postşehli už K. STUCHLÍK – J. GEBAUER – P. ŠRÁMEK, Opavská fotbalová devadesátka, s. 3. 350 Emanuel ZAPLETAL, Erinnerungen an meine Gymnasialzeit, Troppauer Heimat-Chronik 1958, Nr. 103, s. 170. 351 Christiane EISENBERG, Fußball in Deutschland 1890–1914. Ein Gesellschaftsspiel für bürgerliche Mittelschichten, Geschichte und Gesellschaft 20, 1994, s. 191. 352 Jahres-Bericht Realschule 1892–1893, s. 65; tamtéž 1893–1894, s. 53; tamtéž 1899–1900, s. 66; tamtéž 1904–1905, s. 57. 353 Tamtéž 1905–1906, s. 64. 354 K. M. PLISCHKA, Wie der Dorfjunge, Troppauer Heimat-Chronik 1971, Nr. 259, s. 178. 355 Jahres-Bericht Realschule 1905–1906, s. 64. 356 K. M. PLISCHKA, Wie der Dorfjunge, Troppauer Heimat-Chronik 1971, Nr. 259, s. 178. 357 Jahres-Bericht Gymnasium 1904–1905, s. 47. 73 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 i prűkopníci tĩšínského fotbalu a jako první hşištĩ českého SK Slezanu Opava sloužil tzv. velký exercírák u Latarny. 358 Fotbal se úspĩšnĩ rozvíjel i díky vstşícnosti vojenských kruhű. Úlohu propagátora nového sportu na nĩmecké reálce už pşíznačnĩ nesehrál starý tĩlocvikáş Tisch, který se k fotbalové horečce stavĩl odmítavĩ. Jeden z tehdejších žákű nĩmeckého gymnázia píše o dobĩ, „kdy v Opavĩ k lítosti našeho elegantního profesora tĩlocviku zuşila fotbalová epidemie“. 359 Tisch se sice nebránil žádnému sportovnímu odvĩtví, ale právĩ v oblibĩ fotbalu mohl spatşovat ohrožení ostatních disciplín, s nimiž opavské studenty do té doby seznámil. Novinku proto v opavských podmínkách aklimatizoval triumvirát jeho mladších kolegű, jejichž pşíchod na místní reálku spadá vesmĩs do poloviny prvního desetiletí 20. století. Exkurs: Šişitelé fotbalu na nĩmecké reálce Z trojice nositelű fotbalové myšlenky pşišel na opavskou reálku nejdşíve Dr. Franz Eigl. Ve školním roce 1903–1904 zde pűsobil jako suplent a pak jako skutečný učitel a profesor. Na ústavu vyučoval novodobým jazykűm až do léta 1913, kdy byl jmenován şeditelem novĩ založené nižší reálky ve Frývaldovĩ. 360 Mezi žactvem platil za nejpopulárnĩjšího profesora pşekračujícího bariéry společenskými normami vyžadovaného odstupu ve vystupování vűči mladé generaci. Jako jeden z prvních dospĩlých Opavanű se, oblečen do fotbalového dresu a šortek, zapojoval do utkání stşedoškolákű, současnĩ však byl ctĩn jako znalec umĩní a milovník Griega a Mahlera. 361 Od školního roku 1904–1905 mu v jeho snahách sekundoval Dr. Edmund Aschauer. Jako zanícený anglofil a zakladatel místního Anglického klubu (1906) 362 dokonale ztĩlesňoval postavu prűkopníka fotbalového sportu. Opava sice v jeho životĩ zűstala pouhou epizodou, už v létĩ roku 1907 pşešel na 2. státní reálku ve II. vídeňském okrese, 363 pşesto to byl on, kdo podal žádost o povolení prvního opavského fotbalového spolku. 364 Zatímco Eigl fotbal aktivnĩ provozoval, Aschauer vystupoval spíše jako organizátor a v první fázi nejznámĩjší opavský rozhodčí. Ponĩkud v pozadí ve srovnání s Eiglem a Aschauerem zűstával Dr. Alfred Luksch. Na reálce pűsobil od školního roku 1906–1907 jako suplent, od roku 1908–1909 jako skutečný učitel a pak profesor. Pşi fotbalových kláních se uplatnil hlavnĩ jako rozhodčí. Po první svĩtové válce stanul v čele župní rozhodcovské organizace nĩmeckého fotbalového svazu. Vyučoval pşedevším chemii, fyzice, matematice, ale také češtinĩ. 358 Srov. Ch. EISENBERG, Fußball in Deutschland, Geschichte und Gesellschaft 20, 1994, s. 186; Jahres-Bericht Realschule 1905–1906, s. 64; Opavský týdenník 7. 3. 1908, č. 20, s. 6.. 359 E. ZAPLETAL, Erinnerungen, Troppauer Heimat-Chronik 1958, Nr. 103, s. 170. 360 Tamtéž; Jahres-Bericht Realschule 1913–1914, s. 21. 361 E. ZAPLETAL, Erinnerungen, Troppauer Heimat-Chronik 1958, Nr. 103, s. 168. 362 ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava – spolkové spisy, č. j. 18 372/1906, kart. 1398. 363 Jahres-Bericht Realschule 1907–1908, s. 39. 364 K. STUCHLÍK – J. GEBAUER – P. ŠRÁMEK, Opavská fotbalová devadesátka, s. 3. 74 MÍČOVÉ SPORTY NA VZESTUPU Učitelskému sboru náležel z trojice šişitelű nejdéle. Odešel teprve v roce 1931, kdy byl jmenován şeditelem na nĩmeckém dívčím reformním reálném gymnáziu v Opavĩ. 365 Mladá generace pedagogű si znalost fotbalu pşinášela dílem ze studií, dílem ze svých pşedchozích pűsobišť. Aschauer pşišel do Opavy ze státní reálky ve vídeňském XVIII. okrese v dobĩ, kdy už v metropoli monarchie panoval čilý fotbalový ruch, jeho kolega Eigl mĩl kolem pşelomu století dokonce osobnĩ navštívit Anglii. 366 Díky tĩmto zkušenostem se učitelé reálky nejen seznámili s pravidly fotbalu, ale rovnĩž ztratili pşedsudky a morální zábrany vűči specifikűm sportovní etiky. Zşejmĩ od školního roku 1904–1905 se fotbalový výbĩr reálky utkával se studentskými družstvy z ostatních mĩst. Koncem kvĩtna 1906 napşíklad cestoval do Tĩšína, kde sehrál zápas s týmem nĩmecké reálky. Jednotlivé tşídy opavské reálky pak 1. července absolvovaly turnaj o putovní pohár. Pro náš text není pşíliš podstatné, že se mj. soutĩžilo i o stşíbrnou pamĩtní minci, nýbrž fakt, že ji vĩnovalo jakési opavské fotbalové sdružení (Troppauer Fußballvereinigung), 367 snad pşedchűdce prvního opavského fotbalového klubu úşednĩ schváleného o rok pozdĩji. Opavský fotbalový spolek 368 (TFV) konal svou ustavující valnou hromadu 27. července 1907. Kromĩ profesorű reálky stál za jeho vznikem i známý bruslaş a šachista Karl Dorasil, jenž byl zvolen pşedsedou, továrník Theodor Fiedor nebo lékaş Stefan Felkl. Také on poznal fotbal bĩhem pražských vysokoškolských studií v devadesátých letech. Jeho první reakce na novou hru ilustruje obtížnou konfrontaci kopané s domácí tradicí tĩlesné kultury: „Tehdy se ve starém Rakousku tento sport teprve začínal provozovat. Bylo to poprvé, kdy jsem vidĩl anglické mužstvo. Pűsobilo na mne jako houf drezírovaných cirkusových koní“, poznamenal Felkl ve svých vzpomínkách. 369 Naproti tomu člen výboru Opavského fotbalového spolku, mladý Angličan John Lockyer, 370 vyučující angličtinu na místní soukromé jazykové škole, si pşinášel zálibu v kopané ze své vlasti. Kromĩ Lockyera v mužstvu pşed rokem 1914 pűsobilo ještĩ nĩkolik dalších v Opavĩ žijících Britű – kolega Lockyerűv z jazykové školy Mr. Daniels či Mr. Calder, inženýr z Hatschkovy továrny na jutu. 371 TFV hrál svá utkání – stejnĩ jako do té doby místní stşedoškoláci – na tzv. malém exercíráku. Vojenské cvičištĩ ale zanedlouho pşestalo dostačovat vzrűstajícím nárokűm klubu: podle autorű monografie o opavské kopané nevyhovoval tamní terén a malá 365 Jahres-Bericht Realschule 1930–1931, s. 1; K. STUCHLÍK – J. GEBAUER – P. ŠRÁMEK, Opavská fotbalová devadesátka, s. 10. 366 K. M. PLISCHKA, Wie der Dorfjunge, Troppauer Heimat-Chronik 1971, Nr. 259, s. 178. 367 Jahres-Bericht Realschule 1905–1906, s. 64. 368 Troppauer Fußballverein. 369 [S. FELKL,] Der DSV Troppau, Troppauer Heimat-Chronik 1977, Nr. 334, s. 256. 370 John Lockyer-Schultz, narozený 20. bşezna 1884 v Maidenhead, Berkshire, pobýval v Opavĩ pravdĩpodobnĩ od roku 1905. SOkA Opava, Okresní úşad Opava 1850–1938, domovské matriky – Opava 1911, inv. č. 1412, fasc. 414, č. p. 218. 371 Srov. K. STUCHLÍK – J. GEBAUER – P. ŠRÁMEK, Opavská fotbalová devadesátka, s. 3, 11; A. K. LASSMANN, Sporterinnerungen, in: R. MADER (Hg.), Unser Troppau, s. 144. 75 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 kapacita míst pro diváky. 372 Kromĩ toho od podzimu 1908 omezovaly využívání louky intenzivní stavební práce spojené s modernizací mĩsta. Nejprve zasáhla část prostranství rekonstrukce Karlovecké ulice a rozsáhlé terénní úpravy související s pşeložením koryta şeky v rámci její regulace pokračující i v roce 1909. Současnĩ probíhala v tĩchto místech stavba železniční trati z Opavy do pruské Plštĩ (Pilszcz) a Bavorova, pro jejíž násep dĩlníci z cvičištĩ vyrývali drny. Pşední louka Mĩstských sadű byla zcela nepoužitelná následkem stavby budovy pro Jubilejní výstavu slezských şemesel. 373 I proto pşedstavenstvo TFV usilovalo o propachtování cyklistické dráhy a pşilehlé ovocné zahrady pro zşízení nového fotbalového hşištĩ. Nástupnický DSV vzniklý fúzí TFV a I. slezského spolku velocipedistű obdržel souhlas mĩstské rady s užíváním pozemkű 7. dubna 1909. Naléhavou potşebu vlastního sportovištĩ vyşešil upravením nového travnatého hşištĩ bĩhem pouhých dvou týdnű. Už 25. dubna 1909 bylo hşištĩ otevşeno zápasem DSV Opava s FC Bílsko-Biala. 374 Na malém vojenském cvičišti pak nadále hrála ménĩ známá opavská fotbalová mužstva. DSV dlouho nastupoval výlučnĩ k pşátelským zápasűm se soupeşi z pruského a rakouského Slezska, Moravy, Čech, Haliče, Vídnĩ, Budapešti, pşíležitostnĩ i ze zahraničí. Teprve od roku 1912 se pravidelnĩ účastnil soutĩže nĩmeckých fotbalových klubű o Putovní pohár Moravy a Slezska. V mĩşení sil s mužstvy z regionu prokázal svou výkonnostní pşevahu, když v letech 1912–1914 tşikrát zvítĩzil. Vrcholovou úroveň mužstva zpečetil 5. července 1914 Rakouský fotbalový svaz ve Vídni jeho zaşazením do I. tşídy, což DSV opravňovalo k účasti v mistrovské soutĩži. V dűsledku vypuknutí první svĩtové války nemohl opavský klub pşíležitost zužitkovat. 375 Výkonnostní vzestup mezi rakouskou elitu byl výsledkem cíleného budování mužstva prostşednictvím doplňování kádru hráči z fotbalovĩ vyspĩlejší Anglie a z vídeňských mužstev. V roce 1908 ještĩ TFV podlehl Wiener Sport-Clubu v pomĩru 7:1 a 7:0, pozdĩji už byl schopen sehrát i vyrovnanĩjší zápasy. Posily patrnĩ pomohly DSV v osvojení si modernĩjšího kolektivního pojetí hry založeného na rychlých pşihrávkách po trávníku, jímž soudobá anglická mužstva rozdílem tşídy porážela kontinentální soupeşe praktikující ménĩ sofistikovaný, živelnĩjší herní styl postavený na individuálních výkonech. 376 Opavské mužstvo zpočátku zajisté nebylo výjimkou: Stefan Felkl vzpomínal na „Mr. Lockyera, když sám dribloval od jedné brány k druhé“. 377 Úspĩchy DSV z posledních pşedválečných let naznačují, že pşespolní fotbalisté vhodnĩ doplnili şadu nadaných opavských hráčű, k nimž náleželi i místní stşedoškoláci, jimž účast na zápasech fotbalového klubu ve zvláštĩ určených dnech v dubnu, kvĩtnu 372 K. STUCHLÍK – J. GEBAUER – P. ŠRÁMEK, Opavská fotbalová devadesátka, s. 4. Jahres-Bericht Realschule 1908–1909, s. 56; tamtéž 1909–1910, s. 94. 374 K. STUCHLÍK – J. GEBAUER – P. ŠRÁMEK, Opavská fotbalová devadesátka, s. 4–5. 375 Tamtéž, s. 15–18. 376 Srov. Ch. EISENBERG, Fußball in Deutschland, Geschichte und Gesellschaft 20, 1994, s. 203–204. 377 S. FELKL, Troppauer Fußball, in: R. MADER (ed.), Unser Troppau, s. 142. 373 76 MÍČOVÉ SPORTY NA VZESTUPU a červnu povoloval výnos zemské školní rady z 8. února 1908. Výnos z 24. června 1909 pak rozšişoval povolení na všechny nedĩlní a prázdninové zápasy Opavského fotbalového spolku a výnos z 4. bşezna 1910 i na utkání Opavského sportovního klubu. 378 Divácký rozmĩr fotbalu od počátku signalizoval jeho výjimečné postavení. Zpráva z roku 1908 zmiňuje, že zápasűm pşihlížely i nĩkolikatisícové zástupy fanouškű. 379 Obyvatelstvo se velmi brzy začalo identifikovat se „svým“ klubem, pşevážnĩ na základĩ teritoriální a etnické solidarity. Naproti tomu, pokud jde o sociální status hráčű, opavský fotbal habsburské éry ještĩ nebyl zcela lidovým sportem, jak by mohl sugerovat pozdĩjší vývoj. V první generaci v mužstvu pşevládali pşíslušníci mĩšťanské inteligence, podnikatelstva nebo pşinejmenším stşedního stavu. Pşestože už TFV byl formálnĩ otevşen všem vrstvám, žádný pşíliv dĩlnictva do roku 1914 nenastal. 380 Ostatnĩ ani hojnĩ zastoupení žáci reálky nepatşili k proletariátu, ale perspektivnĩ spíše k hospodáşským elitám, technické inteligenci nebo živnostnictvu. Stoupající popularita fotbalu se odrazila i v zakládání nových, tĩžko şíci zda konkurenčních, klubű. Vĩtšinou šlo o epizodické spolky, jež zanedlouho splynuly s dominantním DSV nebo byly rozpuštĩny, protože pşestaly vyvíjet činnost. Jejich názvy sice vyjadşovaly sportovní ambice, svornost i národní hrdost, ale organizace samotné se v praxi vesmĩs potýkaly s problémy s nevyhovujícím zázemím. Opavský sportovní klub 381 (1908) se s DSV spojil v roce 1912, Nĩmecké fotbalové mužstvo „Germania“ 382 existovalo samostatnĩ jen v letech 1910–1911, kdy rovnĩž fúzovalo s DSV. Spektrum krátkodechých klubű pşed první svĩtovou válkou doplňoval Nĩmecký fotbalový spolek „Rekord“ 383 (1909), Nĩmečtí „Sportbrüder“ 384 (1912–1913) a Opavský sportovní klub „Rapid“. 385 Jediným trvalejším prvkem zdejšího fotbalového prostşedí mimo DSV mĩl zűstat Sportovní klub Slezan Opava ustavený 9. února 1908, jehož hráče pevnĩ spojovala pşíslušnost k české menšinĩ. 386 S asi desetiletým zpoždĩním za Prahou si nyní i Opavané mohli povšimnout, že „popularita footballu vtiskuje ráz každému nezastavenému kousíčku místa, jež promĩňuje se ve volných chvílích v primitivní hşíštĩ“. 387 Pşes efemérnost vĩtšiny klubű műžeme konstatovat, že si fotbal i v Opavĩ vytvoşil pşed první svĩtovou válkou nejširší hráčskou a organizační základnu 378 Jahres-Bericht Realschule 1907–1908, s. 69; tamtéž 1909–1910, s. 97; Schlesische Rundschau 1, 1908, Nr. 3, s. 46. 379 Schlesische Rundschau 1, 1908, Nr. 1, s. 14. 380 Srov. s obdobnou situací v Nĩmecku. Ch. EISENBERG, Fußball in Deutschland, Geschichte und Gesellschaft 20, 1994, s. 181–210; TÁŽ, „English sports“ und deutsche Bürger, s. 188. 381 Troppauer Sportklub. 382 Deutsche Fußballmannschaft „Germania“. 383 Deutscher Fußballverein „Rekord“. 384 Deutsche Sportbrüder. 385 Troppauer Sportklub „Rapid“. 386 Srov. K. STUCHLÍK – J. GEBAUER – P. ŠRÁMEK, Opavská fotbalová devadesátka, s. 29–31; Opavský týdenník 7. 3. 1908, č. 20, s. 5. 387 Henry [V. HEINZ], 1902, Sport a hry 1, 1902, č. 45, s. 380. 77 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 ze všech disciplín a pşedznamenal své definitivní vítĩzství v konkurenci ostatních sportovních odvĩtví po roce 1918. Hokej S fotbalovým milieu byly spjaty též počátky opavského ledního hokeje. Ten byl sice od roku 1908 logicky pĩstován Opavským bruslaşským spolkem, avšak popud k jeho zavedení vzešel z şad TFV. 388 Pşestože se Opava mĩla v meziválečném období stát po Praze nejvĩtší československou baštou hokejového sportu, v jeho recepci mĩla až dvacetileté zpoždĩní. 389 Naopak ve shodĩ s pražským vývojem se v Opavĩ až do konce habsburské éry hrál lední hokej ještĩ ve formĩ bandy hokeje, tzn. s gumovým míčkem, zşejmĩ podle anglických pravidel. Teprve po şíjnovém pşevratu se všeobecnĩ ujal kanadský model ledního hokeje s pukem. 390 Z tohoto dűvodu je namístĩ nahlížet pşedválečný hokej jako součást nástupu míčových sportű. Organizační platformu pro pşíznivce nové disciplíny vytvoşil Hokejový odbor Opavského bruslaşského spolku, 391 jehož rozlehlé kluzištĩ skýtalo na svou dobu ideální tréninkový prostor. Hokej nicménĩ zpočátku na opavské ledové ploše zűstával ve stínu tradičního a úspĩšného bruslení. Hokejová sekce proto v prvním roce své existence ještĩ nemohla plnĩ rozvinout činnost, neboť v hlavní části sezóny kluzištĩ náleželo památnému XIII. mistrovství svĩta mužű v krasobruslení. Propagační hokejové zápasy I. A mužstva Opavského bruslaşského spolku proti jeho I. B týmu a proti družstvu Wiener Sportklubu tak hokejový sport pşedstavily širší opavské veşejnosti až o rok pozdĩji, v lednu 1909. 392 Hokej získával v Opavĩ pűdu pşedevším jako zimní doplňkový sport fotbalu. Vĩtšina lepších hráčű pşedválečného hokejového mužstva se rekrutovala z TFV (DSV) – ať už to byl kapitán Willy Proksch, opĩvovaný tiskem jako „famózní technik vídeňské školy“, Fritz Fronius, Heinrich Haala a další. 393 Pşed rokem 1914 opavské hokejové mužstvo spíše sbíralo zkušenosti, pşedevším u vídeňských, ale i berlínských klubű. S jedním z nich, berlínským Schlittschuh-Clubem, ještĩ roku 1912 prohrálo 0:18. 394 Skutečnĩ vrcholná éra hokejového mužstva Opavského bruslaşského spolku nastala 388 Troppauer Zeitung 1. 3. 1908, Nr. 51, s. 4. Srov. Josef HERMAN, Lední hokej, in: E. BOSÁK a kol., Stručný pşehled, s. 190. 390 Karl CZERNOHORSKY, Der Eishockey-Sport in Troppau, in: Sechzig Jahre Troppauer Eislaufverein, s. 35. K vývoji ledního hokeje v českých zemích viz J. HERMAN, Lední hokej, in: E. BOSÁK a kol., Stručný pşehled, s. 190–198; P. BUREŠ – J. PLICHTA, Sport a tĩlesná kultura, s. 252. 391 Eishockey-Abteilung des Troppauer Eislaufvereins. 392 Troppauer Zeitung 19. 1. 1909, Nr. 14, s. 4; tamtéž 26. 1. 1909, Nr. 20, s. 3. 393 Tamtéž 15. 12. 1908, Nr. 287, s. 3; tamtéž 19. 1. 1909, Nr. 14, s. 4; tamtéž 23. 1. 1909, Nr. 18, s. 3. 394 A. LICHNOFSKY – E. LICHNOFSKY, Der Eishockey-Sport, Troppauer Heimat-Chronik 1968, Nr. 225, s. 224. 389 78 MÍČOVÉ SPORTY NA VZESTUPU teprve po první svĩtové válce, kdy si TEV udržoval postavení druhého nejlepšího československého hokejového mužstva za českým suverénem LTC Praha. 395 V roce 1911 pşekvapila čtenáşe místního tisku zpráva o hokejovém utkání hraném v červenci na travnatém hşišti v Mĩstských sadech. Jeho poşadatelem byla nová Sekce pozemního hokeje DSV Opava. 396 Opavský klub se v recepci pozemního hokeje o jedenácti hráčích jen o čtvrt roku opozdil za známou pražskou Nĩmeckou společností ledního hokeje 397 a jen o nĩkolik let zaostal za prvními českými mužstvy. 398 Sekce pozemního hokeje DSV Opava si odbyla svűj debut 2. července 1911 v utkání proti SK Viktoria Vítkovice. Vedle vedoucího odboru barona Potiera de Echelles (zşejmĩ Egmonta svobodného pána Potier des Echelles, známého i z Lawn-Tennis Clubu) 399 nastupovali v mužstvu Angličané Lockyer, Daniels a další hráči známí z fotbalové sestavy DSV. Diváci sledovali ještĩ špatnou souhru obou mužstev zpűsobenou teprve nedávným importem pozemního hokeje, avšak účast opavských elit – zemského prezidenta hrabĩte Maxe Coudenhoveho 400 nebo továrníka Hatschka – mezi pşihlížejícími naznačovala, že anglické sporty již zdaleka nebyly jen trpĩnou kratochvílí, nýbrž integrální součástí kultury opavských vyšších vrstev. 401 DSV pak vytvoşením sekce pozemního hokeje jen potvrdil své výsadní postavení mezi opavskými sportovními organizacemi, které dosud zaujímal díky úspĩšnému fotbalovému mužstvu a ambicióznímu tenisovému odboru. 395 Srov. K. CZERNOHORSKY, Der Eishockey-Sport, in: Sechzig Jahre Troppauer Eislaufverein, s. 35–36. 396 Hockey-Sektion (Hockey-Abteilung) des Deutschen Sportvereines Troppau. 397 Deutsche Eishockey-Gesellschaft. 398 Jubiläums-Festschrift aus Anlass des 30jährigen Bestandes der Deutschen Eishockey-Gesellschaft Prag, Prag [1935], s. 11; Jan VANĨK, Pozemní hokej, in: E. BOSÁK a kol., Stručný pşehled, s. 237. 399 SOkA Opava, Tenisový klub Opava (nezpracovaný fond), kart. 1, členský seznam z roku 1911. 400 Jeho bratr hrabĩ Karel Coudenhove pşihlížel v Praze jako český místodržitel fotbalovým zápasűm již na sklonku 19. století. Marek WAIC – Stefan ZWICKER, Promĩny nĩmecko-českých fotbalových vztahű v českých zemích a Československu, in: M. WAIC a kol., Nĩmecké tĩlovýchovné a sportovní spolky, s. 87. 401 Troppauer Zeitung 7. 7. 1911, Nr. 152, s. 4. 79 VI. OSTATNÍ SPORTY OPAVSKÉ BELLE ÉPOQUE Celá şada, snad dokonce vĩtšina sportovních odvĩtví, se v Opavĩ nedočkala své institucionalizace, avšak samotná neexistence specializovaného klubu ještĩ neznamená, že by je místní obyvatelstvo neznalo a nepĩstovalo. Jak se pşesvĩdčíme v jedné z následujících kapitol, bohatým rezervoárem tĩchto sportovních disciplín byly od počátku devadesátých let školní pohybové hry. Jen z programű a ročenek místních stşedních škol se dozvídáme o provozování mnoha sportű, jež si ve mĩstĩ pşed rokem 1938 nevytvoşily vlastní organizační platformu (lukostşelba, kriket, kroket ad.). Lehká atletika Lehká atletika by jako soubor odvĩtví s často antickou tradicí mohla být zaşazena mezi sporty první vlny. Nicménĩ s pşihlédnutím ke specifikűm opavského vývoje se druží spíše k disciplínám, které delší dobu postrádaly institucionální zakotvení nebo svou popularitou náležely k minoritním sportűm. Atletika, v pramenech skrytá obvykle pod germánským označením volkstümliche Übungen, se v Opavĩ dlouho soustşedila kolem dvou ohnisek: jedno tvoşil místní Turnverein, druhé stşedoškolská výuka tĩlocviku a s ní spjaté dobrovolné sportovní a pohybové hry. V Turnvereinu se vedle tradičních disciplín, reprezentovaných bĩhy, skokem dalekým, vysokým, skokem vysokým o tyči, hody oštĩpem nebo diskem a vrhy uplatnil také skok daleký o tyči nebo hod Schleuderballem (míčkem s poutkem). Po zbudování Jahnovy tĩlocvičny se atletická cvičení odehrávala pşedevším na jejím dvorku. Stşední školy zavádĩly lehkoatletická cvičení v návaznosti na rozhodnutí ministerstva kultu a vyučování z 15. záşí 1890 o nových prostşedcích v péči o tĩlesný vývoj mládeže. V zimních mĩsících žáci trénovali techniku lukostşelby, hodu oštĩpem a diskem, kterou v teplejších ročních obdobích procvičovali na volném prostranství spolu s hodem na cíl apod. 402 Teprve krátce pşed rokem 1914 obrátil k rozvoji atletiky svou pozornost všestranný Nĩmecký sportovní spolek Opava. Počátky tĩchto snah spadají zhruba do roku 1909, kdy mĩl DSV uspoşádat I. mezinárodní lehkoatletický meeting. 403 Zájem klubu však evidentnĩ brzy opadl a oživení lehkoatletické sekce ohlášené počátkem června 1914 zastoupila cestu válka. 404 Pşedstavitel klubu Stefan Felkl shrnul ve své vzpomínkové črtĩ situaci v DSV jedinou lapidární vĩtou: „Lehké atletice zastoupené Ing. Tronnerem se nedaşilo.“ 405 Speciální Athletic-Club mĩl vzniknout až dlouho po první svĩtové válce a také on pĩstoval spíše tĩžkoatletické disciplíny. Opava se v žádném pşípadĩ nemohla 402 K. KNAFLITSCH, Geschichte des Troppauer Gymnasiums, in: Jahres-Bericht Gymnasium 1905– 1906, s. 29. 403 Troppauer Zeitung 22. 8. 1909, Nr. 191, s. 4. 404 Tamtéž 9. 6. 1914, Nr. 109, s. 5. 405 Stefan FELKL, Troppauer Fußball, in: R. MADER (ed.), Unser Troppau, s. 142. 80 OSTATNÍ SPORTY OPAVSKÉ BELLE ÉPOQUE rovnat takovým atletickým baštám, jakou hlavnĩ po şíjnovém pşevratu reprezentovaly dĩlnické Vítkovice. Kromĩ subjektivního nezájmu opavské veşejnosti stála za málo nadĩjnými perspektivami nepochybnĩ i objektivní pşíčina ve formĩ absence vhodného sportovištĩ. Pşi neexistenci vhodného stadionu se musely atletické disciplíny dĩlit o hşištĩ s mnohem oblíbenĩjším fotbalem a şadou dalších sportű. Nejen výkonnostnĩ, ale i svým reálným dopadem tak opavská lehká atletika v habsburské éşe setrvávala na úrovni menších sportű, teprve meziválečný vývoj mĩl pşinést ne sice vertikální výkonnostní vzepĩtí, ale pşinejmenším rozšíşení jejího horizontálního dosahu. Šerm Vskutku pozoruhodnou kariéru udĩlal mezi novodobými sportovními disciplínami šerm, uvážíme-li, že byl rozvojem vojenské taktiky a hlavnĩ techniky de facto odsouzen k úpadku. Ponĩkud nečekaný nový rozkvĩt prožil díky masovému rozmachu nacionalismu v evropské společnosti 19. století. Byl vşazen do spíše psychologického systému nacionální výzbroje, pşestože valnou praktickou použitelnost mimo spory ve vĩci osobní cti již nemĩl. Podržel si nicménĩ význam jako cvičení rozvíjející kladné rysy pşedevším mužského charakteru – srdnatost, bystrost, obratnost, rozhodnost, fyzickou i psychickou odolnost, jichž bylo zapotşebí v každodenním „národnostním boji“. I jeho zaşazení mezi minoritní sporty vychází spíše z absence trvalejší specializované opavské šermíşské organizace než z menší dűležitosti disciplíny. Šerm byl pşed první svĩtovou válkou pevnĩ zakotven v povĩdomí místní veşejnosti a prűvodce mĩstem z roku 1909 o nĩm referoval jako o velice oblíbeném sportovním odvĩtví. 406 V Opavĩ jej od roku 1893 provozoval zvláštní odbor vytvoşený pşíznačnĩ v rámci zdejšího Turnvereinu. 407 Neredukujme však opavský sport pouze na sport v Opavĩ a mĩjme na pamĩti i jeho druhý rozmĩr – sport Opavanű, který je právĩ u šermu mimoşádnĩ aktuální. Zásadní podnĩty do jeho vývoje ve slezském hlavním mĩstĩ totiž vnášela studentská feriální sdružení a zvláštĩ univerzitní buršenšafty, jakým byla ve Vídni pűsobící Silesia, a krajanské spolky, jaký svého času reprezentovala známá vídeňská Oppavia. V jejich strukturách patşila tzv. mensura k úhelným kamenűm veškerého spolkového dĩní. 408 Šerm fungoval v buršenšaftech jako vyhledávaná forma şešení velmi častých sporű o čest a prostşedek k dosažení zadostiučinĩní v mnohdy zámĩrnĩ vykonstruovaných banálních rozepşích. Jizvy z mensury (Schmisse) pak bývaly mezi „burši“, a u určitého jejich kşídla jsou dodnes, účinným prostşedkem zjednání 406 J. ROLLER (Hg.), Führer durch die schlesische Landeshauptstadt, s. 49. Mitteilungen 1911, s. 17. 408 K mensuşe (Mensurfechten) jako specifické formĩ šermu srov. Vĩra OLIVOVÁ, Lidé a hry, Praha 1979, s. 504–505. K opavskému studentskému šermu srov. K. M. PLISCHKA, Wie der Dorfjunge Troppau erlebte. VIII. Als Oberrealschüler und Pennäler, Troppauer Heimat-Chronik 1971, Nr. 259, s. 175–176. 407 81 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 vážnosti a uznání. Šerm byl v očích pşíslušníkű Oppavie vĩcí „nĩmecké cti a mužné síly“ a každý mĩl povinnost ji „náležitým zpűsobem ovládat“. 409 V Silesii, založené 1860 absolventy opavského gymnázia (od 1861 jako buršenšaft), vybojoval první mensuru její člen Kudjelka už v roce 1863. V lednu 1900 probĩhl už tisící souboj. 410 V Oppavii se v první fázi, již spolkový historiograf nazývá společenskou, pravdĩpodobnĩ ještĩ nešermovalo. Tématem diskusí a součástí sociální praxe se duel stal teprve v první polovinĩ osmdesátých let, kdy už spolek stanul na nacionalistické platformĩ. Vűbec první doloženou mensuru šavlemi v rámci Oppavie absolvoval August Mohilla v roce 1884. V prűbĩhu pşíštích tşí dekád do vypuknutí první svĩtové války svedli členové Oppavie celkem 130 soubojű šavlemi. Velkou dűležitost pro vážnost spolku v akademických kruzích pşitom mĩla jejich kladná nebo alespoň vyrovnaná bilance. Pşíslušníci Oppavie nejčastĩji bojovali o satisfakci s členy vídeňských buršenšaftű, ale i se studenty z opavského feriálního sdružení nĩmeckých vysokoškolákű „Germania“, s nimiž se „Oppavané“ dostali načas do konfliktu. 411 Zvýšený zájem Oppavie o šerm dokládá stanovení pravidel mensury ze 17. února 1886 a usnesení z června 1886, podle nĩjž má spolek získat nĩkolik tupých zbraní do svého vlastnictví. Podle pravidel z roku 1886 se mĩlo šermovat z pevného postavení po dobu 10–15 minut, ale už roku 1888 se od časovĩ omezené mensury upustilo. Roku 1889 pak Oppavia zavedla funkci Fechtwarta. Jednoznačnĩ preferovanou šermíşskou zbraní byla v Oppavii šavle, ačkoli opakovanĩ docházelo i k nevítaným soubojűm na kordy. Na počátku 20. století podniklo jedno kşídlo pokus o zavedení souboje na kordy pro lehčí urážky na cti, ale nebylo mu vyhovĩno. 412 První specializovanou organizací na území hlavního mĩsta rakouského Slezska se stal až Opavský šermíşský spolek 413 úşednĩ schválený 30. kvĩtna 1901. 414 Žádost o jeho povolení sice podali advokát Hugo Neusser a substitut státního návladního Richard Bauer, avšak podle svĩdectví opavského tisku byla ve spolku vedle civilních osob organizována i şada pşíslušníkű zdejší vojenské posádky, která vyjadşovala kontinuitu moderního šermíşského umĩní se starší epochou. 415 Než organizace po 409 Kurt KNOLL, Die Geschichte der schlesischen akademischen Landsmannschaft Oppavia in Wien, I. Band, Wien 1923, s. 286. 410 Ferdinand BILGER, Die Wiener Burschenschaft „Silesia“ von 1860–1870 und ihre Bedeutung für die Anfänge der deutsch-nationalen Bewegung in Österreich. Sonderabdruck aus Quellen und Darstellungen zur Geschichte der Burschenschaft und der deutschen Einheitsbewegung. Band II, Heidelberg 1911, s. 14; TÝŽ, Abriß einer Geschichte der Wiener Akademischen Burschenschaft „Silesia“, s. l. s. d., s. 1. 411 K. KNOLL, Die Geschichte, s. 184, 428, 611–612. K feriálnímu sdružení Germania srov. E. ZENKER, Die Troppauer Ferialverbindung deutscher Hochschüler „Germania“, Troppauer HeimatChronik 1958, Nr. 81nn. 412 K. KNOLL, Die Geschichte, s. 278, 286, 327, 632. 413 Troppauer Fechtklub. 414 ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava – spolkové spisy, kmen. č. X-226, kart. 4679. 415 Srov. napşíklad Troppauer Zeitung 23. 1. 1908, Nr. 18, s. 3. 82 OSTATNÍ SPORTY OPAVSKÉ BELLE ÉPOQUE jedné dekádĩ existence v lednu 1911 zanikla, 416 využívala jako šermíşský sál prostornou místnost v bývalé Heiderichovĩ nemocnici na Ostrožné ulici, uvolnĩné po zşízení zemské nemocnice na Olomoucké ulici roku 1900. Členové spolku zde šestkrát týdnĩ cvičili a pomĩrnĩ často zvali k utkáním i pşespolní šermíşe. 417 Rozpad šermíşského spolku nicménĩ nemohl znamenat konec opavského šermu vűbec. Pochodeň dále nesly stşední školy, poşádající pro žáky vyšších tşíd kurzy šermu šavlí, 418 a zejména turnerský spolek. Šerm tak napşíklad tvoşil jeden z bodű programu opavského XI. „sletu“ turnerského kraje Nĩmecké Rakousko roku 1911. Pşi slavnosti se sice šermovalo pod širým nebem, 419 pro bĩžné tréninky se ale jako ideální šermíşský sál nabízela moderní Jahnova tĩlocvična. V rozpisu jejího využití pşed první válkou figuroval dokonce už i ženský šerm. 420 Dostihy a motosport Epizodou mĩl v dĩjinách opavské tĩlesné kultury zűstat organizovaný jezdecký sport, jemuž se po dobu pşibližnĩ jedné dekády vĩnoval Dostihový spolek pro Slezsko. 421 Pşitom nelze popşít neorganizovaný rozvoj disciplíny pşed krátkou institucionální fází i po ní. Sociální zázemí a historické pozadí koňských dostihű se v lecčems podobalo šermu. S ním spojovala hippický sport pşedevším ukotvenost v armádních či pşímo dűstojnických, a proto také šlechtických, kruzích. Žádost o povolení dostihového spolku tak pşíznačnĩ společnĩ podali dolnoživotický hrabĩ Camillo Razumovsky, jenž v dűsledku svého složitého pűvodu dbal o naplňování aristokratického habitu ještĩ dűkladnĩji než pşíslušníci starošlechtických rodű, a c. a k. rytmistr Ableitinger. Jejich pşání zemská vláda vyhovĩla 11. kvĩtna 1895. 422 Provázanost s armádním prostşedím stvrdil i rok 1897, kdy byl do stanov doplnĩn pasus o privilegovaném postavení dűstojníkű místní garnizóny vycházející vstşíc jejich zbytnĩlému zşeteli ke stavovské cti: na rozdíl od ostatních členű nemĩlo být o jejich pşijetí do spolku hlasováno a nesmĩli z nĩj být vyloučeni. Podobné úlevy ostatnĩ znaly i stanovy Opavského šermíşského spolku. 423 Napojení na armádní kruhy, zdá se, potvrzoval také fakt, že jako závodištĩ bylo vybráno dosavadní malé vojenské cvičištĩ za Mĩstskými sady. 424 Tamní koňské trhy byly doplnĩny dostihy, neodmyslitelnĩ ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava – spolkové spisy, kmen. č. X-226, kart. 4679. J. ROLLER (Hg.), Führer durch die schlesische Landeshauptstadt, s. 49; Deutsche Post 1922, Nr. 220, s. 10. 418 Srov. kapitolu Cesty školního tĩlocviku. 419 Viz ikonografické prameny v Erinnerung an das XI. Kreisturnfest in Troppau 1911, Neutitschein s. d. 420 Mitteilungen 1911, s. 50. 421 Trabrennverein für Schlesien. 422 ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava – spolkové spisy, č. j. 31 402/1905, kart. 1396. 423 Tamtéž; ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava – spolkové spisy, kmen. č. X-226, kart. 4679. 424 Srov. napş. Wilhelm von LOY, Troppau, eine alte Garnisonstadt, in: R. MADER (ed.), Unser Troppau, s. 110. 416 417 83 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 spojenými se sázením. 425 Upravení dostihové dráhy povolené na zasedání mĩstské rady 17. července 1895 si vyžádalo zşejmĩ vĩtší terénní úpravy, které ve školním roce 1895– 1896 znemožnily opavským stşedoškolákűm využívat tento prostor k jejich obvyklým pohybovým hrám. 426 Pşes snahu o zabezpečení odpovídajícího zázemí se nepodaşilo dostihový sport v Opavĩ dlouhodobĩ etablovat. Dostihový spolek se deset let po svém založení rozpadl a závody tak zűstanou navždy výlučným atributem atmosféry opavského pşelomu století. Naposledy dal o sobĩ spolek vĩdĩt, když pşi svém patrnĩ dobrovolném rozchodu v roce 1905 vĩnoval prostşednictvím hrabĩte Razumovského 1 000 K ze své pokladny na pşipravovaný projekt mĩstského lesoparku na Kylešovském kopci, jehož vize se shodou okolností rovnĩž nedočkala naplnĩní. Finance zűstavené dostihovým spolkem získal roku 1914 Zemský spolek pro chov koní ve Slezsku, 427 jenž alespoň částečnĩ na zaniklé sdružení navazoval. 428 Zatímco dostihy a částečnĩ i šerm sociálnĩ vymezovala tradice spojená s aristokracií, potažmo vojskem, automobilismus vstupoval na scénu coby společenskými zvyklostmi nijak nezatížená novinka. Logicky jej ale ke sportűm vyšších vrstev şadily extrémnĩ vysoké poşizovací náklady závodních vozű. Proto mezi jeho prvními opavskými pşíznivci, členy nĩmeckého Moravsko-slezského automobilového klubu, 429 pşed první svĩtovou válkou nalezneme buďto zámožné prűmyslníky (August Strasilla) nebo šlechtice, jakým byl už zmínĩný hrabĩ Camillo Razumovsky, jejž vášeň pro rychlost dovedla od koní k automobilűm. 430 Kromĩ nadstandardního ekonomického zázemí bylo nadšení pro automobily v první fázi i znakem pevné dűvĩry, ba víry, v civilizační, vĩdecko-technický pokrok. Selfmademan Strasilla i podnikavý hrabĩ Razumovsky tuto charakteristiku bezezbytku naplňovali. Prozatím jen pşedznamenejme, že se v Opavĩ pşed první svĩtovou válkou paralelnĩ s automobilovými závody rozvíjel také silniční motocyklový sport, organizovaný 40. župou Nĩmeckého cyklistického svazu. 431 ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava – spolkové spisy, č. j. 13 713/1899, kart. 1385. Jahres-Bericht Realschule 1895–1896, s. 61; GV 1884–1895, s. 444. 427 Landes-Pferdezuchtverein für Schlesien. 428 GV 1896–1905, s. 470, 525. Prozatím nevíme, jestli dostihový sport provozovala v meziválečném období pűsobící česká Jezdecká společnost Opava. Adressbuch der Stadt Troppau 1938 / Adresáş mĩsta Opavy 1938, Troppau 1938, s. 648; Verhandlungsschriften des Troppauer Gemeinderates 1914, Nr. 9, s. 63. 429 Mährisch-schlesischer Automobil-Club. 430 30 Jahre Mährisch-schlesischer Automobil-Club in Brünn 1906–1936 (Sonderdruck von AZ 1936, Nr. 9–10), s. 4. 431 Srov. napş. Troppauer Zeitung 5. 7. 1910, Nr. 150, s. 3–4. 425 426 84 OSTATNÍ SPORTY OPAVSKÉ BELLE ÉPOQUE „Společenské“ hry Zvláštní kapitolu v dĩjinách sportu tvoşí společenské hry, u nichž jsme na rozpacích, zda vűbec splňují podmínky k zaşazení mezi moderní sportovní disciplíny. Odtud pramení i jejich pojednání mezi minoritními disciplínami v tomto textu. Rozhodnĩ nebyly menší svým významem, natož popularitou, vždyť jejich obliba pşedčila mnohé z výše zmínĩných sportű, avšak ponĩkud na okraji zájmu naší studie se ocitají právĩ v dűsledku svého ambivalentního charakteru. Ten vyniká obzvláštĩ u šachu, v nĩmž se snoubily nĩkteré povýtce sportovní rysy (výkonnostní charakter, poşádání soutĩží) a jiné, jež jej z kategorie sportu fakticky vylučovaly (absence vlastního fyzického výkonu). Šachy náležely spolu s biliárem nebo hrou v karty k nezbytným atributűm rakouské kavárenské kultury. 432 I proto, že do značné míry splývaly s každodenností mĩsta, je složité postihnout jejich počátky. Na pevnĩjší pűdĩ se ocitáme tradičnĩ teprve s jejich institucionalizací. Prehistorii zdejšího šachu ukončilo 30. prosince 1891 ustavení nĩmeckého Opavského šachového klubu, 433 který ihned uspoşádal první z şady tradičních zimních turnajű, na nichž mĩşil síly s pşespolními šachisty. 434 Členové se scházeli nĩkdy i sto večerű v roce v jedné z místních kaváren, zpočátku v Raidovĩ, pozdĩji napşíklad v Hanselovĩ nebo v kavárnĩ Hedwigshof. 435 Prvním pşedsedou se stal známý obchodník a sportovec Karl Dorasil ml. Pşed rokem 1914 spolek registroval do čtyşicítky členű. Jistĩ nepşekvapí, že vĩtšinou pocházeli z şad mĩšťanské inteligence. V roce 1909 bylo z tşiatşiceti jeho členű nejménĩ devĩt úşedníkű, pĩt učitelű, dva lékaşi, nĩkolik dalších šachistű se rekrutovalo z podnikatelských vrstev. Do kategorie inteligence patşil i advokát Isidor Wolf, který v roce 1900 pşevzal pşedsednictví po Dorasilovi a funkci zastával až do roku 1933. 436 Dlouhodobĩ výkonnostnĩ nejsilnĩjším hráčem klubu byl jeho první pşedseda Dorasil. Dokladem budiž i fakt, že nĩkteré koncovky jeho partií zaslané šachovému tisku se dočkaly otištĩní. 437 Členstvo se vedle vzájemných zápasű a interních turnajű zdokonalovalo i pşevážnĩ korespondenčními partiemi s brnĩnským nebo vratislavským šachovým klubem. 438 Naopak nevyužita zűstala šance povýšit Opavu na regionální centrum nĩmeckého šachu vypsáním mistrovství rakouského Slezska. Jeho ideu v posledních pşedválečných letech nejvehementnĩji prosazoval člen klubu, továrník Alois Meisel. Snažil se pşesvĩdčit o nutnosti uskutečnĩní zemského mistrovství za každou cenu, tedy i v pşípadĩ, že se nepşihlásí mimoopavští hráči. Vĩtšina členstva 432 Srov. napş. Gustav SIEBER, Vom Pikkolo zum Chef. 33 Jahre im Café Niedermeyer. Erinnerungen von Gustav Sieber, Troppauer Heimat-Chronik 1972, Nr. 266, s. 67. 433 Troppauer Schachklub. 434 ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava, inv. č. 84; Troppauer Zeitung 8. 1. 1892, Nr. 5, s. 4. 435 SOkA Opava, Klub českých šachistű Opava / Troppauer Schachklub (nezpracovaný fond), kniha protokolű ze schűzí nĩmeckého šachového spolku, prűbĩžnĩ. 436 Tamtéž, 10. valná hromada 22. prosince 1900, výborová schűze 30. prosince 1909. 437 Tamtéž, 29. valná hromada 24. února 1921. 438 Tamtéž, 3. valná hromada 30. prosince 1893, 7. valná hromada 29. prosince 1897. 85 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 ale, zşejmĩ s ohledem na zachování korektních kolegiálních vztahű s okolními spşátelenými šachovými spolky, Meiselűv radikální návrh odmítla. Na nezájmu pşespolních šachistű pak myšlenka mistrovství rakouského Slezska v roce 1914 ztroskotala. 439 S prostşedím restaurací byla spjata i další společenská hra známá Opavanűm dávno pşed pşíchodem moderních sportű. Na Frývaldovsku jsou kuželky doloženy již k roku 1780, oblíbili si ji mj. lázeňští hosté na Gräfenberku. 440 Jak víme z Ensovy topografie, patşily kuželníky k pşíslušenství şady hostincű a jejich venkovních teras hluboko v první polovinĩ 19. století. 441 Nĩkteré se zachovaly alespoň na stavebních plánech, jako je tomu u kuželníku na Jaktaşském pşedmĩstí z roku 1838. 442 Stejnĩ tak nalézáme kuželny u nĩkterých šlechtických rezidencí v okolí. V dobĩ Kreuzingerova vzpomínání existovaly kuželníky zejména pşi zahradních restauracích, v pivních zahrádkách. Z dvojice starších drah v ostrovním parku Kasina fungovala již jen jedna. 443 Kuželkáşské kroužky pşed první svĩtovou válkou náležely spíše do sféry neformálního sdružování, nejčastĩji ve formĩ stolových společností, jež mnohdy fungovaly jako embryonální stadium pozdĩji úşednĩ schválených spolkű. Hşe holdovali dűstojníci opavské posádky, kteşí využívali zşejmĩ od konce osmdesátých let vlastní dráhu. 444 Mezi neformální společnosti spadá i kuželkáşský kroužek opavských úşedníkű, lékaşű, obchodníkű a živnostníkű Všech devĩt 445 kolem zemského úşedníka Williho Janetschka, scházející se od roku 1897 každý čtvrtek v Kateşinkách, aby „tam posílil místní Nĩmectvo“. V zimĩ se kuželkáşi stĩhovali do hostince Alt-Troppau na Bismarckovĩ (Pekaşské) ulici. 446 Že šlo spíše o záminku ke konzumaci alkoholu než o pĩstování kalokagathie, vzpomínal Johann Pelka, jenž si jako dítĩ pşivydĩlával stavĩním kuželek. Stejnĩ cizí jako ideál harmonického rozvoje tĩla a ducha pak prý byl mužűm ze stolové společnosti Všech devĩt i ideál čestné – fair – hry. Jelikož shození všech devíti kuželek poskytovalo záminku k objednávce dalšího pűllitru piva, neponechávali hráči vĩc 439 Tamtéž, 21. valná hromada 12. ledna 1912, 23. valná hromada 2. ledna 1914. Jesenicko v období feudalismu do roku 1848, Ostrava 1966, s. 176. 441 Srov. úvodní kapitolu. 442 Stavební plán eviduje Josef GEBAUER, Soupis map a plánű, vedut a vyobrazení mĩst, míst a budov do r. 1850, uložených v archivech Severomoravského kraje, in: Sborník Státního archivu v Opavĩ 1971–1975. K 30. výročí osvobození Československa Rudou armádou, Opava 1975, s. 259, kat. č. 1036. 443 E. KREUZINGER, Chronik, s. 257. O zdejší kuželkáşské společnosti píše Kreuzinger tamtéž, s. 113. 444 Slezské zemské muzeum v Opavĩ, historické pracovištĩ, pşír. č. 196/1973. Snad műžeme vĩşit první z humorných básní datované rokem 1889, která začíná verši: „Es war im 89er Jahr, / Die Kegelbahn kaum fertig war / (…)“. 445 Tischgesellschaft Alle Neune. 446 Othmar KÖWER, Die Tischgesellschaft „Alle Neune“, Troppauer Heimat-Chronik 1954, Nr. 54, s. 102. 440 86 OSTATNÍ SPORTY OPAVSKÉ BELLE ÉPOQUE náhodĩ a podpláceli stavĩče, aby čas od času ze zákulisí výsledek ovlivňoval v jejich prospĩch. 447 Pokud kuželník náležel spíše k vybavení hostincű a zahradních restaurací, pak biliár byl distinktivním znakem kaváren. V opavském prostşedí to platilo již v první polovinĩ 19. století. Biliár musel být dopraven do sídla rakouských účastníkű Opavského kongresu roku 1820, Zemského domu. 448 Z dokladű o oblibĩ biliáru pşed polovinou 19. století vzpomeňme namátkou ještĩ alespoň Bielűv návrh objektu kulečníkového sálu pro kavárnu v zahradĩ Kasina. 449 Zatímco kavárny josefského období ještĩ byly spíše politickými a literárními diskusními kroužky, v biedermeieru se staly v prvé şadĩ místy zábavy. 450 Kronikáş Erasmus Kreuzinger popsal k roku 1862 v Opavĩ celkem pĩt kavárenských domű a všechny již v té dobĩ nabízely návštĩvníkűm jeden nebo dva biliárové stoly. Jejich počet byl evidentnĩ dobovĩ dűležitý, neboť jej Kreuzinger uvádĩl hned za jménem a adresou kavárny. K významu hry odkazovala i snaha autora o zhodnocení úrovnĩ jednotlivých zaşízení: nejlepší podmínky údajnĩ hráčűm poskytovala Mohrova kavárna U Zlatého páva na nároží Horního námĩstí a Ostrožné ulice, kde stály dva vídeňské biliárové stoly nejnovĩjší konstrukce. 451 Interiéry kaváren s nezbytnými kulečníkovými stoly v pozdĩjší dobĩ zachytily – zčásti publikované – fotografie. 452 Podobnĩ jako hráči kuželek ani opavští pşíznivci biliáru si po celou habsburskou éru nevytvoşili vlastní spolek a pokud se sdružovali, pak jen volnĩ na základĩ svých sympatií ke konkrétním restauračním zaşízením. To už bychom ovšem od vymezené problematiky sportu a tĩlesné kultury odbočili k mnohem širší oblasti mĩšťanského volného času. Alespoň částečné zesportovnĩní obou her, které je navrátí do ohniska našeho zájmu, pşineslo teprve meziválečné období. 447 Johann PELKA, Jugenderlebnisse um die Jahrhundertwende II., tamtéž 1955, Nr. 68, s. 142. Josef Adolf SCHWERDFEGER, Kongreß-Troppau 1820, Troppau 1920, s. 28–29. 449 Srov. P. ŠOPÁK, Klasicistní architektura, s. 103. 450 Roman SANDGRUBER, Biedermeiergenüsse. Vom Bier bis zur Vergnügungsreise, in: Bürgersinn und Aufbegehren. Biedermeier und Vormärz in Wien 1815–1848, Wien 1988, s. 596. 451 E. KREUZINGER, Chronik, s. 187. 452 Viz napş. Pavel ŠOPÁK (ed.), Opava 1900–2000. Mĩsto a jeho lidé, Opava 2000, s. 59. 448 87 VII. CESTY ŠKOLNÍHO TĨLOCVIKU Revoluce roku 1848 ukončila v Rakousku tísnivou metternichovskou éru a inaugurovala vlnu reforem smĩşujících k odstranĩní absolutismu, liberalizaci a modernizaci společenského uspoşádání. Vedle vlastní konstitucionalizace a dalších právních opatşení bylo dűležitým pşedpokladem úspĩšné transformace i vytvoşení efektivního školského systému na racionálních základech. Zásadní zmĩny pşinesla Exner-Bonitzova reforma stşedního školství vyhlášená 16. záşí 1849, která se dotkla i zavádĩní tĩlocviku do výuky. Exnerűv a Bonitzűv nástin reorganizace gymnázií a reálek jej doporučoval jako volitelný pşedmĩt a povoloval povinný tĩlocvik v ústavech, které pro nĩj mĩly podmínky. Dobrá vűle státního aparátu ve vĩci zdravého fyzického vývoje žactva však mĩla své meze, jež naznačovalo zaşazení učitelű tĩlocviku mezi tzv. vedlejší učitele, čímž bylo pşedurčeno druhoşadé postavení tĩlocviku v hierarchii stşedoškolských pşedmĩtű. 453 Jakkoli polovičatĩ Exner-Bonitzova reforma ve prospĩch školního tĩlocviku zakročila – ať už vezmeme v úvahu pouhé doporučení jeho výuky nebo retardující sociální pozici učitele tĩlocviku – v zásadĩ vytváşela prostor pro osobní iniciativu pedagogű. Jelikož pro učitele tĩlocviku dosud neexistovalo odpovídající vzdĩlání, ujímali se výuky v první fázi pşevážnĩ „lidé z praxe“. Na opavském nĩmeckém gymnáziu tak tĩlocvik nezavedli profesionální učitelé, nýbrž dvojice mladíkű: tşiadvacetiletý zemský úşedník Franz Jonscher, spojený s prehistorií místního turnerského spolku, a tehdejší student práv Emil Rodler, oba obeznámení s JahnEiselenovým gymnastickým systémem. 454 Tím byla dána i náplň výuky, pro niž nebyly k dispozici pevné osnovy. Starší sportovní historiografie propagovala jako raná centra školního tĩlocviku výhradnĩ gymnázia v českých mĩstech. Proto je známo, že se na gymnáziu v Hradci Králové cvičilo už roku 1851 a na gymnáziu v Jičínĩ v roku 1852–1853. 455 Nepşipomíná se naopak, že v témže školním roce jako na jičínském ústavu byl tĩlocvik zaveden i na nĩmeckém gymnáziu v Opavĩ. 456 To se ale tehdy vedle nouze o kvalifikované pedagogy potýkalo také s nedostatkem vhodných prostor. Jonscher s Rodlerem proto z vlastní iniciativy zaşídili v jedné pronajaté hostinské místnosti 457 ve mĩstĩ provizorní tĩlocvičnu, kterou po nĩkolika mĩsících pşedali vedení gymnázia. Zájemci ze všech vzdĩlávacích ústavű byli tĩlocviku vyučováni společnĩ, v padesátých letech večerní hodiny gymnastiky navštĩvovali vedle gymnazistű už i žáci vyšší reálky. 453 M. RUFFÍNI – J. SIVULKA, Die historische Entwicklung, s. 236–237. K. KNAFLITSCH, Geschichte des Troppauer Gymnasiums, in: Jahres-Bericht Gymnasium 1905– 1906, s. 25; Jahres-Bericht Realschule 1860–1861, s. 70; SOkA Opava, Okresní úşad Opava 1850–1938, domovské matriky – Opava 1891, inv. č. 1182, fasc. 158, č. p. 413. 455 L. REITMAYER, Dĩjiny školní tĩlesné výchovy, s. 26. 456 K. KNAFLITSCH, Geschichte des Troppauer Gymnasiums, in: Jahres-Bericht Gymnasium 1905– 1906, s. 25. 457 Snad v Teschinského pivnici, pozdĩjší Raidovĩ kavárnĩ. Viz 70 Jahre Troppauer Turnverein, s. 1. 454 88 CESTY ŠKOLNÍHO TĨLOCVIKU Letní cvičení se odbývalo na taktéž pronajatém prostranství. Ve druhé polovinĩ padesátých let jím byla zahrada hostince Zur Eisenbahn. Pronájem byl financován z drobného pşíspĩvku zúčastnĩného žactva (24 kr.) s výjimkou nemajetných jednotlivcű. Od počátku šedesátých let se cvičení pşesunulo do budovy reálky a pozdĩji do tĩlocvičny turnerského spolku. Do roku 1857 vedli Jonscher s Rodlerem cvičení společnĩ, poté až do roku 1868 Franz Jonscher samostatnĩ. 458 Liberální éra, uvozená obnovením ústavnosti v roce 1861, vnesla do rozvoje školního tĩlocviku potşebné nové impulzy tím, že navázala na reformní dílo revolučních čtyşicátých let. Vzestup tĩlocviku ze suterénu státního zájmu signalizovalo už jeho zaşazení mezi povinné pşedmĩty na ústavech vzdĩlávajících učitele v roce 1867, 459 jež mĩlo za cíl konečnĩ zajistit pşísun kvalifikovaných tĩlocvikáşű, nicménĩ definitivní prűlom znamenal až şíšský školský zákon ze 14. kvĩtna 1869, který zakotvil tĩlocvik jako povinný pşedmĩt na všech obecných a mĩšťanských školách a na učitelských ústavech bez rozdílu pohlaví. 460 To znamenalo nezpochybnitelný prűlom hlavnĩ pro tĩlocvik dĩvčat, jenž byl ještĩ v první polovinĩ šedesátých let tĩžko myslitelný. Vzpomeňme na žádost opavského Turnvereinu k Zemské vládĩ slezské o povolení dívčího tĩlocvičného kurzu z roku 1863. Zemská vláda ji tehdy postoupila olomoucké arcibiskupské konzistoşi, která v dobĩ platnosti konkordátu z roku 1855 využila rozsáhlých pravomocí pşiznaných církvi v oblasti vzdĩlávání a supliku s rozsáhlým odűvodnĩním doporučila nepovolit. Tĩlocvik pşedstavoval podle ní „absolutní nebezpečí“ pro mravnost dívek, neboť vyžaduje pozice tĩla, „pşi nichž se musí každá nevinná dívka červenat“, tím spíše, pokud pşedcvičuje muž, a podporuje „sklon k svĩtským zábavám, jež ohrožují mravnost a beztoho v ženském naturelu pşevládají“. Tĩlesná výchova prý pşíliš brzy vtahuje dĩvčata do „víru svĩtského života“ a odcizuje je jejich „pşirozenému poslání“ matky a hospodynĩ. 461 Cvičení dívek sice nebylo potlačeno úplnĩ, avšak zűstalo soukromým, tudíž zpoplatnĩným podnikem. 462 V tomto svĩtle je nutno vidĩt liberální reformu školství jako mimoşádný úspĩch sekularizačního a obecnĩ modernizačního úsilí. Şíšský školský zákon z roku 1869 doplnil ještĩ zemský zákon z 15. února 1870, který zaşadil tĩlocvik mezi povinné pşedmĩty i na slezských reálkách, zatímco český zemský snĩm schválil obdobnou právní normu teprve v roce 1874 a moravský zemský snĩm dokonce až roku 1879. 463 Se slezským zemským zákonem o reálkách jistĩ souviselo též schválení systemizovaného místa pro učitele tĩlocviku na opavské reálce s nástupem od 1. bşezna 1873, 464 jež výraznĩ pozvedlo prestiž pedagoga i samotného 458 Tamtéž; Eduard HIMMEL, Chronik der k. k. Staatsoberrealschule in Troppau von 1857–1887 mit einer Vorgeschichte derselben von 1777–1857, Troppau 1887, s. 83–84. 459 L. REITMAYER, Dĩjiny školní tĩlesné výchovy, s. 31. 460 Reichsgesetzblatt 1869, s. 277–281. 461 ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava – spolkové spisy, č.j. 10 124/1863, kart. 1357. 462 A. HAJEK, Gedenkschrift, s. 6–7. 463 Gesetz- und Verordnungsblatt für das Herzogthum Ober- und Nieder-Schlesien. Jahrgang 1870, s. 90– 91; L. REITMAYER, Dĩjiny školní tĩlesné výchovy, s. 32. 464 Výnos ministra kultu a vyučování z 31. července 1872, č. 8707, intimovaný Zemskou školní radou slezskou 13. srpna 1872, č. 2146. Jahres-Bericht Realschule 1872–1873, s. 32. 89 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 pşedmĩtu, nemluvĩ o učitelovĩ sociální situaci a společenském postavení. Za nahrazením vedlejšího učitele Wilkeho skutečným učitelem Josefem Tischem je proto nutno vidĩt nejen personální, ale pşedevším symbolický pşedĩl. 465 Právĩ zde ale narážíme na úskalí líčení velkých dĩjin nazíraných prizmatem právních norem. Faktické zlepšení podmínek školního tĩlocviku totiž bylo – nejen v Opavĩ – zablokováno teoretickou i materiální mizérií. Až do roku 1875 ve Slezsku (a jinde ještĩ déle) neexistovaly, pokud jde o tĩlocvik, učební osnovy a ve vĩtšinĩ obcí scházely vyhovující tĩlocvičny. Şada opavských škol se stşídala v tĩlocvičnĩ turnerského spolku a napşíklad žáci místní nĩmecké reálky, napşíštĩ avantgardy opavského školního tĩlocviku, ve školním roce 1872–1873 cvičili jen jednu hodinu týdnĩ. Na nižších školách se pro nedostatek místa cvičilo pouze v létĩ. 466 Východisko ze situace musely hledat nejen školské ústavy, ale pşedevším opavská komunální správa, pro niž z platných zákonű a naşízení ministra kultu a vyučování vyplývala povinnost obstarat vhodné prostory pro tĩlocvik na obecných školách i nĩmecké reálce. Opavské mĩstské zastupitelstvo proto na svém zasedání 5. července 1872 schválilo návrh na poşízení budovy se dvĩma tĩlocvičnami a venkovním cvičištĩm pro potşeby zdejších obecných škol a státní vyšší reálky. K tomu účelu získalo mĩsto stavební parcelu poblíž okružní tşídy, pşíhodnĩ položenou témĩş naproti obecné a mĩšťanské škole i reálce. Slezský zemský snĩm povolil v roce 1872 na projekt „dvojtĩlocvičny“ (Doppelturnhalle) subvenci 5 000 zl., zatímco ze strany ministerstva kultu a vyučování se Opava podpory nedočkala. Stavba podle plánű inženýrű Eduarda Brauna a Eduarda Labitzkého započala v polovinĩ července 1872 a byla dokončena v záşí 1873. Teprve ona umožnila zúročit pro tĩlocvik pşíznivou právní úpravu z pşelomu šedesátých a sedmdesátých let. Oproti provizoriu turnerského spolku poskytovala symetricky koncipovaná stavba dva prostorné sály. Pravý pşedalo mĩsto do užívání svým obecným školám, levý využívala reálka. Pşímo z tĩlocvičen, jež disponovaly galerií, vytápĩním a plynovým osvĩtlením, bylo pşístupné letní venkovní cvičištĩ. V centrálním rizalitu zűstal v parteru prostor pro náşaďovny a kabinet učitele, v patşe se nacházel sedmipokojový byt, pűvodnĩ obývaný şeditelem nĩmecké reálky. V tĩlocvičnĩ reálky se poprvé cvičilo 15. şíjna 1873, do listopadu byla dovybavena i tĩlocvična obecných škol a slavnostní pşedání stavby probĩhlo 2. prosince 1873. Stojí za zmínku, že mĩstské tĩlocvičny daly jméno také krátké uličce, do níž smĩşovalo jejich prűčelí (Turnéşská ulice / Turnergasse, dnes Hauerova), a konečnĩ i fakt, že plán dvojité tĩlocvičny byl v roce 1873 spolu s plány ostatních opavských školních budov ocenĩn čestným 465 Tamtéž, s. 30; tamtéž 1875–1876, s. 35. V budovĩ reálky z roku 1859 tĩlocvičnu spíše nahrazovala než reprezentovala vyšší místnost se zapuštĩnou podlahou, jež byla po otevşení mĩstských tĩlocvičen zasypána na úroveň okolního terénu. Tamtéž 1872–1873, s. 38; Jahres-Bericht der fünfklassigen städtischen Volksschule in Troppau. Zweiter Jahres-Bericht der städtischen Knaben-Volksschule in Troppau 1871–1872, s. 19; GV 1884–1895, s. 199; L. REITMAYER, Dĩjiny školní tĩlesné výchovy, s. 92. 466 90 CESTY ŠKOLNÍHO TĨLOCVIKU uznáním a záslužnou medailí na vídeňské svĩtové výstavĩ. 467 Díky nové dvojité tĩlocvičnĩ vyhovĩly opavské obecné školy i nĩmecká reálka nárokűm, jež na nĩ kladlo naşízení ministra kultu a vyučování z 26. srpna 1878. 468 Od devadesátých let vznikaly v Opavĩ nové školní tĩlocvičny v relativnĩ rychlém sledu. Primárnĩ na nĩ bylo pamatováno u (vzhledem ke stávajícím tĩlocvičnám) odlehlejších vzdĩlávacích ústavű. Tĩlocvična nechybĩla v pşístavbĩ nového kşídla obecné školy na Jaktaşském pşedmĩstí (1891), dokonce dvĩma tĩlocvičnami byl opatşen velkoryse koncipovaný učitelský ústav (1899). Tĩlocvičnu zahrnovaly i plány na pşístavbu k Schillerovĩ památeční škole (1909). Výjimkou se műže zdát Jubilejní obecná škola na Rossyho (Mírové) ulici (1901), která však mĩla pşes zahradu pşístup k moderní Jahnovĩ tĩlocvičnĩ Turnvereinu. Naproti tomu novostavba chlapecké mĩšťanské školy na Badenfeldovĩ (Ochranovĩ) ulici, dostavĩná až za války (1915), nejenže disponovala zvláštní pşístavbou s tĩlocvičnou, ale její fasáda zdobená reliéfy od opavského sochaşe Adolfa Köhrera, znázorňujícími chlapce cvičící s kužely, posilující s činkami, trénující pşeskok, pşipravující se na hod kladivem, skok o tyči a míčovou hru, nám podnes dokládá pozvolný vzestup tĩlocviku mezi plnohodnotné vyučovací pşedmĩty, byť prozatím jen pro chlapce. 469 Prostorové problémy nadále şešilo nĩmecké gymnázium, kde se tĩlocvik stal od školního roku 1893–1894 povinným pşedmĩtem. Teprve po dostavbĩ nedaleké budovy učitelského ústavu na pşelomu století nalezli jeho cvičenci vyhovující útulek. 470 Na českém gymnáziu byl tĩlocvik od počátku (1883) až do tĩsnĩ popşevratové doby pouze nepovinným pşedmĩtem. Účast se pohybovala mezi 40 a 50% žactva, ale napşíklad ve školním roce 1891–1892 pşedmĩt zcela odpadl. 471 I v tomto pşípadĩ spočívala pşíčina kolísavého vývoje v problému s vhodnými prostory. Soukromé české nižší gymnázium sdílelo v prvních dvou letech jedinou budovu s matiční obecnou školou. Gymnazisté nejprve jako tĩlocvičnu využívali nuznou místnost bývalého cejchovního úşadu v zahradĩ školní budovy, kterou ale nebylo možno vytápĩt. Tĩlocvična byla beztoho roku 1885 nejprve zúžena v dűsledku stavby nové „zahradní“ školní budovy a o pĩt let pozdĩji definitivnĩ padla za obĩť pşístavbĩ dalšího kşídla školy vynucené rozšíşením nižšího gymnázia na vyšší. 472 Pod rychlý konec tĩlocvičny se podepsal stavební odbor opavského purkmistrovského úşadu, který z nacionálních pohnutek pod rűznými záminkami nepovolil stavbu nové budovy českého gymnázia na pűvodnĩ zamýšleném místĩ na nároží Lichtenštejnské ulice a Schösslerova námĩstí. 467 Jahres-Bericht Realschule 1873–1874, s. 37–38; GV 1872–1875, s. 61. Gesetz- und Verordnungsblatt Schlesien 1878, s. 81. 469 GV 1884–1895, s. 202; GV 1896–1905, s. 409, 411. K opavským školním budovám srov. Pavel ŠOPÁK, Školní budovy a urbanistický vývoj Opavy v období historismu, in: Opava. Sborník k dĩjinám mĩsta 1, s. 93–102; TÝŽ, Opava 1900. Architektura a společnost, in: Opava. Sborník k dĩjinám mĩsta 2, Opava 2000, s. 64. 470 V rozsahu dvou hodin týdnĩ. Jahres-Bericht Gymnasium 1893–1894, s. 38. 471 Václav HAUER – Josef FÜRST, Dvacet pĩt let českého gymnasia v Opavĩ, in: Program českého gymnasia 1908, s. 16–17. 472 Místo, kde budova stála, stejnĩ jako tşída, v níž se cvičilo pozdĩji, je zaznačeno na fotografii zachycující nároží obecné školy: Památník Sokola Opava, s. 35. 468 91 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Ústşední matice školská jako stavebník se proto rozhodla k „zahradní“ budovĩ postavené pşed nĩkolika lety pşistavĩt na severní stranĩ kşídlo se tşemi tşídami, čímž byl osud provizorní tĩlocvičny zpečetĩn. 473 České žactvo následnĩ cvičilo v jedné z vĩtších tşíd matiční obecné školy, jež však byla pro účely tĩlocviku tĩsná a vybavená jen nejnutnĩjším náşadím, nebo v první sokolovnĩ na Panské ulici. Relativní zlepšení pşinesla až možnost využívat jednu z dvojice nových tĩlocvičen nedalekého učitelského ústavu. Zdravotní cvičení českého gymnázia se odehrávala ve školní zahradĩ, pozdĩji se pşesunula do Vítečkovy zahrady v Kateşinkách. 474 Vidíme, že se tĩlocvik od poloviny století v opavském školství rychle etabloval a postupnĩ se zlepšovalo i zprvu žalostné zázemí pro jeho výuku. V žádném pşípadĩ ale rozvoj tĩlocviku pşed první svĩtovou válkou nesledoval plynulou vzestupnou linii. Naopak! Za dlouhé éry konzervativního Taaffova „železného kruhu pravice“, jež následovala pád liberálního panství v Pşedlitavsku roku 1879, pşišel k nemalé újmĩ. Koaliční klerikálové dosáhli odvolání četných liberálních výdobytkű a citelnĩ sáhli i do školského reformního korpusu, když si vynutili tzv. školskou novelu, tj. zákon z 2. kvĩtna 1883, jímž byl v şadĩ paragrafű zmĩnĩn školský zákon z roku 1869. Novela mimo jiné výraznĩ oslabila pozici tĩlocviku, neboť rušila povinný tĩlocvik dívek na obecných a mĩšťanských školách. Školní tĩlesnou výchovu tak dívkám propşíštĩ suplovala účast na cvičení v turnerském spolku, který zdűvodňoval pşípravy založení svého ženského a dívčího odboru v roce 1892 právĩ potşebou „doplnit výuku dívčího tĩlocviku, která v nĩkterých tşídách chybí, všude jinde je ale od školské novely pşinejmenším nedostatečná“. 475 Na pşíkladu péče o zdravý tĩlesný vývoj dívek zde műžeme poukázat na symptomatický rys fungující občanské společnosti, kdy Opavský turnerský spolek jako dobrovolné sdružení občanű pşejímal úkoly, jež za dané politické konstelace nebyl s to plnit stát. To však hovoşíme o první polovinĩ devadesátých let 19. století. Do první svĩtové války se situace zşejmĩ ještĩ ponĩkud zlepšila a školy vĩnovaly dívčímu tĩlocviku více pozornosti. Ačkoli šlo až do pádu habsburské monarchie o nepovinný pşedmĩt, zpráva Zemské školní rady o opavských obecných a mĩšťanských školách za školní rok 1913–1914 informuje, že v reálu tĩlocvik navštĩvovala „bezmála všechna dĩvčata“. 476 Vedení vĩtšiny opavských škol osvobozovalo od cvičení pouze prokazatelnĩ churavĩjící dívky. Ze statistik skutečnĩ vyplývá, že se nepovinného tĩlocviku v posledních pşedválečných letech účastnilo 85–100% žaček. 477 473 Ludvík NOVÁK, Bojem a utrpením, strádáním a odşíkáním k radostnému rozkvĩtu (Dĩjiny ústavu se zşetelem k rűstu národního vĩdomí), in: Padesát let českého gymnasia v Opavĩ, Opava 1933, s. 29–30. 474 Tamtéž, s. 32; Památník Sokola, s. 14, 18; Program českého gymnasia 1900, s. 40; GV 1896– 1905, s. 338; K. HONKA, Turistické vzpomínky, in: Památník českého gymnasia, s. 61. 475 Mittheilungen des Turnrathes 1892, uloženo v SOkA Opava, Spolek Veselá mysl (nezpracovaný fond), pamĩtní kniha nadepsaná Liebe Erinnerungen. 476 ZA v Opavĩ, Zemská školní rada slezská, sign V/52, kart. 676. 477 Srov. napş. Bericht des Ortsschulrates über die Volksschulen, Bürgerschulen, das Jugendfürsorgeheim und die Kindergärten der Stadt Troppau im Schuljahre [dále Bericht des Ortsschulrates] 1912/13, s. 38–39; tamtéž 1913/14, s. 38. 92 CESTY ŠKOLNÍHO TĨLOCVIKU Náplň výuky zűstávala až do počátku devadesátých let stereotypní. Od učitelű se pşi zkouškách, zavedených v sedmdesátých letech, vyžadovala znalost Jahn-Eiselenovy a Spießovy soustavy, kterou pak aplikovali na žactvo. Do osnov byly sice pojaty i hry, ale smĩrnice zűstala nerozpracována. Jen naznačovala, že má jít o jednoduché krajové hry – na opavských nižších školách se hrála napşíklad honĩná a hry na zpűsob vybíjené. 478 Svým jednostranným zamĩşením na posílení horních končetin neskýtalo cvičení kýžené pşedpoklady pro zdravý tĩlesný vývoj dĩtí. Duchamorná poşadová, prostná a náşaďová cvičení budila nechuť jak u žákű, tak u samotných učitelű. 479 Ti se mĩli podle osnov pro slezské mĩšťanské školy aktivnĩ účastnit cvičení, aby si získali vĩtší náklonnost žactva. Osnovy zdűrazňovaly, že pşedcvičování učiteli nijak neubírá na dűstojnosti. 480 Otázku míry naplnĩní tĩchto požadavkű však vzhledem k nedostatku pramenű musíme ponechat nezodpovĩzenu. Naproti tomu s jistotou műžeme konstatovat, že se v opavských pomĩrech už pşed první svĩtovou válkou uplatnily první učitelky tĩlocviku. Máme na mysli Hedwig Pietsch, která vyučovala na dívčí mĩšťanské škole na Rybím trhu. 481 Skutečný prűlom do zkostnatĩlé výuky tĩlocviku a její obohacení o současné prvky pşipravilo v Pşedlitavsku rozhodnutí ministerstva kultu a vyučování z 15. záşí 1890 ve vĩci nových prostşedkű v péči o tĩlesný vývoj mládeže. 482 Text reagoval na v té dobĩ už nepşehlédnutelný úspĩch sportovních odvĩtví u stşedoevropské mládeže a műžeme jej uvést do souvislosti i se soudobými diskuzemi v sousední Şíši, kde se o rok dşíve 40. shromáždĩní filologű a pedagogű Nĩmecka intenzivnĩ zaobíralo otázkou zaşazení „svobodnĩjších“ tĩlesných cvičení do školního tĩlocviku. 483 Ke „zvelebení“ tĩlesné výchovy mĩla pşispĩt trojice novinek: plavání, bruslení a pohybové hry. Pokud jde o první dvĩ jmenované aktivity, vyjednaly opavské školy s mĩstem a Opavským bruslaşským spolkem obratem slevy a volné vstupenky na plovárnu (pozdĩji na koupalištĩ), do lázní a na kluzištĩ. Pşestože se nové pohybové aktivity provozovaly ve volném čase, účastnila se jich velká část žactva. V devadesátých letech bruslilo prűmĩrnĩ 65–75% studentű nĩmeckého gymnázia a pşibližnĩ tşetina, od počátku nového století pak asi polovina, plavala. 484 Nejvíce volného prostoru ponechávalo ministerské rozhodnutí osobní pedagogovĩ iniciativĩ a invenci v otázce pohybových her. Protože s jejich zavedením oprávnĩnĩ spojujeme opavské počátky mnohých sportovních odvĩtví, je tşeba jim vĩnovat náležitou pozornost. 478 L. REITMAYER, Dĩjiny školní tĩlesné výchovy, s. 34; Bericht der städtischen sechsclassigen Volksschule für Knaben und der dreiclassigen Bürgerschule für Mädchen in Troppau für das Schuljahr 1874–1875, s. 48. 479 L. REITMAYER, Dĩjiny školní tĩlesné výchovy, s. 34–35, 41. 480 Normal-Lehrpläne für Volks- und Bürgerschulen in Schlesien, Troppau 1884, s. 161. 481 Srov. napş. Bericht des Ortsschulrates 1913/14, s. 39. 482 Intimováno výnosem Zemské školní rady slezské z 10. şíjna 1890. 483 K. KNAFLITSCH, Geschichte, in: Jahres-Bericht Gymnasium 1905–1906, s. 26. 484 Tamtéž; Jahres-Bericht Realschule 1890–1891, s. 75. 93 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Exkurs: Josef Tisch Jak na reálce, tak na nĩmeckém gymnáziu se provedení instrukce o pohybových hrách ujal profesor Josef Tisch. Narodil se 19. listopadu 1847 v hornorakouském Gmundenu. Bĩhem celé své profesní kariéry pűsobil jako učitel tĩlocviku, nejdşíve v letech 1871–1873 v pozici suplenta na státní reálce v Klagenfurtu a od 1. bşezna 1873 jako skutečný učitel, počínaje školním rokem 1875–1876 pak jako stşedoškolský profesor na opavské reálce. Snad i s ohledem na svou dlouholetou (1875–1921) pűsobnost ve funkci sekretáşe Výboru podpűrného spolku pro chudobné žáky na místní reálce obdržel roku 1898 Zlatý záslužný kşíž s korunou. Štíhlý plavovlasý Tisch s vždy bezvadným žaketem patşil ještĩ ke generaci tĩlocvikáşű–autodidaktű, což mu ale nijak neubíralo na kompetenci. Díky soustavnému zájmu o sport se vyvaroval školometské strnulosti a prűbĩžným samostudiem držel krok s vývojem, jenž byl – jak se pokoušíme načrtnout v naší práci – v jeho dobĩ neobyčejnĩ dynamický. Než v roce 1911 odešel do penze, aby v Opavĩ prožil posledních deset let svého života († 23. şíjna 1921), vykonal v oblasti opavské tĩlesné výchovy a nĩkterých sportovních odvĩtví rozsáhlé zakladatelské dílo. 485 Vĩren soudobým osnovám, vedl v sedmdesátých a osmdesátých letech žactvo reálky (a od roku 1883 i nĩmeckého gymnázia) pşedevším ke gymnastice, avšak ministerské rozhodnutí z 15. záşí 1890 jej podnítilo k systematickému promýšlení podoby doplňkových aktivit. Od jara 1891 začal se žáky zkoušet jednoduché pohybové hry bez náşadí, jež všichni beztak znali z nižšího stupnĩ, ale pro další léta potşeboval pevnĩjší teoretický fundament. Ten se o letních prázdninách roku 1891 vypravil na vlastní náklady hledat do samotného ohniska hnutí za uplatnĩní mládežnických her – do Zhoşelce. Skutečnĩ se vrátil se souborem starších i zcela moderních her, které začal k velké radosti žactva uplatňovat v opavské praxi. Oblibu her dokládají vysoké počty zúčastnĩných: z gymnázia nepovinné hry navštĩvovalo v prűmĩru 90% žákű. 486 Díky pşíspĩvkűm majetnĩjších žákű (50 kr. / 1 K) a rodičovským darűm mohl Tisch objednat ze Zhoşelce a Berlína potşebnou výstroj a zavést nĩkolik desítek v Opavĩ dosud málo známých nebo zcela neznámých her. 487 Právĩ s Tischovým jménem je spojeno období nejvĩtší pestrosti na opavské sportovní scénĩ. Jeho agilnosti je tşeba pşičíst, že žákovská družstva provozovala i exotické sporty, jež by v pomĩrnĩ provinčním opavském prostşedí jinak nenalezly dostatečný počet pşíznivcű. S Tischovým penzionováním a nástupem mladého učitele Maxe Schindlera se však zmĩnila maxima mládežnických her: už ne maximální pestrost, nýbrž „ménĩ her, ale dobşe zvládnutých“ (Nicht vielerlei, sondern wenig Spiele und gründliche Beherrschung derselben). 488 Tím také v Opavĩ mnohé sporty na dlouhá desetiletí nebo definitivnĩ upadly v zapomnĩní. 485 Hans FUCHS, Professor i. R. Josef Tisch, in: Jahres-Bericht Realschule 1921–1922, s. 3 K. KNAFLITSCH, Geschichte, in: Jahres-Bericht Gymnasium 1905–1906, s. 25, 27, 30. 487 Napşíklad na gymnáziu se na vybavení vybralo ke 300 zl. Tamtéž, s. 29; Jahres-Bericht Realschule 1891–1892, s. 46; Jahres-Bericht Gymnasium 1893–1894, s. 45. 488 Jahres-Bericht Realschule 1913–1914, s. 47. 486 94 CESTY ŠKOLNÍHO TĨLOCVIKU Rok 1890–1891 zasvĩtil profesor Josef Tisch ve vztahu k pohybovým hrám experimentűm. Hry se odbývaly na prostranství u tĩlocvičny turnerského spolku, ale zejména na pşední a zadní louce u Mĩstských sadű, oblíbeném hşišti pşíštích let. Žáci společnĩ s Tischem a vedoucími z şad vyšších ročníkű označenými červenobílou šerpou vycházeli v zástupu od školy ke sportovištím, kde si „sundali pokrývky hlavy, odložili tísnivé svršky“ a zhruba pűldruhé hodiny se vĩnovali rűzným hrám. Na zatroubení rohu družstva zhruba po dvaceti až tşiceti minutách pşešla na vedlejší hşištĩ a vĩnovala se jiné hşe. V pşíštích letech se stalo pravidlem, že žáci reálky a gymnázia nastupovali k pohybovým hrám společnĩ (tzv. große Jugendspiele). 489 V zimních mĩsících zkoušeli stşedoškoláci nĩkteré atletické disciplíny (hod oštĩpem, hod diskem) a lukostşelbu. Vlastní pohybové hry probíhaly od začátku školního roku do şíjna a od dubna nebo kvĩtna do červencového začátku letních prázdnin. Mezi míčovými hrami pşedstavovaly velkou část nejrűznĩjší varianty vybíjené. O postupném zavádĩní mnoha nových her i moderních sportű jsme informováni pşímo, jiné jsme schopni vystopovat na základĩ poşizovaného vybavení. Na počátku samozşejmĩ pşevažovaly nĩmecké míčové hry jako Schlagball, Prellball, Faustball, nĩmecká kopaná nebo Schleuderball, ale ještĩ v první polovinĩ devadesátých let Tisch importoval nĩkolik nečekaných novinek. Opavští nĩmečtí stşedoškoláci již v té dobĩ bĩžnĩ hráli napşíklad nejoblíbenĩjší anglický sport kriket. Reálka ve školním roce 1892–1893 poşídila soupravu dvou vrbových kriketových pálek, dvou kožených míčkű a kolíkű „pro pşíští školní rok“. Hru criquetem ostatnĩ na prostorném dvoşe Filípkova statku v Kateşinkách provozovali již v devadesátých letech také čeští gymnazisté. 490 Podle počtu nakoupených „velkých anglických kopacích míčű“ patşilo od školního roku 1893–1894 k preferovaným sportűm i rugby, v pramenech zašifrované pod označením englischer Fußball. 491 Dosavadní historiografie stereotypnĩ uvádĩla jako importéra rugby do českých zemí patriarchu našeho sportu Josefa Rösslera-Oşovského. Hra mĩla být poprvé provozována nĩkdy v letech 1896–1898 u Českého Yacht Clubu v Praze. 492 Opavská sonda však usvĩdčuje pşevládající schéma z etnického a geografického bohemocentrismu: v metropoli rakouského Slezska se rugby hrálo na stşedních školách již o nĩkolik let dşíve a témĩş jistĩ bylo Josefem Tischem pşineseno nikoli z Prahy, nýbrž z nĩmeckého prostşedí, snad ze Zhoşelce. Tím nemíníme v žádném pşípadĩ Opavĩ pşipsat primát v provozování rugby v českých zemích, spíše chceme upozornit na pravdĩpodobnost dalších obdobných pşekvapivých zjištĩní na periférii Čech, na Moravĩ a ve Slezsku. Takşka od zavedení pohybových her znalo opavské žactvo italskou bocciu, hru na zpűsob pétanqu; podobný charakter mĩly i anglické quoits, házení kroužkű 489 K. KNAFLITSCH, Geschichte, in: Jahres-Bericht Gymnasium 1905–1906, s. 27–28; JahresBericht Realschule 1890–1891, s. 75; tamtéž 1891–1892, s. 46. 490 Jahres-Bericht Realschule 1892–1893, s. 65; Program českého gymnasia 1896, s. 31. 491 Jahres-Bericht Realschule 1893–1894, s. 53. 492 P. BUREŠ – J. PLICHTA, Sport a tĩlesná kultura, s. 318; František ČECH, Ragby, in: E. BOSÁK a kol., Stručný pşehled, s. 245–246. 95 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 na kolíky, zavedené nejpozdĩji od školního roku 1895–1896. 493 K nejpşekvapivĩjším akvizicím určitĩ náleží golfová hűl, poşízená ve školním roce 1894–1895, jediný opavský doklad o této sociálnĩ exkluzivní hşe nalezený k pojednávanému období. 494 Fotbal na dvĩ brány, čili anglický soccer, se ve výčtu sportű objevil poprvé ve školním roce 1904–1905. Na sklonku Tischovy éry se ještĩ prosadil kroket, na počátku století známý i českým gymnazistűm, ale následný vývoj se mĩl ubírat jiným smĩrem. 495 Stejnĩ pşekvapivým jako ojedinĩlým dokladem o hşe snad na zpűsob tenisu, hrané již ve druhé polovinĩ osmdesátých let žáky opavského českého gymnázia, je vzpomínka Karla Honky na míčové hry palestrou. 496 Svým zanícením – ne však svým odborným zamĩşením – se k Tischovu odkazu hlásil jeho nástupce Maximilian Schindler. Nahrazení Josefa Tische Schindlerem s sebou okamžitĩ pşineslo zmĩnu ve skladbĩ pohybových her podmínĩnou odvratem od všestrannosti a pşíklonem k nĩkolika vybraným disciplínám. Obrat spojený s personální výmĩnou jen podtrhl dűležitost námi naznačené individuální iniciativy a invence pedagogű, kteşí mohli pohybovým hrám vtisknout značnĩ rűznorodou podobu. Exkurs: Maximilian (Max) Schindler 497 Tischűv nástupce se narodil do rodiny ševce Antona Schindlera dne 4. şíjna 1881 v Opavĩ, roku 1900 úspĩšnĩ zakončil studium na zdejším učitelském ústavu. Od roku 1901 pűsobil jako učitel na obecné škole. V roce 1905 složil v Praze zkoušku pro učitele tĩlocviku na stşedních školách, počínaje rokem 1910 byl suplentem a od roku 1911 skutečným učitelem na místní vyšší reálce jako učitel tĩlocviku (pozdĩji profesor). V srpnu 1914 narukoval do rakousko-uherské armády. Za války se vyznamenal v bojích na východní a jihovýchodní frontĩ a byl povýšen na hejtmana. V srpnu 1918 onemocnĩl, načež odjel na zdravotní dovolenou do Opavy. Zde byl na podzim 1918 jmenován velitelem ozbrojených sil provincie Sudetenland. Po první svĩtové válce se vrátil na opavskou reálku, kde vyučoval do roku 1933. Od založení byl členem DNSAP a stal se funkcionáşem Volkssportu. Po procesu s pşedstaviteli Volkssportu (viz dále) byl k 1. kvĩtnu 1933 pşeložen na nĩmecké státní gymnázium v Plzni. Koncem tşicátých let se vrátil do Opavy, vstoupil do NSDAP a byl jmenován studijním radou. Byl funkcionáşem četných sdružení: Opavského 493 Srov. tamtéž 1892–1893, s. 65; tamtéž 1895–1896, s. 61; Jahres-Bericht Gymnasium 1893– 1894, s. 44. 494 Jahres-Bericht Realschule 1894–1895, s. 91. 495 Tamtéž 1904–1905, s. 57; Jahres-Bericht Gymnasium 1908–1909, s. 42; Program českého gymnázia 1902, s. 62. 496 K. HONKA, Turistické vzpomínky, in: Památník českého gymnasia, s. 61. Honka je vĩrohodným pamĩtníkem, na českém gymnáziu studoval mezi lety 1886–1894, psal tedy o dobĩ, kdy ústav navštĩvoval. Josef STYPA, Pşehled žactva za uplynulých padesát let (1883–1933), in: Padesát let českého gymnasia v Opavĩ 1883–1933, Opava 1933, s. 118. 497 Srov. Martin PELC, Schindler Maximilian (Max), BSSSM NŞ 11. (23.), Ostrava 2008, s. 115. 96 CESTY ŠKOLNÍHO TĨLOCVIKU bruslaşského spolku, Nĩmeckého turnerského spolku v Opavĩ, pşedsedal Opavskému lyžaşskému spolku a sekci Opava Moravsko-slezského sudetského horského spolku. Musíme pşipomenout také Schindlerovo pűsobení ve funkci jednatele Moravskoslezského spolku učitelű tĩlocviku (1895), 498 jenž mĩl za pşedsednictví Ferdinanda Bayera své sídlo v Opavĩ, a četné funkce v okresních a župních turnerských strukturách. Za druhé svĩtové války padl Schindler do zajetí, v nĩmž strávil dva roky. Po vysídlení žil v Bavorsku. Zemşel v Norimberku 28. kvĩtna 1959. 499 V turnerském hnutí silnĩ zaangažovanému Schindlerovi zşejmĩ nebyly Tischovy anglické importy po chuti. Z nich pşežil vlastnĩ pouze fotbal, jehož obliba už pşerűstala v masovou popularitu a nedala se potlačit. Pod Schindlerovou záštitou zaujaly pozici protežovaných odvĩtví nĩmecké hry: Faustball a Schlagball. Zápal žactva pro Schlagball ještĩ posílil nejvyšší pşedstavitel slezské samosprávy, zemský hejtman Heinrich hrabĩ Larisch-Mönnich, když vĩnoval putovní stşíbrný štít pro turnaj družstev opavských nĩmeckých stşedních škol. Soutĩž, která se poprvé konala ve školním roce 1912–1913, si zachovala vysoké renomé i po vzniku Československa. Krátce pşed první svĩtovou válkou doplnilo soubor oblíbených sportű opavských školákű tamburello (Trommelball, Tamburinnenball). Ke hşe, pşi níž se míč odráží tamburinám podobnými pálkami, je tşeba dodat, že se stala jednou z prvních disciplín pĩstovaných patrnĩ ve vĩtší míşe ženami a dívkami než muži. Už pşed rokem 1914 patşily tamburellové pálky napşíklad k inventáşi dívčí mĩšťanské školy na Rybím trhu a po první svĩtové válce bychom hru našli mezi oblíbenými sportovními aktivitami na nĩmeckém dívčím reformním reálném gymnáziu. 500 Zdá se však, že ani fotbal nebyl mezi dívkami pşed rokem 1914 tabu: ve vybavení klášterní dívčí obecné školy nechybĩly už ve školním roce 1911–1912 dva kopací míče! 501 Jako další významný trend se pşed první svĩtovou válkou rýsoval stupňovaný akcent na brannost. Na jeho počátku stál výnos ministra kultu a vyučování ze dne 16. şíjna 1910 naşizující školám organizaci dobrovolných kurzű stşelby. V Opavĩ se sobotních hodin, vedených pşíslušníkem místní vojenské posádky, účastnili od roku 498 Mährisch-schlesischer Turnlehrerverein. Dşíve pobočka Spolku rakouských učitelű tĩlocviku, od roku 1906 pobočka Nĩmecko-rakouského spolku učitelű tĩlocviku. ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava – spolkové spisy, kmen. č. X-3060, kart. 4681. Ve spolku, jehož počáteční aktivita se pomĩrnĩ záhy vyčerpala, hrál významnou roli i další Opavan, profesor zdejšího učitelského ústavu Franz Irmler. Srov. Franz Irmler †, Mittheilungen des Gauturnrathes des mährisch-schlesischen Turngaues 1895, Nr. 4, s. 67–68. Ke spolku samotnému srov. Mittheilungen des Gauturnrathes des mährisch-schlesiSchen Turngaues, prűbĩžnĩ. 499 Jahres-Bericht Realschule 1918–1919, s. 8; pb [Paul BUHL], Prof. Max Schindler †, Troppauer Heimat-Chronik 1959, Nr. 114, s. 161; M. DZIEDZIC, Morawsko-šląskie, s. 424; SOkA Opava, NSDAP – okresní vedení Opava, kart. 552, Max Schindler. 500 Bericht des Ortsschulrates 1912/13, s. 64; 7. (34.) Jahresbericht des Deutschen VereinsMädchen-Reform-Realgymnasiums in Troppau. Schuljahr 1927/28, s. 13. 501 Bericht des Ortsschulrathes 1911–1912, s. 64. 97 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 1911 žáci vyšších tşíd stşedních škol. 502 Na nĩmeckém gymnáziu a reálce se pşibližnĩ v téže dobĩ mohli starší žáci učit šermu. 503 Další novinkou byly terénní orientační hry (Schnitzeljagd apod.) zavedené na nĩmeckých ústavech ve školním roce 1912–1913 pod dojmem expanze hnutí Wandervogel. Pşestože nápaditých pşírűstkű v tĩlocvičných kabinetech s odchodem Josefa Tische z reálky a gymnázia znatelnĩ ubylo, zcela nevymizely: k zajímavým nákupűm se şadily dva bumerangy poşízené pro nĩmecké gymnázium ve školním roce 1912–1913. Na gymnáziu také o nĩkolik let déle než na reálce pşežily anglické hry typu kriketu nebo kroketu. 504 Ani tam ovšem Tischovy importy nepşečkaly hluboký pşeryv zpűsobený první svĩtovou válkou a následnými promĩnami opavské společnosti. Tamtéž 1912–1913, s. 53; Jahres-Bericht Realschule 1911–1912, s. 32; Program českého gymnasia 1911, s. 55. 503 Jahres-Bericht Gymnasium 1912–1913, s. 49. 504 Tamtéž 1911–1912, s. 32; tamtéž 1912–1913, s. 51; tamtéž 1913–1914, s. 32. 502 98 1918–1938 99 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 I. PROMĨNY ŽIVOTNÍHO STYLU Drastická zkušenost první svĩtové války v očích západní společnosti definitivnĩ zdiskreditovala doposud vládnoucí hodnoty mĩšťanské společnosti a vyjevila potşebu zcela nových standardű, jež se ostatnĩ se slabší intenzitou ohlašovaly již na sklonku pşedválečného období. Více než čtyşi roky krvavých bojű nicménĩ tento trend výraznĩ urychlily, takže rigidní mravní normy mĩšťanské společnosti 19. století po roce 1918 obratem nahradil pružnĩjší morální kánon i celkovĩ uvolnĩnĩjší životní styl pşimĩşený novým sociálním a politickým realitám. Transformace zasáhla vĩtšinu aspektű každodenního života od rozvoje spontánnĩjší, ménĩ formalizované a stylizované zábavy pşes pohodlnĩjší módní trendy v oblékání či úpravĩ zevnĩjšku až po apoteózu svĩtla a vzduchu v bytové kultuşe. Na pşelomu dvacátých a tşicátých let znĩlo aktuálnĩ: „Víc vzduchu a svĩtla, celé stĩny z čirého skla, prűhledy, jimiž si pşisvojujeme okolí i s oblohou, ať je na ní jasno nebo promĩnlivo, ponĩvadž čím více jsme prací zajati v mĩstech, tím více toužíme po prostoru velkých výhledű, co nejménĩ ohraničených“. 505 Vymanĩní ze svazující morálky fin de siècle stejnĩ dobşe symbolizovala i svobodnĩjší tĩlesná kultura meziválečného človĩka. Sem spadá vedle nevídaného rozmachu výkonnostního sportu také masový nárűst popularity rekreačních pohybových aktivit, jakými bylo napşíklad plavání, pĩší turistika, vodáctví, tramping nebo skauting. Jejich prostşednictvím se sport v širším smyslu slova stal nedílnou a stále samozşejmĩjší součástí každodennosti dvacátých a tşicátých let. Na pşíkladu Opavy je posun dobşe patrný. Mĩsto, postupnĩ degradované nejprve ztrátou statutu politického úşadu první instance (1924) a posléze pozbytím postavení zemské metropole (1927–1928), se orientovalo na zlepšování životní úrovnĩ obyvatelstva, k nĩmuž mĩla pşispĩt též náležitá péče o jeho tĩlesnou kulturu. Pronikání sportu do opavské každodennosti signalizovala celá škála pşíznakű: zdokonalovala se stará sportovištĩ a budovala se nová, vĩtší a sofistikovanĩjší, rozvíjela se sportovní žurnalistika – v hlavním opavském deníku Deutsche Post se etablovala pravidelná úterní pşíloha Deutsche Sport-Post. Ba co víc, ani opavští Češi nemohli pşehlédnout, jak byly sportovní otázky bĩžnĩ diskutovány na stránkách prestižních revuí formátu mondénního brnĩnského Salonu nebo proslulé Peroutkovy Pşítomnosti. Sport se stal námĩtem şady umĩleckých dĩl. Také z opavského prostşedí známe karikatury bruslaşű a hokejistű TEV od Richarda Assmanna, respektive Leo Haase, který se sportovní tematice vĩnoval i v komunistické éşe. 506 Rozmáhaly se obchody se sportovními potşebami: v roce 1938 jich Opava mĩla sedm (K. Dorasil, H. Gröger, R. Kögler, A. Liechtenstern, J. Millan, E. Nedela, V. Vrabec). Již dşíve provozoval Josef Neubauer i specializovaný obchod s tenisovým zbožím. 507 O-JA [šifra], Svĩtlo, Salon 9, 1930, č. 12, s. 27. Srov. Jitka SCHŰTOVÁ – Vlasta SAUROVÁ – Hana HAVRÁNKOVÁ, Signované kresby a obrazy Oddĩlení dĩjin tĩlesné výchovy a sportu Národního muzea, Praha 2008, s. 44. 507 Adreß- und Geschäftsbuch von Troppau 1932, Troppau 1932, s. 46 (III. Teil); Adressbuch der Stadt Troppau 1938, s. 599. 505 506 100 PROMĨNY ŽIVOTNÍHO STYLU Rovnĩž k moderní civilizaci neobyčejnĩ kritický nizozemský kulturní historik Johan Huizinga ve své diagnóze kulturní choroby naší doby sport v zásadĩ hájil, v souladu s ústşední myšlenkou své práce Homo ludens, v níž ocenil tvoşivý potenciál her: „Tĩlesná cvičení, lov a zápas jsou sice v lidské společnosti samozşejmĩ vyslovenĩ mladistvými funkcemi, ale zde jde o prospĩšné a zachraňující mládí. Bez boje není kultury. Že naše doba nalezla ve sportu a sportovních zápasech novou internacionální formu uspokojování starých velkých agonálních potşeb je snad jedním z elementű, jež mohou nejvíce pşispĩt k zachování kultury. Moderní sport je nemalou mĩrou anglickým darem svĩtu. Darem, s nímž se svĩt naučil zacházet lépe než s ostatními, jež mu Anglie dala, s parlamentní vládní formou a vynášením rozsudku porotou. Nový kult tĩlesné síly, hbitosti a odvahy mužű i žen je – pozorován o sobĩ – pozitivním kulturním faktorem nejvyšší hodnoty. Sport dává životní sílu, chuť do života, şád a harmonii – všechno znamenité vĩci pro kulturu. 508 Nadšení ze sportu však nebylo všeobecné. Jistá část společnosti, pşesnĩji určitá část intelektuálű, kritizovala odchýlení se od sportovního ideálu ke zkomercionalizované, pşehnanĩ medializované, iracionální, dĩtinské, unfair zábavĩ mas. Tuto stránku moderního sportu kritizoval ostatnĩ i Huizinga, který ji nazval puerilismem. Jím rozumĩl obecnĩ postoj společnosti, která „místo aby vychovávala chlapce v muže, pşizpűsobuje své jednání počínání chlapeckého vĩku“. 509 Uplatňovat takovouto kritiku na opavské pomĩry a v opavském mĩşítku by sice pűsobilo nepatşičnĩ – setkáme se zde koneckoncű spíše s ménĩ komercionalizovaným, a jen v nĩkterých pşípadech silnĩ medializovaným sportem – je však dűležité, abychom dobové negativní konotace sportu mĩli na pamĩti alespoň v druhém plánu. Vodní sporty Co műže meziválečné uvolňování tĩlesné kultury vystihnout pşiléhavĩji než pohled na vzdušná a proslunĩná koupalištĩ, ať už v Praze, tatranských letoviscích Slovenska nebo v Opavĩ! Tento obraz nicménĩ nevznikl obratem a bez obtíží. Hlavním centrem opavského plavání a koupání pod širým nebem bylo stále, již od konce 19. století, mĩstské koupalištĩ v Rybáşské ulici, které vzdor nadále uspokojivým oficiálním zprávám komunálních orgánű vnímala místní společnost po roce 1918 jako zcela nevyhovující. Je tşeba poznamenat, že pohled veşejnosti na celý areál značnĩ zpşísnily stále se zvyšující hygienické standardy a radikálnĩ se promĩňující estetické ideály. Voda z Mlýnského náhonu pşestala splňovat soudobé nároky na čistotu a dşevĩné konstrukce mĩstského koupalištĩ pűsobily v prvorepublikové éşe staveb z progresivních materiálű obstarožnĩ. Koupalištĩ znečišťované hlavnĩ olejovými skvrnami z mĩstské elektrárny a odpadními vodami z továrny na zpracování juty si u svých kritikű vysloužilo hanlivou etiketu špinavé a kalné plovárny (Schmutzund Schlammbad). 510 Už pşed první svĩtovou válkou se uvažovalo o pşesunutí koupalištĩ 508 Johan HUIZINGA, Im Schatten von morgen. Eine Diagnose des kulturellen Leidens unserer Zeit, Bern – Leipzig 1935, s. 142. 509 Tamtéž, 143. 510 Deutsche Post 19. 9. 1922, Nr. 220, s. 8; Verhandlungsschriften des Troppauer Gemeinderates 1910, Nr. 22, s. 179. 101 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 do Mĩstských sadű, lékaş Otto Maly označil na jednom zasedání opavské mĩststké rady roku 1911, po patnáctiletém provozu, rozhodnutí o jeho umístĩná na Rybáşské ulici pşímo za chybu. 511 Mnozí se radĩji koupali v şece Opavĩ mezi Sádrovcovou studánkou (Gipsbrünnel) a železničním mostem dráhy do Plštĩ a Bavorova, tj. nad hlavními zdroji znečištĩní, nebo v Moravici v pşilehlých zemĩdĩlských Kylešovicích, 512 než by riskovali vstup na esteticky stejnĩ jako hygienicky degutantní mĩstské koupalištĩ. 513 Areál koupalištĩ zűstával anachronismem po všech stránkách. Pokud Stefan Zweig ve svých Vzpomínkách jednoho Evropana napsal, že na počátku nového století padaly bariéry mezi pohlavími, a to jak abstraktní, vytyčené mĩšťanskými konvencemi a morálkou, tak povýtce fyzické, jakými byly pşepážky mezi pánským a dámským oddĩlením na koupalištích, mĩl nejspíše na mysli Vídeň. 514 V provinční Opavĩ však segregace pohlaví pşetrvávala ještĩ ve dvacátých letech. 515 Ke konci své existence již ztrátové zaşízení začalo být pociťováno jako palčivý, „pşedevším hygienický“ 516 problém, jenž se v prűbĩhu dvacátých let, kdy postupnĩ neuspĩlo nĩkolik návrhű na şešení kritické situace, dále prohluboval. Jako vážnĩji mínĩný projekt zde zmiňme alespoň nabídku Opavského bruslaşského spolku mĩstské radĩ z roku 1928, že s jejím pşispĩním zşídí v letních mĩsících nové koupalištĩ na místĩ, kde v zimĩ udržoval kluzištĩ. Nešlo o zcela originální myšlenku. Obdobný nápad se vynoşil už v roce 1881 bĩhem jednání Opavského okrašlovacího spolku. 517 Ani dochovaný návrh stavebního rady Ing. Julia Große z konce dvacátých let 20. století se nicménĩ nedočkal realizace. 518 I proto se na nevábném koupališti na Rybáşské ulici nejen plavalo, ale i závodilo ještĩ v prűbĩhu léta 1931. 519 Mĩstská reprezentace sice v roce 1929 vypsala soutĩž na nové koupalištĩ, avšak v atmosféşe počínající velké hospodáşské krize nebylo snadné sehnat dostatek prostşedkű na takto rozsáhlou investiční akci. 520 Nové mĩstské koupalištĩ v sadech bylo pşes všechny nepşíznivé okolnosti otevşeno veşejnosti 28. června 1931. Spolu se sokolským stadionem na Kylešovském kopci jeho areál dnešní dobĩ nejlépe manifestuje meziválečné mohutné vzepĩtí tĩlesné kultury. Současnĩ vypovídá o kultivovanosti, prozíravosti a v neposlední şadĩ ambicích stavebníka. Komunální správa demonstrovala realizací náročného projektu neochotu spokojit se s provincializací mĩsta v dűsledku dvojice uvedených politických rozhodnutí dvacátých let a usilovala o rozvoj Opavy jako pşíjemného „místa 511 Verhandlungsschriften des Troppauer Gemeinderates 1911, Nr. 18, s. 142. E. FRANZ, Als die Teufelsbrücke, Troppauer Heimat-Chronik 1952, Nr. 30, s. 5. 513 Deutsche Post 19. 9. 1922, Nr. 220, s. 8; tamtéž 8. 4. 1928, Nr. 85, s. 7. 514 Stefan ZWEIG, Die Welt von gestern. Erinnerungen eines Europäers, Stockholm 1962, s. 182. 515 Lev BENA, Den v Opavĩ. Stručný prűvodce mĩstem, Brno 1923, s. 4. 516 Deutsche Post 8. 4. 1928, Nr. 85, s. 7. 517 SOkA Opava, Okrašlovací spolek Opava, protokol ze schűze dne 10. dubna 1881. 518 Deutsche Post 8. 4. 1928, Nr. 85, s. 7. 519 Tamtéž 1931, prűbĩžnĩ. 520 Srov. Pavel ŠOPÁK, Slunce – voda – vzduch. Pamĩtní list k rekonstrukci hlavní budovy mĩstského koupalištĩ v Opavĩ v roce 2007, [Opava 2007], nepag. 512 102 PROMĨNY ŽIVOTNÍHO STYLU k bydlení“. 521 V souzvuku s pşedstaviteli mĩsta deklaroval obdobný cíl i autor plánű nového koupalištĩ, který své dílo komentoval jako součást širšího konceptu Troppau als Wohnstadt. 522 Stavba se uskutečnila podle progresivního návrhu významného pşedstavitele opavské meziválečné architektury Otto Reichnera, schváleného mĩstskou radou 4. srpna 1930. Impozantní komplex se ve tşicátých letech oprávnĩnĩ honosil pşívlastkem „nejkrásnĩjší a nejmodernĩjší láznĩ v zemi Moravskoslezské“. 523 Hlavní budovĩ s pşevlékárnami, kavárnou, letními byty, kiosky, kadeşnickým a kosmetickým salonem nebo místnostmi určenými pro masáže vtiskl Reichner moderní funkcionalistickou podobu pşi zachování nĩkterých ozvukű regionální architektury. 524 Vlastní železobetonový bazén o rozmĩrech 100 × 25 m byl rozdĩlen na část pro plavce a neplavce. Dno se postupnĩ svažovalo od 0,6 m na okraji oddĩlení pro neplavce po 3 m na opačné stranĩ. V jednom místĩ byla vytvoşena trychtýşovitá prohlubeň o hloubce 3,5 m umožňující skoky z pĩtimetrové vĩže. Plovárnu obklopovala brouzdalištĩ, prostory ke slunĩní, hudební pavilon, skluzavky, skokanské műstky, tribuny pro diváky, travnaté terasy i písečné plochy jednak mezi hlavní budovou a bazénem, jednak poblíž potoka Jaktarky, nescházely ani teplé a studené sprchy. Zajímavou opavskou odezvou nudistického hnutí byly „láznĩ pro naháče“ umístĩné na opticky oddĩlené stşešní ploše hlavní budovy. Vše v areálu nového mĩstského koupalištĩ bylo podşízeno pohodlí návštĩvníkű, jak podotkl i architekt Reichner, když pşi pşedání díla do užívání vyslovil pşání, aby je naplnilo „fluidum zdraví, osvĩžení a radosti ze života“. 525 O moderním koupališti za 4,5 mil. Kč se mĩla pochvalnĩ vyjádşit i Alice Masaryková. 526 Jakkoli velkoryse areál vodních sportű dodnes pűsobí, jde o pouhé torzo pűvodní vize. Celková rozloha sportovního centra mĩla být ještĩ více než zdvojnásobena. Vedle uskutečnĩných, zachovaných a nedávno rekonstruovaných prvkű mĩla pşi koupališti vyrűst monumentální výstavní budova, velký stadion s bĩžeckou dráhou, pavilon tenisového klubu s dvorci, plochy pro tanec a masové tĩlocvičné a sportovní slavnosti. Plovárnĩ dospĩlých mĩla analogicky k realizované soše Vodníka od Josefa Obetha shlížející na dĩtské brouzdalištĩ dominovat socha atleta. Pşeložení Mlýnského náhonu mezi pşijímací halu a bazén mĩlo poskytnout pşíležitost k „pşírodnímu koupání“. 527 Ze zamýšlených dostaveb se ovšem podaşilo uskutečnit již jen fotbalové hşištĩ otevşené v létĩ 1931. Využíval je nĩmecký klub FC Hertha, jehož pűvodní hşištĩ mĩlo 521 Tamtéž. Otto REICHNER, Wie es im neuen Stadtbad aussieht, Deutsche Post 28. 6. 1931, Nr. 151, s. 20. 523 Cestovní zpravodaj. Propagační časopis ČSD 1936, č. 1, s. 21. 524 P. ŠOPÁK, Slunce – voda – vzduch, nepag.; O. REICHNER, Wie es im neuen Stadtbad aussieht, Deutsche Post 28. 6. 1931, Nr. 151, s. 21. 525 Cestovní zpravodaj. Propagační časopis ČSD 1936, č. 1, s. 21; O. REICHNER, Wie es im neuen Stadtbad aussieht, Deutsche Post 28. 6. 1931, Nr. 151, s. 20. 526 Deutsche Post 1. 1. 1932, Nr. 1, s. 24. 527 P. ŠOPÁK, Slunce – voda – vzduch, nepag.; Deutsche Post 29. 7. 1931, Nr. 175, s. 6; O. REICHNER, Wie es im neuen Stadtbad aussieht, tamtéž 28. 6. 1931, Nr. 151, s. 20. 522 103 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 ležet pşibližnĩ v místech nového bazénu. 528 Ostatní zűstalo i kvűli pşetrvávající hospodáşské krizi na papíşe. Díky otevşení nového koupalištĩ znatelnĩ ožilo plavání v rámci opavského Turnvereinu. Pşestože spolek participoval na plaveckých závodech, prioritou pro nĩj bylo zvýšení plavecké gramotnosti dle Henleinova hesla Každý turner plavcem, každý plavec záchranáşem. 529 Vybraným instruktorűm z şad členstva proto bylo umožnĩno, aby si na speciálních kurzech v Novém Jičínĩ a Ústí nad Labem zvyšovali kvalifikaci pro vedení plaveckých kurzű. Nejvýznamnĩjším aktivním sportovcem opavského turnerského plavání byl Ferdinand Franz, zastávající od roku 1936 ve spolku funkci plaveckého vedoucího (Schwimmwart). 530 Podobné cíle jako Turnverein sledoval i opavský Sokol, jehož plavecký oddíl byl ustaven na podzim roku 1935, pşestože se v jednotĩ plavalo už dşíve. Členové oddílu trénovali celoročnĩ, v teplých mĩsících pod širým nebem, často na plovárnĩ na şece Moravici v Kylešovicích, v chladných ročních obdobích v krátkém bazénu Centrálních lázní. Jeho členové dosáhli v roce 1937 úspĩchu i na celostátních pşeborech. 531 Mĩstské koupalištĩ nejenže splňovalo veškeré dobové nároky na rekreační využití, ale vyhovovalo i vysokým standardűm výkonnostního sportu. S jeho otevşením je proto logicky spojen rozvoj opavského sportovního plavání, organizovanĩ provozovaného od druhé poloviny dvacátých let. Zakládající shromáždĩní Opavského plaveckého klubu 532 (TSC) se odehrálo 7. záşí 1928 v hostinci Jägerhaus v Mĩstských sadech. 533 Již tehdy mĩl ale klub pohnutou prehistorii: v roce 1927 údajnĩ zájemci o založení plaveckého oddílu vyjednávali s jistým „opavským spolkem činným na sportovním poli“, protože se však s nejmenovaným spolkem nedohodli, založili samostatný klub. Je pravdĩpodobné, že onou oslovenou organizací byl místní Turnverein, neboť TSC jedním dechem se zprávou o ztroskotání rozhovorű deklaroval svou apolitičnost, snad s ohledem na židovské členy, kteşí by z činnosti ve vyhranĩnĩ nacionalistickém turnerském spolku byli pochopitelnĩ vyloučeni. 534 Opavský klub, nehledĩ k nevyhovujícímu technickému stavu zastaralého mĩstského koupalištĩ na Rybáşské ulici, záhy rozvinul pozoruhodnou sportovní činnost. Ještĩ ve starém areálu uspoşádal v roce 1930 I. mezinárodní plavecké závody v Opavĩ, ale teprve s otevşením nového koupalištĩ v Mĩstských sadech mohl aspirovat na vedoucí 528 Deutsche Post 11. 9. 1931, Nr. 212, s. 6; tamtéž 15. 9. 1931, Nr. 215, nepag. pşíloha Deutsche Sport-Post; tamtéž 16. 6. 1931, Nr. 140, s. 7. 529 „Jeder Turner ein Schwimmer, jeder Schwimmer ein Rettungsschwimmer.“ A. LUH, Der Deutsche Turnverband, s. 130. 530 F. FRANZ, Der Troppauer Turnverein, Troppauer Heimat-Chronik 1978, Nr. 344–345, s. 207. 531 Zprávy „Sokola“ Opava 6, 1936, č. 2, s. 11; Sokolský pozdrav opavského Sokola do roku Tyršova, Opava 1931; M. PLAČKOVÁ, 100 let, s. 36. 532 Troppauer Schwimmklub. 533 Deutsche Post 11. 9. 1928, Nr. 217, s. 8. 534 Tamtéž 5. 9. 1928, Nr. 212, s. 7. 104 PROMĨNY ŽIVOTNÍHO STYLU úlohu mezi kluby ze všech nĩmeckých mĩst Zemĩ moravskoslezské. 535 Baštou sudetonĩmeckého sportovního plavání byly pşirozenĩ severní Čechy – z 36 členských spolkű mĩl Svaz nĩmeckých plaveckých spolkű v Československé republice 536 v roce 1931 pouze tşi oddíly na Moravĩ, Opavský plavecký spolek pak pşedstavoval jediného slezského zástupce. Opavské plavce v té dobĩ trénoval všestranný sportovec Florian Weinhold, 537 skokűm do vody vyučoval şíšskonĩmecký plavecký funkcionáş, horní rada Wiora z hornoslezských Hlivic. 538 Úspĩšnou éru zahájil TSC na počátku záşí 1931 prvními velkými závody v novém areálu vodních sportű. 539 Vedle vlastního plavání a skokű do vody se opavskému publiku jako novinka pşedstavilo vodní pólo, s jehož základními pravidly seznámil své čtenáşe místní list Deutsche Post. 540 Premiérové zápasy, jichž se zúčastnilo i družstvo poşádajícího klubu, prý mezi diváky vzbudily značnou pozornost. 541 Seriál významných závodű konaných ve tşicátých letech na opavském koupališti završilo mistrovství nĩmeckých klubű Moravy, Slezska a Slovenska (Gruppenmeisterschaft) v červenci 1937. Zvláštní náboj dodával šampionátu fakt, že se jej na rozdíl od dşívĩjších soutĩží účastnily již i Turnvereiny a celá akce vyznĩla jako pşedehra k netrpĩlivĩ očekávanému I. sudetonĩmeckému mistrovství. Právĩ u pşíležitosti opavských pşeborű se TSC usnesl uspoşádat první ročník soutĩže o putovní pohár Konrada Schindlera, svého čestného pşedsedy. Vlastní mistrovství Moravy, Slezska 535 Tamtéž 19. 6. 1930, Nr. 143, s. 8. Verband der deutschen Schwimmvereine in der Tschechoslowakischen Republik. Tamtéž 24. 5. 1931, Nr. 122, s. 11. 537 Florian Weinhold, další z archetypű all-round sportsmanství, se narodil 2. února 1897 v Opavĩ. Absolvoval zdejší učitelský ústav a po první svĩtové válce pracoval jako učitel. Již za studií hrál fotbal v žákovském mužstvu, po roce 1918 pomáhal zakládat kateşinský Deutscher Sport- und Spielverein, na nĩjž navazoval DSK Opava. Za nĩj nastupoval až do roku 1936 jako útočník, pşičemž se už v roce 1933 stal jeho čestným pşedsedou. Zastával významné funkce v Severovýchodní župĩ Nĩmeckého fotbalového svazu v ČSR. V letech 1919–1936 byl aktivní v lehké atletice, jako sportovec i rozhodčí, v letech 1928–1938 pak pűsobil jako člen vedení Opavského plaveckého spolku, učitel plavání a plavecký rozhodčí. Byl vedoucím úspĩšného hokejového mužstva TEV, zastával vrcholové funkce v Opavském bruslaşském spolku a Nĩmeckém svazu ledního hokeje v ČSR. Angažoval se v nĩmeckém Turnverbandu, v jehož okresním vedení mĩl na starost nĩmeckou odbíjenou a Schlagball. Dostalo se mu mj. ocenĩní zlatou jehlou Nĩmeckého svazu ledního hokeje v ČSR a stşíbrnou jehlou Nĩmeckého fotbalového svazu v ČSR. Po válce byl vysídlen do Bavorska, žil ve Schweinfurtu, pşispĩl k založení spolku Kameradschaft des Sudetendeutschen Fußballverbandes, stal se místopşedsedou Schweinfurtského bruslaşského spolku a místopşedsedou Bavorského svazu pro sport na kolečkových bruslích. Zemşel 3. bşezna 1959. pb [Paul BUHL], Florian Weinhold †, Troppauer Heimat-Chronik 1959, Nr. 111, s. 77; 35 Jahre Fußballsportler, tamtéž 1954, Nr. 54, s. 106. 538 Deutsche Post 11. 7. 1931, Nr. 160, s. 9. 539 Tamtéž 8. 9. 1931, Nr. 209, nepag. pşíloha Deutsche Sport-Post. 540 Srov. tamtéž 2. 9. 1931, Nr. 204, s. 6. 541 Tamtéž 8. 9. 1931, Nr. 209, nepag. pşíloha Deutsche Sport-Post. 536 105 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 a Slovenska pşineslo vyrovnané souboje a tĩsné vítĩzství opavského klubu pşed brnĩnským oddílem Aegir, v jehož neprospĩch rozhodl pşi rovnosti bodű menší počet prvních míst. 542 Zatímco na počátku prvorepublikové éry bylo ještĩ plavání v Opavĩ jednou z şady letních kratochvílí, na jejím sklonku už mĩsto hostilo významné plavecké závody a jeho sportovci na nich dosahovali dobrých výsledkű. Meziválečné promĩny se tak neprojevily pouze na horizontále rekreačního plavání, ale stejnĩ výraznĩ i na jeho výkonnostní vertikále. Na úplný závĩr této subkapitoly zmiňme spíše jako kuriózum, že v Opavĩ mĩl své sídlo i epizodický Nĩmecký jachtaşský svaz v Československé republice, 543 založený na samém sklonku pşedmnichovského období, který si za svűj cíl vytkl „umožnit svým členűm účast na levných jachtaşských cestách, dovolenkových pobytech v horách, u jezer a u moşe, jakož i provozování vodních sportű“. 544 Turistika Po čtyşech letech strávených v zákopech nebo ve vyčerpaném zázemí enormnĩ vzrostla také poptávka po cestování a záliba v uklidňujícím a ozdravujícím prožitku pşírody. Bĩhem pouhých nĩkolika let se zdvojnásobily až ztrojnásobily pşedválečné počty členű turistických spolkű, 545 nastala zlatá éra mládežnických organizací skautského typu, nevídaný rozmach prožila vodní i zimní turistika, šíşil a „demokratizoval“ se automobilismus. Klíčovou veličinou, která masovou popularizaci turistiky umožnila, byl čas. Prvorepublikové sociální zákonodárství omezilo pracovní dobu a podstatnĩ zvýšilo rozsah volného času. Zákon o osmihodinové pracovní dobĩ schválil československý parlament hned mezi prvními právními normami, dne 19. prosince 1918, a díky sérii ustanovení o nároku na placenou dovolenou se staly pomĩrnĩ bĩžnými i dşíve sociálnĩ exkluzivní delší cesty na „letní byt“, do lázní nebo zahraničních letovisek. V Opavĩ se trend projevil nejen rűstem členských základen obou stávajících turistických organizací, ale i vznikem şady nových spolkű. Turistika se analogicky napşíklad k tĩlocvičným spolkűm štĩpila zejména po dvou liniích – národnostní a politické, respektive svĩtonázorové. Ke dvĩma tradičním organizacím, sekci Opava Moravsko-slezského sudetského horského spolku a sekci Silesia Nĩmeckého a rakouského alpského spolku, pşibyly další nĩmecké spolky: pobočky socialistických Milovníkű (Pşátel) pşírody, Beskydského spolku a Karpatského spolku. Pşíliv českého obyvatelstva zajišťujícího v pşevážnĩ nĩmeckém mĩstĩ chod státních institucí vytvoşil po şíjnovém pşevratu podmínky pro vznik tşí turistických odborű – Klubu 542 Neues Tagblatt für Schlesien und Nordmähren 16. 6. 1931, Nr. 140, s. 7; tamtéž 18. 7. 1937, Nr. 167, s. 13; tamtéž 20. 7. 1937, Nr. 168, s. 9. 543 Deutscher Hochseesport-Verband in der Tschechoslowakischen Republik. 544 Deutsches Bergland 13, 1938, Nr. 9, s. 167; Adressbuch der Stadt Troppau 1938, s. 641. 545 Srov. M. PELC, Kulturní a sociální dĩjiny, s. 219–221. 106 PROMĨNY ŽIVOTNÍHO STYLU československých turistű, Pohorské jednoty „Radhošť“ a Svazu československých dĩlnických turistű. Mezinárodnĩ politické promĩny Evropy hluboce zasáhly a natrvalo poznamenaly sudetonĩmecký alpinismus. Mezi sídla spolkű a objekt jejich zájmu byla vsunuta státní hranice, jež oproti snadno prűchozím celnicím dşívĩjška pşedstavovala tĩžko pşekročitelnou bariéru. Čeští, moravští a slezští Nĩmci se museli vyrovnat s novou zkušeností: „jejich“ Alpy se po staletích ocitly v zahraničí. Sekce Silesia Nĩmeckého a rakouského alpského spolku patşila k nejpostiženĩjším, neboť místo, kde stála Nová opavská chata, pşipadlo po první svĩtové válce Itálii. Na rozdíl od českého horolezectví nepşivítali sudetonĩmečtí alpinisté a vysokohorští turisté s pşílišným nadšením pşipojení Slovenska s jeho tatranskými vrcholy a nadále tíhli ke geograficky vzdálenĩjším, leč jazykovĩ a kulturnĩ bližším Alpám. Další výraznou zmĩnu pşinesla československá nostrifikační vlna, v jejímž rámci se veškeré dosavadní sekce nĩmeckorakouského alpského spolku musely osamostatnit od zahraničního ústşedí. Opavská sekce Silesia se rekonstituovala jako Nĩmecký alpský spolek Silesia (DAV). 546 Pşestože sídlo organizace zűstalo v Opavĩ, role mĩsta jako centra vysokohorské turistiky po roce 1918 poklesla. Se zrušením Zemĩ slezské nastal odliv potencionálních členű a k roku 1931 už pocházela z Opavy jen asi čtvrtina členstva. 547 Promĩnu jakoby symbolizoval i odchod prvního pşedsedy spolku Johanna Rollera z funkce v roce 1920. Až do roku 1937 pak DAV Opava pşedsedal vrchní soudní rada Stanislaus Chytil a po nĩm bankovní şeditel Friedrich Bahr. 548 Z meziválečné činnosti spolku stojí za zmínku společné výlety s místním odborem MSSGV, oblíbené alpské bály v opavském sále U Tşí kohoutű a další společenské akce poşádané v Krnovĩ a Moravské Ostravĩ. O samotných cestách do Alp nemáme mnoho zpráv, neboť byly patrnĩ podnikány pşevážnĩ individuálnĩ. Podobnĩ jako pşed válkou čítala Silesia i za první republiky do 350 členű. 549 Za relativní stagnací v meziválečném dvacetiletí je tşeba vidĩt úbytek členű z Bílska, které pşipadlo Polsku. Jejich odchod se podaşilo vyrovnat náborem dorostu, o nĩjž spolek pečoval – analogicky k dalším, nejen volnočasovým organizacím – intenzivnĩji než pşed rokem 1914. Snažil se pşitáhnout mládež mj. prostşednictvím zvláštního cestovního stipendia (Fond Stanislause Chytila). Stejnĩ jako u ostatních sudetonĩmeckých alpských spolkű pşipravených o horské chaty v Jižním Tyrolsku se prioritním zájmem Silesie stala stavba nové vlastní útulny. Za účelem jejího zşízení pşistoupila ke spolku Sudetonĩmecká chata ustavenému roku 1928. 550 Dodnes zachovaný objekt 551 zbudovaný v horské skupinĩ Granatspitze 546 Deutscher Alpenverein Silesia Troppau. Mitteilungen des Deutschen und Österreichischen Alpenvereins 47 (57), 1931, Nr. 7, s. 159 548 Direktor Friedrich Bahr †, Troppauer Heimat-Chronik 1959, Nr. 113, s. 132–133. 549 Údaj z roku 1933. NA Praha, Ministerstvo prűmyslu, obchodu a živností, ad č. j. 42 879/34, kart. 2753, evidence členských spolkű Hauptverband der deutschen Gebirgs- und Wandervereine za pşíslušný rok. 550 Verein Sudetendeutsche Hütte. Klaus D. SVOJANOVSKY, Sudetendeutsche Hütte 1929–1979, Lienz 1979; Walter NIMMRICHTER, Die Hütte am Muntanitz, in: TÝŽ, Die hundert Jahre 1886– 1986. Zur Geschichte der vereinigten Sektionen Silesia – Troppau (1886), Aussig (1903), Teplitz-Schönau (1886) und Saaz (1914), Sektion Sudeten des DAV, Esslingen 1986, s. 97–102. 547 107 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 v nadmoşské výšce 2 650 m byl otevşen veşejnosti v červenci 1929. Pşibližnĩ desetinu z celkových nákladű 340 000 Kč uhradil opavský DAV. Dlouho vzývaná chata nicménĩ nesplnila svűj účel. Nestala se krystalizačním jádrem sudetonĩmeckých alpinistű, neboť ležela daleko od jejich tradičního „pracovního území“. Zşejmĩ i pod dojmem této skutečnosti se opavský spolek silnĩji než pşed rokem 1914 upínal k užší domovinĩ, kde se na pşelomu tşicátých a čtyşicátých let neúspĩšnĩ pokoušel získat chatu na Ovčárnĩ po rozpuštĩném Şádu nĩmeckých rytíşű. Faktickým nezdarem skončilo také úsilí Silesie, pşemĩnĩné v roce 1938 v sekci şíšskonĩmeckého alpského spolku, o zisk jedné z chat v bývalé Jugoslávii, obsazené za druhé svĩtové války Nĩmeckem. 552 Pşes všechny zmĩny na opavské „turistické mapĩ“ zűstával i mezi lety 1918 a 1938 jejím dominantním prvkem odbor MSSGV, 553 který se rozvinul v jeden z nejmohutnĩjších zdejších spolkű vűbec. Zatímco v posledních letech rakouskouherské monarchie kolísal počet jeho členű mezi stovkou a dvĩma sty, v roce 1922 hlásila pobočka už 956 členű. Absolutního vrcholu dosáhl opavský odbor v polovinĩ tşicátých let, kdy díky mimoşádnĩ výhodným turistickým slevám na dráhu stoupl počet jejích členű až na 1 555. 554 Tím se dşíve skromná a nevýrazná sekce stala nejvĩtší pobočkou frývaldovského MSSGV coby nejpočetnĩjšího nĩmeckého turistického spolku v meziválečném Československu. 555 Kromĩ agilního vedení napomohlo exponenciálnímu nárűstu odboru nepochybnĩ i psychologicky pochopitelné posílení fixace sudetonĩmeckého etnika na užší domovinu jako alternativu k nemilovanému československému státu. Osudy místní organizace MSSGV určoval nejvýraznĩji její pşedseda Max Schindler zvolený roku 1914. Ve své funkci mĩl být „obklopen velkým štábem pilných spolupracovníkű“, 556 s nímž brzy po vychladnutí zbraní začal uplatňovat své pşedstavy o činnosti spolku. Na rozdíl od pşedválečné etapy ve vývoji sekce se opavský MSSGV na počátku dvacátých let soustşedil na proniknutí mezi nejširší veşejnost. Namísto pşímé propagace turistiky se pobočka snažila zaujmout svou pestrou kulturní činností a pşesvĩdčit obyvatele mĩsta, že členství v MSSGV je nezbytným osvĩdčením lokálního patriotismu a upşímného nĩmeckého cítĩní. Výkladní skşíní spolku se počínaje rokem 1921 stal sudetský vĩneček (Sudetenkränzchen), bál poşádaný v horských dekoracích. 557 Z plesu se stal „jeden z nejkrásnĩjších a nejpşíjemnĩjších masopustních vĩnečkű 551 V současné dobĩ v majetku sekce Sudety Nĩmeckého alpského spolku. Srov. M. PELC, Slezští alpinisté, Vlastivĩdné listy Slezska a severní Moravy 32, 2006, č. 1, s. 9– 11; M. PELC, Turistické organizace, in: Opava. Sborník k dĩjinám mĩsta 5, s. 53–63. 553 Místo označení Sektion Troppau užívala po roce 1918 nĩmečtĩjší termín Zweig Troppau. 554 Altvater 41, 1922, Nr. 41, s. 2; tamtéž 54, 1935, Nr. 3–4, s. 13. 555 Pşestože se od spolku musely v rámci nostrifikační vlny oddĩlit jeho şíšskonĩmecké odbory a vídeňská sekce, stal se v prvorepublikové éşe s 11 750 členy nejvĩtší nĩmeckou turistickou organizací. Srov. M. PELC, Kulturní a sociální dĩjiny, s. 232. 556 Altvater. Festschrift, s. 129. 557 Altvater 41, 1. 10. 1922, s. 7. 552 108 PROMĨNY ŽIVOTNÍHO STYLU našeho mĩsta“ a pşinášel pobočce rok co rok slušný zisk, který mĩl sloužit jako základ pro stavbu vlastní chaty v Jeseníkách. 558 Prostşednictvím vĩnečku MSSGV jistĩ pronikl do povĩdomí veşejnosti hloubĩji než dşívĩjší ryze turistickou činností. Další pşíznivce nalákal pşednáškami s promítáním a oživenou výletní činností. Zavedl celodenní a pűldenní nedĩlní výlety, které si rychle získaly oblibu. Vĩtšina výprav míşila do okolí Opavy, ale delší volno využívali členové k cestám do Jeseníkű, Tater apod. 559 Jedním z mnoha ukazatelű poválečném boomu opavské pobočky MSSGV byla i délka vyznačených turistických tras, jež se za necelé dva roky 1922–23 zvĩtšila témĩş trojnásobnĩ z 51 km na 136 km, 560 takže opavský odbor KČST založený na počátku dvacátých let musel konstatovat, že „značení cest zde provedla dűkladnĩ odbočka Sudetengebirgsvereinu v Opavĩ, takže nám zde mnoho možností k dalšímu značení nezbylo“. 561 Úmĩrnĩ stoupajícímu počtu členű rostly ambice opavské pobočky. Hostinec poşízený pşed první svĩtovou válkou u nádraží v Dolních Životicích už nesplňoval rostoucí nároky na reprezentaci a nekorespondoval se statutem nejvĩtší sekce spolku. Opavský odbor chtĩl své postavení v rámci vnitşního organizmu frývaldovského sdružení demonstrovat stavbou vlastní, tentokrát už skutečnĩ horské, turistické chaty. Uvažovalo se o lokalitĩ Velkého Kotle, Pradĩdu i Jelení studánky, ale koupi vhodného pozemku vždy stály v cestĩ majetkové pomĩry, zmĩnĩné pozemkovou reformou v neprospĩch tradičních pşíznivcű a mecenášű spolku. Státní orgány dűslednĩ zastávaly pşesvĩdčení, že nĩmecká turistika v Jeseníkách je již saturována, a podporovaly výstavbu českých útulen. Pşestože tedy stavební fond odboru Opava narűstal, nebylo možno jej kýženým zpűsobem zužitkovat. Pşedstavitelé odboru již dokonce mĩli konkrétní pşedstavu o podobĩ zamýšlené chaty, jak dokazuje vyobrazení z pozvánky na oslavu padesátého výročí opavské pobočky, nicménĩ ani ona se nedočkala realizace. Opavští alespoň pűjčili vĩtší obnos na opravy chronicky zchátralé rozhledny na Pradĩdu. Mimoto na nĩ v nejedné jesenické chatĩ čekal Opavský pokoj. Teprve v roce 1941 získala sekce od opavského Turnvereinu vyhovující pozemek na úbočí Vysoké hole, avšak ke stavbĩ z pochopitelných dűvodű již nepşikročila. 562 Jeden z klíčových praktických úkolű meziválečné československé turistiky souvisel s jazykovým problémem. Podle výnosu ministra prűmyslu, obchodu a živností z 29. bşezna 1928 bylo možno v turistickém značení použít dosud dominantní nĩmčinu na druhém místĩ pouze v soudních okresech s více než 20% nĩmeckých státních občanű. 563 Znĩní pşedpisu tak v zásadĩ kopírovalo jazykový zákon. Pşestože se nahrazení nĩmeckých orientačních tabulek pojilo se značnými výlohami, opavská 558 Tamtéž 42, 15. 4. 1923, Nr. 3, s. 3. Tamtéž, prűbĩžnĩ. 560 Tamtéž 42, 15. 4. 1923, Nr. 3, s. 3. 561 Bohumil PATER, Turistické cesty na Opavsku, Slezský turistický obzor 2, 1928, č. 3, s. 3. 562 Srov. M. DZIEDZIC, Morawsko-šląskie, s. 212; M. PELC, Turistické organizace, in: Opava. Sborník k dĩjinám mĩsta 5, s. 53–63. 563 NA Praha, Ministerstvo prűmyslu, obchodu a živností, kart. 2713, výnos ministra prűmyslu, obchodu a živností č. 23 344/28 z 28. bşezna 1928. 559 109 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 pobočka MSSGV mohla na jaşe 1935 konstatovat, že všechny jednojazyčné tabule byly nahrazeny dvojjazyčnými. 564 Meziválečný strmý vzestup odboru okázale demonstrovala valná hromada MSSGV konaná roku 1934 v Opavĩ u pşíležitosti 50. výročí založení místní pobočky. Záplavu zeleno-bílých klubových barev mohl stĩží nĩkdo pşehlédnout. 565 Neustále rostoucímu zájmu o turistiku podporovanému zrychlováním vlakového spojení, expanzí automobilismu i šíşením autokarové dopravy vyšel odbor Opava v pşíštím roce vstşíc otevşením vlastní informační kanceláşe. 566 O to citelnĩji zasáhlo do spolkového organismu úşední pozastavení činnosti opavské pobočky 28. února 1936 v dűsledku bĩžné inspekce v ubytovnĩ opavského odboru, která objevila reklamní plakát şíšské dobrovolné pracovní služby, sloužící jako podložka pod vaşič. Následné domovní prohlídky u funkcionáşű spolku sice nic protizákonného nezjistily, avšak devítimĩsíční cézura ponĩkud zbrzdila dosavadní takşka lineární rozvoj pobočky. 567 Ve stínu nĩmeckého Sudetského horského spolku vznikl 27. záşí 1920 odbor Opava Klubu československých turistű (KČST). 568 Ač tísnĩn konkurenčním MSSGV, našel si prostor pro své aktivity. Označil okrajovĩjší a turisticky ménĩ frekventované oblasti širšího Opavska – trasy Dĩhylov-Klimkovice, Pşerovec-Hlubočec apod., v lyžaşském a sáňkaşském kroužku sdružil české pşíznivce zimních sportű, nechybĩl ani obligátní kroužek fotoamatérű. 569 Vĩtší možnosti se ambicím odboru otevíraly na poli turistického ubytování – pşed rokem 1918 nestála v Jeseníkách jediná česká útulna. Kromĩ zşízení opavské noclehárny proto pobočka finančnĩ pşispĩla na stavbu české chaty na Červenohorském sedle. Jinak se její činnost pşíliš nelišila od obdobných organizací – pravidlem bylo poşádání nĩkolika pşednášek ročnĩ a bálu o masopustu. Patrnĩ nejvýznamnĩjším počinem odboru bylo vydávání časopisu Slezský (pozdĩji Jesenický) turistický obzor (1927–1929), který na počátku tşicátých let rozšíşil svou pűsobnost na okolní jesenické a beskydské župy, což reflektovala i zmĩna názvu na Bezkydy-Jeseníky. Po turistice nastala po şíjnovém pşevratu mezi opavskými Čechy velká poptávka: odbor Opava KČST už v prűbĩhu dvacátých let pşesáhl pűsobivý počet sedmi set členű, z nichž pşibližnĩ polovinu tvoşil dorost. Na počátku tşicátých let jej sice zachvátila krize, kdy témĩş nepoşádal výlety, ale částečná reorganizace vedení dokázala odbor vzkşísit. Spolku dlouhá léta pşedsedal notáş Karel Honka, ale jako jeho skutečná duše vystupoval jednatel Bohumil Pater, pedagog Veşejné obchodní školy. 570 564 Altvater 54, 1935, Nr. 3–4, s. 13. Das Volk 25. 9. 1934, č. 218, s. 5–6. 566 M. DZIEDZIC, Morawsko-šląskie, s. 72. 567 Deutsches Bergland 11, 1936, Nr. 11, s. 216; tamtéž 12, 1937, Nr. 9, s. 167; Altvater 56, 1937, Nr. 5–6, s. 5. 568 Slezský turistický obzor 1, 1927, č. 1, s. 3 a 7. 569 Bezkydy-Jeseníky 6, 1932, č. 4, s. 88–89. 570 Srov. M. PELC, Turistické organizace, in: Opava. Sborník k dĩjinám mĩsta 5, s. 61. 565 110 PROMĨNY ŽIVOTNÍHO STYLU Byl to právĩ Pater, kdo za místní KČST nejostşeji kritizoval založení opavské pobočky nejstaršího českého turistického spolku – Pohorské jednoty „Radhošť“ (PJR). Frenštátský spolek se na pşelomu dvacátých a tşicátých let ve snaze o zisk slevy na dráhu, poskytované jen celorepublikovým organizacím, zşekl dlouho hájeného statutu krajinského spolku, zmĩnil v tomto smyslu své stanovy a chystal se promĩnu potvrdit zakládáním odborű mimo Moravu. 571 Součástí této strategie bylo i ustavení odboru Opava PJR 12. prosince 1931. 572 Bohumil Pater novĩ vznikající organizaci kategoricky odsoudil: „Odbor tento, spíše jakási stolová společnost z Matičního domu, nemá zde naprosto významu a jest pouhou demonstrací.“ 573 Již tak široké spektrum opavských turistických spolkű rozšíşily ve dvacátých letech ještĩ dvĩ svĩtonázorovĩ specifická sdružení. Samy se zpravidla označovaly za dĩlnické organizace, pşesnĩji by se však vzhledem k jejich sociálnímu složení a politickému pşesvĩdčení mĩlo hovoşit o spolcích socialistických. Roku 1923 se ve mĩstĩ ustavila místní skupina rozvĩtveného, pşevážnĩ nĩmeckého Turistického spolku „Die Naturfreunde“ (Milovníci pşírody) v Československé republice 574 a roku 1925 i odbor Opava Svazu československých dĩlnických turistű. 575 Obĩ organizace spolu v duchu socialistického internacionalismu spolupracovaly, zejména v atmosféşe ohrožení republiky od poloviny tşicátých let. Nejvĩtším úspĩchem socialistické turistiky v západním Slezsku se v roce 1929 stalo otevşení vlastní chaty severomoravské župy spolku Die Naturfreunde se sídlem v Opavĩ. Na turistickou útulnu byl upraven dűm v Karlovĩ pod Pradĩdem, k čemuž výraznou mĩrou pşispĩla i místní skupina Opava. 576 Pro úplnost kaleidoskopického obrazu opavských turistických organizací doplňme na závĩr ještĩ pobočku Beskydského spolku, která existovala v rámci místního odboru MSSGV, a místní skupinu pşevážnĩ nĩmecko-maďarského Karpatského spolku, 577 vĩnující se hlavnĩ informačnímu servisu. 578 Do obrazu opavské turistiky patşí v meziválečné dobĩ již také zimní turistika, pojem užívaný takşka synonymicky s lyžováním. Svým zpűsobem pşedstavovalo lyžování zimní obdobu dalšího bílého sportu – tenisu. 579 Stejnĩ jako o tenisových kurtech se o „moderních zimních stşediscích“ tradovalo, že se v nich „více flirtuje, než sportuje“. 580 Lyžování spolu s tenisem skutečnĩ bouralo ze všech sportovních odvĩtví nejsilnĩji Srov. TÝŽ, Pohorská jednota „Radhošť“ a Klub českých turistű: problém vztahu regionu a centra, Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis. Confinia Silesiae (K životnímu jubileu Rudolfa Žáčka) 2008, č. 1, s. 425–437. 572 SOkA Nový Jičín, Pohorská jednota „Radhošť“ (nezpracovaný fond), poş. č. 22, kniha protokolű ze schűzí místního odboru Opava, kart. 9. 573 NA Praha, KČST, inv. č. 63, kart. 87, korespondence s PJR, dopis jednatele odboru Opava KČST Bohumila Patera ústşednímu výboru KČST z 20. kvĩtna 1930. 574 Ortsgruppe Troppau des Touristenvereines „Die Naturfreunde“. 575 ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava, inv. č. 84. 576 M. PELC, Turistické organizace, in: Opava. Sborník k dĩjinám mĩsta 5, s. 59–61. 577 Karpatenverein. 578 M. PELC, Turistické organizace, in: Opava. Sborník k dĩjinám mĩsta 5, s. 59. 579 Ch. EISENBERG, „English sports“ und deutsche Bürger, s. 210. 580 Die Frau im Wintersport, Aus deutschen Bergen 28, 1913, Nr. 2, s. 13. 571 111 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 bariéry genderových rolí, mĩlo vliv na emancipaci žen, svobodnĩjším navazováním vztahű počínaje a funkčním uzpűsobením šatníku konče. Podobnĩ jako cyklistika nebo plavání srostlo prvorepublikové lyžování s každodenním životem natolik, že nepşedstavovalo jen výkonnostní sportovní odvĩtví, ale také, a možná pşedevším, pevnou součást tĩlesné kultury velké části společnosti. Sportovní funkcionáş Otto Maly napsal v roce 1929 v ohlédnutí za uplynulými deseti lety sportu na Opavsku a v pşilehlých oblastech: „Vedle bruslaşského sportu se v poslední dobĩ dočkalo nesmírného rozvoje lyžování, na nĩmž se vedle horských mĩst podílejí také Krnov, Opava a Moravská Ostrava. Jeseníky, pşed válkou navštĩvované pouze nĩkolika málo pionýry, se dnes staly prvoşadým stşediskem zimního sportu, smysl pro horský zimní sport a jeho pĩstování v posledních letech zevšeobecnĩl.“ 581 Maly dokonce v širokém uplatnĩní lyžování spatşoval nejvýraznĩjší novinku sportovního vývoje v regionu po roce 1918: „Toto rozšíşení lyžování ve mĩstech nížiny je zşejmĩ nejvýznamnĩjší a nejpűsobivĩjší událostí posledních deseti let sportovního života a rovnĩž nejcennĩjší z pohledu kultury a lidové hygieny.“ 582 Z opavských spolkű lyžovali sokolové, turneşi, pşíslušníci turistických spolkű a pşedevším členové Opavského lyžaşského spolku (TSV). 583 Ten vznikl roku 1923 s nejvĩtší pravdĩpodobností vydĩlením z Turnvereinu. Stejnĩ jako lyžaşskému odboru Turnvereinu mu pşedsedal známý učitel tĩlocviku a župní vedoucí pro zimní sporty Max Schindler. 584 Platil za vynikajícího odborníka a ve tşicátých letech vedl v Krkonoších lyžaşské kurzy Turnverbandu na celosvazové úrovni. O lyžaşském spolku víme, že vlastnil pozemek na úbočí Vysoké hole (Velká kotlina) v Jeseníkách, kde zşejmĩ zamýšlel postavit chatu. Po zániku TSV jej získal opavský Turnverein. Šlo zşejmĩ o tutéž parcelu, kterou roku 1941 nabyla opavská sekce MSSGV pro projekt turistické chaty. 585 S turistikou úzce souvisel také meziválečný nebývalý rozmach mládežnického hnutí skautského typu. Ačkoli by se mohlo zdát, že mládež byla „objevena“ až po roce 1918, mládežnické hnutí má i v Opavĩ své pşedválečné koşeny. První zprávy o organizaci Wandervogel pşišly údajnĩ v roce 1911 z Šumperku. 586 Dne 20. června 1912 byla ustavena nepočetná místní skupina rakouského „Wandervogelu“. 587 Významnými 581 Otto MALY, 10 Jahre Sport, Deutsche Post 1. 1. 1929, Nr. 1, pşíloha Ein Jahrzehnt „Deutsche Post“, s. 24. 582 Tamtéž. 583 Troppauer Schneelaufverein. 584 ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava, inv. č. 84; 70 Jahre Troppauer Turnverein, s. 2; Deutsche Post 13. 5. 1930, Nr. 112, nepaginovaná pşíloha. 585 M. DZIEDZIC, Morawsko-šląskie, s. 212; F. FRANZ, Der Troppauer Turnverein nach dem Ersten Weltkrieg, Troppauer Heimat-Chronik 1978, Nr. 344–345, s. 208. Srov. také pasáž o opavském odboru MSSGV v této kapitole. 586 Peter NASARSKI (Hg.), Deutsche Jugendbewegung in Europa. Versuch einer Bilanz, Köln 1967, s. 31. 587 Ortsgruppe Troppau des österreichischen Wandervogels, Bundes für deutsches Jugendwandern. ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava, inv. č. 84. 112 PROMĨNY ŽIVOTNÍHO STYLU osobnostmi jejích počátkű byli tehdejší student Rudolf Chodura nebo stşedoškolští učitelé Richard Patscheider a Rudolf Watzke. Pşed první svĩtovou válkou sestávala skupina ze dvou desítek nĩmeckých stşedoškolákű z vyšších tşíd gymnázia, reálky a obchodní školy. Ti se vydávali se starými vojenskými stany, kotlíkem a kytarou za zpĩvu písní z Zupfgeigenhanslu 588 na venkov. V čase žní získávali za výpomoc pşi polních pracích stşechu nad hlavou u sedláka Zoppa ve Starých Tĩchanovicích. 589 Málo početná, avšak ideologicky sevşená skupina ještĩ stačila zahájit práce na spolkové chatĩ (Wandervogelheim) v mĩstském lese u Skşipova, ale potom její členové nadšenĩ odcházeli bojovat a často i padnout v první linii, jak jim velel ideál obrozeného nĩmectví. 590 Po první svĩtové válce v Československu stejnĩ jako ve Výmarské republice vystşídala dominanci hnutí Wandervogel pluralita celé şady mládežnických spolkű. Právĩ s ohledem na meziválečný partikularismus užívá nĩmecká historiografie pro dvacátá a tşicátá léta v mládežnickém hnutí označení bündische Phase (spolková fáze). 591 Nĩmecká mládež se v Opavĩ sdružovala napşíklad v odborech spolkű Deutscher Pfadfinderbund, Wanderndes Jungvolk, Bund der Adler und Falken, 592 pşímo v Opavĩ sídlil Zemský svaz mládežnických jednot Slezska 593 sdružující nĩkteré nacionálnĩ a katolicky orientované skupiny. 594 Mezi českou mládeží byl pochopitelnĩ nejoblíbenĩjší místní odbor Svazu Skautű-Junákű v Československé republice založený na počátku dvacátých let. Jen české gymnázium ve školním roce 1936–1937 navštĩvovalo 51 skautű a jedna skautka. Klíčovou osobností skautského hnutí v Opavĩ, jež byla současnĩ sídlem skautského okresu a župy, zűstával dlouhá léta Oldşich Večerek. 595 Vedle českých a nĩmeckých mládežnických organizací se vytvoşila také místní skupina židovských skautű Techeleth lawan. 596 588 Písnĩ sebrané Hansem Breuerem, „modlitební knížka jedné generace“ (Thomas NIPPERDEY, Deutsche Geschichte 1866–1918. Erster Band. Arbeitswelt und Bürgergeist, München 1998, s. 119.). 589 P. NASARSKI (Hg.), Deutsche Jugendbewegung, s. 31. 590 ZA v Opavĩ, Zemská školní rada, sign. V/52, kart. 676, žádost státního gymnázia s nĩmeckou vyučovací şečí v Opavĩ o odmĩnu pro Richarda Patscheidera z 5. července 1914; GV 1911–1921, s. 139; Jahres-Bericht Gymnasium 1913–1914, s. 34; Verhandlungsschriften des Troppauer Gemeinderates 1914, Nr. 18, s. 141. 591 Srov. napş. P. NASARSKI (Hg.), Deutsche Jugendbewegung; Rudolf KNEIP, Jugend der Weimarer Zeit. Handbuch der Jugendverbände 1919–1938, Frankfurt am Main 1974; Joachim H. KNOLL – Julius H. SCHOEPS (Hg.), Typisch deutsch: Die Jugendbewegung, Opladen 1988. 592 Názvy se pro pşehlednost obvykle nepşekládají. ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava, inv. č. 84; MZA Brno, Zemský úşad Brno (B 40) – spolky, sign. 16 293, kart. 3904; tamtéž, sign. 25 221, kart. 3955. 593 Landesverband deutscher Jugendvereinigungen Schlesiens. 594 Dunja BERTHOLD, Die Sudetendeutsche Jugendgemeinschaft (SJG), in: Deutsche Jugend in Böhmen 1918–1938, Benediktbeuern 1993, s. 32. 595 Bşetislav VEČEREK, Vztahy mezi KČST. a skautským hnutím, Bezkydy – Jeseníky 9, 1935, č. 6, s. 208; TÝŽ, Opava – stşedisko slezského skautingu, Cestovní zpravodaj. Propagační časopis ČSD 1936, č. 1, s. 21; Program českého gymnasia 1936–1937, s. 9. 596 Adressbuch der Stadt Troppau 1938, s. 649 113 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 V neposlední şadĩ musíme mezi symptomy promĩny životního stylu po roce 1918 uvést ryze český fenomén trampingu. Trampské hnutí, spočívající v táboşení v pşírodĩ (pozdĩji též chataşení), vodáctví, rekreačním sportu a svérázné romantické kultuşe, dorazilo na Opavsko se zpoždĩním. Zatímco ve stşedních Čechách vzkvétalo už tĩsnĩ po şíjnovém pşevratu, západní Slezsko zasáhlo intenzivnĩji až v prűbĩhu tşicátých let. Nejsilnĩjším trampským společenstvím na Opavsku byla Osada Albatros, jako spolek registrovaná pod názvem Osada Albatros, I. Tramping Club v Opavĩ. Vedle ní známe v Opavĩ ještĩ Osadu Hawai. 597 V trampingu, jímž tuto kapitolu uzavíráme, se v nejčistší formĩ snoubí vše, co jsme vyzdvihli na jejím počátku – volný tĩlesný pohyb na slunci, čerstvém vzduchu či ve vodĩ jako pşíznak a současnĩ symbol svobodného meziválečného životního stylu, jenž se prolíná celým následujícím oddílem naší práce. 597 Tamtéž, s. 650. 114 II. SVĨT KOLEKTIVNÍCH SPORTŰ Jistĩ nepşekvapí, že kolektivní sporty pşedstavovaly i v prvorepublikové Opavĩ jeden z nejoblíbenĩjších projevű tĩlesné kultury. Jako ménĩ samozşejmá se jeví skladba pĩstovaných her. K fotbalu, jenž byl ve mĩstĩ spolu s bruslením považován za nejpopulárnĩjší odvĩtví už v habsburské éşe, se pşidružilo nĩkolik novinek. S českým prostşedím byl spjat rozmach volejbalu i skromnĩjší rozvoj basketbalu, národnostní hranici pşekračovala dynamicky se rozvíjející házená o jedenácti hráčích. Ze sportű známých již pşedválečné Opavĩ zaznamenal mimoşádný úspĩch Schlagball. Další z turnerských her, Faustball, byl však hlavnĩ ve tşicátých letech vytlačován na úkor házené, zatímco tamburello si díky školnímu tĩlocviku udržovalo sice nevelký, avšak pomĩrnĩ stabilní okruh pşíznivcű. Nevídané výkonnostní vzepĩtí prožil od druhé poloviny dvacátých let lední hokej. Naproti tomu pozemní hokej zűstal i po první svĩtové válce pro své aktéry sportem doplňkovým a pro diváctvo okrajovým. Fotbal Fotbal v meziválečném období upevnil svou dominanci na opavské sportovní scénĩ. Primát mu náležel co do počtu klubű, sportovišť i prostoru, jenž mu byl vĩnován místním tiskem, pravidelnĩ pşinášejícím nejen aktuální výsledky, obsáhlé popisy zápasű, ale i klípky z fotbalového života a tipovací soutĩže. Kopanou ve mĩstĩ propagovaly výkladní skşínĩ nĩkolika obchodű, obchodních domű a kaváren, tramvaje dopravního podniku a dokonce politická reprezentace. Byly organizovány společné cesty vlakem a autokarem na zápasy Opavských na hşišti soupeşe i aktuální telefonický výsledkový servis, prodávala se fotbalová literatura. 598 To vše kopanou pasovalo na trvale nejpopulárnĩjší sport opavské společnosti. Za klíčový ukazatel obliby kopané műžeme považovat rozšişování její organizační základny. Mezi svĩtovými válkami fungovalo ve mĩstĩ ne ménĩ než deset klubű. Z nových fotbalových spolkű si značnou popularitu získal nĩmecký FC Hertha Opava ustavený počátkem roku 1920, 599 jenž pravidelnĩ nastupoval ve II. tşídĩ severovýchodní župy nĩmeckého svazu. S şadou hokejistű TEV byl personálnĩ spjat další pomĩrnĩ kvalitní tým Nĩmeckého sportovního klubu (DSK) Opava, 600 ustavený roku 1923 jako Nĩmecký spolek her a sportű v Kateşinkách. 601 V roce 1938 mĩla probĩhnout fúze tradičního DSV a DSK, jež byla patrnĩ znemožnĩna podzimními politickými událostmi. Na hráčích pşedválečných epizodických klubű Silesia a Rekord stavĩl Opavský sportovní klub (TSK). Také on, podobnĩ jako mnohé jiné opavské kluby, časem splynul s dominantním DSV. 602 598 K. STUCHLÍK – J. GEBAUER – P. ŠRÁMEK, Opavská fotbalová devadesátka, s. 6–7. ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava, inv. č. 84. 600 Deutscher Sportklub Troppau. Tento název pşijal roku 1929. 601 Deutscher Sport- und Spielverein (SSV) Katherein. 602 Lubomír KRÁL, Historie nĩmecké kopané v Čechách, Praha 2006, s. 264. 599 115 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Organizačními zmĩnami procházel v meziválečném dvacetiletí i český fotbal. Pşedválečný SK Slezan Opava sice mohl tĩžit z otevşení nového hşištĩ na sokolském stadionu, pşesto v roce 1931 zanikl. Krizi údajnĩ zpűsobil odchod četných funkcionáşű z Opavy v dűsledku správní reformy. V roce 1928 fotbalový odbor klubu hromadnĩ pşestoupil do SK Slezská Slavia Opava, „který znamená koncentraci v organisaci kopané, neboť do nĩho vstoupilo také členstvo druhého českého klubu Slavie Kateşinky“. 603 Relativnĩ pozdĩ ve srovnání s okolními mĩsty, až v roce 1928, vznikl nĩmecký Dĩlnický fotbalový klub (AFK), 604 jenž byl ale v roce 1935 opĩt vymazán ze spolkového rejstşíku. Doložena je i existence židovského fotbalového klubu Hakoah Opava. Vedle české posádkové jedenáctky fungovalo ve mĩstĩ ještĩ nĩkolik ménĩ významných českých i nĩmeckých oddílű. 605 Opavskou fotbalovou scénu doplňovala rezervní mužstva, dorostenecké celky, rűznĩ nazývané týmy starých pánű, podniková mužstva (tým obchodního domu Hermann & Vogel inspirovaný SK Baťa Zlín, výbĩry opavského divadla nebo magistrátu) 606 a, last but not least, neorganizované a ad hoc improvizované dĩtské a mládežnické kolektivy. Nárűst počtu klubű se promítl do nutnosti zşízení dalších hşišť. Jak už bylo zmínĩno v pşedchozí kapitole, Hertha od roku 1931 využívala nové hşištĩ u mĩstského koupalištĩ v sadech. K exkluzivní společnosti mužstev s vlastním fotbalovým hşištĩm se pşişadil i TSK, jenž v roce 1922 otevşel skromnou hrací plochu v prostoru nĩkdejší Bartelovy cihelny u sirkárny nedaleko Jaktaşské (Krnovské) ulice. 607 Další dvĩ fotbalová hşištĩ pşibyla v roce 1934 na levém bşehu Opavy v Kateşinkách – jedno nedaleko kina Kosmos (SK Slezská Slavia Opava) a druhé u cukrovaru (SK Slezan Kateşinky). Také vytížené hşištĩ DSV doznalo nĩkolikerého zdokonalení: v roce 1931 zde byly instalovány velké hodiny značky Omega a v roce 1934 vznikla částečnĩ krytá dşevĩná tribuna pro 800 divákű. 608 Čilý fotbalový ruch první republiky dokumentují záznamy o širokém spektru poşádaných soutĩží. Vedle župních ligových mistrovství opavská mužstva rozehrávala napşíklad turnaj O putovní pohár zemského prezidenta Šrámka (1928) založený k desátému výročí vzniku republiky. 609 Oblíbeného klání se pűvodnĩ účastnila čtyşi opavská fotbalová mužstva – DSV, SSV Kateşinky (pozdĩjší DSK Opava), Hertha 603 SK Slavia Kateşinky, založená v roce 1921 jako SK Olymp Kateşinky. K. STUCHLÍK – J. GEBAUER – P. ŠRÁMEK, Opavská fotbalová devadesátka, s. 28; F. F., Český lawn-tenisový sport v Opavĩ, Jesenický turistický obzor 3, 1929, č. 8–9, s. 20. 604 Arbeiter Fussballklub Troppau. 605 Pşehled všech známých opavských fotbalových klubű: viz K. STUCHLÍK – J. GEBAUER – P. ŠRÁMEK, Opavská fotbalová devadesátka, s. 28–31. 606 Tamtéž, s. 7, 23–24. 607 Deutsche Post 22. 8. 1922, Nr. 196, s. 8; tamtéž 29. 8. 1922, Nr. 202, s. 7; tamtéž 5. 9. 1922, Nr. 208, s. 10. 608 K. STUCHLÍK – J. GEBAUER – P. ŠRÁMEK, Opavská fotbalová devadesátka, s. 7. 609 Deutsche Post 30. 8. 1928, Nr. 207, s. 7. 116 PROMĨNY ŽIVOTNÍHO STYLU a Slezská Slavia. Dalšími populárními turnaji byly Pohár obchodního domu Hermann & Vogel (1930), Pohár listu Morgenzeitung a nĩkolik jednorázových soutĩží. 610 Pakliže jsme fotbal označili za jednoznačnĩ nejpopulárnĩjší opavský sport, je tşeba dodat, že automaticky nešlo o disciplínu výsledkovĩ nejúspĩšnĩjší. Tou se ve druhé polovinĩ dvacátých let stal lední hokej, zatímco kopaná se ve slezské metropoli potýkala se značnými výkonnostními výkyvy. Opavský vrcholový fotbal reprezentoval i mezi dvĩma svĩtovými válkami v prvé şadĩ tým DSV a právĩ na výkonech jeho mužstva lze ilustrovat postavení Opavy v sudetonĩmecké kopané. Ačkoli v letech 1921–1924 ještĩ mužstvo DSV navazovalo na pşedválečné úspĩchy svou účastí v tzv. lize Nĩmeckého fotbalového svazu v ČSR, 611 ve druhé pűli dvacátých let se radikálnĩ omlazená sestava propadla do prűmĩru. Po zrušení ligy roku 1925 zűstaly základem sudetonĩmeckých fotbalových soutĩží župy. V té dobĩ pűsobilo mužstvo DSV pouze ve II. tşídĩ severovýchodní župy svazu (1926–1931). Teprve v sezónĩ 1930–1931 DSV krizi pşekonal, postoupil zpĩt do I. tşídy a opĩt soupeşil s nejlepšími sudetonĩmeckými kluby. V sezónĩ 1932–1933 mĩl jako vítĩz župy pşíležitost hrát o účast ve státní lize spojenou s lákavou možností mĩşit síly s takovými mužstvy, jako byla AC Sparta nebo SK Slavia Praha. V I. kole vyşazovací soutĩže však neuspĩl proti DSV Žatec. 612 Po tomto svém vrcholném výkonu tşicátých let již klub v dűsledku odchodu nĩkolika klíčových hráčű nedosahoval výraznĩjších úspĩchű. V polovinĩ tşicátých let şadil Nĩmecký fotbalový svaz DSV Opava na 19. pşíčku neoficiálního žebşíčku sudetonĩmeckých klubű. Pşed ním se objevily nejen DFC Praha, DSV Žatec nebo Teplický FK, tedy kluby, jež v nĩkolika sezónách hrály s nejlepšími českými kluby ve státní lize, ale napşíklad i českotĩšínský DSK. 613 Porážka 1:17 od FK Admiry Vídeň z roku 1936 pak lépe než tabulky župních mistrovství dokumentuje, jak se opavské kopané ve srovnání s pşedválečnou érou vzdálila stşedoevropská špička. 614 Pomĩrný ústup Opavy z pşedních pozic nĩmecké kopané českých zemí mohl souviset i s celkovou strukturální promĩnou fotbalu po první svĩtové válce. Hra se díky uzákonĩní osmihodinové pracovní doby ale i zlevňování sportovních potşeb stále více otevírala nižším společenským vrstvám včetnĩ dĩlnictva. 615 Do výhody se dostávala prűmyslová centra. I do československé státní ligy vstoupila mužstva z pražských dĩlnických čtvrtí (Čechie Karlín, SK Libeň, Viktorie Žižkov), v soutĩži pűsobila dvĩ mužstva z Plznĩ nebo SK Kladno. Ne náhodou se jako první moravský klub do ligy prosadily brnĩnské SK Židenice. Fotbal prožíval sociální pşevrstvování, nápadné i soudobým pozorovatelűm: „Veliký rozmach footballu v dobách poválečných nebyl ve všech smĩrech k dobru. Všeobecný pokles morálky projevil se i v şadách sportovcű a jako jiná ústşedí i Sbor [rozhodčích – pozn. aut.] byl nucen velmi pşísnĩ zakročovati. Ale i jiný vliv mĩl pokles morálky. Od práce odešla celá şada lidí, kolegű, jichž jména jsou spjata s historií footballu a Sboru 610 K. STUCHLÍK – J. GEBAUER – P. ŠRÁMEK, Opavská fotbalová devadesátka, s. 21–23. Deutscher Fußballverband in der ČSR. 612 L. KRÁL, Historie nĩmecké kopané, s. 74–75. 613 Tamtéž, s. 78. 614 Tamtéž, s. 263. 615 Ch. EISENBERG, Fußball in Deutschland, Geschichte und Gesellschaft 20, 1994, s. 209–210. 611 117 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 zvláštĩ. Odešli, ponĩvadž byli znechuceni pomĩry ve sportovním životĩ vűbec, v mnoha pşípadech i proto, že nemohli vzhledem k svému postavení trpĩti, aby jejich jméno dáváno bylo na pranýş. Následky odchodu tĩchto starých pracovníkű, hlavnĩ z şad inteligence, objevily se pozdĩji.“ 616 I s ohledem na situaci v zahraničí műžeme pşedpokládat, že Prokop Bureš pşičítal „pokles morálky“ pşílivu hráčű z nižších vrstev. Fotbal, na rozdíl napşíklad od tenisu, fungoval jako účinný prostşedek sociálního vzestupu, což se naplno projevilo v letech velké hospodáşské krize. V té dobĩ pşedstavovala kopaná jedno z nemnoha východisek z materiální nouze nezamĩstnaných nebo sociálnĩ slabých mladých mužű. Napşíklad slavný rakouský Wunderteam první poloviny tşicátých let byl z velké části složen z pşíslušníkű vídeňských dĩlnických rodin českých a moravských pşistĩhovalcű (Matthias Šindelar, Josef Bican ad.). 617 I v opavském tisku se tak objevovaly inzeráty znĩní: „Nezamĩstnaní fotbalisté. Zamĩstnají se dobşí fotbalisté, zámečník, tovární dĩlník, holič, eventuelnĩ i jiná povolání. Nabídky vyşizuje Sportovní klub Pşíbor.“ 618 Podal-li by podobnou anonci Opavan, nejspíše by šlo o zástupce židovského majitele továrny na výrobu juty Josefa Hatschka, jenž vlastnil vilu nedaleko fotbalového hşištĩ a ve svém pşilehlém podniku zamĩstnával şadu fotbalistű. Jeden z nejlepších hráčű DSV v meziválečném období Franz Twaroch, jenž pşišel v roce 1919 z Wackeru Vídeň, 619 pracoval v Hatschkovĩ podniku jako úşedník, tamtéž se jako pşadlácký mistr uplatnil i otec bratşí Waltera, Rudolfa a Augusta Neumayerových z Vídnĩ. Další nadprűmĩrní fotbalisté povĩtšinou pracovali na úşednických postech. Záložník Edmund Zatopek pűsobil jako expedient ve válcovnĩ Vítkovických železáren, Eugen Lubojatzki se vyučil elektrotechnikem a pracoval jako úşedník na magistrátu, vynikající stşelec Rudolf Schiebel byl úşedníkem opavských elektrárenských závodű, jedna z nejvĩtších hvĩzd klubu, rodilý Vídeňan Josef Maly, byl úşedníkem v opavské plynárnĩ. 620 Vedle Hatschkovy továrny na jutu poskytovaly sportovcűm obživu nejčastĩji právĩ komunální podniky. (To byl nakonec i pşípad vrcholového hokejisty Erwina Lichnofského.) 621 Sociální otevşení fotbalu coby jeho nejdűležitĩjší meziválečná strukturální promĩna tak bylo umožnĩno nejen normativním omezením pracovní doby, ale i vstşícností továrníkű a šéfű kanceláşí, kteşí hráčűm umožňovali jistĩ časovĩ náročný trénink i výjezdy na hşištĩ soupeşű. Kopaná nebyla vyšším vrstvám uloupena vrstvami nižšími, jak by naznačovala citovaná stížnost Prokopa Bureše na úpadek fotbalové morálky. Naopak, vyšší vrstvy byly zevšeobecnĩní fotbalu 616 P. BUREŠ – J. PLICHTA, Sport a tĩlesná kultura, s. 275. Michael JOHN, Österreich, in: Christiane EISENBERG (Hg.), Fußball, soccer, calcio. Ein englischer Sport auf seinem Weg um die Welt, München 1997, s. 72. 618 Deutsche Post 19. 4. 1931, Nr. 93, s. 10. 619 Do Wackeru odešel hostovat opavský fotbalista Walter Neumayer. K. STUCHLÍK – J. GEBAUER – P. ŠRÁMEK, Opavská fotbalová devadesátka, s. 7. 620 Tamtéž, s. 5, 14. 621 Viz subkapitolu o ledním hokeji. 617 118 PROMĨNY ŽIVOTNÍHO STYLU nápomocny a pokud vyklízely pole, činily tak dobrovolnĩ, protože se pro nĩ stalo spojení s fotbalovými nešvary společensky neúnosným. Lední a pozemní hokej S návratem k lednímu hokeji nabývá analýza opavského sportu opĩt na mezinárodním rozmĩru. Stejnĩ jako v pasážích o pşedválečném krasobruslení neműže ani hokejová subkapitola zűstat pouze u sociálních významű, nýbrž musí náležitĩ protáhnout i vertikální osu sportovního výkonu, neboť Opava ve druhé polovinĩ dvacátých a první polovinĩ tşicátých let pşedstavovala po Praze nejvĩtší baštu tohoto sportu v celém Československu. Mužstvo TEV za celé trvání první republiky nepustilo z rukou sudetonĩmecké mistrovství a nebyly výjimkou pşípady, kdy základní sestava opavského hokejového mužstva byla z poloviny složena z československých reprezentantű. Opava se navíc coby sídlo Nĩmeckého svazu ledního hokeje v Československé republice 622 stala i organizačním centrem. 623 Kanadský hokej (s pukem) nahradil v Opavĩ bandy hokej (s míčkem) teprve po roce 1918. Stejnĩ jako pşed válkou získával TEV zkušenosti s novým herním stylem v prosinci 1923 u týmu Wiener Eislaufverein. K úplnému vytlačení bandy stačilo nĩkolik málo poválečných rokű. V polovinĩ tşicátých let už se ve stşední Evropĩ nehrál prakticky nikde, jen z nostalgie jej udržovali pşi životĩ budapešťští „staşí páni“ 624 a místy patrnĩ pşežíval jako doplňkový sport. Výmĩna míčku za puk na vrcholové úrovni s sebou pşinesla zásadní zmĩnu herního stylu, hokej se stal rychlejším a tvrdším. Že opavský tým zvládl ne zcela snadné pşeorientování na kanadský hokej úspĩšnĩ, potvrzovaly jeho lepšící se výsledky. Od poloviny dvacátých let se v náznacích rýsoval nadcházející výkonnostní vrchol mladého mužstva TEV, jenž se datoval zhruba rozmezím let 1928 a 1934. 625 Za vzestupem klubu stála i skutečnost, že TEV byl „druhým klubem [v ČSR po LTC – pozn. aut.], jenž ze svých prostşedkű poskytl svým hockeyistűm co nejvíce pşíležitosti, by zápasy s dobrými cizími teamy získal na výkonnosti (…). Team Nĩmcű byl častým hostem v Berlínĩ, Vídni, vítaným hostem v Polsku i Italii, kdež na hockeyových turnajích v následujících letech získal významných úspĩchű. Úroveň jejich hockeye byla velmi dobrá, čehož dűkazem jest že Čsl. Svaz neobával se zaşaditi 2 jejich hráče do československého národního teamu Dorazila a Lichnovského, kteşí oba se velmi dobşe osvĩdčili.“ 626 V tomto období odcházel TEV pravidelnĩ poražen ze zápasű s jediným československým klubem, LTC Praha s kanadskou prűpravou a hvĩzdou Josefem Malečkem v čele. Mezi nĩmeckými kluby v republice nemĩlo opavské mužstvo rovnocennou konkurenci. To TEV 622 Deutscher Hockeyverband in der Tschechoslowakischen Republik. Kromĩ TEV se lední hokej hrál také v SK Slezanu Opava a ve SK Slezské Slavii Opava. M. PLAČKOVÁ, 100 let, s. 19. 624 Deutsches Sporthandbuch, s. 122. 625 A. LICHNOFSKY – E. LICHNOFSKY, Der Eishockey-Sport, Troppauer Heimat-Chronik 1968, Nr. 225, s. 225–226. 626 AMTVS, Josef Vítek, kniha nadepsaná LTC Praha II, na hşbetu Hockey 1927–1932 (bez inv. č.), s. 75. 623 119 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 pravidelnĩ dokazoval v sudetonĩmeckých svazových mistrovstvích. Jejich systém se ustálil na modelu, kdy proti sobĩ nastupovali vítĩzové dvou žup, Čechy a MoravaSlezsko, aby se utkali o právo vyzvat aktuálního mistra. Jak již bylo şečeno, žádný vyzyvatel proti opavskému klubu neuspĩl. Mistr nĩmeckého svazu se pak mĩl pşíležitost utkat s nejlepším českým mužstvem o státní mistrovství, jež však nebylo ke škodĩ sportu i diváctva sehráváno každý rok, protože se TEV neúspĩšnĩ dožadoval stşídání dĩjištĩ zápasű namísto jejich výlučného rozehrávání v Praze. 627 Počátek zlaté éry hokejového mužstva TEV se začal rýsovat na počátku druhé poloviny dvacátých let od dvou vítĩzství na Tatranském mistrovství ve Starém Smokovci (1926, 1927), veşejnosti známém také jako mistrovství Slovenska. 628 Stabilnĩ začal TEV porážet silná evropská mužstva od sezóny 1927–1928, kdy opakovanĩ pşehrál napşíklad Berliner Schlittschuhklub, jenž se do značné míry kryl s nĩmeckou hokejovou reprezentací pro Zimní olympijské hry ve Svatém Moşici, 629 a krátce nato zvítĩzil na Turnaji Semmeringu i bez reprezentantű Dorasila a Lichnofského, kteşí odcestovali s „národním“ mužstvem do Švýcarska. 630 V lednu a v únoru 1928 sehrál TEV atraktivní zápasy proti československému reprezentačnímu mužstvu pro olympijské hry. 631 Ještĩ úspĩšnĩjší sezónu prožil opavský klub o rok pozdĩji (1928– 1929), kdy bez ztráty bodu vyhrál silnĩ obsazený Turnaj pĩti zemí v Cortinĩ d’Ampezzo 632 a turnaj Semmeringu. Pamĩtníci vyzdvihovali také domácí bezbrankovou remízu s polskou reprezentací uhranou v osmnáctistupňovém mrazu povĩstnĩ chladného února 1929 pşed témĩş dvĩma tisícovkami pşihlížejících. 633 Pakliže se TEV mohl mĩşit s nejlepšími týmy kontinentu, mezi Evropou a Kanadou stále zela výkonnostní propast. V únoru 1931 TEV v Opavĩ podlehl kanadským mistrűm svĩta z Manitoby 0:7. 634 Pouze československá reprezentace a pražský LTC, v jehož sestavĩ se objevil i nejlepší soupeşűv hráč Dr. Blackie Watson, dokázali uhrát pşijatelnĩjší výsledky. 635 Úspĩchy pokračovaly i v následujících letech. V roce 1932 vyhrálo opavské mužstvo turnaj v Zakopaném, 636 v sezónĩ 1933–1934 turnaj 627 Deutsches Sporthandbuch, s. 125; Neues Tagblatt für Schlesien und Nordmähren 3. 3. 1934, Nr. 9, s. 8. 628 Otto MALY sen., Deutscher Kunsteislauf- und Eishockeysport im Troppauer Eislaufverein, Deutsches Bergland 3, 1928, Nr. 9, s. 186. 629 Deutsche Post 1. 1. 1928, Nr. 1, s. 9; tamtéž 17. 1. 1928, Nr. 14, s. 7. 630 Tamtéž 14. 2. 1928, Nr. 43, nepaginovaná pşíloha Deutsche Sport-Post 631 Tamtéž 28. 2. 1928, Nr. 50, nepaginovaná pşíloha. 632 TEV porazil mnichovské, vídeňské, budapešťské i domácí mužstvo pşi skóre 11:2. Deutsche Post, únor 1929, prűbĩžnĩ. 633 Tamtéž; A. LICHNOFSKY – E. LICHNOFSKY, Der Eishockey-Sport, Troppauer HeimatChronik 1968, Nr. 225, s. 226. 634 Bratşi Lichnofští mylnĩ uvádĩjí rok 1932. Tamtéž, s. 227. Srov. Deutsche Post 11. 2. 1931, Nr. 36, s. 9. 635 Deutsche Post 15. 2. 1931, Nr. 40, s. 12. 636 Tamtéž 3. 2. 1932, Nr. 29, s. 8. 120 PROMĨNY ŽIVOTNÍHO STYLU v Innsbrucku, avšak za nejvĩtší úspĩch v historii hokejového mužstva TEV je obecnĩ považováno až domácí vítĩzství nad americkými mistry svĩta Massachussetts Rangers 2:1 v roce 1934. Stĩží dnes zjistíme, nakolik Opavanűm pomohla pşedchozí exkurze hostí v místním pivovaru, stejnĩ jako zşejmĩ zűstane otevşena otázka, zda šlo o zámĩrný taktický krok funkcionáşű opavského klubu. 637 V každém pşípadĩ je záhodno pşipomenout i odvetný zápas, jenž vyznĩl již pro americké mužstvo v pomĩru 1:4. 638 Skvĩlý výsledek však v žádném pşípadĩ nelze bagatelizovat, vždyť už o rok dşíve, v únoru 1933, uhrál TEV s bostonským klubem remízu 1:1, když branky vstşelily hlavní hvĩzdy obou mužstev, Ding Palmer, jenž USA výraznĩ dopomohl k historicky prvnímu titulu mistrű svĩta na pražském šampionátu, a Wolfgang Dorasil. 639 I české listy psaly tehdy o senzaci a heroickém výkonu Opavanű proti takticky i technicky zdatnĩjším Američanűm, kteşí však na rozmĩklém ledĩ opavského kluzištĩ nedokázali svou pşevahu zužitkovat. 640 V pozadí úspĩchű opavského mužstva stál pşi neexistenci funkce trenéra v tehdejším ledním hokeji hlavnĩ jeho vedoucí Florian Weinhold, známý nám už z plaveckého sportu. 641 Mezi výrazné osobnosti mužstva patşil československý reprezentant Erwin Lichnofsky, 642 další z opavských všestranných sportovcű, házenkáş, fotbalista, tenista, ale také vynikající atlet, dvojnásobný vítĩz bĩhu ulicemi Opavy (Quer durch Troppau). 643 Spolu s Lichnofským vytvoşil obranu na evropské úrovni další člen československého „národního“ týmu a stejnĩ všestranný sportovec Wolfgang Dorasil. Exkurs: Wolfgang Dorasil – mezinárodní dimenze opavského sportu Wolfgang Dorasil by jistĩ uspĩl v anketĩ o opavského sportovce 20. století. Syn velkopodnikatele v železáşství vyjadşoval ve mĩstĩ kontinuitu all-round sportsmanství započatého Augustem Strasillou v osmdesátých letech 19. století a pşipomenutého všestrannou osobností jeho otce Karla Dorasila ml. pşed první svĩtovou válkou. Sportovnĩ nadaný (186 cm vysoký) 644 Wolfgang Dorasil pĩstoval lední i pozemní hokej (TEV), házenou (DSK), tenis (DSV) a Schlagball (Verein für Rasenspiele), abychom jmenovali alespoň nĩkterá odvĩtví. Na rozdíl od pşedchozích generací všestranných sportovcű však pşekročil regionální hranice a získal şadu úspĩchű na celostátním i mezinárodním poli. 637 Rudolf F. GEBAUER, Walter Steffan zum Gedenken, Troppauer Heimat-Chronik 1981, Nr. 376, s. 107. 638 A. LICHNOFSKY – E. LICHNOFSKY, Der Eishockey-Sport, Troppauer Heimat-Chronik 1968, Nr. 225, s. 227. 639 Deutsche Post 10. 2. 1933, Nr. 35, s. 6. 640 „Match skončil sensační, nečekanou remisou 1:1.“ Polední ostravský deník 10. 2. 1933, č. 34, s. 6. 641 Pűsobil často i jako rozhodčí opavských hokejových utkání. 642 Lichnofsky je ve statistikách mylnĩ uvádĩn pod jménem Johann Lichnowski. 643 M. A., Erwin Lichnofsky 65 Jahre, Troppauer Heimat-Chronik 1968, Nr. 227, s. 283. 644 SOkA Opava, NSDAP – okresní vedení Opava, kart. 93, Wolfgang Dorasil. 121 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Narodil se 7. záşí 1903 v Opavĩ. Po absolvování zdejšího gymnázia odešel studovat hospodáşské vĩdy na Vysokou školu technickou v Mnichovĩ. V bavorské metropoli byl mj. členem iredentistického Spolku pro Nĩmectvo v zahraničí (VDA). Do Opavy se vrátil po tşech semestrech pro svou účast na Hitlerovĩ puči roku 1923. Zde se intenzivnĩ angažoval ve sportovním životĩ. Stal se ústşední postavou vzestupu hokejového mužstva TEV. Pşestože hrál na postu obránce, býval nejlepší stşelcem klubu. Napşíklad v sezónĩ 1928–1929 vstşelil 57 ze 138 branek TEV, podle novinových zpráv nezşídka po „sólovém úniku“ svĩdčícím o jeho individuálních dovednostech. 645 Ve druhé polovinĩ dvacátých let si vysloužil nominaci do československého „národního“ týmu. Republiku reprezentoval v letech 1928–1936 celkem v osmatşiceti utkáních, v nichž vsítil deset branek. Zúčastnil se mj. Zimních olympijských her ve Svatém Moşici 1928 a pĩti mistrovství svĩta – v letech 1928, 1930, 1931, 1933 a 1934. K jeho nejpovedenĩjším turnajűm patşilo mistrovství Evropy roku 1929 v Budapešti, kde zastoupil nejlepšího československého hráče, soupeşi pečlivĩ bránĩného Malečka, a svými góly rozhodl dvĩ ze čtyş utkání. 646 Pşedevším brankou v sedmnácté minutĩ nastavení závĩrečného zápasu proti Polsku, jíž zajistil ČSR zisk titulu mistrű Evropy, si vysloužil písemné podĩkování a uznání sekretariátu československého ministerstva veşejného zdravotnictví a tĩlesné výchovy. 647 Platil za nejlepšího ofenzivního obránce Evropy. Na žádost Francouzské federace kanadského hokeje reprezentoval kontinent v utkání Evropa – Kanada (tj. mužstvo Ottawy, 0:5) v paşížském Paláci sportu, v nĩmž patşil k nejlepším. 648 I dobová česká literatura, k sudetonĩmeckým sportovcűm tradičnĩ pşehlíživá, uznávala na pşelomu dvacátých a tşicátých let, že „nejúspĩšnĩjším hráčem z nové generace je Pepa Maleček z LTC. Praha a F. Dorazil [sic] z Troppauer 645 Deutsche Post 26. 3. 1931, Nr. 72, s. 10. Vstşelil jediný gól zápasu proti Itálii a jeden ze dvou gólű československého mužstva v závĩrečném utkání. Tamtéž 3. 2. 1929, Nr. 29, s. 10; tamtéž 5. 2. 1929, Nr. 30, s. 9. Z ohlasű českého tisku ocitujme alespoň jeden: „Šťastný Dorazil. Již na loňských Olympijských hrách ve sv. Moşici upozornil na sebe tento talentovaný mladý borec z Troppauer Eislaufvereinu a byl dobrou posilou pro naše mužstvo. V dűsledku neshody mezi českými a nĩmeckými hockeyisty v ČSR. se zdálo, že bude pro nás letos ztracen. Krátce pşed začátkem mistrovství byl konflikt smírnĩ skončen a tak byl možno počítati s jeho účastí v reprezentačním mužstvu. Ve zprávách o prvním matchi se o nĩm mnoho nemluvilo. Všechny goaly dal Maleček. Poslední matche s Italií a Polskem byly prodlouženy následkem tuhého boje, který nemohl býti v regulérním čase rozhodnut. Maleček v dűsledku své nebezpečnosti v pşedcházejících matchích byl pşíliš dobşe stşežen a tím se stalo, že se uplatnil vedle Malečka nenápadný Dorazil a stal se tak jedním z hlavních spolutvűrcű našeho konečného vítĩzství. A nebylo to u nĩho jen technické umĩní, musel míti i patşičnou sílu ducha, aby v tĩch dűležitých chvílích zachoval potşebnou rozvahu. Je jisto, že jeho krásný výkon na mistrovstvích bude vždy zachován v dobré pamĩti.“ AMTVS, Josef Vítek, kniha nadepsaná LTC Praha II, na hşbetu Hockey 1927–1932 (bez inv. č.), s. 136. 647 Deutsche Post 20. 2. 1929, Nr. 43, s. 7. 648 Josef Maleček se utkání nezúčastnil kvűli vytížení v LTC. AMTVS, Josef Vítek, kniha nadepsaná LTC Praha II, na hşbetu Hockey 1927–1932 (bez inv. č.), s. 414. 646 122 PROMĨNY ŽIVOTNÍHO STYLU Eislaufverein/u“. 649 Vzpomínal na nĩj též známý rozhlasový reportér Josef Laufer, který o nĩm napsal: „Byl to opavský Nĩmec, který však vždy poctivĩ bojoval za naše barvy (...)“. 650 Série jeho reprezentačních startű skončila po milánském mistrovství svĩta v roce 1934. Státní hokejový svaz rozhodl jej dále nepovolávat s odvoláním na jeho porušení hráčské káznĩ: pşes zákaz do Milána odcestoval se svou manželkou. Pşípad mĩl zşejmĩ i politické pozadí. Trnem v oku se československým funkcionáşűm stal fakt, že Dorasil pogratuloval po zápase vítĩznému nĩmeckému mužstvu. 651 Byl sice ještĩ v reprezentaci testován v utkání proti Japonsku v lednu 1936, avšak na Zimní olympijské hry v Garmisch-Partenkirchen už neodcestoval. 652 Po polovinĩ tşicátých let se Wolfgang Dorasil soustşedil na rodinný podnik. Od roku 1940 byl jediným vlastníkem železáşského velkoobchodu na Horním námĩstí. Zájmem o jeho prosperitu pak zdűvodňoval také členství v nacionálnĩ socialistických strukturách (DNSAP, SdP, NSDAP). Po skončení druhé svĩtové války byl umístĩn v internačním táboşe. Došlo ještĩ k jeho vyreklamování za účelem založení nového železáşského obchodu, načež následoval svou rodinu do Nĩmecka. Zemşel 21. bşezna 1964 v Berlínĩ. Pohşben je dle svého pşání v Opavĩ. 653 Dalšími členy hvĩzdné sestavy TEV, kteşí se dočkali nominace do reprezentačního mužstva, byli brankáş Stefan Wachmenko 654 a u opavského publika oblíbení rychlí kşídelní útočníci Heinz a Mattern. 655 Z hráčű v poli si zaslouží zmínku Walter Steffan, Otto Weisshuhn nebo Ernst Alt. Zpestşením byly v roce 1931 pşíležitostné starty italského reprezentanta, účastníka Zimních olympijských her v GarmischPartenkirchen, Decia Trovatiho z HC Milano, zamĩstnaného toho času ve vítkovických železárnách. 656 Nesmíme zapomenout ani na dalšího československého hokejového reprezentanta s opavskými koşeny, Waltera Ullricha, 657 jenž stál za vzestupem DSV Chomutov ve druhé polovinĩ tşicátých let. 658 Pşetlak vynikajících hráčű umožnil zformování „B“ mužstva, jež vĩtšinou s úspĩchem nastupovalo proti klubűm ze severomoravského a slezského regionu (nejčastĩji 649 P. BUREŠ – J. PLICHTA, Sport a tĩlesná kultura, s. 255–256. Josef LAUFER, 50 let v našem sportu, Praha 1955, s. 157. 651 Neues Tagblatt für Schlesien und Nordmähren 28. 2. 1934, Nr. 6, s. 7. 652 AMTVS, Lední hokej, inv. č. 5, zpráva jednatelská za rok 1935–1936. 653 SOkA Opava, NSDAP – okresní vedení Opava, kart. 93, Wolfgang Dorasil; Josef GEBAUER, Dorasil, Wolfgang Robert Karl Adolf Ludwig Ferdinand Maria, in: BSSSM 8, Ostrava 1997, s. 31. 654 Ač jej statistiky neuvádĩjí, byl členem československého reprezentačního mužstva pro mezinárodní Potinűv turnaj v Paşíži roku 1928. Patrnĩ si nepşipsal žádný reprezentační start. Deutsche Post 13. 3. 1928, Nr. 62, nepag. pşíloha. 655 Srov. tamtéž 6. 2. 1929, Nr. 31, s. 7. 656 Tamtéž 24. 1. 1931, Nr. 21, s. 8; tamtéž 8. 1. 1932, Nr. 7, s. 6. 657 Počty mezinárodních zápasű a vstşelených branek viz Gustav VLK – Karel GUT, Zlatá kniha hokeje. Z dĩjin čs. ledního hokeje, Praha 1978, s. 506–507. 658 H. POLEDNIK, Stolze Erinnerungen, s. 233. K dalším kvalitním hráčűm TEV patşili Wolf, Czernohorsky, Flachs, Wisofsky nebo brankáş Tomaschek. 650 123 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 z Krnova, Moravské Ostravy, Tĩšína). Opavští hokejisté pűsobící v Praze (Wisofsky, Heinz II) zase výraznĩ pozvedli výkonnost tamního klubu DEHG. 659 Pşi výčtu hokejových hvĩzd opavského mužstva se pozastavme nad jejich sociálním profilem. Je evidentní, že lední hokej na vrcholové úrovni v žádném pşípadĩ nebyl dĩlnickým sportem. Zmiňovaný Decio Trovati náležel jako inženýr a držitel doktorského titulu k technické inteligenci. 660 Walter Steffan byl obchodním pşíručím a Stefan Wachmenko „jen“ knihtiskaşem, 661 ale rodiny reprezentantű Dorasila i Lichnofského patşily k hospodáşské elitĩ mĩsta. Jak bylo şečeno, Dorasilűv otec byl majitelem železáşského velkoobchodu, rodiče Erwina Lichnofského vlastnili opavské Centrální láznĩ a pilu v Hradci nad Moravicí. Jejich syn pak zastával úşednické povolání v komunálním podniku, jež mu – stejnĩ jako rodinný podnik Dorasilovi – ponechávalo dostatek prostoru pro trénink a zápasy. 662 Považme jen vstşícnost zamĩstnavatele, jenž (v Dorasilovĩ pşípadĩ) bĩhem čtyş týdnű uvolnil hráče na budapešťské mistrovství Evropy, Turnaj pĩti zemí v Cortinĩ d’Ampezzo a rakouskou klubovou soutĩž nazývanou Semmering-Turnier. 663 Opavský klub odehrál pro pşíklad v zimĩ 1928–1929 celkem sedmadvacet utkání, z toho patnáct na často velmi vzdálených hşištích soupeşű, v sezónĩ 1930–1931 sehrálo první mužstvo dokonce ještĩ o deset zápasű více a v sezónĩ 1933–1934 už počet utkání pşekročil čtyşicet. 664 Další zajímavou otázkou, kterou si musíme položit i v souvislosti s opavským ledním hokejem, je loajalita sportovce, a sice loajalita sudetonĩmeckého sportovce k Československé republice. 665 Z četných indicií možno usuzovat, že sportovní hledisko pşevládlo s uklidnĩním politické situace nad zşetelem politickým, jenž začal být opĩt smĩrodatný buďto po roce 1933 nebo až ve druhé polovinĩ tşicátých let. Opavští hokejisté reprezentující Československo jistĩ chtĩli pşedevším pşedvést své dovednosti, tşebaže se se stávajícím státním útvarem nemuseli osobnĩ ztotožňovat. Jak se napşíklad slučovala reprezentace Československa s Dorasilovým členstvím 659 „Die Mannschaft war inzwischen durch in Prag studierende Troppauer zu ansehnlicher Spielstärke gekommen.“ Jubiläums-Festschrift aus Anlass des 30jährigen Bestandes der Deutschen Eishockey-Gesellschaft, s. 10. 660 Deutsche Post 24. 1. 1931, Nr. 21, s. 8. 661 Adreß- und Geschäftsbuch von Troppau 1932; Adressbuch der Stadt Troppau 1938, prűbĩžnĩ. 662 M. A., Erwin Lichnofsky 65 Jahre, Troppauer Heimat-Chronik 1968, Nr. 227, s. 283. 663 Pouze z utkání ve Villachu a Klagenfurtu byl Dorasil pro krátkou návštĩvu Opavy omluven, avšak mužstvo TEV opĩt posílil proti vídeňskému Cottage Eislauf-Verein. 664 Deutsche Post 26. 3. 1929, Nr. 72, pşíloha Deutsche Sport-Post, s. 10; Neues Tagblatt für Schlesien und Nordmähren 22. 2. 1934, Nr. 1, s. 9; tamtéž 3. 3. 1934, Nr. 9, s. 8; tamtéž 4. 3. 1934, Nr. 10, s. 9. 665 K rűzným odstínűm loajality stejnĩ jako k teoretickému vymezení pojmu srov. Martin SCHULZE-WESSEL (Hg.), Loyalitäten in der Tschechoslowakischen Republik 1918-1938. Politische, nationale und kulturelle Zugehörigkeiten, München 2004. Pojednání o loajalitĩ sportovcű prozatím schází. 124 PROMĨNY ŽIVOTNÍHO STYLU v DNSAP či dokonce jeho ozborojenou účastí na Hitlerovĩ mnichovském puči v roce 1923? 666 Mezi sportovci bezpochyby politické problémy nepşedstavovaly standardní téma hovoru. Wolfgang Dorasil a Erwin Lichnofsky po návratu ze zimní olympiády ve Svatém Moşici referovali opavské veşejnosti, že byli českým mužstvem pşijímání taktnĩ a pşátelsky. Osobnĩ jim mnohem více vadily spory v pražském vedení, jež se dlouho nemohlo rozhodnout, zda dát pşednost „starým“ či „mladým“, a litovali jejich negativního vlivu na výkon reprezentace. 667 I zde pşevládl sportovní étos a pşátelský duch nad nacionálním cítĩním. Sotva by jinak po vítĩzném Dorasilovĩ gólu v nastavení posledního zápasu mistrovství Evropy 1929 mohla nastat situace, kdy „všickni naši hráči sjíždĩjí se kolem Dorasila a líbají ho“. 668 Jako další pşíklad pşevahy sportovních zájmű műžeme uvést napşíklad hostování Josefa Malečka v hokejovém mužstvu TEV ve druhém zápase proti Massachussetts Rangers v roce 1934, v nĩmž dokonce český reprezentant vstşelil čestný gól domácích. Na druhé stranĩ posílila opavská hvĩzda Wolfgang Dorasil pražské LTC proti zahraničnímu soupeşi. 669 Diváci oceňovali v prvé şadĩ sportovní výkon. Pražské listy si všimly, že bĩhem pražského mistrovství svĩta 1933 obecenstvo povzbuzovalo opavského Nĩmce Dorasila skandováním Tempo, Dorasil, tempo. 670 Chceme-li obecnĩ charakterizovat česko-nĩmecké sportovní vztahy v meziválečném Československu, dospíváme pşi interpretaci nepşeberného množství heterogenních textű k rozdĩlení do tşí úrovní: 1) na rovinu osobní, kde se nejčastĩji setkáváme s kolegiálním až pşátelským pşístupem, pşíležitostné konflikty pşitom mohly být dűsledkem nejen národnostní, ale i ryze sportovní şevnivosti, 2) na rovinu meziklubovou, kde pşevládal zájem na udržování solidních vztahű umožňujících vzájemné mĩşení sil, a 3) na rovinu mezisvazovou, kde mnohdy pşehnané lpĩní na principiálních, zejména jazykových otázkách, silnĩ podvazovalo bilaterální vztahy. 671 Všechny tşi tyto, zčásti se prolínající, roviny i charakteristiky műžeme synchronnĩ sledovat také na pşíkladu opavského hokeje, zvláštĩ když uvážíme, že ve mĩstĩ sídlila sekce ledního hokeje Nĩmeckého hokejového svaz v ČSR. 666 Srov. SOkA Opava, NSDAP – okresní vedení Opava, kart. 93, Wolfgang Dorasil. Obĩtí pűtek se údajnĩ stal tşetí Opavan, Heinz, jenž nakonec s mužstvem neodcestoval. Deutsche Post 25. 2. 1928, Nr. 48, s. 7. 668 AMTVS, Josef Vítek, kniha nadepsaná LTC Praha II, na hşbetu Hockey 1927–1932 (bez inv. č.), s. 137. 669 A. LICHNOFSKY – E. LICHNOFSKY, Der Eishockey-Sport, Troppauer Heimat-Chronik 1968, Nr. 225, s. 227; Deutsche Post 5. 3. 1931, Nr. 55, s. 7. 670 Deutsche Post 22. 2. 1933, Nr. 45, s. 7. Reprezentační minulost byla po obsazení pohraničí Nĩmeckem chápána jako škraloup na povĩsti jinak spolehlivého pşíslušníka hnutí. SOkA Opava, NSDAP – okresní vedení Opava, kart. 93, Wolfgang Dorasil. 671 Tyto teze podpoşila i diskuse účastníkű konference Sport und Gesellschaft in den böhmischen Ländern / in der Tschechoslowakei, 19. Jahrhundert bis 1938/1939 uspoşádané Historische Kommission für die böhmischen Länder v Drážďanech ve dnech 24.–26. 4. 2009. 667 125 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Exkurs: Nĩmecký hokejový svaz v ČSR, sekce ledního hokeje Nĩmecký svaz ledního hokeje v ČSR se sídlem v Opavĩ byl založen roku 1920. 672 Ve dvacátých letech byl nejvýznamnĩjším funkcionáşem advokát Otto Maly, syn známého bruslaşského činovníka, ve tşicátých letech pşedsedal svazu opavský právník Paul Schwetz. 673 Výraznou osobností svazu byl i jeho jednatel Florian Weinhold. Jako jiná sportovní odvĩtví v republice, také lední hokej obdržel svou zastşešující organizaci. Nĩmecký svaz ledního hokeje v ČSR vytvoşil spolu s Československým svazem kanadského hokeje Československou ligu kanadského hokeje. Pşedbĩžná jednání k založení státního svazu probĩhla v Opavĩ 26. şíjna 1928 za účasti delegáta Českého svazu kanadského hokeje ing. Ludvíka. Dne 20. ledna 1929 byla v Praze uzavşena smlouva mezi českým a nĩmeckým svazem ledního hokeje o vzájemném pomĩru v tvoşícím se státním svazu, jež şešila také budoucí možné pşistoupení dalších menšinových svazű. Hlavními ustanoveními bylo zakotvení pomĩru hlasű českého a nĩmeckého svazu (2:1) a rozhodnutí, že pşedsedou státního svazu je člen československého národního svazu, místopşedsedou člen svazu nĩmeckého. Ten nebo jiný člen nĩmeckého svazu mĩli právo být pşísedícími na kongresech mezinárodní hokejové federace. Ustavení Československé ligy kanadského hokeje se protahovalo a bylo uskutečnĩno až na počátku tşicátých let. Nĩmečtí zástupci se však zasedání ligy vĩtšinou neúčastnili, údajnĩ pro velkou vzdálenost od Opavy. 674 Jak bylo şečeno, zachovával si TEV až do konce prvorepublikové éry mezi sudetonĩmeckými hokejovými kluby suverénní postavení. V konfrontaci s českými a zahraničními kluby se však od poloviny tşicátých let začalo projevovat výkonnostní zaostávání, zpűsobené stárnutím hráčského kolektivu, ale zejména absencí umĩlé ledové plochy, jež se mezitím stala nezbytným pşedpokladem pro setrvání mezi hokejovou špičkou. Zatímco velkomĩsta jako Vídeň, Katovice a od roku 1931 i Praha již umĩlým kluzištĩm disponovala, malá a hospodáşskou krizí zmítaná Opava na jeho zşízení stále čekala. Úmĩrnĩ stagnaci technického zázemí se projevoval výkonnostní pokles TEV, umocnĩný nĩkolika mírnými zimami. V sezónĩ (1936–1937) považované za první ročník celostátní ligové soutĩže obsadil klub v osmičlenné lize páté místo. 672 V roce 1936 zahrnoval celkem 49 mužstev, 28 v župĩ Čechy a 21 v župĩ Morava-Slezsko. Kromĩ brnĩnského klubu všechny sídlily mezi Olomoucí a státní hranicí na severu. Deutsches Sporthandbuch, s. 127–128. 673 Paul Schwetz se narodil 2. července 1902 v Olomouci jako tşetí syn státního zástupce Johanna Schwetze. Od roku 1912 žil v Opavĩ, kde navštĩvoval nĩmecké gymnázium. V roce 1920 maturoval, načež odešel studovat práva na pražskou nĩmeckou univerzitu. Poté, co byl roku 1925 promován doktorem obojího práva, pűsobil jako koncipient u opavských advokátű Groaga a Mohilly. Po absolvování pşedepsané praxe se uplatnil jako samostatný advokát. Roku se oženil s Margaretou Lichnofskou, s níž mĩl dva syny. Po vysídlení se usadil v bavorském Gautingu. V Nĩmecku pracoval jako úşedník finančního şeditelství. Zemşel 21. dubna 1959. Dr. Schwetz †, Troppauer Heimat-Chronik 1959, Nr. 113, s. 132. 674 AMTVS, Lední hokej, inv. č. 1a1, kart. 1. 126 PROMĨNY ŽIVOTNÍHO STYLU V následující, pro TEV jubilejní sezónĩ neodehrálo mužstvo všechny plánované zápasy a ročník končilo s výraznĩ nepşíznivým skóre, když dokázalo remizovat pouze s SK Železárnami Vítkovice a utržilo porážku i od nepşíliš silného mužstva Písku. 675 Nelze pşitom şíci, že by se opavská politická reprezentace nesnažila problém vyşešit. Zabývala se jím opakovanĩ. Jistĩ ji k tomu nutilo i veşejné mínĩní, vždyť lední hokej a bruslení byly v opavské společnosti takşka masovĩ oblíbenými sporty. Mimoşádnĩ atraktivním hokejovým zápasűm TEV proti československé reprezentaci nebo severoamerickým mužstvűm pşihlíželo až 5 000 divákű. 676 Zápas proti kanadským mistrűm svĩta pşitáhl i şadu zájemcű z okolních mĩst – po utkání údajnĩ míşily şady automobilű k Ostravĩ i Krnovu. Záležitosti se vehementnĩ ujal tisk, jenž vyzýval komunální politiky: Dejte Opavĩ umĩlou ledovou plochu! 677 Koncem krizového roku 1930 však nechala mĩstská rada návrh padnout. 678 Pşíčinou byly pşirozenĩ vysoké náklady. Pşemĩna celého opavského kluzištĩ (10 000 m2) na umĩlou ledovou plochu by podle soudobých kalkulací stála 7 mil. Kč, zşízení umĩlého kluzištĩ o 3 000 m2, s nímž by se byl spokojil TEV, by vyšlo na 1,9 mil. Kč. 679 Projekt se podaşilo uskutečnit teprve po druhé svĩtové válce, kdy však již byla pşervána personální i institucionální kontinuita s meziválečným vrcholem úspĩšného opavského hokejového mužstva. Pşes toto neoddiskutovatelné materiální zlepšení nelze souhlasit s etnocentricky zaujatým hodnocením starší literatury: „Opavské mužstvo patşilo brzy k nejlepším. Byli to však pşevážnĩ nĩmečtí sportovci. Skutečný rozmach ledního hokeje nastal teprve po osvobození v roce 1945 (…).“ 680 Ve srovnání s ledním hokejem zaostávala opavská „landka“ jak v popularitĩ, tak i v dosahované výkonnostní metĩ. Pozemní hokej se v Opavĩ nikdy trvaleji neetabloval. Jeho opakované resuscitace 681 a následné opĩtovné usínání svĩdčilo sice o vytrvalosti hrstky zainteresovaných, ale také o nepşíliš hlubokých koşenech disciplíny. Do poloviny dvacátých let občas k zápasu nastoupilo mužstvo DSV, nĩkdy i proti şíšskonĩmeckým soupeşűm. Poté, co se klub prakticky pşestal hşe vĩnovat, se jí ujal TEV. V počínání obou odborű však, stejnĩ jako v celém opavském životĩ pozemního hokeje, chybĩla soustavnost. Odvĩtví bylo evidentnĩ chápáno jen jako vhodný doplňkový sport dominantního ledního hokeje, jemuž muselo ve vzájemné konfrontaci vždy ustoupit. Hráči jako hokejový reprezentant Wolfgang Dorasil hru jistĩ provozovali s nadšením, avšak prioritu pşikládali jiným odvĩtvím. 675 Z hodnocení ligové sezóny 1937–1938 poşádajícím státním svazem vyjímáme: „Soutĩž ligová v letošním složení se neosvĩdčila. Neosvĩdčila se po stránce sportovní pro špatné povĩtrnostní podmínky. Také ve smĩru administrativním zűstala velmi dlužna svému celostátnímu významu pro nezájem velké vĩtšiny mimopražských klubű a neplnĩní şádű hrací komise.“ Zpráva Československé ligy kanadského hokeje 1936–1938, s. 39. Uloženo v AMTVS, Lední hokej, inv. č. 5, kart. 1. Dále srov. G. VLK – K. GUT, Zlatá kniha hokeje, s. 98–100. 676 Asi 3 500 platících a zástupy neplatících na okolních prostranstvích. 677 Deutsche Post 15. 2. 1931, Nr. 40, s. 12. 678 Tamtéž 29. 1. 1931, Nr. 25, s. 6. 679 Tamtéž 12. 2. 1931, Nr. 37, s. 6. 680 G. VLK – K. GUT, Zlatá kniha, s. 52. 681 Srov. Deutsche Post 22. 9. 1928, Nr. 227, s. 7, kde se píše o „Wiederbelebung des Landhockeys“; tamtéž 30. 4. 1930, Nr. 102, s. 9, kde je şeč o „Neubelebung des Landhockeysportes in Troppau“. 127 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Schlagball a Faustball Nĩmeckými pedagogy „vynalezené“ míčové hry typu Faustballu a Schlagballu, 682 zűstávaly z pochopitelných dűvodű dlouhou dobu mimo zorný úhel české sportovní historiografie, jež se teprve v posledních necelých dvou desetiletích intenzivnĩji vymaňuje ze svého etnocentrického zamĩşení. Pşed druhou svĩtovou válkou pşitom obĩ disciplíny patşily v nĩmeckých oblastech českých zemí díky svému napojení na masovou organizaci Turnverbandu k jednoznačnĩ nejpopulárnĩjším sportovním odvĩtvím. Zejména obliba Schlagballu se mohla smĩle pomĩşovat s ledním hokejem nebo tenisem. Nĩkolik ukazatelű – počínaje počtem družstev a konče prostorem, který hşe vĩnoval lokální denní tisk – nás dokonce opravňují nazvat jej po fotbalu druhým nejpopulárnĩjším letním sportem v meziválečné Opavĩ. Ne náhodou deník Deutsche Post ve dvacátých letech nazval Schlagball „naším nejkrásnĩjším na trávĩ hraným sportem“! 683 Faustball mu v popularitĩ zdatnĩ sekundoval už proto, že obĩ hry zpravidla pĩstoval týž kolektiv. Zatímco Schlagball, hraný dvanáctičlennými družstvy, se şadí k pálkovacím hrám, Faustball je prastarou odrűdou odbíjené hranou na pomĩrnĩ velkém hşišti o rozmĩrech 50 × 20 m pĩtičlennými týmy. Vedle vĩtších rozmĩrű hşištĩ a nižšího počtu hráčű se od volejbalu liší i v şadĩ dalších aspektű. Pşi Faustballu se podává z pole, nejménĩ však tşi metry za sítí, míč se smí mezi odehráním jednotlivými hráči jednou dotknout zemĩ, hráči po ztrátĩ respektive zisku podání nerotují jako pşi volejbalu, nýbrž zaujímají v poli pevnou pozici a odlišné je také počítání. Ze jmenované dvojice to byl zejména Schlagball, jenž provázel nĩmecké Opavany již od mládí, neboť patşil ke stabilní náplni pohybových her doplňujících školní tĩlocvik; na stşedních školách nemĩl spolu s fotbalem mezi ostatními disciplínami rovnocennou konkurenci. „Schlagball a Faustball, zejména první jmenovaná hra, se staly oblíbenými hrami mládeže“, jak oznamovala ročenka nĩmecké reálky za školní rok 1921–1922. 684 Za pravdu jí dávala i pokračující tradice populárních pşedválečných turnajű stşedoškolských schlagballových družstev o putovní čestný štít hrabĩte LarischeMönnicha, jejichž vĩhlas pşesáhl hranice školních pozemkű. Prűbĩh soutĩží se zájmem sledovaly nejen zúčastnĩné ústavy, ale i místní denní tisk. Mimo stşedoškolské prostşedí mĩli hráči Schlagballu a Faustballu na výbĩr mezi nĩkolika družstvy. Kromĩ Turnvereinu se nabízel od roku 1923 spolek Sudetia 685 a zşejmĩ o nĩco pozdĩji založené mužstvo Nĩmeckých hráčű Schlagballu v Opavĩ. 686 Pşi tĩchto družstvech, provozujících vedle Schlagballu vždy také Faustball, existovaly současnĩ i dorostenecké týmy. Oba poslednĩ jmenované spolky, jež ve dvacátých 682 Ch. EISENBERG, „English sports“ und deutsche Bürger, s. 182. Deutsche Post 12. 4. 1928, Nr. 87, s. 15. 684 Jahres-Bericht Realchule 1921–1922, s. 12. 685 Spielverein Sudetia. 686 Deutsche Schlagballspieler Troppau. 683 128 PROMĨNY ŽIVOTNÍHO STYLU letech dokázaly získat schlagballový mistrovský titul Oderské župy nĩmeckého Turnverbandu, 687 fúzovaly v roce 1931 ve Spolku pro hry hrané na trávĩ. 688 Vzhledem k široké hráčské základnĩ je složité vyzdvihnout výkonnostnĩ vynikající hráče, műžeme však konstatovat, že i zde se setkáváme se jménem Wolfganga Dorasila. 689 Opavští schlagballisté se nejčastĩji utkávali se soupeşi ze své turnerské župy, ale čas od času zmĩşili síly i s kvalitními hornoslezskými týmy. 690 Zápasy se obvykle konaly na propűjčených prostorách, protože schlagballové a faustballové spolky nedisponovaly vlastními sportovišti. Jelikož však obĩ disciplíny nekladly na hşištĩ zvláštní požadavky, hrály se všude, kde byla udržována dostatečnĩ rozlehlá travnatá plocha. Jen bĩhem roku 1928 se tak schlagballová stşetnutí konala na fotbalovém hşišti DSV, na zadní louce u Mĩstských sadű, na vypuštĩném kluzišti, ale tşeba i pşi Eichendorffovĩ ulici (Námĩstí Joy Adamsonové). 691 Faustballové zápasy turnerű a turnerek se konaly na dvorku u Jahnovy tĩlocvičny. Ve tşicátých letech však už nĩmeckou odbíjenou, coby jednu z nejtradičnĩjších turnerských míčových her, zatlačila do pozadí venku hraná házená (Feld-Handball), 692 pşevzatá zşejmĩ z nedalekého Nĩmecka, kde se tĩšila nesmírné oblibĩ. Byla-li şeč o Schlagballu a Faustballu, musíme alespoň zmínit i tşetí z oblíbených her nĩmeckých Turnvereinű. O tamburellu nemáme tolik zpráv jako o pşedchozí dvojici sportű, v popularitĩ ponĩkud zaostávalo, ale mimo Turnverein se úspĩšnĩ prosazovalo hlavnĩ na školách. V mnohem vĩtší míşe než pşevážnĩ mužskému Schlagballu mu i po roce 1918 holdovaly ženy a dívky. 693 687 Deutsche Post 24. 4. 1928, Nr. 98, nepag. pşíloha Deutsche Sport-Post; tamtéž 18. 7. 1922, Nr. 166, s. 7; tamtéž 28. 8. 1928, Nr. 205, nepag. pşíloha Deutsche Sport-Post. 688 Verein für Rasenspiele. Deutsche Post 18. 4. 1931, Nr. 92, s. 8; tamtéž 30. 4. 1931, Nr. 102, s. 8; ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava, inv. č. 84. 689 Srov. Deutsche Post 11. 4. 1925, Nr. 86, s. 9. 690 Srov. napş. tamtéž 29. 4. 1930, Nr. 101, s. 9. 691 Srov. napş. tamtéž 18. 4. 1928, Nr. 91, s. 7; 1. 5. 1928, Nr. 104, s. 7; tamtéž 20. 5. 1928, Nr. 120, s. 8; Jahres-Bericht Realschule 1928–1929, s. 12. 692 F. FRANZ, Der Troppauer Turnverein, Troppauer Heimat-Chronik 1978, Nr. 344–345, s. 206; srov. také A. LUH, Der Deutsche Turnverband, s. 129. 693 Srov. už zmiňovanou oblibu tamburella na dívčím reformním reálném gymnáziu: 7. (34.) Jahresbericht des Deutschen Vereins-Mädchen-Reform-Realgymnasiums in Troppau. Schuljahr 1927/28, s. 13. O tamburellových zápasech turnerek v rámci Oderské župy Turnverbandu zpravuje prűbĩžnĩ lokální a regionální denní tisk. Viz též A. LUH, Der Deutsche Turnverband, s. 129. 129 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Volejbal a basketbal Právĩ v čase, kdy Faustball začal mezi československými Nĩmci ustupovat házené, nadchli se opavští Češi pro pşíbuznou formu odbíjené – volejbal. Na rozdíl od Faustballu, jejž jako doplňkový sport zpopularizovaly už v 19. století Turnvereiny, importovala volejbal do českých zemí až po şíjnovém pşevratu organizace YMCA. Vítĩzné tažení nového sportu do povĩdomí české mládeže nicménĩ završil jeho boom v živelnĩ zakládaných trampských osadách. Ještĩ v prűbĩhu dvacátých let se volejbal rozšíşil i do škol a českých tĩlocvičných jednot. Volejbalu se – podobnĩ jako tenisu – i s ohledem na jeho v podstatĩ bezkontaktní charakter vyhnuly výhrady, s nimiž se musel potýkat fotbal (hrubost, animální primitivnost), na druhé stranĩ však hra nabízela ve srovnání s tenisem vyšší socializační potenciál. Ani pşíliš individualistický, ani pşíliš náročný na počet hráčű, jevil se volejbal jako ideální volnočasová aktivita prvorepublikové české mládeže. Odbíjenou od počátku hrály i ženy a dívky, a to nejen v rámci školního tĩlocviku, ale i v tĩlocvičných jednotách. Opavský Sokol dokonce ve tşicátých letech stavĩl dvĩ ženská družstva. 694 Volejbalový odbor Sokola získal mistrovský titul Slezska a severní Moravy a nĩkolikrát vyhrál župní mistrovství. 695 Ohlas volejbalu šel ruku v ruce s vybudováním jeho zázemí. Na novém sokolském stadionu byly v provozu tşi až čtyşi hşištĩ. 696 Ménĩ pşíznivcű si v opavském prostşedí získal basketbal. Košíková se hrála na českém gymnáziu už pşed první svĩtovou válkou, nelze nicménĩ posoudit, zda šlo pouze o jednu z prűpravných her nebo její moderní variantu. 697 Sport ve mĩstĩ zdomácnĩl ve tşicátých letech i díky škole košíkové, kterou v roce 1933 poşádal Sokol. Doplňme závĩrem, že ve druhé polovinĩ tşicátých let platil basketbal v Sokole za pşevážnĩ zimní (halový) a mužský sport. 698 Házená Zajímavým a členitým vývojem procházela v prvních desetiletích 20. století házená. Ještĩ ve dvacátých letech byla na mezinárodní úrovni institucionálnĩ spjata s lehkou atletikou a tzv. ženskými sporty a teprve na amsterdamském kongresu roku 1928 se jako sportovní odvĩtví organizačnĩ osamostatnila. Zmínĩný kongres ovšem z jejího vývoje neodstranil vícekolejnost: „Z historického hlediska musíme sledovat vývoj […] tşí házených – české házené, házené o jedenácti hráčích a házené o sedmi hráčích“. 699 Česká házená dlouho pomĩrnĩ úspĩšnĩ soutĩžila o mezinárodní úspĩch, jehož se dočasnĩ dočkala 694 SOkA Opava, Sokol – tĩlocvičná jednota Opava (nezpracovaný fond), kniha protokolű ze schűzí cvičitelského sboru žen 1932–1935, prűbĩžnĩ. 695 Památník Sokola Opava, s. 110. 696 ZA v Opavĩ, Severomoravský krajský národní výbor Ostrava, KNV I, kart. 505. 697 Program českého gymnasia 1911, s. 56. 698 Zprávy „Sokola“ Opava 8, 1938, č. 2, s. 10. 699 František KRATOCHVÍL, Házená, in: E. BOSÁK a kol., Stručný pşehled, s. 111. 130 PROMĨNY ŽIVOTNÍHO STYLU alespoň v nĩkterých slovanských státech – pşedevším v Jugoslávii a Polsku. V letech 1930 a 1934 dokonce probĩhlo I. a II. mistrovství svĩta žen v české házené pşi III., respektive IV. svĩtových ženských hrách. Od poloviny tşicátých let byla nicménĩ česká házená zatlačena dynamičtĩjší házenou o jedenácti a sedmi hráčích. 700 Opavské sportovní spolky poprvé postavily házenkáşská družstva v roce 1925 a jistĩ nepşekvapí, že pşijaly variantu hry o jedenácti hráčích, jež mĩla svou nejvýznamnĩjší baštu v jen nĩkolik kilometrű vzdáleném Nĩmecku. V červnu 1925 zaregistroval denní tisk pionýrský zápas mezi házenkáşi opavského Turnvereinu a kombinovaným týmem Sudetie a Nĩmeckých hráčű Schlagballu. 701 Často využívaným sportovištĩm se stalo vypuštĩné kluzištĩ pşi Zámeckém okruhu, ale hrálo se i na fotbalových hşištích. 702 Trvalo však až do začátku tşicátých let, než se nový sport v Opavĩ etabloval. V mezičase se s házenou setkáme jen výjimečnĩ, napşíklad na českém gymnáziu. 703 O definitivní prűlom házené na opavské sportovní scénĩ se zasloužil až mnohostranný DSK Opava, jenž v házené dominoval nejen Opavĩ, ale načas i celé nĩmecké menšinĩ Československa. Když v roce 1932 Nĩmecký svaz házené v Československé republice vysílal své mužstvo k mezinárodnímu zápasu s Rakouskem, tvoşili jeho základ právĩ hráči DSK. 704 Házenkáşský odbor DSK byl založen v roce 1930. 705 Skládal se z velké časti z československých hokejových reprezentantű a ostatních hokejistű TEV. Z jeho şad se stali oporami jedenáctky DSK Dorasil, Lichnofsky či Wachmenko. První propagační zápas házené jako „pro Opavu ještĩ témĩş neznámé hry“ 706 sehrálo mužstvo 19. dubna 1931 proti bíloveckému Turnvereinu. Házená pşedstavovala doplňkový sport ledního hokeje a fotbalu, a to nejen po pohybové stránce, ale i jako dosud málo komercializovaná disciplína. U pşíležitosti jednoho z prvních zápasű DSK zmínil místní tisk, že v házené vládnou obdobnĩ „idealistické pomĩry“ jako pşed mnoha lety ve fotbalu, neboť hostujícím mužstvem jmenovaný rozhodčí se tĩšil všeobecnému respektu. 707 Již v letech 1931 a 1932 hrály házenou i další opavské kluby: česká SK Slavia Opava, AFK nebo Hertha a ve druhé polovinĩ tşicátých let i všechny nĩmecké Turnvereiny (TTV, ATUS, CDT). 708 Z dokladű o vzájemných zápasech Slavie a nĩmeckých družstev je možno vyvozovat, že i český klub hrál házenou o jedenácti hráčích, nikoli (nebo nejen) českou házenou. Záhy se začaly házené vĩnovat i ženy DSK a jiných klubű. Jak už bylo şečeno, vytlačila házená ve tşicátých letech z Opavského Turnvereinu náhle i do té doby velmi oblíbený Faustball. Obliba hry 700 Tamtéž, s. 111–116. Deutsche Post 13. 6. 1925, Nr. 138, s. 7. 702 Srov. tamtéž 14. 6. 1925, Nr. 139, s. 9; Neues Tagblatt für Schlesien und Nordmähren 4. 6. 1937, Nr. 130, s. 6. 703 Program českého gymnasia 1927–1928, s. 36. 704 Deutsche Post 2. 6. 1932, Nr. 130, s. 8. 705 Tamtéž 12. 4. 1931, Nr. 87, s. 12. 706 Tamtéž 21. 4. 1931, Nr. 94, nepaginovaná pşíloha. 707 Tamtéž 14. 7. 1931, Nr. 162, s. 7. 708 Tamtéž 10. 7. 1931, Nr. 159, s. 8; tamtéž 8. 6. 1932, Nr. 135, s. 7; Volkspresse 1935, prűbĩžnĩ; Neues Tagblatt für Schlesien und Nordmähren 1937, prűbĩžnĩ. 701 131 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 stoupla natolik, že spolek stavĩl dvĩ mužstva a jeden mládežnický celek. Turneşi, kteşí v Opavĩ postrádali vlastní travnaté hşištĩ, trénovali buďto na Eichendorffovĩ námĩstí (Námĩstí Joy Adamsonové) poblíž Jahnovy tĩlocvičny nebo na Zadní louce Mĩstských sadű (tzv. Silesia-Wiese). Zápasy hrávalo házenkáşské oddĩlení nejčastĩji na fotbalovém hşišti FC Herthy u koupalištĩ, pşípadnĩ na hşišti DSV. Soupeşi bývala mužstva Turnvereinű z Oderské nebo Jesenické župy (Oderturngau, Altvaterturngau). S ohledem na události druhé svĩtové války už spolek nemohl zužitkovat poznatky z kurzu vedeného trenérem Nĩmeckého svazu házené v Berlínĩ konaného v Opavĩ roku 1939. 709 Zatímco Turnverein se orientoval spíše na masovou práci, házenkáşský odbor DSK sledoval jednoznačnĩ výkonnostní cíle. V krátkém čase se stal „bezpochyby nejsilnĩjším sudetonĩmeckým spolkem“. 710 Hlavní pşíčinou úspĩchu byla skutečnost, že spolek využil geografické polohy Opavy k častým zápasűm s házenkáşsky vyspĩlými kluby nĩmeckého Horního Slezska – Ratiboşe, 711 Hlivic ad. O relativitĩ úrovnĩ házenkáşského odboru DSK nicménĩ svĩdčí právĩ konfrontace se zahraničními družstvy. Ze zmiňovaného mezinárodního utkání s reprezentací Rakouska si mužstvo sudetonĩmeckého svazu odneslo porážku 1:28. 712 Hráči DSK se na házenou nespecializovali, což (snad spolu se stárnutím kádru) zpűsobilo v rostoucí konkurenci druhé poloviny tşicátých let jejich výkonnostní propad. V reprezentačním mužstvu Československa sestaveném pro I. mistrovství svĩta ve venku hrané házené konané v červenci 1938 v Nĩmecku tak už figurovali pouze severočeští turneşi. 713 To však nic neubíralo na oblíbenosti házené v širokých kruzích opavské sportovní veşejnosti. 709 F. FRANZ, Der Troppauer Turnverein, Troppauer Heimat-Chronik 1978, Nr. 344–345, s. 206. Deutsche Post 3. 6. 1932, Nr. 131, s. 6. 711 Srov. Piotr SPUT, Z dziejów raciborskiego sportu – od ich początków do roku 1940, Racibórz 2006, s. 13. 712 Deutsche Post 5. 6. 1932, Nr. 133, s. 9. 713 Neues Tagblatt für Schlesien und Nordmähren 3. 7. 1938, Nr. 155, s. 12. 710 132 III. METAMORFÓZY INDIVIDUÁLNÍCH DISCIPLÍN Bruslaşský sport Mĩlo-li by z pohledu starších dĩjin sportu, registrujících vynikající výkony, jednotlivce a kolektivy, smysl psát historii opavského sportu, bylo by tomu tak díky jejímu lednímu hokeji a pşedevším krasobruslení. Tak jako se Opava do evropských politických análű výraznĩji zapsala pouze kongresem Svaté aliance z roku 1820, pronikli do nejvyšších pater evropského sportu jen nĩkteşí pşíslušníci místního bruslaşského spolku. Vedle již zmiňovaných hokejistű šlo v prvé şadĩ o krasobruslaşe. Z tohoto dűvodu se ještĩ jednou odchýlíme od sociální historie sportu, abychom formulovali opavský pşíspĩvek k jeho institucionálním dĩjinám. Mimoşádnou pozici bruslaşského sportu v životĩ mĩsta dokumentuje i jeho vývoj v dobĩ první svĩtové války. Zatímco vĩtšina sportovních odvĩtví prožívala až do roku 1919 hluboký útlum, opavští krasobruslaşi se snažili vyvíjet závodní činnost i ve složitých válečných podmínkách. Po letech stagnace uspoşádal TEV v únoru 1918 u pşíležitosti pűlstoletí svého trvání dobşe obsazené mezinárodní závody. Kromĩ domácích se jich zúčastnili bruslaşi z Vídnĩ, Opolí, Olomouce, Moravské Ostravy a Tĩšína, mj. i pozdĩji úspĩšní bratşi Slívové. 714 Zanedlouho však radikální politická promĩna stşední Evropy postavila Opavský bruslaşský spolek jako centrum nĩmeckého bruslení v českých zemích pşed palčivĩjší problémy organizační povahy. Stará zastşešující sdružení pşestala odpovídat novému uspoşádání a bylo nutné je pşizpűsobit existenci nového československého státu. Exkurs: Nĩmecký bruslaşský svaz v ČSR 715 Krystalizačním jádrem sudetonĩmeckého bruslaşského sportu se stala nejprve sekce bruslení v Hlavním svazu nĩmeckých spolkű pro zimní sporty v Československé republice 716 (HDW), založeném 23. listopadu 1919 v Praze. 717 HDW mĩl své ústşedí v severovýchodních Čechách (Liberec, poté Jablonec nad Nisou), bruslaşská sekce sídlila v Opavĩ. V prvních letech československého státu jí pşipadla úloha bránit na mezinárodním fóru pečlivĩ stşeženou sudetonĩmeckou sportovní autonomii. „Na kongresu MUB [Mezinárodní unie bruslaşské – pozn. aut.] v Kopenhagenu v r. 1923, kterýžto kongres rozhodoval o pşijetí pražského a opavského svazu, nevyslala Praha žádného delegáta (byl tam jenom neinformovaný úşedník čsl. vyslanectví) a tu se stalo, že Praha a Opava byly pşijaty současnĩ jako ‚rovnocenné‘ dílčí svazy. Toto rozhodnutí MUB vzbuzovalo sice dojem zdánlivé spravedlnosti, bylo však ve skutečnosti pravým opakem: podle stanov MUB mohlo totiž ČSR 714 A. LICHNOFSKY, Vor 100 Jahren, Troppauer Heimat-Chronik 1968, Nr. 221, s. 127. Deutscher Eislaufverband in der ČSR. 716 Hauptverband deutscher Wintersportvereine in der Tschechoslowakischen Republik. 717 Srov. M. PELC, Kulturní a sociální dĩjiny, s. 274; Marek WAIC, Svaz lyžaşű republiky Československé a Hlavní svaz nĩmeckých zimních sportovních spolkű, in: TÝŽ (ed.), Češi a Nĩmci, s. 229– 245. 715 133 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 na kongresech hlasovati jen tehdy, dohodly-li se oba dílčí svazy mezi sebou, což znamená, že ve skutečnosti mohla Opava vyşaditi ČSR pşi hlasování pouhým odporem.“ 718 Zatímco československý bruslaşský svaz do Kodanĩ svého zástupce nevyslal, za sudetské Nĩmce úspĩšnĩ intervenoval zkušený opavský funkcionáş Otto Maly sen. Proti tomuto stavu podal Bruslaşský svaz ČSR stížnost na kongresu Mezinárodní bruslaşské unie v Davosu, který se konal 27.–29. kvĩtna 1925. Po bouşlivých debatách zde byl uznán za jediného reprezentanta československého bruslaşského sportu na mezinárodní scénĩ. 719 V roce 1925 došlo také k ustavení Nĩmeckého bruslaşského svazu v ČSR se sídlem v Opavĩ. Pşedsedou se stal syn lékaşe Otto Malého sen., opavský právník Otto Maly jun. 720 Opavský svaz nemĩl v této fázi pşíliš zájem na navazování stykű s Bruslaşským svazem ČSR, neboť byl zastoupen v Mezinárodní bruslaşské unii, mohl tedy vysílat své sportovce na její závody a sám mohl sportovní podniky poşádat. Pražskému svazu se musel podşizovat jen v nemnoha ohledech. 1) Mistrovství republiky smĩl poşádat jen český Bruslaşský svaz (podle čs. závodního şádu a za soudcování českých nebo slovenských rozhodčích), účastnili se ho ale i sudetonĩmečtí borci. 2) Pro mezinárodní mistrovství (Evropy a svĩta) mohl jmenovat rozhodčí pouze Bruslaşský svaz, stávalo se však, že nominoval i sudetonĩmecké soudce. 3) Asi nejcitelnĩjší omezení znamenalo pro opavský Nĩmecký bruslaşský svaz ustanovení, že reprezentanty na Zimní olympijské hry smí nominovat pouze Československý olympijský výbor na návrh Bruslaşského svazu ČSR. Sudetonĩmečtí sportovci se mohli olympiád účastnit, ale až do vzniku státního bruslaşského svazu museli být hlášeni prostşednictvím Bruslaşského svazu ČSR. 721 Kvűli častým sporűm na mezinárodním poli, zejména v soudcovské otázce, se pražský svaz snažil na nĩkolika mezinárodních kongresech problém vyşešit (Luchon 1927, Oslo 1929, Vídeň 1931, Praha 1933). Poté, co ztroskotaly snahy urovnat pomĩr na mezinárodním fóru, navázal Bruslaşský svaz pşímá jednání s Opavou. Teprve 8. záşí 1934 byla ustavena Bruslaşská unie ČSR „jakožto nejvyšší organisace krasobruslaşského a rychlobruslaşského sportu v ČSR“. Nĩmcűm v Unii pşipadla funkce místopşedsedy, kterou zastával JUDr. Otto Maly. Ve vedení unie byl zastoupen mj. i Karl Josef Knopp, zamĩstnanec opavského magistrátu, s nímž se ještĩ setkáme jako s významným funkcionáşem Svazu nĩmeckých letcű v ČSR. Pomĩr zastoupení na valných hromadách mĩl být 2:1 ve prospĩch Bruslaşského svazu ČSR. Unie zastupovala bruslaşský sport 718 AMTVS, Bruslaşský sport, inv. č. 2, kart. 1, Jubilejní ročenka Bruslaşského svazu ČSR 1922– 1932, s. 18–19. 719 Tamtéž, s. 19. 720 JUDr. Otto Maly *23. 5. 1896 – †6. 2. 1953. A. LICHNOFSKY, Vor 100 Jahren, Troppauer Heimat-Chronik 1968, Nr. 221, s. 130; SOkA Opava, Okresní úşad Opava 1850–1938, domovské matriky – Opava 1911, inv. č. 1412, fasc. 414, č. p. 227; Troppauer Heimat-Chronik 1953, Nr. 37, s. 7. 721 AMTVS, Bruslaşský sport, inv. č. 2, kart. 1, Ročenka Bruslaşského svazu ČSR 1934, s. 3–4. 134 METAMORFÓZY INDIVIDUÁLNÍCH DISCIPLÍN Československa v Mezinárodní bruslaşské unii, vűči úşadűm i domácím a zahraničním sportovním institucím. 722 Dominantní postavení TEV mezi sudetonĩmeckými bruslaşskými spolky nebylo ani po roce 1918 zpochybnĩno, ačkoli jablonecký klub v meziválečném období také vychoval kvalitní závodníky (pár Jäger – Lesk). Jistĩ i vrcholová výkonnost opavských bruslaşű pşispĩla k prosazení pomĩrnĩ autonomního postavení sudetonĩmeckého svazu v mezinárodních strukturách a zjednala mu respekt u českých funkcionáşű. Opavští nĩmečtí závodníci úspĩšnĩ reprezentovali Československo hlavnĩ v soutĩžích párű. Po deset let dosahovala na mezinárodní scénĩ nejlepších výsledkű dvojice bruslaşű TEV Elisabeth Hoppe, roz. Meixner – Oskar Hoppe. Oskara Hoppeho jsme poznali už kolem roku 1910 jako pşíslušníka nastupující mladé generace talentovaných opavských krasobruslaşű. První úspĩchy zaznamenal už pşed první svĩtovou válkou: v páru s Else Lischka obsadil druhé místo na berlínském svazovém mistrovství 1912 a o dva roky pozdĩji se pár Lischka – Hoppe stal svazovými mistry. Po válce vytvoşil Oskar Hoppe, zamĩstnaný v kanceláşi obchodní a živnostenské komory, krasobruslaşský, partnerský a nakonec i manželský pár s Elisabeth (Liesl) Meixner. Navzdory chronologii si na prvním místĩ musíme pşipomenout rok 1927, kdy pár Hoppe – Hoppe obsadil tşetí místo na vídeňském mistrovství svĩta. Tím dosáhl do té doby nejvýraznĩjšího úspĩchu československého krasobruslení. Sudetonĩmecká literatura pşipisuje novomanželűm Hoppeovým i vítĩzství na mistrovství Evropy v Tribergu roku 1925. 723 Soutĩž párű nicménĩ získala status evropského mistrovství až v roce 1930. Z dalších jejich úspĩchű jmenujme vítĩzství na Nĩmeckých hrách (Deutsche Kampfspiele) roku 1922 (ještĩ jako Meixner – Hoppe) a zisk mistrovského titulu ČSR v letech 1929 a 1931. O to více mrzí jejich neúčast na Zimních olympijských hrách ve Svatém Moşici roku 1928, zapşíčinĩná nevyjasnĩnými organizačními otázkami. Oskar Hoppe byl v roce 1930 za své výkony jmenován čestným členem TEV a jako první obdržel jeho velké zlaté vyznamenání. Na počátku tşicátých let byl však nucen ze zdravotních dűvodű ukončit bruslaşskou závodní kariéru a od roku 1933 zanechat veškerého sportu. Dşíve se kromĩ krasobruslení vĩnoval na solidní úrovni též tenisu, stejnĩ jako jeho choť figuroval mezi turnajovými hráči Nĩmeckého lawn-tenisového svazu v ČSR a byl vedoucím tenisové sekce DSV Opava. Dne 19. ledna 1936 želel sportovní svĩt pşedčasného úmrtí ještĩ ne padesátiletého bruslaşe. 724 Po Hoppeho odchodu zaujali postavení nejlepšího krasobruslaşského páru TEV Netti Eisenbeiss 722 Tamtéž, s. 3. Srov. napş. H. POLEDNIK, Stolze Erinnerungen, s. 284. 724 Oskar Hoppe se narodil 11. června 1886 v Opavĩ v rodinĩ obchodníka s cukrovinkami Jakoba Hoppeho, pűvodem z Bşezové na Vítkovsku. Neues Tagblatt für Schlesien und Nordmähren 21. 1. 1936, Nr. 17, s. 4; Lawn-Tennis-Handbuch 1928, Prag 1928, s. 277, 292; SOkA Opava, Okresní úşad Opava 1850–1938, domovské matriky – Opava 1911, inv. č. 1412, fasc. 414, č. p. 295. 723 135 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 s Karlem Friedelem, kteşí sice patşili k sudetonĩmecké špičce, avšak na mezinárodní úspĩchy svých pşedchűdcű nenavázali. Mezi dámami se v TEV začaly v polovinĩ tşicátých let takşka současnĩ prosazovat Fritzi Metzner a Liesl Hohlbaum. Pşedevším prvnĩ jmenovaná si zaslouží naši pozornost jako mistrynĩ ČSR z let 1934 a 1935. Liesl Hohlbaum získala v roce 1935 titul juniorské mistrynĩ republiky. Fritzi Metzner se rovnĩž zaşadila mezi ty opavské sportovce, kteşí reprezentovali Československo na olympijských hrách. Pşestože skončila v kvalifikačním závodĩ pşed Zimními olympijskými hrami 1936 na druhém místĩ, do Garmisch-Partenkirchen odcestovala údajnĩ díky podpoşe svých rodičű. V samotné soutĩži hrála jen podružnou roli, i její start byl ale Bruslaşským svazem ČSR hodnocen jako „účelný“. Obsadila 20. místo z 23 závodnic, její česká reprezentační kolegynĩ Vĩra Hrubá skončila na 17. pşíčce. 725 Také mezi muži se soubĩžnĩ prosazovala dvojice mladších krasobruslaşű TEV, Rudolf Praznowsky a Otto Gold, kteşí postupnĩ výkonnostnĩ pşekonali i zkušeného mistra sudetonĩmeckého svazu Karla Friedela. Oba však v dobĩ nejvĩtších úspĩchű již nereprezentovali svűj mateşský klub. Sílila pşitažlivost Prahy. Podmínkou vzestupu na vrcholovou úroveň se na počátku tşicátých let stal trénink na jediné československé umĩlé ledové ploše v Praze na Štvanici. Za svých studií jí ostatnĩ využívala i Fritzi Metzner. 726 Rudolf Praznowsky startoval po vĩtší část své vrcholové kariéry za Bruslaşský klub Vysokoškolského sportu. Nĩjakou dobu získával prűpravu i ve Wiener Cottage Eislauf-Vereinu. 727 V letech 1935 a 1937 vybojoval titul na státním mistrovství, jeho nejlepším výsledkem na mezinárodní úrovni bylo patrnĩ páté místo na opavském mistrovství Evropy roku 1928 a sedmá pşíčka z deseti startujících na mistrovství svĩta v Curychu 1933. V kvalifikaci na Zimní olympijské hry 1936 obsadil druhé místo a do Garmisch-Partenkirchen nebyl vyslán. 728 Ještĩ pşed zprovoznĩním umĩlého kluzištĩ srostl s Prahou jeden z nejvĩtších opavských krasobruslaşských talentű Otto Gold. V první polovinĩ dvacátých let se ještĩ jako žák místní reálky stal vítĩzem sudetonĩmeckého svazového juniorského mistrovství. 729 Ve druhé polovinĩ dvacátých let již mateşský klub opustil ve prospĩch sice krátké, ale hvĩzdné vrcholové kariéry: „Jako záşivý meteor prolétl naším obzorem Otto Gold, jehož nejvĩtším úspĩchem bylo II. místo na mistrovství Evropy v Berlínĩ r. 1930, než zapadl AMTVS, Bruslaşský sport, inv. č. 2, kart. 1, Ročenka Bruslaşského svazu ČSR 1934, s. 14; tamtéž, Ročenka Bruslaşského svazu ČSR 1934, s. 14; tamtéž, Ročenka Bruslaşského svazu ČSR 1936, s. 13. 726 A. LICHNOFSKY, Vor 100 Jahren, Troppauer Heimat-Chronik 1968, Nr. 223, s. 181. 727 Allgemeines Sport-Blatt 8, 1928, Nr. 2., s. 21. 728 Tamtéž 8, 1928, Nr. 5, s. 69; AMTVS, Bruslaşský sport, inv. č. 2, kart. 1, Ročenka Bruslaşského svazu ČSR 1935, s. 14; tamtéž, Ročenka Bruslaşského svazu ČSR 1936–1937, s. 16; tamtéž, Ročenka Bruslaşského svazu ČSR 1933, s. 17; tamtéž, Ročenka Bruslaşského svazu ČSR 1936, s. 13. 729 Jahresbericht Realschule 1923–1924, s. 11. 725 136 METAMORFÓZY INDIVIDUÁLNÍCH DISCIPLÍN v şady profesionálű“. 730 Gold po pşechodu do profesionálního tábora pobýval v bruslaşských metropolích Vídni, Londýnĩ, v USA a Kanadĩ. 731 Stal se vyhledávaným trenérem a postupnĩ pűsobil v ottawském Minto Clubu, ve Vancouveru, Torontu, Connecticutu a Lake Placid. 732 Jako trenér se výraznĩ podílel na úspĩších mnoha severoamerických krasobruslaşű. Vedl şadu budoucích mistrű svĩta a olympijských vítĩzű – první mimoevropskou svĩtovou šampiónku Barbaru Ann Scott z Kanady (MS 1947, 1948, ZOH 1946), Kanaďana Donalda Jacksona (MS 1962) nebo Američanku Dorothy Hamill (ZOH 1976). Ta na nĩj v jednom rozhovoru vzpomínala jako na „korektního gentlemana s nĩmeckým pşízvukem a srdečným úsmĩvem“, jenž „učil nejlepší bruslaşe a činil tak s klidnou silou, jakou jsem dşíve nevidĩla“. 733 Zajisté nepatşí k notoricky známým faktűm opavské historie, že Otto Gold byl v roce 1990 za své zásluhy uveden do Kanadské bruslaşské sínĩ slávy. 734 I mezi svĩtovými válkami potvrdila Opava nĩkolikrát své postavení v mezinárodních bruslaşských strukturách rolí poşadatele významných soutĩží. U pşíležitosti šedesátého výročí bylo TEV svĩşeno uspoşádání mistrovství Evropy 1928. Zvítĩzil Willi Böckl z vídeňského bruslaşského spolku pşed tşemi svými krajany. Jen náhoda tehdy znemožnila již pşislíbený pşíjezd legendární norské krasobruslaşky Sonji Henie, která se musela účastnit časovĩ kolidujících závodű v Oslu. Na rozdíl od Opavy spatşil vícenásobnou mistryni svĩta o nĩco pozdĩji na vlastní oči Jablonec nad Nisou, kam ji pozval továrník Max Jäger. 735 Pşi pşíležitosti sedmdesátého výročí svého založení v roce 1938 mohl TEV uspoşádat mistrovství Evropy párű. Titul získali Maxi Herber a Ernst Beier z Nĩmecka. Pşi rekapitulaci dűležitých závodű bychom nemĩli zapomenout ani na státní mistrovství (mistrovství republiky), konané v Opavĩ 22.–23. února 1936. 736 Zamýšlíme-li se nad pşíčinami úspĩchű TEV, napadá nás na prvním místĩ tradice. Ve spolku mĩla dlouhodobĩ své pevné místo koncepční práce s dorostem. Liesl Hohlbaum a Fritzi Metzner učil krasobruslení už nĩkolikrát zmiňovaný vynikající odborník Max Schindler. Kromĩ toho TEV „tradičnĩ“ zval do Opavy zahraniční AMTVS, Bruslaşský sport, inv. č. 2, kart. 1, Jubilejní ročenka Bruslaşského svazu ČSR 1922– 1932, s. 23. 731 H. POLEDNIK, Stolze Erinnerungen, s. 224. 732 Skate Canada. <http://www.skatecanada.ca/en/about_skate_canada/hall_of_fame/honoured_members/199 0. cfm>. Stav k 13. 3. 2009. 733 TODAYshow.com. Dorothy Hamill’s life of triumph, struggle. <http://today.msnbc.msn.com/id/ 21110951/.> Stav k 13. 3. 2009. 734 Skate Canada. <http://www.skatecanada.ca/en/about_skate_canada/hall_of_fame/honoured_members/199 0. cfm>. Stav k 13. 3. 2009; http://www.skatecanada.ca/en/about_skate_canada/hall_of_fame/honoured_members/. Stav k 13. 3. 2009. 735 Allgemeines Sport-Blatt 8, 1928, Nr. 2, s. 21; H. POLEDNIK, Stolze Erinnerungen, s. 232. 736 AMTVS, Bruslaşský sport, inv. č. 2, kart. 1, Ročenka Bruslaşského svazu ČSR 1936, s. 14. 730 137 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 trenéry jako napşíklad vídeňského Ing. Pamperla. 737 Mimo sezónu poşádal TEV také každoroční kurzy „na suchu“. 738 Dűležitým faktorem byla jistĩ i pşízeň, kterou bruslení prokazovaly mĩstské elity a široké vrstvy veşejnosti. Z jejich strany byl zájem pşímo masový. Bĩhem jednoho dne opavského mistrovství Evropy 1928 pşihlíželo programu 15 000 osob! 739 Nesmíme zapomenout ani na nadšené funkcionáşe, jakými byli napşíklad Otto Maly sen., Otto Maly jun. nebo Florian Weinhold, ani na technické pracovníky zajišťující podmínky pro plynulý klubový život. Pro dobrou mezinárodní povĩst mĩli nemalý význam také osvĩdčení rozhodčí TEV, delegovaní na nejdűležitĩjší krasobruslaşské akce meziválečné éry. Nejrenomovanĩjšími soudci byli Max Schindler, Otto Maly jun. 740 a o nĩco pozdĩji i Alfred Lichnofsky, starší bratr hokejového reprezentanta Erwina Lichnofského. Status mezinárodního rozhodčího mĩl v letech 1928–1970 a v roce 1970 mu Bruslaşská unie Nĩmecké spolkové republiky udĩlila ocenĩní Stşíbrné jehly (Silberne Ehrennadel). 741 Za další dűvod úspĩchű TEV műže být označeno jeho technické zázemí, plnĩ vyhovující sportovním nárokűm až do konce dvacátých let. Ročenka Bruslaşského svazu ČSR oceňovala kvalitu místního stşíkaného ledu. 742 Ve tşicátých letech však opavské krasobruslení podobnĩ jako zdejší lední hokej poškozovala absence umĩlého kluzištĩ, která mĩla za následek ne snad pokles výkonnosti, nýbrž odliv talentű. Pşesto to byli právĩ opavští nĩmečtí bruslaşi, kdo pşed druhou svĩtovou válkou pro Československo vybojoval nejcennĩjší úspĩchy. Je proto až s podivem, jak slabou odezvu nalezlo u Opavanű rychlobruslení. Pşestože TEV uspoşádal nĩkolik dobşe obsazených závodű, jako napşíklad Mezinárodní mistrovství Moravy a Slezska 1935, nebyl schopen na start postavit dostatečnĩ kvalitní závodníky, kteşí by byli s to mĩşit se s konkurencí. 743 Jmenovitĩ známe jen málo rychlobruslaşű TEV uvedených v tisku, mezi nimi i „známého Wachmenka“, tedy patrnĩ hokejového brankáşe Stefana Wachmenka. 744 Situace opavského rychlobruslení se ve svĩtle následujícího citátu zdá být charakteristická 737 A. LICHNOFSKY, Vor 100 Jahren, Troppauer Heimat-Chronik 1968, Nr. 222, s. 158. O. MALY sen., Deutscher Kunsteislauf- und Eishockeysport, Deutsches Bergland 3, 1928, Nr. 9, s. 186. 739 Allgemeines Sport-Blatt 8, 1928, Nr. 5, s. 5. 740 Oba se jako rozhodčí zúčastnili napşíklad vídeňského mistrovství svĩta roku 1927. O. MALY sen., Deutscher Kunsteislauf- und Eishockeysport, Deutsches Bergland 3, 1928, Nr. 9, s. 189. 741 Alfred Lichnofsky 80 Jahre, Troppauer Heimat-Chronik 1975, Nr. 300, s. 11. 742 AMTVS, Bruslaşský sport, inv. č. 2, kart. 1, Ročenka Bruslaşského svazu ČSR 1930–1931, s. 19. Protože hloubka napuštĩného kluzištĩ dosahovala až pűldruhého metru a bylo zapotşebí čtyş až pĩti mrazivých dní, než led (Bassineis) bruslaşe unesl, byl v soukromém tenisovém areálu Strasillovy rodiny v roce 1926 vyzkoušen stşíkaný led, který se osvĩdčil. O. MALY sen., Deutscher Kunsteislauf- und Eishockeysport, Deutsches Bergland 3, 1928, Nr. 9, s. 185. O dlouholetém snažení o zisk stşíkaného kluzištĩ srov. TÝŽ, Zur Feier des 40-jähr. Bestandes des Troppauer Eislauf-Vereines, in: Der Troppauer Eislauf-Verein von 1868–1908, s. 17–18. 743 AMTVS, Bruslaşský sport, inv. č. 2, kart. 1, Ročenka Bruslaşského svazu ČSR 1934, s. 20. 744 Deutsche Post 23. 1. 1932, Nr. 20, s. 8. 738 138 METAMORFÓZY INDIVIDUÁLNÍCH DISCIPLÍN pro celé sudetonĩmecké prostşedí. Po ustavení Bruslaşské unie ČSR totiž z českého tábora zaznĩlo, že „nĩmecký sport (…) obzvláštĩ bude se moci opşíti o naše české rychlobruslení, které tşebas nedosahuje dosud svĩtové úrovnĩ, pşece jen svou masou budí značnou pozornost i v cizinĩ, zatímco tento obor sportu v našich nĩmeckých krajích takşka úplnĩ zanikl“. 745 Snad byla kromĩ slabé tradice disciplíny na vinĩ i „velká drahota specielních závodních bruslí“. 746 Jak mezi kolektivní sporty, tak mezi individuální disciplíny bychom mohli zaşadit zajímavou hru, jejíž opavská existence dosud zűstávala zcela bez povšimnutí. Epizodicky se o její provozování pokoušel TEV. Šlo o tzv. stşílení na ledĩ, v českých textech nĩkdy nazývané vrhání kotoučű na ledĩ, v nĩmčinĩ známé pod označením Eisschießen nebo Eisstockschießen. Curlingu podobná hra pĩstovaná zejména v alpských zemích mĩla být v Čechách ikonograficky doložena údajnĩ již ke konci 19. století. Cílem hráčű bylo poslat po ledĩ svűj kámen co nejblíže ke stşedu vyznačeného terče, pşičemž mohli vyrážet kameny soupeşovy. Pşestože ke stşílení na ledĩ nebylo zapotşebí bruslí, pojednáváme tento sport v rámci bruslaşské subkapitoly s ohledem na jeho zdejší organizační a personální svázanost s TEV. Dosud se mĩlo za to, že v Československu hra zdomácnĩla poté, co ji na pşelomu dvacátých a tşicátých let importoval člen oddĩlení pro zimní sporty pşi sekci Smržovka libereckého Nĩmeckého horského spolku pro Ještĩdské pohoşí a Jizerské hory Karl Wolfinger, pűvodem z hornorakouského mĩstečka Bad Hallu. 747 Nicménĩ sborník Opavského bruslaşského spolku z roku 1928 hovoşí o nesmĩlých a zşejmĩ neúspĩšných pokusech o zavedení stşílení na ledĩ i ve slezské metropoli. 748 Ještĩ na začátku následujícího roku byla v Deutsche Post disciplína doporučována jako ideální vyžití „zejména pro starší pány“. 749 Ve tşicátých letech, kdy na Zimních olympijských hrách v Garmisch-Partenkirchen hru jako ukázkovou disciplínu s úspĩchem pşedstavili i severočeští Nĩmci, již o ni zşejmĩ Opavané nejevili zájem. 750 AMTVS, Bruslaşský sport, inv. č. 2, kart. 1, Ročenka Bruslaşského svazu ČSR 1934, s. 5. Tamtéž, Ročenka Bruslaşského svazu ČSR 1930–1931, s. 19. 747 H. POLEDNIK, Stolze Erinnerungen, s. 234, 236. 748 Karl STADLER, Der Troppauer Eislaufverein und sein Werdegang, in: Sechzig Jahre Troppauer Eislaufverein, s. 20. 749 Deutsche Post 22. 1. 1929, Nr. 18, s. 7. 750 Je na místĩ pşipomenout základní data ze šíşení tohoto málo známého sportovního odvĩtví. V oddĩlení zimních sportű sekce Smržovka nĩmeckého libereckého horského spolku vzniklo zşejmĩ na počátku roku 1930 první československé družstvo stşílení na ledĩ. Pod vedením Karla Wolfingera se v rámci Hlavního svazu nĩmeckých spolkű pro zimní sporty ustavil výbor pro stşílení na ledĩ, jenž v letech 1932–1933 uspoşádal první závodní sezónu. Vedle smržovecké sekce si počínalo úspĩšnĩ také oddĩlení pro zimní sporty odboru libereckého horského spolku ve Stráži pod Ralskem. Obĩ sekce dokonce v roce 1936 společnĩ vypravily dvĩ čtyşčlenná družstva na zimní olympijské hry (pĩt sportovcű ze sekce Smržovka, tşi ze sekce Stráž pod Ralskem), pro nĩmecké sportovce o to prestižnĩjší, že se odehrávaly v Şíši. V GarmischPartenkirchen, kde bylo stşílení na ledĩ zaşazeno do programu jako ukázková disciplína, dosáhl Wolfinger v závodĩ jednotlivcű na tşetí místo a mohl se zúčastnit slavnostního závĩrečného nástupu vítĩzű na stadión. 745 746 139 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Opavský bruslaşský spolek zűstával i v prvorepublikovém období nejen nejvýznamnĩjší zdejší sportovní organizací, ale také dűležitým činitelem společenského života. Navazoval na kostýmované masopustní reje na ledĩ. Ke každoročním slavnostem s ohňostroji pşidal občas atraktivní novinku, jakou byl napşíklad v roce 1937 povedený humoristický šlágr v podobĩ hokejového zápasu Evropa vs. Afrika iniciovaný údajnĩ vedoucím hokejové sekce Florianem Weinholdem. 751 Kluzištĩ bývalo také v létĩ jedním z center společenského dĩní. Již jsme zmínili existenci mužstva pozemního hokeje a rűzná sportovní utkání na vypuštĩném kluzišti. I po roce 1918 byl pşídomek Eislaufstadt pşi popisu Opavy namístĩ. Atletika Jistĩ by bylo možné podrobnĩ vylíčit stále širší spektrum meziválečných atletických možností a nĩkteré z nich také záhy zmíníme. Jejich výčet by ale nemĩl zastínit skutečnost, že opavská lehká atletika zűstávala i v prvorepublikové éşe spíše zanedbávaným sportovním odvĩtvím. Otto Maly ji na sklonku dvacátých let označil spolu s pozemním hokejem za „odstrkované dítĩ letního sportu“ (Stiefkind des Sommersportes). 752 Srovnání atletiky s pozemním hokejem műže v našem prostşedí pűsobit nepatşičnĩ, vcelku však vystihuje její neutĩšenou opavskou realitu. I po roce 1918 scházelo lehké atletice ve mĩstĩ vhodné sportovištĩ. Teprve vybudováním sokolského stadionu s pĩt metrű širokou bĩžeckou dráhou, doskočišti a potşebným zázemím 753 získala Opava první vhodný atletický tréninkový a závodní prostor, vyhrazený nicménĩ české menšinĩ, zatímco nĩmečtí sportovci nadále rozvíjeli atletiku v improvizovaných podmínkách. Členové Turnvereinu trénovali bĩh pşímo v ulicích V Čechách stačilo odvĩtví ve tşicátých letech zapustit koşeny hlavnĩ v nĩmeckých oblastech severovýchodních Čech. V sezónĩ 1936–1937 se sport zásluhou Karpatského spolku zabydlel i ve Vysokých Tatrách. Koncem roku 1935 se odvĩtví vĩnovalo na 500 československých Nĩmcű. Pod označením vrhání kotoučű na ledĩ provozoval pravdĩpodobnĩ toto odvĩtví na sklonku první republiky již také Klub československých turistű a Svaz lyžaşű republiky Československé. V KČST šlo na konci roku 1937 o 25 osob, ve Svazu lyžaşű pĩstovala hru dvĩ družstva. H. POLEDNIK, Stolze Erinnerungen, s. 234, 236; NA Praha, Ministerstvo prűmyslu, obchodu a živností, č. j. 13 836/35, kart. 2683; č. j. 47 030/38, kart. 2728; tamtéž, č. j. 10 597/39, kart. 2728; Die Karpathen 13, 1937, Nr. 5, s. 99; tamtéž 14, 1938, Nr. 4, s. 71; Jahrbuch des Deutschen Gebirgsvereines für das Jeschken- und Isergebirge 40, 1930, s. 97; tamtéž 46, 1936, s. 73, 79. 751 Neues Tagblatt für Schlesien und Nordmähren 22. 2. 1934, Nr. 1, s. 9. Weinhold jej podle všeho datuje mylnĩ: Florian WEINHOLD, Troppau im Fasching. Als es noch unser Troppau war, Troppauer Heimat-Chronik 1952, Nr. 25, s. 6–7. 752 O. MALY, 10 Jahre Sport, Deutsche Post 1. 1. 1929, Nr. 1, pşíloha Ein Jahrzehnt „Deutsche Post“, s. 23. 753 Srov. Památník Sokola Opava, s. 116. 140 METAMORFÓZY INDIVIDUÁLNÍCH DISCIPLÍN mĩsta (Rossyho / Mírová ulice), neboť asi 60 metrű dlouhý dvűr pşi Jahnovĩ tĩlocvičnĩ dovoloval nacvičovat pouze starty. 754 V Tĩlocvičné jednotĩ „Sokol“ i Opavském turnerském spolku zűstala atletika şadovým, nikoli preferovaným odvĩtvím. Totéž lze ale şíci o atletice v rámci klubű FC Hertha a DSK, jež byly členy Nĩmeckého lehkoatletického svazu v ČSR 755 se sídlem v Moravské Ostravĩ, nebo o pozici lehkoatletických disciplín v místním DSV. Jejich sportovci – na rozdíl od atletű špičkového severomoravského oddílu DSV Vítkovice – neaspirovali v sudetonĩmeckém prostşedí na rekordní výkony. 756 Výkonnostní úroveň opavské atletiky ilustruje mj. výsledek mezimĩstského zápasu Ratiboşe, Vítkovic a domácích, kteşí obsadili poslední místo. 757 Atletické disciplíny provozovali údajnĩ od roku 1924 také sportovci SK Slezanu Opavu. Absence vrcholových sportovcű, s výjimkou československého reprezentanta v desetiboji a hodu oštĩpem Miroslava Kláska, který do Opavy pşesídlil v roce 1937, 758 nebránila zdejší atletice v pronikání do povĩdomí široké veşejnosti. Z iniciativy komunálních politikű i mecenášű z obchodních kruhű vzniklo nĩkolik soutĩží, z nichž nĩkteré atletiku pşedstavily pşímo v centru mĩsta. Máme na mysli v prvé şadĩ štafetový bĩh na 8 × 200 metrű o Kşišťálový pohár mĩsta Opavy. Start závodu se odehrával u učitelského ústavu, cíl byl na Horním námĩstí u mĩstské vĩže Hlásky. Prestiž mu dodávala účast şady nĩmeckých, ale i dvou českých kolektivű. Putovní kşišťálový pohár získalo po tşech vítĩzstvích definitivnĩ družstvo Turnvereinu. 759 Lehká atletika tvoşila i náplň sportovních slavností obchodní firmy Breda & Weinstein. 760 Bez odezvy nezűstala v Opavĩ ani tĩžká atletika, pĩstovaná v I. slezském zápasnickém a vzpĩračském klubu Opava (pozdĩji I. slezský zápasnický, vzpĩračský a boxerský klub Opava), 761 založeném pravdĩpodobnĩ v roce 1925. 762 Je možné, že na nĩj navazoval Athletic-Club Opava (AC), úşednĩ povolený v listopadu 1932, jenž ve tşicátých letech poşádal vĩtšinou od podzimu do jara divácky vdĩčné mezimĩstské zápasy ve vzpírání a boxu v sále U Tşí kohoutű (napş. proti Hranicím na Moravĩ nebo Mohelnici). 763 Ze strohých zpráv o opavské nĩmecké tĩžké atletice se nedozvídáme 754 F. FRANZ, Der Troppauer Turnverein, Troppauer Heimat-Chronik 1978, Nr. 344–345, s. 206. Deutscher Leichtatletikverband in der ČSR. Moravskoostravští funkcionáşi zastávali ve svazu şadu dűležitých postű. Ve zmiňovaném roce 1936 drželi funkci II. pşedsedy, sekretáşe, pokladníka nebo sportovního vedoucího (Sportwart). Deutsches Sporthandbuch, s. 137–138. 756 Z tehdejších vítkovických sportovcű zmiňme nejlepší sudetonĩmeckou bĩžkyni na krátkých tratích Olgu Neuser. Tamtéž, s. 140–145. 757 F. FRANZ, Der Troppauer Turnverein, Troppauer Heimat-Chronik 1978, Nr. 344–345, s. 206. 758 M. PLAČKOVÁ, 100 let, s. 33. 759 F. FRANZ, Der Troppauer Turnverein, Troppauer Heimat-Chronik 1978, Nr. 344–345, s. 206. 760 Srov. Deutsche Post 28. 4. 1931, Nr. 100, s. 6. 761 I. schlesischer Ring- und Stemmklub Troppau / I. schlesischer Ring-, Stemm- und Boxklub Troppau. 762 ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava, inv. č. 84; srov. Deutsche Post 25. 7. 1925, Nr. 172, s. 8. 763 Srov. napşíklad Neues Tagblatt für Schlesien und Nordmähren 20. 3. 1934, Nr. 23, s. 8; Deutsche Post 10. 12. 1933, Nr. 289, s. 7; 755 141 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 mnoho. Prozatím víme o náplni činnosti AC jen to, že kromĩ odvĩtví zmínĩných již v názvu I. slezského zápasnického, vzpĩračského a boxerského klubu provozoval jeho zvláštní odbor také akrobacii, která tvoşila kulisu zmínĩných mezimĩstských utkání. 764 Tenis a stolní tenis Demokratizace tenisu ve smyslu jeho otevírání stşedním vrstvám společnosti započala v Opavĩ už v posledních letech pşed první svĩtovou válkou. Meziválečné období jen potvrdilo odliv šlechtických hráčű, který se však v opavském prostşedí jeví jako logický dűsledek odchodu şady pşíslušníkű šlechty z mĩsta po şíjnovém pşevratu. Rakouskou úşednickou a dűstojnickou nobilitu nahradil z velké části český „živel“. Jistou exkluzivitu si nicménĩ tenis zachovával i ve dvacátých a tşicátých letech. Mezi jeho zdejšími vynikajícími osobnostmi nenalezneme na rozdíl od fotbalu tolik pşíručích a nižších úşedníkű. Josef Neubauer, jenž byl dominantní tenisovou osobností už v pşedválečné Opavĩ a udržoval si dobrou výkonnost ještĩ ve dvacátých letech, se živil jako obchodník (mĩl mj. výhradní zastoupení anglické firmy Slazenger pro Slezsko). 765 Na postu nejlepšího opavského tenisty jej pozvolna stşídal Guido Maly, pocházející z rodiny lékaşe. Na slušné úrovni hrál také jeho bratr, právník Otto Maly, pşedseda sudetonĩmeckého bruslaşského svazu. Doktorského titulu dosáhli i další dva dobşí hráči – Otto a Karl Girschekové. Rudolf Neumayer a Oskar Hoppe byli úşedníky. Že se však na tenisových kurtech mohli po roce 1918 úspĩšnĩ prosadit již i manuálnĩ pracující, dokládá pşípad automechanika Augusta Neumayera, známého nám též z pűsobení ve fotbalovém oddíle DSV. 766 Opavský výkonnostní tenis byl ochromen válečnými událostmi. Pşedválečný vrchol reprezentovaný skvĩle obsazeným mistrovstvím rakouského Slezska z roku 1913 zűstával dlouho nedostižným vzorem. V roce 1914 se hrál v Opavĩ lokální turnaj a roku 1919 dokonce pouze interní. 767 S uklidnĩním a konsolidací popşevratového života však opĩt vzrűstala mezi místní sportovní veşejností poptávka po vrcholových mezinárodních výkonech. V letech 1920 a 1921, kdy Opava vidĩla opĩt jen lokální turnaje, zaznívalo reptání náročného publika („i letos jen lokální?“). 768 Je tşeba podotknout, že status lokálního turnaje ještĩ sám o sobĩ neznamenal jeho nízkou kvalitu. Mohli se ho sice účastnit pouze českoslovenští hráči, ale ani to nebylo málo. Napşíklad roku 1920 se v Opavĩ pşedstavila sudetonĩmecká tenisová špička v čele 764 Deutsche Post 10. 12. 1933, Nr. 289, s. 7. Slazenger: anglická firma vyrábĩjící sportovní potşeby, zejména tenisové, golfové a kriketové. Neues Tagblatt für Schlesien und Nordmähren 3. 7. 1938, Nr. 155, s. V (inzertní část). 766 A. K. LASSMANN, Sporterinnerungen, in: R. MADER (Hg.), Unser Troppau, s. 145–146; K. STUCHLÍK – J. GEBAUER – P. ŠRÁMEK, Opavská fotbalová devadesátka, s. 13. 767 SOkA Opava, Tenisový klub Opava (nezpracovaný fond), složka 1, výsledkové listiny opavských tenisových turnajű. 768 Deutsche Post 17. 8. 1921, Nr. 220, s. 5. 765 142 METAMORFÓZY INDIVIDUÁLNÍCH DISCIPLÍN s pozdĩjšími davis-cupovými reprezentanty, Brňany Ernstem Gottliebem a Friedrichem Rohrerem či Pražanem Franzem Soykou. 769 Teprve rok 1922 pşinesl IV. mezinárodní mistrovství Slezska. Titul již nemohl obhajovat jeden z nejlepších pşedválečných rakouských tenistű, obĩť první svĩtové války Curt von Wessely z Vídnĩ. Objevila se však jiná mezinárodní hvĩzda, budapešťský hráč Béla von Kehrling, jenž „mĩl na své stranĩ sympatie celého mĩsta“. 770 Dokázal zvítĩzit ve tşech po sobĩ jdoucích ročnících – vybojoval titul na IV., V. a VI. mezinárodním mistrovství Slezska v letech 1922–1924 a definitivnĩ získal putovní cenu pro vítĩze vĩnovanou Karlem Maxem Lichnowským. 771 V pozdĩjších letech se hrálo o putovní cenu vĩnovanou opavským továrníkem Hatschkem. 772 Tím údajnĩ opavský turnaj ponĩkud ztratil na svém dşívĩjším lesku. 773 Ještĩ nĩkolik let nicménĩ pşijíždĩli známí tenisté. V roce 1925 vyhrál VII. mistrovství Slezska „pražský Rus“ Rodzianko pşed Franzem Soykou, VIII. titul získal Ernst Gottlieb pşed Friedrichem Rohrerem. Ještĩ zajímavĩjší bylo v tomto ročníku obsazení dĩlené tşetí pşíčky. Nacházíme na ní Jana Koželuha, potvrzení, že ani pro české tenisty nebyl opavský turnaj tabu. Zúčastnili se jej ostatnĩ i Ladislav Žemla nebo Pavel Macenauer. 774 S Koželuhem se o tşetí místo roku 1926 dĩlil Roderich Menzel. 775 V teprve devatenáctiletém libereckém rodákovi pűsobícím v Praze se pşedstavil jeden z nejvĩtších československých tenisových talentű. Ve tşicátých letech se vypracoval mezi desítku nejlepších tenistű svĩta, v roce 1934 dokonce na páté místo svĩtového žebşíčku. Roku 1938 dosáhl významného úspĩchu, když hrál finále mezinárodního mistrovství Francie (Roland Garros). 776 Po mnoho let reprezentoval Československo a dodnes má nejlepší bilanci mezinárodních davis-cupových zápasű ve dvouhşe ze všech českých a československých hráčű. 777 Pokud roku 1926 Menzel ještĩ obsadil tşetí místo, v roce 1927 už IX. mezinárodní mistrovství Slezska v Opavĩ dokázal ve svých dvaceti letech vyhrát. 778 Ještĩ jednou se do Opavy sjeli kvalitní tenisté na X. mezinárodní mistrovství Slezska, na nĩmž zvítĩzil Franz Soyka pşed Egypťanem Bogdadlym a Američanem Hennem. O dva roky pozdĩji na XI. ročníku bylo patrné slabší obsazení a XIII. ročníku v roce 1937 se už zúčastnili jen hráči z regionu. Kromĩ mistrovství Slezska se po roce 1918 hrálo v Opavĩ také o Schindlerovu cenu, vĩnovanou v upomínku na talentovaného Rudolfa Schindlera padlého ve svĩtové 769 SOkA Opava, Tenisový klub Opava (nezpracovaný fond), složka 1, výsledková listina lokálního tenisového turnaje v Opavĩ 19. 8. 1920. 770 A. K. LASSMANN, Sporterinnerungen, in: R. MADER (Hg.), Unser Troppau, s. 146. 771 Deutsche Post 20. 6. 1924, Nr. 144, s. 6. 772 Tamtéž 23. 5. 1930, Nr. 121, s. 7. 773 A. K. LASSMANN, Sporterinnerungen, in: R. MADER (Hg.), Unser Troppau, s. 146. 774 SOkA Opava, Tenisový klub Opava (nezpracovaný fond), složka 1, výsledková listina lokálního tenisového turnaje v Opavĩ 19. 8. 1920. 775 Deutsche Post 7. 9. 1926, Nr. 211, s. 9. 776 Roderich MENZEL (Hg.), Deutsches Tennis. Band II, s. 512. 777 Jan Kodeš. Tenis byl műj život. <http://web.kodes-tennis.com/en/hall.html>. Stav k 10. 3. 2009. 778 Deutsche Post 9. 8. 1927, Nr. 188, s. 9. 143 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 válce. V roce 1922 ji díky tşetímu vítĩzství definitivnĩ získal Friedrich Rohrer. V pozdĩjší dobĩ se do turnaje o cenu Rudolfa Schindlera hlásili i známí nĩmečtí tenisté Lüdtke či Kreuzer. Zajímavou, byť ménĩ bedlivĩ sledovanou podívanou nabízelo i dámské mistrovství Slezska. V první polovinĩ dvacátých let se ho účastnily tenistky z Budapešti (vícenásobná vítĩzka Illy von Petery-Varady), Berlína (vítĩzka 1923 de Lacroix, vítĩzka 1925 Daisy Uhl), Krakova (vítĩzka 1926 Dubienska), ale i tou dobou nejlepší tenistka Československa Grete Deutsch z Olomouce nebo brnĩnská hráčka Margarete von Rohrer. 779 Tradiční účastnicí byla také domácí Margarete Janotta, jež se současnĩ starala o organizaci turnaje. 780 V roce 1927 ji Nĩmecký tenisový svaz v ČSR dokonce klasifikoval jako svou nejlepší hráčku. Další pomĩrnĩ úspĩšnou tenistku mĩl DSV v Grete Friedetzky, která v roce 1927 figurovala na 5.–7. místĩ svazového žebşíčku. V roce 1926 napşíklad dokázala zvítĩzit na tenisovém mistrovství Tater ve Starém Smokovci. 781 Nahlédnĩme nyní na pşíkladu Margarete Janotta do sezónního programu tehdejšího sportovce. Dcera významného prűmyslníka v roce 1923 vycestovala z otcovského stĩboşického zámku na şadu stşedoevropských turnajű – do Prahy, Brna, Opavy, Berlína, Mnichova, Vratislavi, Opolí, Hlucholaz, Vídnĩ, Budapešti a Merana. V pşíštím roce se zúčastnila dvou turnajű v Budapešti a Brnĩ, po jednom ve Vídni, Berlínĩ, Opavĩ, Šumperku, Mariánských Lázních, Karlových Varech, Bánské Bystrici a Hlucholazech. Z tĩchto soutĩží vyhrála mistrovství Slovenska a mistrovství Brna ve dvouhşe, mistrovství Moravy v dámské čtyşhşe, a mistrovství severní Moravy a Hlucholaz ve dvouhşe i smíšené čtyşhşe. 782 Tenis patşil v meziválečné Opavĩ spolu s fotbalem, ledním hokejem, bruslením a nĩmeckým Schlagballem k nejoblíbenĩjším sportűm. Otto Maly jej v roce 1929 označil za „hlavní opavský letní sport“. 783 Tenisová sekce DSV registrovala v roce 1928 celkem 58 dospĩlých hráčű (32 mužű, 26 žen) 784 a 74 juniorű, mezi nimiž dokonce dívky početnĩ výraznĩ pşevyšovaly chlapce (28 chlapcű, 46 dĩvčat)! 785 K dispozici mĩl osm pĩkných kurtű položených u fotbalového hşištĩ DSV v Mĩstských sadech. 786 Po şíjnovém pşevratu začal v hlavním mĩstĩ Slezska bujet i český tenisový život, ačkoli nedosahoval výkonnostní úrovnĩ nĩmeckého. Po skromných pşedválečných počátcích v Sokole se tenis rozvíjel nejprve na dvorcích pşi veşejných budovách – kasárnách, Zemském ústavu pro léčení nervových chorob, v zahradĩ Zemské správy politické 779 Tamtéž 23. 5. 1930, Nr. 121, s. 7. Vĩnovala mj. putovní cenu pro mistrovství Slezska žen. Tamtéž 23. 5. 1930, Nr. 121, s. 7. 781 Tamtéž 4. 7. 1926, Nr. 158, s. 14. 782 SOkA Opava, Tenisový klub Opava (nezpracovaný fond), složka č. 1, rkp. výroční zprávy Nĩmeckého lawn-tenisového svazu v ČSR za rok 1924, s. 3–4. 783 O. MALY, 10 Jahre Sport, Deutsche Post 1. 1. 1929, Nr. 1, s. 23. 784 Z toho 24 turnajových hráčű a 11 turnajových hráček. Jejich jména uvádí Lawn-TennisHandbuch 1928, s. 310. 785 Tamtéž, s. 250–251. 786 A. GRÜNER, Neuer Führer, s. 63. 780 144 METAMORFÓZY INDIVIDUÁLNÍCH DISCIPLÍN a pozemkového a komunálního ústavu na Otické ulici. Společnost kolem poslednĩ jmenovaného dvorce utvoşila v kvĩtnu 1925 tenisový odbor SK Slezan. Tato akce mohla souviset s počátkem skutečného rozmachu českého tenisu umožnĩného vybudováním tşí dvorcű na novém sokolském stadionu. V roce 1925 si dva kurty pronajímal SK Slezan, jeden využívalo české reálné gymnázium. 787 O rok pozdĩji však jeden z dvorcű Slezanu pro sebe nárokoval Sokol, jenž 13. bşezna 1926 založil vlastní tenisový odbor, který mĩl roku 1933 už 83 členű. 788 Ztráta dvorce na sokolském stadionu spolu se zrušením kurtu na Otické ulici značnĩ omezovala činnost tenisového odbor Slezanu. Bylo sice uspoşádáno mistrovství českého lawn-tenisu v Opavĩ, avšak turnaj mĩl ryze lokální význam a nemohl se rovnat mezinárodnímu mistrovství nĩmeckého spolku. 789 V zájmu koncentrace roztşíštĩných tenisových sil byly koncem dvacátých let nĩkteré dosavadní společnosti a odbory rozpuštĩny a došlo k založení I. Českého lawn-tenisového klubu Opava (I. ČLTK, povolen v srpnu 1929). 790 Spolek hrál na sokolském stadionu, kde se počet tenisových hşišť rozrostl na osm (I. ČLTK využíval tşi z nich). 791 Paralelnĩ s úşednĩ povolenými organizacemi se český tenis v Opavĩ rozvíjel v kruzích dűstojnictva a mezi lékaşi – jak ze zemské nemocnice, tak z ústavu pro léčení nervových chorob. Právĩ pşíslušníci tĩchto profesních skupin tĩžili z existence tenisových kurtű v zahradách kasáren a léčebných ústavű, díky nimž byli nezávislí na nĩmeckých sportovištích a pşíliš vytížených hşištích sokolského stadionu. 792 I z tohoto ryze praktického dűvodu mohl být tenis po celé meziválečné období vnímán jako sport vyšších vrstev společnosti. Zvláštní kapitolu v opavském meziválečném sportovním vývoji tvoşí stolní tenis. „Čsl. table-tennis počal se organisovati v r. 1925. Do té doby hrál se ponejvíce společensky v lawntennisových klubech a klubovnách studentských spolkű, ale znenáhla mezi hráči začínaly se projevovati snahy po závodĩní.“ Počátečnímu propojení ping pongu s lawn-tenisem műžeme pşitakat i na pşíkladu Opavy: první vĩtší table-tenisové zápasy se zde zámĩrnĩ hrály soubĩžnĩ s tenisovým turnajem DSV. Také v opavském prostşedí se „snahy po závodĩní“ výraznĩ projevily v polovinĩ dvacátých let. Mezníkem ve vývoji se stal I. mezinárodní turnaj ve stolním tenise konaný v červenci roku 1925 v prvním patşe Niedermayerovy kavárny. 793 Účastnily se jej jak ženy, tak muži, hostitelská Niedermayerova rodina mĩla vícenásobné zastoupení. S popularizací odvĩtví se začali zájemci o stolní tenis postupnĩ sdružovat do klubű. Zvláštĩ ve tşicátých letech pűsobila ve mĩstĩ pomĩrnĩ pestrá paleta nĩmeckých ping pongových týmű: Table-tenisový klub (TTC) „Grün-Weiss“, 794 TTC „Roth-Weiss“, 795 787 ŠAMAN, Náš stadion, in: Slet sokolské župy mor.-slezské v Opavĩ – dorostu a žactva 30. kvĩtna, členstva 13. června 1926, Opava 1926, s. 8–9. 788 Pozvání k şádné valné hromadĩ, jež se koná v pondĩlí 7. února 1927 o pűl 8. hod. večer v bývalé spolkové místnosti (Olomoucká č. 31), s. 14; Zprávy „Sokola“ Opava 3, 1933, č. 1, s. 14. 789 F. F., Český lawn-tenisový, Jesenický turistický obzor 3, 1929, č. 8–9, s. 20. 790 Tamtéž, s. 21; ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava, inv. č. 84. 791 Památník Sokola Opava, s. 116–117. 792 F. F., Český lawn-tenisový, Jesenický turistický obzor 3, 1929, č. 8–9, s. 21. 793 Deutsche Post 1. 7. 1925, Nr. 152, nepag. pşíloha Deutsche Sport-Post. 794 Tisch-Tennis Club „Grün-Weiss“. 145 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 v rámci DSK pak družstvo „Schwarz-Weiss“. 796 Kromĩ nich se stolnímu tenisu vĩnoval napşíklad český Table-tenisový klub Heros 797 nebo socialistický Turnverein ATUS. 798 Z nám již známých jmen se mezi pşíznivci ping pongu setkáváme kupşíkladu s pşedsedou Nĩmeckého hokejového svazu v ČSR Paulem Schwetzem, jenž ve druhé polovinĩ tşicátých let vedl „červenobílý“ TTC. 799 Na základĩ kusých zpráv o opavském stolním tenisu jsme schopni formulovat jen obecný závĩr, že kvantita organizací svĩdčila o stoupající oblibĩ disciplíny, leč kvalita podle všeho nepşesáhla lokální úroveň. Motosport a sportovní letectví Stejnĩ dobşe jako obrazem svobodnĩjších her a zábav bychom mohli meziválečné dvacetiletí charakterizovat také pokračujícím rozvojem techniky, jenž zasáhl i do sportovní oblasti. Dokládá to mj. rostoucí obliba motocyklových a automobilových závodű. Opava nicménĩ nebyla zdaleka tak významným centrem motosportu jako Šternberk nebo Moravská Ostrava, 800 čemuž bude odpovídat i relativnĩ skromný rozsah pşíslušného textu v naší studii. Opavské veşejnosti se čas od času pşipomnĩla coby poşadatelka závodű motocyklová sekce nĩkterého z nĩmeckých cyklistických, motocyklových a automobilových svazű, jejichž organizační struktura a institucionální pşíslušnost podléhala častým zmĩnám (jmenujme alespoň 40. župu cyklistű a automobilistű Slezska a části Moravy). 801 Do kategorie motosportu spadá vedle závodű motocyklű také automobilismus, jemuž se v Opavĩ vĩnoval již od pşedválečného období napşíklad prűmyslník Ernst Weisshuhn. 802 Z vĩtších sportovních akcí stojí za zmínku motocyklové a automobilové jízdy zručnosti uspoşádané o svatodušních svátcích 1926 u pşíležitosti dvacátého výročí nĩmeckého Moravskoslezského automobilového klubu na vypuštĩném opavském kluzišti. 803 Motocyklové závody se ve mĩstĩ konaly i v dalších letech. 804 Velký význam mĩla soutĩž nazvaná I. zlatý pohár: Slezská plochá dráha v Opavĩ. V kvĩtnu 1935 ji ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava, inv. č. 84. Volkspresse 8. 1. 1935, Nr. 3, s. 6. 797 Adressbuch der Stadt Troppau 1938, s. 652. 798 Volkspresse, prűbĩžnĩ. 799 Adressbuch der Stadt Troppau 1938, s. 645. 800 Srov. R. DANĨK, Slavná historie, Vlastivĩdné listy Slezska a severní Moravy 33, 2007, č. 1, s. 19–22. 801 ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava, inv. č. 84; srov. také MZA Brno, B 40, Zemský úşad Brno – spolky, sign. 22 321, kart. 3950; tamtéž, sign. 26 332, kart. 3956. 802 30 Jahre Mährisch-schlesischer Automobil-Club, s. 4. 803 Programm für das Automobil- und Motorrad-Tournier des Mähr.-schles. Automobil-Club in Troppau am 24. Mai (Pfingstmontag) 3 Uhr Nachmittags am Eislaufplatz, Brünn [1926]. 804 Srov. napş. medaili ze závodű roku 1927. Z. STŞÍŽ – V. JAVORSKÝ, Medaile, s. 30, kat. č. I.10. 795 796 146 METAMORFÓZY INDIVIDUÁLNÍCH DISCIPLÍN uspoşádal Severovýchodní autoklub zemĩ Moravsko-slezské („SAM“) se sídlem v Moravské Ostravĩ. 805 Závodní dráha byla upravena ve Slavkovĩ u Opavy. Za tímto účelem byl z Ostravy vypraven zvláštní vlak se škvárou. 806 Jelo se nĩkolik motocyklových závodű rozdĩlených podle objemu válcű závodních strojű. Na startovní listinĩ se sice neobjevil žádný závodník z Opavy, zato se I. slezské ploché dráhy zúčastnili renomovaní jezdci z Rakouska, Nĩmecka, Itálie nebo Francie. Diváky mohl kromĩ vlastní podívané pşilákat i motocykl JAWA, který bylo možno vyhrát na slosovatelnou vstupenku zakoupenou v pşedprodeji. 807 Alespoň zčásti spadá mezi sporty ve sledovaném období také letectví. První letadla byla v Opavĩ k vidĩní už pşed první svĩtovou válkou na vojenském cvičišti. 808 Od druhé poloviny dvacátých let pĩstovala letecký sport opavská místní skupina Masarykovy letecké ligy (MLL), úşednĩ povolená roku 1926. 809 Jako strategicky dűležitá disciplína se letectví tĩšilo podpoşe státu, jak prozrazuje už název organizace. Zájmy opavské pobočky MLL zastupoval v prvé şadĩ agilní divizní generál Hanák. Pşelomovým datem ve vývoji letectví na Opavsku se stalo 16. záşí 1928, kdy bylo slavnostnĩ pşedáno do užívání letištĩ MLL u Dolního Benešova na Hlučínsku. Areál se rozkládal na 7,5 ha bývalých rothschildovských pozemkű a byl pşivítán jako „první a nejlepší soukromé letištĩ celé naší republiky“. Ze slavnostního otevşení, kterého se zúčastnili pşedstavitelé armády a ministerstev, vysílal brnĩnský rozhlas zvláštní relaci. Opavský odbor MLL uspoşádal u této pşíležitosti jeden ze svých leteckých dnű. 810 Opavsko získalo v novém letišti nejen další sportovištĩ, ale i zajímavou dopravní alternativu. Hlavní mĩsto Slezska si však v konkurenci s nedalekou Ostravou nemohlo udržet postavení regionálního organizačního centra českého letectví natrvalo. V polovinĩ tşicátých let bylo jednou z aktuálních organizačních otázek pşeložení župního sídla MLL z Opavy do vĩtší a ekonomicky silnĩjší Ostravy. 811 Ve tşicátých letech se v Opavĩ k českému odboru MLL pşişadila i letecká sekce nĩmeckého Turnvereinu, inspirovaná produkcí na žateckých turnerských slavnostech roku 1933. Pşedseda opavského spolku, stavitel Gustav Purde, dohodl s pşedním funkcionáşem Erwinem Primawesim, kurs stavby kluzákű pro spolky z Opavy a okolí. Činnost části členstva opavského turnerského spolku se upnula k získání prostşedkű na stavební materiál. Jelikož poslední chybĩjící součástku, gumové lano užívané pşi startování, sponzorovala firma Nivea, nesl první opavský nĩmecký cvičný kluzák Zögling právĩ její reklamní nápisy. 812 V reakci na zákaz létání v rámci Turnverbandu, 805 I. zlatý pohár. Slezská plochá dráha v Opavĩ, pşívĩtivém hlavním mĩstĩ Slezska. Oficielní program / I. Goldpokal – Schlesisches Flachrennen in Troppau, der gastfreundlichen Hauptstadt Schlesiens. Offizielles Programm, s. l. [1935]. 806 Svobodná republika 3. 5. 1935, č. 19, s. 4. 807 Tamtéž; I. zlatý pohár, nepag. 808 Srov. P. ŠOPÁK, Zlatá éra, in: K. MÜLLER – R. ŽÁČEK (edd.), Opava, s. 448. 809 ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava, inv. č. 84. 810 Svobodná republika 14. 9. 1928, č. 37, s. 3; tamtéž, 21. 9. 1928, č. 38, s. 2–3. 811 Srov. MZA Brno, B 40, Zemský úşad Brno – spolky, sign. 47 069, kart. 3855. 812 Viz vyobrazení F. FRANZ, Der Troppauer Turnverein, Troppauer Heimat-Chronik 1978, Nr. 344–345, s. 212. 147 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 respektive požadavek, aby všichni letci byli členy československého Aeroklubu, se v roce 1936 utvoşila místní skupina Opava Svazu nĩmeckých letcű v ČSR. 813 Pşedsedou se stal bývalý válečný letec a jeden z prvních členű svazu Karl Josef Knopp. Na založení odboru se podílel také budoucí starosta Reinhart Kudlich. Knopp byl pozdĩji dokonce zvolen místopşedsedou Svazu nĩmeckých letcű v ČSR. 814 Pobočka pşevzala od opavského Turnvereinu bezplatnĩ veškeré vybavení, pşesídlila do areálu opavských hospodáşských výstav (TROWA) a stačila ještĩ dokončit druhý cvičný kluzák. Za improvizované letištĩ sloužilo Turnvereinu, místní skupinĩ Svazu nĩmeckých letcű v ČSR a zşejmĩ i pobočce MLL vojenské cvičištĩ u Otic. Sportovní moment byl v činnosti místní skupiny pşítomen, byť neműžeme podceňovat ani vojenský potenciál létání. Od roku 1938 byl spolek již jednoznačnĩ podşízen zájműm nĩmecké armády. 815 „Společenské“ hry Opĩt si dovolíme menší nepşesnost, když v této kapitole zahrneme šachy, kuželky a kulečník pod „společenské hry“ spíše než sporty v pravém slova smyslu. Byly totiž i nadále pşinejmenším stejnĩ silnĩ spjaty s kavárenskou a hospodskou družností jako se sportovní konkurencí. Nejdále dospĩly na cestĩ k institucionalizaci a vzájemnému pomĩşování výkonnosti šachy. Popularitu hry v meziválečném období dokládalo a současnĩ posilovalo uveşejňování vybraných šachových úloh v lokálním denním tisku. Rubriku Šachový koutek (Schachecke), objevující se v Deutsche Post pravidelnĩ od kvĩtna 1926, vedl dlouhou dobu moravskoostravský šachový mistr Karl Gilg, který reprezentoval Československo na šachových olympiádách. I po roce 1918 pokračoval v pomĩrnĩ čilé činnosti nĩmecký Opavský šachový spolek (TSK). Jeho kdysi nejlepší hráč Karl Dorasil však byl po vĩtšinu meziválečného období sužován nemocí. Roku 1938 zemşel jako poslední zakládající člen. V prvorepublikové éşe nahradil churavĩjícího Dorasila na výkonnostní špičce klubu stşedoškolský profesor Rudolf Bauer, který pűsobil v župním vedení Nĩmeckého šachového svazu v ČSR a v roce 1936 stanul v čele TSK. 816 Ke staršímu nĩmeckému Opavskému šachovému klubu se po şíjnovém pşevratu pşidružil i český spolek, Klub českých šachistű v Opavĩ. Byl založen roku 1919, avšak už roku 1924 došlo k jeho Ortsgruppe Troppau des Verbands deutscher Flieger in der ČSR. Alfred SCHWAN, Troppaus Segelflieger, Troppauer Heimat-Chronik 1977, Nr. 327, s. 86–88; srov. Rudolf SPILLER, Die Troppauer Segelfliegergruppe, Troppauer Heimat-Chronik 1962, Nr. 154, s. 277. 815 Tamtéž, s. 88; F. FRANZ, Der Troppauer Turnverein, Troppauer Heimat-Chronik 1978, Nr. 344–345, s. 213. 816 P. RADĨJ, Šachové kluby, s. 8. Nĩmecký spolek mĩl už v první polovinĩ dvacátých let 70 členű. SOkA Opava, Klub českých šachistű Opava / Troppauer Schachklub (nezpracovaný fond), 31. valná hromada Opavského šachového klubu 22. 3. 1923. 813 814 148 METAMORFÓZY INDIVIDUÁLNÍCH DISCIPLÍN vymazání ze spolkového rejstşíku. 817 Kolem existence prvního českého šachového klubu v Opavĩ existuje mnoho nejasností. Vlastivĩda Opavska z roku 1922 napşíklad zmiňuje mezi českými organizacemi pouze Klub českých šachistű (KČŠ), odbočku Svazu československého dűstojnictva. 818 Delší trvání mĩl až Klub českých šachistű ustavený 22. záşí 1931 v kavárnĩ Orient na nároží Ostrožné a Hrnčíşské ulice, pűsobící až do obsazení Opavy nacistickými vojsky. Nový klub vykazoval kromĩ shodného jména také určitou personální návaznost na starší organizaci. „Druhý“ KČŠ se pravidelnĩ účastnil župního pşeboru, kde se od spíše neúspĩšných začátkű propracoval na solidní úroveň a v sezónĩ 1937–1938 se dokonce stal mistrem Moravskoslezské šachové župy. V roce 1934 klub čítal už 66 členű, pşičemž výkonnostnĩ nejlepším z nich býval Karel Burda. 819 Nĩmecký spolek udržoval s českými šachisty kolegiální vztahy, byl jim nejen soupeşem, ale i spolupoşadatelem významnĩjších utkání. Zpočátku dokonce litoval vzniku „nacionálních proudű mezi šachisty“, které jim znemožnily pűsobit v jediném spolku. 820 Prvorepublikový šachový ruch v Opavĩ zažil nĩkolik zaznamenáníhodných vytržení z poklidné každodennosti. Mezi nĩ bezesporu patşily pobyty mezinárodnĩ úspĩšných šachistű. KČŠ napşíklad v roce 1932 uspoşádal v kavárnĩ Orient simultánku s pozdĩjším šachovým velmistrem Jefimem Dmitrijevičem Bogoljubovem, nĩmecký spolek brzy nato pşivítal šachového velmistra Rudolfa Spielmanna. 821 V şíjnu 1933 se uskutečnila simultánka šachového mistra (pozdĩji velmistra) Salo Flohra na padesáti šachovnicích, evidentnĩ pşitažlivá i pro místní veşejnost, neboť jí pşihlíželo 127 platících divákű. 822 Za nejvýznamnĩjší akci je však tşeba považovat simultánku Alexandra Alexandroviče Aljechina uspoşádanou KČŠ ve spolupráci s TSK 8. prosince 1933. Šachový velmistr hrál na padesáti deskách v sále bývalého divizního velitelství. Atraktivní simultánku si tehdy vyzkoušelo 18 členű KČŠ, 11 členű TSK a 21 „cizích“. 823 Jako vítané zpestşení opavského šachového života ve druhé polovinĩ 817 Srov. P. RADĨJ, Šachové kluby, s. 9. A. E. VAŠEK – V. K. VENDL, Opava a okolí, s. 81. Z roku 1933 pochází opĩt ojedinĩlá zmínka o Klubu šachistű odbočky Svazu rotmistrű v Opavĩ. Srov. MZA Brno, B 40, Zemský úşad Brno – spolky, sign. 21 404, kart. 3846. 819 SOkA Opava, Klub českých šachistű Opava / Troppauer Schachklub (nezpracovaný fond), Kniha zápisű ze schűzí Klubu českých šachistű, výborová schűze 20. 2. 1934; P. RADĨJ, Šachové kluby, s. 8–9. 820 SOkA Opava, Klub českých šachistű Opava / Troppauer Schachklub (nezpracovaný fond), 29. valná hromada Opavského šachového klubu 24. 2. 1921. 821 Tamtéž, 40. valná hromada Opavského šachového klubu 28. 4. 1932. 822 Tamtéž, Kniha zápisű ze schűzí Klubu českých šachistű, členská schűze 10. 10. 1933; P. RADĨJ, Šachové kluby, s. 12. 823 Velmistr 29 partií vyhrál, 13 remizoval a 8 prohrál. Inkasoval 1 000 Kč a byl mu uhrazen pobyt. SOkA Opava, Klub českých šachistű Opava / Troppauer Schachklub (nezpracovaný fond), Kniha zápisű ze schűzí Klubu českých šachistű, výborová schűze 20. 2. 1934, výborová schűze 7. 11. 1933; Deutsche Post 1. 12. 1933, Nr. 281, s. 6. 818 149 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 tşicátých let zapűsobilo také pşesídlení zmiňovaného československého reprezentanta Karla Gilga do Lodĩnice u Opavy. 824 Oproti šachu se kulečník a kuželkáşský sport vyvíjely nadále spíše na bázi stolových společností. I v jejich pşípadĩ nicménĩ zaznamenáváme tendence k institucionalizaci: v první polovinĩ tşicátých let existoval Svaz nĩmeckých kuželkáşű ve Slezsku 825 a ve druhé polovinĩ tşicátých let se objevuje úşednĩ povolený nĩmecký Billiard Klub 1936 Opava. 826 Pşinejmenším regionální tisk sledoval s vĩtším zájmem týmové soutĩže kuželkáşű. Hrálo se v nĩkolika místních hostincích a jejich letních zahradách. Populární byly zejména tzv. opavské kuželkáşské olympiády (Kegelolympiade). Z názvű nĩkterých družstev si műžeme udĩlat pşedstavu o profesní, spolkové nebo teritoriální pşíslušnosti hráčű (Uhr-Werkmeister, Turner, Nasses Viertel), jiné vypovídají leda o jejich ostrovtipu (Gemütliche). 827 824 SOkA Opava, Klub českých šachistű Opava / Troppauer Schachklub (nezpracovaný fond), 2. výborová schűze Opavského šachového klubu 18. 11. 1935. 825 Verband deutscher Kegler in Schlesien. Srov. MZA Brno, B 40, Zemský úşad Brno – spolky, sign. 6468, kart. 3933. 826 Adressbuch der Stadt Troppau 1938, s. 641. 827 Deutsche Post 1. 6. 1932, Nr. 129, s. 9; tamtéž 11. 6. 1932, Nr. 141, s. 8. 150 IV. OD ŠKOLNÍHO TĨLOCVIKU K TĨLESNÉ VÝCHOVĨ Marxistická historiografie nĩkdy „buržoazní“ první republice vyčítala, že nesplnila veškeré požadavky na rozvoj školní tĩlesné výchovy. 828 Na problém se nicménĩ műžeme podívat i z odlišného úhlu pohledu, který nám ukáže nezanedbatelné pokroky dosažené ve srovnání s posledními lety monarchie. Zmĩny k lepšímu se vedle zavedení povinné tĩlesné výchovy dívek projevily také v náplni osnov nebo v úrovni materiálního zázemí pşedmĩtu. Dűležitý krok tímto smĩrem pşedstavoval tzv. Malý školský zákon, neboli zákon z 13. července 1922, jímž se mĩnily a doplňovaly zákony o školách obecných a občanských (şíšský školský zákon z roku 1869 a jeho novela z roku 1883). Na obecných a mĩšťanských školách jím došlo k pşejmenování tĩlocviku na tĩlesnou výchovu, jež se stala povinným pşedmĩtem bez rozdílu pohlaví. 829 Naproti tomu pşipravené návrhy zákona o stşedních školách, jež se vĩnovaly i tĩlesné výchovĩ, nebyly schváleny. Stşedoškolský tĩlocvik tím postrádal normativní rámec, jenž by propűjčil jeho praxi potşebnou koncepčnost. Neménĩ dűležité než samotné zákonné normy byly osnovy pşedmĩtu. Zpočátku se učilo podle starých rakouských osnov. Obecné a mĩšťanské školy obdržely nové osnovy v roce 1922. Ty ale zűstaly na pűli cesty mezi starou praxí a novými trendy, odpovídajícími pozmĩnĩnému názvu pşedmĩtu. Dşívĩjší protežování nĩmeckého tĩlocviku bylo nahrazeno preferencí Tyršovy tĩlocvičné soustavy doplnĩné o vlivy francouzské a švédské. Velký dűraz byl nadále kladen na poşadová, prostná a náşaďová cvičení, naopak podcenĩny byly opĩt hry a tzv. sezónní cvičení (bruslení, lyžování, plavání). Pşes svou polovičatost znamenaly nové pşedpisy oproti dşívĩjším osnovám určité zlepšení. Po nĩkolika málo podstatných úpravách se v roce 1924 staly prvními oficiálními osnovami tĩlesné výchovy pro obecné a mĩšťanské školy v Československu. Horší byla situace na stşedních školách, kde se až do počátku tşicátých let učilo tĩlocviku (nikoli tĩlesné výchovĩ) podle mírnĩ upravených rakouských osnov. Zásadní zmĩnu pşinesl až návrh učebních osnov pro stşední školy realizovaný roku 1932. Ve srovnání s dosavadními pşedpisy položil vĩtší dűraz na pşirozená cvičení, sporty a hry, čímž vyhovĩl tendenci ke svobodnĩjším projevűm tĩlesné kultury, charakteristickým pro její poválečný vývoj. V roce 1932 byly rovnĩž vydány nové osnovy pro mĩšťanské školy a roku 1933 i aktualizované osnovy pro školy národní. 830 Jelikož po první svĩtové válce pşevládly ve školství pacifistické tendence, pşedvojenská pşíprava na školách, jak jsme ji poznali v posledních letech monarchie, nebyla obnovena. Teprve sílící ohrožení republiky pociťované po nástupu Adolfa Hitlera k moci učinilo z branné výchovy na školách opĩt aktuální otázku a nutnost. První smĩrnice k zajištĩní branné výchovy na československých školách vydalo 828 Tak vyznívají nĩkteré pasáže jinak faktograficky solidní práce L. REITMAYER, Dĩjiny školní tĩlesné výchovy. 829 Sbírka zákonű a naşízení státu československého, ročník 1922, s. 1003. 830 L. REITMAYER, Dĩjiny školní tĩlesné výchovy, s. 71–74, 222–223. 151 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 ministerstvo školství a národní osvĩty v letech 1934 a 1935, 1. července 1937 byl vyhlášen zákon o branné výchovĩ. Reguloval mimo jiné i brannou výchovu na školách, jež se stávala povinnou pro žactvo a studující veşejných škol všech stupňű a druhű. Sestávala a) z branné pşípravy, jež mĩla složku mravní, naukovou a tĩlesnou (začínala současnĩ s povinností ke školní docházce), b) z výcviku v pomocných a ochranných službách (začínal od 1. záşí roku, v nĩmž žáci dovršili 14. rok vĩku) a c) z vlastního branného výcviku (začínal od 1. záşí roku, v nĩmž žáci dovršili 17. rok vĩku). 831 Skutečných osnov se branná výchova na obecných, mĩšťanských a stşedních školách dočkala až roku 1938. 832 Odborník na školní tĩlesnou výchovu Ladislav Reitmayer poznamenal, že „opĩrným pşedmĩtem [branné výchovy – pozn. aut.] se stala tĩlesná výchova, v níž se tĩžištĩ práce pşeneslo do pşírody, vyzvedla se hlavnĩ cvičení na volném vzduchu, hry, cvičení na pşirozeném náşadí (polní tĩlocvik), úpoly, orientace v terénu a cvičení poşadová.“ 833 Ne vždy bezchybné a včasné právní normy nesmí zastínit zmiňované zlepšení náplnĩ výuky ani pokrok ve vybavenosti škol, patrný dodnes pşi pohledu na školské ústavy vystavĩné v meziválečném dvacetiletí, byť i v roce 1938 existovala şada škol, které se tísnily v nevyhovujících budovách a nemĩly k dispozici tĩlocvičnu. Napşíklad o dvojici tĩlocvičen nĩmeckého učitelského ústavu se po pşevratu dĩlil nĩmecký a český učitelský ústav s nĩmeckým a českým gymnáziem, českou obchodní školou a Sokolem. 834 V Opavĩ bylo budování nových škol spojeno s pşílivem českého obyvatelstva po roce 1918 a zmírňováním nedostatku školních budov, jejichž stavbu pşed rokem 1914 vĩtšinou úspĩšnĩ blokovaly nĩmecké úşady. Školy vystavĩné ve dvacátých letech ukazují sebevĩdomí českého etnika a zájem o harmonický rozvoj českých dĩtí, zajišťovaný nejen výukou ve tşídách, ale i tĩlesnou výchovou v hygienicky vyhovujících tĩlocvičnách. Jako pşíklad műžeme uvést trojici českých škol postavených v prvních deseti letech republiky. Na tĩlocvičnu bylo pamatováno u III. obecné školy na Gabelsbergerovĩ (Maşádkovĩ) ulici, u II. mĩšťanské školy na Riegrovĩ ulici a dokonce i u (Zemské) Dívčí odborné školy rodinné na Kylešovském kopci, tşebaže byla zpočátku zaşízena jako pşednáškový sál. 835 Na základĩ analogií műžeme jen pşedpokládat, že i v Opavĩ od dvacátých let nebyl kladen tak velký dűraz na poşadová, prostná a náşaďová cvičení jako pşed první svĩtovou válkou a tĩlesná výchova se stávala pestşejší. Více se dbalo na atletiku a sportovní hry. Naproti tomu repertoár nepovinných pohybových her, jež doplňovaly vĩtšinou dvouhodinovou týdenní dotaci obligatorní tĩlesné výchovy, nebylo potşeba radikálnĩ mĩnit. Jejich pşedválečná podoba vcelku vyhovovala i novým standardűm. Zdá se, že na nĩkterých školách (nĩmecká reálka) se pouze staly povinnými pro veškeré K branné výchovĩ na školách viz Sbírka zákonű a naşízení státu československého, ročník 1937, s. 819–820. 832 L. REITMAYER, Dĩjiny školní tĩlesné výchovy, s. 117–119. 833 Tamtéž, s. 119. 834 Josef HRDINA, Po pşevratu, in: Památník českého gymnasia, s. 47. 835 T. HERELOVÁ, Stručná kronika Zemské dívčí odborné školy rodinné a živnostenské v Opavĩ, in: Rudolf GUDRICH (ed.), Deset let československého Opavska, Opava 1928, s. 35. 831 152 OD ŠKOLNÍHO TĨLOCVIKU K TĨLESNÉ VÝCHOVĨ místní žactvo. 836 Cvičilo se však nadále pşedevším na loukách obklopujících Mĩstské sady. S vĩtším počtem novinek se setkáváme jen na českých ústavech, jež tĩžily z importu nĩkterých nových odvĩtví, zatímco nĩmecké školy zűstávaly vedle tradičnĩ oblíbeného fotbalu vĩrné turnerským hrám. Na českých školách se k fotbalu pşidávala pşedevším velice populární novinka v podobĩ odbíjené, v menší míşe házená nebo tenis. České gymnázium dokonce získalo na sokolském stadionu vlastní ústavní tenisový dvorec, když jeho žáci už dşíve hráli na dvorci v zahradĩ Zemské vlády slezské (Zemské správy politické), propűjčené zemským prezidentem Josefem Šrámkem. 837 Na nĩmeckých školách mĩl u chlapcű vedle fotbalu výsadní postavení Schlagball, v nĩmž i za první republiky soutĩžilo gymnázium, reálka a učitelský ústav o čestný štít Larisch-Mönnichűv. Chlapci i dívky hráli Faustball, tamburello, Ball über die Schnur nebo Grenzball. 838 Školní statistiky jako jeden z mála dokumentű zachycují také sporty pĩstované mládeží ve volném čase. Mimo školu provozovala česká i nĩmecká mládež lední hokej, cyklistiku, plavání, bruslení, lyžování či turistiku. Napşíklad na Veşejné československé obchodní škole v Opavĩ byly z pohybových aktivit nejoblíbenĩjší sezónní zábavy (sáňkování, bruslení, jízda na kole, turistika, koupání a plavání). Mezi míčovými hrami získal značnou oblibu volejbal, kterému se vĩnovalo 244 žákű, zatímco fotbalu 114, házené 106, stolnímu tenisu 98, basketbalu 47 a tenisu 30. Krom toho 140 žákű pĩstovalo lehkou atletiku, 109 tĩlocvik v tĩlocvičných jednotách, 108 lyžování a 13 veslování, vzácný doklad toho, že veslaşský sport v Opavĩ ani v prvorepublikové éşe zcela nezanikl. 839 Pestrá skladba sportű provozovaných na jediném z mnoha opavských školských ústavű nám alespoň naznačuje mnohem barvitĩjší historickou skutečnost, kterou prameny hromadné povahy zprostşedkovávají v pohşíchu zúženém pohledu. 836 V roce 1929 se o nich píše výslovnĩ jako o „für alle ortsansässigen Schüler und Schülerinnen verbindlich“. Jahres-Bericht Realschule 1928–1929, s. 12. 837 Program českého gymnasia 1921–1922, s. 6. 838 Srov. tamtéž. Ball über die Schnur je jednoduchá varianta odbíjené, Grenzball je nĩmecká hrá podobná rugby. 839 XVIII. roční zpráva veşejné československé obchodní školy v Opavĩ za školní rok 1937–1938, Opava 1938, s. 19. 153 V. SÍLA MASY Nĩmecké tĩlocvičné spolky I v meziválečném období zűstal vzhledem k národnostním pomĩrűm mĩsta dominantním tĩlocvičným spolkem Opavský Turnverein. Ten se stejnĩ jako Turnverband v celostátním mĩşítku stal ve tşicátých letech masovou organizací, dűležitým činitelem společenského, ale i politického života nĩmeckého obyvatelstva. Zatímco v dubnu 1918 mĩl Opavský turnerský spolek 373 členű, ve tşicátých letech jejich počet pşesáhl dva tisíce a Turnverein mĩl být vűbec nejvĩtším spolkem ve mĩstĩ. 840 V Opavĩ kromĩ toho sídlila Oderská turnerská župa a místní Turnverein mĩl významné zastoupení také v celostátním vedení Turnverbandu. Emil Czihal vykonával od roku 1928 funkci osvĩtového vedoucího (Verbandsdietwart), jenž mĩl dbát na výchovu členstva v nacionálním duchu. Czihal byl sice rodákem z Potštátu, ale od roku 1890 žil v Opavĩ, kde získal učitelské vzdĩlání. 841 Po praxi v Dolních Rakousech pűsobil na opavské Schillerovĩ jubilejní škole. Byl významnou osobností národnĩ obranného spolku Nordmark, pşedsedal jeho opavské místní skupinĩ a zasedal v ústşedním výboru. Proslul jako skvĩlý şečník a zastánce šovinistických völkisch nacionalistických myšlenek. Za mobilizace roku 1914 údajnĩ „již oblečen jako poručík, vyšplhal na telefonní budku stojící pşed mĩstským divadlem a z její stşíšky pronesl plamennou şeč k Opavanűm, kteşí plnili Horní námĩstí a vedlejší ulice“. 842 Po první svĩtové válce byl zvolen do mĩstského zastupitelstva. V roce 1933 byl podobnĩ jako další významný funkcionáş Opavského turnerského spolku a Volkssportu, Max Schindler, pşeložen mimo Opavu. Zatímco Schindler nalezl nové pűsobištĩ v Plzni, Czihal se stĩhoval do jihomoravské vsi Jişice. Roku 1937 byl pşedčasnĩ penzionován a byla mu zkrácena renta. Konec jeho pűsobení ve funkci Verbandsdietwarta spadá vjedno s vytlačením starého völkisch nacionalismu jako ideologického základu činnosti Turnverbandu. Nacionálové byli zejména v letech 1931–1934 v čele organizace nahrazeni mladými funkcionáşi z okruhu Konrada Henleina, potažmo organizace Kameradschaftsbund. Czihal, kterého historik Turnverbandu Andreas Luh označuje jako „starého Schönereriána“, odstoupil z funkce v bşeznu 1933 oficiálnĩ z rodinných dűvodű. Na Henleinűv popud jej vystşídal pşíslušník Kameradschaftsbundu Walter Brand. 843 840 Na rozmach spolku zapűsobilo blahodárnĩ jistĩ i zrovnoprávnĩní žen v roce 1921. 70 Jahre Troppauer Turnverein 1861–1931, s. l. [1931], s. 2; P. BUHL, Der Troppauer Turnverein, Troppauer Heimat-Chronik 1962, Nr. 152, s. 200. 841 Emil Czihal * 7. 4. 1879 – † 2. 3. 1959. 842 Alfred BERNER, Verbandsdietwart Emil Czihal 80 Jahre, Troppauer Heimat-Chronik 1959, Nr. 110, s. 62; Rektor a. D. Emil Czihal, Altvater 1959, Nr. 2, s. 34. 843 Turnzeitung des Deutschen Turnverbandes 14, 1933, Nr. 7, s. 111; A. LUH, Der Deutsche Turnverband, s. 219, 257. 154 SÍLA MASY Nás nicménĩ musí v prvé şadĩ zajímat „sportovní“ náplň činnosti opavského Turnvereinu. Vlastní gymnastika, poşadová cvičení a lehkoatletické disciplíny nedoznaly ve dvacátých letech podstatnĩjších zmĩn. Standardní prűbĩh spolkových setkání začínal nástupem, zdravicí vedoucího cvičitele (Turnwart), pokračoval společnou rozcvičkou. Po zazpívání jedné písnĩ se obvykle cvičilo po skupinách na náşadí, následovalo cvičení za doprovodu klavíru a hodinu zakončily volné cviky a míčové hry. Teprve s nahrazováním starých nacionálű v rámci celého Turnverbandu se i v opavském spolku prosazovaly pro mládež atraktivnĩjší formy, než byla ponĩkud strnulá soustava praktikovaná do té doby. Od tşicátých let patşila ke klíčovým aktivitám branná cvičení – pşekážkové bĩhy, nacvičování sebeobrany a bojových her. 844 Tato inovace nepochybnĩ významnĩ pşispĩla ke zmasovĩní hnutí. Bĩžnou činnost zpestşovaly četné turnerské sjezdy a slavnosti. Velký význam mĩla hlavnĩ účast na žateckém svazovém sjezdu v roce 1933 a na vratislavské turnerské slavnosti roku 1938, která byla ještĩ koncem sedmdesátých let opavskými turnery líčena jako triumfální manifestace nĩmecké národní svornosti, v rozporu se svým iredentistickým pozadím. 845 Vedle branných her se uplatňovaly také další oblíbené doplňkové disciplíny. O mnohých z nich – Faustballu, Schlagballu, házené, lehké atletice, lyžování, plavání i bezmotorovém létání – jsme pojednali už v pşedchozích kapitolách. 846 Zbývá doplnit, že opavský Turnverein i v meziválečném období pĩstoval šerm fleretem a šavlí, jenž se však již podle všeho netĩšil takové oblibĩ jako pşed první svĩtovou válkou. 847 Celkový úpadek šermíşského sportu dokládá i pokus o jeho oživení z konce dvacátých let, který však nebyl vázán na turnerské prostşedí. Novou vlnu zájmu se neúspĩšnĩ snažil podnítit tenista Josef Neubauer. Agitoval pro šerm jako pro doplňkový sport, který poműže hráčűm tenisu zlepšit práci nohou, a jako ideální disciplínu pro „pşechodové“ mĩsíce (bşezen, duben). 848 Jak už bylo zmínĩno, pşešla po şíjnovém pşevratu do majetku Turnvereinu celá Jahnova tĩlocvična. Na schodišti budovy byla v roce 1924 odhalena pamĩtní deska padlým v první svĩtové válce. Kromĩ Jahnovy tĩlocvičny cvičili turneşi na jejím dvoşe, míčové hry provozovali na blízkém Eichendorffovĩ námĩstí (Námĩstí Joy Adamsonové) nebo v Mĩstských sadech. Z výrazných osobností spolku mezi obĩma válkami jmenujme na prvním místĩ şeditele mĩšťanské školy Antona Ballera, který pşevzal pşedsednictví Turnvereinu počátkem století na dobu zhruba pĩtadvaceti let po inženýru Adolfu Müllerovi. 849 Po nĩm se stal nejvýznamnĩjší postavou další dlouholetý 844 F. FRANZ, Der Troppauer Turnverein, Troppauer Heimat-Chronik 1978, Nr. 344–345, s. 200– 201. 845 F. FRANZ, Der Troppauer Turnverein, Troppauer Heimat-Chronik 1978, Nr. 344–345, s. 203. 846 Vedle sportovních a tĩlocvičných sekcí byly v meziválečném opavském Turnvereinu aktivní i společenské odbory (taneční, hudební, loutkoherecký). 847 F. FRANZ, Der Troppauer Turnverein, Troppauer Heimat-Chronik 1978, Nr. 344–345, s. 213. 848 Josef NEUBAUER, Fechtsport, Deutsche Post 26. 2. 1929, Nr. 48, s. 6. 849 Alfred BERNER, Anton Baller (Brand) zu seinem hundertsten Geburtstag am 4. April 1959, Troppauer Heimat-Chronik 1959, Nr. 111, s. 80–82. 155 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 pşedseda turnerského spolku, stavitel Gustav Purde. Právĩ Purde spolu s Czihalem byli nejčastĩjšími a nejsugestivnĩjšími şečníky pşi slavnostech slunovratu a podobných pro turnery významných pşíležitostech, z nichž nĩkteré se údajnĩ tĩšily návštĩvĩ až 20 000 osob! O vysokou úroveň cvičení se kromĩ Maxe Schindlera zasloužili Engelbert Marschoun nebo Hans Stanofsky (Stanovsky, Stanowsky). Mládeži se intenzivnĩ vĩnoval Otto Eßler, jenž však musel v roce 1928 odejít za služebními povinnostmi do Prahy. Po nĩm pşevzal práci s mládeží další významný činovník Otto Ernst, který vedl také cvičení mužű. Dívčí a ženský tĩlocvik pozvedl stşedoškolský profesor Erwin Roßmanith, jenž se staral i o rozvoj plavání, šermu či vedení tanečních kurzű. Další stşedoškolský profesor Anton Bennek s turnerkami nacvičoval tance a cviky za hudebního doprovodu (rytmika). O lyžování se hlavnĩ po vynuceném odchodu Maxe Schindlera z Opavy zasloužil Pepperle Dworschak, plavání mĩlo svého nadšeného pşíznivce ve Ferdinandu Franzovi, jenž nám po sobĩ zanechal ideologicky dosti zatížené črty k dĩjinám spolku. Zájmy bezmotorového létání obzvláštĩ aktivnĩ zastupoval Rudolf Spiller. V poslední fázi opavské existence Turnvereinu se výraznĩ angažoval také starosta mĩsta Reinhart Kudlich. 850 Kvűli nedostatku pramenű pro meziválečné období bohužel neműžeme Turnvereinu vĩnovat zdaleka tolik prostoru, kolik by si už s ohledem na svou velikost zasloužil. Snad se nĩkdy podaşí sestavit z disparátních zmínek v denním tisku a úşedních záznamech ucelenĩjší výklad. Mezi ostatními opavskými tĩlocvičnými spolky zaujímá zvláštní postavení místní skupina nĩmeckého národnĩ socialistického Svazu „Volkssport“. 851 V jejím pşípadĩ tvoşil sport spíše zástĩrku pro politické cíle. Opavská pobočka byla podle údajű spolkového katastru povolena v prosinci roku 1929. Celý svaz byl ovšem už o tşi roky pozdĩji úşednĩ rozpuštĩn v souvislosti s protistátní činností jeho pşíslušníkű, z nichž nĩkteşí v roce 1932 stanuli pşed soudem ve známém procesu. 852 Delší trvání naproti tomu mĩl Kşesťanský nĩmecký tĩlocvičný spolek Opava (zkr. CDT). Založen byl asi po první svĩtové válce, nicménĩ datum jeho povolení uvedené ve spolkovém katastru (17. února 1930) je zavádĩjící. 853 Opavský CDT vzešel z okruhu kolem Katolického lidového spolku, 854 nástupce Spolku katolických tovaryšű. 855 V jeho spolkovém domĩ Na Rybníčku patrnĩ katolický Turnverein začal s cvičením, které bylo brzy pşeloženo do klášterní školy. Po dalším nárűstu členstva se CDT uchýlil do tĩlocvičny školy 850 F. FRANZ, Der Troppauer Turnverein, Troppauer Heimat-Chronik 1978, Nr. 344–345, s. 200– 216; TÝŽ, 90 Jahre Troppauer Turnverein, Troppauer Heimat-Chronik 1951, Nr. 14, s. 3–7; P. BUHL, Der Troppauer Turnverein, Troppauer Heimat-Chronik 1962, Nr. 152, s. 196–208. 851 Ortsgruppe Troppau des Verbandes Volkssport, Nationalsozialistischer Verband für Wandern, Radfahren, Spiel und Sport aller Art. 852 Srov. Jaroslav CÉSAR – Bohumil ČERNÝ, Politika nĩmeckých buržoazních stran v Československu v letech 1918–1938, Díl II, Praha 1962, s. 134–135. 853 Christlich-deutscher Turnverein Troppau. ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava, inv. č. 84. 854 Katholischer Volksverein in Troppau. 855 Katholischer Gesellenverein. 156 SÍLA MASY na Badenfeldovĩ (Ochranovĩ) ulici a dvou mĩstských tĩlocvičen na Turnéşské (Hauerovĩ) ulici. Kromĩ toho od jara do podzimu využíval hşištĩ FC Herthy. Tĩlocvičný spolek intenzivnĩ spolupracoval s ostatními opavskými organizacemi katolického zamĩşení, agitoval pro katolický tisk, zúčastnil se sbírky na zvony pro farní kostel Nanebevzetí Panny Marie a podpoşil další dobročinné sbírky organizované místní charitou. Názorovĩ stáli katoličtí turneşi nejblíže Nĩmecké kşesťansko-sociální stranĩ lidové. 856 Pşi CDT postupnĩ vznikly odbory žen, školákű a ve spolupráci s opavskou pobočkou rodičovského spolku Šťastné dĩtství 857 organizoval kşesťanský Turnverein také cvičení pşedškolákű. Roku 1931 mĩl už 111 členű. 858 Kladl dűraz nejen na tĩlesné posílení a zdokonalení, ale i na mravnĩ náboženskou výchovu. Kromĩ prostných, poşadových a náşaďových cvičení nebo atletiky se členové spolku vĩnovali stolnímu tenisu a házené, v níž získali župní mistrovský titul. Nejvýraznĩjšími osobnostmi CDT se stali jeho pşedseda, poštovní úşedník Emil Veith a hlavní cvičitel (Turnwart) Rudolf Pietsch. Veith pşedsedal CDT od roku 1929, byl členem místního i okresního vedení Nĩmecké kşesťansko-sociální strany lidové, zasedal ve výboru Katolického lidového spolku v Opavĩ, byl dűvĩrníkem charity, podporoval místní skupinu spolku Šťastné dĩtství a spolupracoval s kşesťansko-sociálním listem Das Volk. 859 Vrchol svého vlivu zaznamenalo hnutí v Opavĩ v dobĩ konání 3. svazové turnerské slavnosti CDT, „sletu“ nĩmeckých katolických turnerű z celé Československé republiky, v roce 1932. 860 Kromĩ cvičencű z Československa se ho zúčastnili i hosté z Nĩmecka a Rakouska. Na slavnostní shromáždĩní a polní mši na Eichendorffovo námĩstí (Námĩstí Joy Adamsonové) pşišlo na 10 000 osob. Sportovní náplň „sletu“ konaného z vĩtší části na hşišti FC Herthy u mĩstského koupalištĩ tvoşila şada atletických a gymnastických disciplín, plávání, potápĩní, skoky do vody, zápasy ve Faustballu a házené. Prostným cvičením asi tisícovky turnerű a turnerek pşihlíželo prý pşes 20 000 divákű. 861 Dalším opavským nĩmeckým tĩlocvičným spolkem pşed rokem 1938 byl dĩlnický tĩlocvičný a sportovní spolek, známý pod zkratkou ATUS. 862 Tak jej alespoň uvádí socialistický tisk. Snad jím byl mínĩn Dĩlnický turnerský spolek „Svoboda“ pro obojí 856 Deutsche Christlichsoziale Volkspartei in der Tschechoslowakischen Republik. Frohe Kindheit, Ortsgruppe Troppau. 858 Verbandsturnzeitung für die christlich-deutsche Turnerschaft der C. S. R. 24, 1932, Nr. 3, s. 8. 859 Rudolf PIETSCH, Frisch, Fromm, Froh und Frei, in: R. MADER (ed.), Unser Troppau, s. 147– 148; Emil Veith 80 Jahre, Troppauer Heimat-Chronik 1978, Nr. 346, s. 252. 860 Festführer zum 3. Verbandsturnfest der Christlich-deutschen Turnerschaft der Č.S.R. Troppau 8., 9., 10. Juli 1932, Jägerndorf [1932]. 861 Von -ger [šifra], Unser 3. Verbandsturnfest, Verbandsturnzeitung für die christlich-deutsche Turnerschaft der C. S. R. 24, 1932, Nr. 8, s. 2–4. 862 Arbeiter-Turn- und Sportverband in der Tschechoslowakischen Republik. 857 157 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 pohlaví, 863 místo nĩjž se ke sklonku první republiky setkáváme s odborem Dĩlnické tĩlocvičné a sportovní unie. 864 Jako pşedseda je k roku 1938 doložen redaktor Volkspresse, od roku 1929 mĩstský radní a od roku 1934 námĩstek purkmistra Stefan Titz, významná opavská osobnost sudetonĩmecké sociální demokracie. 865 Ani socialistický sport ovšem nezűstal imunní vűči myšlenkám Henleinova hnutí a ATUS, stejnĩ jako CDT, v roce 1938 splynul s opavským Turnvereinem. 866 České tĩlocvičné spolky Na nejdelší tradici a nejrozsáhlejší členské základnĩ ze všech českých tĩlocvičných jednot stavĩl v Opavĩ Sokol. Míru popularity jednotlivých českých tĩlocvičných spolkű műžeme ilustrovat na jejich ohlasu u žákű českého gymnázia. Ve školním roce 1936– 1937 bylo v Sokole organizováno celkem 252 žákű a žákyň, zatímco Československý orel mĩl mezi gymnazisty deset a Dĩlnická tĩlocvičná jednota šest členű. 867 Válečné a tĩsnĩ poválečné období však bylo ještĩ ve znamení útlumu a pomalé konsolidace. Oproti roku 1913, kdy mĩla jednota 65 členű, poklesl jejich počet v roce 1918 o více než polovinu na 30. Početní sílení započalo až v prűbĩhu roku 1919 s pşíchodem českých státních zamĩstnancű. Již koncem roku 1919 registroval opavský Sokol 266 členű, až vyvstaly obavy z destabilizace spolku konjunkturními členy. Volání po pşísnĩjším posuzování novĩ pşíchozích však nebylo vyslyšeno a počet členű i v pşíštích letech, byť již pozvolnĩji, stoupal. Ve dvacátých letech se ustálil zhruba na 350, roku 1933 mĩla nejmasovĩjší česká tĩlocvičná organizace ve mĩstĩ 555 členű, z toho tşetinu žen (187). 868 Sokolskou jednotu výraznĩ posílila agitace mezi mládeží, nyní už definitivní založení ženského odboru v bşeznu 1919 a také pşistoupení členű dşívĩjší Tĩlocvičné jednoty „Pşemysl“, která se rozešla 25. bşezna 1919, aby se v dubnu toho roku rekonstituovala jako jízdní jednota opavského Sokola. 869 Symbolem sebevĩdomĩjšího vystupování opavského sokolstva se stala slavnost tzv. Sbratşení stráží svobody uspoşádaná 25. kvĩtna 1919 společnĩ s vojenskou 863 Arbeiter-Turnverein Freiheit für beiderlei Geschlechter. Srov. Josef LUKAS (Hg.), Adressund Geschäfts-Handbuch der Landeshauptstadt Troppau 1924, Troppau 1924, s. 483; Adreß- und Geschäftsbuch von Troppau 1932, s. 50. 864 Arbeiter Turn- und Sportunion, Verein Troppau. Srov. Adressbuch der Stadt Troppau 1938, s. 640. 865 Tamtéž; D. GAWRECKI, Opava za první republiky, in: K. MÜLLER – R. ŽÁČEK (edd.), Opava, s. 280; k Titzovĩ žurnalistické dráze srov. Paul BUHL, Die „Volkspresse“, Troppauer Heimat-Chronik 1972, Nr. 267, s. 80–85. 866 F. FRANZ, Der Troppauer Turnverein, Troppauer Heimat-Chronik 1978, Nr. 344–345, s. 215. 867 Program českého gymnasia 1936–1937, s. 9. 868 Památník Sokola Opava, s. 107, 133. Plynulý meziválečný rozvoj opavské sokolské jednoty ponĩkud narušila správní reforma. Spolek, za jehož vzestupem stál pşíliv českého úşednictva, musel být postižen zrušením zemĩ slezské a odchodem şady členű. 869 Tamtéž, s. 103, 105. 158 SÍLA MASY posádkou. 870 Rozmach sokolského cvičení umožnilo propűjčení tĩlocvičny učitelského ústavu, v níž členové jednoty poprvé cvičili 11. bşezna 1919. Prvního cvičení se zúčastnilo jen sedm osob, ale s pşíchodem nového členstva a rozvojem ženského cvičení pşestala jediná školní tĩlocvična sokolské jednotĩ brzy dostačovat. Pro ženy a dorost byla krátkodobĩ dána k dispozici mĩstská tĩlocvična na Turnéşské ulici, která byla opĩt opuštĩna, když bylo schváleno propűjčení druhé tĩlocvičny učitelského ústavu. Sokolské žactvo cvičilo od roku 1928 v nové Masarykovĩ II. mĩšťanské škole na Riegrovĩ ulici. 871 Zatímco otázku sokolovny pomohly rychle vyşešit školní tĩlocvičny, o venkovní cvičištĩ usiloval opavský Sokol nĩkolik let marnĩ. Jen jako prozatímní chápal spolek cvičištĩ v Mĩstských sadech. V roce 1921 se jednota zajímala o pozemek pod bývalým Zemským domem, který však byl uznán za pşíliš malý s ohledem na potşeby stále rostoucí organizace. 872 Komplikovaná jednání nakonec vedla k zisku bývalé Lundwallovy pískovny v jižní části Kylešovského kopce. 873 Z národnostních dűvodű nebylo možno zakoupit pozemek patşící nĩmeckému staviteli Juliu Lundwallovi pşímo. Proto s vlastníkem jednalo oficiálnĩ Družstvo pro stavbu rodinných domkű v Opavĩ, s nímž byli činovníci Sokola ve styku. Konkurenty Sokola nebyli jen Nĩmci, ale i sportovní klub Slezan, který rovnĩž jevil o pozemek zájem. V záşí 1923 ale Sokol uzavşel s Družstvem pşedbĩžnou kupní smlouvu a 28. dubna 1925 byla podepsána její definitivní verze. Sokol podle ní pşevzal od Družstva pozemek o výmĩşe 40 000 m2 za 170 000 Kč. 874 Nĩmec Lundwall, jenž v celé záležitosti sehrál významnou úlohu a chtĩl dokonce vypracovat projekt sokolského stadionu, 875 se retrospektivnĩ jeví jako jeden z nejvĩtších dobrodincű opavské české menšiny. Právĩ on – evangelík ze severního Nĩmecka nesrostlý s opavskými nĩmeckými nacionálními kruhy – se v osmdesátých letech uvolil pşevzít stavbu matiční obecné školy i pşístavbu pro české gymnázium. 876 Pşestože v jeho pşípadĩ šlo asi v prvé şadĩ o osobní profit, upşednostnĩním finančního zisku pşed nacionální averzí se výraznĩ odlišil od zásadnĩ nepşátelského postoje místních Nĩmcű k české národní emancipaci. V prvé fázi si stavba stadionu vynutila rozsáhlé terénní úpravy, provádĩné svépomocí od 16. záşí 1923. Projekt stadionu rozpracoval stavební odbor jednoty na základĩ nejúspĩšnĩjších ideových návrhű pşihlášených do soutĩže dotované částkou 10 000 Kč. Už v roce 1924, kdy bylo ve spodní části pozemku urovnáno provizorní cvičištĩ, se na vznikajícím stadionu konaly závody českých stşedoškolákű z Opavska. Stavba provádĩná firmou člena jednoty Julia Vysloužila byla nicménĩ dokončena až 870 Tamtéž, s. 104. Fotografie z akce uloženy v: Slezské zemské muzeum v Opavĩ, historické pracovištĩ, František Mosler, pozűstalost, E V/64. 871 Památník Sokola Opava, s. 103–104, 109. 872 Tamtéž, s. 113, 115. 873 Prűbĩh pşíprav a stavby Sokolského stadionu podrobnĩ popsala Vĩra KŞENOVSKÁ, Z historie výstavby Tyršova sokolského stadionu v Opavĩ (1923–1926), Vlastivĩdné listy Slezska a severní Moravy 32, 2006, č. 2, s. 21–25. 874 Památník Sokola Opava, s. 115. 875 P. ŠOPÁK, Sestup z výsluní, in: K. MÜLLER – R. ŽÁČEK (edd.), Opava, s. 474. 876 V. HAUER – J. FÜRST, Dvacet pĩt let, in: Program českého gymnasia 1908, s. 8. 159 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 v roce 1926, 877 kdy také hostila slet sokolské župy moravsko-slezské. 878 Financování stavby, která si brzy vyžádala pşes milion korun, pokryly zčásti subvence a dary ministerstva veşejného zdravotnictví a tĩlesné výchovy, slezské Zemské správní komise, „ochranitelské“ sokolské jednoty Prostĩjov I. a zejména Slezské obchodní a prűmyslové společnosti. Rozhodnutím její valné hromady z roku 1924 pşevzal Sokol do svého vlastnictví nárožní dűm na Olomoucké ulici č. 31, ve kterém si dşíve pronajímal sál s pşilehlými místnostmi. Budovu ale už v pşíštím roce prodal církvi československé a z výnosu kryl náklady na stavební práce. Nezanedbatelnou část finančního bşemene nesli samotní členové jednoty. 879 Stavba sokolského stadionu, jenž byl teprve v roce 1932 nazván Tyršovým, doplnila na Kylešovském kopci vznikající českou čtvrť s komplexem Dívčí odborné školy rodinné a byty státních zamĩstnancű. I pşesto, že realizovaná podoba stadionu zdaleka nedosahovala monumentality návrhű, které mimo jiné počítaly s rozhlednou v nejvyšším místĩ Kylešovského kopce a zşízením nového námĩstí, odkud by vycházely komunikace smĩrem k nádraží a ke Kylešovicím, 880 vytvoşil areál pşinejmenším svou rozlohou novou dominantu této části mĩsta. Sedm metrű široký hlavní vstup z ulice Boženy Nĩmcové vedl k elipsovité ploše o rozmĩrech 145 × 80 metrű, kterou využíval také SK Slezan Opava jako fotbalové hşištĩ, s bĩžeckou dráhou mĩşící na zevní stranĩ 385 metrű. Pşi jejím obvodu vzniklo ještĩ menší cvičištĩ o rozmĩrech 57 × 30 metrű, hudební pavilon se stşechou sférického tvaru a do svahu zapuštĩné pşírodní tribuny pro 11 000 divákű. 881 Do počátku tşicátých let bylo v okolí cvičištĩ postupnĩ dobudováno „osm tenisových hşišť, tşi hşištĩ pro odbíjenou, şada doskočišť, letní tĩlocvična, zdĩné šatny s hudebním pavilonem, stáj pro konĩ a jezdecká dráha, restaurace s kuželnou, místo pro dĩtské hşištĩ“. 882 V roce 1931 byla na stadionu zşízena péčí odboru Opava KČST noclehárna. Dşevĩná, ze dvou stran krytá letní tĩlocvična byla ve druhé polovinĩ dvacátých let adaptována na jízdárnu. Na tenisových dvorcích a pşilehlém pozemku bylo v zimních mĩsících upravováno kluzištĩ. 883 Stadion se stal hlavním stşediskem opavského českého sportu. Sportovní činnost sokolské jednoty jsme zmínili v pşedcházejících kapitolách. Poté, co jsme poukázali na sokolskou gymnastiku, atletiku, turistiku, plavání, zimní sporty, tenis, odbíjenou a košíkovou, zbývá dodat, že se v rámci jednoty rozvíjelo také jezdectví. Jezdecký odbor, nástupce Tĩlocvičné jednoty „Pşemysl“, mĩl v roce 1927 36 členű a vlastnil tşi konĩ. Víme, že jeho pşíslušníci trénovali mimo jiné skoky pşes 877 Památník Sokola Opava, s. 115–116, 130; P. ŠOPÁK, Sestup z výsluní, in: K. MÜLLER – R. ŽÁČEK (edd.), Opava, s. 474. 878 Srov. Slet sokolské župy mor.-slezské v Opavĩ. 879 Památník Sokola Opava, s. 118–119. 880 P. ŠOPÁK, Sestup z výsluní, in: K. MÜLLER – R. ŽÁČEK (edd.), Opava, s. 474. 881 Tamtéž; V. KŞENOVSKÁ, Z historie výstavby, Vlastivĩdné listy Slezska a severní Moravy 32, 2006, č. 2, s. 25. 882 Památník Sokola Opava, s. 116. 883 Tamtéž, s. 116–117; Pozvání k şádné valné hromadĩ, jež se koná v pondĩlí 7. února 1927, s. 9. 160 SÍLA MASY proutĩné pşekážky. 884 Vlastní tĩlocvik doplnilo zavedení rytmiky pro ženskou část členstva. V polovinĩ tşicátých let byl opĩt aktuální branný prvek (stşelba), který s uklidnĩním politické situace na počátku dvacátých let ustoupil do pozadí. 885 Tak jako pşed první svĩtovou válkou, i po ní se pşedsedové jednoty stşídali v rychlém sledu, a tak nejstabilnĩjším prvkem vedení zűstával jednatel Ludvík Novák. Ve funkci pűsobil v letech 1921–1930 a roku 1934 se stal starostou jednoty. Významným činovníkem, jenž ve dvacátých a tşicátých letech zastával funkce starosty, I. námĩstka starosty i náčelníka byl Bohumil Čepický. V roce 1934 do spolku vstoupil Alois Zbavitel, jenž plnil úlohu vzdĩlavatele. Do vedení již pronikly i ženy, jako napşíklad II. námĩstkynĩ starosty v letech 1924–1928 Anna Hrdinová. Mezi meziválečnými şadovými členy Sokola nacházíme další osobnosti opavského národního života: advokáta Karla Dienelta (1916–1918 starostou), politika Františka Zíku, şeditele Masarykovy vyšší hospodáşské školy Františka Drahného a mnohé další. Již od roku 1890 byl členem profesor českého gymnázia Václav Hauer. 886 I letmý pohled do seznamu členű nás nenechává na pochybách, že Tĩlocvičná jednota „Sokol“ Opava byla jedním z nejdűležitĩjších prvkű místního českého veşejného života. Politická a ideologická vyhranĩnost nicménĩ Sokolu znemožnila, aby pod svá kşídla zahrnul veškeré české cvičence ve mĩstĩ. Výhrady k „sokolské myšlence“ mĩlo pşedevším katolické a sociálnĩ demokratické politické kşídlo. Tşebaže katolická tĩlocvičná jednota vznikla v Opavĩ až po şíjnovém pşevratu, prehistorie orelské myšlenky ve mĩstĩ sahá pşed první svĩtovou válku, do doby, kdy s úmrtím posledního pşedsedy tzv. národní strany ve Slezsku Františka Stratila definitivnĩ padla doposud formálnĩ udržovaná jednota českého občanského politického tábora na Opavsku. Již pşed rokem 1911, kdy Stratil umírá, se v rámci strany vyprofilovalo nĩkolik názorových proudű, jež v první polovinĩ druhé dekády 20. století vűči sobĩ zaujímaly stále nesmişitelnĩjší postoje. Jednotlivé frakce byly jednak napojeny na pşíslušné stranické organizace na Moravĩ, jednak mĩly oporu v nĩkterých nepolitických spolcích. V baštu národních socialistű se vyvinula Tĩlocvičná jednota „Sokol“ v Opavĩ, jejíž ideologie se ke sklonku monarchie stávala neslučitelnou s náboženským pşesvĩdčením kşesťanskosociálnĩ orientovaných cvičencű. Rozpory uvnitş opavského Sokola začaly již na pşelomu století, kdy – jak se píše i v Památníku Sokola Opava z roku 1934 – „ve vzdĩlávací činnosti […] razí se nové cesty“. Novinkou, která tolik popudila religióznĩjší část členstva, se stalo zavedení oslav památky Mistra Jana Husa. První Husova slavnost se podle nepodložených zpráv mĩla konat již v roce 1897, od roku 1900 byly Husovy večírky poşádány pravidelnĩ. Narűstající antagonismy dokumentuje epizoda, kdy si část návštĩvníkű Besedního domu vynutila, aby Husova a Žižkova busta byla pşenesena na ménĩ nápadné místo. 884 Pozvání k şádné valné hromadĩ, jež se koná v pondĩlí 7. února 1927, s. 9–10; Zpravodaj „Sokola“ Opava 4, 1934, č. 1, s. 13. 885 Zpravodaj „Sokola“ Opava 4, 1934, č. 1, s. 14; Památník Sokola Opava, s. 110, 121. Z doplňkových aktivit Sokolű műžeme podobnĩ jako u opavského Turnvereinu zmínit existenci loutkáşského odboru. 886 Památník Sokola Opava, s. 125. 161 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 V roce 1902 již byla Husova oslava pşeložena z Matičního domu do sokolovny na Panské ulici. Po tomto roce opavský Sokol poşádal Husovy slavnosti opĩt v Matičním domĩ, ale již ve spolupráci s národnĩ socialistickými organizacemi. Novému smĩru osvĩtové práce byla pşizpűsobena i témata poşádaných pşednášek, jež se nejednou týkala právĩ významu husitství pro národ. Pşes zjevné politické vyhraňování tĩlocvičné jednoty se Opavský týdenník jako reprezentant jednotné národní strany pokoušel vnitşní rozpory urovnat tvrzením, že slezští Sokolové na rozdíl od pşíslušníkű hnutí v Čechách neusilují o potírání klerikalismu. 887 Po rozpadu národní strany a zániku Opavského týdenníku (1913) již však nebylo autority, která by pşevzala zprostşedkovatelskou úlohu a konflikt propukl naplno. Oba tábory proti sobĩ ostşe vystoupily v souvislosti s veşejným sokolským cvičením konaným 7. června 1914 v Jaktaşi. Záminkou k útokűm kşesťanských sociálű se zşejmĩ stalo cvičení žákyň. Podle konceptu jednatelské zprávy opavského Sokola „proti tomuto cvičení bylo nezşízenĩ štváno ze strany klerikální“. Zvláštĩ se mĩl angažovat pozdĩjší poslanec a senátor Národního shromáždĩní ČSR za Československou stranu lidovou, knĩz Jan Rýpar. 888 List kşesťanských sociálű Naše Slezsko skutečnĩ v pşedvečer cvičení napsal, že „faráşe ‚Sokol‘ nenávidí, pastora líbá“. 889 Na jaktaşské slavnosti Sokola kritizovalo Naše Slezsko také nedĩlní ranní závody v kuželkách: „To asi byla sokolská bohoslužba! Pak se şíká slezský ‚Sokol‘ není v náboženském ohledu takový, jako v Čechách a na Moravĩ!“ a varovalo pşed mravními dűsledky sokolského liberálního pojetí náboženství: „Jenom posílejte váš dorost pĩknĩ do Sokola; ovoce nedá na sebe dlouho čekati!“. 890 V článku Sokolská výchova pşipsal list demoralizujícímu vlivu sokolského hnutí také skutečnost, že „v jisté obci na Opavsku musel ženský odbor Sokola zastavit činnost, protože skoro všechny svobodné Sokolky čekají dítĩ“. 891 První svĩtová válka a založení Československé republiky načas odsunuly vzájemné konflikty stranou. Ty však v roce 1920 propukly s plnou silou znovu. Definitivní rozkol nastal, když vedení Sokola vyloučilo ze spolku účastníky I. lidové slavnosti, poşádané 19. záşí 1920 v Opavĩ, jako pşívržence lidové strany. 892 O čtrnáct dní pozdĩji uveşejnilo Naše Slezsko článek nadepsaný Je jasno, v nĩmž označuje Sokola za organizaci národnĩ socialistickou a národnĩ demokratickou a poukazuje na nutnost rozvoje slezské orelské organizace, která by svým členűm nabídla kromĩ tĩlesného vyžití také odpovídající mravní a náboženskou oporu. 893 Úşední záznamy o založení opavské orelské jednoty jsou obestşeny nejasnostmi. Zemská správa politická vzala vznik spolku na vĩdomí až v roce 1923, 887 Tamtéž, s. 81–82. Slezské zemské muzeum v Opavĩ, historické pracovištĩ, František Mosler, pozűstalost, E V/60. 889 Naše Slezsko 6. 6. 1914, č. 23, s. 4. 890 Tamtéž, 13. 6. 1914, č. 24, s. 3. 891 Tamtéž, 11. 7. 1914, č. 28, s. 4. 892 Tamtéž, 23. 10. 1920, č. 83, s. 3. 893 Tamtéž, 6. 11. 1920, č. 86, s. 1. 888 162 SÍLA MASY kdy prokazatelnĩ nĩkolik let fungoval. 894 První spolková schűze Jednoty Československého Orla Opava-Kateşinky se sídlem v Opavĩ se podle tisku uskutečnila 5. ledna 1920. 895 V roce 1923 již jednota registrovala 199 cvičících členű, pşevážnĩ v dorosteneckém a žákovském vĩku (60, respektive 110 cvičencű a cvičenek). Cvičení se v této dobĩ konala dvakrát týdnĩ, dvakrát do mĩsíce byly poşádány osvĩtové pşednášky. Činnost doplňovaly napşíklad volejbalové zápasy nebo pşíležitostná pĩší turistika. 896 Dűležitou organizační zmĩnu schválila valná hromada 29. bşezna 1925. Spolek pşijal nový název Jednota Československého Orla v Opavĩ a omezil svou pűsobnost na Opavu, jelikož členové z Kateşinek vytvoşili samostatnou jednotu. 897 Nejvýraznĩjším činovníkem spolku byl dlouholetý starosta opavské orelské jednoty Jan Rýpar, dominantní osobnost Československé strany lidové ve Slezsku. 898 Cvičení opavské jednoty bylo od počátku odkázáno na školní prostory. Výrazné zlepšení situace pşineslo zşízení vlastního stadionu na pozemku pşi ulici Otické nedaleko Mĩstského hşbitova. Stavba započala v srpnu 1935 a v následujících mĩsících probíhala za vydatné svépomoci orelstva. Areál o rozmĩrech 100 × 60 metrű pojmenovaný Šrámkűv orelský stadion byl slavnostnĩ otevşen u pşíležitosti sletu Slezské orelské župy Kşížkovského v kvĩtnu 1936. Vedle vlastního cvičištĩ s tribunami se na stadionu nacházely dva tenisové dvorce. Pşi sportovišti byla na ulici Hummelovĩ (Nerudovĩ) zbudována také restaurace U Stadionu podle návrhu opavského stavitele Carla Kerna. Tím jednota získala vlastní spolkové místnosti. 899 Aby byl pşehled opavských českých tĩlocvičných spolkű úplný alespoň ve výčtu, je nutno zmínit Dĩlnickou tĩlocvičnou jednotu. Setkáváme se s ní ve druhé polovinĩ tşicátých let, avšak prozatím se nám o ní dostává jen velmi málo informací. 900 ZA v Opavĩ, Severomoravský krajský národní výbor Ostrava, KNV I, inv. č. 262, kart. 505. Martin SOSNA, Československý Orel na Opavsku do roku 1948. Ročníková práce uložená v Ústşední knihovnĩ Filozoficko-pşírodovĩdecké fakulty Slezské univerzity, Hradec nad Moravicí 2008, s. 36. V Opavĩ sídlila i Slezská orelská župa Pavla Kşížkovského ustavená v kvĩtnu 1923 a mĩsto nĩkolikrát hostilo župní slety. Orel 7, 1923, č. 6–7, s. 127. Odlišnou, pravdĩpodobnĩ nesprávnou, dataci vzniku župní organizace uvádĩjí prameny úşední povahy: ZA v Opavĩ, Severomoravský krajský národní výbor Ostrava, KNV I, inv. č. 262, kart. 505; ZA v Opavĩ, Zemská vláda slezská Opava, inv. č. 84. 896 ZA v Opavĩ, Severomoravský krajský národní výbor Ostrava, KNV I, inv. č. 262, kart. 505. 897 Tamtéž. 898 Srov. pşíslušné meziválečné opavské adresáşe. 899 M. SOSNA, Československý Orel na Opavsku, s. 42–43. 900 Adressbuch der Stadt Troppau 1938, s. 647. 894 895 163 ZÁVĨREM Naše práce končí şíjnem 1938, protože s obsazením Opavy nacistickým Nĩmeckem byly mimo ostatní, podstatnĩjší zmĩny pşervány i dosud pomĩrnĩ organicky utváşené sportovní struktury, které jsme se na pşedchozích stranách pokoušeli sledovat. Role sportu v totalitním režimu je pak natolik rozsáhlým a složitým tématem, že by ji podle našeho názoru mĩla pojednat samostatná práce povolanĩjšího odborníka. Totalitní režimy se naučily instrumentalizovat sport pro své cíle. Nacistická epocha v tomto ohledu nese şadu podobných rysű s komunistickým režimem. Do popşedí se dostala role sportu jako prostşedku ke zvýšení brannosti obyvatelstva, k demonstraci vlastní nadşazenosti a zformování poslušné a odhodlané masy. Současnĩ však mohl sport pşedstavovat i vítanou pşíležitost k úniku z jinak bezvýchodné společenské situace. Dovolme si jen jeden výhled do tĩžkého období, které uvodila Mnichovská dohoda a jež s krátkým oddechem mezi osvobozením a Únorem trvalo až do listopadových dnű roku 1989. U vĩdomí potenciálu sportu plánovali už nacističtí pşedstavitelé pro Opavu rozsáhlou výstavbu sportovišť, jež však nebyla realizována. Jako pşíklad za všechny lze uvést návrh z kvĩtna 1943 na hlavní opavský sportovní komplex coby součást totální reurbanizace mĩsta zamýšlené nacisty. 901 Monstrózní stşedisko vymezovaly ulice Nádražní, Bílovecká, Roseggerova (Boženy Nĩmcové), U Stadionu (Sladkého) a železniční trať Opava–Krnov. U vchodu z tehdejší Nádražní ulice nedaleko jejího ústí do ulice Bílovecké se mĩl rozprostírat patrnĩ dláždĩný nástupní prostor, po pravé ruce mĩl vyrűst Dűm sportu (Sporthaus), zahrnující pravdĩpodobnĩ spolkové místnosti a další potşebné zázemí, po levé ruce se pak mĩla tyčit mohutná tĩlocvična. Mezi tĩmito dvĩma budovami stoupala do mírnĩ svažitého terénu tşída dĩlená pásem zelenĩ až k hlavnímu stadionu. Megalomanský zámĩr pşitom pro tuto funkci pşekvapivĩ nepočítal s již existujícím velkorysým Tyršovým sokolským stadionem. Ústşední stadion s tribunami a 400 metrű dlouhou závodní dráhou mĩl vyrűst v jeho bezprostşední blízkosti. U jedné z jeho delších stran byl plánován hostinec a domov Hitlerjugend. Mezi vchodem a obĩma velkými stadiony mĩla být zşízena sportovištĩ pro celou şadu dalších disciplín: šest tenisových dvorcű, čtyşi travnatá fotbalová hşištĩ (!), zvláštní plochy pro pozemní hokej a házenou, nĩmeckou odbíjenou, prostor pro vrhačské disciplíny, pşekážková dráha pro branné sporty, malorážková stşelnice a snad i hşištĩ pro košíkovou. U hlavního stadionu je naznačeno kruhové prostranství, jež mĩlo buďto pouze dotváşet stşed celého areálu nebo hostit úpolové sporty (Ringplatz). 902 V archivech se zachovaly také ménĩ fantaskní plány na rozšíşení hşištĩ FC Herthy s nĩkolika variantami şešení pşijímací budovy, která mĩla architektonicky i svým umístĩním tvoşit protipól pşijímací budovy mĩstského koupalištĩ. Pşestože návrhy nejsou datovány, inventáş je şadí do let 1940–1945, čemuž 901 Srov. Pavel ŠOPÁK, Válečný epilog, in: K. MÜLLER – R. ŽÁČEK (edd.), Opava, s. 477. Hauptsportanlage Troppau. SOkA Opava, Archiv mĩsta Opava, inv. č. 2125; tamtéž, inv. č. 2124. 902 164 ZÁVĨREM s ohledem na naznačené symboly műžeme dát za pravdu. 903 Hşištĩ u koupalištĩ mĩlo být pşemĩnĩno v primárnĩ atletický areál s bĩžeckou dráhou, doskočišti pro skok daleký, vysoký i skok o tyči a výsečemi pro hody a vrhy. Je evidentní, že i sportu nastávalo rokem 1938 nové období, jistĩ ménĩ demokratické, zato bombastičtĩjší a masovĩjší. Jako memento pűsobí dva protiletadlové kryty zakreslené pod obĩma navrhovanými tĩlocvičnami u Schubertových škol na plánu z roku 1944. 904 Ohlédnĩme se však krátce za šťastnĩjším, svobodnĩjším obdobím vývoje opavského sportu od skromných počátkű, kdy byl ještĩ omezován nepsanými normami mĩšťanské společnosti, až po tĩsnĩ pşedmnichovskou éru. Získáme dojem mohutného rozmachu a nezadržitelného postupu onoho agonálního principu, o kterém se pochvalnĩ vyjadşoval Johan Huizinga. Pomineme-li ponĩkud specifický pşípad mĩšťanské stşelecké společnosti, neexistoval v Opavĩ poloviny 19. století žádný spolek, jenž by pĩstoval tĩlesnou kulturu. V roce, kterým náš výklad ukončujeme, se ve mĩstĩ vĩnovalo sportu jako hlavní náplni své činnosti na čtyşicet organizací, nepočítaje v to mládežnické spolky. Şada z tĩchto čtyş desítek spolkű pşitom provozovala ne jeden sport, nýbrž celou paletu disciplín. Zatímco v roce 1850 bychom v Opavĩ tĩžko hledali jediné sportovištĩ – stşelnice za nĩ nebyla považována, plovárny a pşíležitostnĩ upravovaná kluzištĩ jimi v žádném pşípadĩ ještĩ nebyly – pak na sklonku první republiky bylo mĩsto doslova poseto četnými stadiony, hşišti, tĩlocvičnami, hracími plochami a dalšími prostory sportu buďto primárnĩ vĩnovanými nebo ke sportu sekundárnĩ využívanými. Kupşíkladu jen tenisových hşišť bychom napočítali pşes dvacet. Obdobnĩ jako sportovištĩ pozmĩnila tváş mĩsta, transformoval se i vlastní sport. Stal se masovým fenoménem. Oproti počátečním desítkám osob se mu nyní vĩnovaly tisíce. V prűbĩhu nĩkolika málo desetiletí se nĩkterá dşíve sociálnĩ exkluzivní odvĩtví transformovala v takşka lidové zábavy. Zatímco na počátku 20. století náleželo ještĩ členstvo místního Lawn-Tennis-Clubu z více než osmdesáti procent k nobilitĩ, tĩsnĩ pşed první svĩtovou válkou už jasnĩ dominovali pşíslušníci mĩšťanských vrstev, mezi nĩž v prvorepublikovém období pronikaly i osoby ze stşedních a nižších složek společnosti. Podobným demokratizačním procesem prošly i další disciplíny, včetnĩ nejpopulárnĩjšího fotbalu. Na pşedcházejících stránkách jsme mohli sledovat, jak pozoruhodnĩ se rozšişovalo spektrum provozovaných odvĩtví, z nichž nĩkteré byly pşes svűj dobový význam v tomto textu pşedstaveny české odborné veşejnosti zşejmĩ vűbec poprvé. Bez sportű a her jako Schlagball, Faustball, tamburello, boccia nebo quoits by byl náš pşehled nejen neúplný – o úplnost jsme ostatnĩ ani neusilovali – ale pşedevším notnĩ zkreslený. Netşeba se zde vracet ke každé disciplínĩ, ke každému jednotlivému spolku: šíşe jejich spektra, struktury vývoje a promĩny jejich významu pro společnost snad nejlépe vyplývá právĩ z kaleidoskopického obrazu podaného v pşedchozích kapitolách. Musíme zmínit alespoň význam tĩlocvičných spolkű, které prostşednictvím svých 903 Tamtéž, inv. č. 2124, 2126, 2127. Mezi plány je zaşazen také návrh na skromnĩjší pşijímací budovu u hşištĩ DSV. Tamtéž, inv. č. 2124. 904 Tamtéž, inv. č. 2128. 165 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 reprezentantű a své ideologie pronikaly rovnĩž do politické sféry. Zopakujme, že právĩ Opavský turnerský spolek byl jedním z nejvĩtších, ne-li vűbec nejvĩtším spolkem ve mĩstĩ a jako organizace zaštítĩná komunálními elitami tradičnĩ jedním z nejvlivnĩjších. Turneşi stáli v popşedí snah o liberalizaci rakouské společnosti v padesátých a šedesátých letech 19. století, v první polovinĩ osmdesátých let pohotovĩ pşijali nacionalistickou ideologii a ve tşicátých letech 20. století sehráli klíčovou úlohu v organizaci sudetonĩmecké menšiny proti československému státu. Nemalý byl význam Sokola pro národní uvĩdomĩní a sebevĩdomí místní české minority. Hranice vlastního sportu daleko pşekračovaly rovnĩž akce Opavského bruslaşského spolku, mohutného odboru turistického Moravsko-slezského sudetského horského spolku, společenskou událostí se širokým ohlasem se staly také sportovní akce fotbalového nebo tenisového odboru DSV. Kromĩ tĩchto „veličin“ však v Opavĩ pűsobila şada dalších sportovních, tĩlocvičných a turistických organizací, z nichž každá mĩla své specifické místo v sociálních strukturách mĩsta. To je ve velmi zhuštĩné podobĩ ona horizontála sociálních významű, již jsme se na počátku rozhodli na opavském pşíkladĩ sledovat. A pşestože jsme problém nahlíželi jen v úzce lokálním rozsahu, mohli jsme současnĩ pozorovat také vertikálu sportovních výkonű, na níž nejvyšších hodnot dosahovaly osobnosti místního bruslaşského spolku. Nezbývá než vyslovit nadĩji, že jsme tím dostáli v úvodu avizovanému pşedsevzetí načrtnout osnovu, do níž by bylo v budoucnu možno doplňovat pomyslné souşadnice faktű, jež jistĩ obohatí naše poznání. 166 SEZNAM ZKRATEK AC – Athletic Club AFK – Arbeiter-Fussball Club AMTVS – Archiv Muzea tĩlesné výchovy a sportu ATUS – Arbeiter Turn- und Sportverband in der Tschechoslowakischen Republik CDT – Christlich-Deutscher Turnverein Troppau ČLTK – Český lawn-tenisový klub DAV – Deutscher Alpenverein DEHG – Deutsche Eishockey-Gesellschaft DFC – Deutscher Fussball Club DNSAP – Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei DÖAV – Deutscher und Österreichischer Alpenverein DSK – Deutscher Sportklub DSV – Deutscher Sportverein FC – Fussball Club FK – Fussball Klub HC – Hockey Club HDW – Hauptverband deutscher Wintersportvereine in der Tschechoslowakischen Republik KČST – Klub československých turistű KČŠ – Klub českých šachistű LTC – Lawn-Tennis Club MLL – Masarykova letecká liga MPOŽ – Ministerstvo prűmyslu, obchodu a živností MS – mistrovství svĩta MSSGV – Mährisch-schlesischer Sudetengebirgsverein MZA – Moravský zemský archiv v Brnĩ NA – Národní archiv NSDAP – Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei PJR – Pohorská jednota „Radhošť“ SdP – Sudetendeutsche Partei SK – sportovní klub SOkA – státní okresní archiv SSV – Sport- und Spielverein TEV – Troppauer Eislaufverein TFV – Troppauer Fussballverein TSC – Troppauer Schwimmclub TSK – Troppauer Schachklub TSV – Troppauer Schneelaufverein TTC – Tisch-Tennis Club TTV – Troppauer Turnverein VDA – Verein für das Deutschtum im Ausland YMCA – Young Men’s Christian Association 167 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 ZA – Zemský archiv v Opavĩ ZOH – zimní olympijské hry 168 PRAMENY A LITERATURA A) Prameny Archivní prameny Archiv Muzea tĩlesné výchovy a sportu, Praha fond: Bruslaşský sport fond: Josef Vítek fond: Lední hokej fond: Miroslav Tyrš Historisches Archiv des Deutschen Alpenvereins, München fond: Akten Dachverband bis 1945 – Mappe Sektion Silesia-Troppau Moravský zemský archiv v Brnĩ fond: Zemský úşad Brno – spolky (B 40) – sign. 21 404 (kart. 3846); sign. 47 069 (kart. 3855); sign. 24 900 (kart. 3876); sign. 16 293 (kart. 3904); sign. 6 468, sign. 6 877 (oba kart. 3933); sign. 22 321 (kart. 3950) ; sign. 25 221 (kart. 3955); sign. 26 332 (kart. 3956); sign. 32 800 (kart. 3963); sign. 46 062 (kart. 3968); sign. 18 124 (kart. 3985); sign. 22 299 (kart. 3987) Národní archiv Praha fond: Klub československých turistű fond: Ministerstvo prűmyslu, obchodu a živností Slezské zemské muzeum, Opava – historické pracovištĩ fond: František Flanderka fond: František Mosler pşír. č. 196/1973; pşír. č. 203/1973; inv. č. M 208; inv. č. P-I/148/1 Státní okresní archiv Opava fond: Archiv mĩsta Opava – inv. č. 1443 (kart. 182), inv. č. 1444 (kart. 182), inv. č. 1455 (kart. 183), inv. č. 1571 (kart. 206), inv. č. 1572 (kart. 206), inv. č. 2074, 2124, 2125, 2126, 2127, 2128 fond: Klub českých šachistű Opava / Troppauer Schachklub (nezpracovaný fond) fond: Bruslaşský spolek, Opava fond: Nĩmecký humoristický a zábavný spolek Schlaraffia Opava (nezpracovaný fond) fond: NSDAP – okresní vedení Opava – kart. 93, 337, 357, 531, 552 fond: Okresní úşad Opava 1850–1938 – inv. č. 540 (kart. 433); inv. č. 1048 (fasc. 4); inv. č. 1072 (fasc. 36); inv. č. 1295 (fasc. 282); inv. č. 1412 (fasc. 414); inv. č. 1413 (fasc. 419) fond: Pohorská jednota Radhošť, místní organizace Opava (nezpracovaný fond) fond: Sbírka dokumentačního materiálu – Opava, tĩlovýchova fond: Sokol – tĩlocvičná jednota Opava (nezpracovaný fond) fond: Spolek Veselá mysl (nezpracovaný fond) 169 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 fond: Tĩlocvičný spolek Opava (nezpracovaný fond) fond: Tenisový klub Opava (nezpracovaný fond) Zemský archiv v Opavĩ fond: Krajský soud Opava – firemní spisy – sign. Hr A 32 fond: Obchodní a živnostenská komora Opava – inv. č. 250 (kart. 687) fond: Sbírka katastrálních map Severomoravského kraje fond: Sbírka map a plánű fond: Sbírka matrik Severomoravského kraje – sign. OP-I-52; sign. OP-II-3; sign. OP-II-9; sign. OP-II-13; sign. OP-II-19; OP-II-28; sign. OP-II-31; OP-II-35 fond: Severomoravský krajský národní výbor Ostrava – KNV I, kart. 505; sign. 262, kart. 531, sign. 262, kart. 550 fond: Zemská školní rada slezská Opava – sign. V/52 (kart. 676) fond: Zemská vláda slezská Opava – inv. č. 84; spolkové spisy: sign. 10 124/1863 (kart. 1357); sign. 5010/1889 (kart. 1373); sign. 17 806/1892 (kart. 1375); sign. 8816/1895, (kart. 1381); č. j. 13 713/1899 (kart. 1385); č. j. 31 402/1905 (kart. 1396); č. j. 18 372/1906 (kart. 1398); sign. 2820/1909 (kart. 1404); kmen. č. X-2679 (kart. 4678); kmen. č. X-226 (kart. 4679); kmen. č. X-3060 (kart. 4681); kmen. č. XII-1235 (kart. 4707); kmen. č. XII-1643 (kart. 4708); kmen. č. XII-2074 (kart. 4727); kmen. č. XII-2600 (kart. 4728); kmen. č. XII-1170 (kart. 4736); kmen. č. XII-1240 (kart. 4736); kmen. č. XII-194 (kart. 4744); kmen. č. XII-1277 (kart. 4748); kmen. č. XII-1059 (kart. 4755) fond: Zemský statistický úşad Opava – inv. č. 98 (kart. 118) Periodika Allgemeines Sportblatt 1928 Altvater 1885–1915, 1922–1942, 1959 Aus deutschen Bergen 1913 Bezkydy–Jeseníky 1930–1937 Cestovní zpravodaj: Propagační časopis ČSD 1936 Das Volk 1934 Deutsche Post 1919–1933 Deutsches Bergland 1925–1938 Die Karpathen 1937–1938 Freie Schlesische Presse 1916 Jahrbuch des Deutschen Gebirgsvereines für das Jeschken- und Isergebirge 1930–1936 Jesenický turistický obzor (viz Bezkydy-Jeseníky) 1929 Mitteilungen des Deutschen und Österreichischen Alpenvereins 1931 Mittheilungen des Turnrathes des Troppauer Turnvereines über das … Vereinsjahr 1892, 1893, 1911. 170 PRAMENY A LITERATURA Naše Slezsko 1914, 1920 Neues Tagblatt für Schlesien und Nordmähren 1934–1938 Opavský týdenník 1884, 1888, 1908 Orel 1923 Polední ostravský deník 1933 Protokolle der Sitzungen der Handels- und Gewerbekammer für Schlesien in Troppau im Jahre 1908 Schlesische Rundschau 1908 Slezský turistický obzor (viz Bezkydy-Jeseníky, Jesenický turistický obzor) 1927–1928 Sokol 1890 Sport a hry 1902 Svobodná republika 1928, 1935, 1938 Troppauer Zeitung 1858–1918 Turnzeitung des Deutschen Turnverbandes 1928, 1933 Verbandsturnzeitung für die christlich-deutsche Turnerschaft der C. S. R. 1930–1932 Verhandlungsschriften des Troppauer Gemeinderates 1908–1918 Volkspresse 1935 Zpravodaj Bezručova sokolského domova 1935–1938 Zprávy Sokola Opava 1931–1938 Ročenky Bericht des Ortsschulrates über die Volksschulen, Bürgerschulen, das Jugendfürsorgeheim und die Kindergärten der Stadt Troppau im Schuljahre … 1911–1914 Jahres-Bericht des kaiserlich königlichen Ober-Gymnasiums (Staats-Gymnasiums) in Troppau/Programm des k. k. Ober-Gymnasiums in Troppau 1853, 1890–1914 Jahres-Bericht der k. k. Ober-Realschule in Troppau im Schuljahr … 1856–1937 Jahresbericht der deutschen Staats-Lehrerbildungsanstalt … 1931–32 Jahresbericht des Deutschen Vereins-Mädchen-Reform-Realgymnasiums in Troppau 1927–28 Jahresbericht der kaiserl. königl. Lehrerinnen-Bildungsanstalt zu Troppau 1873–1875 Jahres-Bericht der städtischen (sechsklassigen) (Knaben-)Volksschule (und der Bürgerschule für Mädchen) in Troppau 1871–1878 Mitteilungen (des Turnrathes des Troppauer Turnvereines über das … Vereinsjahr) – Troppauer Turnverein 1892, 1893, 1911 Mittheilungen des Gauturnrathes des mährisch-schlesischen Turngaues 1894–1904 Pozvání k şádné valné hromadĩ [Sokol Opava] 1925, 1927 Program českého (nižšího) gymnasia v Opavĩ (Výroční zpráva státního reálného gymnasia v Opavĩ) 1884–1937 Roční zpráva veşejné československé školy obchodní v Opavĩ za školní rok … 1923–1925, 1927– 1928, 1930–1931, 1934–1938 Výroční zpráva státního reálného gymnasia v Opavĩ (viz Program českého gymnasia) Výroční zpráva zemské dívčí odborné školy rodinné v Opavĩ za rok … 1923–1925 Zpráva státního československého koedukačního ústavu učitelského v Opavĩ 1925, 1932–1936 171 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Jubilejní sborníky Altvater. Festschrift zur 50-Jahrfeier des Sudetengebirgsvereines 1881–1931, Freiwaldau 1931. Bericht der Section Silesia des D. u. Ö. Alpenvereines über das erste Decennium ihres Bestandes (1886–1896), Troppau 1896. Bericht der Sektion Silesia des DÖAV über das 1. Vierteljahrhundert ihres Bestandes, Troppau 1911. BILGER Ferdinand, Die Wiener Burschenschaft „Silesia“ von 1860–1870 und ihre Bedeutung für die Anfänge der deutsch-nationalen Bewegung in Österreich. Sonderabdruck aus Quellen und Darstellungen zur Geschichte der Burschenschaft und der deutschen Einheitsbewegung. Band II, Heidelberg 1911. Der Troppauer Eislauf-Verein von 1868–1908. Festschrift zur Feier seines 40-jährigen Bestandes, Troppau 1908. 30 Jahre Mährisch-schlesischer Automobil-Club in Brünn 1906–1936 (Sonderdruck von AZ 1936, Nr. 9–10). 25 let Sokolské župy moravsko-slezské, Slezská Ostrava 1922. Festschrift zur Feier des 300-jährigen Bestandes des deutschen Staatsgymnasiums in Troppau, Troppau 1930. Festschrift zur Feier des 75-jährigen Bestandes der Deutschen Staatsrealschule in Troppau, Troppau 1932. HAJEK Alois, Gedenkschrift des Troppauer Turnvereines. Anlässlich seines 25jährigen Stiftungsfestes, Troppau 1886. Jubiläums-Festschrift aus Anlass des 30jährigen Bestandes der Deutschen Eishockey-Gesellschaft Prag, Prag [1935]. KOJETINSKY Franz, Bericht der Troppauer Singakademie von 1874–1899, Troppau 1900. MEIXNER Alois (Hg.), Vierzig Jahre im Dienste der Nächstenliebe. Gedenkblätter aus der Geschichte der Troppauer freiwilligen Feuerwehr, Troppau 1901. Padesát let českého gymnasia v Opavĩ 1883–1933, Opava 1933. Padesát let Sokolské župy moravskoslezské, Ostrava [1947]. Památník českého gymnasia v Opavĩ 1883–1923, Opava 1923. Památník Matice opavské 1877–1927, Opava 1927. Památník Sokola Opava k padesátiletí jeho trvání 1884–1934, Opava 1934. Sechzig Jahre Troppauer Eislaufverein 1868–1928. Festschrift zur Feier seines 60jährigen Bestandes, Troppau 1928. 70 Jahre Troppauer Turnverein 1861–1931, s. l. [1931]. TJ Slavia Sigma – Opava 1921–1981, Opava [1981]. 172 PRAMENY A LITERATURA Ostatní Adressbuch der Stadt Troppau / Adresáş mĩsta Opavy 1938, Troppau 1938. Adreß- und Geschäftsbuch von Troppau 1932, Troppau 1932. ASSMANN Richard, Troppauer Eistypen, Troppau s. d. BENA Lev, Den v Opavĩ. Stručný prűvodce mĩstem, Brno 1923. BILGER Ferdinand, Abriß einer Geschichte der Wiener Akademischen Burschenschaft „Silesia“, s. l. s. d. Deutsches Sporthandbuch für die Tschechoslowakei, Böhmisch Leipa 1936. Die Gemeinde-Verwaltung der Landeshauptstadt Troppau in den Jahren 1879–1883, Troppau 1885. Die Gemeinde-Verwaltung der Landeshauptstadt Troppau in den Jahren 1884–1895, Troppau 1902. Die Gemeinde-Verwaltung der Landeshauptstadt Troppau in den Jahren 1896–1905, Troppau 1911. Die Gemeinde-Verwaltung der Landeshauptstadt Troppau in den Jahren 1906 bis einschließlich 1910, Troppau 1921. Die Gemeinde-Verwaltung der Landeshauptstadt Troppau in den Jahren 1911 bis einschließlich 1921, Troppau 1928. DORNIAK – LASSMANN, Margarete Janotta 75 Jahre, Troppauer Heimat-Chronik 1967, Nr. 208, s. 115. ENS Faustin, Das Oppaland oder der Troppauer Kreis nach seinen geschichtlichen, naturgeschichtlichen, bürgerlichen und örtlichen Eigenthümlichkeiten beschrieben. Band III, Wien 1836. Erinnerung an das XI. Kreisturnfest in Troppau 1911, Neutitschein s. d. Festführer zum 3. Verbandsturnfest der Christlich-deutschen Turnerschaft der Č.S.R. Troppau 8., 9., 10. Juli 1932, Jägerndorf [1932]. Gesetz- und Verordnungsblatt für das Herzogthum Ober- und Nieder-Schlesien. Jahrgang 1870. Gesetz- und Verordnungsblatt Schlesien, Jahrgang 1878. GROCH Eduard (Hg.), Neuestes Adressen-Buch für die k. k. schles. Landeshauptstadt Troppau und deren Vorstädte, Troppau 1864. GRÜNER Anton, Neuer Führer durch Troppau und Umgebung, Troppau 1932. HENTSCHEL Josef (Hg.), Handels-Adressbuch der k. k. Bezirkshauptmannschaft Troppau mit den Gerichtsbezirken: Königsberg, Odrau, Troppau, Wagstadt und Wigstadtl nebst vollständigem Wohnungs-Anzeiger von Troppau, Troppau 1896. HIMMEL Eduard, Chronik der k. k. Staatsoberrealschule in Troppau von 1857–1887 mit einer Vorgeschichte derselben von 1777–1857, Troppau 1887. HOLLETSCHEK Robert, Kunstfertigkeit im Eislaufen, Troppau 1896. Jubiläums-Schiessen der Troppauer bürgerlichen Schützengesellschaft aus Anlass des 300-jährigen Bestandes in den Tagen vom 13. bis 20. August 1893, Troppau [1893]. Krajský slet sokolstva v Opavĩ 1934. Den mládeže 17. června a hlavní den 1. července, Opava 1934. 173 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 KRÄMER Otto (Hg.), Vollständiges Adreß-, Geschäfts- und Personal-Handbuch der Landeshauptstadt Troppau 1905, Troppau 1905. KRÄMER Otto (Hg.), Vollständiges Adreß-, Geschäfts- und Personal-Handbuch der Landeshauptstadt Troppau 1911, Troppau 1911. KRÄMER Otto – BAUMANN Ernst (Hg.), Vollständiges Adress- und Geschäfts-Handbuch der Landeshauptstadt Troppau nebst einem Personal-Handbuch des Herzogthums Oberund Nieder-Schlesien, Troppau 1901. KREUZINGER Erasmus, Chronik der alten und neuern Zeit Troppau’s oder Troppau und seine Merkwürdigkeiten, Troppau 1862. LAUFER Josef, 50 let v našem sportu, Praha 1955. Lawn-Tennis Handbuch. Offizielles Jahrbuch des Deutschen Lawn-Tennis-Verbandes in der Tschechoslowakischen Republik 1920, s. l. 1920 Lawn-Tennis Handbuch 1928, Prag 1928. LUKAS Josef (Hg.), Adress- und Geschäfts-Handbuch der Landeshauptstadt Troppau 1924, Troppau 1924. Mährisch-schlesischer Automobil-Club 20 Jahr-Feier, Brünn [1926]. MALY Otto [šifra O. M.], Der deutsche Eislaufsport in der tschechoslowakischen Republik. Das Eiskunstlaufen in Troppau, seine Entwicklung und Bedeutung, Sportwoche 2, 1924, Nr. 51, s. 1–2; Nr. 52, s. 2–3; Nr. 53, s. 1–3. Normal-Lehrpläne für Volks- und Bürgerschulen in Schlesien, Troppau 1884. NOVÁK Ludvík, Rozmach sokolské myšlenky na Opavsku v prvém desetiletí národní samostatnosti, Opava 1928. O-JA [šifra], Svĩtlo, Salon 9, 1930, č. 12, s. 27. Ottűv slovník naučný, 23. díl, Praha 1905. POTSCHKA Josef – ETZOLD Moritz, Die Troppauer Turnfest-Übungen, Brünn 1912. Programm für das Automobil- und Motorrad-Tournier des Mähr.-schles. Automobil-Club in Troppau am 24. Mai (Pfingstmontag) 3 Uhr Nachmittags am Eislaufplatz, Brünn [1926]. I. zlatý pohár. Slezská plochá dráha v Opavĩ, pşívĩtivém hlavním mĩstĩ Slezska. Oficielní program/I. Goldpokal – Schlesisches Flachrennen in Troppau, der gastfreundlichen Hauptstadt Schlesiens. Offizielles Programm, s. l. [1935]. Reichsgesetzblatt 1869. RIEGER František Ladislav (ed.), Slovník naučný, Díl osmý, Praha 1870. ROLLER Johann (Hg.), Führer durch die schlesische Landeshauptstadt Troppau, Troppau 1909. Sbírka zákonű a naşízení státu československého … 1922, 1937. SCHWARZ Raimund (Hg.), Wohnungs-Anzeiger der Landeshauptstadt Troppau sammt Colonie Karlsau nach dem Stande vom 1. Jänner 1894, Troppau 1894. Slet sokolské župy mor.-slezské v Opavĩ – dorostu a žactva 30. kvĩtna, členstva 13. června 1926, Opava 1926. Sokolský pozdrav opavského Sokola do roku Tyršova, Opava 1931. 174 PRAMENY A LITERATURA ŠAFÁŞ Viktor, Pamĩtní list sletu a závodű dorostu sokolské župy Morav.-slezské v Opavĩ dne 3. července 1921, Opava 1921. The Official Report of the Olympic Games of Stockholm 1912, Stockholm 1913. The Official Report of the Organising Committee for the XIV Olympiad, London 1948. Troppauer Adreßbuch, s. l. s. d. [kol. 1860]. Troppauer Adreßbuch. Verzeichniß aller Einwohner der Stadt und Vorstädte von Troppau mit alphabetischem Namens-Register, Troppau 1869. Troppauer Adreßbuch. Verzeichniß aller Einwohner der Stadt und Vorstädte von Troppau mit alphabetischem Namens-Register, Troppau 1874. VAŠEK Adolf E. – VENDL Václav K., Opava a okolí. Vlastivĩdný a statistický prűvodce, Opava 1922. Verwaltungs-Bericht des Bürgermeisters der Landeshauptstadt Troppau für die Zeit vom Jahre 1869 bis Ende Juni 1872, Troppau 1872. Verwaltung-Bericht der Landeshauptstadt Troppau 1872–1875, Troppau 1876. VETTER Arthur (Hg.), Allgemeiner Wohnungs-Anzeiger nebst Handels- und GewerbeAdreßbuch für die Landeshauptstadt Troppau sammt Colonie Karlsau 1888, Troppau 1888. VETTER Arthur (Hg.), Allgemeiner Wohnungs-Anzeiger nebst Handels- und GewerbeAdreßbuch für die Landeshauptstadt Troppau sammt Colonie Karlsau 1891, Troppau 1891. Vollständiges Adress- und Geschäfts-Handbuch der Landeshauptstadt Troppau 1881, Troppau 1881. VONDRÁČEK Vladimír, Lékaş vzpomíná (1895–1920), Praha 1978. Wegweiser fürs 11. Kreisturnfest in Troppau 1911 zugleich Turnordnung und Arbeitsplan für das Kampfgericht, Troppau 1911. WEINHOLD F. – EIZINGER B., Eishockey-Regeln der Internationalen Eishockey-Liga, Troppau 1930. ZWEIG Stefan, Die Welt von gestern. Erinnerungen eines Europäers, Stockholm 1962. Výpovĩdi pamĩtníkű Rozhovor autora s Udo Strasillou, vnukem Augusta Strasilly sen., 15. ledna 2009. 175 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 B) LITERATURA 905 AMSTÄDTER Rainer, Der Alpinismus. Kultur – Organisation – Politik, Wien 1996. BERNER Alfred, Anton Baller (Brand) zu seinem hundertsten Geburtstag am 4. April 1959, Troppauer Heimat-Chronik 1959, Nr. 111, s. 80–82. BERNER Alfred, Franz Stoß im Troppauer Turnverein. Zu seinem 75. Geburtstag am 14. September 1952, Troppauer Heimat-Chronik 1952, Nr. 32, s. 11–13. BERNER Alfred, Verbandsdietwart Emil Czihal 80 Jahre, Troppauer Heimat-Chronik 1959, Nr. 110, s. 62–63. BERTHOLD Dunja, Die Sudetendeutsche Jugendgemeinschaft (SJG), in: Deutsche Jugend in Böhmen 1918–1938, Benediktbeuern 1993, s. 16–49. Biografický slovník Slezska a severní Moravy, sv. 1–5, Opava – Ostrava 1993–1996; sv. 6–12, Ostrava 1996–1999; nová şada, sv. 1 (13)–11 (23), Ostrava 2000–2008. BOSÁK Emanuel a kol., Stručný pşehled vývoje sportovních odvĩtví v Československu, Díl I, Praha 1969. BRABCOVÁ Liana, Pozdrav z Opavy v historii pohlednice, Opava 1994. BRIX Alexander, Das allgemeine Handelsgesetzbuch vom Standpunkt der österreichischen Gesetzgebung erläutert, Wien 1864. BUHL Paul, Der Troppauer Turnverein. Der älteste Turnverein der sudetendeutschen Turner, Troppauer Heimat-Chronik 1962, Nr. 152, s. 196–208. BUHL Paul [šifra pb], Die alte Strasilla-Villa, Troppauer Heimat-Chronik 1968, Nr. 219, s. 84–85. BUHL Paul, Die „Volkspresse“, Troppauer Heimat-Chronik 1972, Nr. 267, s. 80–85. BUHL Paul, Emil Czihal †, Troppauer Heimat-Chronik 1959, Nr. 111, s. 75. BUHL Paul [šifra pb], Florian Weinhold †, Troppauer Heimat-Chronik 1959, Nr. 111, s. 77. BUHL Paul, Gymnasium erste Pflegestätte Jahnschen Turnens. Eine Ergänzung zur Geschichte des Troppauer Turnvereins, Troppauer Heimat-Chronik 1963, Nr. 158, s. 58–60. BUHL Paul [šifra pb], Prof. Max Schindler †, Troppauer Heimat-Chronik 1959, Nr. 114, s. 161. BUHL Paul, Troppau von A bis Z. Ein Stadtlexikon, München 1973. BUREŠ Prokop – PLICHTA Jan, Sport a tĩlesná kultura v Československé republice a cizinĩ, Praha 1931. Bürgersinn und Aufbegehren. Biedermeier und Vormärz in Wien 1815–1848, Wien 1988. CZEIKE Josef Benedikt, Geschichte der bürgerlichen Schützengesellschaft Troppau, Troppau 1928. DANĨK Radoslav, Slavná historie ostravského motoristického sportu do roku 1939, Vlastivĩdné listy Slezska a severní Moravy 33, 2007, č. 1, s. 19–22. 905 Do tohoto oddílu pro zjednodušení zaşazuji i všechny texty z časopisu Troppauer HeimatChronik, pşestože často mají charakter pramene (vzpomínky) nebo se pohybují na pomezí pramene a literatury. 176 PRAMENY A LITERATURA DĨKANOVSKÝ Jan, Sport, média a mýty. Zlatí hoši, Královna bílé stopy a další moderní hrdinové, Praha 2008. Direktor Friedrich Bahr †, Troppauer Heimat-Chronik 1959, Nr. 113, s. 132–133. Dr. Schwetz †, Troppauer Heimat-Chronik 1959, Nr. 113, s. 132. DUNNING Eric – ELIAS Norbert, Sport im Zivilisationsprozeß. Studien zur Figurationssoziologie, Münster 1981. DVOŞÁKOVÁ Zora, Miroslav Tyrš, prohry a vítĩzství, Praha 1989. DZIEDZIC Marcin, Morawsko-šląskie Sudeckie Towarzystwo Górskie 1881–1945, Wrocław 2006. DZIEDZIC Marcin, Początki działalnošci Morawsko-Šląskiego Towarzystwa Górskiego (1881–1890), in: W Wysokim Jesioniku. Materiały na XL Ogólnopolski Zlot Sudeckich Przodowników Turystyki Górskiej, Chata Jişího na Šeráku 11–21 pażdziernika 2001, Wrocław 2001, s. 15–22. EISENBERG Christiane, Die Entdeckung des Sports durch die moderne Geschichtswissenschaft, Historical Social Research 2002, vol. 27, Nr. 2–3, s. 4–21. EISENBERG Christiane, „English sports“ und deutsche Bürger. Eine Gesellschaftsgeschichte 1800–1939, Paderborn – München – Wien – Zürich 1999. EISENBERG Christiane (Hg.), Fußball, soccer, calcio. Ein englischer Sport auf seinem Weg um die Welt, München 1997. EISENBERG Christiane, Fußball in Deutschland 1890–1914. Ein Gesellschaftsspiel für bürgerliche Mittelschichten, Geschichte und Gesellschaft 20, 1994, s. 181–210. EISENBERG Christiane, Middle Class and Competition. Some Consideration of the Beginnings of Modern Sport in England and Germany, International Journal of the History of Sport 7, 1990, s. 265–282. EISENBERG Christiane, Sportgeschichte. Eine Dimension der modernen Kulturgeschichte, Geschichte und Gesellschaft 23, 1997, s. 295–310. Emil Veith 80 Jahre, Troppauer Heimat-Chronik 1978, Nr. 346, s. 252. ERLE (Piruschka) Leopold, „Gott grüß’ die Kunst!“ Drucker-Erinnerungen, Troppauer Heimat-Chronik 1963, Nr. 162, s. 147–158. [FELKL Stefan], Der DSV Troppau, Troppauer Heimat-Chronik 1977, Nr. 334, s. 256. FRANZ Ernst, Als die Teufelsbrücke noch die Verbindung zur Bergstrasse herstellte. Erinnerungen aus meiner Kindheit und ersten Jugendzeit, Troppauer Heimat-Chronik 1952, Nr. 30, s. 4–7. FRANZ Ferdinand, Der Troppauer Turnverein nach dem Ersten Weltkrieg, Troppauer Heimat-Chronik 1978, Nr. 344–345, s. 200–216. FRANZ Ferdinand, 90 Jahre Troppauer Turnverein, Troppauer Heimat-Chronik 1951, Nr. 14, s. 3–7. FREVERT Ute – HAUPT Heinz-Gerhard (Hg.), Der Mensch des 19. Jahrhunderts, Frankfurt am Main 1999. 35 Jahre Fußballsportler, Troppauer Heimat-Chronik 1954, Nr. 54, s. 106. GAWRECKI Dan a kol., Dĩjiny Českého Slezska I, Opava 2003. GAWRECKI Dan, Počátky extrémního nĩmeckého nacionalismu. Schönerer a rakouské Slezsko, Slezský sborník 68, 1970, č. 2, s. 133–141; tamtéž 68, 1970, č. 3, s. 258–270. GEBAUER Josef, Purkmistşi mĩsta Opavy, Opava 2001. 177 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 GEBAUER Josef, Soupis map a plánű, vedut a vyobrazení mĩst, míst a budov do r. 1850, uložených v archivech Severomoravského kraje, in: Sborník Státního archivu v Opavĩ 1971–1975. K 30. výročí osvobození Československa Rudou armádou, Opava 1975, s. 143–348. GEBAUER Josef – ŠRÁMEK Pavel, Námĩstí a ulice mĩsta Opavy. Historický místopis, Opava 1990. GEBAUER Rudolf F., Walter Steffan zum Gedenken, Troppauer Heimat-Chronik 1981, Nr. 376, s. 107–108. GUDRICH Rudolf (ed.), Deset let československého Opavska, Opava 1928. HAMPE Matthias, Die Versportung des Theater- und Figurenlaufens zum Eiskunstlauf, Sozialund Zeitgeschichte des Sports 11, 1997, Nr. 1, s. 7–27. HANZAL Josef, Josef Pekaş. Život a dílo, Praha 2002. HARDTWIG Wolfgang, Hochkultur des bürgerlichen Zeitalters, Göttingen 2005. HIRTH Fritz – KIEßLICH Anton, Geschichte des Turnkreises Deutschösterreich, TeplitzSchönau 1928. HLÁVKOVÁ Milada, Cyklistický ruch na Opavsku pşed více než 100 lety, Vlastivĩdné listy Slezska a severní Moravy 27, 2001, č. 1, s. 6–9. HLÁVKOVÁ Milada, Vyhláška pro opavské cyklisty, Vlastivĩdné listy 2, 1976, č. 1, s. 14– 17. HLÁVKOVÁ Milada, Z počátkű českého organizovaného cyklistického ruchu v Opavĩ, Časopis Slezského muzea – série B 25, 1976, s. 54–64. HORSKÝ Jan (ed.), Kulturní a sociální skutečnost v dĩjezpytném myšlení. Pşíspĩvky k dĩjinám českého dĩjepisectví Gollovy školy, Ústí nad Labem 1999. HUIZINGA Johan, Im Schatten von morgen. Eine Diagnose des kulturellen Leidens unserer Zeit, Bern – Leipzig 1935. HURIKÁN Bob (recte Josef Peterka), Dĩjiny trampingu, Praha 1990. JAHN Rudolf (Hg.), Sudetendeutsches Turnertum, Frankfurt am Main 1958. Jesenicko v období feudalismu do roku 1848, Ostrava 1966. KALUS Jaromír – MÜLLER Karel – ŽÁČEK Rudolf, Stará Opava – Alt Troppau, Opava 1994. KNEIP Rudolf, Jugend der Weimarer Zeit. Handbuch der Jugendverbände 1919–1938, Frankfurt am Main 1974. KNOLL Joachim H. – SCHOEPS Julius H. (Hg.), Typisch deutsch: Die Jugendbewegung, Opladen 1988. KNOLL Kurt, Die Geschichte der schlesischen akademischen Landsmannschaft Oppavia in Wien. 1. Band, Wien 1923. KÖWER Othmar, Die Tischgesellschaft „Alle Neune“, Troppauer Heimat-Chronik 1954, Nr. 54, s. 102. KRÁL Lubomír, Historie nĩmecké kopané v Čechách, Praha 2006. KŞENOVSKÁ Vĩra, Z historie výstavby Tyršova sokolského stadionu v Opavĩ (1923–1926), Vlastivĩdné listy Slezska a severní Moravy 32, 2006, č. 2, s. 21–25. 178 PRAMENY A LITERATURA KŞENOVSKÁ Vĩra, Z počátkű opavského Sokola 1884–1914 (k 120. výročí ustavení), Vlastivĩdné listy Slezska a severní Moravy 30, 2004, č. 1, s. 2–6. KUHN Walter, Geschichte der deutschen Sprachinsel Bielitz (Schlesien), Würzburg 1981. LEUBNER Franz, Schlaraffia Oppavia wird 100jährig, Troppauer Heimat-Chronik 1987, Nr. 444, s. 3–4. LICHNOFSKY Alfred, Deutscher Radfahrer-Bund, Gau 40 Troppau, Troppauer HeimatChronik 1973, Nr. 286, s. 260–261. LICHNOFSKY Alfred, Vor 100 Jahren gegründet: Troppauer Eislaufverein. Ein Beitrag zu seiner Geschichte, Troppauer Heimat-Chronik 1968, Nr. 216, s. 4–9; Nr. 218, s. 54–56; Nr. 219, s. 79–81; Nr. 220, s. 104–107; Nr. 221, s. 127–131; Nr. 222, s. 157–159; Nr. 223, s. 181–185. LICHNOFSKY Erwin – LICHNOFSKY Alfred, Der Eishockey-Sport in Troppau, Troppauer Heimat-Chronik 1968, Nr. 225, s. 224–229. LUH Andreas, Der Deutsche Turnverband in der Ersten Tschechoslowakischen Republik, München 1988. M. A., Erwin Lichnofsky 65 Jahre, Troppauer Heimat-Chronik 1968, Nr. 227, s. 283. MADER Rudolf (Hg.), Unser Troppau, Bamberg 1950. Margarete Janotta †, Troppauer Heimat-Chronik 1978, Nr. 343, s. 178. MENZEL Roderich (Hg.), Deutsches Tennis. Band I, Gräfeling bei München 1955 MENZEL Roderich, Jubiläumsbuch des Deutschen Tennis, Gräfeling bei München 1961. MÜLLER Josef, 70 let hokeje v Opavĩ, Opava 1978. MÜLLER Karel (ed.), Purkmistşi mĩsta Opavy, Opava 2001. MÜLLER Karel – ŽÁČEK Rudolf (edd.), Opava, Praha 2006. NASARSKI Peter (Hg.), Deutsche Jugendbewegung in Europa. Versuch einer Bilanz, Köln 1967. NEJEDLÁ Oldşiška, Jan Zacpal. Život a činnost slezského novináşe, Ostrava 1969. NIMMRICHTER Walther, Die hundert Jahre 1886–1986. Zur Geschichte der vereinigten Sektionen Silesia – Troppau (1886), Aussig (1903), Teplitz – Schönau (1886) und Saaz (1914), Sektion Sudeten des DAV, Esslingen 1986. NIPPERDEY Thomas, Deutsche Geschichte 1866–1918. Erster Band. Arbeitswelt und Bürgergeist, München 1998. NOLTE Claire Elaine, The Sokol in the Czech Lands to 1914. Training for the Nation, New York 2002. OLIVOVÁ Vĩra, Lidé a hry. Historická geneze sportu, Praha 1979. ORLÍK Josef, Z historie opavských parkű, Časopis Slezského muzea, zvláštní číslo k 750. výročí založení mĩsta Opavy, Opava 1974, s. 25–35. PACINA Václav, Sport v Království českém, Praha 1986. PARMA Neklan, Stručný pşehled vzniku a vývoje tĩlovýchovných spolkű ve Slezsku, in: Vlastivĩdný sborník slezský, Opava 1926, s. 230–242. PELC Martin, Kulturní a sociální dĩjiny nĩmeckých turistických spolkű do roku 1938. Doktorská disertační práce, uloženo v knihovnĩ historie ÚHV FPF Slezské univerzity v Opavĩ, Opava 2008. PELC Martin, Mĩsto na bruslích. Odkaz Opavského bruslaşského spolku, Dĩjiny a současnost 31, 2009, č. 9, s. 14–17. 179 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 PELC Martin, Mistrovství svĩta v krasobruslení v Opavĩ roku 1908, Vlastivĩdné listy Slezska a severní Moravy 34, 2008, č. 2, s. 16–18. PELC Martin, Nĩmecký horský spolek Beskidenverein, Tĩšínsko 47, 2004, č. 3, s. 8–20. PELC Martin, Pohorská jednota „Radhošť“ a Klub českých turistű: problém vztahu regionu a centra, Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis. Confinia Silesiae (K životnímu jubileu Rudolfa Žáčka) 2008, č. 1, s. 425–437. PELC Martin, Slezští alpinisté. Sekce „Silesia“ Nĩmeckého a Rakouského alpského spolku, Vlastivĩdné listy Slezska a severní Moravy 32, 2006, č. 1, s. 9–11. PELC Martin, Struktury opavského sportu pşed první svĩtovou válkou, in: Opava. Sborník k dĩjinám mĩsta 6, Opava 2008, s. 21–29. PELC Martin, „Troppauer Eistypen“: zapomenuté dílko akademického malíşe Richarda Assmanna, Vlastivĩdné listy Slezska a severní Moravy 33, 2007, č. 2, s. 23–25. PELC Martin, Turistické organizace v životĩ mĩsta: pşípad Opavy, in: Opava. Sborník k dĩjinám mĩsta 5, Opava 2006, s. 53–63. PELKA Johann, Jugenderlebnisse um die Jahrhundertwende II., Troppauer Heimat-Chronik 1955, Nr. 68, s. 141–143. PIETSCH Rudolf, Der Christlich-Deutsche Turnverein Troppau, Troppauer Heimat-Chronik 1979, Nr. 355, s. 176–178. PLAČKOVÁ Magda, Rozvoj socialistické tĩlovýchovy v Opavĩ. Tĩlovýchova a sport po osvobození Československa Sovĩtskou armádou, Metodický zpravodaj pro vlastivĩdu 16, 1988, s. 118–129. PLAČKOVÁ Magda, 100 let české tĩlovýchovy v Opavĩ (1884–1984), Opava 1984. PLISCHKA K. M., Wie der Dorfjunge Troppau erlebte. VII. Der stud. real. außerhalb der Anstaltsmauern, Troppauer Heimat-Chronik 1971, Nr. 258, s. 151–155; VIII. Als Oberrealschüler und Pennäler, Troppauer Heimat-Chronik 1971, Nr. 259, s. 175–179. POKLUDOVÁ Andrea, Obecní rada Opavy 1850–1912, Opava 2007. POLÁČEK Karel, Tennis a doba, Tennis-Golf-Revue 1, 1928–1929, č. 2, s. 46–47. POLEDNIK Heinz, Stolze Erinnerungen. Geschichte des Wintersports in den Sudetenländern, München [1971]. PUSCHNER Uwe, Die völkische Bewegung im wilhelminischen Kaiserreich. Sprache – Rasse – Religion, Darmstadt 2001. RADA Viktor, Zámecký park v Kyjovicích, Bílovecko 1958, č. 8, s. 5–10. RADĨJ Petr, Historie opavského šachu v letech 1945–1970, in: Opava. Sborník k dĩjinám mĩsta 6, Opava 2008, s. 53–60. RADĨJ Petr, Šachové kluby na Opavsku 1945–1970. Bakaláşská diplomová práce, uloženo v knihovnĩ historie FPF Slezské univerzity v Opavĩ, Opava 2007. REITMAYER Ladislav, Dĩjiny školní tĩlesné výchovy v českých zemích, Praha 1972. REITMAYR Ladislav, Miroslav Tyrš a jeho místo v dĩjinách české pedagogiky, Praha 1989. RUFFÍNI Monika – SIVULKA Juraj, Die historische Entwicklung der Sokolbewegung in Böhmen und Mähren im 19. und in der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts in Bezug auf 180 PRAMENY A LITERATURA das deutsche Turnen. Dissertation zur Erlangung der Doktorwürde durch den Promotionsausschuss Dr. phil. der Universität Bremen, Bremen 2005. SCHŰTOVÁ Jitka – SAUROVÁ Vlasta – HAVRÁNKOVÁ Hana, Signované kresby a obrazy Oddĩlení dĩjin tĩlesné výchovy a sportu Národního muzea, Praha 2008. SCHŰTOVÁ Jitka – WAIC Marek (edd.), Tĩlesná výchova a sport žen v českých a dalších stşedoevropských zemích. Vznik a vývoj do druhé svĩtové války, Praha 2003. SCHWAN Alfred, Troppaus Segelflieger, Troppauer Heimat-Chronik 1977, Nr. 327, s. 86–88. SCHWERDFEGER Josef Adolf, Kongreß-Troppau 1820, Troppau 1920. SIEBER Gustav, Vom Pikkolo zum Chef. 33 Jahre im Café Niedermeyer. Erinnerungen von Gustav Sieber, Troppauer Heimat-Chronik 1972, Nr. 266, s. 65–67. SOSNA Martin, Československý Orel na Opavsku do roku 1948. Ročníková práce uložená v Ústşední knihovnĩ Filozoficko-pşírodovĩdecké fakulty Slezské univerzity, Hradec nad Moravicí 2008. SPILLER Rudolf, Die Troppauer Segelfliegergruppe, Troppauer Heimat-Chronik 1962, Nr. 154, s. 277. SPUT Piotr, Z dziejów raciborskiego sportu – od ich początków do roku 1940, Racibórz 2006. STŞÍŽ Zdenĩk – JAVORSKÝ Vladimír, Medaile, plakety a žetony okresu Opava od počátku medailové tvorby do roku 1999, Opava 2000. STUCHLÍK Karel – GEBAUER Josef – ŠRÁMEK Pavel, Opavská fotbalová devadesátka, Opava 1997. SVĨRÁK Tomáš, Opavské alpinum, Vĩstník Matice opavské 14, 1906, s. 61–65. SVOJANOVSKY Klaus D., Sudetendeutsche Hütte, Lienz 1979. ŠEFČÍK Erich, Osobnosti opavských muzeí do druhé svĩtové války (biografický slovník), Časopis Slezského muzea – série B 38, 1989, č. 2, s. 164–187. ŠOPÁK Pavel, Domy Emila Frankeho, Masaşská ulice a stavební kultura Opavy kolem roku 1900, Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis. Confinia Silesiae (K životnímu jubileu Rudolfa Žáčka) 2008, č. 1, s. 177–219. ŠOPÁK Pavel, Klasicistní architektura Opavy let 1780–1850, Opava 2003. ŠOPÁK Pavel, Opava 1900. Architektura a společnost, in: Opava. Sborník k dĩjinám mĩsta 2, Opava 2000, s. 49–72. ŠOPÁK Pavel, Opava 1900–2000: mĩsto a jeho lidé. Katalog výstavy, Opava 2000. ŠOPÁK Pavel, Opavská architektura 1800–1950. Katalog výstavy, Opava 2000. ŠOPÁK Pavel, Slunce – voda – vzduch. Pamĩtní list k rekonstrukci hlavní budovy mĩstského koupalištĩ v Opavĩ v roce 2007, [Opava 2007]. ŠOPÁK Pavel, Svĩdectví Karla Barona, in: Opava. Sborník k dĩjinám mĩsta 6, Opava 2008, s. 30–36. ŠOPÁK Pavel, Školní budovy a urbanistický vývoj Opavy v období historismu, in: Opava. Sborník k dĩjinám mĩsta 1, Opava 1998, s. 93–102. ŠRÁMEK Pavel, Židovské spolky a korporace na území opavského Slezska, in: Židé ve Slezsku, Český Tĩšín 2001, s. 86–90. UEBERHORST Horst, Vergangen, nicht vergessen: Sportkultur im deutschen Osten und im Sudetenland von den Anfängen bis 1945, Düsseldorf 1992. VLK Gustav – GUT Karel, Zlatá kniha hokeje. Z dĩjin čs. ledního hokeje, Praha 1978. 181 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 VRATISLAVSKÝ Ivo, Sokolské hnutí na Opavsku do roku 1938, Magisterská diplomová práce, uložena v Knihovnĩ historie Slezské univerzity v Opavĩ, Opava 1996. WAIC Marek (ed.), Češi a Nĩmci ve svĩtĩ tĩlovýchovy a sportu – Die Deutschen und Tschechen in der Welt des Turnens un des Sports, Praha 2004. WAIC Marek a kol., Nĩmecká tĩlovýchova a sport v českých zemích a Československu – Deutsche Turn- und Sportvereine in den tschechischen Ländern und in der Tschechoslowakei, Praha 2008. WEINHOLD Florian, Troppau im Fasching. Als es noch unser Troppau war, Troppauer Heimat-Chronik 1952, Nr. 25, s. 6–7. WENZELIDES Otto, Zwei Troppauer Tischgesellschaften, die einst mehr als nur Pflegestätten der Geselligkeit waren – Erinnerung an die Zeit, die Männer und das Wirken der „Hanselei“ und der „Turner-Wochenkneipe“, Troppauer Heimat-Chronik 1952, Nr. 25, s. 5–6. ZAPLETAL Emanuel, Erinnerungen an meine Gymnasialzeit, Troppauer Heimat-Chronik 1958, Nr. 103, s. 166–171. ZENKER E., Die Troppauer Ferialverbindung deutscher Hochschüler „Germania“, Troppauer Heimat-Chronik 1958, Nr. 81, s. 184–186. Internetové zdroje Jan Kodeš. Tenis byl műj život. <http://web.kodes-tennis.com/en/hall.html>. Stav k 10. 3. 2009. Skate Canada. <http://www.skatecanada.ca/en/about_skate_canada/hall_of_fame/honoured_ members/1990.cfm>. Stav k 13. 3. 2009. TODAYshow.com. Dorothy Hamill’s life of triumph, <http://today.msnbc.msn.com/id/ 21110951/.> Stav k 13. 3. 2009. 182 struggle. OBRAZOVÁ PŞÍLOHA Obr. 1a - August Strasilla. Obr. 1b - Otto Maly st. 183 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Obr. 1c - Max Schindler. SOkA Opava. Obr. 1d - Wolfgang Dorasil. SOkA Opava. 184 OBRAZOVÁ PŞÍLOHA Obr. 2 - Opavský pomník zakladatele turnerského hnutí Friedricha Ludwiga Jahna. Slezské zemské muzeum. 185 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Obr. 3 a 4 - Slavnost XV. turnerského kraje Nĩmecké Rakousko v Opavĩ, 1911, hod „Schleuderballem“ a vrh koulí. 186 OBRAZOVÁ PŞÍLOHA Obr. 5 „Nová opavská chata“ sekce Silesia-Opava Nĩmeckého a rakouského alpského spolku v Ortlerské skupinĩ Alp (2 200 m n. m.). 187 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Obr. 6 - Pavilon Opavského bruslaşského spolku. V pozadí Lichtenštejnský zámek, nalevo od nĩj spolková tĩlocvična Opavského Turnvereinu. Slezské zemské muzeum. Obr. 7 - Pavilon Opavského bruslaşského spolku tĩsnĩ pşed demolicí. V pozadí budova učitelského ústavu se samostatnĩ stojící tĩlocvičnou. SOkA Opava. 188 OBRAZOVÁ PŞÍLOHA Obr. 8 - Nový pavilon Opavského bruslaşského spolku, otevşený 1900. Slezské zemské muzeum. Obr. 9 - Budova dvou mĩstských tĩlocvičen v Turnéşské (dnes Hauerovĩ) ulici. Slezské zemské muzeum. 189 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 190 OBRAZOVÁ PŞÍLOHA Obr. 10, 11, 12 - Reliéfy z fasády chlapecké mĩšťanské školy na Badenfeldovĩ (dnes Ochranovĩ) ulici. 191 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Obr. 13 - Sokolský stadion v dobĩ sletu župy moravskoslezské, 1926. Slezské zemské muzeum. Obr. 14 - Jízdní odbor Tĩlocvičné jednoty „Sokol“ Opava. Slezské zemské muzeum. 192 OBRAZOVÁ PŞÍLOHA Obr. 15 - Vojenská plovárna v Mĩstských sadech. Slezské zemské muzeum. Obr. 16 - Mĩstské koupalištĩ v den svého otevşení. Slezské zemské muzeum. 193 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Obr. 17 - Margarete Janotta, nejúspĩšnĩjší opavská tenistka pşed rokem 1938. 194 OBRAZOVÁ PŞÍLOHA Obr. 18 - Liesl Hohlbaum, jedna z nadaných závodnic Opavského bruslaşského spolku v meziválečném období. Slezské zemské muzeum. 195 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Obr. 19 - Úspĩšné hokejové mužstvo Opavského bruslaşského spolku – v pokleku zleva: Mattern, Tomaschek, Heinz; stojící zleva: Weißhuhn, Wolf, Dorasil, Flachs, Steffan, Lichnofsky. AMTVS. Obr. 20 - Hokejista Opavského bruslaşského klubu Wolfgang Dorasil v dresu československé reprezentace: zadní şada zleva Dorasil, Císaş, Švihovec, Tožička, Peka, Kučera, Lorenc, pşední şada zleva Hromádka, Pušbauer, Maleček. AMTVS. 196 SUMMARY Sport Structures in Opava 1850–1938 This book looks back at modern history of sport in the town of Opava (German: Troppau) in Austrian/Czechoslovak/Czech part of Silesia between 1850 and 1938. It delivers a case study on the continental tradition of physical culture and the diffusion of modern sports from the United Kingdom. The town of Opava was chosen as a specimen to show the social significance of sport in Central Europe. In context of Czech historiography, it presents a unique attempt at understanding and depicting social history of sport in the Bohemian Lands disregarding the national bias since Opava’s inhabitants were predominantly German then. This fact made it possible to uncover some neglected aspects of the interaction between German speaking regions of Austria-Hungary and the German Reich and to rethink certain chapters of the Czech-dominated history of sport in the Bohemian Lands/in Czechoslovakia. It points out the intensity and importance of the transterritorial communication for the diffusion of new forms of physical culture. The author follows well known games like ninepins, chess, billiards and sports such as gymnastics, rowing, swimming, cycling, fencing, athletics, tennis, table tennis, cricket, football, handball, volleyball, basketball, field and ice hockey, horse and car racing, non-competitive activities such as school physical training, hiking, mountaineering or bathing as well as some forgotten or less known disciplines (Schlagball, Faustball, tamburello, boccia or quoits). He tries to define their social background and their role in public life. Though the text focuses on social history of sport, it brings out new facts on some famous sportsmen and organizations, too. This concerns particularly the well-known Opava Skating Club which hosted Gentlemen’s Figure Skating World Championship in 1908 and European Championships in 1928 and 1938. Its skaters won a lot of medals and titles, its ice hockey section included a number of internationally successful players who – as Sudeten Germans – played for Czechoslovak national team. Members of Opava Skating Club took part in Winter Olympic Games in the interwar period. The book also shows how sport altered the image of the town. The rapidly growing number of sports fields filled the undeveloped areas and, occasionally, formed even the center of a new neighbourhood (e.g. the large Sokol stadium). Certain localities became mainly sporting and leisure districts (Municipal Park near the town limits). Some of the sport clubs grew into important factors in local politics (such as the German gymnastic club Turnverein and its Czech analogy Sokol) and cultural life (such as the Opava Skating Club or the Sudeten Hiking Club). The German Turnverein was one of the biggest and most influential associations in the town. In short, the text demonstrates step by step how sport developed from a scorned activity of few enthusiasts into a significant social phenomenom, affecting literally everyone and nearly every area of public life. 197 JMENNÝ REJSTŞÍK Ableitinger: 83 Aigner, Otto: 48 Aljechin, Alexandr Alexandrovič: 149 Alt, Ernst: 123 Aschauer, Edmund: 74, 75 Assmann, Richard: 100 Deutsch, Grete: 144 Dienelt, Karel: 29, 161 Dietz, Alfons: 63 Dinstl, Willy: 44 Dorasil, Karl jun.: 43, 75, 85, 100, 121, 124, 148 Dorasil, Wolfgang: 119–125, 127, 129, 131, 184, 196 Drahný, František: 161 Dubienska: 144 Dubový, Romuald: 28, 29 Dworschak, „Pepperle“: 156 Bahr, Friedrich: 107 Baller, Anton: 22, 155 Bareck, Edgar: 48 Bartel, August: 20, 70 Bartel, Grete: 48 Bauer, Richard: 82 Bauer, Rudolf: 148 Bayer, Ferdinand: 20, 97 Beier, Ernst: 137 Bennek, Anton: 156 Beyer, Alois: 19 Bican, Josef: 118 Biela, Franz: 50, 87 Bláha, Emanuel: 30 Böckl, Willi: 137 Bogdadly: 143 Bogoljubov, Jefim Dmitrijevič: 149 Bonitz, Hermann: 88 Brand, Walter: 154 Braun, Edmund Wilhelm: 68 Braun, Eduard: 90 Bumballa, Josef: 51 Burda, Karel: 149 Bureš, Prokop: 8, 15, 118 Burger, Heinrich: 48 Eigl, Franz: 73, 74 Eiselen, Ernst Wilhelm Bernhard: 15, 88, 93 Eisenbeiss, Netti: 135 Elias, Norbert: 10 Eminowicz, Alexander von: 68 Ens, Faustin: 14, 50, 86 Erle, Leopold: 65 Ernst, Otto: 156 Eßler, Otto: 156 Exner, Franz: 88 Felkl, Stefan: 57, 71, 75, 76, 80 Fickel, Anna: 37 Fiedor, Theodor: 75 Filípek, Karel: 31 Flachs: 196 Flohr, Salo: 149 Franke, Karl: 41 František Josef I.: 17 Franz, Ferdinand: 104, 156 Friedel, Karl: 136 Friedetzky, Grete: 144 Fronius, Fritz: 78 Fuchs, Gilbert: 48 Calder: 75 Cífka, Josef: 55 Císaş, Jaroslav: 196 Coudenhove, Max hrabĩ: 79 Czihal, Emil: 154, 156 Čepický, Bohumil: 161 Gebauer, Josef: 13 Geldner, Alois: 23 Gericke: 55 Daniels: 75, 79 de Lacroix: 144 198 JMENNÝ REJSTŞÍK Gilg, Karl: 148, 150 Girschek, Karl: 142 Girschek, Otto: 142 Glesinger, Alice: 46 Gold, Otto: 136, 137 Gottlieb, Ernst: 143 Grieg, Edvard: 74 Gritzbach, Bruno: 50 Gröger, H.: 100 Groß, Julius: 102 Gruber, Hermann: 62 Gruda, Antonín: 31 Guldener, Karolina: 63 Hübler, Anna: 48 Huizinga, Johan: 101, 165 Hus, Jan: 161, 162 Chodura, Rudolf: 113 Chotek, Wolfgang hrabĩ: 68 Chytil, Stanislaus: 107 Jackson, Donald: 137 Jäger, Max: 137 Jäger, Traute: 135 Jahn, Friedrich Ludwig: 15, 17, 24–26, 88, 93, 185 Janetschek, Willi: 86 Janotta, Heinrich: 68, 71 Janotta, Margarete (Grete): 45, 46, 48, 72, 144, 194 Jokl, Heinrich: 44 Jonscher, Franz: 17–19, 88, 89 Haala, Heinrich: 78 Haas, Leo: 100 Hajek, Alois: 27 Hamill, Dorothy: 137 Hanák: 147 Hartel, Moritz: 23 Hatschek, Josef: 75, 79, 118, 143 Hauer, Václav: 29, 161 Heider, Paul: 65 Heinold, Wilhelm: 38 Heinz: 123, 196 Heinz II: 124 Henčl, Ladislav: 30 Henie, Sonja: 137 Henlein, Konrad: 104, 154, 158 Henne: 143 Herber, Maxi: 137 Herz, Emanuel: 49 Hitler, Adolf: 122, 125, 151 Hohlbaum, Liesl: 136, 137, 195 Holleczek, Johann: 62 Holletschek, Robert: 41, 44–47 Honka, Karel: 96, 110 Hoppe, Elisabeth (roz. Meixner): 135 Hoppe, Oskar: 46, 48, 49, 135, 142 Horny, Heinrich: 46 Horst, Julius: 43 Hrdinová, Anna: 161 Hromádka: 196 Hrubá, Vĩra: 136 Kehrling, Bela von: 143 Kern, Carl: 163 Kinzel, Rolf: 71, 72 Klásek, Miroslav: 141 Kmentt, Josef: 54 Kmentt, Hubert: 54 Knopp, Karl Josef: 134, 148 Kögler, R.: 100 Köhrer, Adolf: 25, 91 Kolofík, Jan: 28, 29, 31, 58 König, Ernst: 39 Koželuh, Jan: 143 Kreuzer: 144 Kreuzinger, Erasmus: 14, 50, 86, 87 Krommer, Hermann: 21, 26, 27, 46 Kronberger, Lili: 48 Kučera: 196 Kudjelka: 82 Kudlich, Hans: 21, 35 Kudlich, Reinhart: 148, 156 Kudlich, Walther: 27 Kürschner, Gottlieb: 44 Labitzky, Eduard: 90 199 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Lamatsch, Oskar: 49 Larisch-Mönnich, Heinrich hrabĩ: 55, 97, 128, 153 Lassmann, August Kurt: 43 Laufer, Josef: 122 Lesk, Fritz: 135 Liechtenstern, A.: 100 Lichnofsky, Alfred: 138 Lichnofsky, Erwin: 53, 118–121, 124, 125, 131, 138, 196 Lichnofsky, Johanna: 53, 124 Lichnofsky, Wilhelm: 53, 124 Lichnowský, Karel kníže: 55 Lichnowský, Karel Max kníže: 71, 143 Lichtenštejn, Alois kníže: 15 Lichtenštejn, Jan II. kníže: 47 Lischka, Else: 49, 135 Lockyer-Schultz, John: 75, 76, 79 Lorenc: 196 Lubojatzki, Eugen: 118 Lüdtke: 144 Ludvík: 126 Luh, Andreas: 154 Luksch, Alfred: 74 Lundwall, Julius: 38, 42, 159 Metzner, Fritzi: 136, 137 Milde: 67 Millan, J.: 100 Mohilla, August: 22, 27, 82 Müller, Adolf: 24, 155 Müller, Elise: 43 Müller, Gustav: 39 Müller, Wilhelm: 43 Nedela, E.: 100 Nejedlá, Oldşiška: 28 Neubauer, Josef: 70, 71, 100, 142, 155 Neumayer, August: 118, 142 Neumayer, Rudolf: 118, 142 Neumayer, Walther: 118 Neusser, Hugo: 82 Niedermayer, Leopold: 145 Nobis, Albert: 38 Novák, Ludvík: 161 Obeth, Josef: 103 Palmer, Ding: 121 Pamperl: 138 Parma, Neklan: 56 Pater, Bohumil: 110, 111 Patscheider, Richard: 113 Peka, Jan: 196 Pekaş, Josef: 69 Pelka, Johann: 86 Peroutka, Ferdinand: 100 Petery-Varady, Illy von: 144 Pfusterschmied von Hardtenstein, Nikolaus: 68 Pietsch, Hedwig: 93 Pietsch, Rudolf: 157 Pipes, Fritz: 71, 72 Plačková, Magda: 13 Poláček, Karel: 68, 69 Poteschil, Jaro(slav): 71 Potier des Echelles, Egmont: 79 Praznowsky, Rudolf: 136 Macenauer, Pavel: 143 Mahler, Gustav: 74 Maleček, Josef: 119, 122, 125, 196 Maly, Guido: 71, 142 Maly, Josef: 118 Maly, Otto jun.: 112, 126, 134, 138, 140, 142, 144 Maly, Otto sen.: 46, 56, 71, 102, 126, 134, 138, 183 Malýpetr, Jan: 18 Marschoun, Engelbert: 156 Masaryková, Alice: 102 Mattern: 123, 196 Matuch, Emmi: 72 Meisel, Alois: 85, 86 Menzel, Roderich: 143 200 JMENNÝ REJSTŞÍK Pražák, Alois: 20 Pretzlik, Viktor: 38 Primawesi, Erwin: 147 Proksch, Willy: 78 Pulitzer, Theodor: 38 Purde, Gustav: 147, 156 Pušbauer, Jaroslav: 196 Schindler, Max(imilian): 35, 94, 96, 97, 108, 112, 137, 138, 154, 156, 184 Schindler, Rudolf: 143, 144 Schnack, Eduard: 38 Schönerer, Georg von: 22, 154 Schwathe, Hans: 26 Schwetz, Paul: 126, 146 Sild: 55 Slíva: 133 Soyka, Franz: 71, 143 Spielmann, Rudolf: 149 Spieß, Adolf: 93 Spiller, Rudolf: 156 Stanofsky, Hans: 156 Steffan, Walter: 123, 124, 196 Steiner, Alois: 38 Strasilla, Alfred: 61, 64, 66 Strasilla, Amalia: 61 Strasilla, August jun.: 62 Strasilla, August sen.: 44, 45, 55, 60–67, 84, 121, 183 Strasilla, Elisabeth: 61, 62 Strasilla, Ernst: 64, 66, 67 Strasilla, Franziska: 61, 63 Strasilla, Helene: 64 Strasilla, Hermine: 64 Strasilla, Ida: 62 Strasilla, Josefa (roz. Satzky): 61, 62 Strasilla, Maria: 62 Strasilla, Maria (roz. Wanka von Wanström): 63, 64 Strasilla, Marie (roz. Steinklauber): 62, 65 Strasilla, Margarethe (Grete): 45, 46, 48, 49, 64 Strasilla, Matthias: 61, 62 Stratil, František: 31, 161 Stremayr, Karl von: 20 Stuchlík, Karel: 13 Stýblo: 28 Šindelar, Matthias: 118 Šopák, Pavel: 13 Šrámek, Josef: 116, 153 Šrámek, Pavel: 13 Razumovsky, Camillo hrabĩ: 83, 84 Reichner, Otto: 103 Reisigl, Josef: 38 Reitmayer, Ladislav: 152 Rendschmidt, Lisa: 48 Richter, Karl: 36, 38 Rodler, Emil: 17, 27, 88, 89 Rodzianko: 143 Rohrer, Friedrich: 143, 144 Rohrer, Magarete: 144 Rochowansky, Emil: 21, 27 Roller, Johann: 33–36, 38, 107 Rositzky, Alexander von: 43 Rössler-Oşovský, Josef: 60, 67, 95 Roßmanith, Erwin: 156 Roth, Karl: 14 Rudzinsky, Edwin von: 38 Rumerskirch, Marie hrabĩnka: 63 Rupprecht Bavorský: 48 Rýpar, Jan: 162, 163 Salchow, Ulrich: 48 Salm, Ludi hrabĩ: 72 Salzborn, Alois: 43 Scott, Barbara Ann: 137 Seyfried, Franz: 51 Schäfer, Josef: 41 Schaffer, Franz: 51 Schappach, Anton: 19 Scherz, Emil: 21, 27 Schiebel, Rudolf: 118 Schindler, Anton: 96 Schindler, Emil: 46 Schindler, Gustav: 21 Schindler, Konrad: 105 201 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Švihovec, Tomáš: 196 Wessely, Curt von: 71, 143 Wilke: 90 Wilschek, Alois: 48 Wiora: 105 Wisofsky: 124 Wolf: 196 Wolf, Isidor: 85 Wolfinger, Karl: 139 Woytech, Theodor von: 68 Taaffe, Eduard hrabĩ: 92 Tallowitz: 28 Tatzel, Eduard: 39 Tatzel, Viktor: 39 Thiede, Oskar: 25 Thoss, Marie von: 68 Thun-Hohenstein, Josef hrabĩ: 68 Tietz, Philipp: 62 Tisch, Josef: 90, 94–98 Titz, Stefan: 158 Tomaschek: 196 Tožička, Jişí: 196 Traßler, Alfred: 18, 19 Troger, Fritz: 63 Tronner: 80 Trovati, Decio: 123, 124 Twaroch, Franz: 118 Tyrš, Miroslav: 17, 28, 29, 151 Zacpal, Jan: 28 Zatopek, Edmund: 118 Zbavitel, Alois: 161 Zdrazila, Adolf: 52 Zíka, František: 161 Zinnsmeister, Otto: 38 Zopp: 113 Zweig, Stefan: 102 Zwillinger: 50 Žemla, Ladislav: 143 Živsa: 63 Žižka, Jan: 161 Uhl, Daisy: 144 Ullrich, Walter: 123 Urban, Leo: 48 Vaníček, Jindşich: 30 Večerek, Oldşich: 113 Veith, Emil: 157 Víteček, Ignác: 31 Vondráček, Vladimír: 67 Vrabec, V.: 100 Vysloužil, Julius: 159 Wachmenko, Stefan: 123, 124, 131, 138 Wassermann, Alexander: 14 Watson, Blackie: 120 Watzke, Rudolf: 113 Weinhold, Florian: 105, 121, 126, 138, 140 Weisshuhn, Ernst: 146 Weisshuhn, Otto: 123, 196 202 STRUKTURY OPAVSKÉHO SPORTU 1850–1938 Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis – Supplementa Tomus VI. Vydala: Slezská univerzita v Opavĩ Filozoficko-pşírodovĩdecká fakulta v Opavĩ Ústav historických vĩd, Masarykova tşída 37, 746 01 Opava Pşedkládaná monografie vznikla jako práce pşi plnĩní výzkumného zámĩru MSM 4781305905 Slezsko v dĩjinách českého státu a stşední Evropy a její vydání bylo financováno z prostşedkű uvedeného výzkumného zámĩru. Autor: Martin Pelc Recenze: PhDr. Karel Müller, Mgr. Branislav Martinek Jazyková úprava textű: PhDr. Karla Vymĩtalová Sazba: Petra Kuklová Obálka: Aleš Orlík, Opava Tisk: Tiskárna Kleinwächter, Čs. armády 2233, Frýdek Místek Náklad: 200 ks, 1. vydání Opava 2009 ISBN 978-80-7248-549-9